Máme 20ti měsíční fenku a před 14 dny jsme si domů přivezli štěně - stejné plemeno a také fenku, za týden bude mít 3 měsíce. Naše první fenka vždy výborně vycházela se všemi psy a to bez rozdílu, jestli se jednalo o psa malého nebo velkého a zda to byla fenka nebo pes. Prostě pohodová a vyrovnaná fena. To byl jeden z důvodů, proč jsme se také rozhodli pořídit si druhou. Ale ta starší s nama teď jakoby nemluví, neposlouchá na žádný povel a dělá jako že neslyší ani na jméno. Prostě je uražená. Štěně sice toleruje, to si s ní chce hrát, ale ona na něj vrčí, ne sice zle, ale "vychovává" mladší, jak by to udělala matka štěněte. To je v pořádku, nezasahujeme do toho, ale vadí mi, že je na nás taková jako naštvaná, a to jsme štěňátko pořídili hlavně kvůli ní, protože si vždy s každým psem perfektně pohrála, a teď se její chování úplně změnilo. Je pravad také, že teď hárá, a to teprvě podruhé, tak nevím, jestli její nálady pramení z hárání nebo z pořízení nového člena do rodiny. K oběma se chováme stejně, ani jednu z nich v žádném případě nijak nepreferujeme. Jaké máte zkušenosti? Změní se její chování, je to ještě příliš krátká doba od pořízení štěněte?
amici
napsal(a):
Máme 20ti měsíční fenku a před 14 dny jsme si domů přivezli štěně - stejné plemeno a také fenku, za týden bude mít 3 měsíce. Naše první fenka vždy výborně vycházela se všemi psy a to bez rozdílu, jestli se jednalo o psa malého nebo velkého a zda to byla fenka nebo pes. Prostě pohodová a vyrovnaná fena. To byl jeden z důvodů, proč jsme se také rozhodli pořídit si druhou. Ale ta starší s nama teď jakoby nemluví, neposlouchá na žádný povel a dělá jako že neslyší ani na jméno. Prostě je uražená. Štěně sice toleruje, to si s ní chce hrát, ale ona na něj vrčí, ne sice zle, ale "vychovává" mladší, jak by to udělala matka štěněte. To je v pořádku, nezasahujeme do toho, ale vadí mi, že je na nás taková jako naštvaná, a to jsme štěňátko pořídili hlavně kvůli ní, protože si vždy s každým psem perfektně pohrála, a teď se její chování úplně změnilo. Je pravad také, že teď hárá, a to teprvě podruhé, tak nevím, jestli její nálady pramení z hárání nebo z pořízení nového člena do rodiny. K oběma se chováme stejně, ani jednu z nich v žádném případě nijak nepreferujeme. Jaké máte zkušenosti? Změní se její chování, je to ještě příliš krátká doba od pořízení štěněte?
Já mám podobné zkušenosti s hlídáním šteněte. Mám skoro dvouletou fenku a ke štěněti které jsem hlídala kamarádce (také to bylo úplně stejné plemeno) se chovala úplně stejně jak popisujete. Doma si normálně hrály, když to štěndo přehnalo tak taky "výchovně" zavrčela a všecko bylo v pořádku. Horší už to bylo venku. Naschvál neposlouchala, dokonce chodila naschvál pár metrů od nás, přicházela jenom na ňaminky. Nejhorší to bylo když jsme potkávali lidi kteří si chtěli to roztomilé štěňátko pohladit. To tam okamžitě přiběhla a začala se taky vnucovat. Lidi z toho byli kolikrát v šoku, protože si hladili toho malého prcka a najednou tam příde to samý, ale mnohem větší... ke konci týdne už se chování tý starší začínalo lepšit, řekla bych že si začala zvykat. Bohužel pak jsme museli štěndo vrátit, takže nevím jak by to bylo dál. Ale myslím, že by si zvykly bez problémů, protože ta starší, když sem přišla domů bez štěněte, tak kňučela a hledala ho. Takže z téhle zkušenosti soudím, že i vaše fenky budou v pohodě 
Jenom třeba potřebují trochu víc času.
amici
napsal(a):
Máme 20ti měsíční fenku a před 14 dny jsme si domů přivezli štěně - stejné plemeno a také fenku, za týden bude mít 3 měsíce. Naše první fenka vždy výborně vycházela se všemi psy a to bez rozdílu, jestli se jednalo o psa malého nebo velkého a zda to byla fenka nebo pes. Prostě pohodová a vyrovnaná fena. To byl jeden z důvodů, proč jsme se také rozhodli pořídit si druhou. Ale ta starší s nama teď jakoby nemluví, neposlouchá na žádný povel a dělá jako že neslyší ani na jméno. Prostě je uražená. Štěně sice toleruje, to si s ní chce hrát, ale ona na něj vrčí, ne sice zle, ale "vychovává" mladší, jak by to udělala matka štěněte. To je v pořádku, nezasahujeme do toho, ale vadí mi, že je na nás taková jako naštvaná, a to jsme štěňátko pořídili hlavně kvůli ní, protože si vždy s každým psem perfektně pohrála, a teď se její chování úplně změnilo. Je pravad také, že teď hárá, a to teprvě podruhé, tak nevím, jestli její nálady pramení z hárání nebo z pořízení nového člena do rodiny. K oběma se chováme stejně, ani jednu z nich v žádném případě nijak nepreferujeme. Jaké máte zkušenosti? Změní se její chování, je to ještě příliš krátká doba od pořízení štěněte?
Neboj budou si hrát, ale chce to čas.. u nás to teda je trošku jinak. Štěndo jsme si vzali k 11 letému psovi. Nejdřív Brit dělal, že Char neexistuje a občas na něj výchovně zavrčel a teď jsou nerozluční kamarádi, kteří se v jednom kuse pošťuchují.
Bohužel velký problém u Vás vidím v tom, že druhá fenka Vás teď ignoruje... jediné co mě napadá Vám poradit je, aby jste snažili věnovat oboum feňulím co to půjde.
S fenkami zkušenosti nemám, takže je mi líto.. v těchto ohledech dávám přednost psům-> asi lépe rozumím jejich řeči a logice
charon
napsal(a):
Neboj budou si hrát, ale chce to čas.. u nás to teda je trošku jinak. Štěndo jsme si vzali k 11 letému psovi. Nejdřív Brit dělal, že Char neexistuje a občas na něj výchovně zavrčel a teď jsou nerozluční kamarádi, kteří se v jednom kuse pošťuchují.
Bohužel velký problém u Vás vidím v tom, že druhá fenka Vás teď ignoruje... jediné co mě napadá Vám poradit je, aby jste snažili věnovat oboum feňulím co to půjde.
S fenkami zkušenosti nemám, takže je mi líto.. v těchto ohledech dávám přednost psům-> asi lépe rozumím jejich řeči a logice
Už se na to, až z těch dvou budou nerozlučné kamarádky, moc těším a doufám, že to tak skutečně bude. Oběma se věnujeme stejně a podle mne maximálně, za těch 14 dnů ještě nebyly ani samy doma, pořád s něma někdo je, ale ta starší byla před dovozem štěněte hravá a sama jako štěně (však vlastně ještě byla, nemá ještě ani 2 roky) a teď je najednou taková strašně vážná. Všude se píše, že i starší pes se štěnětem omládne, tak u nás to zatím vypadá naopak. Ale snad se to změní, štěně je naštěstí takové nebojásné a dost "oražené" a starší fenku pěkně provokuje.Ta je ale většinou jako socha a když má malé plné zuby, tak na ni výchovně "vrkne" a ta je hned na zádech, ale ihned otravuje znovu. No snad to bude v pohodě. Budu ráda za další zkušenosti.
amici
napsal(a):
Už se na to, až z těch dvou budou nerozlučné kamarádky, moc těším a doufám, že to tak skutečně bude. Oběma se věnujeme stejně a podle mne maximálně, za těch 14 dnů ještě nebyly ani samy doma, pořád s něma někdo je, ale ta starší byla před dovozem štěněte hravá a sama jako štěně (však vlastně ještě byla, nemá ještě ani 2 roky) a teď je najednou taková strašně vážná. Všude se píše, že i starší pes se štěnětem omládne, tak u nás to zatím vypadá naopak. Ale snad se to změní, štěně je naštěstí takové nebojásné a dost "oražené" a starší fenku pěkně provokuje.Ta je ale většinou jako socha a když má malé plné zuby, tak na ni výchovně "vrkne" a ta je hned na zádech, ale ihned otravuje znovu. No snad to bude v pohodě. Budu ráda za další zkušenosti.
Víš možná to je tím (můj názor), že starší feňule za 1) pěkně žárlí a za 2) což se mi zdá pravděpodobnější a jen tak si dokážu vysvětlit její chování, že prostě částeně dospěla a teď ví, že má na krku štěně.
Popíšu ti jak přesně to bylo u nás.
Brit (11 NO) si Chara skoro vůbec nevšímal a ani si s ním nechtěl hrát, občas k němu čuchnul a jinak nic. Char (hw) se s ním pořád chtěl prát, ale velice ho respektoval.. stačilo zavrčet a už ležel rozpláclej. Vždycky když Char vyrazil třeba na louce na průzkumy Brit se ho držel jako klíště a dohlížel na něj... běžel čas a asi cca na Charových 6. měsících došlo ke zlomu a kluci spolu začali více blbnout, a teď? Charovi je 11 měsíců a vyvádějí jako štěňata oba-> Brit se rozhodně nedá zahanbit.
Takže co z toho vidím já? Brit nejdřív na prcka dohlížel a dával na něj pozor= vychovával ho. Postupem času se jejich vztak velmi prohloubil a Brit pochopil, že občasné poškádlení není na škodu.
Možná to tak bude i u Vás. Starší bude nejdřív dělat mamču a potom bude super kamarádka
Moc držím palečky! Určitě to bude OK! Chce to trpělivost 
amici
napsal(a):
Máme 20ti měsíční fenku a před 14 dny jsme si domů přivezli štěně - stejné plemeno a také fenku, za týden bude mít 3 měsíce. Naše první fenka vždy výborně vycházela se všemi psy a to bez rozdílu, jestli se jednalo o psa malého nebo velkého a zda to byla fenka nebo pes. Prostě pohodová a vyrovnaná fena. To byl jeden z důvodů, proč jsme se také rozhodli pořídit si druhou. Ale ta starší s nama teď jakoby nemluví, neposlouchá na žádný povel a dělá jako že neslyší ani na jméno. Prostě je uražená. Štěně sice toleruje, to si s ní chce hrát, ale ona na něj vrčí, ne sice zle, ale "vychovává" mladší, jak by to udělala matka štěněte. To je v pořádku, nezasahujeme do toho, ale vadí mi, že je na nás taková jako naštvaná, a to jsme štěňátko pořídili hlavně kvůli ní, protože si vždy s každým psem perfektně pohrála, a teď se její chování úplně změnilo. Je pravad také, že teď hárá, a to teprvě podruhé, tak nevím, jestli její nálady pramení z hárání nebo z pořízení nového člena do rodiny. K oběma se chováme stejně, ani jednu z nich v žádném případě nijak nepreferujeme. Jaké máte zkušenosti? Změní se její chování, je to ještě příliš krátká doba od pořízení štěněte?
Já doporučím něco jiného. Naopak. Výrazněji a očividně se věnujte víc té starší (co do pozornosti k ní před mladou), aby neměla pocit, že spadla z lopatky, ba naopak, byla přesvědčená, že ji ten mladý "vetřelec" přinesl taky něco dobrého. ...Ono to té mladé nijak neublíží, je u vás krátce a ještě nemá důvod žárlit.
Ven je co nejčastěji berte po jedné, aby ta mladá nebyla v budoucnu závislá příliš na té starší, měla slušnou socializaci, a aby se naučila poslouchat "nejen se opičit po starší". A ta starší zase venku nebude mít důvod být uražená, tedy by měla poslouchat (a na tom trvejte) a ucítí, že se ji věnujete, "jenom ji". Tedy poslední rada - buďte důslední a nelitujte ji, nebo toho začne zneužívat. (I když samozřejmě chápu její chování...
)
Jinak výchovné metody směrem k mladšímu přírustku ze strany staršího psa - to je běžné a přirozené.
eva nohelova
napsal(a):
Já doporučím něco jiného. Naopak. Výrazněji a očividně se věnujte víc té starší (co do pozornosti k ní před mladou), aby neměla pocit, že spadla z lopatky, ba naopak, byla přesvědčená, že ji ten mladý "vetřelec" přinesl taky něco dobrého. ...Ono to té mladé nijak neublíží, je u vás krátce a ještě nemá důvod žárlit.
Ven je co nejčastěji berte po jedné, aby ta mladá nebyla v budoucnu závislá příliš na té starší, měla slušnou socializaci, a aby se naučila poslouchat "nejen se opičit po starší". A ta starší zase venku nebude mít důvod být uražená, tedy by měla poslouchat (a na tom trvejte) a ucítí, že se ji věnujete, "jenom ji". Tedy poslední rada - buďte důslední a nelitujte ji, nebo toho začne zneužívat. (I když samozřejmě chápu její chování...)
Jinak výchovné metody směrem k mladšímu přírustku ze strany staršího psa - to je běžné a přirozené.
Díky všem za zkušenosti, vyzkouším všechny vaše rady a budu vás informovat, jak to u nás dále probíhá a jak se "holky" k sobě mají či nemají.