Tedysek napsal(a):
Přijde mi že to dělá ze stresu že ho jeho smečka opouští. Začni učit odložení a víc si základem na rituálech. Ať pes ví, že když se řekne "jdu do školy/práce, papa" že taky přijdeš a nemusí být ve stresu že zůstane už na pořad sám. Jinak si obal nervy. Jedno z mých štěňat to pochopilo snad za týden, další za měsíc (pochopilo by to dřív kdyby nemělo venku paniku i z vlastního stínu) a poslední bezmozek to pochopil někdy před druhým rokem. Ale to zas mělo vliv různé nachlazení a pod. Ovcoun udělal doma snad jen dvě louzicky.
Je to pes od psa a závislé na spoustě věcí okolo.
A co můžu doporučit, po procházce si mi bezmozek vzpomel že venku nestihl se vyčůrat úplně. Většinou Teda po dlouhé procházce (4h a více). Takže asi 10min po tom co jsme přišli jsem ho vzala ještě na 5min ven a pak teprv měl "hotovo". :).

Takhle to máme.. Navíc pejsci zůstávají sami dva, spolu, takže není úplně sám. Vždycky říkám "Čekej, já přijdu." a pejsci se ani nehrnou za mnou, prostě čekají. Ani nevyvádí, neštěkají, když nejsem doma... Nemyslím si, že by to bylo stresem, on se počůrává i přímo přede mnou, když jsem s ním celý den doma...
Ale určitě zkusím po venčení zase vyběhnout před barák, ať se vyčůrá, díky za tip

Zdravím,

dnes opět s dotazem, bohužel jsem z toho už na prášky a hodilo by se mi pár tipů, mám pocit, že jsem vyzkoušela všechno. Mám štěndo (4 měsíce), pořád se počůrává. Ale nejsou to "nehody" - jsme půl hodiny venku, aby se vyčůral atd., on se třeba vyčůrá 2x hodně,2x vykadí, pak dlouho nic, začne venku blbnout (to dělá vždy, když je "hotovo" a můžeme jít domů, je zvyklý, že ráno toho času tolik není) a jdeme domů. Do půl hodiny se mi počůrá a třeba i pokadí. Zkoušela jsem zůstat déle venku, jestli to udělá později na procházce, NIC. Prostě čeká na doma. Chodíme každé 3 - 4 hodiny (dřív jsme chodili každé 2 + po spaní, jídle, atd.) což už jedno období normálně zvládal, najednou je schopný se počůrat i když přijdeme chvíli předtím z venku. Nebo na dvě hoďky jdu pryč, předtím vyvenčím, vyběhám, unavím - přijdu, všude bobky... U žádného z mých psů jsem tohle nezažila, všichni byli čistotní, naučili se to rychle a v tomhle věku se občas počůrali, ale ne pravidelně, a hlavně ne takovou kaluž. Maďar samozřejmě z bytu udělá rybník, když to pustí, ono vytírat to 10x denně neni moc sranda. Učila jsem ho to postupně, žádné máchání čumáku, žádné nadávky, venku jsem hodně chválila. A stejně.
Chápu, že 4 měsíce je pořád málo a u každého psa to je individuální! Ale přeci jen myslím, že by to mělo být v menší míře, tohle je fakt děs...
Máte s tím zkušenosti? Asi jsem doteď měla na psy štěstí.. Nějaké tipy, aby pes pochopil, že doma fakt nee?
P.S. Bydlím v pronájmu a ty parkety asi taky unesou jen omezené množství kontaktu s močovinou

Boloňák - "Jé, hele, bišooonek." - což je pochopitelné, je tam minimální rozdíl, ale poslouchala jsem to od té samé paní 4 měsíce, než jsem se přestěhovala
MOK - labrador..ale větší potupa byla "Jé, koukej, psí holčička"

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Enter napsal(a):
Tak držíme palečky!

Děkujeme, Danny už je v pohodě, dneska už měl svoje granulky a je úplně ok

Veruuß napsal(a):
Když jdeme na procházku a přecházíme silnici, řeknu mu, honem'' a jde rychle přes ni, ale když jdeme domů, tak to dělá, že neslyší. Tak teda děkuju, určitě zkusíme trénovat znovu chození na vodítku a přes tu silnici ještě něco vymyslíme. On je mazaný na pamlsky, tak zkusím nalákat a třeba ho vodítko zajímat nebude.

Určitě zkuste, jen u těch pamlsků pozor, ať si to pak nespojuje jako odměnu za to tahání vodítka... Tak třeba nějaký povel mezitím, nebo pamlsek prostě ne bezprostředně po odvolání..
Když moje škvrně zlobí a chci ho rozptýlit, zavolám si ho, posadím, pochválím, pomazlím, a lumpárny jsou fuč Tak držíme palce

Veruuß napsal(a):
Je mu 5 měsíců, dřív to nedělal, byl v pohodě. Na hřišti vždy lítá jak praštěnej, hraju si s ním a zkoušela jsem vzít i hračku, nesl si ji skoro až domů, ale pak ji pustil a už ji ignoroval a zajímalo ho zase vodítko a přetahování v moment, kdy viděl, žese blížíme domů. Jakmile vidí, že nemá šanci a domů prostě pujde, přestane.. ale na té silnici je to opravdu otřes s ním.

U nás je to naopak.. Maďar si vezme do papuly vodítko, když jdeme domů. Ale netahá, nekouše, prostě si hrdě nese vodítko Zkuste trénovat tu chůzi na vodítku...pořád dokola, jako kdyby to nikdy neuměl... Že by brzká puberta? Každopádně jestli vám šaškuje uprostřed silnice, radši bych ho čapla v ruce, aby se něco nestalo... Ale jasně, že to neřeší problém..

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Můj pes chce rafnout do vodítka taky v případě, že chce někam, kam nejdem, a on se vzteká. Ale u nás stačí direktivně zahlásit "nežer to vodítko a střihej" a okamžitě pustí. Ví, kdy nemá cenu se mnou diskutovat.

A střihej! :-D :-D

Kolik mu je? Začal to dělat až teď, nebo už tahal a kousal jako štěně? Jestli jste zanedbali na začátku chůzi na vodítku, tak bych začala od základů trénovat. Jestli to nepůjde, cvičák. Zkuste na větší ploše trénovat chůzi na vodítku, když se zakousne, odveďte něčím pozornost, ať pustí. Ale z mé zkušenosti pes, který kouše vodítko a chce se přetahovat, si chce hrát a není dostatečně "vyblbnutý". Zkuste s sebou nosit přetahovací hračky, uzly apod...

Enter napsal(a):
Nejsem doktor, ale kdyby pes vůbec nepil a zvracel, bála bych se dehydratace. Asi bych podávala malé množství vody pokojové teploty. Náš pes většinou dostal injekci na zklidnění žaludku (aby dál nezvracel, složení nevím), ale pití měl mít vždy k dispozici.

Jojo, tu injekci jsme dostali minule se štěndem, ale to bylo, když měl virózu a zvracel třeba 20x za den. Zkusím mu dát ještě míň, než předtím, abych moc nedráždila žaludek... Od té doby mi nezvracel, spinká (po té probdělé noci spí oba jako zabití teď)...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To je snad jasné, že je v hierarchii dospělý pes nad 4 měsíčním štěnětem - nebo jste čekala, že se dospělý pes podřídí miminu, které je ještě nesamostatné a plně závislé na zbytku smečky?

U nás to s tím postavením ve smečce byl trochu boj, kvůli velikostnímu rozdílu. Maďar má i mnohem víc síly, všude se nacpal apod. Boloňák je osobnost a já věřím, že vůdcem i zůstane.
To píšu proto, že s těmi pejsky jsem každý den, tato informace zde byla hlavně pro pobavení zakladatele a lidí, kteří se nechytají slovíček, trochu znají historii soužití mých dvou miláčků a tak dále. Ale prosím, udělejte z této diskuze úlpně jinou, zakladatel vlákna bude mít jistě radost..

Jen se připravte na to, že budete mít hodně práce s tím, aby si oba pejsci zvykli. Hlavně štěně.. Aby pochopilo, že má čekat, a neskákalo dospělákovi po hlavě. To bude alespoň ze začátku boj Tedy u nás byl. Teď jsou prckovi necelé 4 měsíce a konečně začal chápat, že někdy holt musí sedět a koukat, když něco dělám s dospělákem... Pořizujete stejné plemeno, nebo jiné?
(My máme tříletého boloňáka a štěně MOK, takže velký velikostní rozdíl, ale dopadlo to, jak jsem čekala - vůdce smečky je boloňák ).

Pěknou neděli přeju, a vám, kdo nejste po obědě nebo naopak těsně po - teď si příspěvek radši nečtěte :D
Pejsek mi nestrávil maso, takže od včerejšího večera kňučel, bolelo ho bříško (tříletý boloňák). Přeskočím vývoj celé noci, každopádně byla jsem s ním vzhůru, a jelikož nezvracel a venku jen čůral, ve tři ráno jsem volala na pohotovost, jestli mám přijet, nebo to počká. V tu chvíli se poprvé vyzvracel... Veterinářka říkala, ať mu nedávám nic k jídlu a ani vodu (pro mě známý scénař, nedávno jsem to absolvovala se štěnětem). Minule mi doporučovala cca po 12 hodinách regulovaný pitný režim... Naposledy zvracel v osm ráno, jen šťávy, pak jsme všichni dospávali probdělou noc. Po dvanácté jsme šli ven a já jsem mu dala trochu vody. V tu dobu byl ok, hlídal, štěkal, běhal, vrtěl ocáskem. Asi před půl hodinou zvracel vodu a teď zase polehává (jasně, pořád je vyčerpaný a má prázdné bříško...).
Nechci hnát na pohotovost, když vím, z čeho to má, a žaludek už má vyčištěný... Samozřejmě kdyby mi tu kňučel nebo zase hodně zvracel, tak pojedu.
Teď tedy můj dotaz - jak s tou vodou? Jak dlouho může být bez ní? Když mi vyblinkal i to malé množství vody, co s tím? Nebo je to situace která si říká o veta ihned?...Jak říkám, nedávno jsem to absolvovala se štěndem, to mi blinká poměrně často, když venku něco olízne atd... Ale tam je to jednorázovka, popřípadě měl virózu a byl na antibiotikách, takže jsem prostě utírala vyzvracenou vodu, než se žaludek zklidnil..
U boloňáčka se bojím, protože mu zjevně nesedlo maso a potřeboval to jen dostat ven... Vím, můžu volat na pohotovost znovu, ale zdá se mi, že už je jen unavený a pořád mu není nejlíp, což je pochopitelné, žaludek se mu ještě nezklidnil..Akorát nevím, jak tedy s tou vodou abych něco nepokazila.
Moc děkuju za každý tip a držte nám palce, ať je mu brzo líp.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

marcelaamax napsal(a):
Přesně tak, taky jsem to měla přes jména, pokud jsem si zavolala jednoho, tak jsem prostě chtěla jen toho jednoho. Ať už šlo o mazlení, cvičení nebo hraní. Nakonec jsem si stejně pomazlila oba najednou. Ale od začátku jsem je hodně učila na ta jména. Pochopili to rychle, znali pak jména jeden druhého - jakože když jsem zavolala na Maxe -tak Cooper už se rozhlížel a koukal kde je.

Jinak teda nevím jak ostatní, ale já bych vám doporučila začít psy krmit společně, jestli je teda nechcete při krmení oddělovat pořád. Aby se prostě naučili respektovat to, že každý má svojí misku a do té druhé se neleze. Pokud by štěně do druhé misky lezlo, a boloňák dal najevo, že se mu to nelíbí tak bych ho klidně nechala. Ale spíš bych se snažila to rázně zakazovat, aby k tomu vůbec nedocházelo. U nás to bylo tak, že stačilo aby se štěně přiblížilo při žraní ke staršímu psovi a ten okamžitě od misky popošel a žrádlo by mu přenechal - ale to jsem nedovolila. O to to bylo těžší, myslím, že kdyby mu dal hned najevo, že se mu to nelíbí tak štěně dá pokoj. Ale taky jsme to zvládli. On celkově starší pes byl hodně submisivní, takže jsem štěně musela fakt korigovat hlavně já. Pokud si hráli, tak jsem už na starém psovi viděla, že je toho na něj moc, ale najevo to nikdy nedal, nikdy se neohnal, nezavrčel. A od toho jsem tam byla já.

On se boloňák vždycky u misky ozval... Spíš nechci, aby z toho měl nervy, když se jde žrát. Hiro normálně jde ke svojí misce, ale jak začne jíst Danny, přiřítí se tam jako šílenec a najednou ho jeho jídlo nezajímá (a že je ti buldozer, jak se tam nacpe, během dvou soust sežere všechno a nikdo ho nedostane pryč)... Budeme zkoušet postupně

tapina napsal(a):
Podle mě to akorát prostě nemůžete brát tak, že "by se jeden cítil" odstrčený, zanedbaný. Vy jim dáváte, co potřebují. To z Vás musí cítit a jistě budou. Se štěňátkem jdete víckrát ven, ale i přece proto, aby si ten starší odpočinul, měl čas pro sebe, určitě byste ho teď musela třeba 8x za den umýt. Jdu s malým trénovat, velký dostane doma kost. Velký chodí pomalu, chce číst značky, malý chce lítat s ostatními psy. Velký všechno zná, malý teprv poznává.
Najíst dostali oba stejně.
Mazlíte je stejně.
Dobře, jednoho musíte víc česat a druhý víc pracovat, ale tohle jsou takové drobnosti, že nakonec to vyjde na stejno, odpovídá to potřebám obou, rovnoměrně; a jistě jsou i společné aktivity, jak píšete, mají se k sobě...

Jo jako u nás to je taky, fena je ve vaně, pes tam musí být taky, aby o něco nepřišel. Je to zvědavost, je to to, že třeba chce něco dostat taky a snad ani to ne (nikdy jsem neměla takové sprinty do koupelny a ochotu do mytí nohou, jako když mám dva psy, přestože odměna, pochvala je pořád stejná).
Podle mě to označení "žárlivost" je takové zavádějící. Něco, co bych možná nazvala žárlivost, dělala babičky fena. Když jsem hladila, dávala něco té svojí, tahle stará začala vztekle štěkat, i když se jí to vůbec netýkalo, ležela třeba původně u babičky a já tu svou měla u sebe. Někdy jsem třeba té své dávala prášek... Tak stará to poštekala, všechny, všechno a zalezla a nebavila se se mnou, nechtěla přijít. Párkrát, chvíli. Já nevím, ani mě nenapadlo, že by to byla žárlivost, prostě nový, cizí pes, situace, jakou neznala.

Každý musí mít svůj klid na své jídlo, to je jasné, já mám ještě kocoura, žere pomalu, vybírá, co mu chutná, co možná zachvíli, co fakt ne, ale tak to nevyhodí mi, nebudu mu to cpát, dokud teda ho hlad nenaučí... Na co? Je to už starý pán, má na to nárok. Oba psi jsou naučení, že k jeho misce mohou, až kocour odchází. Každý teda jiným způsobem, ale prostě vědí, že dokud je kocour u misky, nesmí k němu. Leckdy, dost často, vlastně vždycky má kocour něco lepšího, než psi. Někdy má každý úplně jiné krmení, někdy psi i každý jiné pamlsky, ale proč by žárlili. Nemůžu fenu litovat, že nedostane kuřecí křupky a pes jo, feně by to neudělalo dobře.
Ti psi to ani tak neberou, když se k něčemu nasomrujou všichni, řeknu "jméno", ostatní si řeknou, ok to nejsem já. Fena teda zkouší, jestli náhodou... Ale to prostě je taková povaha - je to ve všem, "nechtěla bys náhodou dnes sundat rukavice?", "nebude se se mnou tahle paní dneska náhodou kamarádit?" Pět let jí vytrvale usazuju za vchodovými dveřmi do domu, pes sedá po pár měsících automaticky, ona pouze, je-li vyzvána. Tak stejně tak reaguje, když volám psa, kocoura... Když první oslovím ji s "čekej", počká. Ale když ne, co by to nezkusila, nevyženu ji; od psa, kocoura, někdy něco odpadne, co by nepřišla, ale cíleně nejde za tím "on něco dostane, seberu mu to", kouká na mě, nikdy žádného neodháním, když teda přijde, dám jí něco taky, učešu trochu taky, za chvili apod., zas se jménem. Když někde čeká, dojdu tam za ní a pochvalím vždycky, nejhodnější, úplně nejvíc.
Třeba co mě teď nedávno udivilo, fena strašně miluje děti, je to ale takový tank. Neskáče po nich, ale prostě se na ně tak strašně razantně lepí, když sedí na zemi, cpe se jim do klína... Teď, co jsme teď naposledy měly návštěvu, pomazlila se s nimi první, pak nechala psa a už se necpala, ale jak pes šel pryč, šla ona zas. Nebo šla k "volnému" dítěti. Když děti chtěli krmit kocoura, odklidila se sama od sebe úplně na místo, i když teda děti různě pletly misky, co tam dát, kam je dát, jé on kocour se otírá o nohy, jé on vyskočil na židli, no strašný cirkus kolem toho.
Psovi je teď rok, myslím, že tak nějak v obrysech ten domácí provoz začal chápat docela brzo, některé věci pořád pilujeme... Je to taky temperament.
Podle mě teda vůbec nejde o nějaká pravidla ve smečce, ale o jediné pravidlo, které se mezi odborníky vůbec nesmí říkat

Tak jsem ráda, že je to běžné... Jasně, je to pro boloňáka nová situace, najednou tu není jediný... To půjde

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pokud byste chtěla zasahovat až, kdyby se natvrdo rvali, tak je to pozdě Evidentně, bohužel, nemáte cit pro pravidla ve smečce.

Jenže oni jsou opravdu daleko od toho, aby se rvali. Ti dva se zbožňují, jsou to prostě bráchové, jednu chvíli spolu spokojeně spinkají v pelíšku, hlavu jeden na druhém, druhou zase lítají po bytě a jeden druhému "krade" hračky, tak si to spolu vyřeší, a je klid. Psy, kteří po sobě natvrdo vyjíždějí, jsem viděla hodněkrát, a tohle do toho má opravdu daleko. Ale opět, zůstal tu asi nepochopený úvodní dotaz a někdo se chytá slovíček.

manbea napsal(a):
Vzhledem k tomu, že zadavatelka nedává základní věci - nedokáže ohlídat to, aby štěně druhému psovi nesežralo misku, tudíž psi musí jíst odděleně, nechá ho fackovat druhého psa (vím, je to legrace) a dovolí štěněti, aby se nacpalo všude i kam a kdy se mu zachce - už toto jsou náznaky její slabší autority či (naivity?) - proto dotaz na věk...

Pokud si smečku složím z plemen, kde bude v dospělosti vládnout velký velikostní nepoměr, o to více je potřeba důsledně vychovat a usměrňovat nově příchozího tak, aby v budoucnu nedocházelo mezi psy ani k výchovným šťouchancům, protože ty nemusí pro malého psa zůstat bez následků.
O tom, že by vižla za měsíc boloňáka zakousla jsem nikde nepsala a určitě si ani nemyslím, že by se zadavatelce 3 měsíční štěně agresivně s druhým psem rvalo. To fakt ne.

A kdybych jako na potvoru ty vižly neznala a neměla s nimi osobní zkušenosti . Jsou to opravdu temperamentní psi, kteří jsou k neutahání a jejich hry bývají zejména v dospívání více než divoké. Proto jich je tolik nezvládnutých, tahajících své majitele jak sáně apod.

Nicméně rad se zde zadavatelce dostalo dost a tak jí přeji, ať se jí psy podaří vychovat na jedničku a má z nich příštích 15 let jen samou radost.

Štěndo je stále ve fázi, kdy sežere na co přijde, musím neustále odvolávat. Na tom odděleném krmení pracujeme, prostě nechci, aby teď, když mu tam ten divoch vletí, aby boloňák začal hltat a stresoval se o svou porci jídla. A to považuji za rozumné řešení.
K tomu fackování - ano, je to legrační, protože to dělá i mně, má veliké packy, které nemotorně pokládá na všechno a na všechny. Není to nic agresivního. To ale z jednoho dotazu opravdu posoudit nemůžete.
Štěněti nejsou ještě ani 4 měsíce, za dobu, co ho máme, jsme ušli velký kus cesty, ať už ve výchově nebo ve výcviku. Rozhodně ho nemám nezvládnutého, za tím si stojím. Kdybych po něm měla chtít, aby se naučil všechno během tak krátké doby, zbláznil by se. Zvládá základní povely, přivolání, vydrží doma sám, nic mi neničí.
K tomu temperamentu - ano, může se snadno stát, že z MOK vyroste neřízená střela, pokud se mu majitel dostatečně nevěnuje a nedopřeje mu dostatek pohybu. Je to ale pes, na kterého se ani nemusí zvyšovat hlas, neuvěřitelně mírný, chytrý a učenlivý. Věřte mi, že boloňák je mnohem tvrdohlavější
Mám za sebou výchovu pejska z útulku, křížence ohaře a pitbula, nikoho nepokousal, nestartoval mi po psech¨, naučil se šlapat jako hodinky, ačkoli jsem ho dostala dospělého, absolutně nevychovaného a s ne moc pěknými vzpomínkami na minulost. Takže si nemyslím, že bych měla problémy s výchovou psů, nebo malou autoritu (naivitou... ?), jak jste psala. Asi žijete v představě, že jsem nějaká puberťačka, co si pořídila prvního velkého psa.
Štěndo je prostě škvrně, které se toho ještě musí hodně naučit. A opravdu, štěně MOK se zvládá mnohem hůř, než potom dospělý pes. A to, že se cpe před dospěláka, protože se chce pořád mazlit a hrát si, opravdu nevnímám jako nezvládnutou výchovu. Tady jsem jen sbírala zkušenosti ostatních, abych mohla zkusit něco nového.

tapina napsal(a):
Nemám teda ty zkušenosti, ale mně se osvědčilo jméno, co chci.
Alík-piškotek, Beník-piškotek, Fifinka-piškotek
když zmatek, tak nikdo, dát až se jménem
většinou to byla kombinace 2psů kolem 25 kilo + malý 10 nebo 4. Naučili se to rychle.
Alik-mazliky, Beník-mazliky, Fifinka-mazliky, Psové=všichni
Uzel
Klacek
Balonek
Za mě teda žádné odstrkování, protože to je taky hra (jo, asi bych si tak neměla hrát se psy, ale oni podle tónu poznají, kdy je to hra) - a jak být hodný, vstřícný na jednoho a v tom samém okamžiku odmítavý na druhého - jedině toho "momentálně nechtěného" chvíli nevšímáte, ať dělá, co dělá, se jménem mazlit, kterého chcete, třeba ho schovat na zemi do náruče, za malou chvíli druhého...) Tak to dělám já, protože teda sice umím psa odstrčit, ale prostě i si tak se psy hraju. Někdy jim dát šanci dohromady, někdy ne. Mám teda teď 2 podobně velké psy, kamarádka má malého, teta má mikro. Většinou těm malým to nejde, protože velcí už jsou na to zvyklí...
Nebo i si ho na malou chvíli vzít samotného jednoho do místnosti, se jménem, prostřidat rychle.
ale taky
Alik-doma, Beník-ven, Fifinka-ven nebo jiné kombinace
nebo
Alik-čekej, Fifinka-utírat pacinky
nebo cokoli
když máte víc psů, je dobré je naučit na jméno, rozlišení, skrz hry to jde asi nejlíp.
Možná je to blbost, ale tak nějak to vypadá, že to funguje.

To je super, tohle používám taky Ale ne na to mazlení, tak zkusím i na to
Taky volám "Hiro, paciny; Danny, čekej." Nebo se ptám, kdo půjde první a oni ví, jeden z nich čeká, druhý jde A oba volám "Pejsci." Taky se mi to osvědčilo, ale nenapadlo mě to na mazlení, díky za tip!

kačíkačka napsal(a):
Mě se podařilo bez úrazu spojit psa tzv''bojového'' plemene a to pita se sa morostem šarpejem. Těžko srovnávat povahy, ale velikostí byli po půl roceskoro stejní i když váhou ne. Já jsem měla štěstí, že náš stařík(bylo mu tehdy 12 let) přijal štěně s nadšením. Já jsem ze začátku spíš odstrkovala staříka, aby štěně neumačkal, jelikož byl už hluchý a špatně viděl tak to bylo trošku náročné při jeho 40ti kilech, ale že to byl klidný pohodář i z toho šídla malého vyrostl celkem klidný pes.
U Vás je to trochu těžší, že starší pesan je celkem malý, budete muset být ke štěněti důraznější, aby až naroste, staršího nadmíru neobtěžoval.

Tak to je super, že se vám to povedlo Naštěstí i ten boloňák je hodně hravý, pořád má tu štěněcí povahu, takže ho štěně vyloženě neotravuje, energií překypují oba, tady aspoň zatím problém nebude.
Spíš jsem si tenkrát boloňáka pořídila hlavně jako mazla, když jsem ho koupila, ještě jsem bydlela u našich, takže byl takový "rodinný pes" a dostával 100% pozornosti od všech... Teď najednou přišel narušitel, který mu trochu té pozornosti bere Ale ono to půjde, kluci se mají rádi, lítají spolu po bytě jako torpéda... a maďar se taky časem hodí do klidu, přeci jen zas tak dlouho tu s námi není

manbea napsal(a):
Mám 6 psů (všechno nekastrované kluky) ve věku 6 měsíců až 9 let. Přicházeli postupně, většinou po cca 1,5 roce jako štěňata a tak dobře vím, jak je důležité temperamentní a rozjívené štěně usměrňovat, aby se jeho hrátky nezvrhly v šikanu starších psů ve slabším postavení anebo naopak, aby starší psi štěně dobře přijali a v budoucnu ho nejenom pouze trpěli, ale měli ho i rádi a bez problémů ho přijali do své smečky se vším všudy. Nemám a ani nestojím o konflikty mezi svými psy a od prvního dne dbám na to aby se nově příchozí štěně přizpůsobilo a osvojilo si pravidla soužití jak vůči mně, tak i ke starším psům. Tolik tedy mé skromné ZKUŠENOSTI.

A co takhle místo vypisování několika řádků vašich zkušeností třeba dát nějaký tip? Protože zatím jsem v komentářích viděla jen rýpání a nesmyslný dotaz na věk (doteď nechápu, co to s tím má společného, ale budiž). Ptala jsem se na zkušenosti lidí, kteří byli ve stejné situaci. Nikde jsem nenapsala, že se moji psi nemají rádi. A nikde jsem nenapsala, že je to tak strašné, že by se to mohlo zvrhnout v šikanu nebo nějakou nenávist mezi psy. Svoje psy znám dobře; štěně se teprve socializuje a opravdu jim nehodlám do všeho zasahovat. Boloňák si spoustu věcí s prckem vyřeší sám a já zasahuju jen, když je to nutné. NIKDY nenastala situace, kdy by se psi agresivně rvali. Štěně prostě zkouší, spoustu věcí bere jako hru, jak už výše někdo psal. Na co jsem se ptala v původním dotazu, jsou zkušenosti se žárlením jednoho na druhého.
Chápu, že v každé diskuzi se musí ozvat rýpal, ale...Je tak těžké vyjádřit se k tomu, o čem téma skutečně je, nebo si prostě rýpáním a řečmi typu "A jak bude teprve legrační až za měsíc bude vižla lítat po bytě s boloňákem v hubě jak s kusem hadru.?" krátíte den?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jednou jsem nárazově měla ke svému psovi mrně, podruhé puberťáka. Vždycky stačilo jemně, ale důrazně odstrčit (jak píše keriton) a s adekvátním tónem říct něco ve stylu 'to nedělej'. Pochopili velmi rychle, pak už stačilo potichu houknout.

On se mrňous vždycky vrací Jinak na povely poslouchá, je to šikula, i bez cvičáku už poslouchá na přivolání, umí sedni, prostě základy... Ale odvolat ho ve chvíli kdy mazlím boloňáka, to už je horší.
Podle komentářů vidím, že jsem na to s tím odstrčením šla zatím správně, jen to nesmím hned vzdávat... Bála jsem se, aby se třeba nepřestali mít rádi kvůli tomu... Oni spolu jinak i spinkají, fakt se mají rádi, jen ve chvíli, kdy jde o mou pozornost jde vše stranou...
Tak na tom mákneme, aby se v tomhle víc tolerovali.