Před pár dny jsme prohráli urputný, leč předem marný boj s FIV, neboli kočičím aids. Jelikož zkušeností chovatelů není nikdy dost, rozhodla jsem se průběh nemoci u nás popsat. Třeba to někomu k něčemu pomůže. Uvádím mj. tipy, co naše kočka s nechutenstvím žrala nebo jak do ní dostat léky. (Navazuji tu na založenou diskusi https://www.ifauna.cz/kocky/diskuse/detail/3410747/nechutenstvi-u-kocky#a3410753.)
Ještě uvedu kontext – kočka měla asi 10 let, roky ji nechávali běhat venku po sídlišti a rodit koťata. K nám se dostala na podzim 2013 (už pár let kastrovaná) a ven sice mohla, ale nikdy nechodila daleko a vracela do po pár minutách. Leč možná to stačilo. Na podzim 2015 přišla kousnutá. Nakazila se buď tehdy nebo nakažená už přišla, kdoví.
Když to shrnu, tak k veterináři jsem šla prostě s hubnoucí kočkou. Byla vyřčena (chybná!) diagnóza o špatné funkci štítné žlázy. Na to jí byly nasazeny léky, kde se po dvou dnech užívání začaly projevovat nežádoucí účinky, a sice nechutenství.
Šla jsem radši na jinou veterinu, kde je napadlo udělat kočce test na FIV, který vyšel pozitivní. To byl pátek 24.11. Další týden jsme kočku zkoušeli rozkrmovat vším možným i nemožným (různá kočičí krmení, s máslem podušené mleté maso, kuřecí, filé, tvaroh, šunka...), podávali výživovou pastu Calo-pet (lízala si ji z packy) a doufali, že nechutenství je ještě přece jen po prášcích a ještě se to zlomí.
Po týdnu jsme ale byli v neděli 3.12. znovu na veterině, když kočka místo mála nechtěla už nic a dokonce zvracela a tvářila se posmutněle. (Do té doby se jinak chovala normálně.) Vážila 2,55 kg. Dostala injekčně antibiotika a něco na podporu chutě k jídlu a proti zvracení. Taky jsme nafasovali 200g konzervy paštiky Royal Canin Recovery a speciální stříkačku s tím, že tak 100–150 g za den bychom do kočky měli po 10ml porcích dostat. Kočka po injekcích do druhého dne viditelně pookřála, přes noc se pustila do jídla. V pondělí se tedy injekce opakovaly a dostali jsme antibiotika v kapkách. Z úterý na středu se ale kočka zase zhoršila a zvracela. (Trochu jsem podezřívala, že jestli má v háji trávení, antibiotika do žaludku špatně snáší.) Čili ve středu znovu na veterině a opět injekce. Celkem jsme docházeli na injekce asi týden. Taky jsme dostali prášky na podporu chutě k jídlu – každý druhý den dostávala půlku prášečku.
(Rozpůlený prášek je děsivě hořký, problém ho podat, hrozně slinila. Přišli jsme na techniku – vložili jsme půlku prášku do ústí krmící stříkačky a prudkým stlačením pístu to kočce foukli do krku jako z foukačky.)
14.12. jsem na veterinu dle domluvy jen volala a potěšeně jsem mohla informovat, že kočka jí jako vrabec, ale aspoň něco jí a naštěstí nezvrací. Dokrmování stříkačkou už jsme celkem zvládali, dostat do ní ale kýžené množství byl dost problém spíš kvůli času, jelikož kočky valnou část dne prospí a budit jsem ji nechtěla. Nicméně to stačilo, protože kočka dokonce malinko přibrala na 2,64 kg.
Tak to vypadalo další dva týdny. Krásné dva týdny. Kočička se chovala takřka normálně, neztrácela své zvyky a my jsme si vědomě užívali každičký den spolu. Samozřejmě jsme dál zkoušeli všechno možné k jídlu. Z kočičích krmení upřednostňovala paštiky a tekutou složku konzerv. Přešli jsme tedy na malé konzervičky Gourmet. Z granulí si nejvíc zobala Royal Canin Gastro Intestinal. Nejvíc ale byla sama od sebe ochotná jíst takové příšernosti, jako kousky klobásy, Vysočinu, pomazánkové máslo, maso Pikok ze skleničky z Lidlu apod. Ale dávali jsme ji cokoliv, o co projevila zájem. Ledviny byly podle testů ok, stejně tu už nijak dlouho nebude, nemá se pro co šetřit, hlavně do ní dostat kalorie. (Toť i slova veterinářky.) A abych nezapomněla, absolutně nejvíc jí chutnal kočičí jogurt a kočičí pudink od Gimcat. Co nejvíckrát denně jsem ji samozřejmě dokrmovala tou Recovery paštikou ze stříkačky. Tak to šlo až do Vánoc.
26.12. už nic sama nechtěla (až na ten pudink) a postupně se stávala apatičtější. Taky se jí zhoršilo dýchání – chvílemi dýchala tlamičkou.
V pátek 29.12. se tedy jelo znovu na veterinu. Zase injekce, něco na rozhýbání trávení. Pomohlo, kočka si sama lízala trochu paštiky. V sobotu 30.12. se tedy jelo na veterinu znovu a navíc dostala antibiotika kvůli možné plicní infekci. Kočička ale dál už nebyla o moc veselejší.
V neděli 31.12. mi navíc přišlo, že je neklidná, působila dojmem, že ji něco bolí, pořád měnila polohy. Vzhledem k tomu jsme samozřejmě jeli na veterinu znovu. Cestou jsme přemýšleli o tom, že už tam dost možná jedeme naposledy... Měli tam ještě jeden případ, nechali nás v čekárně přemýšlet. Kočka to nakonec rozhodla za nás. Měla jsem ji volně na klíně a ona zvědavě koukala kolem, snažila se dostat do přepravky, abych ji odnesla domů, dokonce lízala z prstu ten pudink... Dali jsme jí tedy ještě i tu úplně nejposlednější šanci. Píchli jí analgetika a namíchali nám je i pro podávání do tlamky domů. S tím, že analgetika jí uleví a může vzniknout čas na působení antibiotik kvůli tomu dýchání.
Kočička se s námi asi chtěla dožít nového roku.1. ledna úplně celý den proseděla na židli vedle mě. Byla posmutnělá, špatně se jí dýchalo, ale byla klidná. Každou chvíli jsem jí dávala ten výborný pudink. (Neodpustím si: V jednu chvíli sebrala sílu a chtěla na dvoreček. Vyšla ven, i když normálně by v takovém počasí nešla, nabrousila si drápy na svém kmeni, rozhlédla se a vrátila zpátky do domu. Musela si v předsíni lehnout, aby si odpočinula. Vrátila se na židli.) Bylo nám všem jasné, že jsme spolu poslední den. Večer jsem ji vynesla do patra do pelíšku.
Ráno 2.1. jsme se vydali na veterinu naposledy a nechali kočičku uspat.40 dní od správné diagnózy. Musím říct, že léčení nelituji. I s nepříjemnými návštěvami veteriny a s dokrmováním ze stříkačky bylo na kočce zjevné, že je pro ni život stále příjemný. Zažili jsme ještě krásné dny. Teprve až byl opravdu konec, tak jsme jí odchod ulehčili. Nikdy na ni nezapomenu a nikomu nepřeji setkat s takovouto smrtelnou kočičí nemocí.
Luu co k tomu říct než že mi je to moc líto...prožila u vás krásné 4 roky a udělali jste co jste mohli. Určitě chtěla žít, ale tělíčko už nemohlo...rozhodli jste se správně.
Také mám v paměti doteď ty poslední dny s naší nemocnou kočičkou, i když jsem nevěděla, že jich bude jen pár, bylo to skoro navlas stejné jako u vás (kromě těch návštěv veteriny a injekcí a léků, to my už nestihli).
Přeji hodně sil na toto smutné období
Uživatel s deaktivovaným účtem

Držte se...
Uživatel s deaktivovaným účtem

Luu
napsal(a):
Před pár dny jsme prohráli urputný, leč předem marný boj s FIV, neboli kočičím aids. Jelikož zkušeností chovatelů není nikdy dost, rozhodla jsem se průběh nemoci u nás popsat. Třeba to někomu k něčemu pomůže. Uvádím mj. tipy, co naše kočka s nechutenstvím žrala nebo jak do ní dostat léky. (Navazuji tu na založenou diskusi https://www.ifauna.cz/kocky/diskuse/detail/3410747/nechutenstvi-u-kocky#a3410753.)
Ještě uvedu kontext – kočka měla asi 10 let, roky ji nechávali běhat venku po sídlišti a rodit koťata. K nám se dostala na podzim 2013 (už pár let kastrovaná) a ven sice mohla, ale nikdy nechodila daleko a vracela do po pár minutách. Leč možná to stačilo. Na podzim 2015 přišla kousnutá. Nakazila se buď tehdy nebo nakažená už přišla, kdoví.
Když to shrnu, tak k veterináři jsem šla prostě s hubnoucí kočkou. Byla vyřčena (chybná!) diagnóza o špatné funkci štítné žlázy. Na to jí byly nasazeny léky, kde se po dvou dnech užívání začaly projevovat nežádoucí účinky, a sice nechutenství.
Šla jsem radši na jinou veterinu, kde je napadlo udělat kočce test na FIV, který vyšel pozitivní. To byl pátek 24.11. Další týden jsme kočku zkoušeli rozkrmovat vším možným i nemožným (různá kočičí krmení, s máslem podušené mleté maso, kuřecí, filé, tvaroh, šunka...), podávali výživovou pastu Calo-pet (lízala si ji z packy) a doufali, že nechutenství je ještě přece jen po prášcích a ještě se to zlomí.
Po týdnu jsme ale byli v neděli 3.12. znovu na veterině, když kočka místo mála nechtěla už nic a dokonce zvracela a tvářila se posmutněle. (Do té doby se jinak chovala normálně.) Vážila 2,55 kg. Dostala injekčně antibiotika a něco na podporu chutě k jídlu a proti zvracení. Taky jsme nafasovali 200g konzervy paštiky Royal Canin Recovery a speciální stříkačku s tím, že tak 100–150 g za den bychom do kočky měli po 10ml porcích dostat. Kočka po injekcích do druhého dne viditelně pookřála, přes noc se pustila do jídla. V pondělí se tedy injekce opakovaly a dostali jsme antibiotika v kapkách. Z úterý na středu se ale kočka zase zhoršila a zvracela. (Trochu jsem podezřívala, že jestli má v háji trávení, antibiotika do žaludku špatně snáší.) Čili ve středu znovu na veterině a opět injekce. Celkem jsme docházeli na injekce asi týden. Taky jsme dostali prášky na podporu chutě k jídlu – každý druhý den dostávala půlku prášečku.
(Rozpůlený prášek je děsivě hořký, problém ho podat, hrozně slinila. Přišli jsme na techniku – vložili jsme půlku prášku do ústí krmící stříkačky a prudkým stlačením pístu to kočce foukli do krku jako z foukačky.)
14.12. jsem na veterinu dle domluvy jen volala a potěšeně jsem mohla informovat, že kočka jí jako vrabec, ale aspoň něco jí a naštěstí nezvrací. Dokrmování stříkačkou už jsme celkem zvládali, dostat do ní ale kýžené množství byl dost problém spíš kvůli času, jelikož kočky valnou část dne prospí a budit jsem ji nechtěla. Nicméně to stačilo, protože kočka dokonce malinko přibrala na 2,64 kg.
Tak to vypadalo další dva týdny. Krásné dva týdny. Kočička se chovala takřka normálně, neztrácela své zvyky a my jsme si vědomě užívali každičký den spolu. Samozřejmě jsme dál zkoušeli všechno možné k jídlu. Z kočičích krmení upřednostňovala paštiky a tekutou složku konzerv. Přešli jsme tedy na malé konzervičky Gourmet. Z granulí si nejvíc zobala Royal Canin Gastro Intestinal. Nejvíc ale byla sama od sebe ochotná jíst takové příšernosti, jako kousky klobásy, Vysočinu, pomazánkové máslo, maso Pikok ze skleničky z Lidlu apod. Ale dávali jsme ji cokoliv, o co projevila zájem. Ledviny byly podle testů ok, stejně tu už nijak dlouho nebude, nemá se pro co šetřit, hlavně do ní dostat kalorie. (Toť i slova veterinářky.) A abych nezapomněla, absolutně nejvíc jí chutnal kočičí jogurt a kočičí pudink od Gimcat. Co nejvíckrát denně jsem ji samozřejmě dokrmovala tou Recovery paštikou ze stříkačky. Tak to šlo až do Vánoc.
26.12. už nic sama nechtěla (až na ten pudink) a postupně se stávala apatičtější. Taky se jí zhoršilo dýchání – chvílemi dýchala tlamičkou.
V pátek 29.12. se tedy jelo znovu na veterinu. Zase injekce, něco na rozhýbání trávení. Pomohlo, kočka si sama lízala trochu paštiky. V sobotu 30.12. se tedy jelo na veterinu znovu a navíc dostala antibiotika kvůli možné plicní infekci. Kočička ale dál už nebyla o moc veselejší.
V neděli 31.12. mi navíc přišlo, že je neklidná, působila dojmem, že ji něco bolí, pořád měnila polohy. Vzhledem k tomu jsme samozřejmě jeli na veterinu znovu. Cestou jsme přemýšleli o tom, že už tam dost možná jedeme naposledy... Měli tam ještě jeden případ, nechali nás v čekárně přemýšlet. Kočka to nakonec rozhodla za nás. Měla jsem ji volně na klíně a ona zvědavě koukala kolem, snažila se dostat do přepravky, abych ji odnesla domů, dokonce lízala z prstu ten pudink... Dali jsme jí tedy ještě i tu úplně nejposlednější šanci. Píchli jí analgetika a namíchali nám je i pro podávání do tlamky domů. S tím, že analgetika jí uleví a může vzniknout čas na působení antibiotik kvůli tomu dýchání.
Kočička se s námi asi chtěla dožít nového roku.1. ledna úplně celý den proseděla na židli vedle mě. Byla posmutnělá, špatně se jí dýchalo, ale byla klidná. Každou chvíli jsem jí dávala ten výborný pudink. (Neodpustím si: V jednu chvíli sebrala sílu a chtěla na dvoreček. Vyšla ven, i když normálně by v takovém počasí nešla, nabrousila si drápy na svém kmeni, rozhlédla se a vrátila zpátky do domu. Musela si v předsíni lehnout, aby si odpočinula. Vrátila se na židli.) Bylo nám všem jasné, že jsme spolu poslední den. Večer jsem ji vynesla do patra do pelíšku.
Ráno 2.1. jsme se vydali na veterinu naposledy a nechali kočičku uspat.40 dní od správné diagnózy. Musím říct, že léčení nelituji. I s nepříjemnými návštěvami veteriny a s dokrmováním ze stříkačky bylo na kočce zjevné, že je pro ni život stále příjemný. Zažili jsme ještě krásné dny. Teprve až byl opravdu konec, tak jsme jí odchod ulehčili. Nikdy na ni nezapomenu a nikomu nepřeji setkat s takovouto smrtelnou kočičí nemocí.
...tak jsem si pobrečela nad Vašimi řádky, měla se u Vás krásně a udělali jste pro ni co jste udělat mohli... přeji hodně sil a až přijde čas a budete připraveni, tak další úžasnou číču...držte se...
Uživatel s deaktivovaným účtem

koulička
napsal(a):
Dobrý den,
bohužel i my jsme museli dneska nechat uspat našeho kouličku, byl to pán domu. Naše nemoc propukla 23.12.2017.a dneska nemoc nad ním vyhrála. Nikdy na něho nezapomeneme :(
Uživatel s deaktivovaným účtem

koulička
napsal(a):
Dobrý den,
bohužel i my jsme museli dneska nechat uspat našeho kouličku, byl to pán domu. Naše nemoc propukla 23.12.2017.a dneska nemoc nad ním vyhrála. Nikdy na něho nezapomeneme :(
Uživatel s deaktivovaným účtem

Je těžké se s tím vyrovnat... Hodně štěstí a držte se!