XXX.XXX.165.54
Máme dvě malé děti, manžel denně dojíždí do Prahy do zaměstnání a uvažujeme, kam se přestěhujeme. Jsme sice oba lenoši, ale ve městě bychom se asi nudili. Chtěla bych chovat slepičky, kozy, možná i nějakého toho koníka :-)Udělali jste ve svém životě radikální rozhodnutí a žijete někde v háji se zvířátkama? Jste spokojení?
XXX.XXX.51.72
esssi
napsal(a):
Máme dvě malé děti, manžel denně dojíždí do Prahy do zaměstnání a uvažujeme, kam se přestěhujeme. Jsme sice oba lenoši, ale ve městě bychom se asi nudili. Chtěla bych chovat slepičky, kozy, možná i nějakého toho koníka :-)Udělali jste ve svém životě radikální rozhodnutí a žijete někde v háji se zvířátkama? Jste spokojení?
Ano. Pokud se rozhodnete jak píšete ,zapomeňte na lenost,exotické dovolené. Svátek ,nesvátek,,nemoc stále se musí dělat. Ale stojí to za to. Renata
XXX.XXX.209.85
esssi
napsal(a):
Máme dvě malé děti, manžel denně dojíždí do Prahy do zaměstnání a uvažujeme, kam se přestěhujeme. Jsme sice oba lenoši, ale ve městě bychom se asi nudili. Chtěla bych chovat slepičky, kozy, možná i nějakého toho koníka :-)Udělali jste ve svém životě radikální rozhodnutí a žijete někde v háji se zvířátkama? Jste spokojení?
Taky máme dvě děti,přestěhovali jsme se před 5 lety na samotu z města,je to supr,má to i své stinné stránky,zvlášť když je ladovská zima.Současný stav zvěře:2 puberťáci,28 psů,2 krávy a býček,7 ovcí ,26 koz,3 kočky+měnící se počet slepic.ZuzkaALASKAFARM
XXX.XXX.106.204
renata
napsal(a):
Ano. Pokud se rozhodnete jak píšete ,zapomeňte na lenost,exotické dovolené. Svátek ,nesvátek,,nemoc stále se musí dělat. Ale stojí to za to. Renata
Před 7 lety se mi splnil dětský sen a zmizela jsem z města na vesnici.Koupili jsme na vesnici 2 km od Písku starou zemědělskou usedlost a s chutí se pustili do rekonstrukce a chovu veškeré možné havěti.Nadšení ze stavby nás po 4 letech už přešlo a stavební práce děláme ze setrvačnosti,ale co se týká zvířat tak máme kozy,ovce,psiska,králíky,slepice,kočky a ty nás pořád baví a baví.Navíc jako bonus syn astmatik ve staré kamenné stavbě už nemá tak hrozné problémy jako v paneláku
Je pravda,že občas s nostalgií vzpomeneme na polehávání v posteli a teplo díky teplárně,ale já myslím,že by jsme určitě neměnili
XXX.XXX.209.85
alaska
napsal(a):
Taky máme dvě děti,přestěhovali jsme se před 5 lety na samotu z města,je to supr,má to i své stinné stránky,zvlášť když je ladovská zima.Současný stav zvěře:2 puberťáci,28 psů,2 krávy a býček,7 ovcí ,26 koz,3 kočky+měnící se počet slepic.ZuzkaALASKAFARM
Cestička k domovu-300m pěšky od silnice
XXX.XXX.209.85
XXX.XXX.209.85
Auto o 2 dny později
XXX.XXX.209.85
XXX.XXX.209.85
alaska
napsal(a):
Samsonek sníh nerad
Znáte ALFA-ten měl KRO ( kočka v rajské omáčce),my máme KVSZ (kočka ve sněhové závěji)
XXX.XXX.190.165
esssi
napsal(a):
Máme dvě malé děti, manžel denně dojíždí do Prahy do zaměstnání a uvažujeme, kam se přestěhujeme. Jsme sice oba lenoši, ale ve městě bychom se asi nudili. Chtěla bych chovat slepičky, kozy, možná i nějakého toho koníka :-)Udělali jste ve svém životě radikální rozhodnutí a žijete někde v háji se zvířátkama? Jste spokojení?
pocházím z města a zvířat jsem se od malička bála. Ze psa jsem měla hysterické záchvalty, a všechno větší než kočka ve mě budilo panický strach. Nakonec jsem se v rámci terapie proti zoofobii přestěhovala na starý statek, momentálně máme asi stovku zvířat a jsme absolutně spokojená. Stíhám to i při zaměstnání, manžel sice pomáhá, ale jen v rámci možností, protože skoro nevidí. péče o zvířata mě nijak neunavuje, spíš je to pro mě relax. Chováme ovce, kozy, koně a spoustu další dvou i čtyřnohý havěti. Doporučuju všem, už bych neměnila.
XXX.XXX.190.165
danurba
napsal(a):
pocházím z města a zvířat jsem se od malička bála. Ze psa jsem měla hysterické záchvalty, a všechno větší než kočka ve mě budilo panický strach. Nakonec jsem se v rámci terapie proti zoofobii přestěhovala na starý statek, momentálně máme asi stovku zvířat a jsme absolutně spokojená. Stíhám to i při zaměstnání, manžel sice pomáhá, ale jen v rámci možností, protože skoro nevidí. péče o zvířata mě nijak neunavuje, spíš je to pro mě relax. Chováme ovce, kozy, koně a spoustu další dvou i čtyřnohý havěti. Doporučuju všem, už bych neměnila.
letošní první kozlíci Romeo a Bertuccio
XXX.XXX.190.165
danurba
napsal(a):
pocházím z města a zvířat jsem se od malička bála. Ze psa jsem měla hysterické záchvalty, a všechno větší než kočka ve mě budilo panický strach. Nakonec jsem se v rámci terapie proti zoofobii přestěhovala na starý statek, momentálně máme asi stovku zvířat a jsme absolutně spokojená. Stíhám to i při zaměstnání, manžel sice pomáhá, ale jen v rámci možností, protože skoro nevidí. péče o zvířata mě nijak neunavuje, spíš je to pro mě relax. Chováme ovce, kozy, koně a spoustu další dvou i čtyřnohý havěti. Doporučuju všem, už bych neměnila.
polibek od Dubinky (to vedle kobyly je moje dcera)
XXX.XXX.190.165
danurba
napsal(a):
pocházím z města a zvířat jsem se od malička bála. Ze psa jsem měla hysterické záchvalty, a všechno větší než kočka ve mě budilo panický strach. Nakonec jsem se v rámci terapie proti zoofobii přestěhovala na starý statek, momentálně máme asi stovku zvířat a jsme absolutně spokojená. Stíhám to i při zaměstnání, manžel sice pomáhá, ale jen v rámci možností, protože skoro nevidí. péče o zvířata mě nijak neunavuje, spíš je to pro mě relax. Chováme ovce, kozy, koně a spoustu další dvou i čtyřnohý havěti. Doporučuju všem, už bych neměnila.
naše stádečko
XXX.XXX.190.165
danurba
napsal(a):
pocházím z města a zvířat jsem se od malička bála. Ze psa jsem měla hysterické záchvalty, a všechno větší než kočka ve mě budilo panický strach. Nakonec jsem se v rámci terapie proti zoofobii přestěhovala na starý statek, momentálně máme asi stovku zvířat a jsme absolutně spokojená. Stíhám to i při zaměstnání, manžel sice pomáhá, ale jen v rámci možností, protože skoro nevidí. péče o zvířata mě nijak neunavuje, spíš je to pro mě relax. Chováme ovce, kozy, koně a spoustu další dvou i čtyřnohý havěti. Doporučuju všem, už bych neměnila.
perličky s "maminkou"
XXX.XXX.166.36
esssi
napsal(a):
Máme dvě malé děti, manžel denně dojíždí do Prahy do zaměstnání a uvažujeme, kam se přestěhujeme. Jsme sice oba lenoši, ale ve městě bychom se asi nudili. Chtěla bych chovat slepičky, kozy, možná i nějakého toho koníka :-)Udělali jste ve svém životě radikální rozhodnutí a žijete někde v háji se zvířátkama? Jste spokojení?
My jsme s manželem před 2,5 lety také vypadli z města na venkov - kozeny (10 buráčků) jsem měla už předtím, ale přibyl pesan, kočka, králíci, slepice, plánuju oslíka nebo koníka a jedno čuňátko. miluju to tu, i tu práci kolem zvířat i baráku. Bohužel tím idylka končí - jsme v rozvodovém řízení a manžel hrozí, že bude trvat na prodeji mého splněného snu. Jsem na mateřské, k té zvěři mám ještě 2 malé děti (kluky 3,5 a 1,5 roku), takže docela vypjatá situace. Snad to dopadne dobře a budu moct v tom svým obrovským baráčku i se zvěří zůstat.
XXX.XXX.7.50
danurba
napsal(a):
perličky s "maminkou"
Odešla jsem z Prahy,po rozvodu,sama na polosamotu.Splnila jsem si svůj sen z mládí, žít na vesnici.Dnes mám kozí farmu,prasata,králíky,ovce,kachny,slepice,dva psy,6 koček.Chcete-li vědět víc:www.Roklanka-estránky
esssi
napsal(a):
Máme dvě malé děti, manžel denně dojíždí do Prahy do zaměstnání a uvažujeme, kam se přestěhujeme. Jsme sice oba lenoši, ale ve městě bychom se asi nudili. Chtěla bych chovat slepičky, kozy, možná i nějakého toho koníka :-)Udělali jste ve svém životě radikální rozhodnutí a žijete někde v háji se zvířátkama? Jste spokojení?
možná to s původním tématem tak trošku nesouvisí, ale už docela dlouho mi hlavou vrtá jedna otázka
taky jsme koupili statek, ale je to ruina ruinovatá, takže zatím nebydlíme, jen opravujeme. Až se nastěhujeme, i já se chystám na koně, ovce, kozu, slepice, králíky a krůty. Nedělám si iluze o tom, že všechna tahle zvířátka u nás zestárnou, jelikož když už, tak musí mít zvířata nějaký užitek. A mě nedělá problém opeřence škubat či kuchat, ale zabít to?? To si představit nedokážu... Jak to děláte? Zvete si řezníka, třeba i na krůtu nebo králíka?
XXX.XXX.6.84
cervka
napsal(a):
možná to s původním tématem tak trošku nesouvisí, ale už docela dlouho mi hlavou vrtá jedna otázka taky jsme koupili statek, ale je to ruina ruinovatá, takže zatím nebydlíme, jen opravujeme. Až se nastěhujeme, i já se chystám na koně, ovce, kozu, slepice, králíky a krůty. Nedělám si iluze o tom, že všechna tahle zvířátka u nás zestárnou, jelikož když už, tak musí mít zvířata nějaký užitek. A mě nedělá problém opeřence škubat či kuchat, ale zabít to?? To si představit nedokážu... Jak to děláte? Zvete si řezníka, třeba i na krůtu nebo králíka?
Ze začátku soused,řezník,kdokoliv kdo uměl.Jednoho dne mi človíček,který chtěl kachní krev nabídl,že mi porazí všechny na porážku.Když jsem viděla,jak odcházela kachna kterou jsem piplala z denněího miminka,řekla jsem si dost.Pán šel domů bez krve a já poprve usekla hlavu vlastnímu zvířeti.Pak jsem začala nosit kůzlata v náruči,jsou na to zvylá,řezník je střelí a vykrví.Beru to jako povinnost vůči tomu zvířeti.Trpět nesmí žádné z mých zvířat i když je určené na maso.Ze začátku jsem měla v mrazáku anonymní balíčky masa,pouze s popisem o jaké se jedná.Dnes jsou tam jména,protože každé zvíře své jméno má.Přes to,že jsem se zocelila,jsem ráda když je po porážkách a na dvoře jsou jen zvířata na chov.Roklanka
XXX.XXX.22.24
cervka
napsal(a):
možná to s původním tématem tak trošku nesouvisí, ale už docela dlouho mi hlavou vrtá jedna otázka taky jsme koupili statek, ale je to ruina ruinovatá, takže zatím nebydlíme, jen opravujeme. Až se nastěhujeme, i já se chystám na koně, ovce, kozu, slepice, králíky a krůty. Nedělám si iluze o tom, že všechna tahle zvířátka u nás zestárnou, jelikož když už, tak musí mít zvířata nějaký užitek. A mě nedělá problém opeřence škubat či kuchat, ale zabít to?? To si představit nedokážu... Jak to děláte? Zvete si řezníka, třeba i na krůtu nebo králíka?
zdravím,tak to jsme na tom stejně
já klidně rozbourám celé prase ale musí to někdo zabít a to bez mé přítomnosti jakmile je to mrtvé,je to jen maso a nemám problém.Já to vyřešila tak že jsem přemluvila manžela aby se to naučil já báječně ovládám teorii ale na praxi mám manžela.Dlouho jsem bojovala o králíky,nechtěl o nich ani slyšet aby mě odradil tak nepostavil králíkárnu o kterou jsem prosila do nekonečna.musím se přiznat že nakonec jsem použila lsti a koupila si králíky přijeli vlakem tak chudák muž šel a králíkárnu udělal
,teprve pak mi řekl že klidně zabije prase ale králíka ne,nakonec vyděl na netu pistoli na zabíjení druheže a králíků dokonce je i na kůzlata po odstavu tak si jí koupil a je po problému.Musím uznat že je to opravdulepší než klasická metoda protože se to přiloží k hlavě a zvíře je v klidu usmrcené a okamžitě žádné pobíhání bezhlavé drůbeže po dvoře nebo řev králíka protože se člověk na poprvé netrefil.Prostě nouze naučila Dalibora houti
kessi
napsal(a):
zdravím,tak to jsme na tom stejnějá klidně rozbourám celé prase ale musí to někdo zabít a to bez mé přítomnosti jakmile je to mrtvé,je to jen maso a nemám problém.Já to vyřešila tak že jsem přemluvila manžela aby se to naučil já báječně ovládám teorii ale na praxi mám manžela.Dlouho jsem bojovala o králíky,nechtěl o nich ani slyšet aby mě odradil tak nepostavil králíkárnu o kterou jsem prosila do nekonečna.musím se přiznat že nakonec jsem použila lsti a koupila si králíky přijeli vlakem tak chudák muž šel a králíkárnu udělal,teprve pak mi řekl že klidně zabije prase ale králíka ne,nakonec vyděl na netu pistoli na zabíjení druheže a králíků dokonce je i na kůzlata po odstavu tak si jí koupil a je po problému.Musím uznat že je to opravdulepší než klasická metoda protože se to přiloží k hlavě a zvíře je v klidu usmrcené a okamžitě žádné pobíhání bezhlavé drůbeže po dvoře nebo řev králíka protože se člověk na poprvé netrefil.Prostě nouze naučila Dalibora houti
tak to máte štěstí za takového manžela Můj má zvířata moc rád, ale je to ještě větší cíťa než já. Vůbec si nedokážu představit, jak to budeme dělat, až budeme mít děti, jelikož manželovi se zvedá kufr už když vidí kočičí bliťanec, natož něco horšího, takže s ním v tomhle počítat nemůžu a se sebou zřejmě taky ne. No, asi to zůstane na řezníkovi...Ach jo...Holt nikdo není dokonalý
XXX.XXX.22.24
cervka
napsal(a):
tak to máte štěstí za takového manžela Můj má zvířata moc rád, ale je to ještě větší cíťa než já. Vůbec si nedokážu představit, jak to budeme dělat, až budeme mít děti, jelikož manželovi se zvedá kufr už když vidí kočičí bliťanec, natož něco horšího, takže s ním v tomhle počítat nemůžu a se sebou zřejmě taky ne. No, asi to zůstane na řezníkovi...Ach jo...Holt nikdo není dokonalý
můj to má stejně taky se mu dělá zle dokonce když musí přebalit našeho pokakaného synka tak u nás frcí hláška ze slunce seno ...Se pobliju no a já na to aby se ne posr**.prostě si zvykl.ale myslím že letos kůzlata bude zabíjet taky řezník ještě jsme to nedělali.
XXX.XXX.78.78
kessi
napsal(a):
zdravím,tak to jsme na tom stejnějá klidně rozbourám celé prase ale musí to někdo zabít a to bez mé přítomnosti jakmile je to mrtvé,je to jen maso a nemám problém.Já to vyřešila tak že jsem přemluvila manžela aby se to naučil já báječně ovládám teorii ale na praxi mám manžela.Dlouho jsem bojovala o králíky,nechtěl o nich ani slyšet aby mě odradil tak nepostavil králíkárnu o kterou jsem prosila do nekonečna.musím se přiznat že nakonec jsem použila lsti a koupila si králíky přijeli vlakem tak chudák muž šel a králíkárnu udělal,teprve pak mi řekl že klidně zabije prase ale králíka ne,nakonec vyděl na netu pistoli na zabíjení druheže a králíků dokonce je i na kůzlata po odstavu tak si jí koupil a je po problému.Musím uznat že je to opravdulepší než klasická metoda protože se to přiloží k hlavě a zvíře je v klidu usmrcené a okamžitě žádné pobíhání bezhlavé drůbeže po dvoře nebo řev králíka protože se člověk na poprvé netrefil.Prostě nouze naučila Dalibora houti
Tak my se přestěhovaly z města,jak se děti osamostatnily,před dvěma roky,do baráku po babce, které se tam nic neopravovalo snad 100 let.Vysnila jsem si velkou kuchyň s obývákem,velkou koupelnu aj.Nakonec máme jen hotovou ložnici,jelikož veškerý čas zatím pohltil skleník,chladná místnost na velikánský mrazák a veškeré produkty z mého chovu,chlívky.Takže bydlí hlavně zvířátka.A to je dnes pro mě na 1. místě.Muž mi říkal, nepořizuj zatím zvířata,ale když vidíte ty chlívky,ty prostory,neobydlenou králíkárnu,té zahrady.No, nepořizujte. Takže dnes mám 2 kozy,v dubnu čekáme kůzlátka, původně jsem je chtěla na maso, soused by zabil, nakonec si je nechám a jen prodám do dobrých rukou.30 králíků,10 slepic,2 husy na chov,4 kačeny na chov,doufám, že se mi letos podaří sama si kuřátka, kachňátka a housátka.Kočku matku a její tři kocouři a pes.
Zatím stačí, dojíždím denně 2a půl hodiny do práce.V zimě dá se říct relaxuji,páč mám 3tisíce metrů čtv. zahrady.Teď mám 2 vnoučky. Takže lítám od jednoho k druhému.Je to frkot,ale nikdy bych se už do paneláku nevrátila.Stačí,když jsem u vnuků v paneláku na dva dny,mám toho dost,čumění do panelů a slyším každé zakašlání.Není to nádhera, vyjít si takhle ráno po zahradě a všechna zvířátka za Vámi, kromě králíků?
XXX.XXX.78.78
gajdovka
napsal(a):
Tak my se přestěhovaly z města,jak se děti osamostatnily,před dvěma roky,do baráku po babce, které se tam nic neopravovalo snad 100 let.Vysnila jsem si velkou kuchyň s obývákem,velkou koupelnu aj.Nakonec máme jen hotovou ložnici,jelikož veškerý čas zatím pohltil skleník,chladná místnost na velikánský mrazák a veškeré produkty z mého chovu,chlívky.Takže bydlí hlavně zvířátka.A to je dnes pro mě na 1. místě.Muž mi říkal, nepořizuj zatím zvířata,ale když vidíte ty chlívky,ty prostory,neobydlenou králíkárnu,té zahrady.No, nepořizujte. Takže dnes mám 2 kozy,v dubnu čekáme kůzlátka, původně jsem je chtěla na maso, soused by zabil, nakonec si je nechám a jen prodám do dobrých rukou.30 králíků,10 slepic,2 husy na chov,4 kačeny na chov,doufám, že se mi letos podaří sama si kuřátka, kachňátka a housátka.Kočku matku a její tři kocouři a pes.
Zatím stačí, dojíždím denně 2a půl hodiny do práce.V zimě dá se říct relaxuji,páč mám 3tisíce metrů čtv. zahrady.Teď mám 2 vnoučky. Takže lítám od jednoho k druhému.Je to frkot,ale nikdy bych se už do paneláku nevrátila.Stačí,když jsem u vnuků v paneláku na dva dny,mám toho dost,čumění do panelů a slyším každé zakašlání.Není to nádhera, vyjít si takhle ráno po zahradě a všechna zvířátka za Vámi, kromě králíků?
a další
XXX.XXX.78.78
XXX.XXX.78.78
XXX.XXX.78.78
XXX.XXX.78.78
gajdovka
napsal(a):
a další
a jeden z kocourků,takhle mi nakukují, co vařím
XXX.XXX.78.78
gajdovka
napsal(a):
Tak my se přestěhovaly z města,jak se děti osamostatnily,před dvěma roky,do baráku po babce, které se tam nic neopravovalo snad 100 let.Vysnila jsem si velkou kuchyň s obývákem,velkou koupelnu aj.Nakonec máme jen hotovou ložnici,jelikož veškerý čas zatím pohltil skleník,chladná místnost na velikánský mrazák a veškeré produkty z mého chovu,chlívky.Takže bydlí hlavně zvířátka.A to je dnes pro mě na 1. místě.Muž mi říkal, nepořizuj zatím zvířata,ale když vidíte ty chlívky,ty prostory,neobydlenou králíkárnu,té zahrady.No, nepořizujte. Takže dnes mám 2 kozy,v dubnu čekáme kůzlátka, původně jsem je chtěla na maso, soused by zabil, nakonec si je nechám a jen prodám do dobrých rukou.30 králíků,10 slepic,2 husy na chov,4 kačeny na chov,doufám, že se mi letos podaří sama si kuřátka, kachňátka a housátka.Kočku matku a její tři kocouři a pes.
Zatím stačí, dojíždím denně 2a půl hodiny do práce.V zimě dá se říct relaxuji,páč mám 3tisíce metrů čtv. zahrady.Teď mám 2 vnoučky. Takže lítám od jednoho k druhému.Je to frkot,ale nikdy bych se už do paneláku nevrátila.Stačí,když jsem u vnuků v paneláku na dva dny,mám toho dost,čumění do panelů a slyším každé zakašlání.Není to nádhera, vyjít si takhle ráno po zahradě a všechna zvířátka za Vámi, kromě králíků?
pardon-opr.hrubky.My se přestěhovali.
XXX.XXX.165.57
esssi
napsal(a):
Máme dvě malé děti, manžel denně dojíždí do Prahy do zaměstnání a uvažujeme, kam se přestěhujeme. Jsme sice oba lenoši, ale ve městě bychom se asi nudili. Chtěla bych chovat slepičky, kozy, možná i nějakého toho koníka :-)Udělali jste ve svém životě radikální rozhodnutí a žijete někde v háji se zvířátkama? Jste spokojení?
Je mi jasný, že takovejhle život s sebou nese i spoustu negativ, ale je to život s velkým Ž...
XXX.XXX.22.24
esssi
napsal(a):
Je mi jasný, že takovejhle život s sebou nese i spoustu negativ, ale je to život s velkým Ž...
Rozhodně.V paneláku je v zimě telíčko ale člověk chodí domu většinou jen přespat.a o víkendu je tak zmordovanej že nemá sílu jít ani na výlet.U baráku je člověk zmordovanej pořád ale nějak hezky.Je fakt že co jsme pořídili prvního koně "je to 13 let"jsme neměli dovolenou.čert to vem jsem tak spokojená.aby mi nechyběli lidi jedu jednou za 2měsíce do nákupáku do Plzně tam se s nima pomačkám a už za hodinu se těším na klid a ticho doma
XXX.XXX.190.165
cervka
napsal(a):
možná to s původním tématem tak trošku nesouvisí, ale už docela dlouho mi hlavou vrtá jedna otázka taky jsme koupili statek, ale je to ruina ruinovatá, takže zatím nebydlíme, jen opravujeme. Až se nastěhujeme, i já se chystám na koně, ovce, kozu, slepice, králíky a krůty. Nedělám si iluze o tom, že všechna tahle zvířátka u nás zestárnou, jelikož když už, tak musí mít zvířata nějaký užitek. A mě nedělá problém opeřence škubat či kuchat, ale zabít to?? To si představit nedokážu... Jak to děláte? Zvete si řezníka, třeba i na krůtu nebo králíka?
my si na ovce a kozy zveme řezníka, je šikovnej, umí to opravdu rychle a kvalitně, zvíře nic necítí a to je hlavní. Už zaučuje mojí dceru, já na to žaludek nemám, ona naštěstí ano. Drůbež si zabíjíme sami. Mám ale zásadu, že NIKDY nezabíjíme zvíře před jeho kamarády, zvířata nejsou hloupá a ví, o co se jedná.
XXX.XXX.228.34
esssi
napsal(a):
Máme dvě malé děti, manžel denně dojíždí do Prahy do zaměstnání a uvažujeme, kam se přestěhujeme. Jsme sice oba lenoši, ale ve městě bychom se asi nudili. Chtěla bych chovat slepičky, kozy, možná i nějakého toho koníka :-)Udělali jste ve svém životě radikální rozhodnutí a žijete někde v háji se zvířátkama? Jste spokojení?
jsem z města,teď pět let z venkova.Začali jsme se slepicemi-nějaké to vajíčko,pak králíci-nějaké to masíčko A TEĎ40slepic,37králíků,pes,morče,korely,prasata, kačeny, husy,kozy tento rok ovce a příští máme v plánu krávy.Za začouzený ulice plný vajglů a flusanců bych neměnila ani za nic.Bosky vedu kozy do výběhu,utrhnu si čerstvý sluníčkem vymalovaný rajče,k tomu kozí sýr,bzukot včel,východ slunce,večer nebe plné hvězd,opékání masíčka a brambor,kdy si vzpomenete.Ale není to jen idyla,stojí za tím fůra práce.Dělání,dělání,všechny smutky zahání.
XXX.XXX.131.170
esssi
napsal(a):
Máme dvě malé děti, manžel denně dojíždí do Prahy do zaměstnání a uvažujeme, kam se přestěhujeme. Jsme sice oba lenoši, ale ve městě bychom se asi nudili. Chtěla bych chovat slepičky, kozy, možná i nějakého toho koníka :-)Udělali jste ve svém životě radikální rozhodnutí a žijete někde v háji se zvířátkama? Jste spokojení?
Bydleli jsme v paneláku, hrůza, protože pocházím z vesnice. Tak jsme si koupili statek. Začla jsem s dvěma ovcema, ted uz je toho vic, včetně koně, kozy, králíků, kachen. Největší problém je se zabíjením, popravdě mi jehněčí moc nechutná, takže se snažím vše prodat nebo dát na jatky. Králíky zabíjí manžel.
XXX.XXX.22.24
davies
napsal(a):
Bydleli jsme v paneláku, hrůza, protože pocházím z vesnice. Tak jsme si koupili statek. Začla jsem s dvěma ovcema, ted uz je toho vic, včetně koně, kozy, králíků, kachen. Největší problém je se zabíjením, popravdě mi jehněčí moc nechutná, takže se snažím vše prodat nebo dát na jatky. Králíky zabíjí manžel.
Tak jsme se dnes rozrostli o 2 stré poníky ,děti do mě hučeli jak do hubený kozy až jsem povolila jelikož mi bylo smutno po poničce o kterou jsme loni přišli nebylo to veké přemlování.Akorát aby toho štěstí nebylo moc asi příjdu o mojí milovanou kozičku Kačenku prodělala zánět vemena pořád to není úplně dobré a ona pořád polehává.Tak nevím jestli jí mám ještě nechat nebo jí radši zkrátit utrpení hrozně se bojím abych se neunáhlila.nevíte jaká je normální teplota u kozy?
XXX.XXX.7.67
kessi
napsal(a):
Tak jsme se dnes rozrostli o 2 stré poníky ,děti do mě hučeli jak do hubený kozy až jsem povolila jelikož mi bylo smutno po poničce o kterou jsme loni přišli nebylo to veké přemlování.Akorát aby toho štěstí nebylo moc asi příjdu o mojí milovanou kozičku Kačenku prodělala zánět vemena pořád to není úplně dobré a ona pořád polehává.Tak nevím jestli jí mám ještě nechat nebo jí radši zkrátit utrpení hrozně se bojím abych se neunáhlila.nevíte jaká je normální teplota u kozy?
Normální teplota starších zvířat je 38,5 -40,0.U zvířat do jednoho roku až 40,5. Teplota nížší než 38,5 a vyšší než 40,8 svědčí,že něco nění v pořádku.( tak hovoří literatura) Zánět ve vemeni může byt ošidný,nenechte to času. Roklanka
XXX.XXX.93.245
kessi
napsal(a):
Tak jsme se dnes rozrostli o 2 stré poníky ,děti do mě hučeli jak do hubený kozy až jsem povolila jelikož mi bylo smutno po poničce o kterou jsme loni přišli nebylo to veké přemlování.Akorát aby toho štěstí nebylo moc asi příjdu o mojí milovanou kozičku Kačenku prodělala zánět vemena pořád to není úplně dobré a ona pořád polehává.Tak nevím jestli jí mám ještě nechat nebo jí radši zkrátit utrpení hrozně se bojím abych se neunáhlila.nevíte jaká je normální teplota u kozy?
My pocházíme z vesnice hned u Prahy. Vyrostla jsem tam, ale 2 roky po svatbě jsme se odstěhovali dál, koupili jsme statek a hospodařili jsme. Dávali jsme mléko do mlékárny apod. Bohužel bylo málo peněz a mléko nejisté, tak jsme to stenčili a ted máme jen 1 krávu. Už tady žijeme 15 let, všude musíme autem, ale neměnila bych. Tady u Jičína je nám dobře. Sice nám schořely skoro všechny zem. stroje, ale chut nám to nevzalo. Ku Praze bych se nevrátila. Do práce jezdím 40 km, ale v dnešní době to není nic neobvyklého. Eva
XXX.XXX.6.15
evaz
napsal(a):
My pocházíme z vesnice hned u Prahy. Vyrostla jsem tam, ale 2 roky po svatbě jsme se odstěhovali dál, koupili jsme statek a hospodařili jsme. Dávali jsme mléko do mlékárny apod. Bohužel bylo málo peněz a mléko nejisté, tak jsme to stenčili a ted máme jen 1 krávu. Už tady žijeme 15 let, všude musíme autem, ale neměnila bych. Tady u Jičína je nám dobře. Sice nám schořely skoro všechny zem. stroje, ale chut nám to nevzalo. Ku Praze bych se nevrátila. Do práce jezdím 40 km, ale v dnešní době to není nic neobvyklého. Eva
Ahojda!
My jsme se pryč z města odstahovali, když jsem se seznámila s mým mužem, který dostal po rodičích domek. Je to už skoro 10let.
Oba pocházíme z paneláku, ze sídliště z velkého města. "Venku" je to úplně jiný život. Pochopila jsem to, když jsem za Járou ještě jako jeho přítelkyně jezdila na víkendy a posléze jsem s ním začala bydlet. Vesnice, kde měl domek, byla odříznutá od světa, bydlelo tam několik málo babiček, zrušili autobus, obchod. K nejbližší zastávce to byly 3km, které jsem musela pěšky absolvovat dvakrát denně. Pro někoho děsivá představa. Mě tehdy hřála první láska:-) a chodila jsem to ráda, s představou, že budeme moci být spolu. Posléze jsem po vystoupení z vlaku pomalu přestávala být "otupělá" z města a objevila jsem podle mě normální život...
Každodenní dojíždění mi umožnilo zapdnout do přirozeného koloběhu, kdy se člověk nechá pohladit večerním závanem a sevře mu to srdce, protože ucítil jaro. Vnímá, jak příroda dýchá, že je mrzutá a schyluje se k dešti, že stromy, pod kterými včera prošel, jsou o milimetr víc k rozpuknutí a člověk se těší na další den, že už se ukáží lístky... Přirozeně žije "uvnitř", nakrmí a čeká na verandě déšť, pootevře okno a hladí ho ranní vůně...
Když se naši večer ukládali ke zprávám, já jsem vyrážela se psy ke schránce (1km) a dívalal jsem se po západu slunce, jak ze Zvičiny, našeho nejbližšího kopce, stéká jako had mlha a zalévá město v údolí. Stáli jsme u prostřed posekané vojtěžky a mlžný had se doplazil až k nám, roztékal se po poli a zachvíli mi nos polechtal vzduch plný kapek rosy, jak nás mlha přikryla... To jsou zážitky, o které nikdy v životě nehodlám přijít. Nedají se slovy popsat, protože neexistují slova, která by vystihla tu niternost, co člověka pohltí. Ten archaický návrat, či jak to neuměle a těžkopádně popsat.
Jeden náš kamarád, co má krávy, o tom vždycky krásně vyprávěl. Dokázal popsat i tu druhou stránku, než jen příjemné zážitky. Říkal o chvílích, kdy bojoval s živly o traktor, kdy se klouzal z kopce s dvěma vleky a přemýšlel, kdy ho asi ráno najdou, protože byl přesvědčen, že se ve tmě a v dešti vyklopí...Vyprávěl o chvílích, kdy je člověk postaven sám, sám proti přírodě, sám proti sobě. Kdy staré babočkovské tvrzení, že zoufalství je hřích, dostává smysl, protože ačkoliv nic nejde, bláto vám teče do úst, prší provazce vody a holínky zůstaly kdesi v jílu, je potřeba dojít domů, dokrmit, zavřít dveře, převázat ránu...Není čas na slzy a na "to nejde", není čas na vztek...
Můj oblíbený autor Konrad Lorenz o tom psal v jedné své knížce. Varoval před "moderním" životem ve městě (19.stol:-). Mluvil o tom, že je potřeba prožít bolest, aby přišlo štěstí, že je potřeba překonat dosud nepřekonatelné, aby nás pohladila úleva a hrdost. Moderní život člověka zbavuje starostí a utrpení, práce a potu, ale zároveň hloubky všech pozitivních citů, které cítit chceme. Podle něj není štěstí bez bolesti a zoufalé snahy se s ní poprat, zůstává jen marný matný stín a já se s ním stotožňuji...
A na konec (zase mě rafla, jak napsal můj kamarád z katerdy, grafomanská inkontinence) praktická zkušenost. První semestr ve škole jsem bydlela na privátě. Myslela jsem, že tam umřu, musela jsem v noci chodit ven a obcházet město, abych se nadýchala vzduchu, měla jsem pocit, že se za těmi vakuovými okny udusým. Od dalšího semestru jsem dojížděla denně 130km tam a zpět, abych mohla bydlet doma - 3roky. Člověk se musí smířit a zvyknout si na to, že si občas nevšimne, že má nahozené kalhoty zezadu a zjistí to až v metru, když si ho všichni podivně prohlížejí... Návštěvy u Vás doma, co mají šok, v čem žijete, bláto, bláto, bláto, spoustu týdnů v roce. Prostě pocit, že jste "divní, jiní, sociálně slabší, nepřizpůsobiví,..." Ale i tak to za to stojí
Milada
XXX.XXX.6.84
androvamilada
napsal(a):
Ahojda!
My jsme se pryč z města odstahovali, když jsem se seznámila s mým mužem, který dostal po rodičích domek. Je to už skoro 10let.
Oba pocházíme z paneláku, ze sídliště z velkého města. "Venku" je to úplně jiný život. Pochopila jsem to, když jsem za Járou ještě jako jeho přítelkyně jezdila na víkendy a posléze jsem s ním začala bydlet. Vesnice, kde měl domek, byla odříznutá od světa, bydlelo tam několik málo babiček, zrušili autobus, obchod. K nejbližší zastávce to byly 3km, které jsem musela pěšky absolvovat dvakrát denně. Pro někoho děsivá představa. Mě tehdy hřála první láska:-) a chodila jsem to ráda, s představou, že budeme moci být spolu. Posléze jsem po vystoupení z vlaku pomalu přestávala být "otupělá" z města a objevila jsem podle mě normální život...
Každodenní dojíždění mi umožnilo zapdnout do přirozeného koloběhu, kdy se člověk nechá pohladit večerním závanem a sevře mu to srdce, protože ucítil jaro. Vnímá, jak příroda dýchá, že je mrzutá a schyluje se k dešti, že stromy, pod kterými včera prošel, jsou o milimetr víc k rozpuknutí a člověk se těší na další den, že už se ukáží lístky... Přirozeně žije "uvnitř", nakrmí a čeká na verandě déšť, pootevře okno a hladí ho ranní vůně...
Když se naši večer ukládali ke zprávám, já jsem vyrážela se psy ke schránce (1km) a dívalal jsem se po západu slunce, jak ze Zvičiny, našeho nejbližšího kopce, stéká jako had mlha a zalévá město v údolí. Stáli jsme u prostřed posekané vojtěžky a mlžný had se doplazil až k nám, roztékal se po poli a zachvíli mi nos polechtal vzduch plný kapek rosy, jak nás mlha přikryla... To jsou zážitky, o které nikdy v životě nehodlám přijít. Nedají se slovy popsat, protože neexistují slova, která by vystihla tu niternost, co člověka pohltí. Ten archaický návrat, či jak to neuměle a těžkopádně popsat.
Jeden náš kamarád, co má krávy, o tom vždycky krásně vyprávěl. Dokázal popsat i tu druhou stránku, než jen příjemné zážitky. Říkal o chvílích, kdy bojoval s živly o traktor, kdy se klouzal z kopce s dvěma vleky a přemýšlel, kdy ho asi ráno najdou, protože byl přesvědčen, že se ve tmě a v dešti vyklopí...Vyprávěl o chvílích, kdy je člověk postaven sám, sám proti přírodě, sám proti sobě. Kdy staré babočkovské tvrzení, že zoufalství je hřích, dostává smysl, protože ačkoliv nic nejde, bláto vám teče do úst, prší provazce vody a holínky zůstaly kdesi v jílu, je potřeba dojít domů, dokrmit, zavřít dveře, převázat ránu...Není čas na slzy a na "to nejde", není čas na vztek...
Můj oblíbený autor Konrad Lorenz o tom psal v jedné své knížce. Varoval před "moderním" životem ve městě (19.stol:-). Mluvil o tom, že je potřeba prožít bolest, aby přišlo štěstí, že je potřeba překonat dosud nepřekonatelné, aby nás pohladila úleva a hrdost. Moderní život člověka zbavuje starostí a utrpení, práce a potu, ale zároveň hloubky všech pozitivních citů, které cítit chceme. Podle něj není štěstí bez bolesti a zoufalé snahy se s ní poprat, zůstává jen marný matný stín a já se s ním stotožňuji...
A na konec (zase mě rafla, jak napsal můj kamarád z katerdy, grafomanská inkontinence) praktická zkušenost. První semestr ve škole jsem bydlela na privátě. Myslela jsem, že tam umřu, musela jsem v noci chodit ven a obcházet město, abych se nadýchala vzduchu, měla jsem pocit, že se za těmi vakuovými okny udusým. Od dalšího semestru jsem dojížděla denně 130km tam a zpět, abych mohla bydlet doma - 3roky. Člověk se musí smířit a zvyknout si na to, že si občas nevšimne, že má nahozené kalhoty zezadu a zjistí to až v metru, když si ho všichni podivně prohlížejí... Návštěvy u Vás doma, co mají šok, v čem žijete, bláto, bláto, bláto, spoustu týdnů v roce. Prostě pocit, že jste "divní, jiní, sociálně slabší, nepřizpůsobiví,..." Ale i tak to za to stojí
Milada
Milá Milado,krásně jste to napsala,měla by jste častěji trpět grafomanskou inkontinencí.Vystihla jste naprosto vše.Roklanka
XXX.XXX.22.24
roklanka
napsal(a):
Milá Milado,krásně jste to napsala,měla by jste častěji trpět grafomanskou inkontinencí.Vystihla jste naprosto vše.Roklanka
Naprostá nádhera a pravda,souhlasím s Roklankou.
XXX.XXX.229.250
androvamilada
napsal(a):
Ahojda!
My jsme se pryč z města odstahovali, když jsem se seznámila s mým mužem, který dostal po rodičích domek. Je to už skoro 10let.
Oba pocházíme z paneláku, ze sídliště z velkého města. "Venku" je to úplně jiný život. Pochopila jsem to, když jsem za Járou ještě jako jeho přítelkyně jezdila na víkendy a posléze jsem s ním začala bydlet. Vesnice, kde měl domek, byla odříznutá od světa, bydlelo tam několik málo babiček, zrušili autobus, obchod. K nejbližší zastávce to byly 3km, které jsem musela pěšky absolvovat dvakrát denně. Pro někoho děsivá představa. Mě tehdy hřála první láska:-) a chodila jsem to ráda, s představou, že budeme moci být spolu. Posléze jsem po vystoupení z vlaku pomalu přestávala být "otupělá" z města a objevila jsem podle mě normální život...
Každodenní dojíždění mi umožnilo zapdnout do přirozeného koloběhu, kdy se člověk nechá pohladit večerním závanem a sevře mu to srdce, protože ucítil jaro. Vnímá, jak příroda dýchá, že je mrzutá a schyluje se k dešti, že stromy, pod kterými včera prošel, jsou o milimetr víc k rozpuknutí a člověk se těší na další den, že už se ukáží lístky... Přirozeně žije "uvnitř", nakrmí a čeká na verandě déšť, pootevře okno a hladí ho ranní vůně...
Když se naši večer ukládali ke zprávám, já jsem vyrážela se psy ke schránce (1km) a dívalal jsem se po západu slunce, jak ze Zvičiny, našeho nejbližšího kopce, stéká jako had mlha a zalévá město v údolí. Stáli jsme u prostřed posekané vojtěžky a mlžný had se doplazil až k nám, roztékal se po poli a zachvíli mi nos polechtal vzduch plný kapek rosy, jak nás mlha přikryla... To jsou zážitky, o které nikdy v životě nehodlám přijít. Nedají se slovy popsat, protože neexistují slova, která by vystihla tu niternost, co člověka pohltí. Ten archaický návrat, či jak to neuměle a těžkopádně popsat.
Jeden náš kamarád, co má krávy, o tom vždycky krásně vyprávěl. Dokázal popsat i tu druhou stránku, než jen příjemné zážitky. Říkal o chvílích, kdy bojoval s živly o traktor, kdy se klouzal z kopce s dvěma vleky a přemýšlel, kdy ho asi ráno najdou, protože byl přesvědčen, že se ve tmě a v dešti vyklopí...Vyprávěl o chvílích, kdy je člověk postaven sám, sám proti přírodě, sám proti sobě. Kdy staré babočkovské tvrzení, že zoufalství je hřích, dostává smysl, protože ačkoliv nic nejde, bláto vám teče do úst, prší provazce vody a holínky zůstaly kdesi v jílu, je potřeba dojít domů, dokrmit, zavřít dveře, převázat ránu...Není čas na slzy a na "to nejde", není čas na vztek...
Můj oblíbený autor Konrad Lorenz o tom psal v jedné své knížce. Varoval před "moderním" životem ve městě (19.stol:-). Mluvil o tom, že je potřeba prožít bolest, aby přišlo štěstí, že je potřeba překonat dosud nepřekonatelné, aby nás pohladila úleva a hrdost. Moderní život člověka zbavuje starostí a utrpení, práce a potu, ale zároveň hloubky všech pozitivních citů, které cítit chceme. Podle něj není štěstí bez bolesti a zoufalé snahy se s ní poprat, zůstává jen marný matný stín a já se s ním stotožňuji...
A na konec (zase mě rafla, jak napsal můj kamarád z katerdy, grafomanská inkontinence) praktická zkušenost. První semestr ve škole jsem bydlela na privátě. Myslela jsem, že tam umřu, musela jsem v noci chodit ven a obcházet město, abych se nadýchala vzduchu, měla jsem pocit, že se za těmi vakuovými okny udusým. Od dalšího semestru jsem dojížděla denně 130km tam a zpět, abych mohla bydlet doma - 3roky. Člověk se musí smířit a zvyknout si na to, že si občas nevšimne, že má nahozené kalhoty zezadu a zjistí to až v metru, když si ho všichni podivně prohlížejí... Návštěvy u Vás doma, co mají šok, v čem žijete, bláto, bláto, bláto, spoustu týdnů v roce. Prostě pocit, že jste "divní, jiní, sociálně slabší, nepřizpůsobiví,..." Ale i tak to za to stojí
Milada
Krásně napsaný.
Jsem rád, že díky tomuto foru vím, že takový lidi, kteří zde píší, existují a že člověk není sám takový "magor".
Moc díky
XXX.XXX.193.106
esssi
napsal(a):
Máme dvě malé děti, manžel denně dojíždí do Prahy do zaměstnání a uvažujeme, kam se přestěhujeme. Jsme sice oba lenoši, ale ve městě bychom se asi nudili. Chtěla bych chovat slepičky, kozy, možná i nějakého toho koníka :-)Udělali jste ve svém životě radikální rozhodnutí a žijete někde v háji se zvířátkama? Jste spokojení?
Ještě před pár lety jsem spokojeně obývala panelákový 3+1... pak jsem zdědila domeček postavený neznámo kdy před rokem 1900... původně jsem se chtěla stěhovat, až bude hotová kuchyň, dětský pokoj a psinec....pro ilustraci - dceři bylo v té době 12 a mimo ni jsem měla 5 psů (v tom bytě!!!)... stěhovali jsme se do dětského pokoje a psince... dneska už máme obyvatelné 2 pokoje, kuchyň, koupelnu a psinec, zvelebenou půdu a hlavně obydlený kozín (Rozárka s Lízinkou), ovčín (Shaun), kurník (7 Pepinek, k nimž přibude do konce tohoto týdne Pepík), psinec (Amazonka, Bambásek, Delinka, Gemička, Grétka, Josefínka, Majdalenka a Zazinka), venkovní boudu (berňácké miminko Ebička a kočka Zipinka), dětský pokoj (dcera a fretky Šampík a Skuňka a 2 myšky Zebřule a Křeček) a na chodbě 2 terárka s myškama skoro bezejmennýma... Teď právě vzpomínám na zlaté časy v paneláku, protože mě v sobotu chytlo jaro a vyklidila jsem ovečkám a kozenám po zimě hlubokou podestýlku, vydesinfikovala podlahy i zdi... a vyhodila si plotýnku V zaměstnání si na mě panelákovci už zvykli, ví, že když začneme rodit tak mám prostě mateřskou a přes to nejede vlak... Navíc je zvěromilstvo asi nakažlivé - jedna jediná kolegyně, bydlící v domečku, už má zamluvená jehňátka a v kurníku jí kvokají sestřičky našich Pepin ze stejné líhně... Ač mnohdy nadávám na potrhlý nápad opustit teplý byteček, neměnila bych. Dcera si našla přítele zcela bez vztahu ke zvířatům, nicméně zlomila ho aspoň k tomu, že si pronajali domeček kousek od mého a mám dceru s jejím chlapem ve "střídavé péči"- beze mě by asi přežila, ale chodí dojit a vybírat vajíčka a krmit... Asi to má chudina šťastná v genetické výbavě. Chtěla jsem jí přenechat ten náš původní byt v paneláku, ale prý v něm trpí nedostatkem vzduchu, světla a soukromí... takže místo něj bude nový plot, fasáda a možná větší chlívek... na yerseyku 
Radmila
XXX.XXX.22.24
gretlik
napsal(a):
Ještě před pár lety jsem spokojeně obývala panelákový 3+1... pak jsem zdědila domeček postavený neznámo kdy před rokem 1900... původně jsem se chtěla stěhovat, až bude hotová kuchyň, dětský pokoj a psinec....pro ilustraci - dceři bylo v té době 12 a mimo ni jsem měla 5 psů (v tom bytě!!!)... stěhovali jsme se do dětského pokoje a psince... dneska už máme obyvatelné 2 pokoje, kuchyň, koupelnu a psinec, zvelebenou půdu a hlavně obydlený kozín (Rozárka s Lízinkou), ovčín (Shaun), kurník (7 Pepinek, k nimž přibude do konce tohoto týdne Pepík), psinec (Amazonka, Bambásek, Delinka, Gemička, Grétka, Josefínka, Majdalenka a Zazinka), venkovní boudu (berňácké miminko Ebička a kočka Zipinka), dětský pokoj (dcera a fretky Šampík a Skuňka a 2 myšky Zebřule a Křeček) a na chodbě 2 terárka s myškama skoro bezejmennýma... Teď právě vzpomínám na zlaté časy v paneláku, protože mě v sobotu chytlo jaro a vyklidila jsem ovečkám a kozenám po zimě hlubokou podestýlku, vydesinfikovala podlahy i zdi... a vyhodila si plotýnku V zaměstnání si na mě panelákovci už zvykli, ví, že když začneme rodit tak mám prostě mateřskou a přes to nejede vlak... Navíc je zvěromilstvo asi nakažlivé - jedna jediná kolegyně, bydlící v domečku, už má zamluvená jehňátka a v kurníku jí kvokají sestřičky našich Pepin ze stejné líhně... Ač mnohdy nadávám na potrhlý nápad opustit teplý byteček, neměnila bych. Dcera si našla přítele zcela bez vztahu ke zvířatům, nicméně zlomila ho aspoň k tomu, že si pronajali domeček kousek od mého a mám dceru s jejím chlapem ve "střídavé péči"- beze mě by asi přežila, ale chodí dojit a vybírat vajíčka a krmit... Asi to má chudina šťastná v genetické výbavě. Chtěla jsem jí přenechat ten náš původní byt v paneláku, ale prý v něm trpí nedostatkem vzduchu, světla a soukromí... takže místo něj bude nový plot, fasáda a možná větší chlívek... na yerseyku Radmila
Tak je tu pomalu jaro a my jse nějak rozmnožujeme nemám na mysli nás lidi ale zvěřinec.Minulí týden nám přibyli dva poníčci dědoušci černej a býlej,v sobotu jedeme pro kozu a asi i pro ovečky ,budou ještě březí tak budeme mít i jehnátka ,tak budou mít dětičky radost,ale nejvíc manžel.Nějak se pro ty ovce nadchnul že mu nevadí ani třetí kozena
XXX.XXX.67.91
kessi
napsal(a):
Tak je tu pomalu jaro a my jse nějak rozmnožujeme nemám na mysli nás lidi ale zvěřinec.Minulí týden nám přibyli dva poníčci dědoušci černej a býlej,v sobotu jedeme pro kozu a asi i pro ovečky ,budou ještě březí tak budeme mít i jehnátka ,tak budou mít dětičky radost,ale nejvíc manžel.Nějak se pro ty ovce nadchnul že mu nevadí ani třetí kozena
Vítejte v klubu mentálně postižených zvířaty...Před pár lety jsme se s přítelem přestěhovali nabývalý vojenský statek plný krav.Teda,v té době tu už nebylo vůbec nic,jen všechno zarostlé trávou,bodláky,bordelem a kopřivami ve všech podobách přítel se rozhodl,že budeme chovat ovečky a kozu,protoože to spasou a budou ryclejší než líný údržbář,co jsme zdědili.No a předloni mi nechal přivézt koníka,ten tu dožil a já si přivezla své první haflingery,dva valachy a v zimě jsem si dovezla párek anglonubijských kozen a kozla plemeníka,pár jich přibylo ještě pár a pár normálních.Koní postupně přibývalo,máme jich doma i s ustájeným Šimlem devět,dva anglonubijské plemeníky,a letos na podzim budeme připouštět už celkem
15 koziček.Máme plemeníka valašského,krasavce a tři holčiny,jedna bude v dubnu rodit a v květnu si dovezu 2 bahničky a dvě malé holky ov ce východofríské....A to ještě rtoužím po dvou černých valaškách.Ve stáji nám bučí skoro pětiletá stračena a její malá,holka,jak jinak a příští týden si dovezu z Čech ještě jednu kobylku a jednu březí žerzejku.Už aby bylo všechno venku zelené a v pohodě a aby už všechny hrůzy po tom báječném očkování ZULVACEM 8 Ovis už odezněly a zas jsme si užívaly mladých zvířat......Dělat mám od rána do večera pořád něcö,naši teriéři si libují,že jsou pořád venku a splnila jsem si i svůj další sen-afgánského chrta a přivezeme i druhého afgáního pubertáka...A za chvíli zase budou husičky-chci párek landéských hus,nějaké kačeny,pochopitelně slepice na vejce a pořád nějaká ta zábava.Sjíždí se tu přátelé,přijedou si sem odpočinout a načerpat síly,jsme tu fajn parta a neměnila bych....Lucie,Hafl.ranch....
XXX.XXX.22.24
janiska
napsal(a):
Vítejte v klubu mentálně postižených zvířaty...Před pár lety jsme se s přítelem přestěhovali nabývalý vojenský statek plný krav.Teda,v té době tu už nebylo vůbec nic,jen všechno zarostlé trávou,bodláky,bordelem a kopřivami ve všech podobách přítel se rozhodl,že budeme chovat ovečky a kozu,protoože to spasou a budou ryclejší než líný údržbář,co jsme zdědili.No a předloni mi nechal přivézt koníka,ten tu dožil a já si přivezla své první haflingery,dva valachy a v zimě jsem si dovezla párek anglonubijských kozen a kozla plemeníka,pár jich přibylo ještě pár a pár normálních.Koní postupně přibývalo,máme jich doma i s ustájeným Šimlem devět,dva anglonubijské plemeníky,a letos na podzim budeme připouštět už celkem
15 koziček.Máme plemeníka valašského,krasavce a tři holčiny,jedna bude v dubnu rodit a v květnu si dovezu 2 bahničky a dvě malé holky ov ce východofríské....A to ještě rtoužím po dvou černých valaškách.Ve stáji nám bučí skoro pětiletá stračena a její malá,holka,jak jinak a příští týden si dovezu z Čech ještě jednu kobylku a jednu březí žerzejku.Už aby bylo všechno venku zelené a v pohodě a aby už všechny hrůzy po tom báječném očkování ZULVACEM 8 Ovis už odezněly a zas jsme si užívaly mladých zvířat......Dělat mám od rána do večera pořád něcö,naši teriéři si libují,že jsou pořád venku a splnila jsem si i svůj další sen-afgánského chrta a přivezeme i druhého afgáního pubertáka...A za chvíli zase budou husičky-chci párek landéských hus,nějaké kačeny,pochopitelně slepice na vejce a pořád nějaká ta zábava.Sjíždí se tu přátelé,přijedou si sem odpočinout a načerpat síly,jsme tu fajn parta a neměnila bych....Lucie,Hafl.ranch....
Do klubu mentálně postižených zvířaty,se hrdě hlásím a konstatuji že tato porucha u mě vznikla v 6letech když nás známá vzala do stájí na závodišti ve Velké Chuchly,tenkrát mi koně přišli jako obrovská zvířata,ale nádherná a tenkrát jsem si řekla že to chci dělat cokoliv u koní.Život se mnou smýkal aby mě dostal od koní ale já se pořád vracela až jsem došla do nynějšího stádia.Jen škoda že to tady není nafukovací myslím že to jsou poslední zvířata která příjdou,tedy ještě asi tři selátka příští měsícA ještě když zabřezne kobyla tak za rok hříbátko
Nějak se to rozrůstá atˇ chci nebo ne
XXX.XXX.56.118
kessi
napsal(a):
Do klubu mentálně postižených zvířaty,se hrdě hlásím a konstatuji že tato porucha u mě vznikla v 6letech když nás známá vzala do stájí na závodišti ve Velké Chuchly,tenkrát mi koně přišli jako obrovská zvířata,ale nádherná a tenkrát jsem si řekla že to chci dělat cokoliv u koní.Život se mnou smýkal aby mě dostal od koní ale já se pořád vracela až jsem došla do nynějšího stádia.Jen škoda že to tady není nafukovací myslím že to jsou poslední zvířata která příjdou,tedy ještě asi tři selátka příští měsícA ještě když zabřezne kobyla tak za rok hříbátko
Nějak se to rozrůstá atˇ chci nebo ne
Tak to já mám tu poruchu taky v genech. Prarodiče pocházeli ze Šumavy od Volyně. Měli malá hospodářství a sedlačili ještě v Plané, kam se přistěhovali po válce. Časem je smetla kolektivizace, ale babi neustále vzpomínala na kravky, jak si k ní chodily paničky pro mléko.....Já jsem měla zvířata okolo od mládí. Psi, králíci, slepice, papoušci, morčata, na koleji alespoň křečci. S manželem pes, psi, zahrádka, ovečky, slepice, kachny husy, včely, doma rybičky. Barák je obyvatelný, ale zvenku čeká na fasádu, okolo se rozrůstají kolny, chlívky, kurníky... Znáte to. ALe když má člověk relativně ,,hotovo\" a sedne na lavičku nebo na balík a relaxuje mezi svou ,,druhou\" rodinou, tak by neměnil. Zdravím všechny postižené a přeji jenou samou radost a sluníčkové dny. Dana (pro kessi, sousedka přes kopec)
