monatona napsal(a):
Bubuska uz sedi na oblacku. Dekuji vsem, co nas vlidnymi slovy podporovali. Mozna pozdeji bidi schopna napsat, co se stalo.

:( Myslete na to, že už ji nic netrápí. Vaše další kočky vás potřebují a zároveň dodají trochu útěchy.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..je to strašně smutné když odejde milované zvíře, ale člověk by t měl umět ustát, běžte se podívat na oddělení dětské onkologie...je to ode mně možná hnusné, ale sama jsem o milované zvíře několikrát přišla, a bylo to hrozné, ale vzala jsem to s pokorou nicméně užívat takové věty jak Vy se mi zdá rouháním anebo nepoznáním většího smutku či ztráty...omlouvám s pokud jsem nechtěně kohokoli urazila, ale nedalo mi to nezareagovat...

Nechci to tu plevelit, ale tak stručná reakce: Chápu. Tahle kočka byla ale výjimečná a znamenala pro mě strašně moc. Ano, vím, až moc.

Ach jo, to je přesně jako u nás před půl rokem. Slzy se sotva stačí tvořit a bolest je tak velká, že se má člověk chvílemi potíže nadechnout. Bezmoc, smutek a nekonečná proč. Na to nic nepomůže, jen čas zaoblí hrany a prostě budete dál fungovat. Myslete na to, že Bubuška u vás prožila život sice krátký, ale tak plný štěstí, že to jiné nepoznají za sebevíc let. Nebýt vás, nikdo by v ní neodhalil andílka a dost možná by ze světa odešla ještě mnohem dřív a bez lásky. Každý máme vyměřený jiný čas a ten její byl díky vám naplněný kočičím štěstím a naplno si ho užila. Ona určitě ví, že je v těch nejlepších rukou a řekne vám, kdy jí pomoci naposled. Držte se.

Výživovou pastu Calopet tenkrát určitě kupoval přítel v kamenné prodejně. Asi Zvěrokruh – dá se dohledat i dostupnost na konkrétních prodejnách – https://www.zverokruh-shop.cz/kocka/domaci-lekarna/calo-pet-gel-120-g/zbozi/vet03480.

Jako výživovou podporu jsme denně používali pastu Calopet. (https://vitaminy-pro-psy.heureka.cz/calopet-gel-120g/specifikace/#section) To nám doporučili i na veterině. Dá se to máznout na packu a kočka si to olíže. Fungovalo to i u naší už hodně nemocné kočky. Co se jídla týká, tak jak už tu bylo zmíněno, ochotněji si vzala tekutější věci, u nás třeba paštička Gourmet Gold nebo různé kapsičky s obsahem šťávy. Absolutně nejvíc jí i v nejhorší době chutnal kočičí pudink Gimcat (http://www.zoohit.cz/shop/kocky/snacky_svacinky/gimpet_snacky/gimpet_mlecne_snacky/192753), případně obdobně kočičí jogurt Gimcat. Každopádně co se jídla týká, tak zkoušet úplně cokoliv, co by jí mohlo zavonět, nemá se pro co šetřit. Naše kočka se ode mě nechávala i několikrát denně dokrmovat ze speciální stříkačky (https://misky-krmitka-hlodavci.heureka.cz/supreme-recovery-injekcni-aplikator/#). Rozmíchala jsem paštiku s trochou vody, posadila si kočku vkleče mezi nohy a zasunula jí to zboku do tlamky. Vždy malou porci a nechat spolknout. Nesmí to být moc mělce, to to vyplive, ale samozřejmě ani ne moc hluboko, to by jí bylo nepříjemné. Nejvíc jsem používala speciální energetickou paštiku od Royal Canin (https://www.zbozi.cz/vyrobek/royal-canin-veterinary-diet-cat-dog-recovery-konzerva-195-g/). Bývá k dostání na veterině a v některých zverimexech. Veterinářka tenkrát říkala, že tak tři čtvrtiny téhle konzervy by měla za den sníst. Prostě zkoušejte do ní dostat nějaké kalorie. Sama nejlíp uvidíte, co se dá a čím už ji třeba radši netrápit.

Ach bože, to je mi tak líto. :( Máte pravdu, jak už jsem psala, nejhorší je vidět, že má touhu žít a má pro co žít. To je tak strašně nefér. Neubráníte se úvahám, proč zrovna ona, proč zrovna tahle milovaná kočka, proč vás to muselo potkat... Ale takové jsou prostě nemoci. Naprosto s vámi soucítím, přesně vím, co teď prožíváte. Nezbývá než jí dopřát co nejlepší péči a být s ní až do konce. Pak po ní zůstane navždy prázdno, ale ostatní kočičky vám dopřejí rozptýlení a útěchu, ty vás budou dál potřebovat. Tak se držte.

monatona napsal(a):
Bubuška je pořád v pohodě. Úplně nejraději leží venku u rybníčku pod stromem. Dokonce i loví myši. A jí čím dál víc, zdá se mi, že i trošku přibrala. Ostatní kočky pořád sleduju a pořád na nich něco vidím. Dvě kočky a kocour jsou negativní, jeden kocour pozitivní. Což je hodně divné, protože zrovna ti dva, Bubuška a Jerry, spolu vůbec nepřijdou do kontaktu. O ty tři se pořád bojím, pořád se mi zdá, že je někdo z nich divný, že divně pčiká, divně kouká, moc spí, což je snad tím horkem teď. Příští týden jdou na druhé přeočkování a v červenci by už měli být chránění. Snad půjde, aby potom mohli být aspoň chvilku s Bubuškou. Je mi jí líto, je bez kontaktu s ostatními, chtěla by si s nimi trošku pohrát.

Tak to je skvělé, že se jí tak hezky daří. :) Moc příjemná zpráva pro všechny chovatele. Děkuji. Myslím, že je úplně normální, že teď budete na kočky koukat lehce hypochondricky. Lepší než něco podcenit. Tak držím dál pěsti a budeme rádi, když zase časem napíšete.

Myslím na vás. Jak to vypadá?

lesnížínka napsal(a):
To mi připomnělo, že sedím předevčírem k večeru u compu, koukám si oknem na jezero a po druhém břehu si to šlape černobílý kocour někoho ze sousedství. Náš kocour nasupeně koukal přes rameno od studny, pes ležel pod oknem a jen po něm hodil okem. Když jsem se postavila, tak sice vetřelec zrychlil trochu krok, ale vyšel na cestičku, obešel polovinu zahrady a šprlaty v brance(kudy chodí i naše kočky) proskočil ven. Cizí kočky mi nijak nevadí, ale něco se u nás před časem semlelo, protože kočka je nemocná(mám ale podezření, že ji srazilo auto) a zhruba od stejné doby má kocour ulomený špičák

Mně cizí kočky taky nevadily, dokud naše kočka neonemocněla FIV. Od té doby je pro mě cizí kočka hrozba a setkání své nové kočky s cizí chci zabránit, co jen to jde.

Nemám s tím bohužel zkušenost, ale z možností se mi asi nejvíc pozdává http://www.gadgetking.com/wp-content/uploads/2017/01/Oscillot-Cat-Containment-Fence-590x492.jpg, případně https://www.katzecure.com/wp-content/uploads/2014/02/slide011.jpg. Na rozdíl od pletiv a sítí to nejméně ruší vzhled. Asi to nebude levné, ale nějaký šikovný kutil by něco podobného z trubek a ocelových drátů jistě taky zvládl. Prostě princip něčeho protáčejícího se na plotě. Inspirovala bych se obrázky, a pak pátrala dál: https://www.google.com/search?q=cat+fence&client=firefox-b&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwivtuT3p_3aAhVRQ8AKHRXhDbYQ_AUICigB&biw=1627&bih=886#imgrc=9FRlz1IIfV2_zM: Z našich luhů a hájů je foto zabezpečené zahrady zde: http://www.luckycats.cz/nebezpeci/ Rozhodně vám fandím. My nemůžeme do plotu kolem domu zasahovat, takže jsme to vyřešili výběrem klidné dospělé kočky z útulku, která nemá spády lozit po plotě a ostatní průchody jsme uzavřeli. A večer, kdy by cizí kočky mohly vlézt k nám, ji už ven nepouštíme.

Milá monatona, po přečtení příspěvku jsem se zase rozbrečela, protože se mi živě vrátily vzpomínky na náš nedávný marný boj s FIV, což je podobně zákeřná mrcha. (https://www.ifauna.cz/kocky/diskuse/detail/3424344/nechutenstvi-fiv-kocici-aids) Dokonale chápu vaši bezmoc a zoufalství, odmítání si připustit, že vaší jinak spokojené milé kočičce zbývá tak málo života. Nejhorší je uvědomění si, že je to předčasné, že vaše milovaná přítelkyně chce žít a má pro co žít, ale není jí pomoci. :( Není to fér, vůbec to není fér, ale to jsou prostě nemoci. :( Z vlastní zkušenosti můžu jen říct, že jsme opravdu udělali první poslední, i když jsme věděli, že o moc jí život prodloužit nejde. Ale každý jeden den, kdy byla naše milovaná "v pořádku" a spokojená, bylo pro nás obrovské bohatství a zcela vědomě jsme si tyto dny užívali. Při rozhodování, co dál, jsme se řídili zásadně tím, co to znamená pro kvalitu života té kočky. Dokud bylo vidět, že návštěvy veteriny a léky jsou nepříjemnost v jinak pěkném dni, mělo to pořád smysl. Až když se její stav zhoršil tak, že jí skutečně nebylo dobře, pomohli jsme jí odejít. Takový postup bych radila i vám. Každopádně si nechte dobře otestovat ostatní kočky. A i pokud budou negativní, někde se vaše kočka nakazit musela (pokud s tím už nepřišla), čili může to postihnout i další. Velmi bych se proto přimlouvala, abyste zahradu zabezpečili tak, aby vaše kočky nemohly ven a cizí dovnitř, ať se tyhle hnusné nemoci nešíří, ať uchráníte před touhle bolestí další majitele koček. (Zkuste se inspirovat: https://www.google.com/search?q=cat+fence&client=firefox-b&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwiQmJX6oPPaAhXFliwKHXEIBqwQ_AUICigB&biw=1627&bih=886) Na závěr přeji hodně síly a užívejte si společné chvíle. Bude to těžké a bude to bolet dlouho, nic vám vaši milovanou nemůže vynahradit, ale ostatní kočičky vám pomůžou.

Moc děkuji Acamar.

Tak mám bohužel už jen smutnou zprávu, naše kočička už není. Byla to nejlepší a nejmilovanější kočka na světě. Cítím ale potřebu podělit se s ostatnímu o zkušenost. Třeba to někomu v něčem pomůže. Nakonec je to celkem dlouhé a chtělo to vhodnější nadpis, vytvořila jsem proto nové vlákno: https://www.ifauna.cz/kocky/diskuse/detail/3424344/nechutenstvi-fiv-kocici-aids.

Před pár dny jsme prohráli urputný, leč předem marný boj s FIV, neboli kočičím aids. Jelikož zkušeností chovatelů není nikdy dost, rozhodla jsem se průběh nemoci u nás popsat. Třeba to někomu k něčemu pomůže. Uvádím mj. tipy, co naše kočka s nechutenstvím žrala nebo jak do ní dostat léky. (Navazuji tu na založenou diskusi https://www.ifauna.cz/kocky/diskuse/detail/3410747/nechutenstvi-u-kocky#a3410753.)
Ještě uvedu kontext – kočka měla asi 10 let, roky ji nechávali běhat venku po sídlišti a rodit koťata. K nám se dostala na podzim 2013 (už pár let kastrovaná) a ven sice mohla, ale nikdy nechodila daleko a vracela do po pár minutách. Leč možná to stačilo. Na podzim 2015 přišla kousnutá. Nakazila se buď tehdy nebo nakažená už přišla, kdoví.
Když to shrnu, tak k veterináři jsem šla prostě s hubnoucí kočkou. Byla vyřčena (chybná!) diagnóza o špatné funkci štítné žlázy. Na to jí byly nasazeny léky, kde se po dvou dnech užívání začaly projevovat nežádoucí účinky, a sice nechutenství.
Šla jsem radši na jinou veterinu, kde je napadlo udělat kočce test na FIV, který vyšel pozitivní. To byl pátek 24.11. Další týden jsme kočku zkoušeli rozkrmovat vším možným i nemožným (různá kočičí krmení, s máslem podušené mleté maso, kuřecí, filé, tvaroh, šunka...), podávali výživovou pastu Calo-pet (lízala si ji z packy) a doufali, že nechutenství je ještě přece jen po prášcích a ještě se to zlomí.
Po týdnu jsme ale byli v neděli 3.12. znovu na veterině, když kočka místo mála nechtěla už nic a dokonce zvracela a tvářila se posmutněle. (Do té doby se jinak chovala normálně.) Vážila 2,55 kg. Dostala injekčně antibiotika a něco na podporu chutě k jídlu a proti zvracení. Taky jsme nafasovali 200g konzervy paštiky Royal Canin Recovery a speciální stříkačku s tím, že tak 100–150 g za den bychom do kočky měli po 10ml porcích dostat. Kočka po injekcích do druhého dne viditelně pookřála, přes noc se pustila do jídla. V pondělí se tedy injekce opakovaly a dostali jsme antibiotika v kapkách. Z úterý na středu se ale kočka zase zhoršila a zvracela. (Trochu jsem podezřívala, že jestli má v háji trávení, antibiotika do žaludku špatně snáší.) Čili ve středu znovu na veterině a opět injekce. Celkem jsme docházeli na injekce asi týden. Taky jsme dostali prášky na podporu chutě k jídlu – každý druhý den dostávala půlku prášečku.
(Rozpůlený prášek je děsivě hořký, problém ho podat, hrozně slinila. Přišli jsme na techniku – vložili jsme půlku prášku do ústí krmící stříkačky a prudkým stlačením pístu to kočce foukli do krku jako z foukačky.)
14.12. jsem na veterinu dle domluvy jen volala a potěšeně jsem mohla informovat, že kočka jí jako vrabec, ale aspoň něco jí a naštěstí nezvrací. Dokrmování stříkačkou už jsme celkem zvládali, dostat do ní ale kýžené množství byl dost problém spíš kvůli času, jelikož kočky valnou část dne prospí a budit jsem ji nechtěla. Nicméně to stačilo, protože kočka dokonce malinko přibrala na 2,64 kg.
Tak to vypadalo další dva týdny. Krásné dva týdny. Kočička se chovala takřka normálně, neztrácela své zvyky a my jsme si vědomě užívali každičký den spolu. Samozřejmě jsme dál zkoušeli všechno možné k jídlu. Z kočičích krmení upřednostňovala paštiky a tekutou složku konzerv. Přešli jsme tedy na malé konzervičky Gourmet. Z granulí si nejvíc zobala Royal Canin Gastro Intestinal. Nejvíc ale byla sama od sebe ochotná jíst takové příšernosti, jako kousky klobásy, Vysočinu, pomazánkové máslo, maso Pikok ze skleničky z Lidlu apod. Ale dávali jsme ji cokoliv, o co projevila zájem. Ledviny byly podle testů ok, stejně tu už nijak dlouho nebude, nemá se pro co šetřit, hlavně do ní dostat kalorie. (Toť i slova veterinářky.) A abych nezapomněla, absolutně nejvíc jí chutnal kočičí jogurt a kočičí pudink od Gimcat. Co nejvíckrát denně jsem ji samozřejmě dokrmovala tou Recovery paštikou ze stříkačky. Tak to šlo až do Vánoc.
26.12. už nic sama nechtěla (až na ten pudink) a postupně se stávala apatičtější. Taky se jí zhoršilo dýchání – chvílemi dýchala tlamičkou.
V pátek 29.12. se tedy jelo znovu na veterinu. Zase injekce, něco na rozhýbání trávení. Pomohlo, kočka si sama lízala trochu paštiky. V sobotu 30.12. se tedy jelo na veterinu znovu a navíc dostala antibiotika kvůli možné plicní infekci. Kočička ale dál už nebyla o moc veselejší.
V neděli 31.12. mi navíc přišlo, že je neklidná, působila dojmem, že ji něco bolí, pořád měnila polohy. Vzhledem k tomu jsme samozřejmě jeli na veterinu znovu. Cestou jsme přemýšleli o tom, že už tam dost možná jedeme naposledy... Měli tam ještě jeden případ, nechali nás v čekárně přemýšlet. Kočka to nakonec rozhodla za nás. Měla jsem ji volně na klíně a ona zvědavě koukala kolem, snažila se dostat do přepravky, abych ji odnesla domů, dokonce lízala z prstu ten pudink... Dali jsme jí tedy ještě i tu úplně nejposlednější šanci. Píchli jí analgetika a namíchali nám je i pro podávání do tlamky domů. S tím, že analgetika jí uleví a může vzniknout čas na působení antibiotik kvůli tomu dýchání.
Kočička se s námi asi chtěla dožít nového roku.1. ledna úplně celý den proseděla na židli vedle mě. Byla posmutnělá, špatně se jí dýchalo, ale byla klidná. Každou chvíli jsem jí dávala ten výborný pudink. (Neodpustím si: V jednu chvíli sebrala sílu a chtěla na dvoreček. Vyšla ven, i když normálně by v takovém počasí nešla, nabrousila si drápy na svém kmeni, rozhlédla se a vrátila zpátky do domu. Musela si v předsíni lehnout, aby si odpočinula. Vrátila se na židli.) Bylo nám všem jasné, že jsme spolu poslední den. Večer jsem ji vynesla do patra do pelíšku.
Ráno 2.1. jsme se vydali na veterinu naposledy a nechali kočičku uspat.40 dní od správné diagnózy. Musím říct, že léčení nelituji. I s nepříjemnými návštěvami veteriny a s dokrmováním ze stříkačky bylo na kočce zjevné, že je pro ni život stále příjemný. Zažili jsme ještě krásné dny. Teprve až byl opravdu konec, tak jsme jí odchod ulehčili. Nikdy na ni nezapomenu a nikomu nepřeji setkat s takovouto smrtelnou kočičí nemocí.

Acamar napsal(a):
Tak to je mi moc líto také jsme měli kdysi sousedku, která si vzala z ulice kočku s FIV na dožití, podařilo se jí kočku rozjíst a udržet ještě asi rok a půl, a to když si ji brala, byla už v dost zdevastovaném stavu, vyhublá, skoro bezzubá, uslintaná... Tak uvidíte, třeba je to jen nějaký momentální propad, vyvolaný těmi zbytečnými léky a ještě se "chytne".
Držím pěsti máte, pravdu, jsou to hnusné nemoci a je smutné koukat, jak domácí miláček chřadne.

Tak kočičce se po injekcích viditelně udělalo líp. Večer byla živější, přes noc dokonce vylízala talířky s masíčky a ráno docela ochotně zbaštila několik lžiček kočičí paštiky. Úplně pookřála. Zjevně to tedy pomohlo, tak jí dnes dali dalších pár včeliček a nafasovali jsme na týden antibiotické kapky. Za týden mám zavolat, jak to vypadá. Teď teda už tak ochotně zase nebaští, ale tak uvidíme, no, jak se to vyvine. Prostě pro ni uděláme maximum možného. Pokud nemá bolesti, děkuji za každý další den.

Acamar napsal(a):
Taky děkuji. S tím zánětem dásní - u nás to bylo hodně vidět na těch dásních, že jsou zarudlé kolem zubů a bylo cítit z tlamy celkem dost.
To slinění bylo. Jinak ale tyhle věci jakože vypadávají granule z tlamy, vylizování jen šťávy a zbytek nechaný atd., to dělala i naše zdravá kočka. Tak třeba to bude u vás s dásněmi v pořádku, když ani vet žádný problém neviděl, třeba je to v rámci té reakce na prášky...
Ono to stejně není moc řešitelné, pokud ten zánět je spojený s vlastně neléčitelnou nemocí tak vet stejně moc nepomůže, nám nabízeli jen v případě větších problémů (kočka viditelně nejí, protože jí kousání bolí) sérii ATB injekcí, ale vet rovnou řekl, že to nevyléčí, jen na chvíli zklidní ap. Tak kdoví, jestli má jen kvůli tomuto smysl ji brát na veterinu (taky nám tam jednou ta druhá nemocná chytla pěknou rýmu)...
A jak je na tom kočička teď s apetitem, je to už lepší?

Tak jsme na veterině nakonec byly ještě dneska. Jak jsem každý den doufala, že už se to zlepší, tak včera se to se žraním ještě zhoršilo. Granuli si nevzala ani jednu, dala si trochu tvarohu a jen trochu olízala tekutých věcí a ráno dokonce zvracela. Na veterině mi vlastně potvrdili, co jsem si už bohužel sama myslela.. Že tohle už není jen po prášcích, že to už je kvůli FIV. Ty prášky jí přitížily, ale ve stejném stavu by byla třeba o několik týdnů později. Zuby a dásně má teda v pořádku. To jsem chtěla vědět, aby ji něco nebolelo. Mladá doktorka se trochu přimluvila u starší, ať to s kočkou ještě zkusí, takže jí dala injekce a domů jsme nafasovali speciální paštiku. Když to nebude jíst sama, tak po malých porcích stříkačkou. A zítra se přijít ukázat, jestli to má nějaký efekt. Prognóza každopádně špatná, no. (Mimochodem v čekárně se se mnou dala do řeči paní, které prý před rokem odešel kocourek na FeLV. Hnusné nemoci.).

Acamar napsal(a):
Máte pravdu, je to otázka peněz a taky asi možností daného útulku mít oddělené prostory pro nemocné kočky, karanténu atd.
Mně to bylo pak už jedno, jestli jí lidské jídlo, hlavně ať něco jí. Ledviny i játra taky byly OK, tak jsem to fakt neřešila.
U nás ta diagnoza přišla bohužel hodně pozdě, její nechutenství jsme přičítali problémům se zoubky a dásněmi (což je průvodní jev, nevěděla jsem to). Takže to trvalo jen pár dní.
Ale druhá kočenka je pozitivní na virus taktéž a je zatím po 2 roky bez větších problémů. Je to individuální.
Držím palce, ať u vás kočička zabojuje a z nechutenství se brzy dostane. Ony ty léky dovedou rozhodit.

Moc děkuji. Ať je vaše kočička fit ještě hodně dalších let. Zrovna si hledám informace ohledně zánětů dásní, zubů... Protože jak píšete, k FIV to bohužel patří. Při běžných prohlídkách jí tlamku vždy zběžně prohlédnou a ani jeden ze dvou veterinářů tam nikdy neuviděl problém, zápach z tlamy taky žádný. Ale teď ten týden, co moc nežere, jsem si všimla, že když už baští nějaké předložené granulky, vykapávají jí sliny a některou granuli jen rozkouše, ale zase jí vypadne. A dnes z talířku vylizovala šťávu, ale kousky masa přešla. Asi mi nezbude, než ještě zavolat na veterinu a asi tam s ní znova sjet. Byť ji teď strašně nerada vystavuji stresu a venkovnímu prostředí, navíc v čekárně u doktora... Když se nad tím zamyslím, je možné, že řekněme v posledním roce pomaleji mizely granule z misky..., takže by se tam mohl rozbíhat zánět. Ale žádné slintání u granulí nebylo a masa snědla vždy celou porci až do té epizody s prášky. To přece nemůže být náhoda. Achjo, jak jsem se radovala, že se rozežírá, teď zase většinu nechala.

Acamar napsal(a):
Maso samozřejmě mohou i takto nemocné kočky, jen se uvádí, že je lépe maso aspoň chvíli tepelně upravit, aby se předešlo riziku případné nákazy, kterou by kočka s imunitou zničenou nemocí nemusela zvládnout. Je to na osobním rozhodnutí, zda to risknout. Já jsem raději obvařovala atd.

Ano, tak to dělám, aspoň chvíli tepelně upravím.

Acamar napsal(a):
Nechutenství je fakt problém My jsme vzali dvě kočky z útulku, obě s FeLV, starší kočka už bohužel nemoci podlehla (měla ji už rozjetou při příchodu k nám a chvíli trvalo, než jsme to zjistili). A do ní také byl velký boj něco nacpat, hlavně v těch posledních stádiích to byl děs. Vypadalo to přesně jak píšete že u vás po těch lécích - pár granulek za den, čtvrt porce konzervy...když jsem se jeden den radovala, že pěkně pojedla, druhý den pak nesnědla téměř nic
Někdy se chytla na kousek masa nebo rybího filé podušeného na másle (syrové jsem se bála dávat, když je snížená imunita), docela měla ráda takové ty tekuté snacky pro kočky, kysanou smetanu, no a tu šunku jako u vás moc jsem to neřešila, když nic jiného nechtěla, dostala aspoň kousek šunky. Výživové a vitamínové pasty jsem také musela mazat na packu (nechtěla), stříkačku s glukopurem občas...jo a taky se docela chytala na dreamies pamlsky.
Musela jsem hodně slevit ze svých představ o kočičí stravě

Děkuji za příspěvek. Pomáhá sdílet s někým podobný problém. S tím testováním na FIV/FeLV asi záleží jak který útulek. Ono je to fakt drahé a u FIV jsem se dočetla, že ji má "jen" asi 6 % populace. Ale zas kočky z ulice, které mezi sebou kolikrát doslova bojují, jsou nejrizikovější kategorie, a i pak v útulku to můžou snadno roznést dál. Určitě by se proto mělo testovat, ale kde na to brát, no. Holt vyhlédnutou kočku z útulku si nechat otestovat.
Jinak k tomu slevení z představ o kočičí stravě... Největší porci něčeho najednou nám snědla jeleního masa z guláše od kolegy, koření, nekoření, ehm. Stejně tak si dala víc kousíčků kuřecího z našeho rizota než samotného pro ni trochu podušeného s máslem. Ze syrového jsem taky nakonec ještě cukla. Náhoda je blbec, zrovna v tom něco bude a kočka s FIV to neustojí. Ale snad už se víc rozjídá (ŤUK, ŤUK), včera a předevčírem snědla najednou 40 g konzervy. Holt budeme dál zkoušet. Ledviny, játra, vše má v pořádku. Můžu se zeptat, jak dlouho u vás po diagnóze kočička žila/žije? Děkuji.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Calopet je dobré namáznout na packu, olíže se.

Výborný tip, děkuji. Dáma se tvářila náležitě nakvašeně, ale účinné to bylo.