Mnhjbuk

XXX.XXX.37.247
Jsem "Husákovo" dítě, letos 50 let, tak jsem si dovolil zavzpomínat. Bydlím na vesnici na jihu Moravy. Píši tak, jak si věci a události pamatuji, budu rád i za vaše vzpomínky. První pár andulek jsem dostal k 10. narozeninám. Zelená a modrá. Měl jsem je v malé klícce na stěně. Naštěstí jsem k nim dostal i proso, takže bylo chvíli čím krmit, než jsem se zorientoval na trhu s krmivem. Vodu jsem jim dával studniční do plechovky od paštiky a krmení do plastového obalu od nanukového dortu. Sehnat proso tenkrát šlo přes svaz chovatelů, kde jsem nebyl registrován, ale občas mně někdo pár kilo prodal, anebo v prodejnách zeleniny. Pamatuji si na atmosféru malého obchůdku v nedalekém městě a ještě dnes si vybavím, kde stály pytle s prosem (zeleným? šedým?), loupaným ovsem a slunečnicí. Pro mladé chovatele je potřeba říct, že ne vždy byla návštěva úspěšná. O směsích nebo doplňcích se mně ani nezdálo. Po čase mně tatínek udělal větší klec, do které zabudoval jednu venkovní budku. Takže jsem se dočkal i mladých a pak i rozšíření chovu. Myslím, že víc jak 3 páry jsem tam asi neměl. Pamatuji si, když jsem objevil v hnízdě bílou andulku a s kamarády chovateli jsme začali spřádat první plány na téma mutací. Bez úspěchu. Pak jsem dostal svatý grál - knihu pana Víta o andulkách. Poctivě podle návodu jsem dělal vaječnou směs a sledoval podle obrázků vývoj mladých v hnízdě. Snil o barvách, o kterých p. Vít psal.Vím, že nové ptáky jsme si s kamarády asi měnili,andulka tenkrát stála jako dnes ve výkupu 20,- Kčs.To byla modrá bankovka s J. Žižkou. Vůbec si nevybavím, kam jsem dával přírůstky, ale asi se je dařilo prodávat mezi známé, něco občas uletělo a taky kočky si přišly na své. Pak jsem s bratrancem udělal voliérku a chovatelství se dostalo na další stupeň. Zkusil jsem korely a zpěváky, ale bez úspěchu. Když přijely kolotoče, tak jsem "zkoušel", jak dlouho vydrží ptáci bez žrádla - polovina nevydržela 4 dny. Normálně jsem zapomněl, že nějaké ptáky mám, hrozná zkušenost. Stařenka mě v pondělí ráno vytáhla z postele a ukazovala tu spoušť v kleci. Kamarád si zase nechal svařit krásnou voliéru, ale střechu udělal z vlnovek. A jednou přišel vítr...Vím, že samostatné kóje jako dnes moc nebyly, většina lidí měla všechno pohromadě. Aspoň v tom prostředí, kde jsem se jako malý pohyboval. Krmiva bylo málo, ale měl jsem přírodu. Stařeček vždycky říkal, ať chodím na "jézeďácké" a tato úcta k soukromému majetku mně zůstala. Pokud jdu na kukuřici, beru jen pár kusů a neničím okolí. Takže "turkyně" bylo dost, obilí taky, hojně rostl "mušec", pampelišky a další. Naklíčené obilí se dávalo slepicím, takže toho bylo také dost. Dával jsem i šrot a rohlík.Řešit velikost klíčků, kvalitu studniční vody, minerální a vitamínové přípravky opravdu nebylo nutné. Odchovy andulek jsem tenkrát měl, takže příroda si poradí se vším. Jen pořád nevím, kam jsem ty mláďata prodával. Jeden strýček měl doma kanáry a ti mně učarovali. Což o to - vajec i mladých jsem měl dost, ale odchovy žádné. Byl jsem z toho nešťastný a vlastně až po skoro 30 letech jsem pochopil, kde jsem u kanárů dělal chybu. Jenže tenkrát internet nebyl. Tolik pár vzpomínek na mladá léta a pokud někdo přidá svou zkušenost, budu jen rád. Ať se vám daří.
Zdravím. Jsem třeba o nějaký ten pátek starší,ročník 1958,ale to vůbec nevadí. pamatuji si,že jako školák jsme s kamarádem jezdili pro proso až do Koryčan,což je vzdálenost z mého bydliště skoro 40km.,protože u nás v drogerii se prodávala jen černá zaprášená škaredá slunečnice a oves. Potom jsme vstuopili do ČSCH,kde se objednávalo červené proso,a potom se rozdávalo členům co ve svazu byly.Taktéž to bylo s kroužkama. Nekvalitní,které než se ptákum nasadili,tak se musely opilovat jehlovým pilníčkem.Andulky jsme si chodily kupovat k p. chromému za 25kč. Bílá korela, což byla tenkrát vzácnost, tak stála 1000kč. Výplatu jsem měl v těch letech na šachtě 2500korun.
popisujete naše mládí, jako dobu neandrtálskou v chovatelství. Kdo se ptákům trochu věnoval i v čase kolotočů, a nezapomínal na jejich potřeby tak s tím problémy neměl. Byli i chovatelé s krásnými voliérami a zajímavými ptáky. Na Exotách v OL, se dali koupit i špeky. Na burzách (kdysi frčela v UH) byl také dobrý výběr. Záleželo na tom kolik kdo na to měl. Tenkrát jsem viděl penanty za 6000kčs. Což pro mne jak pro fagana bylo nedostižné, ale např taková timálie čínská byla docela dostupný pták za 300kčs. S krmením byl sice problém, ale nebyla to zase taková katastrofa. Já jsem bydlel na dědině a dával jsem svým ptákům dost náhražek podle starých ptáčníků, kteří dovedli poradit. Dnes se každý spoléhá jen na to, co se dá koupit. Než by každý den dělal vaječnou míchanici, tak dá ptákům raději kupovanou suchou směs. kdyby ptáci měli možnost volby, tak věřím, že se té kupované ani nedotknou. Ani se nepamatuji, že by ve Zverimexu prodávali zaprášenou slunečnici nebo nekvalitní zrniny. Možná náš prodavač ve (zveráku) byl solidnější.
kareta
napsal(a):
Zdravím. Jsem třeba o nějaký ten pátek starší,ročník 1958,ale to vůbec nevadí. pamatuji si,že jako školák jsme s kamarádem jezdili pro proso až do Koryčan,což je vzdálenost z mého bydliště skoro 40km.,protože u nás v drogerii se prodávala jen černá zaprášená škaredá slunečnice a oves. Potom jsme vstuopili do ČSCH,kde se objednávalo červené proso,a potom se rozdávalo členům co ve svazu byly.Taktéž to bylo s kroužkama. Nekvalitní,které než se ptákum nasadili,tak se musely opilovat jehlovým pilníčkem.Andulky jsme si chodily kupovat k p. chromému za 25kč. Bílá korela, což byla tenkrát vzácnost, tak stála 1000kč. Výplatu jsem měl v těch letech na šachtě 2500korun.
Jo jo, celý článek pravda. Na žíhanou slunečnici jsem jezdil do zeleniny v Kroměříži. Pak leta spolek chovatelů Lipník n Bečvou př Vašíček.
Tak já měl celkem štěstí, také jsem začínal v sedmdesátých letech. Krmení dokázal otec vždy sehnat dost. Nechápu Moraváky, že si stěžují na nedostatek krmiva, když se tam nechalo vše vypěstovat. Naopak my jsme proso vozili z Moravy od pěstitelů. Ve zverimexu bylo za dvě padesát a tam za 1,30-1,50. Dokonce se vždy nějaké zaseli na zahradě i na Tachovsku,kde byla zima. Stejně se skrmilo i nezralé.
Andulky prodával zverimex Mariánské Lázně za 50, žebříčky 30 chůvičky 30. Rozešly byly na nás moc drahé ty šly do tisíců. Složení chovaných bylo úplně jiné. My jsme chytali ptactvo na vějíčky. Čížky,zvonky, Stehlíky ale i Konopky a Křivky. Měl jsem voliéru 5x3x2 m kde byla směska všeho,pak pár menších. Na Agapornise tenkrát ještě papoušík růzohrdlý. Rovněž snovače oranžové, které jsem již u nás dnes vůbec neviděl. Po zemi běhali Čínské křepelky. Na zimu naši ptáci zůstávali venku a ti teplomilní měli svoji místnost. Slunečnici jsme také pěstovali, Andulky braly za 25 rok 74.
pterodactyll
napsal(a):
Tak já měl celkem štěstí, také jsem začínal v sedmdesátých letech. Krmení dokázal otec vždy sehnat dost. Nechápu Moraváky, že si stěžují na nedostatek krmiva, když se tam nechalo vše vypěstovat. Naopak my jsme proso vozili z Moravy od pěstitelů. Ve zverimexu bylo za dvě padesát a tam za 1,30-1,50. Dokonce se vždy nějaké zaseli na zahradě i na Tachovsku,kde byla zima. Stejně se skrmilo i nezralé.
Andulky prodával zverimex Mariánské Lázně za 50, žebříčky 30 chůvičky 30. Rozešly byly na nás moc drahé ty šly do tisíců. Složení chovaných bylo úplně jiné. My jsme chytali ptactvo na vějíčky. Čížky,zvonky, Stehlíky ale i Konopky a Křivky. Měl jsem voliéru 5x3x2 m kde byla směska všeho,pak pár menších. Na Agapornise tenkrát ještě papoušík růzohrdlý. Rovněž snovače oranžové, které jsem již u nás dnes vůbec neviděl. Po zemi běhali Čínské křepelky. Na zimu naši ptáci zůstávali venku a ti teplomilní měli svoji místnost. Slunečnici jsme také pěstovali, Andulky braly za 25 rok 74.
Jj bylo to tak , jak píšete,taky mi táta vozil proso a slunečnici od Znojma z Hostěradic, když tam jezdil pro ovce a víno. Jen doplním,slunečnice černá byla v obchodu " Ovoce zelenina" za 7 a žíhaná za 11 a nejdražší proso bylo červené, ty ostatní krmiva byly málo kdy, takže jsme většinou krmili k tomu ještě neloupaný oves. U ZO byly krmiva na příděl a žalostně málo,proto někteří chovatelé hlásili daleko větší množství zvířat, než doma měli, zrovna tak kroužky a musely se požadavky hlásit dlouho předem. Bylo hodně brigád a schůzování, ale taky někdy hodně legrace . Jak říkám většině z nás o prachy nešlo, tak byli chovatelé sdílnější a dost jsme se navštěvovali. Každá doba má své, všeho je dnes dost, technika,energie a krmiva jsou drahé a zvířata pod cenou a nikdo nemá čas. Ve zverimexu v Táboře byly korely v r.1970 za 140kč a moje první rosely od hajného v r.1978 za 800kč pár. Co se podařilo odchovat, tak se to většinou prodalo na výstavě, nebo měnilo za jiné ptactvo a krmivo.
corvuscorax
napsal(a):
já jsem ročník 54 a v Prostějově jsme měli Zverimex, kdo chtěl něco chovat tak se dovedl postarat a neplakal, jak bylo špatně.
Jsou to jen vzpomínky Kdo byl v té době malý kluk jako já, tak to těžké bylo,bez vlastní dopravy,jen vlak nebo autobus, bez známostí.... Peníze jsem po rodičích nechtěl, takže byly než za brigády u JZD,Rybářství a prodané odchovy na výstavě nebo do Zverimexu na něčí občanku. To je můj pohled. Neříkám, že té době bylo všechno špatné a není ani dnes, ale "starým strukturám", kteří vlastnili červenou knížku, nebo věděli do které spodní části těla, která přestává mít slušný název vlézt se vedlo výborně. Lidi mají velmi krátkou paměť a jsou často prospěcháři, přes všechny ty problémy ,co se všechno pokazilo, jsem celkem rád, že se nám naskytla příležitost svobodné volby.
Nevím,zda se mohu účastnit diskuse,jsem ročník 44 a první andulky jsem měl v roce 58.Jako kluk jsem znal ptáčníka,který mě naučil vařit lep a chytat naše ptactvo na vějičky,choval jsem čížky,stehlíky,zvonky a hýly.Později jsem se dal na odchov našich dravců,kavek a šedivek.Členem spolku chovatelů jsem od roku 69 a jako lesák jsem několikrát změnil působiště a v roce 70 jsem na vesnici založil nový spolek a stal se předsedou.Na posledním působišti jsem byl hospodářem a tak vím jak to bylo s krmením u chovatelů,když zemřel předseda,byl jsem zvolen předsedou,ale po revoluci jsme přišli o klubovnu a pro malou členskou základnu jsme organizaci zrušili,dnes dojíždím 20 kilometrů,jsem i chovatelem od dětství holubů a slepic.Koupit krmení nebyl problém v JZD nebo ve výkupu.ve Zverimexu jsem měl známého,ale papoušky dnešním vykupovačům neprodávám.Seťové proso stálo 2,20,krmné 1,60 a andulka 30 korun,dnes je proso za 11-12 korun a kolik dá výkupčí ?Máme "svobodu",ale lidé mají jiné zájmy a ceny jsou úplně jiné.
Přeji v chovech hodně zdaru.
Mokloiun

XXX.XXX.37.247
corvuscorax
napsal(a):
já jsem ročník 54 a v Prostějově jsme měli Zverimex, kdo chtěl něco chovat tak se dovedl postarat a neplakal, jak bylo špatně.
Ale tady nikdo nepláče, že bylo špatně, ani nepopisuje neandrtálské chovatelství. Je to jen o vzpomínkách, kromě vás v tom nikdo nic nehledá. Trochu mám pocit, jako byste chtěl za každou cenu vyvolat nějaký "konflikt".
Mokloiun

XXX.XXX.37.247
corvuscorax
napsal(a):
popisujete naše mládí, jako dobu neandrtálskou v chovatelství. Kdo se ptákům trochu věnoval i v čase kolotočů, a nezapomínal na jejich potřeby tak s tím problémy neměl. Byli i chovatelé s krásnými voliérami a zajímavými ptáky. Na Exotách v OL, se dali koupit i špeky. Na burzách (kdysi frčela v UH) byl také dobrý výběr. Záleželo na tom kolik kdo na to měl. Tenkrát jsem viděl penanty za 6000kčs. Což pro mne jak pro fagana bylo nedostižné, ale např taková timálie čínská byla docela dostupný pták za 300kčs. S krmením byl sice problém, ale nebyla to zase taková katastrofa. Já jsem bydlel na dědině a dával jsem svým ptákům dost náhražek podle starých ptáčníků, kteří dovedli poradit. Dnes se každý spoléhá jen na to, co se dá koupit. Než by každý den dělal vaječnou míchanici, tak dá ptákům raději kupovanou suchou směs. kdyby ptáci měli možnost volby, tak věřím, že se té kupované ani nedotknou. Ani se nepamatuji, že by ve Zverimexu prodávali zaprášenou slunečnici nebo nekvalitní zrniny. Možná náš prodavač ve (zveráku) byl solidnější.
Určitě byli chovatelé s krásnými voliérami a ptáky, ale když vám je 12 let, tak se k nim poměrně obtížně dostáváte, protože je jednoduše neznáte. Žijete ve svém "malém" světě. S krmením byl problém, ale nebyla to katastrofa. Ta věta popírá sama sebe. Ale o katastrofě nikdo ani nepsal. Jen o tom, že krmivo nebylo vždy a že se dalo nahradit tím, co bylo na polích a v přírodě. Vy si zaprášenou slunečnici nepamatujete, jiní zase ano. To jsou vzpomínky.
JoPe
napsal(a):
Jsou to jen vzpomínky Kdo byl v té době malý kluk jako já, tak to těžké bylo,bez vlastní dopravy,jen vlak nebo autobus, bez známostí.... Peníze jsem po rodičích nechtěl, takže byly než za brigády u JZD,Rybářství a prodané odchovy na výstavě nebo do Zverimexu na něčí občanku. To je můj pohled. Neříkám, že té době bylo všechno špatné a není ani dnes, ale "starým strukturám", kteří vlastnili červenou knížku, nebo věděli do které spodní části těla, která přestává mít slušný název vlézt se vedlo výborně. Lidi mají velmi krátkou paměť a jsou často prospěcháři, přes všechny ty problémy ,co se všechno pokazilo, jsem celkem rád, že se nám naskytla příležitost svobodné volby.
zdravím,a bohužel se musím vmísit do diskuze.Myslím si a to i vidím,že těch,co lezou do spodní části těla je nyní daleko více,než dřív.K.
Mokloiun

XXX.XXX.37.247
corvuscorax
napsal(a):
žádný konflikt, jsem vyvolat nechtěl. zaprášená slunečnice se dala tak jako dnes opláchnout. Asi jsme měli lepšího prodavače ve zverimexu. K chovatelům jsem se dostal jako děcko jednodušeji než možná dnes. A byli sdílnější a dovedli poradit.
Mě by více zajímalo to, co jste psal níže - penanti za 6000. Pro mě tenkrát byla vrcholem rozela pestrá a to byla 80. léta. Jací ptáci tenkrát byly "dostupní", popř.jaké mutace se objevovaly? 6000 tis, to byla opravdu rána, moji rodiče v zemědělství vydělávali cca 2000/měsíc.
kkki
napsal(a):
zdravím,a bohužel se musím vmísit do diskuze.Myslím si a to i vidím,že těch,co lezou do spodní části těla je nyní daleko více,než dřív.K.
Těžko říct, jestli to tak je. Nedá se to ověřit, asi záleží v jakém okruhu lidí se pohybujete. Lidi jsou v každé době stejní, povahy se nemění, maximálně se někdo naučí ty vlastnosti lépe skrývat. Kdysi říkával jeden můj zbámý , že jsou jen dvě možnosti : buď to je jalový, nebo březí.
Mnhjbuk
napsal(a):
Jsem "Husákovo" dítě, letos 50 let, tak jsem si dovolil zavzpomínat. Bydlím na vesnici na jihu Moravy. Píši tak, jak si věci a události pamatuji, budu rád i za vaše vzpomínky. První pár andulek jsem dostal k 10. narozeninám. Zelená a modrá. Měl jsem je v malé klícce na stěně. Naštěstí jsem k nim dostal i proso, takže bylo chvíli čím krmit, než jsem se zorientoval na trhu s krmivem. Vodu jsem jim dával studniční do plechovky od paštiky a krmení do plastového obalu od nanukového dortu. Sehnat proso tenkrát šlo přes svaz chovatelů, kde jsem nebyl registrován, ale občas mně někdo pár kilo prodal, anebo v prodejnách zeleniny. Pamatuji si na atmosféru malého obchůdku v nedalekém městě a ještě dnes si vybavím, kde stály pytle s prosem (zeleným? šedým?), loupaným ovsem a slunečnicí. Pro mladé chovatele je potřeba říct, že ne vždy byla návštěva úspěšná. O směsích nebo doplňcích se mně ani nezdálo. Po čase mně tatínek udělal větší klec, do které zabudoval jednu venkovní budku. Takže jsem se dočkal i mladých a pak i rozšíření chovu. Myslím, že víc jak 3 páry jsem tam asi neměl. Pamatuji si, když jsem objevil v hnízdě bílou andulku a s kamarády chovateli jsme začali spřádat první plány na téma mutací. Bez úspěchu. Pak jsem dostal svatý grál - knihu pana Víta o andulkách. Poctivě podle návodu jsem dělal vaječnou směs a sledoval podle obrázků vývoj mladých v hnízdě. Snil o barvách, o kterých p. Vít psal.Vím, že nové ptáky jsme si s kamarády asi měnili,andulka tenkrát stála jako dnes ve výkupu 20,- Kčs.To byla modrá bankovka s J. Žižkou. Vůbec si nevybavím, kam jsem dával přírůstky, ale asi se je dařilo prodávat mezi známé, něco občas uletělo a taky kočky si přišly na své. Pak jsem s bratrancem udělal voliérku a chovatelství se dostalo na další stupeň. Zkusil jsem korely a zpěváky, ale bez úspěchu. Když přijely kolotoče, tak jsem "zkoušel", jak dlouho vydrží ptáci bez žrádla - polovina nevydržela 4 dny. Normálně jsem zapomněl, že nějaké ptáky mám, hrozná zkušenost. Stařenka mě v pondělí ráno vytáhla z postele a ukazovala tu spoušť v kleci. Kamarád si zase nechal svařit krásnou voliéru, ale střechu udělal z vlnovek. A jednou přišel vítr...Vím, že samostatné kóje jako dnes moc nebyly, většina lidí měla všechno pohromadě. Aspoň v tom prostředí, kde jsem se jako malý pohyboval. Krmiva bylo málo, ale měl jsem přírodu. Stařeček vždycky říkal, ať chodím na "jézeďácké" a tato úcta k soukromému majetku mně zůstala. Pokud jdu na kukuřici, beru jen pár kusů a neničím okolí. Takže "turkyně" bylo dost, obilí taky, hojně rostl "mušec", pampelišky a další. Naklíčené obilí se dávalo slepicím, takže toho bylo také dost. Dával jsem i šrot a rohlík.Řešit velikost klíčků, kvalitu studniční vody, minerální a vitamínové přípravky opravdu nebylo nutné. Odchovy andulek jsem tenkrát měl, takže příroda si poradí se vším. Jen pořád nevím, kam jsem ty mláďata prodával. Jeden strýček měl doma kanáry a ti mně učarovali. Což o to - vajec i mladých jsem měl dost, ale odchovy žádné. Byl jsem z toho nešťastný a vlastně až po skoro 30 letech jsem pochopil, kde jsem u kanárů dělal chybu. Jenže tenkrát internet nebyl. Tolik pár vzpomínek na mladá léta a pokud někdo přidá svou zkušenost, budu jen rád. Ať se vám daří.
Tak též přidávám.
Jsem ročník 1944 a ptáky chovám od r 1969 jako chovatel dojíždějící do zaměstnání 25 km.
V zimě to bylo od 6 do 17 hod a zbytek na věnování se exotům. to jsem neměl rodinu. Do noci dělání voliérek a klecí. Krmení se těžko sehnalo, ale vzpomínám, že jsem v r. 1975 koupil proso v drogerii za 250 Kčs q. Tehdy byla i pšenice dražší a tak jseh ho koupil i pro slepice.
První výstava celostátní v Hradci Králové- zážitek. Pak šampionát COM, první Exota v Olomouci.Uběhlo 20 let, burzy, dovozy za směšné ceny. Timálie, jak zde kdosi popsal za 500,-kardinála červeného jsem koupil v r 1974 za 250 , Za pár penatů jsem dal 2 měsíční platy. 6000 korun. Dnes bych měl za dva důchody 2 žaky. Žako ještě před sametem objednán přes Zverimex stál 5000. Tehdy se ani neodchovávali. První odchov mám dojem Slavoj a Čestmír Drozdek.
Dělali jsme vše vlastníma rukama, železo a pletivo bylo za pár korun i sklo.
Sehnat moučné červy nebo jiný hmyz se dalo jen na sýpkách a v přírodě. Dělali jsme to s nadšením, byli jsme mladí.
Ale v inzerci jsem našel chovatele, telefon měl málokdo, napsal mu a ptáky jsme posílali poštou. Večer v 16 hod na poštu a on je na Slovensku měl druhý den do 14 hod.
Mám před sebou výtisk Adresáře chovatelů exotického ptactva vydaný v r.1976 ČSCHD .
Má 312 stran a na každé13 adres s uvedením sedmi skupin exotů od pěnkav po papoušky bez uvedení druhů, které chová. Dodnes se s mnohými uvedenými mohu v dnešní inzerci setkat, většinou je tu už jejich další generace. Dnes by toto nebylo možné ochrana osobních údajů, co kdyby přišla kontrola a nakonec by Vás někdo vykradl. Tak anonymita je asi na místě, ale pak si zde mnozí naříkají na podvodníky.
Ona demokracie také něco stojí.Buť máme svobodu rozhodování a pak si nestěžujme na anonymní podvodníky a nechtějme, aby naši chybu řešil soud a steně to zaplatíme my.
Dnes můžeme mít všechno, i lva, ale něco to stojí, ale ty platy jsou také někde jinde než za našeho mládí.
Myslím si, že největší nedostatek dnešní doby je to, že už nejsme mladí. Co bylo špatné, na to se časem zapomíná a vzpomíná se jen na to dobré. Tohle čeká i nynější mladou generaci za 40 let.
A tak i já jim přeji ať si ten chov užívají a nenechají se odradit. Kdybych napsal, kolik jsem měl za 40 let úhynů, tak bych byl pokládán za neználka. Já se domnívám, že o tom něco teorie i poraxe vím.