Agresivní pyrura

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pořídili jsme si před půl rokem měsíční mládě samečka pyrury. Pyryru právě proto, že se dá dobře ochočit, je přítulný, je to mazel a hravý domácí mazlíček. Zpočátku byl velmi vyplašený a vyděšený, proto jsme ho nechali pouze v kleci, aby se jen rozkoukával. Ke kleci jsme přistupovali opatrně, abychom ho ještě víc nevyplašili. Po nějaké době jsme ho začali pouštět prolétnout po pokoji. Teprve asi po čtvrt roce se naučil přistát na ruku, ale pouze pro pamlsek. Nyní mu je půl roku, na ruku si sedne pouze pro pamlsek, jinak ne. Když k němu pomalu přistoupím bez jídla, aby si sedl, tak nepřiletí, sám od sebe si na ruku nesedne, většinou odlétne jinam, pořád vypadá vyděšeně, bojí se. Vůbec nevypadá, že by se chtěl někdy mazlit. Když pomalu natáhnu ruku, abych ho pohladila, odlétne. A teď poslední dobou navíc začal být agresivní. Na ruku útočí, začíná dost surově klovat. A začal hodně křičet. Křičí čím dál víc, hlavně, když zůstane na chvilku v pokoji sám. Takže z pyrury máme agresivního a ukřičeného mazlíčka.
Poraďte mi prosím, jak na něj?

Je to docela zvláštní. Prodávám mláďata pyrury odchované pod rodiči ve věku minimálně sedmi, osmi týdnů a v nové rodině se stává mazlem během tří dnů, maximálně to trvá čtrnáct dnů, pokud je majitel netrpělivý. Nedokážu si představit, že bych prodala mládě ve věku jednoho měsíce, to samo ještě nezobe.Takže Vy jste dokrmovali? Někde se prostě stala chyba, takže asi bych mu pořídila protějšek nebo ho prodala. Tohle chování, jak popisujete, je dost časté právě u dokrmených jedinců, když dospějí, což bývá tak v roce věku. Jste si jista, že jste si brali měsíční mládě?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pořídili jsme si před půl rokem měsíční mládě samečka pyrury. Pyryru právě proto, že se dá dobře ochočit, je přítulný, je to mazel a hravý domácí mazlíček. Zpočátku byl velmi vyplašený a vyděšený, proto jsme ho nechali pouze v kleci, aby se jen rozkoukával. Ke kleci jsme přistupovali opatrně, abychom ho ještě víc nevyplašili. Po nějaké době jsme ho začali pouštět prolétnout po pokoji. Teprve asi po čtvrt roce se naučil přistát na ruku, ale pouze pro pamlsek. Nyní mu je půl roku, na ruku si sedne pouze pro pamlsek, jinak ne. Když k němu pomalu přistoupím bez jídla, aby si sedl, tak nepřiletí, sám od sebe si na ruku nesedne, většinou odlétne jinam, pořád vypadá vyděšeně, bojí se. Vůbec nevypadá, že by se chtěl někdy mazlit. Když pomalu natáhnu ruku, abych ho pohladila, odlétne. A teď poslední dobou navíc začal být agresivní. Na ruku útočí, začíná dost surově klovat. A začal hodně křičet. Křičí čím dál víc, hlavně, když zůstane na chvilku v pokoji sám. Takže z pyrury máme agresivního a ukřičeného mazlíčka.
Poraďte mi prosím, jak na něj?

Dobrý den,

napíši Vám svůj pohled na to, jak se co nejsnadněji domluvit s papouškem. Vycházím ze své zkušenosti s malými a středními papoušky, s kterými jsem jak vyrůstal, tak je i učil přijít na zavolání, ohlásit se na zavolání jména a další docela duležité „funkce“ … (Po mých konzultacích s několika chovateli je to názor i některých chovatelů arů)
Papoušek, stejně jako člověk a velká většina zvířat, má základní model chování poměrně jednoduchý: když nevím, co chceš ani co jsi zač, tak jsem obezřetný a jsem připraven tě kousnout, pokud jsi hrozbou. Pokud ne, tak tě rád uvidím a můžeme debatovat nad tím, co dále...
Klíčem mého pohledu na věc je asi to, že ten papoušek neví, že to s ním myslíte (jak tedy doufám) „dobře“. Chcete ho pohladit a oňuchat a dát laskominu... Proto mu to musíte dát najevo, ale to neznamená, že k němu půjdete po špičkách či se plížíte ke kleci – tím se pro něj tou hrozbou stáváte (tak si lze s ptákem i pěkně hrát, když na něj bafnete... ale pokud si nedůvěřujete, tak to asi nepůjde). Doporučuji se chovat tak, jakoby papoušek by byl běžnou součástí domácnosti, a mohl z bezpečí klece sledovat normální provoz. Pokud si začnete všímat jeho neaktivity či naopak přehnané aktivity (řev, či vyhazování věc z klece), tak papoušek si Vás „ochočí“ a bude to opakovat pro svoje potěšení, i když Vám takový projev třeba nevyhovuje...
Pokud chcete vyměnit např. zrní v kleci, pohybuji rukama plynule a neucukávám pohybem k misce a s miskou zpět. I když papoušek kousne, je třeba úkon dokončit a náležitě se ohradit proti hrubosti z jeho strany. Doporučuji na kousnutí nereagovat ucuknutím, ale podle mého lze dělat dvě věci:

1. Okamžitě přehodit priority papouška, např. Hodit na něj ručník/hadr (přiměřeně velikosti a hmotnosti papouška) a on nemyslí na kousnutí, ale na svůj neuvěřitelný problém, jak se dostat z této momentální hrozby. Obdobně tak lze postříkat vodou, či neprodleně zavřít do klece a ptáka si nevšímat či prostě jen odejít z místnosti bez toho, aniž by bylo provedeno cokoliv krom vlastních kroků k opuštění místnosti. (Opuštění místnosti může fungovat, pokud k Vám má již vazbu a chybíte mu, jinak by Vás mohl začít vyhánět z místnosti, jak bude chtít). Osobně se snažím kombinovat tyto výše popsané podněty...
2. Lze se s papouškem začít prát (vše jemně), stojí to někdy trochu krve a omačkanin a dalších problémů (na Vaší straně). Doporučuji začít například fouknutím do otevřeného zobáku (papouška nenafukujeme, jen jde o to aby byl nucen jej zavřít, což z mého pohledu snižuje míru agrese; NESMÍTE SE ALE NECHAT KLOVNOUT DO NOSU, JINAK JE TO 1:0 PRO PAPOUŠKA a to i přes veškerou snahu klovnutého...). Lze papouška v ruce fixovat a znemožnit mu cokoliv špatného, tím vidí, že již nemůže nic udělat a navzdory všemu se mu nic víc nestane. Dále lze hrát hru se zobákem papouška, že mě nekousneš, někdy postačuje se agresi pouze vyhýbat a nenechat se poranit, můžete přitom papouškovi manipulovat s hlavou – záklon. Co považuji za velice hezkou korekci chování, je tzv. vytahání za ocas ptáka, znemožníte mu únik, čímž má okamžitě jiný problém k zamyšlení, není to ani tak bolestvé pro člověka i pro ptáka a lze toto aplikovat i lehkým náznakem, při drobném problému či hrubosti. Dále lze jemně cvrnknout do horní části zobáku, musí se opakovat v průběhu jedné neshody a nesmíte se nechat ovlivnit snahou papouška se vymanit či zdrhnout. Jedině to nepříjemné ho donutí ke změnám chování. Nikdy nesmíte přímo papouška atakovat, korekce/trest musí být bezprostředně vykonán, bez ohledu na smlouvání ptáka či námítání, že Vám chtěl jen vykousnout malý kousek krkavice na zkoušku...
Výše uvedeným si s ptákem člověk vytvoří jistý algoritmus a v průběhu času již toto aplikujete jen velice, velice zřídka či spíše vůbec, a stačí jen náznak a zvednutí hlasu a papouch ví velmi dobře, co provedl (oblibou je holení kabelů od nabíječek).

Agrese papouška může být zapříčiněna i momentální pubertou a z jeho pohledu naprostou nečitelností Vašeho chování.
Pokud Vám papouch začne sedět na rameni či se jinak odvděčí za Vaše snahy a „bolesti“, doporučuji nezůstat lhostejným, ale vždy hodně chválit a dát nějakou slunečnici, jahodu, borůvku či jinou pochutinu, oblíbenou Vaším miláčkem.
Upozorňuji, že někteří papoušci jsou kámoši přímo od vlastního přinesení domů. Což by si přál každy, ale je to život...
Vše prosím přimeřeně a s mírou, ale je nutné si uvědomit, že komunikace papoušků mezi sebou bývá často i velmi drsná.

Děkuji za všechny Vaše příspěvky.
Jenom upřesním, že papouška jsme se pořídili, když mu bylo asi 7 týdnů a ne měsíc, jak jsem mylně uvedla. Jedl už sám.
Partnera mu koupit nechci, a to z toho důvodu, že nevím, jak se k druhému samečkovi zachová, jestli ho přijme, aby na něj nebyl agresivní. A samičku do páru nechci.
Překvapuje mě, že si papoušek u nového chovatele zvykne za 3 - 14 dnů! U nás seděl v kleci vyděšený (občas se třásl) několik týdnů. Brzy jsme ho začali vypouštět po pokoji, rychle si zvykl, má už svoje místa, shazuje věci (hraje si), ale na ruku si asi čtvrt roku vůbec nesedl. Teď už jo, ale pouze pro pamlsek, který sezobne a pak začne štípat do ruky a rychle odletí. Neumí vůbec nastoupit na prst, abych mu ho přiložila k bříšku. Přilétne pouze z bezpečné vzdálenosti. Takže zpátky do klece ho sami nedostaneme. Buď tam během dne vleze sám dobrovolně, nebo počkáme až do tmy a to tam už vleze určitě. Na ruce se přenést nenechá. To samé z klece ven. Když ji otevřu, s radostí vylétne, ale když k dvířkům dám ruku, aby na ní nastoupil, tak nejde. To raději v kleci zůstane, než aby nastoupil na ruku. A zaleze pod noviny (schová se). Takže ani o nějakém mazlení, sahání na ocas apod. vůbec není řeč. Zkoušeli jsme hned od začátku podle rady používat jako "trest" rozprašovač. Ale jemu se to naopak líbí!
Je vidět, že je to teď v půl roce "puberťák", zkouší to na nás, je na nás závislý, protože když ho necháme v místnosti samotného, tak dost hlasitě křičí. Jenom nevíme, jak si ho víc osvojit, aby nebyl tak plachý a nechal se dotýkat rukama a u toho nás nekloval.
Uvažuji koupit klikr na výcvik, myslíte, že to má smysl a pomůže to?
Děkuji předem za další rady.

Osobně bych se zachoval asi takto (vycházím z popisu a svojí představy o chování):
přišel bych ke kleci, otevřel dvířka, pokusil bych se ho nechat nasednout na prst s opakovaným povelem, např. Pacík. Když nedá a nepůjde ven, zkusil bych místo prstu vařečku či klacík, aby měl pyrura odstup od ruky, které nedůvěřuje. Pokud by ani toto po několika opakováních nepomohlo, klec bych uzavřel a ptáka ven nepustil... toto bych nazval cvičením z klece ven.
Do klece dovnitř je to trochu horší, doporučuji podávat krmení pouze do klece a v případě puštění papouška klec zavřít, aby neměl samostatně přístup k jídlu. Nechte ho volně pohybovat po místnosti, samozřejmě pokud je to bezpečné, případně přejděte do jiné místnosti, ať vás následuje, nebude chtít být sám. Lépe je toto cvičit večer, kdy máte v případě potřeby možnost zhasnout a papouška bezpečně chytit.
Jednomu mému opeřenci zachránilo život to, že byl zvyklý se nechat z klece vždy vyndávat, nikoliv vykráčet sám. Toto se zdá jako zbytečné jen do okamžiku, kdy si s ním hrála přítelkyně a jen ho zašoupla do klece a dvířka nechala otevřená dokořán. Následně se dvě hodinky větralo a pak jsem do pokoje přišel a zjistil jsem, že je otevřené okno i klec a málem mě ranila mrtvice. Jediná klika byla, že papouch prostě nevylezl, neb neměl povoleno... rovněž se toto hodí, pokud máte misky přímo v pletivu a vyndavají se z boku - proto jsem ho to učil, ale netušil jsem, že ho to jednou zachrání...

Zdravím. Že si za 2 až 14 dní naše mláďata v nové rodině zvyknou, tak „zvyknou“ není to pravé slovo. Oni se na nové majitele přilepí jako veš a nepustí se, chodí s nimi i do sprchy atd, až je to někdy otravující. U Vaší pyrurky se někde udělala chyba. Podobné chování jsme pozorovali u našeho mníška, který byl ručně dokrmován, zřejmě úplně špatně, a on si to pamatuje, budou mu tři roky a bojí se prstů, ne ruky, ale konkrétně prstů. Na prst nejde nikdy, na sevřenou ruku ano. Jak hodně je vaše pyrurka zrazená, těžko říci, ale trestání nepomůže ani náhodou. Chce to trpělivost. A hlavně mu dejte tu budku, chudák se musí schovávat pod novinama, to je pro mě nepředstavitelný. A do ruky ho teď nechytejte nikdy, to ho zradíte a nikam se nepohnete.

Ty noviny bych nehrotila, naši mají budku a stejně pod nimi pořád spí a do budky chodí jen jeden a to vyjímečně... Jsou to naši dva "bezdomovci"
Své může udělat u pyrur i puberta, kdy se chování papouška opravdu může měnit z minuty na minutu a nelze to moc ovlivnit. Pak máte ale celkem slušnou šanci, že to jednou přejde. Jinak klování a štípání není až tak vzácná věc u pyrur (jak dokrmených tak i odchovaných pod rodiči), jen se o tom moc nepíše...Ale dá se říci, že zkusit to, zkusí čas od času každý inteligentnější papoušek...to si nevyberete..
Píšete, že vás vyhledává a volá, což je dobré znamení, že o Vaši společnost stojí. Já myslím, že ten klikr není špatný nápad, ale chce to hodně času, důslednosti a taky najít nějakou neodolatelnou odměnu. Na trhu jsou i nějaké knihy o tom a myslím, že i na youtube jsem viděla nácvik základních povelů
Jinak já než "podrbu" kluky tak na ně zamlaskám, oni už ví, co bude a podle toho buď odejdou, protože nemají náladu nebo dají najevo, že jim to nevadí. Bez toho bych taky jednu slízla :).

bathory napsal(a):
Ty noviny bych nehrotila, naši mají budku a stejně pod nimi pořád spí a do budky chodí jen jeden a to vyjímečně... Jsou to naši dva "bezdomovci"
Své může udělat u pyrur i puberta, kdy se chování papouška opravdu může měnit z minuty na minutu a nelze to moc ovlivnit. Pak máte ale celkem slušnou šanci, že to jednou přejde. Jinak klování a štípání není až tak vzácná věc u pyrur (jak dokrmených tak i odchovaných pod rodiči), jen se o tom moc nepíše...Ale dá se říci, že zkusit to, zkusí čas od času každý inteligentnější papoušek...to si nevyberete..
Píšete, že vás vyhledává a volá, což je dobré znamení, že o Vaši společnost stojí. Já myslím, že ten klikr není špatný nápad, ale chce to hodně času, důslednosti a taky najít nějakou neodolatelnou odměnu. Na trhu jsou i nějaké knihy o tom a myslím, že i na youtube jsem viděla nácvik základních povelů
Jinak já než "podrbu" kluky tak na ně zamlaskám, oni už ví, co bude a podle toho buď odejdou, protože nemají náladu nebo dají najevo, že jim to nevadí. Bez toho bych taky jednu slízla :).

Jenom k té budce. To píši jen z vlastní zkušenosti. Když jsem našim nucena budku sebrat, tak je vidět, jak jsou nešťastní a sedí tam, kde budka byla. Když jsem měla jenom jednu pyruru, tak jsem jí dala na hraní pevný vnitřek od papírové utěrky a ráno pyrča nebyla. Našla jsem jí narvanou v té trubičce, nechápu, jak se tam nasoukala. Od té doby měla budku a byla šťastná.

eli22 napsal(a):
Jenom k té budce. To píši jen z vlastní zkušenosti. Když jsem našim nucena budku sebrat, tak je vidět, jak jsou nešťastní a sedí tam, kde budka byla. Když jsem měla jenom jednu pyruru, tak jsem jí dala na hraní pevný vnitřek od papírové utěrky a ráno pyrča nebyla. Našla jsem jí narvanou v té trubičce, nechápu, jak se tam nasoukala. Od té doby měla budku a byla šťastná.

V pohodě. Naši jsou nešťastní, když si noviny rozšrotujou a nejde jim se novinami přikrýt. Nic je tak nepotěší, jako když jim dám nové, jen je blbé, že mají rádi takové ty velké dvojlisty, jako má např. Právo a těch moc není. Ty malé jim až tak nevyhovují, asi z nich kloužou Jinak mají i šitý pelíšek, ale poté, co zjistili, že ho nejde nijak upravit, tak přestali o něj jevit zájem :).

bathory napsal(a):
V pohodě. Naši jsou nešťastní, když si noviny rozšrotujou a nejde jim se novinami přikrýt. Nic je tak nepotěší, jako když jim dám nové, jen je blbé, že mají rádi takové ty velké dvojlisty, jako má např. Právo a těch moc není. Ty malé jim až tak nevyhovují, asi z nich kloužou Jinak mají i šitý pelíšek, ale poté, co zjistili, že ho nejde nijak upravit, tak přestali o něj jevit zájem :).

No naši se dole na novinách teda vůbec nezdržují, jen když jim něco upadne. Budku ovšem upravují slušně, vydrží jim tak maximálně dva roky a pak se rozpadne. Šitý pelíšek upravuje mníšek tak, že mu vydrží tak tři měsíce.

eli22 napsal(a):
No naši se dole na novinách teda vůbec nezdržují, jen když jim něco upadne. Budku ovšem upravují slušně, vydrží jim tak maximálně dva roky a pak se rozpadne. Šitý pelíšek upravuje mníšek tak, že mu vydrží tak tři měsíce.

Šikulové. To u nás asi jako první padne za vlast garnýž, ta je ohlodaná jako od bobrů, přitom mají pravidelně větve na okus a udělala jsem jim z velké větve mega strom, ale ten si asi šetří Jinak více než budka Damiána zajímá pootevřená kuchyňská linka, jak se do ní dostane tak nechce ven

bathory napsal(a):
Šikulové. To u nás asi jako první padne za vlast garnýž, ta je ohlodaná jako od bobrů, přitom mají pravidelně větve na okus a udělala jsem jim z velké větve mega strom, ale ten si asi šetří Jinak více než budka Damiána zajímá pootevřená kuchyňská linka, jak se do ní dostane tak nechce ven

Já mám zase okousaný rohy u noťase. Jsou to prostě šikulové .

Nášemu pyrouškovi je teď 9 měsíců, má od mala budku a spí
v ní každou noc, večer kolem 9 hodiny sám vletí
do klece a rovnou do boudičky. Pak vyleze, jde se, navečeřet" a zase zaleze, chvilku si povídá a vyleze až ráno, až když nás slyší.To se nějak naučil úplně sám. Jinak je celý den puštěný, většinu dne mi sedí na rameni nebo léta s andulkama. Zatím nic celkem neničí, jen je musíme někdy víc hlídat, strašně rádii okusují stropní podhledy a loupou obaly z videokazet. Jsou to rošťáci, ale je to radost.

Díky za radu, budku mu určitě pořídím, snad si na ní zvykne. Jak píšete, že si mláďata za chvilku tak zvyknou na nového chovatele, že se na ně doslova přilepí a nepustí je, to by se mi moc líbilo, proto jsme si našeho pyruru pořídili, ale bohužel, opak je pravdou. Moc nevěřím ani tomu, že se to po odeznění puberty zlepší. Protože jeho chování se nezhoršilo pubertou, ale je takový hned od začátku. Ani se mi moc nezdá, že by měl špatné návyky od narození u původního chovatele. Myslím, že se o něj staral velice dobře, je to velmi zkušený chovatel, a věnuje se tomu celý život. Sám nám říkal, když jsme ho od něj kupovali, že si to mládě u nás za pás dní zvykne - a ono nic!
Jinak, jak jste také někdo napsal, že se nebojí tolik ruky jako spíš prstů. Tak to je přesně ono! Když už náhodou přiletí pro pamlsek, tak přistane pouze na předloktí, občas povyleze až na rameno, ale na prsty nikdy! Prstů se bojí a nikdy si na ně nesedne! Jediná výjimka je, když mu v prstech držím a nabízím pamlsek-slunečnici, tak to si ji z prstů sezobne, ale nesedne na ně. Přitom jsme se toho snažili vyvyrovat hned od začátku, kdy jsme si ho přivezli, protože byl hodně vyděšený, takže rukama jsme na klec nešmátrali.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Díky za radu, budku mu určitě pořídím, snad si na ní zvykne. Jak píšete, že si mláďata za chvilku tak zvyknou na nového chovatele, že se na ně doslova přilepí a nepustí je, to by se mi moc líbilo, proto jsme si našeho pyruru pořídili, ale bohužel, opak je pravdou. Moc nevěřím ani tomu, že se to po odeznění puberty zlepší. Protože jeho chování se nezhoršilo pubertou, ale je takový hned od začátku. Ani se mi moc nezdá, že by měl špatné návyky od narození u původního chovatele. Myslím, že se o něj staral velice dobře, je to velmi zkušený chovatel, a věnuje se tomu celý život. Sám nám říkal, když jsme ho od něj kupovali, že si to mládě u nás za pás dní zvykne - a ono nic!
Jinak, jak jste také někdo napsal, že se nebojí tolik ruky jako spíš prstů. Tak to je přesně ono! Když už náhodou přiletí pro pamlsek, tak přistane pouze na předloktí, občas povyleze až na rameno, ale na prsty nikdy! Prstů se bojí a nikdy si na ně nesedne! Jediná výjimka je, když mu v prstech držím a nabízím pamlsek-slunečnici, tak to si ji z prstů sezobne, ale nesedne na ně. Přitom jsme se toho snažili vyvyrovat hned od začátku, kdy jsme si ho přivezli, protože byl hodně vyděšený, takže rukama jsme na klec nešmátrali.

Věřím, že to byl dobrý chovatel, má dokonce správnou barvu kroužku i na správné nožce. Je opravdu divné, že se takhle chová. Myslím, že dokonce už bude mít za chvilku po pubertě. Zkusila bych si ho jakoby nevšímat, nesnažit se o ochočení. Oni poznají, že to hodně chcete a pak just ne. Tu budku mu fakt dejte, třeba i to k ochočení pomůže. A nevíte, kde vyrůstal? Zda ve venkovní voliéře, nebo doma, nebo by dokrmovaný? To je taky docela důležitý vědět.

Díky za radu, tu budku mu pořídím. A na jakou konkrétně bych se měla zaměřit, abych nekoupila špatnou?
Vyrůstal ve voliéře v domě se sourozenci. Ale jestli byl dokrmovaný, to jsem se chovatele nezeptala. Ale zase tak podstatný vliv by to snad mít nemělo.
Našeho pyruru má syn ve svém pokoji. Když je doma, tak ho hned pustí ven. Dlouho to tam prozkoumával, létal jenom od klece na skříň a zpátky. Dnes už je pánem celého pokoje. Shazuje z poliček věci, vše okusuje, nejradši má terč s šipkama na zdi. A taky tu sříň. Je celá zrcadlová, takže na ní pořád sedí a povídá si s tím "druhým" papouškem. To je vidět na profilové fotce. A prozkoumává (a okusuje) synův počítač. Nejradši má klávesnici. Když na ní syn píše, tak ho klove do prstů. Ale pořád si drží odstup, na ruku nesedne. Přitom, když syn odejde na chvilku z pokoje, tak papoušek začne hodně křičet, nechce být sám.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Díky za radu, tu budku mu pořídím. A na jakou konkrétně bych se měla zaměřit, abych nekoupila špatnou?
Vyrůstal ve voliéře v domě se sourozenci. Ale jestli byl dokrmovaný, to jsem se chovatele nezeptala. Ale zase tak podstatný vliv by to snad mít nemělo.
Našeho pyruru má syn ve svém pokoji. Když je doma, tak ho hned pustí ven. Dlouho to tam prozkoumával, létal jenom od klece na skříň a zpátky. Dnes už je pánem celého pokoje. Shazuje z poliček věci, vše okusuje, nejradši má terč s šipkama na zdi. A taky tu sříň. Je celá zrcadlová, takže na ní pořád sedí a povídá si s tím "druhým" papouškem. To je vidět na profilové fotce. A prozkoumává (a okusuje) synův počítač. Nejradši má klávesnici. Když na ní syn píše, tak ho klove do prstů. Ale pořád si drží odstup, na ruku nesedne. Přitom, když syn odejde na chvilku z pokoje, tak papoušek začne hodně křičet, nechce být sám.

Vypadá to, že má pouze problém s rukama, takže bych se tomu načas zcela přizpůsobila. Určitě bych dala pryč to zrcadlo, to nedělá dobrotu, ale u vás to zřejmě nepůjde, když je to skříň. Asi bude i trochu rozmazlený a nemá řád. Pánem pokoje být nemůže, musí vás respektovat. Budka nemusí být ani kupovaná stačí stlouci z překlišky něco jako budku, přední stěna může být celá otevřená. Já ji jednou dokonce udělala z krabice od bot.

Myslela jsem si, že by budka měla být výš. Když použiji krabici od bot, tak ji budu muset dát na dno - to nevadí?
Jinak asi máte pravdu, bude trochu rozmazlený. Tím, že se mu snažíme všemožně vyhovět, jenom aby nás měl rád a zvykl si na nás, i na ty ruce, tak toho asi dost zneužívá! Taky mi poraďte, jak ho naučit na záchod - do klece. Myslím, že když nás moc neposlouchá, tak i s tímto bude dost problém!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Myslela jsem si, že by budka měla být výš. Když použiji krabici od bot, tak ji budu muset dát na dno - to nevadí?
Jinak asi máte pravdu, bude trochu rozmazlený. Tím, že se mu snažíme všemožně vyhovět, jenom aby nás měl rád a zvykl si na nás, i na ty ruce, tak toho asi dost zneužívá! Taky mi poraďte, jak ho naučit na záchod - do klece. Myslím, že když nás moc neposlouchá, tak i s tímto bude dost problém!

Ano, tak budka (krabice) musí být co nejvýše, a připevníte jí tam jakkoli (drátkem, atd). Na záchod do klece ho nenaučíte, to teda určitě ne. .

Já bych nezatracovala to učení na záchod, spíš bych dodala, že za stávající situace ho na záchod nejspíš nenaučíte. My máme doma aratingu sluneční, takže pyruru ne, ale řekla bych, že mohou mít obdobné schopnosti se něčemu naučit.

Jenže, ten náš byl ručně dokrmovaný zrovna tedy úplně od vyklubání (samice byla při hnízdění vyrušena a opustila budku, náš papouch to jediný ze snůšky zvládl a nevychladlo jeho vajíčko...) a už když jsme si pro něj přijeli byl na člověka zvyklý, ba v autě nechtěl zůstat v krabici na převezení ale sápal se k ruce a chtěl k člověku.

No ale k tomu naučení... postupovali jsme zhruba takto: Ráno po probuzení se papoušci zpravidla vyprazdňují a mívají extrémně objemný trus, takže pokud nebylo vidět, že ranní potřebu už vykonal, tak jsme ho posadili na bidýlko v kleci a opakovali bobek, on si ulevil a jako pochvalu dostal drobek piškotu (ptž ten na něj platí, není to pro něj zdravé, ale může se po něm utlouct takže malé drobky jsou pro něj veliká motivace a odměna). A pak to chce vysledovat, před vyprázdněním si všichni papouši nějak specificky přičapnou, pokud jsme byli dost rychlí, tak jsme ho v tu chvíli nabrali na ruku, přenesli na bidlo v kleci a opět počkat až se vyprázdní, přitom říkat určité slovo, aby si to spojil, odměnit. Nebyli jsme úplně důslední a dnes už nějak nemáme vůli to důsledně řešit, takže výsledek je, že tak v polovině případů si doletí do klece a pak nám významně dává najevo, že chce odměnu, ve zbytku případů to pustí kde chce, ale zpravidla na to upozorní křikem, což není špatné, dokud je to čerstvé, dá se snadno setřít...

U vás je problém, že nejdřív musíte papouška naučit na nějaký způsob manipulace s ním, stanovit hranice při štípání apod. Nějaké chození na záchod do klece mi přijde jako taková "nadstavba" vychování...

Díky za příspěvek.
Nejste první, kdo píše, že papoušek byl na Vás zvyklý hned od začátku. Jak jsem už psala, tohle se nám nestalo a dost mě to mrzí. U nás byl dost dlouho vyděšený, jen co jsme se pomalu přiblížili ke kleci, buď zalezl do kouta nebo po kleci splašeně létal. Teď už se tolik nebojí, ale mazlíček to v žádném případě není. Drží si od nás odstup, na ruku (ne na prsty) přilétne jen pro pamlsek, ale dlouho tam nevydrží. Mně a syna, u kterého je v pokoji, skoro neštípe, ale mého muže jo, a hodně! Jen co se objeví v pokoji, papoušek začne vyvádět a křičet, a když přilétne pro pamlsek, začne ho dost štípat. Nechápeme proč? Ještě nedávno na něj takhle alergický nebyl. To až poslední dobou!
A s tím chozením na záchod to chápu, nejdřív se musí naučit poslouchat. I když za každý bobek v kleci ho pochválíme, snad to někdy pochopí. Jak píšete, nejvíce si uleví po probuzení. A pak, když odpoledne přijdeme domů, kdy je celou dobu sám, příjdeme k němu, začně příšerně křičet (buď nás vítá anebo nadává, že byl doma sám - to nevím...), dáme mu pamlsek a brzy nato si zase uleví a pak ho pustíme z klece.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Díky za příspěvek.
Nejste první, kdo píše, že papoušek byl na Vás zvyklý hned od začátku. Jak jsem už psala, tohle se nám nestalo a dost mě to mrzí. U nás byl dost dlouho vyděšený, jen co jsme se pomalu přiblížili ke kleci, buď zalezl do kouta nebo po kleci splašeně létal. Teď už se tolik nebojí, ale mazlíček to v žádném případě není. Drží si od nás odstup, na ruku (ne na prsty) přilétne jen pro pamlsek, ale dlouho tam nevydrží. Mně a syna, u kterého je v pokoji, skoro neštípe, ale mého muže jo, a hodně! Jen co se objeví v pokoji, papoušek začne vyvádět a křičet, a když přilétne pro pamlsek, začne ho dost štípat. Nechápeme proč? Ještě nedávno na něj takhle alergický nebyl. To až poslední dobou!
A s tím chozením na záchod to chápu, nejdřív se musí naučit poslouchat. I když za každý bobek v kleci ho pochválíme, snad to někdy pochopí. Jak píšete, nejvíce si uleví po probuzení. A pak, když odpoledne přijdeme domů, kdy je celou dobu sám, příjdeme k němu, začně příšerně křičet (buď nás vítá anebo nadává, že byl doma sám - to nevím...), dáme mu pamlsek a brzy nato si zase uleví a pak ho pustíme z klece.

Dobrý den, zřejmě se jedná o mládě odchované pod rodiči, které už nějaký čas bylo z hnízda venku. Chce to více trpělivosti než u vymazlených ručně dokrmených pyrur.
S tím štípáním u pyrur nenaděláte nic, je to u nich bohužel časté.

ne napsal(a):
Dobrý den, zřejmě se jedná o mládě odchované pod rodiči, které už nějaký čas bylo z hnízda venku. Chce to více trpělivosti než u vymazlených ručně dokrmených pyrur.
S tím štípáním u pyrur nenaděláte nic, je to u nich bohužel časté.

Zdravím, tak to se musím ozvat, protože ručně dokrmené pyrury v určitém věku začnou právě štípat. Pyrury NENÍ vhodné ručně dokrmovat, ale je vhodné je odchovávat pod rodiči v DOMÁCÍM prostředí. U pyrury zadavatelky vidím nějaký jiný problém. My jsme si pořídili skoro roční pyruru od chovatele z voliéry a během týdne šla na ruku. To samé sameček k ní. A teď jsou to výborní rodiče a mají super potomky, z kterých jsou mazlíci i když je nedokrmuji.

I my máme pyruru z venkovní voliery, byl odchován pod rodiči, na ruce nebyl vůbec zvyklý, brali jsme si ho ve věku 3 měsíců. Asi 4 dny jsme ho nechali zavřeného ve volierce v obýváku a pak pomalu během pár dní už chodil na ruku, samozřejmě vždycky s nějakou dobrůtkou. Teď je mu 9 měsíců a neštípe. Jen když si hrajeme, tak štípe, ale jen zlehka, ale to patří je hře. Rád se nechá hladit na hlavičce i na bříšku...

eli22 napsal(a):
Zdravím, tak to se musím ozvat, protože ručně dokrmené pyrury v určitém věku začnou právě štípat. Pyrury NENÍ vhodné ručně dokrmovat, ale je vhodné je odchovávat pod rodiči v DOMÁCÍM prostředí. U pyrury zadavatelky vidím nějaký jiný problém. My jsme si pořídili skoro roční pyruru od chovatele z voliéry a během týdne šla na ruku. To samé sameček k ní. A teď jsou to výborní rodiče a mají super potomky, z kterých jsou mazlíci i když je nedokrmuji.

Chápu, že se to mnohým nehodí do krámu, ale u pyrur to tak je. Nezáleží na tom zdali je odchovaná ve voliéře pod rodiči nebo ručně dokrmená, prostě k tomu štípání mají sklony nebo spíše je to dáno jejich povahou. Samozřejmě jsou jedinci, kteří jsou klidnější, ale spíše doporučuji při pořizování pyrury na domácího mazlíčka s tímto jejich nešvarem počítat a vždy na to případné zájemce upozorňuji ať už si berou mládě dokrmené nebo divoké.

albí47 napsal(a):
I my máme pyruru z venkovní voliery, byl odchován pod rodiči, na ruce nebyl vůbec zvyklý, brali jsme si ho ve věku 3 měsíců. Asi 4 dny jsme ho nechali zavřeného ve volierce v obýváku a pak pomalu během pár dní už chodil na ruku, samozřejmě vždycky s nějakou dobrůtkou. Teď je mu 9 měsíců a neštípe. Jen když si hrajeme, tak štípe, ale jen zlehka, ale to patří je hře. Rád se nechá hladit na hlavičce i na bříšku...

To je přesně ono, štípe při hře. Máte štěstí, že vaše pyrura štípe jen lehce, protože některé štípnou citelněji a častěji. Prostě ten zobák používají stále

ne napsal(a):
To je přesně ono, štípe při hře. Máte štěstí, že vaše pyrura štípe jen lehce, protože některé štípnou citelněji a častěji. Prostě ten zobák používají stále

Je to v podstatě pravda. Pokud je pozorujete, tak oni se i štípou navzájem, a to tak, že si někdy myslím, že si snad i ublíží. Ale ne, dělají to z lásky nebo se jen tak škádlí.