baiwen napsal(a):
Je stejne predvadeni americkych i anglickych?jak se vlastne stavi do posteje kokři?

Já vystavuji am.kokry. Nevím ale jaký je výstavní postoj anglického kokra a i když již mockrát byli v kruhu vedle nás, nikdy jsem si nestačila všimnout, takže to nemůžu porovnat. Když jsem začínala vystavovat, tak krom toho, co jsem načetla v knihách, několik výstav jsem prostála u kruhu am.kokrů a pak jsem si předvádění ještě natáčela kamerou, abych to mohla doma nacvičit. Původně jsem chtěla, aby mi moji fenku předvedla třeba paní chovatelka, ale když jsme to doma spolu cvičily, tak jsme si řekla, že to zvládneme samy.No a teď už začínám trénovat s tou malou - Daisy, co jsem sem dávala její fotku, teď ji budou 4 měsíce a pomalu se chystáme na její první výstavu - koncem dubna do Prahy, kde chci na klubovce vystavovat v puppy skupině.

zviratkova napsal(a):
Tak jsem se dívala na ty stránky kokříkům v nouzy a jsem úplně naměkko. Jsou krásní a je úžasné, že něco takového existuje a hodně z nich díky tomu našlo nový domov. Zvlášť jsem ráda za ty, kteří jsou v tom slovenském útulku, kde budou za 28 dní utraceni. Hned bych si taky pro nějakého jela, kdybych mohla...

Toto je naše tříměsíční štěňátko amerického kokra Daisy.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Tak máme dneska za sebou operaci pupeční kýly. Já jsem to se svými fenkami zažila poprvé, tak se hned chci podělit se zážitky. Fenečce jsou 3,5 měsíce a má 4 kila. Ve 13 hodin jsem ji odvezla na veterinu a ve 14 hodin jsme si ji odvážela. Když jsem si pro ni přijela, byla už probraná, zrovna strašně naříkala a já z toho měla úplně šok. Vet mne uklidnil, že naříká z toho, že jak se probírá z narkózy, tak neví, kde je a co se s ní děje. Po chvilce se uklidnila a já ji odvezla domů. Začala naříkat ještě 2x, ale už s menší intenzitou, doma pak na pelíšku polospala asi 2 hodiny, pak už vylezla a nejistým krokem se šla vyčurat (chtěla jít ven na zahradu). Pak už celé odpoledne pomalinku "probloncala" po domě, ale je celkem v pohodě. Chodí pomalinku, chtěla by se chovat, ale jak na ni sáhnu, pochopitelně brečí. Nejhorší byla ta hladovka před zákrokem (vlastně 24 hodin před operací nesměla nic dostat) a dneska prý ještě taky ne, až zítra ráno. No a to je pro štěně, které dostává 4x denně docela síla, ale my to vydržíme. Ve středu jdeme na kontrolu a na další antibiotika. Jak takový zákrok prožívala vaše psiska?

dejavu napsal(a):
Procento recidiv je ale relativně malé, záleží na použité metodě, kvalitě tkání, velikosti kýly a zkušenostech chirurga.
Jinak s tou kýlou včetně ceny operace ocituji MVDr. Čápa:


Pupeční kýly jsou povětšinou dědičnou záležitostí. Zvířata s pupeční hernií není doporučováno připouštět do chovu. Pupeční kýla díky aspektu dědičnosti může být pouze špičkou ledovce, kdy souvisí s dalšími dědičnými defekty, které vidět nejsou. Chovatelé to neradi slyší, ale je to fakt. Pupeční kýly se běžně operují, nikdo se nepozastavuje nad aspektem dědičnosti. Pokud bych já byl chovatelem, který má štěňata s pupeční kýlou, postupoval bych následovně. Štěňátka bych nechal vyšetřit u veterináře, prodával bych je s tím, že se jedná o drobnou, byť dědičnou vadu, která (na základně vet. prohlídky) na 99% zvířeti neuškodí, nicméně bych doporučoval novému majiteli kastraci feny k zamezení dalšího rozmnožení vady a cenu za štěně bych ponížil minimálně o cenu operace pupeční kýly. V případě psa nebo feny s PP bych zvířátka prodal bez PP, aby nemohla být dále po odoperování kýly použita k cílenému chovu.
Cena za operaci pupeční kýly se na naší klinice pohybuje včetně anestezie (inhalační), materiálu, krátké hospitalizace (cca 2 hodiny po zákroku), použitého materiálu a léků (včetně plastového límce a ochranné košile) a detailních pooperačních instrukcí pro majitele asi kolem 1900,- Kč + 5%DPH. Ceny jsou však mezi ordinacemi v různých regionech republiky velmi rozdílné.
Já osobně doporučuji operaci pupeční kýly (ta to bude asi nejpravděpodobněji) až v momentě, kdy je zvíře téměř dorostlé do normální fyzické velikosti dospělce.
Důvod je prostý. U dospělce jsou plně vyvinuté a posílené resp. vytrénované svalové struktury břišní stěny a rána se lépe zceluje. Štěně rychle roste, rána nemá klid, těžko se malému psíkovi zabraňuje límcem či košilí lízání kožních stehů a i anestezie je ve věku pozdějším méně problematická. Někdy se dokonce drobná pupeční kýla sama zatáhne a není nic poznat. U psa samce persistující malá břišní kýla nevadí, v 99% je obsahem kýly jen břišní tuk. U feny by se měla operovat, jelikož kýla je sama o sobě nedohojená jizva – rána po pupečníku a oslabuje nosnost stěny břišní, což je v graviditě, kdy je břicho plné plodů, velmi problematické.

Tak jsem dnes byla s fenečkou u veta na kontrole, štěndo je úplně v pořádku, lítá se starší fenkou (snažíme se ji udržet co nejvíce v klidu), stehy má v pohodě a klidné. Vůbec už neví o tom, že ji byl v pondělí nějaký zákrok dělán. Preventivně dostala jednu injekci antibiotik a za 10 dnů jdeme vytahovat stehy. Veta jsem se ptala na tu dědičnost, a asi skutečně se názory různí, protože mi řekl, že skutečně jsou určitá plemena , která jsou k tomu náchylná a štěňata se už rodí s kýlou, tady se jedná o dědičnost. Ale na druhou stranu prý mnoho štěňat má pupeční kýlu skutečně ze špatného nošení například malými dětmi anebo hyperaktivní štěňata, ta se objeví až později. To je náš případ - nám se objevila až ve 12 nebo dokonce ve 13 týdnu, děti už mám dospělé, takže tudy cesta nevede, ale mám fenky dvě a ta malá je skutečně poděs a pořád tu starší honí, no vlastně se honí vzájemně a pořád se na ni natahovala a vůbec se snaží dostat na schody i na zahradě, kterou máme terasovitou. No a s tou dobou, kdy operovat je na to taky asi více názorů, náš vet (a nedám na něj dopustit, už se mi staral celkem o 4 psy) říkal, že on preferuje operovat kolem 4 měsíce, že štěňata tento zákrok lépe snášejí než dospělý a velký pes a i rány na tenké kůži se podle něj prý lépe hojí. Je pravda, že štěně nelze udržet moc v klidu po operaci, starší pes už je možná klidnější. Jinak nás operace stála včetně všeho 1.050,- Kč. No tak jsem ráda, že to máme za sebou.

dejavu napsal(a):
Pokud mela fena pupecni kylu, veterinari nedoporucuji na ni chovat, protoze je to dedicne. V pripade, ze nedas na jejich doporuceni, aspon vyber kryciho psa, ktery to nemel taky.

Jo? To slyším poprvé. Ale poptám se zkušených a havně veta. Fenečka je ze super chovu, rodiče jsou oba výstavně velmi úspěšní, je to čtvrtý vrh feny, ani ona, ani krycí pes kýlu neměl a doposud žádné ze štěňat dle chovatelky ( ale já už jsem většinu majitelů kontaktovala, abych se informovala) kýlu nemělo. Pouze naše psice a ještě jeden pejsek ze stejného vrhu, oba dva jsou hyperaktivní. Takže to budu muset zjistit, já jsem se domnívala, že pupeční kýla dědičná není. Nám se objevila až ve 13. týdnu, tedy 3 týdny poté, co jsme si fenku přivezli domů, a při odběru ji stoprocentně neměla.

xskal200 napsal(a):
ja jsem take pooperacni ani operacni stavy u sveho stenete nezazila, ale jedno z mych stenat melo pupecni kylu, taky ji nemelo hned, objevila jsem ji nahodou v 6. tydnu byla vcelku mala asi jako kones mojeho malicku a mam skutecne male ruce. Ale presto stendo slo k novym majitelum, kteri ovsem byli hned informovani, zrovna tak to bylo hyperaktiv stene nejvetsi z vrhu, lezlo od mala po schodech, behalo skakalo a pralo sse, vyziralo vsem ostatnim misky. Ale je pooperaci nakonec,perotoze kylka se nezatahla,ale take nezvetsovala, a byl pry dobry jeste ten den vecer, uz behal a papal

No naše pupeční kýla taky nebyla velká, asi jako větší kulatý hrášek, ale bylo nám doporučeno operovat teď, když je fenka štěně, prý se to lepší hojí a štěně to snáší lépe, než dospělý pes. Navíc je to fenka, je na výstavy a později do chovu, takže jsme to podstoupili a máme to za sebou. Prý u fenek by mohly být komplikace s porodem, u psů, pokud se kýla nezvětšuje, tak to tak nevadí a není nutná operace.No a štěně, které popisuješ ve svém příspěvku je jako by byla popisovaná naše Daisy - je to malý poděs! ještě že ta starší je taková klidná a pohodová, takže malou vychovává.

baiwen napsal(a):
muzu se zeptat co mas za pejska??
ja jsem se s tim jeste nesetkala.

Mám americké kokry, ale s pupeční kýlou jsem se setkala taky poprvé. Toto moje fenítko (fenka - štěně) je moc hyperaktivní, neustále blbla se starší fenkou, skákala po ní, no a tak se to stalo. Při odběru od chovatelky ji stoprocentně neměla, na to jsem dávala pozor.

eva nohelova napsal(a):
Já doporučím něco jiného. Naopak. Výrazněji a očividně se věnujte víc té starší (co do pozornosti k ní před mladou), aby neměla pocit, že spadla z lopatky, ba naopak, byla přesvědčená, že ji ten mladý "vetřelec" přinesl taky něco dobrého. ...Ono to té mladé nijak neublíží, je u vás krátce a ještě nemá důvod žárlit.
Ven je co nejčastěji berte po jedné, aby ta mladá nebyla v budoucnu závislá příliš na té starší, měla slušnou socializaci, a aby se naučila poslouchat "nejen se opičit po starší". A ta starší zase venku nebude mít důvod být uražená, tedy by měla poslouchat (a na tom trvejte) a ucítí, že se ji věnujete, "jenom ji". Tedy poslední rada - buďte důslední a nelitujte ji, nebo toho začne zneužívat. (I když samozřejmě chápu její chování...)
Jinak výchovné metody směrem k mladšímu přírustku ze strany staršího psa - to je běžné a přirozené.

Díky všem za zkušenosti, vyzkouším všechny vaše rady a budu vás informovat, jak to u nás dále probíhá a jak se "holky" k sobě mají či nemají.

Máme 20ti měsíční fenku a před 14 dny jsme si domů přivezli štěně - stejné plemeno a také fenku, za týden bude mít 3 měsíce. Naše první fenka vždy výborně vycházela se všemi psy a to bez rozdílu, jestli se jednalo o psa malého nebo velkého a zda to byla fenka nebo pes. Prostě pohodová a vyrovnaná fena. To byl jeden z důvodů, proč jsme se také rozhodli pořídit si druhou. Ale ta starší s nama teď jakoby nemluví, neposlouchá na žádný povel a dělá jako že neslyší ani na jméno. Prostě je uražená. Štěně sice toleruje, to si s ní chce hrát, ale ona na něj vrčí, ne sice zle, ale "vychovává" mladší, jak by to udělala matka štěněte. To je v pořádku, nezasahujeme do toho, ale vadí mi, že je na nás taková jako naštvaná, a to jsme štěňátko pořídili hlavně kvůli ní, protože si vždy s každým psem perfektně pohrála, a teď se její chování úplně změnilo. Je pravad také, že teď hárá, a to teprvě podruhé, tak nevím, jestli její nálady pramení z hárání nebo z pořízení nového člena do rodiny. K oběma se chováme stejně, ani jednu z nich v žádném případě nijak nepreferujeme. Jaké máte zkušenosti? Změní se její chování, je to ještě příliš krátká doba od pořízení štěněte?

charon napsal(a):
Neboj budou si hrát, ale chce to čas.. u nás to teda je trošku jinak. Štěndo jsme si vzali k 11 letému psovi. Nejdřív Brit dělal, že Char neexistuje a občas na něj výchovně zavrčel a teď jsou nerozluční kamarádi, kteří se v jednom kuse pošťuchují.

Bohužel velký problém u Vás vidím v tom, že druhá fenka Vás teď ignoruje... jediné co mě napadá Vám poradit je, aby jste snažili věnovat oboum feňulím co to půjde.

S fenkami zkušenosti nemám, takže je mi líto.. v těchto ohledech dávám přednost psům-> asi lépe rozumím jejich řeči a logice

Už se na to, až z těch dvou budou nerozlučné kamarádky, moc těším a doufám, že to tak skutečně bude. Oběma se věnujeme stejně a podle mne maximálně, za těch 14 dnů ještě nebyly ani samy doma, pořád s něma někdo je, ale ta starší byla před dovozem štěněte hravá a sama jako štěně (však vlastně ještě byla, nemá ještě ani 2 roky) a teď je najednou taková strašně vážná. Všude se píše, že i starší pes se štěnětem omládne, tak u nás to zatím vypadá naopak. Ale snad se to změní, štěně je naštěstí takové nebojásné a dost "oražené" a starší fenku pěkně provokuje.Ta je ale většinou jako socha a když má malé plné zuby, tak na ni výchovně "vrkne" a ta je hned na zádech, ale ihned otravuje znovu. No snad to bude v pohodě. Budu ráda za další zkušenosti.

sofa napsal(a):
Loudit nebude jenom pes, který NIKDY nedostane nic od stolu. Náš prsvní pes byl takto vychováván a během našeho jídla ležel pod stolem nebo si hleděl svého. Občas jsme mu dali nějaký zbytek, ale až po našem jídle a ne od stolu do jeho misky. U druhého štěněte jsem už tak důsledná nebyla ... občas mi něco upadlo, za což mě manžel vždy zpucoval, nicméně základy zlozvyku jsem dala slušné. Pokud malá loudí, řeknu jí, že nesmí, pokud přestane, nechám jí být, pokud ne, pošlu jí na místo, kde počká dokud nedojíme.

Tak u nás je problém opačný, já jsem důsledná, ale u nás psy kazí manžel. Přece jenom jim čas od času něco od stolu malého dá. Já jsem zastávala názor, že NIC lidského a od stolu už vůbec nic, ale v praxi je to trošku jinak. Podle manžela jim však "rožek rohlíku" neublíží. Taky toho obě pěkně využívají. U mne nepochodí nikdy, takže to ani nezkouší, ale na manžela koukají a koukají a občas se i "vrknutím", jak já říkám, připomenou. Naštěstí nic dalšího nezkouší a nejsou otravné.Ale ví, na koho to mohou zkusit, kdo je "slabší" článek v rodině.

nik0la napsal(a):
Kterému dáváte přednost?

Mám doma americké kokry, tedy já osobně mám raději dlouhosrstá plemena, je to strašně příjemné, když zajedete do jejich srsti, která je, pokud je dobře udržovaná, jako plyšová. Také co se týká údržby bytu, připadá mi zvíře s dlouhými chlupy daleko praktičtější, protože dlouhé chlupy jsou v chomáčcích, které se dají výborně vysát a navíc, pokud je zvíře pravidelně kartáčováno, chlupů je minimum. V žádném případě netrávím hodiny kartáčováním, ale obden věnuji každé naší psové (mám 2) tak 10 minut a není problém. Mám ale od rodičů zkušenosti i s krátkochlupými a to dobrmany a boxery a to je podle mne docela hrůza. Tvrdé chlupy zapíchané všude a nelze ani pravidelným kartáčováním eliminovat množství. No ale v podstatě si myslím, že pro každého bude vyhovující něco jiného, protože když jdeme ven a někoho potkáme, tak velká většina lidí řekne, že to jsou nádherní psi, ale že to musí být šílená práce s těmi chlupy a údržbou. No to asi musí každý vyzkoušet, co mu víc vyhovuje. Já jsem ale jednoznačně zastánce dlouhých chlupíků!

eva nohelova napsal(a):
Máte nebo měli jste doma dlouhosrsté plemeno? Jaké? A jaké máte zkušenosti s jeho srstí? Musel se často česat, aby se srst udržela nezachuchaná? Jaké jste používali prostředky nejen pro snadnější úpravu, ale i pro růst dlouhé srsti? Máte nějaké typy a triky, aby váš dlouhosrstý bafánek byl v pohodě a vy měli čas i na něco jiného než na česání?
Já jsem na česání lajdák, proto jsem nikdy nesáhla po žádném opravdu dlouhosrstém plemeni. Tedy příliš zkušeností s tímto nemám.
Já mám (a měla jsem) s delší srstí jen kavalírku a šeltičku. Tam to není nijak problematické co do česání. Šeltička má sice delší srst, ale poměrně tvrdou, tedy jsem nečesávala častěji než 1x za 14 dní. Výjimkou bylo první línání a teď, po porodu. To líná opravdu hodně, tak abych opravdu nechodila jn po chlupech a nebo denně nevysávala, musím česat nejlépe co 3 dny, abych uvolněnou srst zachytila dříve, než-li mé oblečení. Na rozčesávání jsem používala přípravek od Khary, ale naštěstí nebylo pořádně kdy, protože se ji srst nezacuchává, jediným místem kde ano, byla oblast za ušima.
U kavalírky je to obdobné, ta zatím nikdy výrazněji nelínala a srst se ji cuchá také jen v oblasti kolem uší. Tedy ty pročesávám tak 1-2x za 14 dní, a zároveň zběžně vezmu celé tělo.
Na lepší srst používám jen Biotin a nedávno jsem začala čas od času stříkat i norkový olej. Máte-li další typ, uvítám. Docela by (po štěňatech obzvláště šeltička) potřebovaly, aby jim srst povyrostla...

Já mám doma americké kokry, konkrétně amikokří holky, takže plemeno chlupaté. Jezdíme na výstavy, takže chlupy pěstuji, jak nejlépe umím.Pochopitelně i já jsem ale ráda za jakoukoliv další radu a zkušenosti. My používáme kosmetiku od All Systemu, vyzkoušela jsem už kde co (i Lady Bell - ta prý je speciálně na dlouhosrstá plemena psů), ale vrátila jsem se k All Systemu a tato nám vyhovuje nejvíce a je úplně super. Kartáčuji tak obden, je fakt, že chlupů vyčešu hodně, zvláště ta starší (20 měsíců) má chlupů až nadbytek. Na ještě lepší kvalitu srsti přidávám denně 1 tabletu biotinu. Na úpravu srsti jezdíme tak za 6 týdnů.

leník napsal(a):
škoda, my sme z okr. Chrudim- východní čechy

Máte ale móóc pěkný stránečky, skutečně se povedly. No třeba se někdy někde potkáme, na nějaké psí akci.

leník napsal(a):
Amici a odkad jste?

My jsme z Moravy, konkrétně olomoucko, a odkud jste vy?

leník napsal(a):
a ještě jedna foto...

Toto je moje 18ti měsíční amikokří beruška Ájka.