Děkuji za odpovědi. Pro milann: nemám elektrický ohradník, ale dřevo s ohrazenkou, takže ránu dostat nemohl. Budu to ještě nějaký čas zkoušet po dobrém a když to do jeho dvou let stále nepůjde, tak asi pořídím tu elektriku. Když se tu objeví ještě nějaké rady, kdo to jak řeší, budu moc ráda.

Zdravím všechny,
mám ročního dobrmana s opravdu silným loveckým pudem a zaboha ho nemůžu odnaučit lovení všech domácích zvířat. Od štěněte je v každodenním kontaktu se zvířaty, ale kolem pátého měsíce se to okukování změnilo v lovení. Šla jsem na to ze začátku tak, že jsem psa brala mezi zvířata na vodítku, když vystartoval řekla jsem rázně "ne", když se zvířatům nevěnoval, byl pochválen a dostal odměnu, když jsem potřebovala něco udělat, přivázala jsem ho poblíž ohrady, kde seděl a čuměl, dokud se v ohradě poblíž něco rychleji nepohlo, pak startuje div si krk neurve. Na cvičáku radili u zvířat dělat poslušnost, no tak on dostane povel provede ho, ale když se něco šustne tak v mžiku vyskočí a startuje a tím si tu poslušnost dost ničím, protože bez zvířat funguje super a děláme sportovku. Takhle chodim mezi ty zvířata už půl roku, postupně se k tomu "ne" přidalo i škubnutí vodítkem, ale předevčírem už mi ruply nervy a pes dostal přes hubu prutem, co ležel na pastvině. Teď si to vyčítám, protože to poslední co chci, si ještě pokazit vztah se psem a navíc to samozřejmě vůbec nepomohlo. Čeho se mi podařilo za tu dobu dosáhnout, že psa odvolám, pokud jsou zvířata aspoň pět metrů od ohrady a neběhají, jen se klidně pasou, to sedím u ohrady pes je navolno a když vidím, že se zaměří na zvířata, tak řeknu "ne" a pes se od nich otočí a čuchá si dál, prostě hlídám, aby se na zvířata nezaměřoval, neokřikuji ho, když se jen podívá, ale nesmí zírat. Protože nechci, aby si upevňoval nežádoucí chování (několikrát se mu podařilo vyběhnou za kočkou nebo lovit kůzle kolem ohrady), tak je většinou na vodítku, v mé nepřítomnosti je v kotci. Stopovačku jsem zkusila, ale na ní právě může startovat líp, než na krátkém vodítku, takže to mi úplně ideální nepřijde. Když ho přivážu u ohrady a jdu ke zvířatům, tak hned jak se otočím a udělám dva kroky směrem k ohradě, tak vyletí. Cvičím tedy, že dám povel "počkej" jdu směrem k ohradě, když je v klidu, vrátím se, pochválím a odměním, pětkrat je v klidu a po šestý vyletí a je vzteklej, tak ho okřiknu ještě chvíli stojím u ohrady a pokud je v klidu vrátím se a odměním, ale prostě nesleduji za ty měsíce žádný zlepšení a už nevím co s tím. Ve chvíli, kdy se mu podaří útéct k ohradě a honit, tak už nepomůže nic, jen ho odchytit a odvést na vodítku, protože v té chvíli je v tranzu a nevnímá. O elektrice vím, ale myslím si, že když nefunguje jedna po držče proutkem, tak by to mohlo nadělat víc škody než užitku, navíc s tím nemám zkušenosti a jde mi hlavně o vztah se psem, jenže bych taky chtěla normální soužití bez strachu, že kdykoli se vzdálí z obrozu, tak něco umře. Omlouvám se za takový sloh a budu vděčná za každou radu.

ať žijou psi napsal(a):
Můžete rozepsat těch 60-70 tisíc náklady uchovnění? náklady na výživu, očkování podobné asi nezapočítáváte, to má i pes na mazlení stejné.

Omlouvám se, ale byl to jen odhad a především reakce na příspěvek orionky, kde tvrdí, že dvě štěňata byť za 20 tisíc pokryjí tři roky práce s fenou. Vím, že se štěňata prodávají i dráž, ale obvykle se jich nerodí zase deset v jednom vrhu, tak by mě zajímalo, co měla orionka na mysli. Vzala jsem v potaz tak dolní hranice výdajů za jídlo, veterinu a vyšetření psa bez vážnějších nemocí/zranění, výcvik, dál pár výstav a zkoušek (další náklady jsou taky, ale to radši strávím čas se psem, než kalkulacemi) a i tak jsem si díky vám uvědomila, že jsem to spočítala špatně, protože některé položky jsem počítala jen na rok. Každopádně potom se dostáváme přes sto tisíc, pokud se uchovní za tři roky. Dál už radši počítat nebudu:D.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já nikomu neberu, že na chovu prodělává, já to i leckomu věřím, ale...
Jestliže chovatel nemá jiné zaměstnání, pak při ztrátovém chovu žije on i psi ze vzduchu ( pardon jen on, krmení pro psy vytváří tu ztrátu, ale od někud ho dotovat stejně musí )
Jen tak jsem nakoukla na stránky jedné ch.st. Na jedné feně odchovali v letech 2008-2010 26 štěňat.
Cena štěněte 20000, -
Náklady na uchovnění jim pokryla první dvě štěňata ( a to myslím, že jsem docela štědrá )...Náklady na každý další vrh jedno štěně.
Já to nikomu nezávidím, každému to přeju, kdybych to chtěla dělat - budu. Chovejte, mějte si své zisky, jen už plemena nikam neposouvejte a nebulte, jak je ten chov ztrátový.

A můžu se zeptat o jaké plemeno šlo? Mě vychází uchovnění feny velkého pracovního plemene na 60-70 tisíc, štěňata po lepších rodičích v průměru 12tisíc/štěně (a začínající chovka asi přes deset určitě nepůjde). Tedy první vrh, když se podaří, tak možná zaplatí fenu a pokryje náklady na odchov štěňat. Když se nepodaří za další půlrok naskočí náklady na fenu o 15tis (jen krmivo a výdaj za krytí a to jsem možná ještě dost levná), takže na příštím krytí to bude chtít ještě o štěně a půl víc, aby se zase jen pokryly náklady. Když si připočtete, že doma stojej ještě 3 veteráni, tak už těžce dotujete...pro mě a spoustu lidí, co znám, je to opravdu koníček...

beastije napsal(a):
Pidla - já to chápu, i s vámi souhlasím. Jenže představte si, že jsem stejně nesnášenlivá na děti, nemám ráda, když na mě koukají, křičí v mhd, brečí v obchoďáku a ruší mě...a prostě se jim vyhnu a překousnu to, nevyžaduji po nich, aby nechávali dítě doma, aby ho umlčeli či místo okamžitě opustili. A ano vím, že srovnávám děti a psy a že to je něco jiného, jde jen spíš o příklad.

A ano, pokud má člověk agresivního psa, a vidí, že se k němu pes blíží, ma to majiteli oznámit. Přijde mi to jako stejná slušnost. Je to prostě objektivní pocit, každý je nějaký.

Navíc já věřím tomu, že tu svojí vypiluji k tomu, aby mi za lidmi nechodila a časem nebudu ten typ pejskaře. Ale ne, nehodlám psa omezovat, pokud nikomu neubližuje.

Já s vámi souhlasím, nemusí jít zrovna o děti, které si lidi pořizují obvykle také úplně bez rozmyslu a množí tak naprosto nerozmyšleně obrovskou lidskou populaci, množí se i s vědomím vysoké pravděpodobností genetických chorob a pak jim buď všichni gratulují, že jejich dítě je zdravé nebo je zbytek života litují, že se musí starat o postiženého jedince, ale nic jim nezabrání tento "velký zájem společnosti" pořád produkovat. Na diskuzích taky budoucím rodičům nikdo nekontroluje kolik času budou s děckem trávit, jak ho budou vychovávat a jestli budou chodit na procházky nebo ho jen posaděj před počítač tak, jak to taky vždycky strašně řeší, když si chce někdo pořídit psa. Nicméně když pomineme ty nevychované děti na ulicích, v restauracích či v mhd, jsou tady i další hulváti. Co třeba takové kouření? Kuřáctví je taky koníček, ale kdykoli se chcete poránu projít do práce nevyhnete se tomu, že jdete pokáždé za někým kdo vám celou cestu hulí pod nes, když ho předejdete dostane se před vás další a více méně vás tím koníčkem neuvěřitelně otravuje a je mu to úplně jedno. Dalším hezkým příkladem jsou nemocní lidé, oni vědí že jsou nemocní, vědí, že mají virozu, která je přenosná a taky nenosí náhubek (roušku) a nevyhýbají se místům, kde mohou někoho nakazit, chrchlaj vám přímo do xichtu v přecpané mhd. Takže hlavně, že pejskaři maj mít 100% poslušného psa, co nikoho neotravuje, nikam neběhá a nic neničí. Pro mě jsou psi, co někoho zašipiní nebo mu způsobí šok, mnohem menší zlo, než neohleduplní závisláci na kouření(pasivní kouření zvyšuje pravděpodobnost rakoviny plic, to ze psa nechytíte), nakažlivci v mhd(tím že onemocníte přijdete o prachy, špinavá kalhota vám do práce jít nezabrání), opilci co žebrají na nádražích(taky jim nikdo nevysvětlil, že nemají běhat k cizím lidem a obtěžovat žebráním o prachy, co utratí za chlast) a podobně. Jen mě to moralizování už leze krkem, každý má jednat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ať už jde o psa nebo o něco jiného, jenže takových lidí by se na tomto světě fakt nedořezal.

Tak veterinář to označil za cucky z lanolinu a ovci dal něco proti klošům, tak vidíme, zda se přestane drbat no:/.

Mám samozřejmě podezření i na svrab (i když jsem četla, že prý se objevuje opravdu ojediněle), nicméně na to funguje pokud vím Ivomec a ten jí protože je vysokobřezí stejně dát nemůžu (někdo trvdí že jo, někdo zase ne, težko si vybrat), takže by ošestření počkalo až do jarního stříhání a já jen pokoukávám po něčem, co by jí ulevilo ještě teď a neohrozilo plody.

Každopádně děkuji za rady, pro větší klid raději konzultuji i tady, než "jen" s veterinářem. Třeba někdo bude mít s podobným kožním projevem zkušenosti a já budu mít alespoň něco v hlavě, až budu odkejvávat panu veterináři jeho závěry, někdy se to totiž hodí:).

Ovci jsme brali sice neostříhanou, ale snažila jsem se ji co nejdůkladněji prohlídnout, aby nebyla zaklošená neměla hnilobu paznehtů a tak dále, no a tohle se jí objevilo až po měsíci. Jinak ovce jsou venku, mají k dispozici přístřešek, proto stříháme až na jaře. Před bahněním vždy zastřihnu zadky a vlnu kolem vemene. Tak nějak jsem ošetření proti parazitům chtěla udělat až při stříhání u všech najednou, ale asi tuhle jednu jedinou přestříknu tím butoxem, protože se na ní nemůžu dívat. Butox jsem už v minulosti aplikovala na neostříhanou ovci a na kloše perfektně zabral. Jediné, co mi vrtá hlavou je, proč má všude pod vlnou tu odloupanou kůži, protože mi nejde do hlavy, že by se tolik drbala kvůli pár klošům.

Dobrý den,

přivezli jsme si novou ovečku, která se ale dost drbe. Všimla jsem si při delším prohlížení sem tam nějakého kloše, ale žádné zamoření, opravdu tak za pět minut hledání ve vlně jeden. Co mě ale trápí víc, je že má ve vlně blízko kůže lupy, kterých je ale spousta, je to tam úplně poprášené, jako kdyby se jí odloupla svrchní část kůže a rozdrolila se na malé kousíčky. Ovce je vysokobřezí (pokud zabřezla), takže do ní nechci cpát moc chemie, ale ráda bych jí nějak ulevila. Snažila jsem se v kožichu objevit všenky, ale nenašla jsem nic, jenom tu kůži. Mohla by to být nějaká plíseň (na uších ani hlavě žádné projevy nejsou)? Budu to řešit s veterinářem, ale ráda bych se nejdřív informovala tady.

Děkuji za vaše rady a zkušenosti.

Vypadá to, že rodit bude, koukněte také na vemeno, tak jako tak to může přijít třeba až za 14 dní či měsíc.

bischof.vlastimil napsal(a):
Já jsem zastánce chovu ovci jen s plemenými berany, starší se daji koupit i za ceny za které se prodává neplemeny a v málem chovu se jim často daří dobře. Ale nikdy nikoho nenutím.
I když by pro mnohé drobné chovatele (asi do těch 5 ovcí) bylo mnohem lepší si berana vždy půjčit jen na připuštění.

Půjčování není úplně ideální z několika důvodů. Za prvé to chce mít berana s ovcemi aspoň ten měsíc a půl, což není krátká doba a obvykle, když vy budete chtít připouštět bude zrovna připouštět majitel onoho berana a musíte čekat. Druhá asi nejvíc podstatná věc je, že si pokaždé zatáhnete do stáda nové parazity, eventuálně nějaké nemoci, nebo naopak nakazíte něčím berana a budete mít taky problém. Já osobně bych třeba berana nikomu nepůjčila ani bych k sobě nevzala ovce na připouštění, protože řešit pak všenky, kloše, různé plísně, nové vnitřní parazity nebo hnilobu by mě připravilo o nervy. Je fakt lepší investovat do nějakého staršího plemeníka i když chováte jen těch pět ovcí.

Souhlasím s používáním klece při výchově, ale držet tam dospělého psa, který už má být na život v bytě naučený a mít ho v kleci i v době, kdy jsou majitelé doma a můžou se mu věnovat nebo ho aspoň hlídat, aby v bytě neničil nebo jim nedejbože nesežral kus chleba (jak si paní stěžovala), to je katastrofa:/ Kéž by jim ho nějaký Ježíšek odnesl a místo něj nadělil plyšového:/.

Já osobně bych takhle starým ovcím gumičku nenasadila, mám jednu s ocasem a hold každý čtvrt rok jí ocas ostříhám (rostou ji rychleji i paznehty, takže bych ji stejně musela chytat). Nicméně jsem slyšela a i četla tady na ifauně, že tetanus zabil i gumičkovaná jehňata (gumičku jim nasazovali do 14ti dnů od narození), takže jste asi měla jen velkou smůlu.

Děkuji za reakci, samici jsem dala k samci v šesti měsících stáří, kdy dosáhla optimální váhy, od té doby je u něj protože jsem si nevšimla žádných známek březosti. Krýt už teda asi nebudu, jen mě to překvapilo a hledala jsem v čem by mohl být problém.

No s dědou jsme chovali králíky a nikdy k rozmnožování žádnou speciální pomoc nebo dokonce papíry nepotřebovali, když nezabřezli na druhý pokus tak z nich byl králík na paprice. Všechna narozená morčata si chci nechat a útulky snad morčaty nepřetékají, takže komentáře jako na vlákně u psů nejsou na místě. Každopádně než udělám morče na paprice chtěla jsem jim dát šanci, že by někdo poradil co s nimi:) Berte to trochu s nadsázkou.

Dobrý den,
mám takový problém s párem morčat. Samec starý 4 roky, samice 1 rok jsou spolu v jednom kotci už 5 měsíců a stále žádný vrh nových morčátek. Když jsem je pozorovala, samice se očividně nabízela ale samec nebyl schopen samici nakrýt, to to radši šoupnul vedle do pilin. Myslíte, že mají ještě vůbec šanci na potomstvo? A co je podle vás špatně? Děkuji za odpověďi.