Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jako schválně ho pustila na srnky?
Hm, někteří lidi jsou fakt idi.oti.

Jo, konkrétně tu shibu. Viděla jsem, jak po ní běží.... a to teď mají mladé. :( Paní na telefonu, šla pomalým tempem, takže byla nadšená, že se proběhne pes. Dala si ho na chvíli na vodítku jen, když viděla mě a hned jak odbočila, tak i když jsem šla stále za ní, tak psa pustila z vodítka, jak uviděla srnky a pes napínal vodítko.

Viděla jsem, že s babou to nemá smysl, tak jsem odbočila jinam, ale prostě pak jsou myslivci na psi obecně naštvaní, když se děje tohle. :(

Já trénuju sebeovládání, chodíme na stopovačce, fakt se snažím... a přitom bych ho jen mohla pustit, aby se proběhl! Což mi teď psala i další baba, že pes nedoběhne víc jak 100m a pak se vrátí, takže chodí se psem na volno. Takže si občas připadám, že jediný zodpovědný blbec jsem já...

Rronjabutterfly napsal(a):
Stopovačka přeci není žádný omezovadlo. Naopak je to pomůcka, pomáhá upevňovat povel.
Pořád se poznaváte a ještě asi budete.

Nikdo jsme učenej z nebe nespad, ale jít naproti problému...

Navíc je období mláďať.

Teď jsem potkala paní se shibou a malým psem. Viděla srnky, tak psa odepnula z vodítka, ten je proháněl. Pes nakonec přiběhl zpátky a paní spokojená ho zapnula na vodítko, že se hezky proběhl.
Zírala jsem s otevřenou pusou a neschopná slova.

Inspektor Pišišvor napsal(a):
Zadavatelka chce zdravé plemeno, takže minibull i dobrman se tím rovnou diskvalifikovali.

Já nikomu belgičáka necpu, ale povahově dobrý BO je pes "za odměnu" a ke koním a zvířatům určitě vhodný je. Jen se mu člověk prostě první rok života musí víc věnovat. Problém je, že se teď dostávají do módy a chová se na kdejaké vypatlané hajtře, takže to podle toho vypadá (což ale bylo svého času i u border a ostatních plemen).

Jéé minibulíka bych ani nedoporučovala. I když dneska už se docela dost testuje. Já si brala po plně testovaných rodičích. To fakt není pes pro každého a pes ke koním to taky není. To jsem dávala jen jako příklad rozdílu v chování, se kterým mám osobní zkušenost. :)

Inspektor Pišišvor napsal(a):
Tak na 5 minut spustit venku s koněm psa z očí asi nejde žádný pes - to si myslím, že patří k úplně základním pravidlům.
I řešit každého psa v okolí je docela na místě, protože lidi často pouští navolno i psy, co neposlouchají, napadají jiná zvířata nebo honí koně.

U dlouhosrsté kolie je podle mě docela handicap ta srst - ty dnešní jsou doslova uvězněné v těch chlupech a pohyb u koně v létě asi nebude úplná hitparáda. Navíc ani ta dlouhosrstá kolie se nevychová sama (i když oproti ČSV je to rekreace).

Nemyslela jsem to u koně. :) Ale že člověk jde se psem, který se automaticky drží v jeho vzdálenosti vs člověk musí mít stále oči na psovi a ještě sledovat naprosto vše okolo, protože pokud uvidí pes něco dříve jak já, tak bude zle. Mně vyhovuje víc to druhé. Ráda sleduju svého psa, takže to pro mě není problém. Samozřejmě se bavíme o vychovaném a odvolatelném psovi. Ale i tam jsou prostě rozdíly. :)

Samozřejmě, pokud se něco blíží směrem k člověku a psovi, tak to zaznamená. Ale s některými psy se fakt dá neřešit každou srnku v okruhu x metrů. Měla jsem takového psa. Fakt stačilo sledovat blízké okolí a nějaké srnky a zajíce jsem řešit nemusela. :) Žádné speciální úsilí jsem nepotřebovala.


Nevychová se žádný pes sám, ale rozdíl v intenzitě a potřeby výchovy je obrovský. Měla jsem čínského chocholatého a teď mám minibulíka = teriér. Je to opravdu obrovský rozdíl a to naprosto ve všem. :)
Vždy záleží kolik energie musíte dát do naprosto stejného výsledku. U některých plemen stačí tak trochu a u jiných to chce intenzivní práci.


Hele ty chlupy v létě docela pohoda. Funguje to jako izolace. Běhají s koňmi celkem běžně a není problém ani přes léto. Péče o chlupy není tak strašná, jak to vypadá. Vyčesávat je třeba hlavě chlupy za ušima a řešit bodláky a spol. Ale povaha dlouhosrsté kolie je fakt super. :)
Já mám ráda něco více energického, co potřebuje nějakou tu práci. Je to pro mě výzva, baví mě to.. Ale vím, že takový minibulík je dost specifický pes. :)

Krátkosrstá kolie. Akčňák, který zvládne chodit vedle koně. Bude super mezi jinými psy i do společnosti. Je to jemný pes a poměrně zdravé plemeno.
Ale prý je uštěkané, ale zase méně než šeltie.

Já jsem pro dlouhosrsté kolie, protože mi to přijde naprosto úžasné plemeno pro lidi, kteří mají všeobecný zájem, chtějí psa, který se se všemi snese... Nejsou tak uštěkané, jsou klidnější, ale rády chodí a ujdou toho dost. Ke koním úplně v pohodě. Jako parťák na všechno mi přijde skvělá a je mi sympatičtější než kraťanda. :)

ČSV bych rovnou škrtla. Složitá výchova, výcvik a stejně mu nebude pravděpodobný sympatický každý pes. Je taky poměrně velký, takže nějaké cestování je méně pohodlné. Jezdit na koni s elektrikou snad nikdo nechce. Člověk z něj nemůže spustit oči ani na pět minut. To když člověk na chvíli zapomene na dlouhosrstou kolii, tak se nic moc nestane.

Hodně záleží na člověku. Jestli chce psa výzvu, se kterým nebude nic jednoduché. Bude ho bavit ho neustále sledovat a každá možná překážka pro něj bude výzva. Někdo zase chce pohodový život. Mít psa na volno, nemuset řešit každého psa v okolí a psa mít jako doprovod, který není třeba nijak zvlášť řešit. Někdo je sebevědomý a umí si stát za svým, takže tvrdohlavý a pomaleji učící pes není problém - je to výzva. Někdo jiný nemá žádnou trpělivost a neumí si stát za svým a takový pes by pro něj byl na zabití.

Já jsem hrozně vděčná, že tu nemáme osady. Když jsem viděla to na Slovensku, tak sem měla pocit, že jsem někde v Africe...

A to, že je úplně běžné tam vyhazovat psy, když se doma už nehodí... tam se to pak množí mezi sebou... Hrozný. :(

A sice tu máme nějaké městské byty, které ničí určitá část obyvatel, ale za mě je to menší zlo než mít osady.

Váš chovatel vám poradit nemůže? Jinak se obrátit na poradce chovu a podívat se pod kterým klubem budete chtít chovat. Počítám, že jorkšíři budou mít taky dva = ale možná mají jen jeden.

impact napsal(a):
Na FB maj česepíci skupinu s trefným názvem: Český strakatý pes - pravda skáče někde venku...

Osobně bych se sama sebe neptala, zda může být venku. Spíš bych hodně přemýšlela, jestli jsem schopná dát tak akčnímu psovi dostatek vyžití. Ty procházky budou spíš jako doplněk k nějaké velmi unavující aktivitě.

Koukám, že skupina je jen pro majitele psů, pro nemajitele prý smůla. Škoda, byla jsem zvědavá na informace, jací jsou to psi, přímo od majitelů. :)

LuciL napsal(a):
A za další čtěte pořádně prosím vás kde jsem uvedla, že nevím jak se krmi 😅 však ho krmim každý 3 hodiny ale ptala jsem se na něco jiného. Nejdříve čtěte všechno a přemýšlejte a pak pište díky.

Tak je pravda, že nevíte. Nevíte, jak postupovat, kdy dávat příkrmy, co můžete dávat a jak. Co vše potřebuje štěně nahradit. Vše si zjišťujete za pochodu. A to chápu u člověka, co takové štěně najde na ulici... Neočekávám to u někoho, kdo si záměrně koupí tak malé štěně. A nezlobte se na mě... i 4 týdny je sakra málo.

Udělala jste hroznou hovadinu. I kdyby vám ten člověk nelhal a vše bylo čisté, tak z vaší strany to byla obří chyba si brát záměrně tak malé štěně. Pokud jste chtěla pomoc, tak jste o tom mohla informovat nějakou organizaci.

Zatím mi přijde, že kdyby to štěně bylo tak staré jak uvedla a byla to čivava, tak jste děsně v pohodě a nic neřešíte... Což je hrozné.

Rezzzy napsal(a):
Právě, tak jsem to myslela. Nedávno přišli k nám na veterinu lidí se štěnětem, které měli doma asi 3-4 dny. Parvoviroza. Něco jako BOC bez PP. Říkali, že není z mnozirny, ale od hodných starších lidí

Ono to těm lidem zní jako scifi a přehánění. Ale třeba množka od Olomouce to má hodně vychytané. Takže lidé, co se nevyznají, tak věří pohádkám o hodných lidech. Já vždy říkám, že to by musela být nějaká blízká rodina, nebo hooodně dobrý kamarád, aby měl člověk aspoň nějakou jistotu...

Takže třeba pro mě je jediná možnost s PP nebo útulek. Snažím se to lidem vysvětlovat a dokonce se mi i párkrát podařilo zabránit koupi psa bez PP. Což mě samozřejmě potěší... ale je to jen kapka v moři. :(

Rezzzy napsal(a):
Bohužel hodně lidí si opravdu myslí, že množirna=klecový chov a pak jsou lidi, kteří chovají z lásky, jen ne s PP a to přece množirna není.

Těžko říct. Jedni to nepoznají, protože tahle sorta se neštítí ničeho. Ani štěňata vytáhnout ze sklepa vykoupat a hodit je pod domácí fenu. Ti druzí zjistí, že to je množírna, ale štěně koupí, protože už to štěňátko viděli a chtějí ho zachránit. :(

Purrity napsal(a):
Díky. Jsem z Ostravy, dost u kraje města, bohužel měl před měsícem přítel autonehodu, po které šlo auto do šrotu, takže nemáme auto a pár měsíců mít nebudem. Proto jsem taky vybrala tenhle cvičák, byl jedním ze dvou relativně blízkých cvičáků, kde se dá dojet MHD (z toho druhého se mnou nekomunikovali po opakovaných pokusech z mé strany). Takže eventuelně kdybyste chtěla, můžete poradit, jak naučit takhle malé štěně na náhubek a aby vydržel delší cestu (ostatní cvičáky v okolí jsou minimálně tu hoďku daleko). Doteď se pes ještě vlezl do přepravky na cca 20 min busem kde je nynější cvičák, ale teď už je na to velký. Ta nedostupnost auta vše dost hodně komplikuje, vzhledem k tomu, že mám práci taktéž hoďku mhd od domu a s přítelem se střídáme na homeofficu aby nebylo štěně 10 h samo doma, ale bylo by asi ideální, kdybychom na cvičáku byli oba a jeden z nás nemusel druhému pouze interpretovat, co se tam dělo…

To máte ohromné štěstí, že jste z Ostravy! Tam je naprosto úžasná Psí škola Koira s Lenkou Blachovou (nevím, jaké jsou ostatní trenérky, ale já bych se snažila dostat k ní). Hrozně lituju, že mám Ostravu daleko, ale i tak se k ní chystám. :)

Na náhubek naučit borderku je poměrně snadné. Jsou to hodně chytří pejsci. Je hromada návodů na youtube. Začala bych s tím, že bych ji naučila na klikr a něco si o tom přečetla. Poté bych Vzala náhubek do ruky a za každý zájem o náhubek odměnila, poté za dotknutí náhubku, nakonec za to, že tam strčí hlavu a po nějaké době můžete zapnout i popruh, ale hned zase rozepnout a sundat. Hezky systematicky a pomalu. Naučil se mi to i minibulík a s nimi je to na mnohem delší lokte než s borderkou. :) Postupně se doba s náhubkem prodlužuje. Dává se pak třeba, když jde člověk na procházku a štěně se těší, tak se nasadí ten náhubek (samozřejmě až ho máte naučený doma) a sundáte třeba pomalu hned za dveřmi. Náhubek se do MHD hodně hodí. To samé se dá učit s přepravkou = nejdříve otevřenou, a poté zavírat. Na netu je opět hromada návodů.

Obecně můžu doporučit všechno od Šusty a taky Lenka Blachová má parádní kurzy online.

https://www.koira.cz/project/videoteka/?fbclid=IwAR1ScrBjTVF2cCwhgvMBl4dsIl1gyzirubmusBjBWvbKJJL5K2OXL3glFWc Ve videotéce máte i to navykání na náhubek a najdete tam i informace o té škole.

Ještě vám doporučuji mrknout se na Ošetření se souhlasem. Velmi skvělá věc, která se dá trénovat už se štěňátkem.

Na začátku bych ráda řekla, že na cvičák, kde radí tyhle zastaralé metody na citlivé štěně borderky už bych nešla. To, že ty metody používá i na své psy = tomu věřím, ale nic to pro mě neznamená.

Za prvé, pokud tmu nevěříte, tak vám to stejně nebude fungovat, za druhé mi to přijde silně neetické. Napište odkud jste a zkusím doporučit výcvikáře s pozitivkou, která funguje. Ne že pamlsky a když nefungují, tak fyzické tresty.

Štěně na vodítku neumí a zatím je pro něj JENOM o omezení jeho pohybu. Bere vodítko do zubů, protože ho nevidí jako komunikační prostředek. Na tohle má krásný webinář František Šusta "Vodítko v rukou pozitivkáře" - doporučuji si přečíst všechny jeho knihy a pořídit si ještě Konejšivé signály a Svého psa nestřílejte.
Jinak má i podobný kurz na psichologii:
https://www.psichologie.cz/kurzy/voditko-jako-napoveda/
Přijde mi lepší, když to člověk aspoň i vidí a ne, že to jen přečte.

Co jsem se učila já. Doma či venku vzít vodítko a pamlsky a učit následovat tah a ustupovat před tlakem. Následovat tah myslím to, že když zatáhnete a ideálně i se slovním povelem, tak v momentě kdy povolí a bude následovat, tak přijde marker a odměna = klikr v téhle fázi doporučuju je to zázrak.
Pokud jde o tahání, tak naučit povel stůj = rovněž přes vodítko - hezky to vysvětluje Šusta ve svých knihách. Tím ho naučíte na vodítko, které v ruce zabrzdíte zastavit a povolit. Poté, když bude tahat na procházce, že za něčím chce, tak počkat než tah ustane = nepřetahovat, jen držet, a poté ho pustíte tam, kam chce. Ne, vždy to samozřejmě jde. Proto je to dobré trénovat v kontrolovaném prostředí a na začátku dát velkou míru úspěšnosti a venku se snažit pouštět po ustoupení tahu, co nejvíce to jde (chce si očuchat tu trávu o kousek dál, než pustí vodítko).

Jednoduše, aby štěně pochopilo princip vodítka = protože zatím ho zcela jistě nechápe.
Když jsem začala s vodítkem pracovat takto, tak mi vymizely veškeré problémy, jak mávnutím kouzelného proutku.

Ale dobré je tohle dělat pod odborným vedením, protože na začátku dělá člověk spoustu chyb.

Terven napsal(a):
Pes má evidentně nějakou ne moc hezkou minulost, separační úzkost...vy byste ho na noc přivázala, zavřela, vyhodila ven...
Pes by si buď zvyknul nebo taky ne...to druhé je pravděpodobnější.
Celkem věřím, že byste takovýho psa nechtěla ani za nic....pošramocený duše z útulku nejsou rozhodně pro každýho.

Otázka je, co je lepší. Prožít život v útulku, nebo být naučený třeba na klec či nějakou místnost.
Bezpečnost člověka je nad pohodlím psa = stejně tak naopak.

Samozřejmě může zkusit světýlka, mluvení. Ale pokud hůře slyší a je potřeba ho překročit či obejít = co pak? Nejít na záchod? Budit pokaždé psa nahlas? Co když po probuzení z hlubšího spánku zareaguje útokem? Košík je do jisté míry řešením, ale taky je pro psa omezením a člověk stejně odejde s modřinou... a viděla jsem i zlomenou ruku košíkem.

Mrkněte na FB skupinu Granuláři. Tam se to řeší hodně. :)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Věřím, že ta pracovnice útulku má nějaké zkušenosti a podle nich rozhodla. Ale zase fena nebyla úplně mladá, mohlo by se říct, zestárnou společně, ona a mamka, fena umře dřív, než bude mamka díky stáří nemohoucí,... No ale takhle uvažováno nebylo. A protože tam, kde mamka bydlí, byl ještě v té době ideální pes pastevec, tak jsme pořídili štěně s PP. A tím pro nás skončily námluvy s jakýmkoliv útulkem a po smrti kavkazanky má mamka opět štěně, chodku. V okolí už bydlí dost lidí celoročně, tak potřeba nekompromisního samostatného hlídače už není tak zásadní. Ale povahově jí víc sedí ten kavkazan.
Chápu, že je těžké rozhodovat, komu svěřit toho kterého psa. U nás by se bývalo té kavkazance žilo dobře. Tak snad jí našli dobrý domov.

Ono za mě pro pastevce k nějakému domu s větší zahradou a s klidně starší paní, která psa ještě zvládne fyzicky a má dobře zajištěný pozemek je lepší, než když si pastevce pořídí dva mladí lidé do garsonky v centru Prahy... Ale věřím, že i ta druhá varianta může fungovat... jen častěji potkávám ty nefunkční...

Inspektor Pišišvor napsal(a):
Tak to se omlouvám Tameru, ale tím spíš bych se s reklamací obrátila na ně, protože by si své prodejce měli postavit do latě.

Na jednu stranu je chápu. To by každý mohl přijít se tři roky starým obojkem a chtít ho reklamovat s tím, že si ho tam koupil před týdnem. Doživotní právo na reklamaci obojek nemá.

Na druhou stranu by měli být schopni ten nákup i vyhledat. Třeba v superzoo by měla být možnost, vyhledat pokud má člověk jejich family kartu, nebo kdekoliv, kde má člověk zákaznický účet.


Jinak s tímto obojkem od Tameru mám dobrou zkušenost. Pes se mi s tím koupal týden v moři a obojek vydržel.

impact napsal(a):
Vzhledem k tomu, kolik lidí poslouchá rady během návštěvy stylem jedním uchem dovnitř a druhým ven, nedokážu posoudit, zda ji dostali.

No to je zase pravda. Uznávám, že dost lidí neposlouchá, zapomíná... a i když dostanou nějaké informační letáky, tak je nečtou. :(

Ono tam je více aspektů. Když beru pocit, že člověk přenechává kontrolu na psovi (cítím se bezpečně a nechávám ho hlídat). Z nějakého důvodu mohl mít pocit, že potřebujete chránit, nebo jen se on sám cítil v nebezpečí = zaútočil. Potom vyhrocená situace, vy oba jste se hodně báli. Pes v neznámém prostředí se dvěma, kteří se ho k smrti bojí. Možná ani nechtěl zaútočit, ale vy jste to očekávala a ještě spadla na zem = opět to vyvolalo útok.

Ve výsledku se mu ani nemuselo stát nic zlého, může být labilnější, mohli ho páníčci učit, že se vrčet nesmí = neměl vám, jak dát najevo, že je něco špatně.

Do toho ta změna jména je často i důvodná. Pokud pes zažije něco špatného ve spojitosti se jménem, tak už pouhé jméno v něm tohle může vyvolávat. Takže v případě problematické minulosti se dokonce doporučuje jméno změnit. Četla jsem o tom ve více případech, kdy ta změna jména pomohla.

To stejné nesprávně naučené povely můžou ve psovi zvyšovat stres. Takže pokud je pes učený ne zrovna dobrým způsobem, ale třeba za pomoci fyzické síly, tak může mu zvedat stres.
Do toho zvednutý stres celkově z nového místa, nových lidí. Žádná stabilita a jistota. V útulku tu stabilitu a jistotu už měl, takže možná proto neměl potřebu reagovat agresivně.

Ale je to takové vaření z vody samozřejmě. To chce vidět toho psa i situaci.

V případě nezkušených lidí je lepší si brát odrostlé štěně či štěně z útulku (nebo od chovatele s PP). Poté si najít dobrého trenéra, který pomůže s výchovou a výcvikem. :) Bylo to od vás odvážné a je mi líto, že vám nikdo neporadil, jak s takovým psem zacházet. Ten náhubek by hodně pomohl. :(

MrDreww napsal(a):
Jde mi o to, jak nahlíží kastrovana fena na kastrovaneho psa, který celou dobu jejich soužití byl nekastrovany..
Kastraci zvažujeme i z důvodu jejich početnějších rvacek v dobe hárání jiných fenek.. z důvodu totálního nezájmu o potravu po dobu 2 týdnu.. apod.. přijde mi více trápení ho nechat nekastrovaneho a nedovolit mu si skočit, než ho radši nechat vykastrovat a nebude teď v létě nonstop šílet, nespat, rvát se a nejíst

Rvačky se zlepšit nemusí ani kastrací. Nevíte, kde je problém = nemůžete ho řešit.

Jinak ano, co se týče sexuálního pudu, tak ten se kastrací sníží.

Před kastrací nechte psa aspoň dozrát 3-4 roky (čím větší pes, tak tím později), pokud na kastraci trváte. Ale počítejte, že to všechny problémy může zhoršit (kromě reakce na háravky).