Machyska napsal(a):
Před chvílí jsem si trochu zdřímla a ty "zóny" jsou fakt děsné. Jsem sice zkřivená jako otazník, ale poctivě zahřátá kožíšky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak to v tom u nás máme totální b.ordel...

Pes i kočky spí na týchže ( ) místech (teda na skříně pes neleze, to je fakt), a jakmile se uvedu do vodorovné polohy, tak se začínám plnit kočkami (závod, kdo mě dřív obsadí)...pokud je pes doma, tak včetně psa...

Musím se smát, jak tu každý popisuje, jak se mu zvířata velebí na klín či do postele...

... nedávno se mě můj bratr, který nemá žádný vztah ke zvířatům, ptal: proč vlastně máme kočky, když je musíme krmit, čistit záchodky, platit veterinu, uklízet chlupy, vždyť toto zvíře prý nemá žádný přínos... ale nějak úplně opomněl citovou stránku. U nás na návštěvě nedávno málem padal do mdlob, když spatřil dvě z našich čtyř koček spát na kuchyňském stole. Abych ho uchránila od jisté smrti, tak jsem se raději nezmínila, že tito tvorové s námi sdílí i lože nejen v ložnici, ale i v dětských pokojích.

... a tak se směji, jak se tu předháníte, kdo je při odpočinku ve větším obležení...

Kočičky je mi strašně líto... takový konec svého života si rozhodně nezasloužila.
Kdyby ji měli opravdu rádi, tak by to řešili, vždyť spousta alergiků žije s kočkami.

Naše černá kočka- nalezenkyně, která u nás žije téměř 8 let, nám lehne na klín pouze, když vycítí, že se blíží nějaká nemoc. Tuto její schopnost jsme v ní rozpoznali až v průběhu posledních dvou let. Jinak si na klín jen tak nelehne. Do ložnice v noci nikdy za námi nechodí, pouze jednou přišla za mnou a spala se mnou dvě noci. Bylo nám to hodně divné a manžel se přiznal, že mě prý v noci raději 5x kontroloval, zda dýchám. A já do týdne náhle skončila v nemocnici na kapačkách. Od té doby nikdy v noci do ložnice nepřišla. Ještě si lehne synovi na klín, když pláče, jakoby ho chtěla uklidnit.
Návštěvám o jejích schopnostech raději nezmiňujeme, aby se k nám třeba nebáli chodit.
Celkově je tato naše kočka zvláštní a ta její černá barva to ještě umocňuje.
Máme ještě další tři kočky, ale to jsou ještě mlaďoši, uvidíme, zda se u nich časem také projeví nějaké zvláštnosti.

Janaaa napsal(a):
Není to sice foto, ale je to krásné počteníčko. Přesně tak se chovají moje kočky a myslím, že i vaše

Zlatá životní pravidla pro kočky

Koupelna:
Vždy doprovázej hosty do koupelny. Nemusíš vůbec nic dělat. Stačí, když si sedneš a budeš na ně zírat.

Nábytek:
Když musíš zvracet, rychle vyskoč na křeslo. Pokud to ve spěchu nestihneš, aspoň se postav na drahý orientální koberec. Pokud v bytě orientální koberec není, postačí i huňatá podložka. Když pak zvracíš na koberec, udělej to s rozběhem a raději hned dvakrát, aby byla skvrna aspoň tak dlouhá jako lidská noha.

Asistence:
Pokud jeden z tvých lidí na něčem pracuje a druhý jen líně polehává, drž se toho zaměstnaného. Říká se tomu "pomáhání", u lidí je to obecně známo i jako "překážení".

Dveře:
Zavřené dveře jsou zakázané, ať vedou do kteréhokoli pokoje. Postav se na zadní nohy a zpracovávej dveře předními tlapkami. Až pak budou dveře otevřené, nemusíš jimi hned projít. Pokud se ti podařilo, že ti otevřeli dveře ven, zůstaň prostě stát přímo mezi nimi a trochu si popřemýšlej. Obzvlášť důležité je to při chladném počasí, dešti, sněžení nebo silných náletech komárů.

Kočičí záchod:
Když používáš záchod, dbej vždy na to, abys vyházela ven co nejvíc steliva. Lidé rádi šlapou bosýma nohama na kočičí stelivo.

Kočíčí pelíšek :
I kdybys mi pořídila sto pelechů, stejně budu spát s tebou !

Doba spánku:
Spi v noci na člověku tak, aby se ve spaní nemohl obracet.

Schovávání:
Schovej se občas na místech, kde tě člověk nenajde. V žádném případě nevycházej ven dřív než za tři nebo čtyři hodiny. Člověk propadne panice (to lidé milují!) a bude si myslet, žes utekla. Až pak vyjdeš ven, zahrne tě člověk láskou a pozorností a možná dostaneš i pamlsek.

Běhání:
Běhej co nejčastěji a pokud možno přímo pod nohama svého člověka, hlavně na schodech, když drží něco v náručí, ve tmě a ráno, hned jak vstane. Nesmírně tím zlepšíš jeho koordinaci pohybů.

Následují pravidla správného "pomáhání":

Když dohlížíš na vaření, posaď se těsně za levou patu kuchaře. Neuvidí tě, a tak máš větší šanci, že na tebe šlápne a pak tě vezme do náruče a bude tě hladit.
Když tvůj člověk čte, lehni si mu těsně pod bradu, přesně mezi oči a knihu, pokud nemůžeš ležet přímo na knize.
Když tvůj člověk vyřizuje nějaké papírování, lehni si doprostřed papírů, ale tak, abys jich měla co nejvíc pod sebou. Dělej, jako bys dřímala, ale co nejčastěji sekej tlapkou po tužce.
Když tvůj člověk píše vánoční pohledy nebo vyplňuje daňové přiznání, nezapomeň, že mu musíš pomoct! Posaď se na ten papír, na kterém právě pracuje. Pokud tě přemístí, odměň ho smutným pohledem. Když práce dobře pokračuje, poválej se po papírech a trochu je pomačkej. Když tě podruhé přenese na jiné místo, shazuj ze stolu jednu tužku po druhé - ale pomalu!

Když tvůj člověk čte noviny a drží je ve výšce, skoč před noviny. Lidé také rádi skáčou!
Když tvůj člověk pracuje u počítače, vyskoč na stůl, přeběhni po klávesnici, pohraj si s myší a pak si mu lehni na klín a na paže tak, abys mu užitečně zpomalila psaní.

A ještě poslední podnět:
Přistup co nejblíže k člověku, nejraději k jeho obličeji, otoč se, zvedni ocas a ukaž mu zadní část těla. Lidé to milují, tak to dělej hodně často! A nezapomínej ani na hosty!

Pobavila jsem se...

... Janaaa, podezřívám vás, že jste byla u nás doma, protože nám to sedí do posledního puntíku.

conie napsal(a):
Tak hlavně u nás si vůbec nedovedu představit, jak bych kočeny udržela v baráku . Od jara do podzimu otevřené buď hlavní dveře nebo velké prosklené do zahrady a v teple obojí plus okna v přízemí i v patře. A když pak pozorujeme, jak se ti domácí mazlové povalují venku na houpačce nebo číhají na psí kámošky, aby jim skočili za krk, to je k nezaplacení.

Jenže když pohřbíte postupně v průběhu 6-ti let tři milované kočičky, obrečí to celá rodina, pak nezbývá než se rozhodnout... buď už žádná kočka, nebo pouze bytová. A my bez těchto zvířátek žít nechceme, tak rodinná rada odsouhlasila splnit si sen a pořídit vytouženou kočičí rasu. Jelikož jsou kocourci dva, je jim spolu dobře. Mají k dispozici celý dům a přístup na velkou terasu i v době, kdy jsme v práci. Život venku neznají a tak neví o co přichází.
Jistě by takový život s nimi měnily ty kočky, které žijí venku bez domova, opuštěné a hladové... tak si myslím, že se až tak špatně nemají.
... zkrátka je to všechno o možnostech, které máme...

conie napsal(a):
A proč? Proč by nemohla číča s PP, kastrovaný mazel, chodit ven? To je snad moje zodpovědnost, ne? Taky mám doma 3 číči - nalezence a zachráněnce, přesto vím, že mainka s PP na mazla tu taky jednou bude běhat. A jestli jsou chovatelé tak striktní, tak prostě budu mlžit. Chci mainku - tudíž s PP, na mazla, kastráta, ale bude mít stejné podmínky jako ostatní kočičky - k dispozici celý dům i velikou a bezpečnou zahradu, kde kolem je velmi klidné a bezpečné prostředí. Podle mého názoru prostě ideální místo pro báječný kočičí život.

Pokud je ve vašem okolí bezpečno, pak možná. My jsme bohužel blízko silnice i když málo frekventované, přesto tu zemřely pod koly aut naše tři kočky. Po těchto špatných zkušenostech jsme se rozhodli, že další kočky už musí být jedině bytové. Ty kočky, které máme déle a jsou zvyklé chodit ven, již nelze odnaučit, tak jsem smířena s tím, že se jednoho dne nemusí vrátit. Těm bytovým kocourkům jsme alespoň dali k dispozici velkou zasíťovanou terasu.

Ovšem musíte pak vyhledat CHS, která nebude klást tuto podmínku, nebo tedy mlžit. My při pořizování obou kocourků MCO na takovou nenarazili, ale je fakt, že my ji ani nevyhledávali, neb my měli jasno, že kocourci chodit ven volně nebudou. Je fakt, že většina CHS tento požadavek má i na svých webových stránkách.

Jedno ale vím... ty kočky, které mají možnost chodit ven, ty mají určitě mnohem bohatší život... ale ta svoboda si nese vysokou daň... jejich život bývá zpravidla mnohem kratší...

Souhlasím s názorem "Machysky"... je tam nejen velké riziko, že se venku může něco stát (já sama takhle přišla během 9 let už o tři kočky), ale že ho může někdo i ukrást. Naše dvě kočky bez PP (obyčejná nalezenkyně a modrá britka) chodí ven, ale k cizím lidem nepřiblíží. To mainky jsou velmi společenské a kontakt s lidmi vyhledávají, takže by bylo docela lehké je odcizit. Sama mám doma dva mainské kocourky s PP, tak jejich povahu znám a nikdy bych je ven nepustila.
Takže vám nezbývá nic jiného, než se buď ohlédnout po MCO bez PP, ale zde není záruka, že vám vyroste čistokrevná mainská mývalí kočka nebo si splnit sen (jako já), vzít s PP a mít ho jako bytového mazlíčka, protože většina CHS vyžaduje i ve smlouvě, aby mazlíček nechodil volně ven.

deauville napsal(a):
Conie, také mi to už přijde jako výkřik do tmy. O čem máme přemýšlet? Ano, jedno kotě zůstává v útulku, z důvodu, které neznáme a nedozvíme se. Na kotě prostě není právní nárok.

Co se k tomu postavit trochu pozitivněji? Pomoci jinému zvířeti?

Chápu, že se někdy člověk rád vypíše z nějakého zklamání, aniž by psal stížnost přímo adresně, což zřejmě je případ Conie. Někdo se bojí zveřejnit název útulku, kde měl špatné zkušenosti, aby se to třeba neobrátilo proti němu, ale na druhou stranu by to mohlo upozornit ostatní, kde si případně dát pozor.
Conie, já sama patřím mezi ty šťastlivce, kteří díky útulku získal dvě úžasné kočičky... obě už bohužel nežijí, ale dosud na ně s láskou vzpomínáme. Určitě nesmíte na všechny útulky zanevřít a zkuste to jinde. Třeba v tom hodonínském útulku vás přijmou s otevřenou náručí...

rapotacka11 napsal(a):
Sourozenci?
Někdo, komu můžete věřit?
Nebrala bych zvíře do nejistoty.

Souhlasím s "rapotacka11"... nebrala bych žádné zvíře do nejistoty.

Když to nejde u sestry, pak nějací dobří sousedé, či známí?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Děkuji za všechny reakce

A to mně přivádí k další otázce... pokud by se pořizovaly kočky dvě, ale ne najednou (jasně, ideál by asi byli sourozenci z jednoho vrhu, ale prostě kdyby se pořizovaly postupně), máte zkušenosti i s tím že by si kočky nesedly?
A jaké vybírat pohlaví pokud počítám s tím že by k první kočce přibyla druhá až za čas? Nebo je to úplně jedno?
Kočky by tedy šly po pubertě na kastraci.

Projíždím ta plemena co jste doporučili, mainská mývalí je úžasný rys ale vzhledově se mi moc líbí ragdoll...
Ragdolla jste mi také doporučili, je to velký rozdív v kočkopsí povaze, mezi mainskou mývalí a ragdollem?

Naše nynější 4 kočky přibývaly všechny postupně do naší domácnosti a nebyl žádný problém. Dva MCO jsou od sebe 9 měsíců a nedají bez sebe ani ránu od prvního dne. Dvě naše starší kočky si na přírůstky zvykaly trochu déle, ale srovnaly se nakonec bez problémů a nyní žijí všichni čtyři spokojeně.
Ono ale záleží i na povaze. Věděla jsem o tom, že mám doma tři kočky velmi klidné povahy, tak jsem sháněla čtvrtou za každou cenu také klidnou, aby jim nenarušila jejich milovaný klid... a stálo to za to. Klidné 4-měsíční kotě mezi ně zapadlo tak úžasně, jakoby u nás bylo už od narození. Takže je potřeba se ohlížet i na potřeby těch starších a alespoň trochu se přizpůsobit.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..ony kočky všeobecně jsou návykové...začala jsem jedním ragdolem a dnes jsem u tří koček...ne že bych nechtěla ještě další, ale byt prostě nenafouknu...

Ano, kočky jsou všeobecně návykové a u MCO to prý platí dvojnásob.

Když jsem řekla, že dvě kočky jsou konečné číslo... manžel se mi smál... za rok jsem řekla, že tři kočky jsou konečné číslo... opět se mi manžel smál... a když jsem před nedávnem prohlásila, že čtyři jsou opravdu konečné číslo... už se nesmál, tak myslím, že jsme na tomto počtu opravdu skončili...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...MCO je můj sen, ale trochu jsem se bála té velikosti a váhy...až jednou odejdou naše myšilovky, tak dalším plemenem bude právě MCO, ale chce to investovat do PP a hlavně vyhledat chovatele, který je vychovává v rodinném prostředí a koťata jsou středobodem rodiny...

MCO byl i můj sen, který jsem si časem splnila a rozhodně nelituji. Tato rasa má ale jedinou vadu, je známo, že je velmi návyková... nezůstává se u jedné. My pořídili kocourka a za 9 měsíců mu přibyl kamarád stejné rasy. Jsou spolu viditelně šťastni. A co se týče velikosti či váhy, rozdíl v tom není žádný. Máme ještě obyčejnou kočku a modrou britku a dá se říct, že nejvíce by snědla právě ta nejmenší (obyčejná). A o co jsou ti obříci větší o to jsou něžnější, jakoby si byli vědomi své velikosti, tak jednají opatrněji. Zajímavé je u MCO i to, že milují celou rodinu, nikoliv jednotlivce.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Promiňte, ale co je MCO? To je mainská...?

Ano, MCO je název kočky mainské mývalí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jo a ještě jeden dotaz - pár lidí mi už řeklo, že s kočkou vy bytě at na kytky úplně zapomenu (mám kytky ráda, mám jich hodně).
Je to pravda?

Máme to u našich dvou kocourků MCO stejné jako píše "tomason"... také nám nic nezničili, takže s pojmenování "něžní obři" zcela souhlasím. Kytek sice mám málo, ale vůbec si jich nevšímají. Jen u palmy jeden občas hrabal, tak jsem hlínu zasypala keramzitem a je klid. Vánoční stromek stál celé svátky bez povšimnutí.
Jinak, když se kočce dá rázně od počátku najevo, že nesmí na určitá místa, tak to pochopí... ona hloupá není, ale počítejte s tím, že občas zkouší, zda polevíte.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dobrý den všem příznivcům koček, prosím o vaše rady, jen chci zároveň poprosit aby se to tu nezvrhlo v urážení atd. jak už jsem si všimla v pár dalších tématech na ifauně... jdu se ptát na radu proto, že o ní stojím a chci to nejlepší pro nás i kočku.

K věci - já nikdy kočku neměla, měla jsem v minulosti několik psů a další různou drobnější "havěť" jako křečky, morčata, králíky... všeobecně jsem milovník zvířat, ale přesto mě kočky nikdy moc neoslovovaly, nejspíš právě kvůli těm rozdílům proč se lidi dělí na "kočkomily" a "psomily" - jejich nezávislou povahu a celkově někdy těžší pořízení (aspoň z mého subjektivního pohledu "psomila").
Přiznávám bez mučení, že oddaná povaha psů mi vyhovuje víc než povaha většiny koček, kdy člověk je pro ně mnohdy spíš jen zdroj krmení a hlazení - pokud mají ovšem náladu.

Můj partner to má ale naopak, jeho životem, hlavně dětstvím, prošly davy koček, je vyložený kočkomil, nikdy neměl psa. Pak šel na čas od rodičů "do světa", a ted když se usadil, chce ve svém "kočičím" životě pokračovat.

Já už se s tím smířila a vím že cokoliv si pořídíme, budu to mít ráda. Ale protože otázka není JESTLI budeme mít kočku, ale KDY tak jsem se rozhodla se do toho taky aktivně vložit a nečekat až partner přitáhne kotě (nebo rovnou celý vrh jak by mu bylo podobné) od nějakého kamaráda nebo souseda. Tím že začnu s výběrem sama, mám aspoň nějakou šanci jak finální "výsledek" taky ovlivnit, jestli mi rozumíte, a vybrat kočku která bude "pro oba".

Ještě podotýkám že bydlíme v RD, ale kočka by přinejmenším rok byla jen v bytě, protože kolem vede hned ze dvou stran celkem frekventovaná silnice, a nesla bych to těžce, kdybych našla přejetou kočičku... pak plánujeme sěhování do nového, kde bude dům celkem stranou ossilnic, a tam by kočka měla i přístup ven.

Moje představa je buď
1) zajet do útulku a tam vybrat už dospělou kočku, o které bude známo jakou má povahu, jestli je mazlivá, klidná nebo divočejší... Manžel ale z nějakého (pro mě záhadného důvodu) tuhle variantu zatím nechce.

2) kočku s PP, plemene které je známé svou povahou... čili hledám "kočkopsa".

Kotě neznámého původu, kterých bude na jaře k mání určitě spousta a zadarmo, nechci z toho důvodu, že se opravdu velká sázka do loterie jaká povaha a temperament z toho vyroste.

Děkuji za trpělivost všem kteří to dočetli celé, ten můj elaborát byl hlavně proto, aby bylo jasné, do jakých podmínek kočka půjde.

Prosím, jaké plemeno kočky by bylo vhodné? A skoro stejně důležité - jaké určitě ne, tedy čemu se vyhnout?

Je mi samozřejmě jasné že i v rámci jednoho plemene se najdou různí jedinci, a bude třeba si "pohlídat" rodiče, ale přesto asi nějaké plemeno bude vhodnější než jiné...

Čili hledám kočku klidnou, mazlivou až vtíravou, co pokud možno neničí byt (u kotěte je to jasné že bude, ale spíš pak v dospělém věku...)

Uvítám všechny příspěvky, jen prosím slušně.

Myslím si, že není vůbec žádný důvod, aby tu došlo k nějakým urážkám...

Já s manželem jsme byli dříve typičtí "psomili" a první kočku jsme si pořídili jen kvůli myším, s nimiž jsme na našem domku neúspěšně bojovali. Myšlení ohledně koček jsem já jako pejskař měla úplně stejné, jako máte teď vy. A dnes? Nyní patřím mezi největší "kočkomily" a po smrti posledního psa, už jsme si dalšího nepořídili, oba s manželem jsme se rozhodli zůstat už jen u koček.
Začali jsme prvním kocourkem z útulku s tím, že bude venku... nyní nám v naší domácnosti "velí" 4 kočky a my se jim občas i "podřizujeme".

Celkově ale záleží na jakou povahu kočky natrefíte. Jsou kočky, které mají blízko k psovi a některé naopak. Měli jsme obyčejné z útulku, ty byly moc vděčné za domov. Jednu nalezenkyni máme již 8 let, ale ta byla vždy velmi nezávislá. Naší domácností prošly modré britky, ty byly také celkem nezávislé a jedna, kterou máme doteď si přijde pro pohlazení jen občas a pouze když sama chce. Zato dva naši kocourci mainské mývalí, to je jiná... ti mají k psovi nejblíž. Komunikují, vyhledávají kontakt, u všeho musí asistovat, ti splňují to, co možná hledáte. Navíc jsou nekonfliktní k ostatním zvířatům a nestraní se návštěvám. A oba velmi milují moje starší děti. Říká se, že i Ragdoll je také hodně kontaktní, ale toto plemeno jsem neměla, tak nemůžu posoudit.
I obyčejná kočka může mít psí povahu (měli jsme dvě takové) a naopak může být plašší a přijde se za vámi pouze najíst... takže je to o povaze.
Trochu se dá odhadnout i povaha už u kotěte, tak by vám nějaký chovatel mohl poradit s výběrem. Já si u mainských mývalích kocourků u chovatelů vyžádala, že chci mazlivé a kontaktní a takové mi opravdu vybrali.

Třeba časem jednou dojdete k větě, kterou si sama sobě občas dávám:... "Jak jsem mohla dříve žít bez koček?!"

micubisi napsal(a):
Nikdo Vás k pomoci nenutí. Zkuste třeba pomáhat nějakému útulku sama fyzicky a uvidíte, jaké to je, starat se o nemocná, smradlavá zvířátka. Pak také budete prověřovat každého, kdo jim chce poskytnout domov. Není to o špatné zkušenosti z nějakého útulku, sama ji mám také. Jeďte se někam podívat a neházejte všechny do jednoho pytle. Já smekám před každým, kdo se vedle svého zaměstnání dokáže ještě postarat o opuštěná zvířata.

Souhlasím... že by se neměly všechny útulky házet do jednoho pytle.
Já sama si brala celkem dvě kočky ze dvou různých útulků. Přístup v obou případech výborný, zvířátka byla zdravá a my tehdy byli úplní začátečníci. Rozhodně bychom vůbec neprošli nějakým testem, neb jsem si tehdy ještě neuměla představit, že by kočka ležela i na kuchyňském stole, natož že by mě více koček okupovalo postel... což dnes je už pro mě úplně normální věc. Přesto v útulku byli vděčni, že jsme jejich kočkám poskytli domov, ačkoliv jim muselo být jasné, že nemáme úplně přesnou představu o tom, co život s kočkou obnáší.
Myslela jsem si velmi dlouho, že takhle v pohodě to funguje ve všech útulcích a až mnohem později zde na diskuzi jsem s úžasem zjistila, že tomu tak vůbec není.
Takže je to o zkušenostech s útulky a o štěstí, na který člověk zrovna narazí, nebo spíše, který má zrovna ve své blízkosti.
A já jsem zrovna útulkům vděčna, že nás nasměrovali k životu s těmito úžasnými zvířátky.

aritim napsal(a):
Mám stejnou nedávnou zkušenost. Po smrti milovaného kocoura jsme si v blízkém útulku vyhlídli podobného. Byli jsme důkladně prolustrováni, což nám ani tak nevadilo, následně jsme se mohli přijet podívat a absolvovali ještě podrobnější výslech. Jsme majitelé dvou útulkových psů a nalezené zmrzačené kočky, kterou máme už 13 let.V minulosti jsem měla více nalezených nebo odložených koček, bydlíme v RD se zahrádkou na málo frekventovaném místě. Kočky mohou být venku i doma, jak je jim libo a ve mě mají vrátného, spí v posteli, ve skříni, v knihovně, prostě kde chtějí. Všechny kočky jsme vždy měli kastrované. To všechno jsme v útulku vylíčili, a když jsem viděla, že se paní netváří moc nadšeně, že chceme zrovna tohoto kocoura, navrhla jsem, že poskytneme domov jakémukoliv jinému, který to potřebuje. Byla jsem i připravena zaplatit veškeré výdaje, které jim s tou "naší" kočičkou vznikly a něco navíc. Odjeli jsme s prázdnou a následně nám přišla SMS, že budou hledat vhodnější domov. Jsem docela zklamaná a už další útulky ani nemám chuť oslovit. Kočky se u nás dožívají 10 - 17 let, i když je pravda, že některé se nám ztratily, ale to je prostě venkov. Jsme proto nevhodní majitelé pro kočky?

Tak to v hodonínském útulku by vás na rukou nosili... ... tam by vám vyšli vstříc i ohledně povahy či barvy...
Pro nás byl hodonínský útulek dost z ruky, ale skrz jejich přístup nám stálo za to si k nim zajet i když jsme to měli docela daleko.

Risk je to vždycky, ale většinou se srovnají. Je-li domek a možnost chodit ven, pak je soužití jednodušší. Sama mám dvě kočičky, které chodí i ven a dva bytové kocourky... všichni se snáší velmi dobře. Zkuste to a uvidíte.