V tom to není příspěvek jsem psala ve 12 v noci zrovna když se to dělo a celý den předtím měl pejsek moji pozornost a procházky venku.

Ahoj,
hledala jsem všude na google, ale nikde nic vysvětlím situaci.ležím na gauči pracuju na pc a muj pes má tendence pořád vylejzat z pod deky a zase pak jít ke mě a hlavou drcat do deky a nadzvedává mi tím počítáč z klína takhle to udělá třeba 10x až jsem se začla "rozčilovat" :D ne hnusně ale tak diskutovala jsem a moje Sandy má v oblibě přijít položit mi hlavu na pusu a takhle držet dokud nezmlknu a pak mě olizovat. :D já nevím proč to dělá. jestli je to známka " tak už mlč" nebo " tak se nezlob" je to tak roztomilý :D ale nikde jsem nemohla najít nic o tom co to vlastně znamená. nevíte někdo ?Děkuji.

fikovnice napsal(a):
Dobrý den, já myslím, že na to jdete vcelku dobře. Jen mírností a vlídností získáte kcourkovu důvěru. Akorát jedna věc mě při čtení části Vašeho příspěvku napadala, a to tzv. freezing - zmrazení - někdo to tak má (i lidé), že ze strachu zůstanou strnulí, nehybní. To mě napadalo při pasáži, kde popisujete,
že "nechá si líbit uplně všechno od pusinek k mazlení i náš pejsek (yorkšír) mu dává pusinky a lehá si k nám když ho mám u sebe a tlačí se na nás a s kocourkem to ani nehne a nechá se oblizovat..."
Ale můžu se samozřejmě mýlit...
Přeji hodně radosti s novým mazlíkem!
Jo, a moji dva útulkáči jsou všeobecně nemluvkové, jen mladej vrká - je snad zkřížený s hrdličkou . Oba slyšet mňouknout - tak to je u nás snad přímo rarita! Toto mají kočky prostě různé...

Dobrý den,

děkuji Vám za odpověď. Něco na tom zmrazení jak říkáte bude, když se nad tím teď zamyslím. Chvílemi to tak opravdu je a někdy ale zase mám pocit, že snad to i vyžaduje ať si dělám co chci :D ale ty chvilky zmrazení jak říkáte tam asi vážně jsou .

Tím jak je to pro mě nové. kočičky jsme tedy u mamky měli ale já vždy spíše radši psy páč koček jsem se bála celkově tak jsem se o ně moc nezajímala. Postupem času jsem i začla být u kamarádku mezi kočkami a nějak jsem si k nim našla cestu a když se mi naskytla příležitost dostat právě našeho Alexe tak jsem po tom skočila. Jenže jsem z toho ve stresu snažím se a chodím po bytě a za přítelkyni pořád co se děje a proč tohle a jestli s ním není tohle. Opravdu bych chtěla aby se s námi měl dobře. Teď jak tohle píšu zrovna vyšel sám ze skrýše a sleduje mě jestli jsem dost daleko aby mohl jít asi na záchod. Je to láska doufám, že se brzy otrká a zjistí že mu nikdo neublíží .

Děkuji Vám moc.

Ahoj Všem,

už jsem sem psala před pár dny, že jsme si pořídili a teď už to umím pojmenovat nesocializované kotě. Já vím moře trpělivosti...zkoušet komunikovat. Je to první kocourek, kterého jsem přivítala do své rodiny a převzala ho z útulku. Je to pro mě celé nové a pořád čtu články o kočičkách a trávím u toho spoustu času abych se dozvěděla co nejvíce o mém novém mazlíčkovi, kterému bych chtěla dát všechno na světě. Jenže mě začíná trápit, že náš kocourek za prvé vůbec nemňouká a když ho chci vzít ze skrýše abych ho pomazlila tak syčí. to ano i prská ze začátku jsem se bála teď už ne a vždy ho vezmu a z něj se stane mazel. drbu ho on vrní a otáčí se na záda a nechá si líbit uplně všechno od pusinek k mazlení i náš pejsek (yorkšír) mu dává pusinky a lehá si k nám když ho mám u sebe a tlačí se na nás a s kocourkem to ani nehne a nechá se oblizovat. chodí kolem něj a jde k němu a nic tak fakt problém nevidím.. já ale nevím co si mám myslet. dělám to tak každý den už zhruba něco přes týden co ho každý den beru sedíme na gači on tu leží s námi nebo u mě se mazlíme jak jsem již popisovala, i občas když se zvedneme tak tam prostě spí jak pařez a je vklidu nebo kouká ale je v klidu. pak odejdeme vedle do místnosti akdyž se vrátíme tak už je ve skrýši a syší, prská a jde po nás drákama přesto, že před pár minutami se s námi mazlil. Když třeba si k němu sednu tak u něj sedím třeba pul hodiny mluvím na něj aby přišel ke mě dělám pořád jedno gesto mluvím klidně a s ním to ani nehne. Já ty pokroky vidím, ale jenom když je u nás :( že třeba se o nás tře, ale jakmile je ve skrýši tak nic jiného než ho vzít nezbývá bez ohledu na prskání jak jinak mu totiž dát mazlením najevo, že se nemusí bát. Já nevím je tu něco co jsem napsala a je to špatně ? nebo myslíte, že na to jdu dobře, ale prostě to chce opravdu čas a je všechno v pořádku ? Já se bojím aby třeba něco nebylo špatně. :( Děkuji moc za každou odpověď. Jo ještě s námi je schopná trávit čas jenom na gauči jakmile ho vezmu do jiné místnosti tak je nervozní a bojí se zkoušela jsem ho vzít totiž do ložnice aby s námi společně spal, ale hned utekl..

Děkuji všem kdo si přečte tento vyčerpávající článek.

lavacca napsal(a):
Tak pokud na něj dlabali, tak pak je to jasné. To chce intenzivní ochočování. ;) Nejlepší je to skrz jídlo - hladit a vyprávět mu něco klidným hlasem u jídla.

Pokud prská, tak bych na něj šla klidně s rukavicí - zimní máte měkké, takže mu to nebude nepříjemné a přitom vám nepoškrábe. No, já ho měla v pokoji, kde tolik možných schovávaček nebylo a když, tak se tam dalo sáhnout, vytáhnout ho a vzít do náruče na mazlení.

Pokud by byl někde, kde na něj nedosáhnete, tak netahat a nechat ho až si přijde pro jídlo sám - ze začátku tam jen sedět a pozorovat. Postupně mu začít vyprávět klidným hlasem - já mu vyprávěla např. co se ten den dělo. :) A pak zkusit i pohladit... jo a ideální je si sednout k němu na zem, aby se nebál vysoké postavy.

Už jsem ho vzala a ani nepípl. :) spokojeně mi vrní v náručí :) Každý den mu budu se snažit dát najevo, že mu nic špatnéhonehrozí :) děkuji moc :).

lavacca napsal(a):
Je to prcek, ti si většinou zvykají rychle. Já tomu dávám max. měsíc a při klidném zacházení si ho získáte. ;) Rok je fakt extrém, to musela být kočka hooodně zrazená.

No ono to může být tím, že si ho vůbec nevšímali. :/ Těžko říct to nevím. Ale děkuji Vám moc. Uklidnila jste mě a poradila díky tomu, že máte stejnou zkušenost. Ještě se zeptám jak takového kocourka vzít do rokou ? Když syčí a prská já hned ucuknu protože se leknu. Jak jste svého kocourka brala do rukou Vy když byl třeba schovaný někde kde se těžko bere ?

lavacca napsal(a):
Klasické nesocializované kotě - chce to moře trpělivosti a času. Ale pokud na něj půjdete opatrně, tak se nakonec omazlit nechá.

Brala jsem si cca 3 měsíčního kocourka z útulku - lidí se bál tak na půl - bál se ruky, takže tipuju, že na něj někdo nebyl zrovna hodný. :( Vždy se připlácl k zemi - ideálně zalezl do rohu a dělal, že tam není. Denně jsem ho brala do náruče, mazlila, povídala mu a cca za 2-3 týdny si už pro pomazlení chodil sám. Nejdřív u jídla, pak už i jindy. Dneska (je tu už 14 měsíců) jak mě vidí, letí div se nepřerazí a mazlinkujeme se spolu - dává pusinky, blahem slintá, když ho drbu pod bradou, atd. Nicméně pomazlí se jen se mnou, nechá se i od mámy, která krmí ráno v týdnu, když jsem v práci. Ale od bráchy a táty se nikdy pohladit nenechal, taky je fakt, že oni se k němu nikdy nehrnuli, takže je moc nebere jako členy rodiny. Spíš je rád pozoruje z dálky. Jinak u nás chodí i ven, ale to jsem ho pustila až po kastraci, do té doby byl jen doma, aby si zvykl na lidi + ho nelákaly kočky venku a nenechal se přejet (takhle jsem před lety přišla o kocourka, kdy už měl jít za týden na kastraci a jednou navečer nepřišel - srazilo ho auto cestou za kočkama. :().

Děkuji moc,

Já ty pokroky vidím. Dnes ráno jsme ho našly v termo tašce zalezlýho vzala jsem celou tu tašku a položila na postel dávala jsem pozor na prudké pohyby a mluvila k němu. Jen koukal pak jsem se odvážila si vzít paštičku na prsty a on mi z nich jedl ani jednou tentokrát nezasyčel. Pak jsem jen seděla a koukala na něj. Začal pomalu vykukovat a obhlížel zda je čistý vzduch. Trošku jsem ho pobízela a on si poprvé došel předemnou na záchod ( předtím nám pokadil postel a počural protože jsme byly v místnosti kde má záchod a bál se) a teď zase zalezl do krytu a syčí. Potřebuje tedy čas a aby jsme k němu mluvily a byly opatrné. Opravdu se snažím a kamarádka říkala, že její kočce to trvalo i rok než vylezl. To si neumím představit takovou dobu :(.

Znám kočky a koucourky co nejsou plachý vůbec. Moje máma má kočku a každé její kotě šlo do nové domácnosti naprosto klidné a hravé. A ne jen ony. Proto se tím zabývám.Je to pro mě i nové a tak mě zajímá jak dlouho to může trvat.

Ahoj Všem,

kamarádka si vzala z útulku již 5 člena do rodiny (má 4 kočky) kocourka. Po měsíci byl stále plachý a vylejzal pouze pokud v místnosti nikdo nebyl a poté se šel najíst a vykonat svou potřebu. Jelikož byl v útulku mezi 90 kočkami tak si myslela, že se bojí a je toho na něj příliž. My máme fenku yorkšíra a jsme tu s partnerkou jen spolu tak mi ho darovala.
První den byl v klidu u mě rozhlížel se nechal se mazlit, pusinkovat a nejevil známky strachu. Poté se odplížil a schoval se za gauč. asi týden nechtěl kontakt kdykoli jsme se přiblížily tak syčel a prskal na nás občas jsem se dostala pomalými krůčky blíže a nechal se z misky nakrmit, ale pohladit ne to hned couval. My sami jsme se jeho prskání bály tak jsme více nezkoušeli. Poté přišla ta kamarádka a ta ze zkušenosti ho vzala v klidu do rukou i když prskal. Poté pár hodin byl u nás vrněl, nechal s vše líbit a užíval si to. I ležel sám na gači rozvalenej, ale pak zase utekl a když jsme šly blíž opakovalo se prskání a syčení. Jsou mu 4 měsíce a týraný asi nebyl to nevíme, ale na takhle malé kotě se nám to ani nezdá, že by mohl zažít. Jaké máte zkušenosti Vy ? Případně rady a jak dlouho může trvat než příjde. Během toho týdne kdy byl zalezlý tak zkoumal a chodil se na nás i dívat, ale při pohybu utekl. Náš pes mu nevadí k tomu se přiblíží a koukají na sebe tam problém nevidím..

Děkuji za každou odpověd.