Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nejdřív bych vetovi zavolala, jestli vůbec má nějakou alternativu místo Biocanu, ať nejedete zbytečně.
Čubu jsem nechávala očkovat minulý měsíc (Nobivac - kombinaci jen kašel a lepto) a bavily jsme se právě o výpadcích vakcín, teď už by to snad mělo být ok. Vzteklinu i u dospěláků dávám zvlášť, na tu pojede v prosinci.
Doron, neočkujete vzteklinu každý rok, doufám?

Jaký je problém, když se to očkuje v kombinaci, pokud pes nemá žádnou výraznější reakci?

Na Biocan jsem slyšela jen, že není tak funkční, ale že Biocan Novel je ok... někdo zase, že na Novel jsou reakce... Některý vet to zase vychvaluje.

Někdy mám pocit, že člověk by si měl vše vystudovat sám...

V tomhle případě je opravdu nejlepší nový domov. Klidně bych byla i pro to, abyste se rozhodli i dříve. Pokud se psem nic neplánujete do budoucna, tak mi přijde škoda, aby jen pochodoval doma po dvoře. :)

Může dělat radost někomu jinému.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je dobré, aby pes u kola běhal? Asfalt?

Do útulku může chodit venčit, je to dobrý začátek.

Do určité míry je to ok (záleží jak dlouho, jak často), ale na kole se přeci nejezdí jen asfalt. Všichni co jezdí se psem na kole, tak s ním jezdí normálně lesní cesty a spol. :) Jsou na to přímo i závody, podobně jako je to v canicrossu.

Pokud někoho baví kolo, tak za mě je to super zábava i pro psa = ale ne pro každé plemeno. :)

Já si zase říkám, že pokud fakt aktivního psa ke kolu, tak bych tedy šla spíše do PP a ještě po rodičích, kteří mají nadstandardní zdravotní testy, ať je co nejvyšší šance aby mohl žít aktivní život. U útulkáče počítat s tím, že to nemusí fyzicky dávat. Ale určitě není špatné se poptat, občas tam mívají opravdu aktivní jedince... ale to kolo je dost specifická aktivita.

Pokud bych milovala cyklistiku, tak bych tomu určitě dávala důraz při výběru plemene.

marcelaamax napsal(a):
“Jsem docela odpůrce toho, že tak sice jsem líný pecivál, ale koupím si ohaře a když to nepůjde, tak ho holt dám pryč. “

Tohle já přece netvrdím. Ale to, jestli je člověk líný pecivál, ví tak nějak nejlépe jen on. Je to proste o tom si fakt dobre promyslet ty možnosti a urpimne zvážit, na co mám 🤷‍♀️.

Přesně tak. :) Ale dost lidí prostě neví, jestli by ho to bavilo a má o sobě představu, že se psem bude chodit ven běhat, i když zatím ještě ani nezačal. :) Myslím, že celá debata začala na tom, že jsem napsala, že mi přijde fajn si to zkusit bez psa. Pokud chci nějak výrazně měnit svoje chování (místo válení doma si říkám, že budu 3 hodiny denně venku).

Já nikde ani nenapsala, že by pro zakladatele bylo aktivní plemeno nevhodné. Jen, že pokud si není sám zakladatel jistý, tak si to takhle může. vyzkoušet. Na to se reagovalo s tím, že přece je to se psem jiné, než bez psa a nějak se to rozjelo.

Naopak když jezdí do práce na kole a jeho hlavní aktivity jsou aktivní a s kolem, tak je dle mého super volit psa ke kolu, který hezky sedne k životnímu stylu. :)

marcelaamax napsal(a):
A já opět budu trochu odporovat 😀. Za mě je zivot kratkej na to, abych si na společenském plemenu zkoušela, jestli psa ano nebo ne 😀. Pokud mám proste nějaké plemeno “srdcovku” a znám jeho potřeby a povahu, vyhovuje mi to, tak půjdu rovnou do něho, a nebudu si nejdřív na zkoušku pořizovat třeba maltezaka 😀. A pak se 15 let trápit, ze to není to, co jsem chtěla a čekat; až si budu moci pořídit to plemeno vysněné, a stejne to pak bude stejne, jakobych si ho porodila hned, protoze ten pes bude úplně jinej. Ale je to zas hodně o tom, jak jste psala, to plemeno fakt znát, objet akce, chovatele. Samozřejmě to nebude fungovat tak, ze se mi nějaké plemeno zalíbilo v knížce na obrázku a tak ho musím mít.

Celkově nemám ráda když se nějaké plemeno nedoporučuje jako první začátečníkovi, protože jsou pro nej “jednodušší” plemena, ale naprosto odlišná. Myslím, ze neexistuje plemeno, které by nebylo vhodné pro začátečníka, ale všechno je to o lidech a jejich přístupu.

Takže bych to asi shrnula tak, ať si zakladatel objede akce, kde jsou RR, navštíví par chovatelů, poradne se popta a zváží, jestli je to opravdu to, co hledá.

Ale já jsem NIKDE nenapsala, že aktivní pes nepatří do rukou začátečníka. Ale pokud jsem líný pecivál, co nevytáhne paty z domu a ještě k tomu si ani nechci vyzkoušet režim se psem. Že bych se nespoléhala na to, že se to změní mávnutím proutku jen proto, že mám psa, který potřebuje denně x hodin běhat. :) Za mě j lepší si v takovém případě zvolit nějaké společenské plemeno, které je schopné se mnou chodit i na delší procházky a prožít spokojený život...

Myslím to tak, že je dobré znát sám sebe a nevěřit, že se vše změní. Pokud do toho přece jen půjdu, tak o sobě minimálně musím vědět, že pokud mě něco nebaví, tak jsem i tak schopná u toho vydržet.

Jsem docela odpůrce toho, že tak sice jsem líný pecivál, ale koupím si ohaře a když to nepůjde, tak ho holt dám pryč.

To stejné, že pokud jsem důsledná a co řeknu to platí, nemám problém dodržovat zajaté koleje a jsem osobnost. Tak je pro mě super teriér. Pokud si nedokážu nikdy trvat na svém, ráda všechna pravidla měním, tak můžu být třeba s bullteriérem dost nešťastná. Jednu takovou bohužel znám.

Nečekala bych, že se mi kompletně změní osobnost jen pořízením psa. A ano uznávám, že někomu skutečně může, ale většinou to nekončí dobře. :(

Když jsem sportovec, který má aktivní život a pořád má nějaké aktivity, které jsou slučitelné se psem, tak je ten pes super.
I když zase i to je třeba zohlednit. Teď slečna, která se profesionálně věnuje fitness, tak dávala pryč ČSV, protože na něj spolu s tréninky neměla čas...

marcelaamax napsal(a):
Jo, rozumím :-)

Já tohle úplně nedokážu posoudit, protože mě psi provázejí od dětství, takže jsem nějak nikdy nemusela přemýšlet nad tím, jestli se mi bude chtít nebo ne. Ale je fakt, že první vlastní pes byl venkovní (v dětství), tam odpadalo venčení, a takové to že se ven musí, ale i tak jsem chodila dost. No a další pes už byl bytovej a akčňák, a to mě neskutečně hnalo, dokopalo - ale zase říkám, že to nebylo dokopání ve stylu, že bych se musela nutit. Spíš jako takové pozitivní nakopnutí, jestli si rozumíme .

Jen jsem tím spíše myslela to, když je člověk přesvědčený, že bude lítat se psem x km po lesích, i když tam nikdy v životě nebyl. :) Když něco o sobě nevím, tak mi přijde lepší si to zjistit dopředu. :)

Já tu pointu chápu, nápad dobrej. Ale pořád si myslím, konkrétně u mě, že to, jestli bych nadšeně lítala těch x km po lese bych prostě nezjistila do té doby, dokud by na to nedošlo, dokud by ten pes nebyl . Vlastně i v případě předchozího psa, který už byl starší a nemocný, venku ušel pár metrů - tak jsem krom těch pár metrů pravidelně na dlouhé procházky nechodila (krom občasného vyvětrání "cízího" psa), chybělo mi to (proto jsem chtěla štěně), ale bez psa jsem prostě nešla . Jen co přišel ten další pes, tak se to změnilo.

No a vlastně když vezmu toho prvního vlastní psa - do té doby jsem chodila s rodinnými psi ven občas, kousek (bylo mi 10), a o vlastního psa jsem škemrala a přesvědčovala všechny, že s ním chodit budu , a tak nějak jsem věděla, že opravdu budu. Ale chápu, já do toho byla fakt zapálená, a nemusí to tak být u každého.

Já taky vyrostla se psy, ale v rodinném domě. Neuměla jsem si to představit v bytě. :) Za mě je to ještě lepší. :D

Když člověk neví coby, tak právě ta společenská plemena, kde to má možnost ozkoušet jsou super. Já taky vyrostla se psy, ale v rodinném domě. Neuměla jsem si to představit v bytě. Za mě je to ještě lepší. :D

Když člověk neví coby, tak právě ta společenská plemena, kde to má člověk možnost ozkoušet jsou super. Jen bych řekla, že pokud člověk není sportovec sám o sobě a vybere si, na první dobrou aktivniho psa, tak to nedopadá dobře. Znám pár lidí, kteří se v tom našli, ale většina skončila v "dobrých rukách", protože "nedostatek času".

marcelaamax napsal(a):
LIly, souhlasím... jen...

Důležité je spíše zhodnotit reálně svoje fyzické možnosti. Na to doporučuji si vyzkoušet režim 'jakože mám psa". Jít ráno se projít před prací na hodinku. Po práci na ty tři hodiny na tom kolem. Zkusit si to nějakou dobu a pokud zjistím, že to opravdu dávám, tak proč ne. :)


Pro mě je třeba úplně něco jiného jít ven se psem, a jít ven bez psa. A upřímně kdybych neměla psy, tak ven asi nechodím , nebo minimálně ne tolik (když teď budu brát v potaz ten režim sama, pracující, bezdětná).. Nechci aby to vyznělo blbě, se psema nechodím z donucení, chodím ráda, baví mě to, je to relax...Ale takhle jak to píšete, že chodím ven na tolik hodin bez psa, tak to je pro mě otravná už jen ta představa . Asi by mi to nic nevypovědělo o tom, jak se mi bude nebo nebude chtít chodit se psem. To když už, tak třeba brát nějakého psa z rodiny, kdyby byla možnost (i tak je to jiné, než pes vlastní), nebo útulek - ale to zas nevím jestli jde pravidelně a v takovém režimu, to spíš ne.

On k tomu ten pes často člověka opravdu "dokope", v dobrém slova smyslu. Měla jsem třeba špatnej den, nebylo mi dobře, nechtělo se mi nic, byla zima... řekla jsem si, že psa výjimečně jen vyvenčím a půjdeme si lehnout.. Ve většině případů to skončilo 2 a více hodinovou procházkou . Protože jak už jsme vylezli ven, tak mě to nakoplo, a nakonec jsem byla ráda. A třeba v tomhle teď mají psi smůlu, protože když nějaký takový den je, tak si řeknu, že se vylítají na zahradě ,něco pocvičíme, potrénujeme a stačí. To by se mi v tom bytovém režimu nestalo .

Za posledních x měsíců jsem byla bez psů venku celkem dvakrát, když jsem šla k volbám, kousek, pár metrů. A připadala jsem si bez psů divně . A pak jsem šla syna v kočáru "uvozit" na zahradu, a nakonec jsme vylezli ven a kus šli... A zjistila jsem, že mi solidně hrabe , šli jsme po silnici, oslovovala jsem kočár: "sedni"... "čekej" .

Chápu, že to je rozdíl. Ale zase pokud nejsem vyloženě akčňák, tak bych nešla do akčního plemene. Jasně, že pes člověka víc donutí. Ale řekla bych, že je málo bláznů, kteří začnou šlapat na kole kvůli tomu, že ten pes potřebuje vyžití.

Pokud člověk není sportovec sám o sobě, ale má v hlavě představu, že by to zvládl, tak si myslím, že ta zkouška ukáže částečně i to, zda je to pro člověka aspoň reálné. :) Jestli to zvládne. Protože s akčním plemenem je blbé, když se musí k procházkám dokopávat. :)

Pokud člověk chce parťáka, který by ho dostal ven na běžné procházky, tak si může pořídit i třeba maltézáka, čínského chocholatého psa... Jednoduše společenské plemeno, které se snáze přizpůsobí.

Když vidím někoho, kdo nenávidí jakýkoliv pohyb a nedokope se ani jít se mnou na procházku se psem, že si jde pořídit borderku s tím, že ho to nakopne = jakože jo, ono to občas vyjde... a nebo taky ne (což je častěji). :)


Já si to venčení a ranní vstávání vyzkoušela, že jestli to pro mě nebude přece jen problém. Když jsem zjistila, že mám ráno více energie a celkově lepší náladu, tak to ve mě probudilo pocit, že tohle prostě chci.

Jo a je super mít možnost si k tomu toho psa půjčit, protože je to určitě jiný pocit, s tím souhlasím. :)

Jen jsem tím spíše myslela to, když je člověk přesvědčený, že bude lítat se psem x km po lesích, i když tam nikdy v životě nebyl. :) Když něco o sobě nevím, tak mi přijde lepší si to zjistit dopředu. :)

Tak se přidám jakožto sama bydlící v malém bytě, která si pořídila psa. Mám výhodu, že dělám povětšinu času HO. Přesto jsem zvykala na samotu, takže teď není problém ani odejít do kanceláře.
Se psem jsem ožila. Dodalo mi to neskutečnou vlnu energie a chuti do života. Je mi jedno, že venku prší a fouká. Jdeme ven. Po práci se vyloženě těším až vypadneme ven. Teď přes zimu jsem si dělala pauzu v práci, kdy jsem si hodiny dodělala v klidu večer. Když potřebuji do kanceláře, tak ráno jdeme na delší procházku a po práci hned opět na delší. Když měl zůstat sám doma delší dobu, tak jsme chodili ještě více.

Dokonce jsem začala běhat canicross, abych mu přidala nějakou zajímavější aktivitu.

Věnuji se tomu psovi více, než většina mých kamarádek, které mají rodinu (a ani rodina celkově se psovi tolik nevěnuje, jako já samotná).

Ano, občas je to těžké. Člověk je nemocný, nebo nemá chuť. Ale to přeci není celý rok. Prostě se zatnou zuby a za chvíli je zase lépe.

Určitě to není pro každého. S tím naprosto souhlasím, ale zase bych neříkala, že to nejde. Dnes existují psí hotely, venčení pro psy a další různé možnosti. Já jsem šťastná, že jsem do toho šla.

Důležité je spíše zhodnotit reálně svoje fyzické možnosti. Na to doporučuji si vyzkoušet režim 'jakože mám psa". Jít ráno se projít před prací na hodinku. Po práci na ty tři hodiny na tom kolem. Zkusit si to nějakou dobu a pokud zjistím, že to opravdu dávám, tak proč ne. :)

Spíše mi přijde hloupé, když je člověk líný povaleč a pořídí si psa = že ten ho přece donutí. Ve výsledku je nespokojený buď jeden nebo druhý. Buď se člověk překonává a je z toho zničený, nebo se na psa vykašle a pes postupně demoluje byt, protože nemá vyžití.

Nevhodný výběr plemene vidím jako velmi častý důvod, proč se lidé vzdávají psa.

Jo a k vybranému plemenu. Doporučuji se zajet podívat na výstavy a promluvit si s chovateli, přidat se do skupin na FB. Aby člověk získal reálnou představu o plemenu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Já jo a konečně 🙏 byl v pořadu normální pes a super páníčka."
on tam je málokdy fakt problematický pes, pokud vůbec
problémem je absence vedení/učení lidí

Jojo, tam jsou většinou naprosto základní výchovné problémy. Případně ještě spojené se špatným výběrem plemene = což beru jako plus, že lidi můžou vidět, že to není o výchově, ale že určitá plemena potřebují pohyb.

Viděla jste Najvernější = slovenskou verzi? Zajímalo by mě, co na to říkáte vy. :)

https://www.rtvs.sk/televizia/archiv/19837 = jednotlivé díly se přepínají v kalendáři.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
a vite, ze ta firma zmenila v listopadu majitele?

Změnila, ale dle toho, jak to vypadá, tak by to mělo zůstat, jak to je. Uvidí se. Změny receptur se dělaly ještě před tím. Takže to sleduju a uvidím. :)

Zrzavci napsal(a):
Lily2 - no jo, ale ono u nás to pořízení domu nebylo zatím ve výhledu, věděli jsme, že budeme hledat velmi dlouho, i jsme to říkali, pro naše specifický podmínky, který jsme měli, bylo jasný, že nenajdeme hned tak.To nebylo do konce roku, do dvou. Resp. mohlo být, ale byla to sázka do loterie a ani nevím, zda to tehdy bylo možný. Ale to je fučík, pro nás to prostě nebylo, zavazovalo by nás to k něčemu a pak bychom museli platit. Nechtěli jsme kupovat dům stůj co stůj, žádnou králikárnu na placato, ale starý dům, nějakého typu, někde umístěný , v nějakém okolí, tohle by nás prostě tlačilo a to mi nepřijde normální. Pro nás teda, abych byla přesná.

Někteří lidé mi přijdou, že jedou podle nějakého školení a nepoužívají vlastní hlavu a u těhle poradců je to tak nějak častější. Takže klientům nutí nesmysly.
Nebo prostě jim jde jen o vlastní zisk a klienti jsou jim ukradení.

Zrzavci napsal(a):
Jenže pojišťovny nejsou slušný podniky a jde jim opravdu jen o to odrbat klienta.
PŘESNĚ a to mi štve, tváří se to jako něco, co člověku pomůže, když bude v nouzi a bude myslet na zadní kolečka ale v podstatě mu ty peníze - řekněme slušně -sebere, abych nepsala, že ukradne. Protože slušné při uzavírání pojistky by bylo hned zdůraznit klientovi kdy k výplatě nemůže dojít.

Hele my jsme svýho času taky zkusili jednoho poradce a naštěstí jsme od něj dali ruce velmi rychle pryč. Neb nás třeba tlačil do uzavření hypotéky, aniž bychom měli vybraný dům, chápete to? To mi přišlo velmi úsměvný.

Uzavření hypotéky dopředu může být skvělá věc. Když jsou třeba nízké sazby a už se ví, že to bude stoupat. Zafixujete si sazbu. Máte to na nějakou cca částku, do které se musíte vejít. Kamarádka to tak udělala a byla velmi spokojená.

Nicméně jo... finanční poradci a spol... většinově jim jde o vlastní zisk a ne o klienta (ale dá se najít o dobrý a třeba s hypotékou dokážou vyjednat lepší sazby). Neřekla bych ani, že to tak moc dělají pojišťovny jako právě tihle poradci. Moje mamka dělala chvíli v pojišťovně a říkala, že to bylo hrozné s jakými pojistkami tam chodili lidé od finančních poradců. Třeba mladá holka bez závazků a pojištěná na smrt na obrovskou částku = protože poradce z toho měl největší provize. Přitom neměla pokrytý pořádně úraz.

U zvířat mi přijde, že to je další kapitola. Strašně moc výjimek.

lupus4 napsal(a):
spokojenost POUZE vaše, psi by to viděli jinak (kdyby mohli)

Já Barfem krmit nebudu. :)

Acana má i bezobilné řady. Já jsem spíše fanoušek Acany. :) Mám bezobilnou Acanu pro starší fenky a pro juniora mám junior Orijen. Velká spokojenost s obojím. :)

Řekla bych, že je zvyklý, že se hned po probuzení jde ven a když je probuzený kvůli malé, tak potřebuje. Vy ho ven nevezmete, tak to udělá doma. Takže bych ho začala po nakrmení dítěte vzít ven vyvenčit. Pokud to nepomůže, tak to může být celkově prostě ze stresu (což dost možná i je).
Dítě začne řvát, je tam shon, honem rychle. Pes je z toho ve stresu a nechápe, co se děje. Pak se to uklidní, ale v něm ty stresové hormony jsou, tak to pak na něj dopadne tou potřebou se vyvenčit (i lidi mívají tyhle problémy, kdy potřebují akutně na záchod, ve stresu, co si budeme).
Možná při tom buzení zavést nějaký rituál, že se nic neděje?

Jinak pes nechápe princip pomsty a teritorium by si značil spíše značkováním.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
ten kamarad?
o psovi to pise

Ups. :D Jsem to četla dvakrát a to info o věku jsem odignorovala nějak.

Doron napsal(a):
Ona Vaše dcera asi moc talentovaná kynoložka nebude, to už se prokázalo tím, že nedokázala svého psa vychovat.
Tím pádem na její nápady nemůžete brát zřetel. Neví, co činí..
Máme jednoho takového kamaráda s anglickým bulíkem.
Je to naprostá tragédie.
Kamarád nemá talent, předvídavost, postřeh , schopnost číst signály psa natož schopnost ho nějak usměrnit.
Jediné,co se naučil je , že psa neustále dokola odměňuje za povel "sedni'.
Psíkovi jsou dva roky, a už povel skoro umí:)), jinak se rve, neumí přivolání , prostě nula nula nic:(
Kámoše máme rádi, ale na návštěvu ho pozvat nemůžeme (máme psy, kočku a slepice), protože všude chodí s tím svým
nevychovancem, aby nebyl doma smutný😬

Jak je starý? :)

Inspektor Pišišvor napsal(a):
To jo, mě jen zajímalo, jestli je to ten případ nebo už se z něj stala urban legend stejně jako z "jorkšíra od známých" uneseného kánětem a dalšího zabitého mraženým kuřetem nebo kilovkou cukru/mouky 😉

Já přímo potkala člověka a chovatele, kterým se to s kánětem opravdu stalo. Už je to opravdu hodně let dozadu. Bylo to na nějakém srazu. Taky osobně znám člověka, který štěně omylem zašlápnul (měl to být dárek od paní pro manžela, štěně vylezlo z krabice a manžel o štěněti nevěděl).

janaa napsal(a):
Hele, o kvalitě některých trenérů (nebo spíš mnohých) mám své pochybnosti. Na druhou stranu, polovina lidí neumí poslouchat nebo si stejně věci dělají po svém. Já nejsem výcvikář, ale pár lidí mi jezdí, a pomáhám jim s výcvikem základů a přípravou na vlohy,lovecké zkoušky. A s některými je to opravdu očistec. Něco vysvětlíme,člověk to zopakuje,vypadá,že chápe, příště přijede a dělá to úplně jinak. Proč? Něco viděl na netu. Nebo čuba,co si z majitelky dělá dobrý den. Rozkaz zněl jasně,nonstop stopovačka. Jasný,chápu. A pak mi vykládá,jak čubu dvě hodiny někde naháněla. Proč neměla stopovačku? My šly jen na chvíli...

S tím souhlasím. Taky hodně záleží, jestli ti dva komunikují stejným způsobem, jestli to dokáže dotyčný od druhého pochopit, jestli to dokáže dodržovat.

Často může pomoci více méně zkušený člověk, protože s dotyčným to umí vykomunikovat a prodat mu to. Co si budeme v trenérství je to hodně důležitá vlastnost umět pracovat s lidmi. A obecně si prostě všichni lidé nerozumí. Kdyby ano, tak by ubyla spousta problémů. :)

Mně se třeba líbí, jak Šusta píše knihy. Dokážu to od něj pochopit, pobrat, přijde mi, že mu rozumím. Jeho rady už jen z knihy měly obrovský efekt. No a znám xy lidí, kteří mu nerozumí, je pro ně nesrozumitelný. Když se snaží něco aplikovat, tak to dělají blbě, takže jim to nefunguje...

Ale prostě věřím, že obyčejný člověk si najde cvičák, začne na něj chodit. Narazí na člověka, který mu řekne, že s jeho problémem nejde nic dělat, tak jde na další cvičák a když se mu dostane stejné "rady" tak to vzdá.

Jsou různé metody tréninků a výcviku a důležité je, aby tomu dotyčný věřil a byl schopný trenéra následovat. Což se dělá blbě, když mám o trenérovi nějaké vnitřní pochybnosti a nesouhlasím s jeho postupy, ALE zároveň si říkám, že je odborník, tak to tak MUSÍM dělat. Výsledek je zamotanec, nesouvislý spletitec pro všechny zúčastněné.
A to je ono s tím youtube, ono proč hledal rady na youtube? Protože s dotyčným názorem nesouhlasil či to nepochopil, ale nedokázal to říct nahlas, protože autorita či mu to dotyčný ani nedovolil. Nejlepší by bylo kdyby to lidé dokázali říct a společně to probrat a dotyčné potom přesměrovat někam, kde si budou navzájem rozumět. Ale to jde blbě, když mlčí a nic neřeknou, že... Pak je to jen ztráta času pro všechny.