Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
U šarpejů to zas byla poradkyně chovu. Asi nějaký virus.
Ale jak se tohle děje? Kupujete psa... jedete na návštěvu, pak podruhé si psa odnesete? Nic není vidět? A když doma vidíte tu hrůzu, co chovatelka na to? Nebo jí to nikdo neřekl, nikdo jí nerozbil ústa? Bych jí dala takovou sodu, že ji ani gůgl nenajde.
Nechápu tohle, že roky trvá, než se něco pohne. Jak kdyby bůh.

On jeden čas taky působil v klubu, pak se na něj uvařila voda. Bohužel stále ne dost. Ale některá plemena vysloveně zakázala, aby je posuzoval.

Ano, je to veřejná osoba, z čehož mi je velmi zle. V eskupině na fb "Německý špic-dokonalý sportovec a společník", je o něm docela dost co si počíst, včetně našeho příběhu. Teprve po třech letech bych řekla, že máme relativně normální psy. A to zdaleka ne. Mladší čeká v blízké době operace patel jako bonus, má 4/4 na obou nohou s transpozicí stehenní kosti. Ale to se stát může. To, co jim ovšem udělal na duši, to je na pověšení.

Z hlediska léků, mám výbornou zkušenost s přípravkem Anxolit-vet, k dostání u veta, případně suplementace L-tryptofanu, jelikož mívají nedostatečnou hladinu serotoninu. A hlavně se obrňte trpělivostí.. My naše holky milujeme, ale je mi jich stále strašně líto.. Měly zanedbané drápy, smrděly jako blázen, jedna měla nezaléčenou otitidu, která vyústila v deformaci zvukovodu, ale naštěstí slyší velmi dobře. Ovšem očkování doháněl těsně před odvozem fenek, jinak předtím snad očkované nebyly, o odčervení netřeba mluvit. Jedna (starší) byla v minulosti uchovněná, zda na ní štěňata byla či ne, to dle databáze nevím, ale naštěstí bych neřekla.
Nicméně je to tragédie. Už je nás dost, aby se dalo třeba odvolat na čmku

Feny se dva měsíce nehnuly z pelechu pod stolem, exkrementy po sobě měly naučené žrát, v přítomnosti lidí se ani nehnuly, jen na nás zíraly. Po dvou měsících začaly fungovat s mamkou aspoň natolik, že vylezly na zahradu za žrádlem, ale musela je vždy lákat a naučení hygieny venku bylo asi na 1,5 roku. Dodnes jsou spíš na zahradě, než že by chodily na procházky. Snesou obojek, vodítko stále ne.
Že by byly povahově z principu na tom zle bych neřekla. Ta jedna ano, mladší. Ta druhá je teď už dost v pohodě, až na to vodítko. Ale snese to. Ta druhá se zasekne a nejde dál, ztuhne, vyvalí oči - dodnes zkrátka vysoký stupeň stresu.
Jinak jich znám vícero od stejného chovatele. Někteří jsou fajn, někteří ne. Epigenetika taky funguje, ale občas se objeví vyrovnaný jedinec.

Nemáte je náhodou z CHS z Lejancu? Máme odtamtud dvě adoptované fenečky (adoptované byly v dospělosti), dodnes nejsou ještě úplně v pořádku. Obojek ani postroj nepřipadal v úvahu dobrých pár let, až nyní postupně dáváme na chvilinku a u toho jen krmíme z ruky...

Já přidám postupně naše adopťáčky a dočasky, co s námi žili a nynější holčičky.

Naše první fenka, vůbec první pes, byla 9 letá kříženka amerického stafordšírského teriéra. Byla to vyloženě dáma, jak přišla, zapadla a byla naše. Naneštěstí u předchozího majitele byla asi posílána na kočky, takže těch několik roků, co s námi žila, měla naše čičina trochu vojenský režim, kdy jsme museli střídat psa a kočku s námi. Kočka chodila i ven, tak to nebyla až taková újma, ale poté si ještě spoustu let užívala s námi vevnitř a ráda :-))
Dastynka, adopťanda, nám dělala radost cca 4,5 roku, ačkoliv to zpočátku tak vůbec nevypadalo, protože sotva přišla, měla pyometru a my, ač tehdy těžcí laici, jsme si naštěstí všimli. Operace dopadla, ale byla za 5 minut 12. Ještě několik dní měla kapačku na doma, ale překonala to a byla nejšťastnější pejsek, co zažíval konečně domov, teplo a všudypřítomné blaho, včetně plné misky (nonstop - ale byla moudrá, udržovala štíhlou linii, žádný další pes už takovou výsadu neměl :-) ). Předchozí majitel byl pofidérní známý staršího sourozence, kterého náhle zavřeli a šel sedět na poměrně dlouhou dobu. Bydleli s čubou v autě, jedli když na to bylo (ale je fakt, že raději dal nažrat jí, o to zas nic...) a měla šílenou artrózu v kyčlích, což se zimou moc dobře nefungovalo. Nicméně byla u nás, byla šťastná a my taky. Jezdila s námi i ke koním, jen měla pocit, že jde asi o chodící řeznictví, stačí si kousnout.. Ale v úctyhodné vzdálenosti s námi chodila i na procházky :D
Nedlouho poté přišly nádor mléčné žlázy, které se nechaly odoperovat, o dva roky později bohužel přišly i na druhé liště a prognóza nebyla dobrá, objevily se metastázy v plicích. Já si tehdy ve 14 letech vyškemrala pejska, protože už jsem si nedovedla představit život bez psa. A nastalo záhy seznamování se psem, přičemž jsme věděli, že úplně snášenlivá není. Ovšem u ní byl ten efekt úplně dechberoucí, jelikož strašně ožila, vdechlo jí štěně nový dech a byla asi ještě šťastnější, než do té doby.. Spinkaly spolu bok po boku, s žádným jiným psem už moje lištička nikdy neměla tak hezký vztah, jí měla vyloženě ráda..
Odešla obklopená námi 13.1.2012, veterinářka přijela k nám, vyloženě jí vítala. Ač pořád žrala, vyloženě už bylo vidět, že je bolavá, padala na rovině, inkontinenci vzal ďas, ale to štěstí v očích už nebylo. Byla nám asi vážně vděčná... Bolí to dodnes, ale už jsou tam i s mojí lištičkou, tak snad jsou holky spolu zase šťastné jako tady na zemi...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Maurine napsal(a):
Ještě by mě zajímalo, jestli tu má někdo zkušenosti s "Kontinentálním buldokem", nebo "Australským ovčákem".. popř. jaký na ně máte názor..

Autraláci jsou v mnohém podobní borderkám, trochu "navíc" mají standardem dáno v povaze, že jsou méně vítací cizí lidi - tedy mají být zdrženlivý. Znám spoustu výjimek a také některé mírně přestřelené do té zdrženlivosti. Ale také mnoho standardních ausíků. Borderky možná mívají více nežádoucího chování než ausíci, ale to je dost subjektivní.
Je to taková velká veselá koule chlupů, která je velmi chytrá, velmi rychlá, hopsání by podle mě mělo být taky plemenným znakem.
Je to další z ovčáků, takže potřebuje významně unavit nožičky i hlavu. Ovšem všeho s mírou - je snadno je přetavit a v tu chvíli z něj může být docela nepříjemný, věčně řešící pes všeho. Základ by měl být naučit psa odpočívat a následně psovi dát odpovídající vyžití. Jsou dost přizpůsobiví.

Nepročítala jsem celou diskuzi, nicméně si myslím, že jste dobrý adept na psa, protože přemýšlíte, zda mu můžete nabídnout určité podmínky. Pokud si něco načtete, mrknete na výstavu či nějakou výcvikovou akci v okolí, uděláte si představu :)
Za mě nevím, zda padl návrh na krátkosrstou kolii, ale pro mě skoro dokonalý prototyp psa i pro začátečníka (ačkoli známý má pejska, který není žádný ořezávátko a dělá klasickou kynologii dle mezinárodního řádu - pes má geniální nos). Samozřejmostí je, že mu toho hodně dáte minimálně v prvním roce života.
Co se týká chlupů, tak se teda zapichují a během mého soužití ve studentském bytě s labradorkou musím říct, že se taky zapichovaly :D Ale možná náhoda, nevím. Sama mám belgičandu groenku, předtím borderu, dlouhosrsté jsou pro mě přijatelnější - jednak se mi víc líbí a druhak se ty chlupy nezapichují. Jen jsou všude :))
Ačkoliv proti krátkým chlupům mamky kříženky stafordky byly jak od labrošky, tak od kraťáka chlupy pořád přežitelné.
Ať se výběr povede! :)

A jinak jsem psala článek o třech dílech na téma kloubní výživy, můžete si přečíst první díl, který vám u štěňátka zatím stačí.
https://psinovinky.cz/kloubni-vyziva-pro-psy-i-dil-potrebuje-ji-vas-pes/
Další díly najdete na stejných stránkách, jsou tam rozebrané jednotlivé látky, kdy a proč je podávat.

Khalula napsal(a):
Nám bylo u velkého plemene (v dospělosti cca 40-45 kg) chovatelem doporučeno Giom intenzitní kloubní výživa (od zahájení 3 měsíce), brát do vybrání balení a poté Giom Chondro L-Karnitin Sport vlastně do konce života, pokud nebude nějaký problém.

https://www.giom.cz/vyrobky/intenzivni-kloubni-vyziva/17/giom-intenzivni-kloubni-vyziva-180-tablet.html

https://www.giom.cz/vyrobky/chondro-l-karnitin-sport/9/giom-chondro-l-karnitin-sport-360-tablet.html

Ale brali jsme jen tu intenzivní kloubní výživu, protože chovatel krmil jen granulema, my následně přešli na barf, tak mi přišla další kloubní výživa trochu nadbytečná.

Nerozumím, proč někdo doporučuje u štěněte na kvalitních granulích kloubní výživu, navíc s MSM a boswelií. Jak MSM, tak boswelie jsou proti bolesti a proti zánětu, to se dává při ortopedických diagnózách, určitě ne u štěněte bez problémů. Pokud se problém objeví, ale štěně bude na tomhle, nemusí se zachytit v ještě ne tak vážné fázi. Tedy to se týká té intenzivní výživy, to druhé je docela fajn, tím nemusíte nic zkazit, pokud dodržíte dávkování.

Výhoda kvalitních (nebavím se záměrně ani o bezobilných, jelikož to nepovažuji osobně zvlášť u velkých plemen za výhru) granulí je, že mají vyvážený obsah makro i mikroživin a tak není třeba nic přidávat. Aneb heslo někdy je méně více..
U krmení barfem/syrovým je u rostoucích štěňat vhodné sem tam udělat krev, abyste si byli jistí, že má v pořádku (nejen) poměr vápníku a fosforu.

U velkého plemene je fajn najít granule, co sednou a mají normální obsah bílkovin (cca do 26 %), aby růst nebyl příliš rychlý a aby měl pes vše, co potřebuje.

Fyzioterapie je momentálně jediná v ČR na zvířata a to na VOŠ a SŠ Boskovice (obor přímo Fyzioterapie zvířat), kde sama studuji, budu ve 3., posledním ročníku. Kdyby tě něco zajímalo napiš do SZ.

Nicméně z hlediska uživení asi fajn, ale sama po přednáškách s lidmi od koní na škole (ortoped MVDr. Šterc, chiropraktička MVDr. Dolníčková), jsem si koně dost rozmyslela. Každý den, bez ohledu na počasí, což vnímám negativně hlavně v zimě, ale ono ani v létě to asi nebude úplně žádný med. Plus problém lidí a koní - jezdec výrazně ovlivňuje koně nejen ze sedla, ale i ze země + ještě samotné sedlo.. U psů ne, že by toho bylo málo, ale přijde mi to mnohem lépe zvladatelné. A ještě hledisko toho, že člověk pořád jezdí za lidmi a koňmi. Opět bez ohledu na počasí. A já zas tak nadšený řidič nejsem..

Ale teď jsme se zrovna bavili ve škole, že v zahraniční existují "saddle fitters" - u nás chybí. Což je škoda, protože padnoucích sedel je velmi málo a lidi jsou ochotní do toho investovat. Ale to by znamenalo jít od zahraničí, u nás nic takového není.

Pokud vám na výstavách sejde tak opravdu v tomto případě doporučuji teoretický základ přes knihy Františka Šusty, publikace Vystavování je hra - Jak připravit na výstavu psa i sebe. Kromě toho bych se zaměřila na trénink ošetření se souhlasem, buď přímo u trenéra - nabízí např. Radecha Spudilová, Robert Zlocha či online kurzy této tématiky od již zmíněné Radechy Spudilové či od Kristýny Dostálkové (který mám sama za sebou a musím pochválit!).
Kromě toho, pakliže máte fb, je od Kristýny také skupina Pozitivní psychologie psů, kde je několik webinářů zdarma na různá témata, včetně rozebírání stresu a jak působí na zvíře.
Mám fenku bojínka, nejprve výstavy také ok, ale nikdy jí to nebylo vysloveně příjemné, což jsem nemohla pořádně tušit, jelikož jsem zdaleka neuměla tak dobře číst řeč jejího těla. Z tohoto ohledu můžu doporučit ještě Psí školu Koiru v Ostravě, buď jestli máte přístup tak osobně nebo božské webináře od Lenky Blachové na téma etologie u psů. Hodně mi daly všechny střípky, pochopení i co s tím dělat. Nyní mi mohou čubu ohmatávat lidé ve škole a jde to. Na výstavy se chystáme, jen tréninkově, nějaké menší, kde to nejprve bývá bez důkladného prohmatávání a pak třeba i na větší.
Jsou i tréninky handlingu přímo od mnoha lidí, kteří vystavují, ale ne vždy pracují se psy, kteří něco řeší. Nedávno jsem viděla video z jednoho tréninku a to vůbec šťastné nebylo. Začala bych od toho Františka Šusty, klidně k němu i na seminář či na hodinu tréninku a začít s tím ošetřením se souhlasem. Je to v podstatě princip, s kterým František právě pracuje.
Hodně zdaru!

fikovnice napsal(a):
"Ale především jsem si udělala rozvrh tak, že jsem chodila do školy jen 2 dny v týdnu a zbytek jsem pracovala a měla jsem čas se věnovat pesanům."

A toto na VŠ lze? Smím vědět, jak jste toho docílila?

Ano, mně to šlo. Jak psali už někteří jiní, dalo se, kromě prvního semestru, si navolit postupně dle prospěchu rozvrh. Díky lepšímu průměru jsem si volila cvičení mezi prvními a je pravda, že jsem nechodila na přednášky. Ale stačilo mi to tak :-)

Jen dodám, že jsem ty dva dny byla ve škole od rána od 7. hod. do 18 hod., v zápočtovém týdnu jsem si to pěkně vyžrala, ale jinak to šlo :-)) Jelikož jsem se musela živit sama, tak to tak i muselo jít.

Tak já jsem si prošla gymnáziem (8 leté) a nyní studuji 2. školu (předtím VŠ, nyní VOŠ), přičemž mé zaměření vždy bylo cílené ke zvířatům. Na gympl jsem psa brát nesměla, moji první fenu (border kolii) jsem po dlouhém přemlouvání dostala ve 14 letech, což pro mě znamenalo v tercii. Žila jsem koňmi a následně psem. Jelikož byla jaká byla a ve škole se dělaly jednou za 4 roky "Vánoční akademie", kde jsme jako žáci mohli ukázat, co děláme, tak se mnou vlastně byla i ve škole, kdy jsme předváděly dog dancing. Čubu jsem si přivezla těsně před Veikonocemi, měly jsem 3 dny na sžití a rovnou jsem jí zahrnula do své rutiny. Dojížděla jsem, tak od sedmi do odpoledne vydržela, případně mi ji nějaký člen rodiny přes den i vzal na rychlo vyvenčení a zvládly jsme to, ani nevím jak. Psa mi pořídil táta, ale pak jsem si chodila vydělávat, abych si psa +- zvládla sama. Pokud bylo třeba, samozřejmě mi maminka vypomohla, ale čím starší jsem byla, tím víc to leželo na mně. V 18 letech byla kompletně finanční starost o psa jen moje starost. A šlo to. Ale s podporou by to určitě bylo taky trochu veselejší :)

Uznám sama, že jsem víc dávala zvířatům než studiím - můj odpor vůči gymnáziu byl dost hluboký a trvá :-)) Už během gymplu jsem brala i pejsky do dočasky a občas to bylo krapet krev, ale pořád jsem byla na jednom místě a dalo se. Ovšem prioritu měla zvířata, ve škole jsem nepatřila k těm, kdo měl vyznamenání. Sice jsem nebyla úplně lempl, ale pokud bys měla za cíl jít na veterinu, dobře bych promyslela, zda si psa pořídit. Jednak už na gymplu to chce dost úsilí (protože se přijímá významně na základě prospěchu ze střední) co se týká času a učení, na vysoké to potom první tři roky je takový mazec, že málokdo stíhá k tomu všemu ještě adekvátně věnovat čas psovi. Ale zase je to asi i o prioritách, podpoře rodičů. Pokud se budeš muset částečně živit sama, je pes utopie.

Já šla po gymplu na Mendelovu Univerzitu, kam jsem si po dohodě mohla brát i psa, pokud jsme neměli ten den laboratoře. Ale především jsem si udělala rozvrh tak, že jsem chodila do školy jen 2 dny v týdnu a zbytek jsem pracovala a měla jsem čas se věnovat pesanům. Na vysoké jsem si ve 2. ročníku na bakaláři pořídila druhého psa (belgický ovčák). Stejné možnosti nabízí i Česká zemědělská univerzita. Jen doporučuji promyslet, čemu se chceš věnovat, protože kynologie má krásný program na ČZU a na prezenčním studiu se člověk někam podívá a dozví krásné věci, které ale v životě málo upotřebí - aspoň co říkají kamarádi, kteří studovali či studují nyní.

A poté jsem objevila nově otevřený obor na VOS a SŠ Boskovice, kde je obor "Fyzioterapie zvířat", kdy si psy vysloveně bereme do školy, protože je ve škole potřebujeme. Učíme se dost prakticky, máme dost praxí. Nevýhoda oproti vysoké je, že je to škola na 5 dní v týdnu, takže z hlediska živení se, je to dost náročné. Ale z hlediska věnování se psovi je to paráda. Navíc mě konečně něco vážně baví a dává mi smysl.
Pokud uvažuješ na tom, jít dál směrem zvířat (přestože stejně budeš dělat vždy s lidmi, nedělejme si iluze :-)) ), tak za mě doporučuji rovnou zvolit střední veterinární. Budeš mít v lecčems výhodu. Na chemii, budeš-li chtít jít na veterinu na přijímačky, si zařídit doučování a máš za mě lepší předpoklad se tam dostat.
Kdyby tě něco zajímalo blíž, klidně napiš. Je to samozřejmě jen má osobní zkušenost, můj pohled.
A ještě doplním, že tedy vždy bylo náročnější sehnat bydlení ke škole, studuju na druhé straně republiky, se psem je to vždy těžší najít bydlení a hlavně dražší. s tím je nutno počítat, pokud se někdo rozhodne, jako já, že pes jde s ním, ať jdu, kam jdu :))
Ať se ti daří :)

Nikol_Borderky napsal(a):
Dobrý den, chtěla bych se zeptat někoho kdo již vlastní border kolii jestli pochytili nějaké plusy a mínus tohoto plemene.
Poté bych se chtěla zeptat jak často a na jak dlouho chodíte na procházky a cvičíte.
Potřebuji si totiž pořádně promyslet zda toto plemeno je právě pro mě.
Uvítám každé rady a nové poznatky.

Doporučila bych se spíše vydat na nějakou akci, kde budete mít možnost borderky vidět na živo. Výstava, agility závody, obedience závody, pasení.
Dnes je velký rozdíl mezi liniemi, podstatně se plemeno rozdělilo na sportovní, pracovní a výstavní linie. Každé z nich má svá specifika.
Záleží, na co si chcete psa pořizovat. Máte-li dobrou ruku - na chovatele, rodiče a i to konkrétní štěně, můžete mít štěně, které bude mít svoje nešvary (pasení aut, cyklistů štípání dětí atp.), ale odnaučíte jej to bez větších potíží. Ovšem je to i o člověku, který si štěně pořídí - na zkušenostech, ale zejména o tom, zda jednak bude včas hledat řešení a zda si najde případně včas pomoc od lidí, kteří konkrétně s BOC zkušenosti mají a pomohou vám.
Za mě to byl můj nejúžasnější pes, opustila mě v minulém roce a dodnes to těžko koušu. Byl to pes pro život, měla jsem z pracovních zvířat, řešily jsme pár věcí, ale nakonec jsme s ní mohla kamkoliv. Milovala lidi, děti (od určitého věku - cca od 3-4 let, do té doby příliš ne), ostatní psy tolerovala, ale nevyhledávala. Stačila jsem jí v zásadě já, ale občas si vyhlídla nějakého toho kámoše a chovala se i celkem jako sociální pes :-)) Jinak bordery jsou většinou příliš zahlceny prací, jsou velmi rychlé a velmi rychle i přemýšlí. Takže než se otočíte, můžete být velmi překvapená, co vymyslí.
Čubu jsem si pořizovala zejména jako kámoše do nepohody a ke koním, takže se mnou trávila čas u koní, doprovázela mně na vyjížďkách, ovšem zdaleka nestačí psovi unavit jen nožičky, potřebuje i psychicky znavit.
Měla režim jako většina jiných - tzn. od rána do odpoledne jsem byla ve škole/v práci, poté jsme šly na větší procházku, během níž jsme i cvičily - různé triky, obíhačky, čichací hry, poslušnost a na co byla chuť a nálada. Potom zas odpočívačka a večer jsem ji třeba ještě pár minut učila něco nového. Pokud bylo třeba udržovat klid z důvodu nemoci, nebyl to problém, ale bylo třeba psa od malička fakt striktně učit, že po procházce se spí. S fenou jsme nakonec zkusily vícero sportů, složily jsme i nějaké zkoušky, osobně jsem nejvíc byla unešená pasením, pro nějž pokud má pes vlohy, je asi nejlepší aktivita, jakou můžete borderce nabídnout. Ovšem jsou tak všestranné a přizpůsobivé, že můžete vymýšlet leccos.
Pokud by vás cokoliv zajímalo, klidně napište

Já mám doma kupu knížek od Šusty, to je trochu náročnější čtení a možná bych doporučila začít spíš s něčím jiným, ale každopádně jsou knížky fajn.
Takový hezký základ pro komunikaci se psem jsou Konejšivé signály (nástavbou potom jsou webináře a semináře s Lenkou Blachovou ze Psí školy Koira, můžu taky doporučit všema 10!).
Co mně osobně dělá dobře, tak je čtení knížek od Kena Ramireze a spol., např. Souznění dvou duší, ta je přímo skvělá - pro začátečníky i pokročilé, každý si tam najde to své. Další od něj je Okem trenéra, ta je taky moc fajn, jsou tam i zajímavé výzkumy :-)

Pro hlubší pochopení tréninku potom knížka Od delfína ke psovi a zpátky k člověku od Gabby Harris. Teď si lidi hodně chválí knihu od Grishy Stewart - Trénink pro úpravu chování, ale tu jsem zatím sama nečetla. Nicméně má ohlasy více než pozitivní.

Jinak celkově od Plotu jsem toho četla víc, např. i knížky z řady o Border koliích mi něco daly i k jiným plemenům, našla jsem tam spoustu zajímavých věcí, ale asi než základní knížka jsou zajímavější ty další dvě - Povaha a Chování problémy s ním spojené, vše od Carol Price.

Od Jean Donaldsonové jsou knížky taky určitě dobré, i když mně se četly trochu hůř, ale neubírá to samozřejmě na kvalitě :-)

Osobně trénuji s klikrem, resp. se slovním markerem, ale chce to pochopit, jak s tím pracovat. Na což je právě super třeba kniha od Kena Ramireze a spol, ta první uváděná.

Nemám studie už přístupné, ale pokusím se je přes známé stáhnout a pošlu do SZ, lépe přes mail, protože odkazy, kde se nedají bez přístupu stáhnout budou asi k ničemu.

Jinak ty omega 3 mají vyzkoušené u nás (bez studie), i v léčbě neurologických onemocnění, ale tam to vychází ze spolupráce MVDr. Musila a Physiodogu, schválně se zkusím taky blíž zeptat jak bude příležitost. Z praxe udávají výborné výsledky u neurologických a ortopedických onemocnění, ať už u řešení po operacích, tak i u konzervativně řešených potíží. Osobně s tím zrovna taky experimentuju, jak u sebe, tak u psa, tak jsem taky zvědavá.

Něco k omega 3 mastným kyselinám píše i tady, což není zrovna studie, ale aspoň nemám jen jeden..
http://www.petklinika.cz/dotazy-veterina/co_jsou_to_mastne_kyseliny_a_proc_je_dulezity_jejich_prijem_v_potrave_ve_spravnem_pomeru

Nicméně lososový olej se neukazuje už být až tak super zdrojem, a vzhledem k množství těžkých kovů a dovozu, kdy je často olej už žluklý, je vhodnější zdroj z krillu.

Ještě bych si dovolila přihodit doporučení na omega 3 mastné kyseliny, které mají taky neuvěřitelný vliv při léčbě nejen ortopedických potíží. Vyhla bych se kastraci, pokud to nebude nutné - testosteron je pro tvorbu svaloviny u samců velkou výhodou, ovšem na stáří mohou přijít potíže, kdy se tomu stejně nevyhnete.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Snad si někdo nemyslí, že to spraví MSM. Prověřen je celadrin. Ale stejně to nevyléčí. Bude to horší a horší. Dyť je to milimetr od nejhorší varianty.
Názor dalšího vet. Ale odborníka - ortopeda.
Tady nejde o prevenci. Preventivně se dává kolagen, ale štěněti. Tady jsou skoro půlcentimetrové výrůstky, artroza? to asi potravinový doplněk nespraví, ne?
Loket nese psa.

MSM je něco, co samozřejmě pomáhá, ale není všespásné.
Obecně ostatní doporučení - jako držet psa lehkého, v kondici a chodit na fyzioterapii, to je prevence, která komplexně má velký smysl. DLK je zrádné a není to nikdy stejné - rozdíl je v plemeni, diagnóze, záteži... Fyzioterapie umožňuje udržovat měkké tkáně a případné přetěžování v důsledku kompenzace, ale také pomáhá s kondicí, takže určitě není prevence ani v případě diagnózy marná. Spíše mi přijde, že konzervativní řešení je úspěšné u DKK než-li u DLK. Ale jsou i pacienti s DLK/OCD, kteří dochází pravidelně a jde to úspěšně udržovat v takovém stavu, že operace třeba není. To je ale obvyklejší u lehčích plemen..

U MSM je dokázáno, že zabraňuje vzniku artrózy, resp. zpomaluje její vznik (což u takových případů, jako je tento hrozí). V případě již přítomné artrózy, tak samozřejmě zmírňuje bolest, ale zmírňuje i progresi artrózy. Ale není v žádném případě, pokud to není absolutně nutné, dávat to celoročně. Aby se neobvili případné potíže. Preventivně se dává leccos, nejen štěněti. Smysl to má.

Hedvikka54 napsal(a):
Dekuji moc za nove poznatky. Ano, jedna se o MSM, trochu se mi popletly pismenka. Alavis davame 2x za rok jako 3mesicni kuru, mezi tim delame 3mesicni pauzu, takze presne jak pisete.

A co se tyce fyzioterapeutky, tak vzdelani v oboru ma, dokonce i spoustu kurzu na pohybovy aparat, takze o to vic me zarazi, ze je proti te kloubni vyzive a vylozene navrhuje jako reseni operaci.

Ale jak pisete, jeste to zkusime prokonzultovat s ortopedem, abychom zjistili co a jak. Ale operaci asi teda fakt ne, rozhodne ne v nejblizsi dobe, kdyz vidim, ze psovi, krom toho docasneho kulhani, nic neni...

Není vůbec za co.
Super, tak to je dobře, že máte i srovnání bez MSM :-) Jinak můžu v pauze doporučit Geloren, ten nemá MSM ani boswelii serrata, takže v pauze můžete i nadále podávat kloubní výživu. Případně jsou i jiné možnosti, teď se hodně jede i s CBD oleji, zrovna budu zkoušet, ale já mám fenu s DKK, ne DLK.

Tak těžko říct, ono je fakt, že DLK je zrovna dost na houby, kdy prognóza je postupně se zhoršující se projevy. Ale taky se to nemusí dostat tak daleko. Osobně bych si vzala něco z obojího, ale konzultovala bych ještě jinde. Z hlediska ortopedů mě napadá ještě MVDr. Musil v Českém Brodě, nebo my byli u MVDr. Deckera u Plzně. Ale obecně když se zeptáte u jiného ortopeda, tak bych spíš brala ten další názor lékaře. Je možné, že má paní zkušenosti, kdy to i přes všechno možné stejně vždy došlo k operaci, to nevíme nikdo. Ale je možnost se obrátit i na jiného fyzioterapeuta.
Obecně Dornovka je sice super, ale někdy je výslovně kontraindikována, což u DLK, je-li tam osteofyt, bych skoro řekla, že je ten případ.. Takže dělat jiná ošetření v oblasti lokte minimálně.

Určitě bych zkonzultovala s ortopedem a uvidíte. Ale pokud pes nemá výrazné potíže, je lepší an to jít prevenčně, pomocí všeho, co vám ortoped řekl.
Držím palce :)

Myslíte asi spíše MSM, které je proti bolesti a proti zánětu, vstřebává se úplně normálně u každé věkové skupiny. Z hlediska řešení veterináře zní naprosto logicky a správně to, co doporučuje. Pokud pes nemá potíže, není důvod operovat.
Fyzioterapeutka dělá pouze Dornovu metodu nebo i jiné ošetření?
Pokud chcete další názor, šla bych za ortopedem, u nás v ČR MVDr. Ekr v Hradci Králové, ale jistě najdete i jinde. Zažádala bych o konzultaci na základě rtg a klinického vyšetření.

MSM má efekt i v prevenci vzniku (nebo aspoň zpomalení postupu) artrózy, takže při této diagnóze je určitě indikace na místě. Podáváte kloubní výživu s MSM nonstop nebo děláte pauzy? U mladého psa, pokud nemá výrazné potíže, má smysl podávat MSM 3 měsíce a na 3 měsíce zase vysadit. Pro kontrolu, protože bez vysazení si nemusíte včas všimnout zhoršení stavu.

Librela je pouze proti bolesti, z hlediska kloubní výživy má spíše smysl podat intravenózně Bonharen (čistá kyselina hyaluronová, která je součástí kloubní synovie).
Pokud budete psa udržovat lehkého, v kondici a budete se vyhýbat se psem potenciálně nebezpečným činnostem, je možné, že zvládnete celý život bez operace.
Netuším, jaké má fyzioterapeutka vzdělání, ale nejsme doktoři. Nemůžeme dělat diagnózy a neurčujeme, zda by měla či neměla být operace.