Na veterině u nás bohužel není výuka fyzioterapie dosud nijak zaštítěna, proto vznikl obor v Boskovicích. Boskovice dají slušný základ, který je třeba si dále rozšiřovat z hlediska metod.

Pokud chcete pomoci svému koníkovi, zavolejte si fyzioterapeuta. On vám ukáže, co můžete dělat proto, abyste koníkovi pomohla (jak manuálně, tak cvičení a případně úprava managementu).
Pakliže byste tomu chtěla věnovat více, pak ano - buď na vfu (kde ale specializace zatím není) nebo do Boskovic (kde je obor přímo zaměřený na fyzioterapii zvířat) a dále se vzdělávat. O tom to v tomto odvětví je. Ať už v Čechách nebo v zahraničí. V Boskovicích sama studuji (3. ročník), a z hlediska psů máme super záběr, z koní poněkud méně, ačkoliv se škola snaží. Takže to je spíše o nás.
Pak i kurzy u nejrůznějších lidí a institucí nejsou nic proti ničemu, jen občas hapruje kompetence lidí, kteří něco učí druhé. Tudíž bych si rozmyslela, komu bych dávala peníze za své vzdělávání. Ale základ je umět bravurně anatomii, abyste věděla, co si můžete/nemůžete dovolit a co z toho (co vám někdo říká) je či není použitelné a proč.

user4939 napsal(a):
hodne mě zaujal Groenendael, nazor na nej? steka? ke koni dobry? vztah s jinymi psi, kockami..?

Mám groena, pár jich znám. Za mě ten kanadský retrívr je lepší volba.
Belgičáci nemají vždy úplně jednoduchou povahu, mohou mít lovící tendence, s kterou je třeba si dát práci, ostatní zvířata zvládnou, vůči cizím lidem bývají nedůvěřiví, což je třeba už předem vybrat dobře chovatele i spojení, jedince z toho vrhu. U retrvíra máte asi větší šanci na klidné soužití.
Sama mám reaktivku, a i přesto chci v budoucnu další. Jen jsem předtím měla borderu, kterou jsem měla přesně u koní, jezdila všude se mnou a teď mám psa, kterému se musím výrazně přizpůsobovat já. Řeší jiné lidi, psy i předměty. Sice je to už mnohem lepší, ale taky mě to stálo mraky práce. Její sestra je třeba bombová, ta neřeší nic, nikoho, je jako její maminka. Jenže nevyrovnaný jedinec se ve vrhu vyskytnout může a může na vás zrovna padnout "Černý Petr". Tudíž bych si to velmi rozmyslela :-)) Teď vím o prima vrhu, kde bych se nebála, ale je to individuální.

Jaké je to plemeno? Některá plemena mají tyto tendence - časté u retrívrů, u choďáků taky celkem běžné...

Každopádně pouštět ho se všemi psy by mohlo přinést víc škody než užitku, vždy by to mělo mít pravidla. Nebo si najít někoho, kdo umí pracovat s metodou zaplavení, což není moc trenérů.

Doporučuji kouknout na youtube na hru "Podívej se na", např. zde je krásně zpracovaná. Je třeba začít v jednodušším prostředí a postupně chování přenášet, což znamená, že bude chvíli trvat, než bude v pohodě i na tak (pro něj" super místě, jako na výstavě.
https://www.youtube.com/watch?v=BEHg-B2t1uc&t=37s

A hry na sebeovládání, též je třeba postupně budovat nejprve s něčím jednodušším, co pro psa nemá až takovou hodnotu (žrádlo, hračky) a později s pouštěním ke psu.
Viz opět projekt Doma se psem a Psí škola Koira.
https://www.youtube.com/watch?v=2M9_DNUpoJc

Zájem o psy opravdu neznamená pouze zanedbaná socializace či výchova.

RozaTonda-mopsi napsal(a):
jana.jenickova
Ještě, že jsou na světě lidi jako Vy a vaše maminka

Příběh feneček otřesný, co musely zažít
Kolik jim bylo let, když k vaší mamce přišly?

Je strašné pomyslet, že takový člověk může stále pracovat se psy a ničit další a další psí životy

Starší - Oušku (Xenii) bylo tehdy bylo 7 let (ročník 2012), Daffinka je ročník 2016, takže když přišla, byly jí 3 roky.

Jinak hlavní zásluhu má maminka, já je jen našla a dotáhla, ale žijí s mamkou a její kříženkou staforda a s bandou koček :-)) Mamka je trpělivá a dokáže se vcítit, jak jim asi mohlo být a občas ještě je. Jsou spolu pořád, je krásný vidět, jak spolu fungují. Starší Ouško u nás samotná na návštěvě pár dní kvůli kastraci byla hodně v pohodě, chodila se mnou na volno na zahradu se venčit, hrála si. Mladší Daffinka taky přišla na řadu a ta v podstatě bez mamky a v cizím prostředí moc nefunguje dodnes.
Každopádně jsou krásné, vlastně bych si špice někdy i na stáří pořídila. Jen zcela jistě ne od jmenovaného "chovatele".

Zdravím všechny a přidávám konečně naší zkušenost s adoptovanými fenkami z chovu a předchozího vlastnictví u pana Leoše Jančíka, majitele CHS z Lejancu.

Náhodně se mě před třemi lety otázala chovatelka mé feny belgičáka, zda nevím o někom, kdo by chtěl malé německé špice - 2 fenky, že jí je přivezl chovatel a potřebuje jim sehnat nový domov.
Pan Jančík jí napovídal hezkou pohádku o tom, jak se proti němu spolčil celý klub špiců a že je nucen najít umístění (abych nekecala) asi dalším 30 psům. Jí přivezl po dohodě 2, což mu (jak jsem z toho pochopila) i sama nabídla, jelikož je to její dlouholetý přítel. My shodou okolností tou dobou sháněli pejska. Požadavek byl na starší fenku, které se hůře hledá domov, aby dělala vesměs jen společnost mojí mamince a její fence, křížence staforda (tehdy 8 leté). Řekla mi, že jsou zvyklé žít uvnitř s přístupem na zahradu, že jsou v pohodě.

Když jsem se přijela podívat, tak jsem viděla 2 fenky v ohrádce, kde mívá normálně chovatelka štěňátka, tulící se k sobě v rohu a jakmile jsme vešly, snad ani nezamrkaly, jen vyvaleně koukaly naším směrem. Žádný zdravý zájem, žádné vrtění ocáskem, ani štěkání, prostě jen dvě ustrašené malé kuličky.

Když jsem to viděla, neměla jsem z toho ani trochu dobrý pocit, nicméně chovatelka je potřebovala co nejdřív někomu udat a mě nenapadlo nic lepšího než říct, že starší si tedy vezmeme a druhou vezmeme na dočasku, takže jí později budeme hledat nový domov.
Fenky jsme dostaly s očkovákem, kdy starší tam měla z kdysi jedno očkování a teď nové - pouze vzteklinu, mladší pouze čerstvou vzteklinu. Dostaly jsme k nim PP. Holky poměrně páchly, měly strašně přerostlé drápy, nikdo je nečesal asi hodně dlouho.
Tak po přivezení jsme je ubytovaly na pelíšek pod stůl a na tom pelechu žily nonstop asi 2 měsíce. Nehnuly se z něj, ani kvůli vykonání potřeby, exkrementy po sobě dokonce žraly. Misky sežraly jen přes noc, když tam nikdo nechodil, jinak jsme v podstatě žádné další psy neměli. Pelechy jsme pořád praly. Koukat na ně znamenalo, že na nás zíraly vyděšeně zpátky, při pokusech dostat je z pelíšku na vyprání se počůraly, při jakémkoliv doteku, manipulaci. Koupání proběhlo pouze po přivezení, pak jsme to vzdaly a doufaly, že bude líp.
Po dvou měsících mladší z nich vylezla aspoň na jídlo, starší stále ne. Postupně se to trochu zlepšilo, maminka s nimi byla většinu času sama, jen s tou její fenkou a kočky. Tak už pak začaly chodit čůrat a kadit i mimo pelíšek, ovšem jakmile jsem přijela na návštěvu třeba jen já s mými fenami, byly zpět na pelechu a tak, kde byly. To trvalo ještě dalších pár měsíců, jezdila jsem zřídka kvůli studiu na druhé straně republiky.
Po půl roce je mamka utáhla na misku se žrádlem poprvé na zahradu. Sežraly žrádlo a mastily zase domů. Po další době (9 měsíců +-) už jsem jednu i já měla možnost při návštěvě vidět venku, druhá stále ne. Dokonce se už daly jakž takž vyfotit, z úctyhodné vzdálenosti. S mamkou měly trochu bližší kontakt, nicméně pořádně začaly chodit k mamce na postel až letos, byly (nebo budou) to tři roky, co žijí s námi..

Na Jančíka nenacházím slušných slova nechápu, že dodnes může chovat. Že může posuzovat na výstavách. Nehoráznost..

První foto ještě před odběrem, druhé foto minulý rok u nás na návštěvě, jak se vyvalovaly.. :-) Nešlo už mladší dát pryč. Jsou na sebe dost vázané..

Jinak jména doma jsou Ouško (vlkošedá, kvůli uchu, které zřejmě po neléčených otitidách už není jako druhé - jinak je to Xenie z Lejancu) a druhá Daffie (z Lejancu, mladší, béžovka).

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

A když už jsme se do toho tak pustili..
BC Puppy Lamb&rice vs. BC Grain free Puppy Salmon&Potato je úplně jiná receptura.
Jedno obilné granule, druhé bezobilné.
V jednom je druh masa jehněčí, ve druhém losos.
V každém pytli je jiné množství proteinu a tuku - i jiný poměr.
Těch věcí, co by mohlo nesednout je více, než jen pytel.

Navíc je naprostý nesmysl měnit příchuť. Pokud jedny granule sedí a pes prospívá, nemá smysl vymýšlet s příchutěmi. Pokud chce někdo udělat něco s chutěmi, pro dobrý pocit lze odměňovat pamlsky s jiným druhem masa. Bude to menší množství, které pes dostane a dotyčný nemusí mít špatný pocit, že psovi upírá nějaké chutě. Které pes skoro nepozná...
Podstatné je, aby pes dostal odpovídající množství proteinu a tuku, mikroprvků a tak než riskovat, že pes pak bude vymýšlet, co žrát bude a co ne, raději bych nechala, co psovi sedí a evidentně neškodí.

lupus4 napsal(a):
Vy opravdu máte pocit, že pes , který se při sebemenší změně těch "suprčuprgranclívekterýchjefšechnotakbáječněvyvážený" má trávící problémy, že je v pořádku ?
Rozum říká, že NE

PS. copak byste asi dělala se sebou, kdybyste při pozření čehokoli (krom např.čínské polívky a rohlíku), se po...

Vzhledem k tomu, že dané štěně neznám (stejně jako další lidi a jejich psy, kteří by si toto vlákno mohli přečíst) a tedy nevím, zda je citlivější či ne, doporučení od výživáře mi zní rozumně.

Kdybychom vše řídili každý pouze (ještě navíc nedejbože! vlastním) rozumem, nechtěla bych vidět, jak by to vypadalo. Protože co je pro někoho zdravý rozum, je pro druhého šílenost.

Sama jsem to nikdy zvlášť neřešila, u žádného předchozího psa. Ať už od štěněte či na dočasku a najednou mám doma psa, který ve 3,5 letech najednou začal mít problém s konzervanty - což mě stálo skoro půl roku zjišťování, na co je reakce.

Mám žravého psa, který se i něco nakradl a vždy v pořádku. No, tak před půl rokem byla dvakrát na infuzích, nenalezena pořádně žádná příčina. Takže eliminační dieta se syrovým masem, různé složky, které se v krmivu vyskytují a které žrala zakomponované v čerstvém/vařeném stavu a žádný problém. Dala jsem zpět na granule a střídavě dobré, střídavě ne úplně ideální výsledek trávicího traktu. Střídalo se to během týdne několikrát. Když jsem dala pamlsky, které předtím žrala bez potíží, tak najednou průjem jako prase. Až teď na granulích + probiotikách dobrý, ale stále si nemůžu dovolit dávat nic kupovaného z pamlsků.

Takže rozum ať si říká co chce. Taky bych to neřešila. Dokud mě situace nedonutila. A už si budu do budoucna dávat sakra pozor, nejen při přecházení na žrádlo. Protože můžu mít stokrát zdravého psa a po stopáté se něco podělá a budu si drbat hlavu. My třeba "jen" půl roku. Jiní řeší eliminační dietu klidně déle.

Nehledě na to, že netuším, jak má dotyčná štěně dlouho doma, ale pak si to přečte někdo, kdo si čerstvě doveze štěně, změní "jen" značku, ale do toho štěně bude ve stresu ze změny prostědí, majitel ještě ze dne na den změní granule a vy si to klidně na triko vezměte, ale já to nikomu s klidným svědomím nedoporučím.

Ne, vždy je potřeba pomalu přecházet - přisypat pár granulek, další den více a tak postupně přejít. Zrovna nedávno jsme měli přednášku přímo od pana Kváše, který na tento postup upozorňoval.

Za mě tu:
http://www.diamondrush.cz/cs/

Vy máte představu pořád o lécích, ale ty doplňky nejsou antidepresiva, ani nic podobného návykového. U psů se strachem se řeší třeba "jen" ten nedostatek serotoninu, což už se dnes ví a stačí pouze doplnit esenciální aminokyselinu, ale ano, je třeba suplementovat dlouhodobě. Navíc to může reálné zlepšit kvalitu života psovi i majitelům. Nevidím v tom proto osobně problém - a tady to dost záleží na majiteli psa. Každý máme jiné zkušenosti a to nás také vede k určitému jednání.

A po zkušenosti se špickama už tak nejsem tak striktní a vím, že si pes neustálým vystavováním se něčemu opravdu zvyknout nemusí.

Tohle není až tak na špice, jako na psy s velkým strachem dost možná vrozeným, vzhledem k tomu, odkud a od koho štěně pochází.

Jinak tady házím video z letošního července, kdy jsem hlídala kvůli vyšetření mladší z fenek (adoptované skoro 3 roky zpět). Nakonec jsem musela pustit na volno, aby se aspoň vyčůrala.. u mamky a s mamkou funguje lépe. U nás to zná, ale ne bez mamky.

https://youtu.be/NEWubuSqo8k

Mám taky video s mamkou, kdy jsem dělala vyšetření pohybu a točila jsem video kvůli konzultaci.

https://youtu.be/VNdEHqhJ-1w

marcelaamax napsal(a):
Jenže u nás nastává ta panika daleko dříve před osetrenim, a i v případě, ze nakonec k ošetření nedojde. A vlastně ani není hlavní problém to ošetření; jak jsem psala, ona je pak ráda, ze jsou tam lidi, ze ji hladí (veterináři), sama k nim jde… jen je to porad takové ze sama neví, co je silnější, jestli ta láska k lidem, a nebo ten stres. Ale souvisí to s tím prostředím hlavně, ne s osetrenim. Když ji ten samý člověk, který je na veterine, přijede ošetřit domů, tak je to v pohodě.

Jenže tam to kooperuje všechno se vším a právě proto doporučuji tenhle kurz, kde je v průběhu mj. několik webinářů, kde rozebírá vliv různých faktorů. Nejvíce práce dá přenést princip do různých prostředí. Začíná se doma, následně třeba na procházce, na rušnějších místech, následně se teprve trénuje v prostředí veteriny a to ani nemusí být v ordinaci, stačí čekárna.
Z hlediska strachu z prostředí u veteriny často stres zvyšuje fakt, že pes nemá možnost cokoliv řídit, jakkoliv ovlivnit rychlost různých zásahů a neví, co přijde. Princip kooperativní péče je o tom, že pes ví, co přijde, může "říct", jak rychle to proběhne a taky se učí i fixace takovým způsobem, že je pes nemá naučené s tím, že to je něco nepříjemného.

Rronjabutterfly napsal(a):
Zkusila bych obvolat lidi typu R. Desenský. Domluvit se na návštěvě, řízený socializaci, nácviku, vidět to naživo, vytvořit bezpečnou atmosféru. A pracovat se sebou, protože to bude chtít hodně z vás, to by vám zase mohl ukázat.

Toho zrovna určitě ne, ten je fajn na pastevce, tohle bych mu nesvěřila..
Za mě Eva Štemberová (má i on-line poradnu), pak František Šusta, Robert Zlocha, Radecha Spudilová, Click dog, Psí škola Koira (Lenka Blachová) a případně bych doporučila i kurzy Kristýny Dostálkové. Doporučuji i vede u strachu z veta, konkrétně kurz Ošetření (a manipulace) se souhlasem.

Strašpytel napsal(a):
Dromy Relax je až od 8 měsíců a Anxolit se už asi neprodává. Máte tip ještě na něco jiného? Co Alavis Extra Calming?

Ha, tak to jsem si nevšimla. Nicméně ten L-tryptofan lze dávat už nyní. Anxolit-vet se stále prodává, ale je možné jej koupit pouze u veterináře. Kupuji stále nejen pro naše psy, ale i psům co mám na tréninky.

Alavis extra calming neznám, nemám zkušenost. Z hlediska ještě volně dostupného můžete dávat pivovarské kvasnice (komplex vit. B - spolu s hořčíkem také působí na nervovou soustavu).
Já teď budu testovat přípravky s CBD, viděla jsem je na kongresu co jsem byla a mám něco i s doplňky na klouby + olej s CBD. Sám prodejce říkal, že na každé zvíře působí jinak, takže to je taky na vyzkoušení.

Jinak já dávám cca 2 x do roka ten Anxolit-vet mojí čubě se strachovkou, výrazně nám pomohl v tréninku..je to směs bylin s vitamíny B.

Fiona.Praha napsal(a):
To jako bude štěně neustále pod vlivem něčeho? Aby mohlo mít obojek?
Pak se bude dopovat, aby mu nevadila auta, psi, lidi, déšť, jiná barva misky, atd....?
Chápu jednorázově třeba na veterinu, ale kvůli obojku?

Záleží, co majitelka vybere. Z hlediska např. L-tryptofanu jde o doplnění esenciální aminokyseliny, která je prekurzorem serotoninu ("hormonu štěstí" - tohle bojínci mívají nízkou hladinu serotoninu).
Přípravek Dromy Relax je také čistě přírodní (také s L-tryptofan), taktéž Anxolit-vet.

Nevím, zda nepadlo. Každopádně existuje možnost tréninku ošetření se souhlasem, též kooperativní péče. Já jsem absolvovala tento kurz u Kristýny Dostálkové (online), nabízí jej online i naživo také Radecha Spudilová, já na to mám zrovna zaměřené téma absolventské práce.
Princip je jako ukazuje František Šusta např. při učení vystavování psů, keři z nějakého důvodu získali pocit, že nechat se prohlédnout je ohrožuje.
Mám fenu se strachovkou, nejvíc při ošetření řešila veterináře. Starší fena nikdy problém s ošetřením neměla, udělala jsem vždy co jsem potřebovala, veterinářku měl ráda, jako všechny lidi. Bohužel pak přišlo srdeční selhání a následující 3/4 rok jsme strávily na veterině různými procedurami, včetně odebírání krve, dost času. A vypěstovala se velká nechuť k ošetření.. díky tomuhle jsme to aspoň trochu uchránili, že se nedostala do paniky.

Napíšu pár tipů, kde mám v merku psy já :-) jedná se spíše o psy na pasení, případně různé sporty.
CHS Z Denveru, Tarlet, Alkyra, mám tip ještě na chovatelku co chová pod ISDS. U těch uvažuji o štěněti já.
Pak klasika CHS Gulden Land, Miveko, Dajavera nebo Dabbeeco, Tobani..

U sportovních chs třeba Storytelling, Hola-hopa...

Strašpytel napsal(a):
Tak nějak jsme to zkoušeli, jenomže to nefunguje, nechce se ani hnout, ne tak jít na procházku. V tu chvíli si nevezme ani pamlsek. Prostě se začne bát všeho, i mě. Takže spíš zkoušíme ten postup hraní si s něčím, co nevypadá jako obojek a pokládání na krk. Asi budeme chodit na procházky s plysovou fretkou okolo krku

Já bych možná našla video z letoška, kdy jsem hlídala mladší kvůli vyšetření na veterině a jak popisujete. Nandám obojek, pes ztuhne, nesežere vůbec nic (ani syrové, ani vařené maso) a jen vyvalí oči a tím to hasne. Takže jí u nás venčím na volno a pak ještě řeším, aby vůbec vlezla do baráku, protože máme úzkou předsíň. Znamená to, že musím otevřít na verandu, do chodby a i dál do kuchyně, aby viděla prostor a pak teprve jde dovnitř..
Jak jsem měli pejsků na dočasku povícero a měli třeba nějaké strachy, tak s touhle se nám nedaří moc postoupit dál. Už s ní byla mamka i na procházce, ale to jde za ní jako stínový ministr a nehne se od ní. Ovšem je to riziko i u ní, kdy bydlí v podstatě na konci světa...

Já bych ten obojek umístila někam na místo, kam chodí spát - zvykne si na něj aspoň pohledem a chytí známý pach. Udělat ho hodně volný, aby se dal jen přendat přes hlavu a hned zase sundat, ale nějakou dobu se na to prostě vyprdnout aktuálně. Uvidíme časem, klidně bych jen odměnila, když budete obojek držet v ruce, že přijde. Odhodit pamlsek, jak přijde, odměnit. Postupně se dá obojek podržet tak, že budete krmit skrz obojek skoro neznatelně, až nandáte obojek úplně (tedy vlastně - pes si nandá obojek :) ). Ale šla bych na to velmi pomalu...

fikovnice napsal(a):
Ta skupina na FB je soukromá. Nechcete zde tedy zveřejnit Váš příběh?

Jak najdu chvilku, posdílím náš příběh, jednou se mi tam přidalo spoustu dalších lidí s podobnou zkušeností, kteří ale od něj kupovali štěňata. K nám se dostaly holky velkou náhodou, neplatily jsme za ně nic - ani bych nezaplatila..

Lily2 napsal(a):
A co Dokonalá láska? Mají tam všechno možné pro práci se strachem. Přírodní a dle toho, co kolem sebe slyším, tak to funguje. Já bych to zkusila. Sama přemýšlím, že vyzkouším pro zajímavost. :)

Dokonalá láska fajn na chvíli, ale ne dlouhodobě. Aspoň z naší zkušenosti. Ale každý pes je jiný..

Strašpytel napsal(a):
Diskuze na FB jsem četla - samozřejmě až bylo pozdě. Nevěřím, že by mu ten chov zakázali, ale jsem ochotna o žalobě uvažovat.

Vašich holek je mi líto, to je fakt hrůza. Nedovedu si představit, jak se o ty své dospělé psy stara a jezdí s nimi na výstavy. Ten náš mel byt výstavní - haha, to je fakt sranda, asi tam bude lítat na volno

Stejne nechápu, jak je možné, ze to naše malé štěně může mít takový strach z obojku, když možná nemá ani žádnou zkušenost s nim.. asi panu chovateli zavolám a zeptám se ho..

Mně osobně by spíš šlo, kromě zákazu chovu, o zákaz posuzování na výstavách.. protože to je fakt šílenost..
Já mám svou představu, vzhledem k tomu, jak na tom byly. Jedna byla 3 letá, druhá o dva roky starší. Musely žít v kleci, jinak pokud by žíly venku, nevím proč by po sobě žraly i exkrementy..
Toť otázkou, holky postroj, jedna jak druhá, překousaly během první možné chvilky, kdy jsme na ně nekoukaly. Obojek vůbec, to byly jen ztuhlé, nehnuly se v podstatě 15 minut. Ani když jsme se nedívaly..
Chováme se k nim jako ke psům, ale k běžnému pejskovi jim chybí mnoho..