Ahoj Všem,
kamarádka si vzala z útulku již 5 člena do rodiny (má 4 kočky) kocourka. Po měsíci byl stále plachý a vylejzal pouze pokud v místnosti nikdo nebyl a poté se šel najíst a vykonat svou potřebu. Jelikož byl v útulku mezi 90 kočkami tak si myslela, že se bojí a je toho na něj příliž. My máme fenku yorkšíra a jsme tu s partnerkou jen spolu tak mi ho darovala.
První den byl v klidu u mě rozhlížel se nechal se mazlit, pusinkovat a nejevil známky strachu. Poté se odplížil a schoval se za gauč. asi týden nechtěl kontakt kdykoli jsme se přiblížily tak syčel a prskal na nás občas jsem se dostala pomalými krůčky blíže a nechal se z misky nakrmit, ale pohladit ne to hned couval. My sami jsme se jeho prskání bály tak jsme více nezkoušeli. Poté přišla ta kamarádka a ta ze zkušenosti ho vzala v klidu do rukou i když prskal. Poté pár hodin byl u nás vrněl, nechal s vše líbit a užíval si to. I ležel sám na gači rozvalenej, ale pak zase utekl a když jsme šly blíž opakovalo se prskání a syčení. Jsou mu 4 měsíce a týraný asi nebyl to nevíme, ale na takhle malé kotě se nám to ani nezdá, že by mohl zažít. Jaké máte zkušenosti Vy ? Případně rady a jak dlouho může trvat než příjde. Během toho týdne kdy byl zalezlý tak zkoumal a chodil se na nás i dívat, ale při pohybu utekl. Náš pes mu nevadí k tomu se přiblíží a koukají na sebe tam problém nevidím..
Děkuji za každou odpověd.
Klasické nesocializované kotě - chce to moře trpělivosti a času. Ale pokud na něj půjdete opatrně, tak se nakonec omazlit nechá.
Brala jsem si cca 3 měsíčního kocourka z útulku - lidí se bál tak na půl - bál se ruky, takže tipuju, že na něj někdo nebyl zrovna hodný. :( Vždy se připlácl k zemi - ideálně zalezl do rohu a dělal, že tam není. Denně jsem ho brala do náruče, mazlila, povídala mu a cca za 2-3 týdny si už pro pomazlení chodil sám. Nejdřív u jídla, pak už i jindy. Dneska (je tu už 14 měsíců) jak mě vidí, letí div se nepřerazí a mazlinkujeme se spolu - dává pusinky, blahem slintá, když ho drbu pod bradou, atd. Nicméně pomazlí se jen se mnou, nechá se i od mámy, která krmí ráno v týdnu, když jsem v práci. Ale od bráchy a táty se nikdy pohladit nenechal, taky je fakt, že oni se k němu nikdy nehrnuli, takže je moc nebere jako členy rodiny. Spíš je rád pozoruje z dálky. Jinak u nás chodí i ven, ale to jsem ho pustila až po kastraci, do té doby byl jen doma, aby si zvykl na lidi + ho nelákaly kočky venku a nenechal se přejet (takhle jsem před lety přišla o kocourka, kdy už měl jít za týden na kastraci a jednou navečer nepřišel - srazilo ho auto cestou za kočkama. :().
lavacca
napsal(a):
Klasické nesocializované kotě - chce to moře trpělivosti a času. Ale pokud na něj půjdete opatrně, tak se nakonec omazlit nechá.
Brala jsem si cca 3 měsíčního kocourka z útulku - lidí se bál tak na půl - bál se ruky, takže tipuju, že na něj někdo nebyl zrovna hodný. :( Vždy se připlácl k zemi - ideálně zalezl do rohu a dělal, že tam není. Denně jsem ho brala do náruče, mazlila, povídala mu a cca za 2-3 týdny si už pro pomazlení chodil sám. Nejdřív u jídla, pak už i jindy. Dneska (je tu už 14 měsíců) jak mě vidí, letí div se nepřerazí a mazlinkujeme se spolu - dává pusinky, blahem slintá, když ho drbu pod bradou, atd. Nicméně pomazlí se jen se mnou, nechá se i od mámy, která krmí ráno v týdnu, když jsem v práci. Ale od bráchy a táty se nikdy pohladit nenechal, taky je fakt, že oni se k němu nikdy nehrnuli, takže je moc nebere jako členy rodiny. Spíš je rád pozoruje z dálky. Jinak u nás chodí i ven, ale to jsem ho pustila až po kastraci, do té doby byl jen doma, aby si zvykl na lidi + ho nelákaly kočky venku a nenechal se přejet (takhle jsem před lety přišla o kocourka, kdy už měl jít za týden na kastraci a jednou navečer nepřišel - srazilo ho auto cestou za kočkama. :().
Děkuji moc,
Já ty pokroky vidím. Dnes ráno jsme ho našly v termo tašce zalezlýho vzala jsem celou tu tašku a položila na postel dávala jsem pozor na prudké pohyby a mluvila k němu. Jen koukal pak jsem se odvážila si vzít paštičku na prsty a on mi z nich jedl ani jednou tentokrát nezasyčel. Pak jsem jen seděla a koukala na něj. Začal pomalu vykukovat a obhlížel zda je čistý vzduch. Trošku jsem ho pobízela a on si poprvé došel předemnou na záchod ( předtím nám pokadil postel a počural protože jsme byly v místnosti kde má záchod a bál se) a teď zase zalezl do krytu a syčí. Potřebuje tedy čas a aby jsme k němu mluvily a byly opatrné. Opravdu se snažím a kamarádka říkala, že její kočce to trvalo i rok než vylezl. To si neumím představit takovou dobu :(.
gabriela94
napsal(a):
Děkuji moc,
Já ty pokroky vidím. Dnes ráno jsme ho našly v termo tašce zalezlýho vzala jsem celou tu tašku a položila na postel dávala jsem pozor na prudké pohyby a mluvila k němu. Jen koukal pak jsem se odvážila si vzít paštičku na prsty a on mi z nich jedl ani jednou tentokrát nezasyčel. Pak jsem jen seděla a koukala na něj. Začal pomalu vykukovat a obhlížel zda je čistý vzduch. Trošku jsem ho pobízela a on si poprvé došel předemnou na záchod ( předtím nám pokadil postel a počural protože jsme byly v místnosti kde má záchod a bál se) a teď zase zalezl do krytu a syčí. Potřebuje tedy čas a aby jsme k němu mluvily a byly opatrné. Opravdu se snažím a kamarádka říkala, že její kočce to trvalo i rok než vylezl. To si neumím představit takovou dobu :(.
Je to prcek, ti si většinou zvykají rychle. Já tomu dávám max. měsíc a při klidném zacházení si ho získáte. ;) Rok je fakt extrém, to musela být kočka hooodně zrazená.
lavacca
napsal(a):
Je to prcek, ti si většinou zvykají rychle. Já tomu dávám max. měsíc a při klidném zacházení si ho získáte. ;) Rok je fakt extrém, to musela být kočka hooodně zrazená.
No ono to může být tím, že si ho vůbec nevšímali. :/ Těžko říct to nevím. Ale děkuji Vám moc. Uklidnila jste mě a poradila díky tomu, že máte stejnou zkušenost. Ještě se zeptám jak takového kocourka vzít do rokou ? Když syčí a prská já hned ucuknu protože se leknu. Jak jste svého kocourka brala do rukou Vy když byl třeba schovaný někde kde se těžko bere ?
Už jsem to někde psala, ale měla jsem to jednodušší: brala jsem si divoké sotva třítýdenní koťátko, kterému myslivec zabil mamku. Byla jak tasmánský čert, bránila se urputně. Odchyt byl v montérských kožených rukavicicích. Dala jsem ji do zahradního domku a nosila jí tam jídlo. Seděla jsem u ní a protože měla velký hlad, po chvilce se odvážila vylézt a najíst. Celou dobu jsem na ni konejšivě mluvila, až se najedla, zkoušela jsem ji nalákat na pohybující se hračky, pomalu letmo pohladit. Trvalo cca 14dní, než se přestala bát a dala se pohladit. Tady byla spíše výhoda, že to bylo takové mimino, brala mne asi jako mamku kočku. To postupné zbližování, nenásilné budete muset asi zkoušet také. Nevím jestli to jde vždycky. Tcháni našli koťata na půdě, když jim bylo něco kolem dvou měsíců a ta už zůstala nedůvěřivá. Se psem spí, ale od lidí se pohladit nenechají.
gabriela94
napsal(a):
No ono to může být tím, že si ho vůbec nevšímali. :/ Těžko říct to nevím. Ale děkuji Vám moc. Uklidnila jste mě a poradila díky tomu, že máte stejnou zkušenost. Ještě se zeptám jak takového kocourka vzít do rokou ? Když syčí a prská já hned ucuknu protože se leknu. Jak jste svého kocourka brala do rukou Vy když byl třeba schovaný někde kde se těžko bere ?
Tak pokud na něj dlabali, tak pak je to jasné. To chce intenzivní ochočování. ;) Nejlepší je to skrz jídlo - hladit a vyprávět mu něco klidným hlasem u jídla.
Pokud prská, tak bych na něj šla klidně s rukavicí - zimní máte měkké, takže mu to nebude nepříjemné a přitom vám nepoškrábe. No, já ho měla v pokoji, kde tolik možných schovávaček nebylo a když, tak se tam dalo sáhnout, vytáhnout ho a vzít do náruče na mazlení.
Pokud by byl někde, kde na něj nedosáhnete, tak netahat a nechat ho až si přijde pro jídlo sám - ze začátku tam jen sedět a pozorovat. Postupně mu začít vyprávět klidným hlasem - já mu vyprávěla např. co se ten den dělo. :) A pak zkusit i pohladit... jo a ideální je si sednout k němu na zem, aby se nebál vysoké postavy.
lavacca
napsal(a):
Tak pokud na něj dlabali, tak pak je to jasné. To chce intenzivní ochočování. ;) Nejlepší je to skrz jídlo - hladit a vyprávět mu něco klidným hlasem u jídla.
Pokud prská, tak bych na něj šla klidně s rukavicí - zimní máte měkké, takže mu to nebude nepříjemné a přitom vám nepoškrábe. No, já ho měla v pokoji, kde tolik možných schovávaček nebylo a když, tak se tam dalo sáhnout, vytáhnout ho a vzít do náruče na mazlení.
Pokud by byl někde, kde na něj nedosáhnete, tak netahat a nechat ho až si přijde pro jídlo sám - ze začátku tam jen sedět a pozorovat. Postupně mu začít vyprávět klidným hlasem - já mu vyprávěla např. co se ten den dělo. :) A pak zkusit i pohladit... jo a ideální je si sednout k němu na zem, aby se nebál vysoké postavy.
Už jsem ho vzala a ani nepípl. :) spokojeně mi vrní v náručí :) Každý den mu budu se snažit dát najevo, že mu nic špatnéhonehrozí :) děkuji moc :).
gabriela94
napsal(a):
Děkuji moc,
Já ty pokroky vidím. Dnes ráno jsme ho našly v termo tašce zalezlýho vzala jsem celou tu tašku a položila na postel dávala jsem pozor na prudké pohyby a mluvila k němu. Jen koukal pak jsem se odvážila si vzít paštičku na prsty a on mi z nich jedl ani jednou tentokrát nezasyčel. Pak jsem jen seděla a koukala na něj. Začal pomalu vykukovat a obhlížel zda je čistý vzduch. Trošku jsem ho pobízela a on si poprvé došel předemnou na záchod ( předtím nám pokadil postel a počural protože jsme byly v místnosti kde má záchod a bál se) a teď zase zalezl do krytu a syčí. Potřebuje tedy čas a aby jsme k němu mluvily a byly opatrné. Opravdu se snažím a kamarádka říkala, že její kočce to trvalo i rok než vylezl. To si neumím představit takovou dobu :(.
Myslím, že na to jdete dobře. Hlavně fůru trpělivosti, držím Vám pěsti!