Chovatelé žaků, poradíte?

corvuscorax napsal(a):
Podle všeho když vás Julča miluje, tak to bude asi Julek. Samci si oblíbí paničky a naopak samice páníčka. Máte udělaný test DNA? Abyste si nekoupila dalšího Julčáka co vás bude milovat, manžela nesnášet a mezi sebou se rvát. Měl jsem před lety žakinu, ta se sice snesla s každým vůbec nepoužívala svůj přirozený křik a jen mluvila to co jsem ji naučil. Po čase asi v 8 letech se začala škubat. Ze začátku jen tak za trest, když jsem nebyl včas doma a pak to začalo být horší. Nepomohly ani návštěvy u pana doktora Tukače i jiných. Na radu jsem jí koupil mladého kamaráda, který u bývalého majitele neopustil klec, ale mluvil spoustu slov a uměl je použít ve správné situaci. Naučil se létat až když viděl jak se to dělá od samice. Začátky byly směšné, startoval jako vrtulník a přistával jako bombardér. Samice byla dospělá a okamžitě jí padl do oka, ale protože on byl mladý puberťák tak ji vyhazoval z klece. (Měli pro jistotu každý svou těsně vedle sebe než se poznají) Když poletovali spolu po bytě nebo lozili po mých ramenou bylo všechno v pohodě, ale v kleci ji nesnesl. Mohl jsem být rád, že jí třeba neukousl nohu a byl naštěstí (jemný).Když jsem se stěhoval tak bohužel museli jít z domu. Samečka si vzala jedna paní se kterou se okamžitě skamarádil od první chvíle a samička šla do hejna žaků a snad si tam našla partnera a přestala se i škubat. Bohužel už jsem o nich neměl zprávy.

Julinka má DNA a je to opravdu samice, nechápeme to, schválně jsme kupovali samici aby tíhla k manželovi no bohužel...Tak to u nás přirozený křik jede ve velkém, hlavně jak otevřu dveře od baráku, někdy stačí když stoupnu na schody, pozná mě, možná i podle zvuku auta. Právě nechci aby to zašlo tak daleko a začala se škubat, doufám, že když jí budoud cca ty dva roy, tak by se v klidu s papouškem zkamarádit mohla...Právě nechci dopadnout jak Vy s tou svojí žakynou, že už o ní pak nikdy neuslyším

Zkuste radsi jeste endoskopi nebo dna ješte u jiny firmy než ňeco pořidite jestli mate dna exomed tak ťem to občas uleti viz debaty zde.

kubanec napsal(a):
Zkuste radsi jeste endoskopi nebo dna ješte u jiny firmy než ňeco pořidite jestli mate dna exomed tak ťem to občas uleti viz debaty zde.

Nestrašte mě mrknu doma do smlouvy a do papírů co teda vůbec je...ale já právě při koupi volala do Olomouce do laboratoře, kvůli ověření na nemoci a rozbory a paní mi tam otvrdila jak negativní nemoci tak to DNA, tak mě nenapadlo to nějak řešit.

Olomouc je genoxene takže asi máte fakt samici.

kubanec napsal(a):
Olomouc je genoxene takže asi máte fakt samici.

Tak máme asi lesbičku

A když pak kopupíme toho druhého a budou mít ze začátku klece vedle sebe aby se okoukali, nemůže se třeba zrovna v tuto dobu začít škubat? že zažije jakože stres...samozřejmě bych druhu klec s ptákem nedala hned úplně vedle sebe ale napřed na druhou stranu pokoje, za týden třeba o metr blíž, dělala bych to hodně, hodně pomalu, aby nevznikl šok. Ale i tak...a co moje pozornost a věnování jí, nechat to na stejné úrovni, nebo to omezovat? S tím teda že by třeba naše Julie byla venku nějakou dobu a druhý papouch pak taky, co když bude šílená, když uvidí že si hraju s jiným papouchem? Určitě bude žárlit, žárlí i na manžela...

Nemusíte mít lesbičku.T co se říká že samice přilne k muži a opačně není vždy pravdou jen to většinou bývá.Kupte si knížku od p. Bártla o žacích a nemusíte se tady stále na něco ptát.O psích jich máte doma určitě plnou knihovnu.

Nebo ještě jedna knížka.Nevím od koho to je asi od Rosemary Low PROČ MUJ PAPOUŠEK.Tam se vše dozvíte.Když si tady dáte inzerát určitě ji seženete.At se daří.

kareta napsal(a):
Nebo ještě jedna knížka.Nevím od koho to je asi od Rosemary Low PROČ MUJ PAPOUŠEK.Tam se vše dozvíte.Když si tady dáte inzerát určitě ji seženete.At se daří.

Děkuji, nadělím si pod stromeček literaturu o papoušcích :) přála bych si aby se s druhým zkamarádila a dělali nám radost jak se budou oďobkávat a budou spolu spokojení, byla bych moc šťastná kdyby to takto dopadlo. Děkuji všem za rady :)

Není to pravidlo, ta obliba opačného pohlaví, koupili jsme samici žaka, ručně dokrmenou, od samého začátku tíhla ke ke mě, manžela nemusela. Měli jsme ji doma deset let a v rámci změny rodinné situace a následného stěhování jsme ji byli nuceni prodat.
Koupil si ji pán, který si celý život přál krotkého, mazlivého, mluvícího žaka. Jeho manželka byla proti, že se dědek na stará kolena zbláznil.
S novými majiteli jsme čtvrtým rokem v kontaktu, papouch si oblíbil opět paničku ( a ta na ni nedá dopustit) a pánečka nemusí .

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Není to pravidlo, ta obliba opačného pohlaví, koupili jsme samici žaka, ručně dokrmenou, od samého začátku tíhla ke ke mě, manžela nemusela. Měli jsme ji doma deset let a v rámci změny rodinné situace a následného stěhování jsme ji byli nuceni prodat.
Koupil si ji pán, který si celý život přál krotkého, mazlivého, mluvícího žaka. Jeho manželka byla proti, že se dědek na stará kolena zbláznil.
S novými majiteli jsme čtvrtým rokem v kontaktu, papouch si oblíbil opět paničku ( a ta na ni nedá dopustit) a pánečka nemusí .

Obdivuji vás, že jste ji prodali, navíc když už jste ji měli 10 let! To já bych asi nepřežila.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Julinka má DNA a je to opravdu samice, nechápeme to, schválně jsme kupovali samici aby tíhla k manželovi no bohužel...Tak to u nás přirozený křik jede ve velkém, hlavně jak otevřu dveře od baráku, někdy stačí když stoupnu na schody, pozná mě, možná i podle zvuku auta. Právě nechci aby to zašlo tak daleko a začala se škubat, doufám, že když jí budoud cca ty dva roy, tak by se v klidu s papouškem zkamarádit mohla...Právě nechci dopadnout jak Vy s tou svojí žakynou, že už o ní pak nikdy neuslyším

Podle toho, kdy se narodila, tak ještě nemá po pubertě a preference osoby se po uplynutí puberty může rázem změnit. Mně se to stalo u samičky senegalce. Do puberty byla většinou jen u mě a po skončení puberty "přesedlala" na manžela. Ohledně druhého papouška - je to to nejlepší, co pro ní můžete udělat. Já k naší tříleté koupila šestiletého samečka, ručně dokrmeného a po počátečních šarvátkách, kdy si ujasňovali pozici mezi sebou, se snášejí v pohodě, probírají si peří atd.. Ze začátku musí být vedle sebe každý ve své kleci, bidla ve stejné výšce, aby se jeden necítil nadřazený a ten druhý podřazený, pouštět je dohromady ideálně v jiné místnosti, než mají klece, zpříjemnit jim společný pobyt nějakou dobrůtkou nebo hračkou a až se snesou venku, zkusit je dát do společné klece, nejdřív na chvíli a prodlužovat. V kleci musejí být dvě misky na krmení a dvě na vodu a klec do které půjdou, se předtím musí předělat, aby ji původní papoušek nebral jako svoje teritorium. Šarvátky určitě na začátku budou, chce to vydržet a hlídat je a to období překonat. Věřím, že pokud pro papoušky máte cit, povede se to, samička je ještě mladá. Trvalo nám to celé cca 2 měsíce, problém byl v tom, že samička mu nedala pokoj a sameček se jí bál, ale překonali jsme to a můžu říct, že to stojí za to. Nyní je to u nás tak, že papoušci nás berou jako součást hejna, pokud je pustíme, samička se letí pomazlit s manželem, sameček se mnou, pořád jsou krásně krotcí, pak si přeletí na klec, hrají si spolu a pokud někam jedeme, papoušek není doma sám.

Nechci se opakovat, již jsem to zde psala - naše 3 a půl letá samička žaka nejen nemá s nikým problém a neútočí ani na cizí lidi, návštěvě se spíše potěší a souseda má doslova v oblibě, ale i ke mně má velmi pozitivní vztah. Zejména večer se ráda mazlí a mne upřednostňuje jenom na základě zkušenosti, že jsem ochotna ji věnovat více času i tolerance. Když si ji ale přítel dá pod svetr a probírá ji pírka na vykoukající hlavě, také blahem přivírá oči. A ráda naslouchá, když ji píská melodie. Pravidlo s opačným pohlavím je jen statistické, zdaleka není nutnou zákonitostí.

Attila8, psala jste, že žako agresivně honí krotkého kakarikiho, takže je spolu nepouštíte na prolet. To u naší žakyce neznám, je na jiné menší papoušky zvyklá. Předpokládám, že budete muset u socializace s jiným žakem počítat s problémy, které vše ještě zkomplikují. Mějte proto pro začátek možnost je mít každého ve své kleci a ne spolu. Druhý žako by měl být co nejlépe socializován, nejlépe krotký, aby se s ním dalo manipulovat, ale pokud možno zvyklý i na jiné papouchy ve svém teritoriu. Možná dokrmené mládě by bylo řešením, je adaptabilnější a nebude ohrožovat dominanci starší samice. Ale to je jen předpoklad.

Žakové dospívají někdy mezi 3. a 4. rokem, ta naše samička by tedy měla být v pubertě, ale nic takové zatím nepozoruji, alespoň ne na nějakém zhoršení chování. Spíše mám pocit, že opak je pravdou.

Každopádně je samička mladá a určitě se s ní dá ještě pracovat. Ohledně pravidla s opačným pohlavím, nemusí to tak být vždy, ale ve většině případů to tak bývá a nedá se usuzovat, jak to dopadne před koncem puberty. Ale dá se to korigovat, když se využije toho, že papoušci jsou mlsní, hraví a zvědaví. Toho jsem využila, když mě v pubertě začala samička napadat. Teď, když manžel není doma, samička vezme zavděk mnou, přiletí se pomazlit nebo pro něco dobrého, ale manžela má prostě radši.
Já bych tedy určitě k samici, která je agresivní na jiného papouška, nedoporučovala mládě. Znamenalo by to nechat ho v jiné kleci, než dospěje. Neuměl by se bránit a vzniklo by daleko víc problémů, místo jednoho řvouna by doma měli dva a mládě by bylo vystresované. Doporučuji tazatelce obrátit se na pana Bartla, dlouholetého chovatele žaků, který má svou poradnu. V mé předchozí reakci je plno věcí, které jsem s ním konzultovala a pokud si poradnu projde, najde tam plno inspirace. Posílám odkaz

milanbartl.cz/chov/poradna.htm.

krabatka napsal(a):
Podle toho, kdy se narodila, tak ještě nemá po pubertě a preference osoby se po uplynutí puberty může rázem změnit. Mně se to stalo u samičky senegalce. Do puberty byla většinou jen u mě a po skončení puberty "přesedlala" na manžela. Ohledně druhého papouška - je to to nejlepší, co pro ní můžete udělat. Já k naší tříleté koupila šestiletého samečka, ručně dokrmeného a po počátečních šarvátkách, kdy si ujasňovali pozici mezi sebou, se snášejí v pohodě, probírají si peří atd.. Ze začátku musí být vedle sebe každý ve své kleci, bidla ve stejné výšce, aby se jeden necítil nadřazený a ten druhý podřazený, pouštět je dohromady ideálně v jiné místnosti, než mají klece, zpříjemnit jim společný pobyt nějakou dobrůtkou nebo hračkou a až se snesou venku, zkusit je dát do společné klece, nejdřív na chvíli a prodlužovat. V kleci musejí být dvě misky na krmení a dvě na vodu a klec do které půjdou, se předtím musí předělat, aby ji původní papoušek nebral jako svoje teritorium. Šarvátky určitě na začátku budou, chce to vydržet a hlídat je a to období překonat. Věřím, že pokud pro papoušky máte cit, povede se to, samička je ještě mladá. Trvalo nám to celé cca 2 měsíce, problém byl v tom, že samička mu nedala pokoj a sameček se jí bál, ale překonali jsme to a můžu říct, že to stojí za to. Nyní je to u nás tak, že papoušci nás berou jako součást hejna, pokud je pustíme, samička se letí pomazlit s manželem, sameček se mnou, pořád jsou krásně krotcí, pak si přeletí na klec, hrají si spolu a pokud někam jedeme, papoušek není doma sám.

Hezky napsané a se vším souhlasím. A samečka bych k ní dala staršího, ne úplné mládě.

Nesmíte opomíjet situaci toho nového papouška - jde o žaka, tedy druh, který změny nemá právě v oblibě a může na ně reagovat třeba sebepoškozováním, agresivitou ke všem. Krotký starší jedinec - to značí, že u někoho po několik let byl a zvykl si. Navíc také si s sebou přinese zažitý pocit ptačí dominance, pokud nebyl zvyklý jinak. Proto mě napadlo mládě, které je přizpůsobivé a nenavázané na předešlého majitele. Žakové jsou složité a individuální povahy.
S neochočeným starším žakem si stěží poradíte, ochočený starší může přidat k problémům ty své. Těžko najít objektivně a obecně platnou "dobrou" radu.

Tady máte "odborníků". Bohužel nemají s chovem žaků dostatek zkušeností, ale hlavní je napsat nějaké moudro. Jedna z velkých hloupostí je, že papoušci tíhnou k lidem opačného pohlaví. To není pravda, nepoznají jestli jste samec nebo samice, nerozeznávají naše pohlavní feromony.
K vaší samici kupte samce a pokud máte dostatečně velkou klec pro dva ptáky tak je můžete pustit k sobě. Nejlíp pokud si to seznamování naplánujete na víkend kdy budete doma a budete je klidně pozorovat. Většinou se žádný útok neodehraje, buď půjdou ptáci k sobě a budou se o sebe zajímat nebo bude každý na jedné straně klece. Pokud máte obavu tak použijte na seznamování dvě klece a dejte je těsně vedle sebe. Může se stát, že samice vám přijme třeba až druhé nebo třetího samce. Párovat žaky není tak jednoduché jako dát k sobě dvě andulky, ale přesto jsou i z ručně dokrmených žaků výborní rodiče, kteří vytáhnou mláďata až na bidlo. Jen to chce trpělivost, cit a trochu chovatelského štěstí.

Tak to se zeptejte pana robotky ten jeho ara hned pozná jestli jste ženska nebo chlap

A musí mít za kamaráda nutně samce? Dvě samice se nesnesou? Za prvé mám strach že samec po ní časem poleze a že pod jeho tíhou spadne z bidla, když se drží jen jednou nohou, za druhé mám strach z agrese v období toku. Jinak naše Julie je agresor, tchyně má senegalce a když měla 4 měsíce tak po něm vyjížděla, vrčela na něj a nafukovala se. Když zapomenu zavřít Bambulku (kakarik) tak ji honí po bytě s řevem... Julie je sobecká, žárlivá a egocentrická. nejvíc mě děsí zkutečnost že jsem to z ní asi udělala já, ikdyž nevím jak

Jak jste zde někteří psali, že si sedne třeba až se třetím samcem, jak mám tohle udělat? ten výběr vhodného druha? To si mám koupit druhého papouška a pak jej prodat a pak zase dalšího a pak jej zase prodat? nebo se domluvit s chovatelem co má na prodej víc papoušků a vzít ji tam s sebou a se kterým se k sobě budou mít tak toho si odvézt?

Prvá chyba bola že ste si kúpili Žaka - to je taký ošial mať doma žaka.
Druhá chyba bola že už len že uvažujete o druhej samičke.To je blbosť.
Tretia chyba je že si doveziete samca a prípadne ešte ďalších dvoch lebo čo keď si náhodou nesadnú.

Dám Vám radu.Predajte toho žaka čím skôr a budete mať pokoj.Sú ovela vhodnejšie druhy papagájov ako mazlíček do domácnosti.Možno Vás to trochu ranilo ale pravda je už taká.

Jste chovatelka psu jak jste psala.Takový příklad pro Vás.To je jako bych třeba desetiletému vnukovi koupil dobrmana nebo pitbula.Ve Vašem případě žako.

kareta napsal(a):
Jste chovatelka psu jak jste psala.Takový příklad pro Vás.To je jako bych třeba desetiletému vnukovi koupil dobrmana nebo pitbula.Ve Vašem případě žako.

Dobrman a pitbull je v pohodě sama mám pitbully dva a jednoho Cane Corso já Julču miluju, miluji ji moc, včera jsem ji měla zase večer na klíně a povídali jsme si a šuškali si miláčku, pusinku, kukali jsme atd...včera jsem si představila že bych ji přece jen dala nějakému chovateli třeba do hejna, ale ta představa mě strašně bolela, nějak si nedokážu představit, že ji dám úplně pryč a už si spolu nikdy nezakukáme...Prostě furt se snažím udržet si tu možnost, že bude mít k sobě druhého a budou spolu a občas na sebe s tou Julčou i tak kuknem. Já se zatím nikdy nevzdala žádného zvířete, nikdy, co jsem si zatím pořídila tak ikdyž byly nějaké problémy nikdy jsem nikoho neopustila. Za prvé vím, jaký šok by to pro ni byl, kdybych ji odvezla pryč a jak by jí po mě určitě bylo smtuno a za druhé by neskutečně smutno bylo i mě, přece víme jak je ten papouch chytrý, pamatuje si a prožívá emoce. Je těžké se rozhodnout, když někteří mi radíte nechat si ji a koupit k ní druhého, druzí mi píšete ať se jí zbavím.

To už tu bylo mockrát a skončilo to hádkou plno chovatelu ví že žako je pako a přesto plno chovatelu produkuje kvanta dokrmenejch žaku páčtože 15 000 za kus je prosťe lákadlo když to napišete tak vás napadnou že záviďite jinak k ty samičce sežeňte staršiho samce a nebo opět s hendikepem za rozumný prachy hlavňe neplaťe plnou cenu ze soucitu aby se měl u vás lépe

Určite máte pekný vzťah k zvieratám ale rozhodnutie je len na Vás.

Napsala jsem jednomu chovateli který ke svému samci shání okolo roku starou ručně dokrmenou samici...je mi hrozně zklamání a totální selhání z mé strany...je samozřejmě možné že ji nikdo s handicapem chtít nebude, už mě psalo pár zájemců meil že by si ji vzali, ale opět domů jako mazla a tohle už nechci dál podporovat, pokud má někam jít, tak jedině do voliéry k druhému, v žádném případě jako pet papouška. A pokud ji nikdo chtít nebude, zůstane doma a půjde s druhým do voliéry.Samozřejmě z naší strany je "jednodušší" dát ji pryč člověku co má s chovem zkušenosti, má zaběhnuté voliéry atd...než u nás pracně stavět voliéry, navíc dvě (jedna letní, druhá zimní.) Achjo

A to ji ješte prodáte za pulku ceny co jste ji koupili a budete rádi.

kubanec napsal(a):
A to ji ješte prodáte za pulku ceny co jste ji koupili a budete rádi.

Mě na penězích vůbec nezáleží, pro mě je nejdůležitější aby byla šťastná.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Napsala jsem jednomu chovateli který ke svému samci shání okolo roku starou ručně dokrmenou samici...je mi hrozně zklamání a totální selhání z mé strany...je samozřejmě možné že ji nikdo s handicapem chtít nebude, už mě psalo pár zájemců meil že by si ji vzali, ale opět domů jako mazla a tohle už nechci dál podporovat, pokud má někam jít, tak jedině do voliéry k druhému, v žádném případě jako pet papouška. A pokud ji nikdo chtít nebude, zůstane doma a půjde s druhým do voliéry.Samozřejmě z naší strany je "jednodušší" dát ji pryč člověku co má s chovem zkušenosti, má zaběhnuté voliéry atd...než u nás pracně stavět voliéry, navíc dvě (jedna letní, druhá zimní.) Achjo

Nebuďte z toho nešťastná, je plno lidí, co se žaky neuspěli, jsou opravdu nároční a nejsou pro každého. Pokud ji dáte chovateli, který má se žaky zkušenosti a má samce, uděláte pro ni to nejlepší, co můžete. Bude žít v rámci možností plnohodnotný život s partnerem svého druhu. Pokud jsou papoušci chovaní jako mazlíčci a přijmou člověka jako svého partnera, je to pro ně pořád jen náhražka. Je mladá a zvykne si. S chovatelem se dohodněte, že Vám občas pošle fotky, jak se jí daří.

krabatka napsal(a):
Nebuďte z toho nešťastná, je plno lidí, co se žaky neuspěli, jsou opravdu nároční a nejsou pro každého. Pokud ji dáte chovateli, který má se žaky zkušenosti a má samce, uděláte pro ni to nejlepší, co můžete. Bude žít v rámci možností plnohodnotný život s partnerem svého druhu. Pokud jsou papoušci chovaní jako mazlíčci a přijmou člověka jako svého partnera, je to pro ně pořád jen náhražka. Je mladá a zvykne si. S chovatelem se dohodněte, že Vám občas pošle fotky, jak se jí daří.

Já mu samozřejmě vše napsala, napsala jsem pravdu o důvodu prodeje a samozřejmě jsem napsala, že mám podmínku zůstat nadále s chovatelem v kontaktu abych věděla jak se jí daří. Tak jen musím doufat, že natrefím na seriózního chovatele.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já mu samozřejmě vše napsala, napsala jsem pravdu o důvodu prodeje a samozřejmě jsem napsala, že mám podmínku zůstat nadále s chovatelem v kontaktu abych věděla jak se jí daří. Tak jen musím doufat, že natrefím na seriózního chovatele.

Být Vámi, tak bych se s ním dohodla na schůzce u něj, abyste věděla, kam půjde a sepsala bych smlouvu, že v případě, že by si se samcem nesedli a chtěl by ji prodat, vezmete si ji za stejných podmínek nazpátek. Ale jestli je jim okolo roku a něco oboum, tak bych se toho tak nebála, ještě nejsou dospělí. Navíc budou mít parťáka na hraní. Papoušci si na začátku musí ujasnit pozice mezi sebou, což chvilku trvá a určitě to bude tak i u nich, ale to je normální.
Jak jsem psala, mám senegalce, kteří jsou také vybíraví na partnera a všichni mě strašili, že si nesednou, navíc já už měla oba dospělé 3 a 6 let. Nebylo to na začátku jednoduché, ale dá se tomu pomoct, aby si na sebe zvykli a teď jsou spolu jak odjakživa.

krabatka napsal(a):
Být Vámi, tak bych se s ním dohodla na schůzce u něj, abyste věděla, kam půjde a sepsala bych smlouvu, že v případě, že by si se samcem nesedli a chtěl by ji prodat, vezmete si ji za stejných podmínek nazpátek. Ale jestli je jim okolo roku a něco oboum, tak bych se toho tak nebála, ještě nejsou dospělí. Navíc budou mít parťáka na hraní. Papoušci si na začátku musí ujasnit pozice mezi sebou, což chvilku trvá a určitě to bude tak i u nich, ale to je normální.
Jak jsem psala, mám senegalce, kteří jsou také vybíraví na partnera a všichni mě strašili, že si nesednou, navíc já už měla oba dospělé 3 a 6 let. Nebylo to na začátku jednoduché, ale dá se tomu pomoct, aby si na sebe zvykli a teď jsou spolu jak odjakživa.

Ano já osobně bych ji k němu vezla a požadovala bych i aby na první schůzku on přijel k nám. Potom kdybychom se společně dohodli že se prodej uskuteční osobně bych ji k němu odvezla a samozřejmě by ve smlouvě byla napsáno o zpětném odkoupení. Tohle vše samozřejmě mám v hlavě již vymyšlené, jen nevím jak moc je to domahatelné kdyby ji nakonec prodal, pro mě neznámo kam...takto to znám z prodeje psů kdy se ve smlouvě lidi podepsali že budou zasílat informace a posléze úmrtí psa a na co zemřel a v kontaktu jsme tak max z polovinou lidí...někteří se neozvali po půl roce a toho se strašně bojím, není dne kdy bych na ty psy nemyslela...navíc většinu neuchovnili takže jsou těžko dohledatelní. a vím, že tohle nejde nijak vymáhat, tohle je charakter člověka a každý jsme se jistě nejednou setkali s mazáním medu kolem huby a pak skutek utek...

ne napsal(a):
Tady máte "odborníků". Bohužel nemají s chovem žaků dostatek zkušeností, ale hlavní je napsat nějaké moudro. Jedna z velkých hloupostí je, že papoušci tíhnou k lidem opačného pohlaví. To není pravda, nepoznají jestli jste samec nebo samice, nerozeznávají naše pohlavní feromony.
K vaší samici kupte samce a pokud máte dostatečně velkou klec pro dva ptáky tak je můžete pustit k sobě. Nejlíp pokud si to seznamování naplánujete na víkend kdy budete doma a budete je klidně pozorovat. Většinou se žádný útok neodehraje, buď půjdou ptáci k sobě a budou se o sebe zajímat nebo bude každý na jedné straně klece. Pokud máte obavu tak použijte na seznamování dvě klece a dejte je těsně vedle sebe. Může se stát, že samice vám přijme třeba až druhé nebo třetího samce. Párovat žaky není tak jednoduché jako dát k sobě dvě andulky, ale přesto jsou i z ručně dokrmených žaků výborní rodiče, kteří vytáhnou mláďata až na bidlo. Jen to chce trpělivost, cit a trochu chovatelského štěstí.

Hlavní určitě není napsat nějaké moudro. Nejde o hloupost, že tíhnou k osobám opačného pohlaví. Není to tak vždy, ale většinou ano. Chovám papoušky od malička a přečetla jsem o nich plno knih, naposledy od Tonyho Silvy a Rosemary Low - oba dva byli kurátory v Loro parku na Tenerife a mají dlouholeté zkušenosti a oba napsali, že to tak dost často je. Dokonce se tomu nevyhnula ani manželka T. Silvy, její samičky žaka, kterou měla odmalička a dokrmovala jí, se po pubertě ani nemohla dotknout, protože by jí okamžitě napadla, zato přilnula k němu a tak to už zůstalo.

S ostatním víceméně souhlasím, kromě toho dát je hned do jedné klece.

Souhlasím s Kubancem (který napsal: Tak to se zeptejte pana robotky ten jeho ara hned pozná jestli jste ženska nebo chlap ).

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ano já osobně bych ji k němu vezla a požadovala bych i aby na první schůzku on přijel k nám. Potom kdybychom se společně dohodli že se prodej uskuteční osobně bych ji k němu odvezla a samozřejmě by ve smlouvě byla napsáno o zpětném odkoupení. Tohle vše samozřejmě mám v hlavě již vymyšlené, jen nevím jak moc je to domahatelné kdyby ji nakonec prodal, pro mě neznámo kam...takto to znám z prodeje psů kdy se ve smlouvě lidi podepsali že budou zasílat informace a posléze úmrtí psa a na co zemřel a v kontaktu jsme tak max z polovinou lidí...někteří se neozvali po půl roce a toho se strašně bojím, není dne kdy bych na ty psy nemyslela...navíc většinu neuchovnili takže jsou těžko dohledatelní. a vím, že tohle nejde nijak vymáhat, tohle je charakter člověka a každý jsme se jistě nejednou setkali s mazáním medu kolem huby a pak skutek utek...

Zkuste na něj získat i nějaké reference. Jinak být Vámi, tak osobně bych nebyla u toho, až je bude dávat do stejné klece. Začátky nemusí, ale mohou být drsné, ale časem se to ustálí, až se naučí, kdo kam může. Jela bych se za ní podívat tak za dva měsíce. U nás to chvílemi drsné bylo, protože se samička rozhodla, že tomu bude velet a kdyby nebylo pana Bartla, se kterým jsem to konzultovala a který mě uklidňoval, že se srovnají, tak bych je možná rozdělila. Papoušky chovám odmala, ale nikdy jsem nedávala dohromady dospělé jedince a zvlášť tak problematické, jako jsou afričtí papoušci.
Ještě mě napadla jedna věc, co se týká uřvanosti Julči. Hodně chovatelů dělá na začátku dvě chyby, první, že mláděti věnuje na začátku víc času, než kolik je mu schopen dát později, když povyroste a druhá zásadní, že jakmile papoušek začne řvát, jdou k němu nebo mu odpovídají tím, že na něj taky zakřičí. Papoušek si tím zafixuje, že jakmile zařve, někdo se mu věnuje a strašně špatně se to odnaučuje. Jakmile papoušek začne řvát, je ideální nevšímat si ho nebo odejít z místnosti a naopak, když je hodný a hraje si, tak se u něj zastavit, dát mu něco dobrého, pomazlit se s ním...

krabatka napsal(a):
Zkuste na něj získat i nějaké reference. Jinak být Vámi, tak osobně bych nebyla u toho, až je bude dávat do stejné klece. Začátky nemusí, ale mohou být drsné, ale časem se to ustálí, až se naučí, kdo kam může. Jela bych se za ní podívat tak za dva měsíce. U nás to chvílemi drsné bylo, protože se samička rozhodla, že tomu bude velet a kdyby nebylo pana Bartla, se kterým jsem to konzultovala a který mě uklidňoval, že se srovnají, tak bych je možná rozdělila. Papoušky chovám odmala, ale nikdy jsem nedávala dohromady dospělé jedince a zvlášť tak problematické, jako jsou afričtí papoušci.
Ještě mě napadla jedna věc, co se týká uřvanosti Julči. Hodně chovatelů dělá na začátku dvě chyby, první, že mláděti věnuje na začátku víc času, než kolik je mu schopen dát později, když povyroste a druhá zásadní, že jakmile papoušek začne řvát, jdou k němu nebo mu odpovídají tím, že na něj taky zakřičí. Papoušek si tím zafixuje, že jakmile zařve, někdo se mu věnuje a strašně špatně se to odnaučuje. Jakmile papoušek začne řvát, je ideální nevšímat si ho nebo odejít z místnosti a naopak, když je hodný a hraje si, tak se u něj zastavit, dát mu něco dobrého, pomazlit se s ním...

Co se týká mé pozornosti je stejná, od mala se jí věnuji cca 2-3 hodiny denně kdy je mimo klec a mazlíme se, po zbytek dne má klec umístěnou ve hlavním děním v domě mezi obývákem a kuchyní a vidí jak tam tak tam, v těchto místnostech trávíme nejvíc času, největší problém asi byl ten že když začne hvízdat snažila jsem se ji okřiknout=odpovídala jsem, takže toto je opravdu má chyba, ikdyž jsem říkala např. ticho, nekřič, šeptala nebo sama zakřičela, nic se nestalo, občas jsem ji zakryla dekou co má na kleci a je s ní přikrývána na noc, dřív přestala a jak si začala brumlat, deku jsem oddělala, bylo to třeba za minutu nebo dvě, jenže teď řve ikdyž je zakrytá, prostě nepřestane až ji vytáhnu z klece, okamžitě položí hlavu na rameno a je klid, ale jak říkám, někdy potřebuji být doma a fungovat (vařit, uklízet) a jinak je pouštěna denně okolo 17-18:00 do 20-21:00 přiznám se že pokud by tak nehvízdala tak bych absolutně neřešila to co řeším, ale hvízdá a kráká jako "divoký" pták, samozřejmě je to logické, ale přirozené krákání a ptačí komunikaci upřednoštňuje před naší komunikací, komunikuje semnou mluvením jen mimo klec, v kleci je jak šílená. Další věc, že jsem vždy chtěla ať má klec spojenou jako domov, ne za trest, takže jsem s ní trénovala vyndávání a vracení do klece a vždy říkala "pojď jdeme do domečku" no a když je venku a třeba ji zatrhnu v kuchyni na stole útok na mísu s ovocem, kdy rozhází po celé kuchyni hrozno, nakouše jablka atd...tak se vztekne letí na svůj strom a řve "pojď jdeme do domečku, dělej, Julčo, nech toho, pojď..." a tak řve dokud ji tam opravdu nedám, jak je v domku tak začne papouščí vřískot s hvízdáním, jak se sklidní dám jí třeba něco dobrého, zkusím ji vytáhnout ale to už je pak nabručená i na mě, protože si pamatuje můj zákaz ovoce a odehnání ze stolu...mě teda prákrát chytla zobanem trochu víc než nromální žužlání prstů, ale manžela už párkrát klovla dost do krve.

Celé to je zle.Vy poslúchate papagája a to je zle.Už som na 100% istý že ho nepredáte .Tak skúste postupne vychovať žaka ktorý vám bude robiť radosť a nie starosti.Možno to len moc prežívate aj keď situácia môže biť neúnosná.V každom prípade nerobte to čo chce žako ale naučte robiť žaka to čo chcete vy.Trpezlivosť a trpezlivosť a keď to už bude OK tak si poviete že to bola iba jeho puberta a bude dobre.

Tak to je přesně ono. Začala jste špatně tím, že jste jí odpovídala na křik. Ona zakřičela, Vy jste zakřičela a papoušek si řekl, to je legrace, jakmile začnu vřískat, hned mám odpověď, to je super. Další chyba je, že povolíte a papouška vyndáte a pomazlíte se s ním, po tom, co řve.. Na chvilku je klid, ale příště to začne nanovo, papoušek si "řekne", tak minule to šlo, tak budu vřískat trochu déle a zase to půjde Je to jak s malým dítětem, dáte ho spát nakrmené, vykoupané, začne se vztekat, vyndáte ho z postýlky a bude to tak pokaždé. Jediné co pomůže, je důslednost. Papoušek je rozmazlený opravdu jak malé dítě a je zvyklý, že řevem dosáhne svého. Tím, že je jí rok a půl, tak převýchova je možná, ale musíte být opravdu důsledná.Vyndavat papouška z klece, jen když je hodný i když to bude v jiný čas, než je zvyklý. V případě křiku si jí nevšímat. Vyndat jí z krmení vše, co má ráda, slunečnice, ořechy, piškoty a dávat jen v případě, že je hodná. Obměňovat často hračky v kleci nebo je dát na jiné místo, aby měla dost zábavy. Když jí vyndáte z klece, tak se jí opravdu věnujte a zabavte jí, já jsem třeba sesbírala víčka od limonád, rozestavěla jsem je po stole a pod ně jsem dala něco dobrého, třeba jen pod jednu barvu a papoušek se za chvíli naučil, pod jakou barvou dobroty jsou. Do papírové krabice jsem mu vystřihla dveře a okénka a dala na klec a papoušek si s tím třeba hodinu vyhrál, "domeček různě opravoval a zabavil se. V případě že začne vřískat je největší chybou podlehnout a papouška vyndat. Pokud už to nebudete moc vydržet, sedněte si blízko klece, ale nemluvte na ní a začněte dělat něco nezvyklého, abyste zaujala její pozornost. Já třeba nakoupila dřevěné korálky, které jsem u klece začala navlékat, nebo navazovala šišky na provázek a to jsem pak dala blízko klece papouškovi na hraní. Papoušek byl zvědavý, co dělám a řvát přestal a po puštění se na to hned šel podívat. Papoušek se postupně naučí, že řevem svého nedosáhne, ale nebude to hned, žakové mají inteligenci až 5-ti letého dítěte, je to prostě kdo s koho. Ale pořád jste chytřejší, než on, tak toho využijte a zkuste od řevu odvést jeho pozornost jinam a buďte opravdu důsledná, nic jiného nepomůže. Pokud ji prodáte, tak určitě ne jako mazla, protože pak může putovat po různých lidech, když ji nezvládnou a bude chudák. Prodejte ji jen k samci, který si ji srovná.

A nechcete to ještě zkusit, nastavit pevný řád, což oni velmi potřebují, vydržet a třeba se chování zlepší.

krabatka napsal(a):
Tak to je přesně ono. Začala jste špatně tím, že jste jí odpovídala na křik. Ona zakřičela, Vy jste zakřičela a papoušek si řekl, to je legrace, jakmile začnu vřískat, hned mám odpověď, to je super. Další chyba je, že povolíte a papouška vyndáte a pomazlíte se s ním, po tom, co řve.. Na chvilku je klid, ale příště to začne nanovo, papoušek si "řekne", tak minule to šlo, tak budu vřískat trochu déle a zase to půjde Je to jak s malým dítětem, dáte ho spát nakrmené, vykoupané, začne se vztekat, vyndáte ho z postýlky a bude to tak pokaždé. Jediné co pomůže, je důslednost. Papoušek je rozmazlený opravdu jak malé dítě a je zvyklý, že řevem dosáhne svého. Tím, že je jí rok a půl, tak převýchova je možná, ale musíte být opravdu důsledná.Vyndavat papouška z klece, jen když je hodný i když to bude v jiný čas, než je zvyklý. V případě křiku si jí nevšímat. Vyndat jí z krmení vše, co má ráda, slunečnice, ořechy, piškoty a dávat jen v případě, že je hodná. Obměňovat často hračky v kleci nebo je dát na jiné místo, aby měla dost zábavy. Když jí vyndáte z klece, tak se jí opravdu věnujte a zabavte jí, já jsem třeba sesbírala víčka od limonád, rozestavěla jsem je po stole a pod ně jsem dala něco dobrého, třeba jen pod jednu barvu a papoušek se za chvíli naučil, pod jakou barvou dobroty jsou. Do papírové krabice jsem mu vystřihla dveře a okénka a dala na klec a papoušek si s tím třeba hodinu vyhrál, "domeček různě opravoval a zabavil se. V případě že začne vřískat je největší chybou podlehnout a papouška vyndat. Pokud už to nebudete moc vydržet, sedněte si blízko klece, ale nemluvte na ní a začněte dělat něco nezvyklého, abyste zaujala její pozornost. Já třeba nakoupila dřevěné korálky, které jsem u klece začala navlékat, nebo navazovala šišky na provázek a to jsem pak dala blízko klece papouškovi na hraní. Papoušek byl zvědavý, co dělám a řvát přestal a po puštění se na to hned šel podívat. Papoušek se postupně naučí, že řevem svého nedosáhne, ale nebude to hned, žakové mají inteligenci až 5-ti letého dítěte, je to prostě kdo s koho. Ale pořád jste chytřejší, než on, tak toho využijte a zkuste od řevu odvést jeho pozornost jinam a buďte opravdu důsledná, nic jiného nepomůže. Pokud ji prodáte, tak určitě ne jako mazla, protože pak může putovat po různých lidech, když ji nezvládnou a bude chudák. Prodejte ji jen k samci, který si ji srovná.

Jak píšete, že si jí nemám všímat, tak to jsem několikrát zoušela, třeba v kuchyni vařím a vidí mě a zavolá na mě "Ahoj Evo" tak jí samozřejmě odpovím a povídáme si, pak mi řekne "pojď mě poškrabkat na pupíčku" tak když můžu jdu, poškrabkám ji, dáme si přes mříže pusu a jdu pokračovat v činnosti, po chvíli mluvení začne pomalu vypiskovat, za chvíli zuří, se vším tříská, křičí, hvízdá, napadá hračky, vyhazuje zrní po celém obýváku z klece. Máte pravdu je jak malé děcko co si vyřvává svou hračku (tedy mě) normálně bych děcko chytla, plácla a šlo by si trucovat do pokoje samozřejmě s řevem, Julču plácnout nemůžu, za to ji ale nechávám v kleci a řve a řve třeba i půl hodiny v kuse, občas si musím dát špunty do uší, nebo sluchátka, protože mě pak už i bolí hlava a ibalgin to jistí, má neskutečnou výdrž a nejhorší na tom je že výdrž má větší jak já, asi jsem slaboch. Včera jsem popravdě prořvala celý večer s ní na rukou až měla mokré peří a prosila ji aby byla hodná abych ji nemusela dát pryč, škoda že to nechápe, když třeba hodně křičí tak jí pak vyhrožuju, že půjde "k turkovi" ale vnitřně se s tím nemůžu srovnat a bolest v mém nitru se nedá popsat my si ji hlavně pořídili tenkrát místo dítěte, ale to je kapitola zase jiná...

Tady je každá dobře míněná rada marná, jestli ho chcete prodat tak si nenechejte zbytečně motat hlavu od mazlíčkářů a normálně žaka prodejte někomu kdo ho chce do páru. Ten papoušek s tím nebude mít zdaleka taký problém jak máte vy. Důležité je zvíře nepolidšťovat a nepodsunovat mu pocity, které prožíváte vy.
Jinak spousta chovatelů a to i těch slušných se vám vybodne na nějaké smluvní podmínky ohledně návštěv a zasílání častých informací nebo fotografií ze života žaka.
Před lety jsem kupoval krotkou samici amazoňana modročelého a majitel se dušoval jak jim bude chybět a co nejdříve přijedou, celá rodina brečela když jsem ji odvážel. Samozřejmě se už nikdo neozval, po čase jsem jim poslal alespoň foto jak sedí se samcem ve venkovní voliéře a přišla mi jen jednoduchá odpověď "jsou krásní"

Pokud si ho chcete nechat tak mu pořiďte voliéru a samce.

Že na Vás z klece mluví a Vy ji odpovídáte, je v pořádku, ale když začne křičet, prostě si jí všímat nesmíte nebo musíte její pozornost odvést jinam.To že řve třeba půl hodiny, za to můžete Vy, protože jste prostě několikrát "vyměkla". Jako jsou z rozmazlených dětí nevychovaní spratci, tak to samé jste Vy udělala s papouškem, říkám to na rovinu, ten papoušek za to nemůže. Podívejte se na to z pozice papouška, několikrát jste mu něco dovolila a najednou to nesmí. Neví, kde jsou pravidla. Pokud ji máte ráda a prodat ji vlastně nechcete, tak prostě budete muset začít být důsledná, vyrovnaná a klidná. Přesně takovou osobu papoušek, jako je žako, potřebuje. Ale může to trvat půl roku i déle, než se srovná. Pokud to nedokážete, tak ji raději prodejte, ona bude za čas opravdu šťastná se samcem. Ještě jste zmiňovala to, že byste k ní pořídila další samičku. To opravdu nedějete, bylo by víc škody než užitku, nesnesly by se, pokud spolu nejsou odmala a možná ani tak.

Já se roztrhnu a rozkrájím, jak se mám rozhodnout, když u mě teda evidentně není šťastná, jako další pet papoušek šťastná asi taky nebude a u chovatele teda v dospělosti bude jen v budce, bude oškubaná, vyčerpaná a nový chovatel na ní bude vesele rýžovat mladé žaky pro pitomce lidi jako jsem já...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já se roztrhnu a rozkrájím, jak se mám rozhodnout, když u mě teda evidentně není šťastná, jako další pet papoušek šťastná asi taky nebude a u chovatele teda v dospělosti bude jen v budce, bude oškubaná, vyčerpaná a nový chovatel na ní bude vesele rýžovat mladé žaky pro pitomce lidi jako jsem já...

Máte hodně zkreslenou představu. Odchovávat žaky není jako mrskat štěňata v množírnách. Oškubaný a vyčerpaný žako nehnízdí a aby pár žaků odchovával tak musí být v top kondici, musí mít pořádné krmení a odpovídající prostředí. Po jednom až dvou hnízdech mají pauzu, ale k těm hnízdům je to vždy ještě dlouhá cesta. Někdy si dají žakové pauzu půl roku a někdy klidně i dva roky. Každopádně jsou šťastnější než ti pet žakové v bytech, většina pet žaků navíc stejně skončí v páru buď u původního majitele nebo u jiného chovatele, takže bych to neviděl tak černě.

ne napsal(a):
Máte hodně zkreslenou představu. Odchovávat žaky není jako mrskat štěňata v množírnách. Oškubaný a vyčerpaný žako nehnízdí a aby pár žaků odchovával tak musí být v top kondici, musí mít pořádné krmení a odpovídající prostředí. Po jednom až dvou hnízdech mají pauzu, ale k těm hnízdům je to vždy ještě dlouhá cesta. Někdy si dají žakové pauzu půl roku a někdy klidně i dva roky. Každopádně jsou šťastnější než ti pet žakové v bytech, většina pet žaků navíc stejně skončí v páru buď u původního majitele nebo u jiného chovatele, takže bych to neviděl tak černě.

No tak je mají třeba v kleci metr x metr a v tom žijí, tomu říkám plnohodnotný život, kdy si akorát roztáhnou křídla a proletět se je něco nepoznaného...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No tak je mají třeba v kleci metr x metr a v tom žijí, tomu říkám plnohodnotný život, kdy si akorát roztáhnou křídla a proletět se je něco nepoznaného...

Maximálně tak v době odchovu, pak musejí na další půlrok po sezoně dostat prolet a vše co potřebují. O chovné páry je třeba se řádně strat. Takové páry mají lepší život než ten váš papouch, který očividně trpí a vypadá, že ještě dlouho trpět bude. Pak ho možná někomu dáte až bude vypadat jak holé kuře v supermarketu, ale to už bude pozdě.
No nic, radu a co dělat jste dostala a teď je to jen na vás. V tomhle tématu končím.
Hasta La Vista, Baby a za vašeho žaka prosím...už ho netýrejte

Všichni naši arové pocházejí z neúspěšných pokusů o "polidštění" a výchovu papouška. Dostali se k nám zhruba ve stejném věku jako zde probíraný žako. Ty nejstarší máme doma 6 roků a do dnes mají zlozvyky "mazlíků", přestože žijí celou dobu v párech - sestavených ovšem z ochočených. Máme i polokrotké nekontaktní a zásadní rozdíl je v tom, že ochočený si k Vám dovolí podstatně víc, protože se člověka nebojí. Moje žena když přijede z práce domů tak se rozpoutá hotové peklo, protože všichni arové ji milují a vědí, že od ní dostanou cokoliv a kdykoliv. Zásadní chybou je nechat papoucha převzít vedoucí úlohu v hejnu (domácnosti). Nevím jistě jestli rozeznávají pohlaví u člověka, ale jedno vím bezpečně - respektují hierarchii v tom svém hejnu(domácnosti). Žakové jsou podle mně zbytečně démonizováni, oni jen doplácí na svoji přirozenou inteligenci a schopnosti využívat tuto inteligenci ve svůj prospěch.

Nezlobte se, ale když to tady čtu tak dopředu lituji toho chovatele, který by si od Vás toho papouška koupil. Jinak souhlas s Karlosara

Přeháníte. Julča jednoduše žárlí, když vidí volně pobíhat psi, kteří mohou k vůdci smečky-hejna přiběhnout kdykoli pro pohlazení, vidí, jak paní s nimi chodí ven. Je celkem logické, že se dožaduje puštění z klece. Je přece inteligentní a chápe souvislosti. Mám žaka, vím, o čem mluvím. V nových podmínkách se pravděpodobně bude chovat jinak.

Když budete sledovat inzeráty se žaky, lehce zjistíte, že mláďat na ochočení se prodá bezpočet, ale kde jsou ty inzeráty nešťastných majitelů mazlíků, kteří se jich snaží zbavit, jak to z diskuze zjevně vyplývá? Jistě, občas se najdou, ale asi více je těch, kde někdo prodává chovný pár, v němž se jeden z dvojice škube... ejhle, ani harmonické partnerství nemusí být všemocné pro naplnění potřeb náročných inteligentních papoušků.
Ano, mít žaka jako mazlíka je náročné, ale většina těch, co ho má, by se ho - odhaduji - nevzdala. Nakonec mnozí se svými chovanci chlubí třeba na youtube. Tím nechci nikoho přesvědčit ke koupi žaka, patřím k těm, co spíše odrazují. Ale tato diskuze nevytváří zcela pravdivý obraz.

Karlosara napsal(a):
Všichni naši arové pocházejí z neúspěšných pokusů o "polidštění" a výchovu papouška. Dostali se k nám zhruba ve stejném věku jako zde probíraný žako. Ty nejstarší máme doma 6 roků a do dnes mají zlozvyky "mazlíků", přestože žijí celou dobu v párech - sestavených ovšem z ochočených. Máme i polokrotké nekontaktní a zásadní rozdíl je v tom, že ochočený si k Vám dovolí podstatně víc, protože se člověka nebojí. Moje žena když přijede z práce domů tak se rozpoutá hotové peklo, protože všichni arové ji milují a vědí, že od ní dostanou cokoliv a kdykoliv. Zásadní chybou je nechat papoucha převzít vedoucí úlohu v hejnu (domácnosti). Nevím jistě jestli rozeznávají pohlaví u člověka, ale jedno vím bezpečně - respektují hierarchii v tom svém hejnu(domácnosti). Žakové jsou podle mně zbytečně démonizováni, oni jen doplácí na svoji přirozenou inteligenci a schopnosti využívat tuto inteligenci ve svůj prospěch.

Pane, reaguji jen proto, že jste napsal jednu velice důležitou a pravdivou větu: " Moje žena, když příjde...arové ji milují...vědí, že dostanou cokoliv a kdykoliv."
A tu větu o vedoucí úloze ve vztahu člověk papoušek by si měli všichni neustále číst. Přesně stejné je to u nás s devítiletým psem Akitou. Mě poslechne na slovo, ale manželka mu slouží a když se pes moc rozdovádí, tak žena volá mě, ať ho pošlu pryč. Tak říkám, cos ho naučila, tak sklízíš. U papouška je to stejné. Ale k věci.
Mám mimo mnoha jiných exotů jen pár žaků, které jsem dal sám dohromady. Jsou z r.2008. Samec byl mazlík tříletý, jako partnera znal pouze člověka.
Samice z voliery od samce, který se jí bál. Byla ochočená, k cizímu rezervovaná.
Po daní k sobě se začala škubat, po čase holý krk až na hrudník. Dnes se krmí z jedné misky, proberou si peří, většinou tajně, ona má v budce vzorově vyhrabaný dolík a už je obrostlá. Ale trvalo to skoro pět let. Snad bude i snůška.
Opravdu to chce trpělivost a vydržet a ani pak to nemusí vyjít, ale v tom už je to kouzlo chovu.

kubanec napsal(a):
Olomouc je genoxene takže asi máte fakt samici.

Nechci dělat reklamu, nejsou nejlevnější, ale já s touto laboratoří též nemám problém.

Dobré ráno, tak abych to nějak shrnula a tuto diskuzi trochu uzavřela. Včerejší večer a dokonce i noc byla jedno velké přemýšlení, pro a proti atd...Sama sobě jsem se divila, jak jsem se nechala od některých zmasírovat tak, že jsem opravdu Julču chtěla prodat, nikdy jsem mezi ovce nepatřila a patřit nebudu. Za svá zvířata, jejich pohodu, zdraví a plnohodnotný život jsem jako majitelka plně zodpovědná. Jeden neregistrovaný nevím kdo, mě zde dokonce označil za trapitele a mučitele, "ne" styď se! Jako trapitel a mučitel, rozhodně není člověk, co se snaží problém řešit a chce svému papouškovi opravdu připravit krásný život ve voliéře s druhem. Možná to byl na mou osobu jen tlak, abych žaka prodala za směšných pár stovek nějakému dalšímu množiteli co by si na ní mnul ruce, jako sorry ale tupá fakt nejsem. Takže s manželem jsme opět doma vše zvážili a plán zní takto, po novém roce se začne shánět pro Julinku vhodný protějšek, nejlépe ručně dokrmený a přiměřeně starý samec jako je ona, tedy 1,5-2 roky. Od jednoho známého mám domluvené půjčení bytové voliéry 2x1 m, než postavíme venkovní voliéru o rozměru 4x2 m a zimní voliéru v dílně kde se topí 3x2 m. Druhého papouška budu vybírat s péčí a nemíním kupovat hned prvního vystresovaného agresora. Protože chci abych si mohla v klidu za papouškami do voliéry vlézt a pomuckat se s nimi ikdyž budou mít už jeden druhého, partnera budu opravdu vybírat pečlivě. Po pár včerejších telefonátech kdy mě několik chovatelů žaků utvrdili v tom, že Julinka zůstane nadále krotká a ke mě mazlivá, ikdyž bude mít partnera mě přesvědčil asi nejvíc si ji nechat. Jinak doma momentálně zkoušíme cukr a bič, tak doufám, že nebudu opět označena za mučitele. jelikož ignorace, odchod z pokoje atd na její vřískot nezabírá, napustili jsme do rozprašovače vodu a při každém jejím bezdůvodném vřískání a hvízdání na ni stříknem, pokaždé když je hodná normálně komunikuje atd je pochválena a odměněna, pusinkou, piškotkem atd...včera jsme spolu pekly perníčky a byla jak vyměněná, s rozprašovačem se zdá že to pochopila velmi rychle, je na stole, kde na něj furt vidí, takže trochu výhružka ale zabírá to. Všem co jste mi od začátku fandili a nadále fandíte moc děkuji.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobré ráno, tak abych to nějak shrnula a tuto diskuzi trochu uzavřela. Včerejší večer a dokonce i noc byla jedno velké přemýšlení, pro a proti atd...Sama sobě jsem se divila, jak jsem se nechala od některých zmasírovat tak, že jsem opravdu Julču chtěla prodat, nikdy jsem mezi ovce nepatřila a patřit nebudu. Za svá zvířata, jejich pohodu, zdraví a plnohodnotný život jsem jako majitelka plně zodpovědná. Jeden neregistrovaný nevím kdo, mě zde dokonce označil za trapitele a mučitele, "ne" styď se! Jako trapitel a mučitel, rozhodně není člověk, co se snaží problém řešit a chce svému papouškovi opravdu připravit krásný život ve voliéře s druhem. Možná to byl na mou osobu jen tlak, abych žaka prodala za směšných pár stovek nějakému dalšímu množiteli co by si na ní mnul ruce, jako sorry ale tupá fakt nejsem. Takže s manželem jsme opět doma vše zvážili a plán zní takto, po novém roce se začne shánět pro Julinku vhodný protějšek, nejlépe ručně dokrmený a přiměřeně starý samec jako je ona, tedy 1,5-2 roky. Od jednoho známého mám domluvené půjčení bytové voliéry 2x1 m, než postavíme venkovní voliéru o rozměru 4x2 m a zimní voliéru v dílně kde se topí 3x2 m. Druhého papouška budu vybírat s péčí a nemíním kupovat hned prvního vystresovaného agresora. Protože chci abych si mohla v klidu za papouškami do voliéry vlézt a pomuckat se s nimi ikdyž budou mít už jeden druhého, partnera budu opravdu vybírat pečlivě. Po pár včerejších telefonátech kdy mě několik chovatelů žaků utvrdili v tom, že Julinka zůstane nadále krotká a ke mě mazlivá, ikdyž bude mít partnera mě přesvědčil asi nejvíc si ji nechat. Jinak doma momentálně zkoušíme cukr a bič, tak doufám, že nebudu opět označena za mučitele. jelikož ignorace, odchod z pokoje atd na její vřískot nezabírá, napustili jsme do rozprašovače vodu a při každém jejím bezdůvodném vřískání a hvízdání na ni stříknem, pokaždé když je hodná normálně komunikuje atd je pochválena a odměněna, pusinkou, piškotkem atd...včera jsme spolu pekly perníčky a byla jak vyměněná, s rozprašovačem se zdá že to pochopila velmi rychle, je na stole, kde na něj furt vidí, takže trochu výhružka ale zabírá to. Všem co jste mi od začátku fandili a nadále fandíte moc děkuji.

Tak pak dejte vědět, buď to klapne nebo ne, ale když to nezkusíte, nikdy se to nedozvíte. Já bych jí asi taky nedala pryč.Držím pěsti.

eli22 napsal(a):
Tak pak dejte vědět, buď to klapne nebo ne, ale když to nezkusíte, nikdy se to nedozvíte. Já bych jí asi taky nedala pryč.Držím pěsti.

Díky, jak seženu vhodného samce dám vědět...odpovídala jsem již na pár inzerátů tak uvidím na "spárování" mám času dost, klidně je nechám vedle sebe v klecích i půl roku než se příjmou, nepotřebuji je spárovat hned, na nic nespěchám, důležité je ať si má s kým povídat, šermovat se zobanem a probírat si pírka.

Všetky tieto akože problémy si dokáže príroda vyriešiť sama.Uvedomte si že je to papagáj a nie človek.Robíte si prehnané starosti či sa mu bude páčiť to alebo či mu nebude smutno a podobné maličkosti.Často krát predávajúci píše v inzeráte že predá papagája len do dobrých ruk a podobné somariny.Je to smiešne keď viem že je rád keď predá.Mám pocit že sem prestali prispievavať chovatelia papagájov.Je to stále len zviera tak sa prestante k zvieratám správať ako k ludom a hlavne nemajte prehnané očakávania ako vás majú radi.JE TO PAPAGÁJ A TAK SA AJ SPRÁVA.

ne napsal(a):
Tady máte "odborníků". Bohužel nemají s chovem žaků dostatek zkušeností, ale hlavní je napsat nějaké moudro. Jedna z velkých hloupostí je, že papoušci tíhnou k lidem opačného pohlaví. To není pravda, nepoznají jestli jste samec nebo samice, nerozeznávají naše pohlavní feromony.
K vaší samici kupte samce a pokud máte dostatečně velkou klec pro dva ptáky tak je můžete pustit k sobě. Nejlíp pokud si to seznamování naplánujete na víkend kdy budete doma a budete je klidně pozorovat. Většinou se žádný útok neodehraje, buď půjdou ptáci k sobě a budou se o sebe zajímat nebo bude každý na jedné straně klece. Pokud máte obavu tak použijte na seznamování dvě klece a dejte je těsně vedle sebe. Může se stát, že samice vám přijme třeba až druhé nebo třetího samce. Párovat žaky není tak jednoduché jako dát k sobě dvě andulky, ale přesto jsou i z ručně dokrmených žaků výborní rodiče, kteří vytáhnou mláďata až na bidlo. Jen to chce trpělivost, cit a trochu chovatelského štěstí.

Cituji Vás:Párovat žaky není tak jednoduché... Jen pro doplnění, proto je rozumnější tedy pokud chci docílit odchovu zakoupit více ptáků pustit je dohromady do velké voliery at si přirozeně vyberou partnera...podotýkám, že reaguji jen na Vaši větu...párovat žaky atd.

majo12345 napsal(a):
Všetky tieto akože problémy si dokáže príroda vyriešiť sama.Uvedomte si že je to papagáj a nie človek.Robíte si prehnané starosti či sa mu bude páčiť to alebo či mu nebude smutno a podobné maličkosti.Často krát predávajúci píše v inzeráte že predá papagája len do dobrých ruk a podobné somariny.Je to smiešne keď viem že je rád keď predá.Mám pocit že sem prestali prispievavať chovatelia papagájov.Je to stále len zviera tak sa prestante k zvieratám správať ako k ludom a hlavne nemajte prehnané očakávania ako vás majú radi.JE TO PAPAGÁJ A TAK SA AJ SPRÁVA.

No to máte jistě pravdu, papagáj to je, ale když si uvědomíte, že některý má inteligenci i tříletého dítěte, tak je to dost těžké se k nim chovat třeba jako k užovce. A jinak já osobně se ráda chovám ke zvířatům lépe než k lidem. Protože oni si to zaslouží bez rozdílu.

Rozprašovač jako trest by u nás nefungoval, je to oblíbená koupací pomůcka našeho amazoňana domácího. Papoucha neberte jako člověka, ač je sebeinteligentnější, tak pořád je to papouch. Vaše rozhodnutí neprodávat naprosto chápu, zvlášť když máte prostor a možnost vybudovat voliéry. Držím palce při výběru druhého kámoše.

elfkam napsal(a):
Rozprašovač jako trest by u nás nefungoval, je to oblíbená koupací pomůcka našeho amazoňana domácího. Papoucha neberte jako člověka, ač je sebeinteligentnější, tak pořád je to papouch. Vaše rozhodnutí neprodávat naprosto chápu, zvlášť když máte prostor a možnost vybudovat voliéry. Držím palce při výběru druhého kámoše.

Já se snažím k zvířatům nepřistupovat jako k miminkům ale je to někdy fakt těžké tak ona rozprašovač nemá, má na kleci zavěšenou obr koupelnu a chodí se koupat sama tam, z rozprašovače je taková na vážkách...vnímá že na ni útočí a asi se jí to moc nelíbí, poznám dle jejího postavení těla, očí atd...víte jak je těžké nepolidštit třeba psa, když vidíte jak přemýšlí...? Třeba moje nejtarší fenka posledně na procházce chtěla nejspíš sežrat kočičinec to ví že nesmí, jak jsem viděla, že šňupe v listí a něco z tama doluje bylo mi to jasný, přišla jsem k ní, stála a nic neříkala, od země se odlepili její oči na mě a rychle převedla tuto situaci na mini klacíček co ležel hned vedle h*vna "jé hele klacík, já se celou dobu zabývám jím " a pak mi někdo může říct že pes je tupé zvíře, prd jsou nápadití víc jak někteří lidi. A ptáka opravdu nejde apoň trochu nepolidštit, když umí litovat, umí dát lásku, a hlavně umí mluvit! Když si s Julií hrajeme na pranici, kdy válí sudy s mojí rukou a převrací se na záda a dělá jakože útok a pak to přežene s klovnutím, otočím se zády a jdu na druhou stranu gauče a slyším jak pomalu leze ze zadu ke mě, tahá mě jemně za triko a říká "promíííň, kukůůůů, promíííň" on je opravdu rozdíl pokud někdo chová papouchy ve velkém a zná je jen divoké a čověk co jej má doma jako kamráda...Ale samozřejmě také chápu potřebu zvířete být s druhem tak k tomu taky tak hodlám přistupovat

Julinka

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Jak říkám, chápu vás, i to s těmi psy. Sama žiji se psy - jezevci už 30 let, záměrně píšu žiji, protože to tak je. I když jsou to lovečáci a mají lovecké zkoušky, tak žijí s námi, ne vedle nás. Určitě víte, jak to myslím No a papouši (postupně různé) druhy s námi žijí ještě o mnoho déle... ale snahy o polidšťování jakéhokoliv zvířete je cesta do pekel.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Díky, jak seženu vhodného samce dám vědět...odpovídala jsem již na pár inzerátů tak uvidím na "spárování" mám času dost, klidně je nechám vedle sebe v klecích i půl roku než se příjmou, nepotřebuji je spárovat hned, na nic nespěchám, důležité je ať si má s kým povídat, šermovat se zobanem a probírat si pírka.

Že máte čas a necháte je vedle sebe půl roku neznamená že si vzájemně sednou spáří se spolu. Jestliže papoušci nechtějí tak je můžete mít spolu i roky a pár neutvoří takže k žádnému "šermování zobanem a probírání peří" nedojde. Proto je lepší párovat více kusů najednou nebo se papoušci časem prohazují.

majo12345 napsal(a):
Všetky tieto akože problémy si dokáže príroda vyriešiť sama.Uvedomte si že je to papagáj a nie človek.Robíte si prehnané starosti či sa mu bude páčiť to alebo či mu nebude smutno a podobné maličkosti.Často krát predávajúci píše v inzeráte že predá papagája len do dobrých ruk a podobné somariny.Je to smiešne keď viem že je rád keď predá.Mám pocit že sem prestali prispievavať chovatelia papagájov.Je to stále len zviera tak sa prestante k zvieratám správať ako k ludom a hlavne nemajte prehnané očakávania ako vás majú radi.JE TO PAPAGÁJ A TAK SA AJ SPRÁVA.

Přesně tak, palec hore

Dobry den jako zacinajici chvatel papousu zako se chci zeptat co to znamena kdyz se samec porad se samici v budce dekuji

Tak buď chcipli a nebo se třeba chystaj hnizdit ne ? Zkuste se třeba zeptat začínajícího chovatele andulek co se stane když andulky chodí do budky.....

No moji odchyťáci jsou také v budce, když přijdu do voliery. To nemusí nic znamenat, dejte do budky kameru a uvidíte, co se tam děje. Nemusíte je pak rušit. Není třeba otevírat budku. Jak jsou staří? Pokud více jak pět let, tak je možné , že sedí nebo se chystají. držím palce . I.