Informace o uživateli:
-
Moje zvířata
Registrace od: 14. 3. 2016 23:39:03
Naposledy přihlášen: 1. 12. 2018 16:49:51
- Témata ve kterých diskutuji
- Mnou založená témata
- Moje příspěvky
Moje příspěvky
Acamar
napsal(a):
Jsem na tom podobně. Taky nám umřel i kaktus...Teď už pěstuji jen trávu pro kočky, tam jsem smířená, že po měsíci je čas udělat novou...
Aaale - četla jsem v jedné knížce od Pratchetta metodu jak dosáhnout nejkrásnější pokojové kytky: to se vybere ta nejvíce neduživá, s tou se objedou ostatní kytky, řekne se jim "rozlučte se s kamarádkou, vypadá nějak špatně, varoval jsem ji a nedá si říct... už ji nikdy neuvidíte" a do měsíce jsou všechny zbylé kytky úplně nádherné tak to by byla asi jediná má šance.
Tak jste mě všichni uklidnili, že nejsem tedy jediná. Díky.
Acamar, obávám se, že u mě by nezabrala ani ta metoda od Pratchetta. Někdy mám pocit, že se na mě kytka jen koukne a raději zdechne, přitom nemyslím, že nevypadám až tak špatně...
Zkrátka koupit mi kytku v květináči k jmeninám vyjde v podstatě nastejno, jako když se vyhodí po nákupu rovnou na smetiště.
Tak jsem se holt smířila, že se budu věnovat tomu, co u mě přežije... a to jsou moje milované kočičky...
Andrýsek3
napsal(a):
Děkuju, vypadá to, že si ji vezmu k sobě ve středu, a budeme postupně zvykat přes dveře. Na internetu taky všude píšou ten stejný týdenní postup, tak uvidíme, snad to půjde.
Kočička je nádherná, opravdu překrásná.
Pokud byla k vám při návštěvě mazlivá a nebála se vás, tak to je velké plus.
Budeme držet všechny palce a tlapičky co u nás máme...
ladd
napsal(a):
Nemám moc času číst celé příspěvky, možná opakuji již něčí názor. v první řadě: řešení v rodině bylo myšleno tak, že jste to měli řešit ve vaší rodině, nechat zvíře dva roky samotné zavřené v bytě je docela hnus. Vzít jste si ji měla k sobě hned, když se bratr chystal odjet. Váš kocour by byl podstatně mladší a sžívání by bylo úplně jiné.
A te´d k věci. Kočku si vemte k sobě domů, vyčleňte jí ložnici určitě ne koupelnu pokud je bez okna, a´t tam není jak v kobce. Až si zvykne a rozkouká se, tak kočku si vemte na klín a pusťe do ložnice vaše zvířata, první a´t se okoukají, posléze očichají. Kočku musí mít v ložnici možnost usadítse někde do výšky, aby měla možnost sledovat “vetřelce” a měla pocit bezpečí. Vase zvířata usměrňovat, nenechat psa štěkat, útočit…... To očichávání ze začátku ne tvaří v tvář ale tak, aby očichávané zvíře o tom nevědělo (otočit mu hlavu sobě do podpaží, …..). Kočka by měla mít své vlastní nádoby na vodu a krmení, aby domácí neměli pocit, že jim bere potravu.
Je tady toho o sžívání zvířat mnoho, nejste tu poprvé tak hledejte jak co nejlépe seznámit. Kočku tam ale déle nenechávejte, do ložnice ji vemte hned!
Pokud nemáte čas číst celé příspěvky, pak raději neodpovídejte... zadavatelka hned na začátku psala, že nejde o rodinu. a stanovit nějaký názor či velkou kritiku, byste měla až pokud máte přesný přehled o co vlastně tu jde... pak tu zbytečně dochází k napadání někoho, kdo si to zrovna vůbec nezaslouží...
Andrýsek3
napsal(a):
U většiny to teda bylo příchozí kotě, u nás to bude starší příchozí kočka, než stávající kocour. Je v tom hodně velký rozdíl?
Je to o jedincích, tak se to ukáže. Hodně bude záležet na tom, jak si to přebere ten váš kocour.
Budu vám moc držet palce a poprosila bych, zda byste mohla pak informovat, jak to bude celé probíhat? Moc by mě to zajímalo...
Andrýsek3
napsal(a):
A jak jste postupovali, jako na videu?
No jsem na to zvědavá..
My nikdy nedošli k tomu, že bychom museli oddělovat. Vždy jsme to riskli, zkusili jsme je dát do jedné místnosti. Původně se vyhýbali navzájem sami a nakonec se časem srovnali, tak jsme nikdy naštěstí nemuseli dojit do fáze oddělování. U nás možnost oddělení je, neb máme dům na patro, ale nakonec to nikdy nebylo zapotřebí. Asi jsme měli štěstí, ale napomohlo k tomu i to, že naše kočky mají k dispozici celý dům, včetně velké zasíťované terasy.
Ale ve vašem případě bych raději postupovala tak, jak popisuje Blazice, přece jen tady to bude jistější.
Andrýsek3
napsal(a):
Zdravím,
vezmu to od začátku. Kamarádky bratr si dva roky zpátky pořídil bengálku (asi bez PP), potom pracoval v zahraničí a kočka zůstala v bytě úplně sama, jednou denně za ní chodí kamarádka nebo její mamka, cca na hodinu, dají ji najíst a musí zase domů. Kamarádka si ji vzít nemůže má čivavu, která ji nesnese, bratr se stěhuje sice zpátky, ale do bytu ke své těhotné přítelkyni a její feně ridgebacka, co by kočku asi zabila. Všichni vědí, že se kočka trápí, a že bratr je nezodpovědný (doplňte).
A teď k věci, já mám kocoura 1,5 roku z ulice, a psa křížence labradora. Dnes jsem s kamarádkou byla za kočkou a je teda úžasná, rozhodli jsme se to s přítelem zkusit. A teď jak seznámit ty dva, můj kocour je celkem divoch a jakmile k nám přijde cizí pes, tak se ježí, seká.. u koček jsme s ním jednou byli, když byl asi 5ti měsíční, kolem koček kroužil, ony syčely, a pak po nich skočil, neublížil (nesekal, nesyčel), ale řekla bych, že byl docela v pohodě, ale kočky se ho bály. O víkendu bychom je zkusili seznámit, mám vzít kocoura ke kočce, nebo kočku k nám? Myslím, že větší problém bude na straně mého kocoura, než na její. Jak poznám, zda si můžou zvyknout nebo, že to fakt nejde a mohli by si ublížit? Pokud by to nebylo úplně špatný (počítám se syčením, ježením), máme ji nastěhovat už rovnou k nám a uvidí se, nebo je lepší třeba postupně brát kocoura za ní, nebo obráceně nebo na střídačku. Času máme habaděj, byt je prázdný, takže není problém to zkoušet. A jak při prvním kontaktu postupovat? Moc bych ji chtěla pomoct. Díky. A omlouvám se za román.
Oceňuji vaši snahu, že si chcete tu kočičku vzít. Počítejte s tím, že bude zapotřebí velká trpělivost, ale třeba to nakonec vyjde. Zkusit se má všechno a třeba to nebude až tak zlé, jak straší "rapotačka". My u nás párkrát dávali kočky do kupy a vždy to nakonec vyšlo. Nakonec máme kočky 4 a snáší se výborně.
Každopádně počítejte s tím, že komplikace můžou být, ale časem se to třeba srovná. Určitě to zkuste, ta osamělá kočička si to rozhodně zaslouží. A k tomu člověku, co si ji pořídil, se raději vyjadřovat nebudu.
Ještě jednou díky za to, že to zkusíte...
Machyska
napsal(a):
Tady je naše smečka:
zrzavá kočička Ágnes - 5 let,
bílo černý kocourek Bárt - 4 roky,
kouřový kocourek Čert - 3 roky,
nejmladší červený se stříbrem, mainský mývalí kocourek Darwin Adenike, CZ - 9 měsíců.
Velikostí jsou přesně naopak věku. Nejmladší je největší a nejstarší je nejmenší.
Konečně vidím aspoň tady Ágnesku a Čertíka v plné kráse...
...třeba příště už za mnou přijdou jako Bártík...
Jinak jsou všichni krásní a nejen od "Machysky"
Také představuji naši kočičí smečku:
Černá nalezenkyně Lucka (8 let)
Modrá britka Lily (2 a půl roku)
Bíločerný mainský mývalí ( 20 měsíců)
Zrzavý mainský mývalí (11 měsíců).
aseineai
napsal(a):
Chtěla jsem se zeptat před pořízením malého společníka, bydlím v bytě 3+1 a denně chodím včetně cest tam a zpět na 10 hodin do práce a obávám se, že by kočička strádala. Jaký je prosím Váš názor na tuto situaci?
Jsou plemena koček, která lépe snáší samotu, ale i tak je 10 hodin dost dlouhá doba. Takže se přikláním k názoru "chameleonHugo"... raději dvě nebo žádnou. Pokud by kočka měla možnost chodit ven, zabaví se, ale pokud je v bytě, je to něco jiného. My máme dva bytové kocourky, které jsme pořídili postupně v rozmezí 9 měsíců. Bylo mi totiž nakonec kocourka líto, že je doma sám a to jsem byla v práci maximálně 7 hodin. Nyní jsou dva a vidím, jak jsou spolu šťastní, vyblbnou se, vyřádí a pak se k sobě stulí a spolu spí. To je prostě úžasné, takže za mě... nikdy bych už nepořizovala jedináčka, kterého bych nechávala dlouho doma samotného...
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
A ještě..
Jak dlouho radgoll vydrží sám doma?
Zrovna ragdoll špatně snáší samotu. Pokud by měl bývat doma sám delší dobu, pak bych se přimluvila za dvě koťata... Vím o čem mluvím, sama jsem začala s jednou kočkou, nyní mám 4. Těm dvěma bude líp a budou šťastná...
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Birma je středně velká kočka, ragdoll jedna z největších koček.
Ragdoll je teď hodně oblíben, pokud pořídíte birmu, bude to pro všechny "nepovedený" ragdoll.
Jak jsem psala, velkou kočku děti nebudou tolik tahat.
Menší kočka má také výhody, váha se projeví třeba v při přepravě k veterináři, ragdoll se pronese. Menší kočka méně jí a v neposlední řadě, malá kočka znamená menší loužička na záchodě, takže menší spotřeba steliva. Po ragdollech je kaluž jak po středně velkém psu.
Jo a teď jsem hromadně odblešovala a i to je pro menší kočky daleko levnější.
Myslím si, že ten rozdíl už není až tak velký, je jedno zda je kočka větší či menší. Třeba naše drobounká 8-letá nalezenkyně spřádá více jídla jak jeden z našich mainských mývalích kocourků. Takže tímto bych se úplně neřídila.
Na mazlení se doporučuje Ragdoll, patří mezi extrémně přítulné plemeno, občas se jim říká i "hadrová panenka" Souhlasím, že bych ve výběru vyřadila britku. Tu mám také a je nejméně mazlivá ze všech. Přijde si jen výjimečně, jen když sama chce. A táhat se od dětí rozhodně nenechá.