Andulka po dvou dnech na atb vypada zdrave, zacala zase krmit mlade a sama zrat. Predtim ji krmil jenom samecek. Mam z ni radost. Oci nejsou otekle, jenom kuze trochu opelichana okolo, ale to je asi tim, ze hnis ji to poslepoval a pak se to odrolilo. Ale uprimne, davat leky takovemu otackovi do zobacku je velky boj, nelibi se ji to ani trochu. Vkladam fotku malych a samicky, kdyz to bylo zle. Ted uz vypada mnohem zdraveji.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Jinak podani do zobaku skrze roztok je momentalne jedina moznost, protoze ji nelze oddelit od samce a mladych, sama prijme jidlo jen od nej. Dostali jsme i nejake vitaminy k tomu. Vzhledem k tomu, ze ma vytok i z nosu, to uz neni jenom o poskrabani a infekci od pilin, ale asi na to nasedly i dalsi veci. Nevim, ted mi nezbyva nez doufat, ze to zabere. Davkovani sem nechci rozepisovat, aby si pak lidi doma nediagnostikovali sami bez veterinare, pardon.

Septonexovou masti. Efekt jenom docasny, bohuzel.

Kdyz je podle vas podavani predepsane nespravne, jak byste podaval vy? Je to veterinarka specializujici se na ptaky - exoty a dravce, na bezne veterine mi rekli, ze se neodvazuji andulce cokoli predepsat krom atb masti.

Veterinarka nam doporucila doxygal kapat do zobacku, pry to bez atb nepujde. Tak pro to dneska pujdu, uvidim, jak to pujde

Dobrý den,
pro začátek uvedu, že situaci řeším i s veterinářem, i když vzhledem k situaci jen přes mail, a čekám na odpověď, proto budu ráda i za zkušenosti jiných chovatelů.

Mám andulku, dvouletou samičku, před 15 dny se jí vylíhly mláďátka. Což je vlastně teď problém, protože je z jakéhokoli odloučení vystresovaná a dost to komplikuje cestu za veterinářem, která by trvala asi delší dobu. Koronavirová situace tady tomu moc nepomáhá, veterináři mají teď hodně omezenou ordinační dobu.

Už při sezení na vejcích se jí spustil zánět očí, pravděpodobně z pilin, ve kterých tam spala. Myslím, že se jí dostaly do očí a podráždily je, očka začala hnisat, což se nalepilo i na peří okolo očí. Vyměnili jsme podestýlku a oči mazali mastí a prokapávali kapkami (Opthalmo-septonex). Mezitím průběžně čistili oční okolí, ale to jde velmi těžko, samička se brání a zaschlé kousky slepují peří. Oči se jí začaly zlepšovat, odpuchly a přestaly hnisat. Asi den dva už to vypadalo, že se to hojí, přestali jsme mazat, ale teď ráno, když se vzbudila, měla oči suché, ale velmi opuchlé. Na fotce má opět mastičku, tak to vypadá, jakože slzí, ale oči měla suché, ale opravdu nehezky opuchnuté. Taky se jí změnil hlas, je takový slabší, občas jenom pípne anebo řve, když ji bereme od mladých. Sameček je v pořádku, mladé taky.

Prosím, poraďte někdo, co s tím. Připadám si fakt v situaci, kdy musím volit cestu nejmenšího zla.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

My jsme pro štěně střídali Simpsons Puppy sensitive (bezobilné, losos a brambory, kvalita surovin pro lidi), protože měla hrozné průjmy, tohle jí to naštěstí upravilo, ale po půl roce už ji ten losos omrzel. Pak jsme měli Purizony puppy (chutnalo jak blázen, ale najednou tam na ni bylo moc masa a průjmovala), pak Tasty, ale tam zase pořád musela pít, fakt neskutečně moc, odpad mnohem větší než množství granulí, co sežrala, tak jsme zkusili Essential beginning, to bylo ještě ok, ale nebyla z nich nadšená... No a teď jsme se zase vrátili k Simpsonskám, už dospěláckým, a pes se nemůže užrat, jak jí chutná. Má teď i víc energie (ale nevím jestli to je granulema nebo hormonálními cykly a háráním a horkem). Simpsonsky jsou o něco levnější než TOTW a Ess.
Ale myslím že pokud vybíráte mezi Ess. a TOTW, tak Ess. jsou lepší, myslím, že mají víc masa a méně soli. Ale ruku do ohně bych za to nedala.
Vyzkoušeli jsme toho hodně (malé balení třeba i jako pamlsky), třeba Barking heads, myslím, že je to výborné krmivo, bobky v pořádku a i chutnalo... Ale ta cena byla na mě trochu vysoko (máme borderu, takže toho zežere víc než minipsi). Platinum jí nechutnalo a po úvodním nadšení to plivala všude okolo, takže se balení nakonec stihlo zkazit. Chovatelka jí předtím dávala fitmin (jsou blízko od jejich bydliště a ta jejich propagace s borderkama asi dělá své, spousta lidí odtamtud má bordery a krmí fitminem), ale ty se mi vůbec nelíbily. Brit care lamb&rice ani nechtěla zkusit (čuchla a odešla). Potvora jedna. Teďka už žere všechno naštěstí.

Mám borderu, která je klasický vítač, miluje lidi a umazlila by je do zbláznění. Žijeme v bytě a kdykoli jde někdo cizí po chodbě (rozumějte cizí jako nikdo ze sousedů nebo zedníků a lidí, co se běžně v domě vyskytují), tak to hlásí. Ale nemá ten typický štěkot, pouze bručí a párkrát tiše bafne a pak kontroluje, jestli jsme to i v druhé místnosti slyšeli. Když nejsme doma, je ticho úplně (ověřeno se sousedy). Když k nám ale přišla návštěva jednou vrátit klíče a odemkli si sami, nepustila je dovnitř (nebyla ani nijak agresivní, jenom fakt temně vrčela), dokud jsme je nedošli přivítat. Pak byla nejlepší kámoš. A nikdo ji nikdy nic neučil. Na povel se nám zatím nepodařilo ji naučit štěkat, protože prostě nezaštěká skoro co je týden dlouhý, a to ani na jiné psy, videa, pamlsky, prostě nic. :D.

So třeba ty Simpsons? Nebo Essential Beginning? oboje bezobilné a o něco levnější než ty WB.

Přidám se k těm, kteří shánějí byt. Jsme mladý pár s vychovanou fenkou střední velikosti, hledáme byt (1+1,2+1,2+kk) v Praze, ideálně někde v blízkosti parku, od července-srpna. Pokud byste sami pronajímali nebo o něčem věděli, budu ráda za nabídky.

Asi jsme si tady neporozuměli. Vím, jak funguje klikr, že kliknutí není sama o sobě odměna, spíše znamení, že takhle je to dobře a bude následovat odměna. Používala jsem to předtím u papouška, ale ten byl i tak příliš hyperaktivní na to, aby dokázal udržet pozornost na více než sekundu (kakariki), ale naučili jsme ho alespoň základy, díky klikru. Ale to nic nemění na tom, že u psa mi klikr prostě zavází a nedělá se mi s ním dobře. Připadalo mi, že tu dobu mezi odměnou a vykonanou akcí prodlužuje, třeba se mi stávalo, že jsem prostě nestíhala klikat, nebo než po kliknutí následovala odměna, pes už byl v tahu. Asi mám být rychlejší já, ale i tak mi to prostě nevyhovovalo, připadalo mi to neosobní. Ale metodu samotnou nekritizuju, je to super věc, pokud to pomáhá komunikace mezi zvířetem a pánem, jenom to prostě není pro mě.

Klikání jsem zkoušela, ale popravdě jsem z toho byla dost na nervy, v jedné ruce hračku, v druhé pamlsek, ještě ten klikr někde šmátrat, nebylo mi to moc příjemné a pohodlné. Raději psa chválím mazlením a slovně, ne objektem. Pamlsek mám až jako doplněk, protože někdy se mi stávalo, že o něj prostě zájem neměla a rvát jí ho do huby, jenom aby byla odměna, mi přijde na hlavu. Taky nechci být chodící pamlskovník, to pak pro mě postrádá smysl, aby pes poslouchal jenom proto, že mám pamlsek. Takže to střídám s hrou a čímkoli, co v tu chvíli fena považuje za hodnotné. Při učení nového se takový klikr samozřejmě může hodit, ale mě to prostě nesedělo.

Ještě se zeptám, než si seženu všechny ty knížky... Jak posílit psovi sebevědomí, aby měl větší jistotu? Protože to, co děláme, to asi moc nefunguje, když to je takový bojínek. A jak jinak pracovat na důvěře psa k pánovi? Ráda se dozvím i nové způsoby, v podstatě se pořád učím.

Předtím jsem převachovvávala bíglici, které se v podstatě dostalo socializace až v 7 letech, kdy předchozí život strávila uvázaná na vodítku uvnitř bytu, kdy se s ní nikdo nebavil. Tam jsme to nějak zvládli, ale bordera je úplně jiná povaha, rozhodí ji daleko drobnější věci, urazí se třeba i když jí někdo zakáže vyskočit na stůl apod. Nechci tvrdit, že to je magor nebo nezvladatelný pes, ale daleko více se projeví každá malá chyba a pak se mi stotisíckrát vrátí. Beru to tak, že si za její problémové chování můžu v podstatě sama, tak proto se snažím nasát co nejvíce informací.
A třeba to s přivoláním a zavřením v místnosti mě taky došlo až teď, že to je vlastně hrozná zrada, měla jsem za to, že přivolání je univerzální a i když po něm následuje odměna, má se využívat i k nepříjemným záležitostem. Achjo.

Lexaurin:
No, zpracováváme... To je docela různé, ale povětšinou postupně seznamujeme s tím, čeho se bojí, a dáváme najevo, že to není žádná hrůza. Třeba u sprchy, která je teď v zimě nutná velmi často, se nám osvědčilo prostě její protesty ignorovat, protože je to přece "běžná věc", takže ji osprchujeme a pak dostane velkou odměnu, během toho na ní mluvíme a hladíme ji, drbeme. Ne, že by si to užívala, ale už ji nemusíme honit po celém bytě, abysme ji chytli a dostali do koupelny (což mi je jasné, že není úplně nejlepší přístup.). Prostě místo celého toho ceresu s naháněním jsme ji vzali do náruče a přenesli. Teď už přijde i sama, protože ví, že ji to nerozmočí a není z cukru. U vlaků je tomu podobně. Teď už neprořve a neprozvrací půlku cesty, ale prostě si lehne a buď spí, nebo prozkoumává okolí. Do vlaku ji taky dostaneme jedině tak, že ji vezmeme do náruče a přeneseme, ale to je spíše nutnost, protože není moc fajn se hádat se psem a tahat ho přes celé nádraží mezi kuframa, navíc to ještě umocňuje tu paniku. No a s tramvajema je to těžší. Těm se vyhnout nedá, jsou skoro všude, žejo. Takže neberu ohledy na její protesty a prostě s ní chodím těma ulicema i tak, ale když se smýká, mluvím na ni, občas běžíme, nebo používám hračky k rozptýlení, pak u tramvaje zastavíme a odměňujeme (ale někdy tak ztuhne a zasekne se, že ani to nepomáhá). Když už musíme nějakou tou tramvají jet, zvrací skoro pokaždé, i když jsme dávali Bachovky, pamlsky, bez pamlsků, cokoli... A pak se jí přirozeně do tramvaje nechce. No a po takové jízdě je to zase nanovo, zase takové "ochočování" okolo zastávek... Ještě mě napadá situace, kdy ji musíme zavřít do vedlejší místnosti, takže ji přirozeně zavoláme, ale ona nejde, protože už ví, co bude, což je pro ni asi trest. Jenomže ona nejde ani pak, když se jedná o normální situaci, a to je problém. Takže zase trénujeme zavolání, odměny, nalákání na hru atd. U her hodně skáče a hopsá a my nechceme, aby po nás skákala a bylo vidět, že měla ze začátku zmatek v tom, že chceme, aby si s námi hrála, což pro ni = skákat a vše je dovoleno, a přitom ji na sebe nenecháme skákat. Takže jsme jasně nastavili pravidla, kdy skákat může (povel na obejmutí) a kdy ne, je spokojenější, protože má jasno. Ale jestli to dělám správně, to netuším.

Keriton: Děkuji, na knihu se taky podívám. Už tak se snažíme jet pozitivku, ale někdy mi připadá, že to nestačí, jsou situace, kdy prostě nemůžu čekat na pozitivní zpevnění reflexu, protože je nutná fyzická korekce. Třeba když na přechodu automaticky vběhne do cesty. Teďka obvykle čeká na zelenou, ale občas se stane, že se prostě zapomene, takže ji musím opravit a to rychle.
Můžu se zeptat, proč cvičák ne? Jsme z brna, je tu pár cvičáků, které jedou pozitivku a myslím, že to není klasická drezůra, kde i budou tvrdit, jak mám psa převracet na záda, když neposlechne (ano, to to řekli jedné kamarádce s ČSV). Hodně lidí s bockama si je chválí, tak jsem si říkala, že by to mohlo být ku prospěchu té naší potvory.

Máte s tou nejistotou pravdu. Fenka je sice přátelská a zvědavá a všechno, ale je taky hodně bojácná (například k tramvaji se nepřiblíží, i když jsme s ní odmala jezdili a chodili okolo zastávek, tak k blízkosti zastávek ji musím prakticky "dotáhnout"), pes na ni štěkne a ona se "zasekne" a ztuhne, nebo se mi běží schovat pod nohy. Přitom jsme nepoužívali fyzické tresty, nikdy neměla žádné trauma, hodně chválíme, mazlíme, zvyšujeme sebevědomí...Ale ona všechny nepříjemné části běžného života bere jako obrovskou zradu (třeba to cestování, procházení okolo tramvajových zastávek, dokonce i vysavač), kterou musíme pak vždy dlouho zpracovávat, aby nám zase důvěřovala. Je to docela dřina, ona hrozně rychle přestává důvěřovat.

Děkuju! pokusím se sehnat!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Co mě zarazilo je její náhlý vzrůst žárlivosti a majetnickosti..."
Tipuju, že je to jednak pubertou, ale jednak taky tím, že jí to prochází, a že v tom má určitou anarchii. Chce to pravidla a důslednost.
Povely nacvičit, vyžadovat důsledně. Pomůže vám couračka, případně to učte ve dvou - jeden je u andulky, druhej pomáhá psovi splnit a dodržet povel. Jde to i přes různý pozitivní metody třeba s klikrem nebo i bez něj.

Jo, to máte pravdu, ona jak teďka přešla do pubertálního módu, tak těžce testuje pravidla a opravdu dělá, že neslyší, ignoruje atd., takže to automatické poslouchání pro potěchu páníčka, které bylo předtím, je pasé. Takže si často lámu hlavu s tím, jestli fakt používat fyzické korekce, popřípadě tresty. Vidím na ní, jak zvažuje, zda povel vykonat nebo ne, pamlsek je jí šumák, pak teda vyhodnotí, že se jí to zrovna nehodí nebo nelíbí a jede si svoje. Byla bych hrozně ráda, abych ji přiměla tyhle nudné povely (na místo, dolů atd.) plnit s radostí, protože ona je pak na mě napučená a už vůbec se jí nechce do čehokoli jiného, kde musí něco dělat. Snažím se i trénink prokládat hrou a dělat to jako zábavu, ale v momentě, kdy je to vážné a ona musí poslechnout a přijde tím o tu zábavu, tak motivaci prostě nemá. Ale to je asi téma na cvičák (kam se příští měsíc chystáme!).

Mě nepřekvapuje, že andulku pozoruje, to jsem docela dobře čekala. Co mě zarazilo je její náhlý vzrůst žárlivosti a majetnickosti, který se projevil s příchodem puberty a graduje s andulkou. Ve chvíli, kdy ji odkážu na místo nebo sednout, příkaz vykoná, ale nevydrží v něm, i když normálně s tím nemá problém. S ostatními psi je to podobné, "syndrom hluchého psa". Možná je to tím, že ty příkazy ještě nejsou 100%, ale pracujeme na tom, je to přece jen pořád ještě štěně.

Vím, co jsou bordery za plemeno, dostala jsem ji, nevybrala si ji sama, a ano, chvíli jsem měla s její hyperaktivitou problém, ale už jsme si obě zvykly na vzájemné tempo. Zaměstnávám ji hodně, ale odmítám dělat otroka psovi a pak z něj vychovat hyperaktivního všepasoucího magora. Učím ji i odpočívat, ale máme i spoustu aktivit. Frisbí, fotbal, běh, hledání a rozšiřování slovníčku, psí louka, učení nových povelů nebo psí hlavolamy, občas ji vezmu do práce nebo do nových prostředí mezi lidi, protože je zbožňuje a mým klientům to taky prospívá (jsem psycholog), pracujeme i na odbourávání strachů z tramvají a podobných dopravních prostředků... Výlety, procházky, děláme toho spolu hodně, pravda, není to pes, co by byl celý den venku u ovcí, ale neviděla jsem, že by se ovce pásly venku i v zimě a bordery je aktivně hlídaly celý rok.

Fena je hrozný závisláček, je s námi skoro celý den, buď se mnou nebo s přítelem, možná proto si nás tak hlídá. Socializujeme ji od mala a je spíše submisivní povahy, se psy není konfliktní a když na ni některý jen štěkne nebo se škaredě podívá, už se stahuje. Ale od svých hraček (a má jich opravdu hodně) ostatní psy odhání, stejně jak od nás. Nikdy jí nikdo nic nebral, nemusela bojovat o jídlo, ale nesnese, aby okolo mne byli jiní psi, pokud dávám pamlsek, nebo abych si jiné psy hladila, pokud si k tomu donese i klacek nebo je u toho hračka či domnělý pamlsek, tak je problém na světě a už odhání hodně a cení zuby. Na anduláka tohle nedělá, maximálně se ho snažila přes klec olíznout (to se snažila i u koček), ne ho sežrat, spíše brečí a vyžaduje si naši pozornost, kdykoli s ním nějak komunikujeme.

Naší feně takhle rupne v bedně, když chytí frisbí a pak s ním šíleně šťastná běhá okolo nás, říkáme tomu "pochod vítězství". Nedá se chytit, maximálně chce, abychom ji honili, protože to je přece děsná švanda. Takže ji ignorujeme, ona se za chvíli začne nudit a dojde jí, že asi bude lepší nám to frisbí dát. Přiznávám, že jsme to ještě nedopilovali.

Dobrý den,
ráda bych se poradila o takovém menším problému, který řešíme s naší 9 měsíční fenkou BOC. Fenka nám leze do puberty a i když je jinak zlatá, tak začíná být velmi majetnická. Na lidi i ostatní zvířata je absolutně neagrasivní, nechá si líbit úplně všechno, i štěňata venku jí okusují kde co a jí to nevadí. Nicméně asi tak před dvěma měsícema to začalo. Venku si velmi brání své hračky a především mě. Jakmile se ke mně přiblíží jiný pes, okamžitě ho odstrkuje popřípadě na něj vyjede. Ne, že by přímo pokousala, spíše zastrašuje, ale u toho ryčí, jako by ji na nože brali, a vrčí a cvaká. Už jsme zpozorovali, že to cvakat začíná až když se jedná o kombinaci já + hračka / pamlsek, jinak jenom psy odtlačuje pryč, paničky se nesmí nikdo dotknout, takže začínám dělat to, že hladím ji a cizího psa zároveň, to bývá v klidu, i když se netváří zrovna šťastně.

Teď jsme si ale domů přinesli anduláka. Krom toho, že ho pořád pozoruje, kdykoli v kleci něco zašustí, tak nesnese, aby se k němu kdokoli jen přiblížil a nedejbože na něj mluvil. Andulák je na polici nad psacím stolem, takže když jdu za ním, musím vyšplhat na stůl. No a fena v momentě vyskočí, začne kňučet a brečet a ryčet a packou do mě zezadu drbat, jako by se na mě chtěla taky vyšplhat. A to i když ji zároveň během interakce s ptáčkem hladím, dávám pamlsky, zkoušela jsem ji posadit, poslat na místo, ale žádné pokyn v tu chvíli neplatí. Když anduláka necháváme proletět, zavíráme ji do vedlejší místnosti, protože se na něj snažila dostat a třeba ho dvě hodiny v kuse pozorovala, báli jsme se, aby mu náhodou neublížila, i když nikdy neměla tendence něco živého zakousnout (kromě hmyzu).
Nutno podotknout, že fena je psí jedináček, trochu závislák a rozmazlenec (což bohužel fakt musím přiznat) a žije s námi v malém bytě.

Jak to udělat, abychom je "spřátelili" nebo alespoň aby si pes ptáka nevšímal i když bude poletovat poblíž?

Tak už máme ošklivce doma, prý mu je tak okolo 6 měsíců (ještě nemá vybarvený zobák a úplně zesvětlané duhovky), měli ho tam od mláděte, ale co je na tom pravdy, netuším. Každopádně slečna vypadala, že si s ním rozumí hezky, protože jí šel i na prst a nechal se drbat. Po chvilce rozkoukání u nás se taky nechal podrbat, tak uvidíme, jestli se na nás chytne nebo ne. Přinejhorším mu dokoupíme kamarádku a budou si povídat spolu. Druhý andulák byl mladší, trochu i utlačovaný tímhle starším, určitě se nejednalo o pár.

Achjo, a to jsem si už svatosvatě slíbila, že příští ptáky si určitě pořídím od chovatele

Zavřít galerii  

Zavřít galerii