Zdravím, nedávno jsem zjišťoval nějaké informace ohledně klecí, tentokrát bych chtěl požádat o nějaké další názory, rady a tipy při výběru papouška - domácího mazlíčka. Nejdříve jsem bez váhání uvažoval o alexandrovi malém, nicméně velmi mne zaujal i ara nobilis. Velmi se mi líbí oba a mnohé jsem si o nich již našel, přesto je co názor to rozdíl, takže jsem stále tak nějak rozpolcený, na co si troufnu. Pro alexandra hraje trochu výhoda v nižší pořizovací ceně, ale není to zásadní faktor. Zajímaly by mne nějaké detaily, jaký je rozdíl třeba v chovu těchto dvou papoušků. Jaké rozdíly jsou mezi nimi v nárocích a jestli je třeba míra hlučnosti tak nějak srovnatelná (při návštěvě chovatele mne například zaujalo, že alexandři si jen občas pískli, zatímco ary se předháněly v povyku) nebo je jeden z nich zásadně hlasitější. Zaujalo mne třeba, že u ary se občas píše, že je čistotný a chodí na záchod na jedno místo. Dokáže se něco takového naučit třeba i alexandr? Dále jsem slyšel i celkem zajímavé názory na amazoňany, obávám se ale, že by takový papoušek pro mne, jakožto řekněme méně zkušeného člověka, nebyl úplně vhodný. Každopádně pracuji převážně z domu, kromě občasných výjezdů na půl až celý den, takže by papoušek měl zvládnout i nějaký ten čas osamocen, prostoru je v domě dostatek. Rád uvítám jakékoliv rady, tipy, názory, postřehy nebo cokoliv, co by mi usnadnilo výběr. Děkuji.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Aru nobilise teda nechovám, ale Alexe mám. Ten je hrozně mazlivý, většinou si jako skoro každý papoušek přivikne na jednoho člověka a ostatní kouše do krve. Náš křičí jenom, když se chce pomazlit. Může se naučit i různé slova, básničky, melodie, atd... Máme samičku a napodobuje takové pískání. Ale taky s tím zobákem... Umí to být potvory. Já se omlouvám, že nepíšu nic o tom arovi. Ti arové jsem na inzerátech moc neviděla... Tak nevím, kde to chcete koupit.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Aru nobilise teda nechovám, ale Alexe mám. Ten je hrozně mazlivý, většinou si jako skoro každý papoušek přivikne na jednoho člověka a ostatní kouše do krve. Náš křičí jenom, když se chce pomazlit. Může se naučit i různé slova, básničky, melodie, atd... Máme samičku a napodobuje takové pískání. Ale taky s tím zobákem... Umí to být potvory. Já se omlouvám, že nepíšu nic o tom arovi. Ti arové jsem na inzerátech moc neviděla... Tak nevím, kde to chcete koupit.
Tak jsem se dívala na ty ceny a stojí okolo 50 000 Kč.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Zkuste se ještě pod podívat na pyruru. Mně se zalíbil tím, že se mu říká zmenšený ara.
Uživatel s deaktivovaným účtem

No... Toho aru bych neriskovala. Nejdříve začněte s méně náročným papouškem a pak zkuste toho aru.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Tak jsem se dívala na ty ceny a stojí okolo 50 000 Kč.
Ara nobilis - Ara červenoramenný je tady na inzerátech cca od 5 do 8,5 tisíce, jak v kterém kraji. Nejčastěji kolem 6,5 t. Mám od včera toho alexe, samičku 2,5 měsíce má Mimino Tak jsem zvědavá, píská stejně jako pískací gumové hračky. Mám i fotečku na profilu, jestli chcete kouknout.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Aha... Asi jsem se dívala na jiného.Tak to se omlouvám .
Cat12: S tím kousáním, doufal jsem, že zrovna u alexe to takový problém nebude, ale to asi bude hlavně i o charakteru daného papouška, u ary jsem to četl častěji. Ohledně pyrury, také jsem uvažoval, ale alexandr se mi líbí asi více.
misimisi: Je moc hezká, ale přiznám se, že se mi nejvíce líbí zelený a případně modrý, ale od chovatele bych měl zeleného, takže tak jako tak v pořádku. Jinak jejich hlásek se mi velmi líbí, je celkově takový roztomilý, tak snad by se podobně naučil povídat i u mě. Každopádně alexandr zatím asi vede ve výběru. Mám trochu pocit, že ara bude chtít už trošku větší zkušenosti.
Já jsem chtěla zeleného samečka, ale byl zamluvený do chovu Já si myslím, že péče o zvíře je vždy dúležitá. Co se výchovy u mazlíčka týká, je to téměř stejné, musí se jim věnovat, aby se ochočili. Jinak je rozdíl ve velikosti vybavení a skladbě krmiva, což není žádná věda. To je jen o financích, u jednoho ptáčka celkem s malým rozdílem, v počtu 10 kusú ve voliérác vyvádějících i mladé už se to více nasčítá. Dúležité je vyplnit jim ten čas, nahradit, že jsou bez partnera. Výchovu by jsem také nepodcenila, hlavně už u těch větších. Dá se představit neochočená andulka v bytě, ale takovou divokou Aru Araraunu těžko No je jedno, kterého z těch dvou vyberete, jen pozor u té Vaší práce, sa motu i nevršímání ponesou špatně. Ale v přes poledne klimbají, a večer chodí brzo spát Mám přes část klece látku, může si tam pod ní pospávat kdykoliv má chuť.
Venku ve voliérách papoušci hodně křičí, že přišel někdo cizí. Doma jeden kousek zakřičí jen sem tam, nebo když se něčeho dožaduje... nejčastěji pozornosti nebo puštění z klece. U nobilisky se mi zamlouvá, že by neměla ničit nábytek a pod., časem se naučí i kálet jen na určitá místa, může mít lepší vlohy pro mluvení.
Jeden z důvodů, proč se mi nobilis líbí, no... Můžete zkusit časem poreferovat, jak si ohledně třeba nábytku alexandr stojí. Dočetl jsem se třeba i nějaké rady, jak papouška naučit "chodit na záchod" na jedno místo, jestli se to ale povede u všech, netuším. S mluvením to asi bude také záležet na píle a papouškovi. Někdo píše, že moc velký řečník není, někdo že povídá a povídá...
Máme asi štěstí na málo plaché ptáče. Nechá se krmit z ruky a po kleci se vozí na ruce To ji máme od předvčerejšího večera.
Noxi
napsal(a):
Tak ještě nějakou dobu budu nasávat všechny možné informace a názory, ale nejspíš to bude také alexandr. Jen bych si velmi přál samečka, tak snad budu mít štěstí.
Pokud alexandra, určitě ručně dokrmeného a ať Vám chovatel nechá udělat rovnou DNA a budete mít jistotu... My to většinou tak děláme.
Tak podávám hlášení je u nás přes týden, chodí na prst, vyškrábe se ráda na rameno, co ji pouštím, miluje být na námi zhotoveném ptačím stromku, dokonce si s ní sem tam dám pusinku, ale opatrně, protože jako každé mládě ještě nemá cit, někdy dost klovla do prstu, na čemž pracuji, tak se to lepší, ale 100% to ještě není Dokrmenou ji nemáme, je z voliéry, ale je celkem klidnější povahy. Myslím, že i do chovu by byla skvělá, ale to se pozná, až projde pubertou. Každopádně ji nedám pokusím se časem zlomit muže na samečka. Posílám i pár foteček
Dobrý den,
Pokud chcete Alexandra jako mazlíčka, tak ručně dokrmeného. Může se Vám stát, že si ho nepohladíte, ale také se vám může stát, že ho nesundáte z trika a bude se vám rvát do tašky, aby byl pořád s vámi. Vysoká závislost nevyřeší ani druhý papoušek. Může si zvyknout na to v kolikátou hodinu chodíte z práce, ale jakmile se opozdite, tak vás začne volat.
Pokud chcete přeskočit ochočování, tak jsou i inzeráty, kde je nabízí už starší ochočený. Udělejte si čas na návštěvu, nechte majitele ať vám předvede co papoušek umí. Často se lidé zbavují papouška z důvodu poruchy chování a to většinou neúmyslné špatné chování k papouškovi. Někdy se opravdu jedná o nedostatek času a papoušek je opravdu mazlivý, ale jeho případný zlozvyk který se naučil u majitele se špatně odnaučí. Papoušek starší ochočený bývá 2 až více let starší od jednoho majitele, ten který je rok a méně bývá obvykle prodán z důvodu že s ním majitelé mají problém.
Ohledně toho, jestli volit ručně dokrmeného nebo ne, jsem četl už několik názorů, ovšem každý naprosto odlišný. Jeden chovatel říká, že určitě dokrmeného, druhý po rodičích, další, že je to jedno, pak si v tom má neznalý člověk udělat jasno. Nějaký slušný zdroj, kde by se o této problematice dalo přečíst něco zajímavého? Po zdejších diskuzích jsem našel spíše jen rady na dokrmování nebo výběr takového papouška.
Noxi
napsal(a):
Ohledně toho, jestli volit ručně dokrmeného nebo ne, jsem četl už několik názorů, ovšem každý naprosto odlišný. Jeden chovatel říká, že určitě dokrmeného, druhý po rodičích, další, že je to jedno, pak si v tom má neznalý člověk udělat jasno. Nějaký slušný zdroj, kde by se o této problematice dalo přečíst něco zajímavého? Po zdejších diskuzích jsem našel spíše jen rady na dokrmování nebo výběr takového papouška.
Zdravím, myslím, že nejlepší zdroj je zkušenost. A je třeba trochu myslet. Zjednodušeně. Ručně dokrmený papoušek vám jde hned na ruku, zdá se být mazel (jako dítě). Ok. Dospívá - puberta, zkouší, co si může dovolit a volí si partnera. Začíná se logicky vázat na jednoho člena rodiny - dospívá, chce partnera, žárlí na ostatní členy - napadá děti, vašeho partnera, nadáváte mi, neví proč, křičí, začíná se škubat, klove. Dáváte inzerát - "prodám papouška" stáří cca 2 - 3 roky. Stačí?
AmazoniaPrib
napsal(a):
Zdravím, myslím, že nejlepší zdroj je zkušenost. A je třeba trochu myslet. Zjednodušeně. Ručně dokrmený papoušek vám jde hned na ruku, zdá se být mazel (jako dítě). Ok. Dospívá - puberta, zkouší, co si může dovolit a volí si partnera. Začíná se logicky vázat na jednoho člena rodiny - dospívá, chce partnera, žárlí na ostatní členy - napadá děti, vašeho partnera, nadáváte mi, neví proč, křičí, začíná se škubat, klove. Dáváte inzerát - "prodám papouška" stáří cca 2 - 3 roky. Stačí?
... nadáváte mu (oprava). Pokud ovšem jste sám, nechodíte do práce, nejezdíte na dovolené, neplánujete rodinu ani partnera, jste ochotni trávit s papouškem min.24 hodin denně (jako spolu papoušci jako pár tráví), tak si kupte papouščího dokrmeného partnera. Přib.
AmazoniaPrib
napsal(a):
Nechápu, proč tady stále dokola radíte ručně dokrmená mláďata. Do budoucna je to cesta do pekla. Copak jste tak nechápaví? Je třeba vzít mládě odchované pod rodiči v domácím prostředí, napsáno o tom tady už bylo dost, a stále někdo radí opak.Přib.
Pokud pořídí papouška z voliéry pod rodiči, z 90% se bude více trápit ze začátku a dokonce se i nekteří škubou. Až překoná strach z lidí, stane se stejně závislý jako ten ručně dokrmený. To je můj názor a moje zkušenost.
Lenkok
napsal(a):
Pokud pořídí papouška z voliéry pod rodiči, z 90% se bude více trápit ze začátku a dokonce se i nekteří škubou. Až překoná strach z lidí, stane se stejně závislý jako ten ručně dokrmený. To je můj názor a moje zkušenost.
Asi jste nečetla, co píši, nikde jsme nenapsal z voliéry, z domácího prostředí. A strach z lidí nepřekoná, jeho identita je jasná, závislý na jednom z rodiny nikdy nebude, alespoń ne "chronicky" jako dokrmení jedinci, bude to rodinný kamarád, ne partner, jak široké máte zkušenosti. Já hodně přes 100 kusů.Mimochodem - trápit se ze začátku možná bude pár dní, dokremení po zbytek života.
AmazoniaPrib
napsal(a):
Asi jste nečetla, co píši, nikde jsme nenapsal z voliéry, z domácího prostředí. A strach z lidí nepřekoná, jeho identita je jasná, závislý na jednom z rodiny nikdy nebude, alespoń ne "chronicky" jako dokrmení jedinci, bude to rodinný kamarád, ne partner, jak široké máte zkušenosti. Já hodně přes 100 kusů.Mimochodem - trápit se ze začátku možná bude pár dní, dokremení po zbytek života.
100 kusů je rozdíl,100 kusů jste po jednom doma neměl.100 kusů papoušků v domácnosti je rozdíl než jeden. Nezáleží na jedinci a jestli je ručně dokrmený nebo ne, může to být úplně jedno. Těch sto kusů ručně dokrmených, vám budou lést po rukou na hlavě všude. Sto kusů pod rodiči v domácnosti - odkoukavají od více odvážnějších papoušků, ti přilezou a zase odletí, pokud bude sám v domácnosti může se fixovat stejně. To samé se stává i ručně dokrmených.
Můj názor.
Lenkok
napsal(a):
100 kusů je rozdíl,100 kusů jste po jednom doma neměl.100 kusů papoušků v domácnosti je rozdíl než jeden. Nezáleží na jedinci a jestli je ručně dokrmený nebo ne, může to být úplně jedno. Těch sto kusů ručně dokrmených, vám budou lést po rukou na hlavě všude. Sto kusů pod rodiči v domácnosti - odkoukavají od více odvážnějších papoušků, ti přilezou a zase odletí, pokud bude sám v domácnosti může se fixovat stejně. To samé se stává i ručně dokrmených.
Můj názor.
Během života a chovu jsem odchoval cca 100ks a dal do nových rodin. Nepochopila jste. Je to za cca 30 let chovu, takže 100 kusů není tak moc, ale zkušenost to je.
Puberta u ručně ( jsou drzejší ), ty pod rodiči mívají odstup, ale i můžou být stejní. Delší ochočování bývá pod rodiči, ale mohou se fixovat stejně. Toho velmi fixovaného do voliéry nedáte ( uřve se tam) ty méně fixovaný ať ručně nebo neručně tam budou šťastný, akorát může být problém s odchováním mladých u ručně dokrmených, tedy většinou to tak je.
Noxi, nevěšte hlavu, dnes se mi nechala párkrát pohladit po hlavičce a zádech, když mi byla na rameni. Pěkně si tam seděla a nechala se ňuchlat mojí tváří. Tak uvidíte, jestli bude k mání dokrmený, hlavně aby byl na člověka a jeho ruku zvyklý. Mě ty pokroky, co dělá každý den, hrozně hřejí, je to krásný pocit, že si zvíře získáváte každý den něčím jiným. Asi je to i o štěstí na jedince, její sestra sekala zobákem kolem sebe jako vzteklá, tak jsem vzala vybrala tuto. Každopádně i měla jsem obavu, že jak se otrká, bude také taková
Tak aby toho nebylo málo, výběr papouška se rozšířil na dilema dokrmený/po rodičích. Já tedy nemám problém postupně papouška ochočovat, přece jen, je to záležitost na desítky let, nemusí být vše za týden hotovo, ale je otázka jak moc pak takový papoušek ochočit půjde, spousta jiných zdrojů zase tvrdí, že to také ne vždy může jít ideálně a jako domácího mazlíčka bez debat doporučují dokrmeného. Pro chovatele, který mě papouška prodá je to samozřejmě byznys, takže i přestože působí seriózně, peníze můžou názor zkreslit. Teď je otázka. Alexandr dokrmený ano/ne, nobilis dokrmený ano/ne. Misimisi třeba zmiňuje, řekněme, snadnější postup ochočování, ale co když bude papoušek paličák a přece jen, alexandři působí trochu dominantněji. Ara je zase brána jako "inteligentnější" a přilnavější, tak s ochočením by nemusel být takový stres. Pokud by u dokrmeného došlo na nějaké projevy agrese, je otázka, jak moc obtížné bude nějakým výcvikem tento zvyk napravit. Jak jsem říkal, beru každou radu, názor, postřeh, problém je, že mnohdy se značně rozchází a největší faktor sehraje povaha samotného papouška. Otázkou je, která varianta bude nejvhodnější.
Noxi
napsal(a):
Tak aby toho nebylo málo, výběr papouška se rozšířil na dilema dokrmený/po rodičích. Já tedy nemám problém postupně papouška ochočovat, přece jen, je to záležitost na desítky let, nemusí být vše za týden hotovo, ale je otázka jak moc pak takový papoušek ochočit půjde, spousta jiných zdrojů zase tvrdí, že to také ne vždy může jít ideálně a jako domácího mazlíčka bez debat doporučují dokrmeného. Pro chovatele, který mě papouška prodá je to samozřejmě byznys, takže i přestože působí seriózně, peníze můžou názor zkreslit. Teď je otázka. Alexandr dokrmený ano/ne, nobilis dokrmený ano/ne. Misimisi třeba zmiňuje, řekněme, snadnější postup ochočování, ale co když bude papoušek paličák a přece jen, alexandři působí trochu dominantněji. Ara je zase brána jako "inteligentnější" a přilnavější, tak s ochočením by nemusel být takový stres. Pokud by u dokrmeného došlo na nějaké projevy agrese, je otázka, jak moc obtížné bude nějakým výcvikem tento zvyk napravit. Jak jsem říkal, beru každou radu, názor, postřeh, problém je, že mnohdy se značně rozchází a největší faktor sehraje povaha samotného papouška. Otázkou je, která varianta bude nejvhodnější.
Zdravím, chovám pyrury. Mláďata odchováváme společně v obývacím pokoji, jsou odchovaní pod rodiči, ale v ruchu domáctnosti. Ochočení v nové domácnosti trvá od tří do 10 dnů.
eli22
napsal(a):
Zdravím, chovám pyrury. Mláďata odchováváme společně v obývacím pokoji, jsou odchovaní pod rodiči, ale v ruchu domáctnosti. Ochočení v nové domácnosti trvá od tří do 10 dnů.
Ano pyrury jsou v poho. Alex zase tak snadný není, až na některé výjimky, ale ani ne tak rychle jako pyrura.
Pyrura se za těch 10 dní nechá i pohladit.
Lenkok
napsal(a):
Ano pyrury jsou v poho. Alex zase tak snadný není, až na některé výjimky, ale ani ne tak rychle jako pyrura.
Pyrura se za těch 10 dní nechá i pohladit.
S alexem zkušenosti nemám, ale pyrury se na nové majitele doslova přilepí a už se nehnou (odchované pod rodiči doma). A to často tak, že bohužel dojde k nejhoršímu, dva noví páníčci si ode mně brali další mládě, jelikož ty první prostě zalehli v posteli. . Teď mám jedno pyrurátko, které je samo, vylíhlo se nějak dříve, a nehřáli ho staří, tak jsem ho dávala a ještě dávám do "inkubátoru" (do ponožky v krabičce na topení) a jim ho dávám jen na krmení. Sama ho nedokrmuji, i když bych mohla, ale s dokrmenými nemám dobré zkušenosti, takže chci, aby byl s rodiči co nejvíce.
Hodně mazlíkářů psalo, že dokrmený papoušek začal být v pubertě agresivní, a už jej to nepřešlo. Hlavně si vybral jednoho člena a ostatní pak spíše jen zlobil, případně ignoroval. Jednalo se spíše o velké papoušky, ale i o ty menší sem tam. Hlavně jde o to, že dokrmený by se neměl vůbec ruky bát, tak pak na druhou stranu ztrácí z ruky a člověka respekt. Také jsem četla hodně názorů, že nobilis není třeba dokrmovat, že jsou mazlové i tak. U alexandrů to bylo tak půl na půl, někdo skvělé zkušenosti bez dokrmení, někdo špatné, co se ochočení týká. Pak panují názory, že to pro papoušky není moc příjemné to dokrmování stříkačkou. Já potřebovala spíše papouška, který sice bude kámoš a mazel, ale ten respekt mu tam někde ve skrytu nitra zůstal, protože mám děti, jedno ještě dost malé, nemohu mít doma úplného žárlivce, který neumí být chvililinku sám, nebo si bude dovolovat až přes čáru. Ono žádné zvíře není stejné, každé má jinou povahu, ale je hlavně dobré sžít se s ním od mláděte. Třeba půlročního alexandra už by jste asi neochočil tak rychle, jestli vůbec. Já si říkám, pokud to není nutné, tak je lepší nedokrmovat, ale vážím si těch, co to umí. Je to hrozná piplačka. Jako matka dvou dětí o tom mám jakousi představu
misimisi
napsal(a):
Hodně mazlíkářů psalo, že dokrmený papoušek začal být v pubertě agresivní, a už jej to nepřešlo. Hlavně si vybral jednoho člena a ostatní pak spíše jen zlobil, případně ignoroval. Jednalo se spíše o velké papoušky, ale i o ty menší sem tam. Hlavně jde o to, že dokrmený by se neměl vůbec ruky bát, tak pak na druhou stranu ztrácí z ruky a člověka respekt. Také jsem četla hodně názorů, že nobilis není třeba dokrmovat, že jsou mazlové i tak. U alexandrů to bylo tak půl na půl, někdo skvělé zkušenosti bez dokrmení, někdo špatné, co se ochočení týká. Pak panují názory, že to pro papoušky není moc příjemné to dokrmování stříkačkou. Já potřebovala spíše papouška, který sice bude kámoš a mazel, ale ten respekt mu tam někde ve skrytu nitra zůstal, protože mám děti, jedno ještě dost malé, nemohu mít doma úplného žárlivce, který neumí být chvililinku sám, nebo si bude dovolovat až přes čáru. Ono žádné zvíře není stejné, každé má jinou povahu, ale je hlavně dobré sžít se s ním od mláděte. Třeba půlročního alexandra už by jste asi neochočil tak rychle, jestli vůbec. Já si říkám, pokud to není nutné, tak je lepší nedokrmovat, ale vážím si těch, co to umí. Je to hrozná piplačka. Jako matka dvou dětí o tom mám jakousi představu
Dokrmuji pouze při urgentních případech, a piplačka to je, ale dá se. Dokrmila jsme i astrilda rákosního od věku tří dnů, to bylo teda hodně náročné, andulku, mníška, pyruru, agáče, ale jak říkám, pouze když nezbývá nic jiného.Po letech chovu a zkušeností teď už chovám papoušky pouze v páru, protože není nad to je pozorovat jak se k sobě mají což jim člověk nikdy, nikdy nenahradí, ale jsou to i tak mazlové. Závisláky má pouze psy a dokrmeného (bohužel) mníška - škubana (z doby, kdy jsem ještě nevěděla...).
Chovatelé mají spíš takovou menší farmu na zahradě. Mají od andulek, korel, přes alexandry, nobilisky, senegalce, asi čtyři velké ary, kakadu růžové, myslím i amazoňany, nádherňáky a spousty dalšího zvířectva, takže výběr je velký a z toho usuzuji, že budou mít dost práce to jen obstarat.
Tak chovatelé nechávají výchovu mláďat čistě na rodičích, což se dá chápat, zvěře mají opravdu hodně a ještě se věnovat všem mláďatům... I přes to, že mě velmi láká pořídit aru, zůstanu zatím při zemi a s největší pravděpodobností zvolím alexandra (ještě bych si přál trefit na samečka ale to nechám osudu). Teď ještě vymyslet, jak to udělat s volbou rodiče/dokrmený. U alexandra se přeci jen asi přikloním k umělému odchovu, snad si tím na sebe neušiji boudu a povede se výchova.