Je vidět, že každý útulek to má jinak.
My tehdy zavolali do útulku, že máme zájem o kočičku, nejraději černou, které nebude vadit, že bude sama, jelikož jsme větší počet neplánovali... (teď se tomu musím smát, protože nyní po 8 letech vlastním už 4 kočky )... a oni vyšli vstříc, vybrali nám opravdu černou, která vyžadovala být sama a v útulku hodně trpěla. Dověděli jsme se, že ji našli opuštěnou na sídlišti a že je jí přibližně rok a půl. Jedinou podmínku nám dali, že ji musíme držet doma alespoň tři týdny, pak ji teprve můžeme začít pouštět ven. Na tomto útulku se mi moc líbilo, že se zajímali i po delší době, jak se kočička má a měli velkou radost, když jsme poslali zprávu i fotku.
Za tuto kočičku jsme tomuto útulku vděčni, protože právě ona nás naučila velké lásce ke kočičkám a přesvědčila nás, jak jsou tato zvířátka úžasná.

Acamar napsal(a):
U nás ani adopční poplatek nechtěli, ale přivezli jsme jim krmivo cca za 1000-1500. O kastraci jsme se ani nebavili (možná byla v té adopční smlouvě, to už nevím), přišlo mi to samo sebou, že dáme kočku vykastrovat (to jsme si mysleli, že vykastrovaná je i ta starší, nebyla...).
S útulky pro psy zkušenost nemám, ale co jsem tak slyšela, tak souhlasím s Lavaccou, že u těch koček to někdy zavání fanatismem.

Pokud si pamatuji dobře, tak my tehdy platili adopční poplatek za vykastrovanou kočičku 800 kč. Kočičku, kterou jsme si brali, byla v útulku tak nešťastná, že byla na ostatní kočky až zlá... takže útulek ji doporučoval pouze jako jedináčka a do domku se zahrádkou. My tyto podmínky tehdy splňovali, tak byla vybraná nám. Kočička u nás byla nesmírně vděčná za domov a lásku, jak jsem u žádné z našich dalších koček nikdy nezažila. Dodnes na ni moc vzpomínáme.

Je to vždy jen a jen o povaze jedinců.
Sama mám 2 kočky (obyčejná nalezenkyně a modrá britka) a 2 kocourky (oba rasy mainské mývalí). I když všichni do naší smečky přibývali postupně, snáší se velmi dobře. Panuje mezi nimi úžasná harmonie a všichni se navzájem respektují. Ale největší respekt má ta nejstarší nalezenkyně, ačkoliv je z nich všech nejmenší. Snáší se tak dobře i proto, že se všichni sešli s velmi klidnými povahami. Kočky chodí i ven, oba kocourci jsou pouze bytoví, ale mají stálý přístup na velkou zasíťovanou terasu.
Co se týče mazlivosti, je tu velký rozdíl. Kočky kontakt tolik nevyhledávají, pro pohlazení si občas přijdou, ale jen když opravdu chtějí. To kocourci jsou oproti nim velmi mazliví. Jednomu dokonce říkáme "přísavka".

Takže zvážit, jaká povaha nového přírůstku by se k vaší kočce hodila. Dobrý chovatel už u malých koťat trochu povahu pozná. A ještě jedna věc, dle mého jsou mainky velmi nekonfliktní plemeno a snesou se dobře i s ostatními zvířaty. Občas hlídáme mojí mamince psa a vždy bez nejmenšího problému.

Dost patová situace, toho vašeho kocourka je mi líto... a chápu vás, také by se mi nechtělo pořizovat si psa jen kvůli tomu, aby byl zahnán drzý kocour...
Tak nezbývá, než zjistit čí je, ale obávám se, že ani toto nepomůže... jeden známý to jednou řešil tak, že cizího kocoura, co k nim také chodil, ho chytil, pořádně ho polil studenou vodou a pak pustil... víc se ten kocour u nich už neukázal. Možná to hraničí s týráním, ale ten známý byl zoufalý a nechtěl přijít o své milované kočičky, tak to zkusil takhle. Ale možná ten váš drzý kocour bude tak otrlý, že ani studená sprcha nezabere... ... snad zkusit by se to mohlo, samozřejmě pozor na mráz...

Acamar napsal(a):

Je to všechno o provozovateli útulku, myslím že jen "velké srdce" na tuhle práci nestačí...


... nenapsala bych to lépe...

Také mě to překvapilo. Spíš se dovídám, jak jsou v útulku rádi, když jde kotě co nejdříve do rodiny. Nám dávali kočičku v pohodě i když věděli, že bude chodit ven. Kočička žila s námi tři krásné roky, než opravdu nakonec skončila pod koly auta. V útulku nám hned klidně nabízeli další. Zřejmě to brali tak, že lepší kratší, ale šťastný život v milující rodině, než setrvat dlouhý život v útulku, kde je kočka ve stresu a stoupá riziko nákazy, jak píše "Acamar".

Špatné zkušenosti, kdy naše kočky kvůli silnici přišly o život, nás nakonec donutily chovat pouze bytové kočky.

Můžete zkusit syrové maso, ale může se stát, že jej nebude chtit. Naší nejstarší kočce jsme poprvé nabídli maso až v 4 letech a nevzala si ho. Dříve jsme nevěděli, že kočky mohou i syrové maso. Nyni je ji 8 let a je pouze na granulích a na kapsičkách. Ostatní naše tři kočky jedí syrové maso v pohodě. Maso jí ale úplně nechybí, neb si často uloví myš a tu sní.

Pokud by měla být kočička sama doma tak dlouhou dobu, tak si ji raději ani nepořizujte. Nebo pořiďte rovnou dvě. Sama by příliš strádala i kdyby to bylo plemeno jakékoliv.
Sama mám dvě kočky polovenkovní, které občas bývají doma, přesto mně nakonec bylo líto našeho bytového kocourka, že nemá doma stálého kamaráda. Nakonec jsme mu ho pořídili a tak máme nyní celkem 4 kočky... a nelituji.
Opravdu pořízení velmi zvažte, jde přece o to, aby vaše zvířátko bylo u vás šťastné...

O ragdollech se říká, že jsou nejmazlivější, ale i tak je to o povaze jedince.

My máme modrou britku, která si pro pohlazení přijde spíše výjimečně, zatímco modrá britka mojí kolegyně je extrémně mazlivá až dotěrná. Pak máme dva kocourky mainské mývalí a každý je úplně jiný. Ten starší vyžaduje neustálý kontakt, takže jeho téměř celodenní náplní práce je hlavně bedlivě sledovat, kdo si sedne a okamžitě obsadit klín. Ten mladší kontakt tolik nepotřebuje, ale jemu se ještě povaha rýsuje, tak uvidíme, jaký bude výsledek. Měli jsme černou kočku z útulku a ta byla velmi přítulná, zřejmě tam sehrála velkou roli vděčnost za domov. Ještě naši domácnost obývá černá nalezenkyně, která přítulná moc není, ale lehne si na klín pouze tomu, u něhož vycítí, že přijde brzy nemoc, takže je to taková naše "věštkyně".

Takže i u ragdollů narazíte na různé povahy. Ale majitel, který vám bude nabízet koťátka už sám může říct, které kotě z vrhu bude nejpřítulnější.

... nezáviděníhodná situace...

... také mě napadl jedině pes, jak radí Rapotačka, jinak nevím. Vzhledem k tomu, že psa nechcete, tak snad se tu objeví někdo s lepší radou...

rybka napsal(a):
Zdravím, já pro jistotu pořizuji jen ministromeček. Malé děti již nemáme a Vánoce vlastně teď děláme pro zvířátka. Při strojení trochu asistují tak je nechám, aby si pohráli. Pak je to již nebaví a stromečku si nevšímají. Máme dvě kočky a kocoura

Krásné fotky, čiší z nich pohoda a klid... tak to má být.

My zatím máme doma děti, tak stromek musí být a k tomu 4 kočky... asi bude veselo... já jsem naštěstí připravena na všechno...

joanne.s napsal(a):
Beji: tak hlavně máš mladého kocourka velkého plemene, který už něco váží, žádný třasořitka, ten už by mohl větev stromku řádně zatížit! těšíme se na fotky :D :D.

No, už se docela těším co vlastně budu fotit...

Jsou dobré i ozdoby, které jsou jakoby z pingpongových míčků, koupila jsem je myslím v OBI. Pokud se kočkám podařilo nějakou tuto báňku sundat, nanejvýš si s ní pohrály jako s míčkem a já je pak po jejich hře navěsila zpátky. Jsou nezničitelné, takže my byli v klidu a i kočky si to fajn užily ... takže pohodové vánoce.
Po stromku nám žádné kočky nikdy nelezly ani neskákaly, ale máme mladého kocourka, který ještě vánoce nezažil, tak uvidíme, jak na stromek bude reagovat... snad si vezme dobrý příklad z ostatních.

"Ta pythagorova věta mi nejde do hlavy... raději to zaspím..."

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Objevilo se mi to dvakrát a ani nevím proč... a to nepíšu poprvé.

Já mám dva kocourky a nechala jsem je vykastrovat uz před osmým měsícem. Jsou po kastraci klidnější a jejich hry jsou mírnější. Jsou spolu naprosto v pohodě (jeden má 8 měsíců a druhý 16 měsíců), ale ono hodně záleží na jedincich. Já si myslím, že kastrace může pomoct, ale také nemusí. Být vámi bych už kastraci zvažovala a nečekala bych až budou značkovat...

Beátka napsal(a):
Dacani a pak že dvě/dva jsou lepší než jedna

Zatím neznačkují (klepu klepu) ani jsem nezaznamenala, že by moč páchla jinak než obvykle. Spíš bych chtěla tomuhle všemu předejít, plus, aby zklidnili hormon. I když (po desáté) vím, to mi kastrování nezaručí. To je přesně i u nás, aby měli náladu na hraní ve stejný čas a spíše hravý zrzek

Tak nezbývá než doufat, že se to nějak utřepe

Já mám dva kocourky a nechala jsem je vykastrovat uz před osmým měsícem. Jsou po kastraci klidnější a jejich hry jsou mírnější. Jsou spolu naprosto v pohodě (jeden má 8 měsíců a druhý 16 měsíců), ale ono hodně záleží na jedincich. Já si myslím, že kastrace může pomoct, ale také nemusí. Být vámi bych už kastraci zvažovala a nečekala bych až budou značkovat...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pasta Orozyme. Kočkám chutná. Ještě jsem měla jednu (na název si nevzpomenu), ale po té kočičáci děsně slinili.

Ta pasta Orozyme se dá koupit v obchodě nebo jen přes veterináře?