Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"že když mi trenér řekne ať ho na pelechu furt prokrmuju, tak že to není správná cesta,"
je to správná cesta

"protože pes poslanej na místo pak jen čeká, kdy něco dostane?"
nedocvičeno
špatně cvičeno

https://www.facebook.com/watch/?v=154282359156737

Joa přesně podle tohoto videa jsme to trénovali ;-) Doporučeno jako návod na doma. Tak asi každej lagoták je jinej no.

Nicméně, abych dala nějaký update, pro případné zvědavce, kteří si to jednou budou číst a třeba budou mít podobný problém.

Nejvíc pomáhá si psa nevšímat a to úplně nevšímat několik dní vkuse. Žádný hračky, lítání, balón, kokina, nic. Několik dní a je klidnější, po procházce nelítá, neblázní, někde si lehne a čeká a čeká a čeká a čeká až se jde spát. Poslední dny zařazuju do programu nějaké méně náročné aktivity, čichání, lízačky, discovering, taky jsme se vrátila po delší době k těm hrám od Dostálový a tak. Střídám to, každý den jen jedna. Když skončíme, udělám ukončovací gesto a chvíli ještě chodí jak piraňa ale pak si jde lehnout anebo jen sedí a čumí na mě. Minimálně už nechytá ty záchvaty, což beru jako úspěch. Venku stále ještě zezadu naskočí, mám ho ale pořád na stopovačce, takže už to není, naskočim a zdrhnu a lítám v osmičkách jak magor, ale naskočim - konec srandy. Dělá to o trochu méně. Doma už ani nevyštěkává pozornost, neskáče, protože jsem ho vždycky zavřela do klece.

V zásadě čím míň si ho všímám a čím míň toho dělá, tím je víc vklidu. Takže problém byl v tom, že jsem v dobré víře snažila psa zabavit, aby byl unavenej a měl dostatečné množství podnětů jak fyzických tak psychických, ale opak je pravdou. NUTNO PODOTKNOUT, ŽE TOHLE MI NEŘEKLI NA ŽÁDNÝM CVIČÁKU ANI ŽÁDNÝ TRENÉR. Takže tohle prostě pro trenéry není řešení problémů - paninko, psa si nevšímejte a bude dobrej.

Příští tejden se stěhuju, takže uvidím, co s ním udělá změna prostředí, jestli tam budou nějaký stresíky a přetáčky, ale snad to bude ok.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Zadavatelka ale řešila individuály (“pozitivkáře”?), ne klasickou docházku na ZKO cvičák. Nebo se pletu?
Ta trenérská komunita “pozitivkářů” (čímž myslím primárně ty zkušené) zase není tak velká, aby se nedalo sehnat info, recenze atd. i od lidí, kteří mají nějaký vhled do problematiky.

Chodila jsem i na cvičáky a i na individuály. Cvičáky ale opravdu JEN cvičí - povely. Moc neporadí s výchovou, přístupem, nenaučí komunikovat majitele se psem, každej pes je jinej a ten trenér by podle mě měl snadno psa prokouknout a pochopit jeho styl komunikace a vysvětlit to majiteli. Na cvičácích tohle vůbec neřešej, nemaj na to čas, je tam hodně psů najednou. Individuály byly lepší, s různejma věcma pomohli a vysvětlili, ale s tím jak se přetočí rychle a jak tomu předcházet třeba nepomohl nikdo a to si nemyslím, že jsou špatní trenéři, mají dobré recenze.

Nemyslím si ale, že ti individuálové byli vyloženě jen pozitivkáři, spíš ty techniky kombinovali.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
njn. mozna to presne takhle je i v pripade tazatelky...
ale pak si nemuze stezovat, ze pes porad nic neumi a ze treneri nefunguji.

No věřte mi, že na trenérech jsem fakt nešetřila, respektive, cena mi byla nějak jedno, ale ano, hledala jsem v kraji bydliště, třeba takovejch 130 km do Prahy jezdit se psem nechci, z auta je vystresovanej a to mi nedává smysl, přijet na trénink s vystresovaným psem po hodině a pul v autě a pak s ním jet ještě hodinu a půl domů... To je úlet

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Dneska sám sebe prohlásí za trenéra kde kdo, i když nic neumí"

tak v "mem" svete za trenera mluvi - vysledky.
a zrovna ty jsou u psu dost hmatatelne, meritelne - neni to jen o pocitu.

me neprijde normalni, ze nekolik treneru - a nic se nestalo...
bud hleda porad ve stejne spatne skupine - nebo neni chyba jen na stane treneru.

Tak ono se něco stalo, ve spoustě věcech jsme se posunuli, něco jsme se naučili. Ale s tímhle konkrétním problémem, ač jsem na to s některými trénovala různými způsoby, se toho moc nestalo. Ale kdybych nechodila nikam, tak je to bezpochyby ještě horší. A jak má člověk z lidu, kterej má prvního psa zjistit jak kvalitní je kterej trenér, to bych ráda věděla. Třeba na pardubicku, kde jsem donedávna bydlela byl jeden, kterej měl dobrá hodnocení, takže asi i dobré výsledky a když jsem se s nim potkala a ukazoval mi jak cvičí psiska aby netahaly na vodítku a sice že jim za to škube, že pes odletěl dva metry daleko, tak jsem odešla. Ale to je už doně bijící do očí, jak já mám třeba s půlročním štěnětem poznat, že když mi trenér řekne ať ho na pelechu furt prokrmuju, tak že to není správná cesta, protože pes poslanej na místo pak jen čeká, kdy něco dostane? To se omlouvám, ale to se opravdu nedá poznat.

marcelaamax napsal(a):
Krom rad, co už tady padly - jak je na tom pes s hračkama? S kostmi? S něčím na okus? Pokud ho to baví, tak bych tam zkusila zakomponovat i to. To žvýkání psa dokáže fakt uklidnit (možná i to tu padlo, jen jsem to prolítla).

Jinak v posledních pár měsících jsem řešila chování feny, která vyšiluje v případě návštěv (z radosti) a nejradši by po nich celou dobu lezla a skákala jim po hlavě, v podstatě se chovala podobně jako váš pes, zkoušela to pořád dokola. Celkově pak ale byla až jako v amoku a nebyla schopná se uklidnit. Byla to práce fakt na týdny, možná měsíce, protože už to měla zažitý, ale povedlo se. A k mému překvapení se to povedlo tak, že ta fena je najednou psychicky úplně vyklidněná i v případě návštěvy, dokáže sebou někde plácnout a normálně odpočívat, spát (což jako dřív v době návštěvy neuměla, a nebo i jo, ale až třeba po hodině pobytu návštěvy), a to jsem fakt ani nečekala, že by se povedlo až tak.

Ale, právě při tomhle nácviku jsem pochopila, jak strašně důležitá je důslednost a klid. Prostě nepolevit, nebouchnout, jet si to svoje pořád dokola, ale pořád v klidu, sice důrazně, ale ne v nervech. Jedna malá nedůslednost, jedno malé bouchnutí, a byly jsme o x kroků zpátky... A nejde to ani nějak obalamutit, musíte být v klidu doopravdy . A tady možná bude ten problém, že už v té situaci v klidu být nedokážete (což jako se není čemu divit), a v tom případě už asi fakt bude lepší tomu psovi zabránit mechanicky, aby se k vám vůbec dostal.

Jo, a ještě nám hodně pomohly rituály - pokaždé když přijela návštěva, tak to probíhalo na chlup stejně, že už pak fena přesně dopředu věděla co bude ( a hlavně co nebude ) ,ale to už tu tuším taky někdo radil.

Jen k zamyšlení - píšete, že když pracujete, tak pes funguje normálně, někde polehává, spí. Proč v tomhle případě funguje, a navečer, když máte čas tak nefunguje? Možná ví, že když pracujete, tak jste nekompromisní a věnovat se mu nebudete?

Hračky bere, chce primárně házet anebo se přetahovat. Nechci mu moc dávat takové ty žvejkačky z buvolí kůže příjde mi, že potom má zácpu, alternativa v podobě takových těch měkkých dřívek z olivového dřeva nebo z čeho to je anebo paroží ho moc nebaví, zkusila jsme to paroží i vykoupat ve vývaru a moc to nepomohlo. Třeba nějaký prasečí ucho jako sežere, ale to má hned v sobě. Dávám mu spíš kong anebo licky matku, to funguje asi nejlépe.

Ve finále někdy pracuju i večer, ale to už mu je jedno že pracuju. Já mám spíš pocit, že má v sobě ty hodiny a prostě přes den a v noci spí a večer je aktivní. Když si sednu k PC večer, neznamená to, že bude odpočívat, taky otravuje.

janaa napsal(a):
Jenže do té klece ho můžete pro začátek zavřít,přerušit ten zamotanec,co jste si se psem vytvořili,a on se může naučit odpočívat. Až to budete umět,tak to budete cvičit s otevřenýma dvířkama. A až bude i to fungovat,můžete operovat s dekou,co má v tý kleci,někde v prostoru

Však jak jsem psala výše, v kleci se uklidní, ale klec nenosím úplně v kabelce, že.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jsem to nepročítala... ale mě napadlo, jak tam sedí chudák na tom koberečku... lepší by byl úkryt. Na kleci deka nebo boudička. Aspoň.

Klec máme, přesně jak píšete přehozenou dečkou. Ale chci ho to naučit normálně na dece, místě, co když ho budu potřebovat poslat na místo někde, kde klec nebudeme mít..?

On celý den spí, během toho, co pracuju a jdu třeba udělat kafe nebo na záchod, tak za mnou nechodí, to dělá večer anebo je zvědavej, když někdo příjde.

Spánek má asi lehčí, obecně v noci, když není v kleci, tak hodně pochoduje, přemisťuje se. Tohle dělá od štěněte. To byl důvod, proč jsem kupovala klec, ve který teď spí. Nevím, jak tvrdě, ale myslím, že si tam odpočine víc, než když má prostor.

Přes den ho tam nezavírám, spí různě na zemi, na pelechu, na dečkách, někdy si vleze do klece.

Ten problém jsem už řešila před rokem jak vidíte, pak to ale na jaře najednou přestalo, z ničeho nic začal bejt v pohodě, takže jsem to přisuzovala pubertě a že z toho konečně vyrostl, jak všichni říkali. Mezi tím jsme chodili na cvičák a pak myslím na takový socializační procházky s trenérkou, tam jsme to ale neřešili, protože už to moc nedělal a spíš se dělala poslušnost..
V létě to začal být opět nervní, začalo to po první bouřce, kdy byl zrovna doma sám. Snažil se asi vyskočit na skříň v chodbě, protože ji celou shodil - ještě to léto před dvěma lety, jak byly ty bouřky (alespoň u nás) skoro každý den, tak zas nějak extra vystreslej z nich nebyl. Den na to jsme jeli na chalupu, kde byl zvyklý a choval se trochu divně, nechtěl žrát. A on té doby se tohle chování tak nějak vrátilo, začal zase naskakovat, byl splašenej, vystresovanej a tak. Říkala jsem si, že to je zas nějaký období a přejde to, ale nepřešlo. A pak jsme chodili na individuální tréninky, kde jsme s ním hodně pracovali, ale všechno se řešilo hrou, učením, unavováním, odměňováním a nikam to nevedlo, takže jsme tam přestali chodit. Pak bylo období, kdy byl víc v pohodě a pak najednou byl zase jak střela pár dní, pak zase víc v pohodě a zase střela a teď se to teda hodně zhoršilo jak jsem byla pryč a vrátila jsem se a najednou se choval tak, jak jsem už popisovala.

Takže no, táhne se to s námi celou dobu a s trenéry jsme to vážně řešila s několika a ty rady nepomáhaly a to už bych se opakovala, co tu zaznělo.

Čímžtopádem s tím psem žiju žejo každej den a chci aby byl ok, protože i já chci bejt ok a fakt jsem to nenechávala být, jak si asi myslíte, jen prostě asi nevím, jak na něj. Je to mnohem složitější povaha, než jsem očekávala.

lupus4 napsal(a):
Jinak Lagotáci nemají moc žádné vrozené vady, na nic moc netrpí, je to zdravé plemeno,

to není tak úplně pravda , měli by mít před zařazením do chovu testy na Lagotto storage disease (LSD)....
Příčinou je porucha metabolismu lysozomů s následnou degenerací nervových buněk. Nemoc se projevuje neurologickými příznaky a změnou v chování psa. Léčba onemocnění neexistuje.
Doba jejich nástupu byla u sledovaných nemocných psů velice rozdílná, od 4 měsíců až do 4 let věku psa. Nejčastěji sledovaným příznakem je ataxie, jinak řečeno špatná koordinace pohybů v důsledku narušení nervové tkáně, která odpovídá za pohybovou koordinaci, jako je například mozeček. Dále se objevuje nystagmus, nekontrolovatelný kmitavý pohyb očí. Majitelé si u svých psů všímají také změn v chování a temperamentu. Postižení psi se chovali buď neklidně, nebo naopak působili apaticky. Byla ale také zaznamenána agrese vůči psům i lidem.
Genetický test, který jasně ukáže, jestli je pes postižen, je nosičem nebo je lagotto syndromu zcela prostý, je k dispozici majitelům i chovatelům zvířat u jejich veterinárních lékařů. Jako vzorek pro testování slouží malé množství krve či stěr z bukální sliznice. Obzvláště užitečné jsou výsledky tohoto testu pro chovatele, kteří tím zjistí, jaké genetické zatížení má jejich odchov. V případně nepříznivých výsledků testu mohou dále zabránit riziku šíření genetické mutace do dalších generací tím, že nebudou dále křížit chovná zvířata s genetickou vadou.
Dědičnost je autozomálně RECESIVNÍ, čili vymýcení by při dostatečné disciplíně chovatelů nebylo nic složitého.
doufám, že to ale nejspíš nebude váš případ ...

Zkuste popsat normální den vašeho psíka...

O tom jsem nikdy neslyšela.. Asi to není příliš časté onemocnění. Jako určitě na něco trpí, ale dle všech mých informací (alespoň těch, které jsem nabývala v době vybírání plemene) by to mělo být poměrně zdravé plemeno.

Ale taky by to mohlo mít, je neklidnej, často když sedí, klepou se mu nohy (poukazovala na to jedna z trenérek, říkala, že by to mohlo bejt nervovýho původu). Nepravidelně mrká, jedním okem napřed občas..

režim:

Ráno jdeme na procházku se vyčůrat, po příchodu domů dostane žrát a jde si většinou lehnout, já jdu pracovat (to je ta lepší část dne s ním). Během dne se různě přesouvá po bytě, moc dlouho nespí na jednom místě, ale alespon "neotravuje".

Odpoledne mezi 15 a 17 hodinou (záleží od práce, počasí, ročního období atd.) jdeme ven, většinu roku býváme venku alespon 1,5 - 2h, většinou nějakej les a tak, víkendy déle, v zimě méně, třeba hodinu max 1,5. Po příchodu domů začne otravovat, já si jdu něco dělat - uklízet, vařit, něco řeším a on chodí po bytě, otravuje, projevuje tyhle svoje náladičky. Za normálních okolností, až bych měla to, co potřebuju hotovo, ještě bych se mu věnovala nějakou tou hrou, rozmístila pamlsky po bytě, cvičením atp, aby se unavil. Pak bych chtěla zase něco dělat svýho a on by furt trajdal a otravoval, hledal co může obskočit, když ne mě, tak polštář, když né polštář, tak tady deku, když né deku, tak tvoji mikinu, co sis zapomněla na gauči a tak - to už je dávno "v nervu". Mezi 18 a 20 hodinou dostane večeři. Před spaním jdeme na večerní čůrání a a kolem půl desátý až desátý ulehá ke spánku a je klid.


Tak si říkám, že jsem si vlastně pořídila dítě, co je 8 hodin ve školce a pak ho mám jakoby doma a musím se mu věnovat. :D

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To bych se s dvěma čoklama ukokínovala doma. Doma přece nejsme na vycházce, na cvičáku. Doma chcete mít pohodu a klid, takže tam nedělám odložení povelem na pelechu, řeknu jděte si hajnout. Když si hajnou, tak je to normál, netřeba odměny. Když si pes není schopen hajnout kvůli něčemu dříve pokaženýmu, vytvořím mu podmínky, aby hajat nebo setrvat v pelíšku musel. Ohrádka, úvaz, nesedím k němu čelem, ale naopak chaloupka vydávající interakci k němu bude zády, nebude si ho moc všímat. Nejste výherní automat na pozornost a pamlsky a pochvaly (i negativní interakce je pro psa odměnou), jste panička, která chce mít doma psa nenaspeedovaného, uvolněného.
Zkuste si představit, že psa neznáte. Že jste si ho teď přivezla třeba z útulku, neznáte jeho minulost, co má zažité za povely, zlozvyky. Jak byste s takovým zvířetem začala pracovat?
Začněte s tím vet vyšetřením, do té doby vám přeji pevný nerv.

Hm, to je zajímavé si uvědomit, že to je cizí pes a jak se k němu chovat. Vete udělám cca za měsíc, až se vrátím aspon někam do civilizace. Dám pak vědět, jen tak pro zajímavost.

Díky každopádně Vám všem za VELICE CENNÉ RADY - to, jak jste dali hlavy dohromady mi pomohlo víc, než kdejakej profi trenér.

Všechno jsem si to sepsala do sešitu a budu k tomu nahlížet a zkoušet a věřím, že mi ta kombinace tipů bude fungovat. Už poslední dva dny je to i tak mnohem lepší a vidím rozdíl a jsem si jistá, že to chce čas a trpělivost a čas já teď mám a trpělivost se naučim, protože celej ten zbytek dne ho miluju žejo a chci, aby byl normální jednou.

Jinak Lagotáci nemají moc žádné vrozené vady, na nic moc netrpí, je to zdravé plemeno, ale na tom srazu lagotáků, na kterém jsme byli jsou všichni hodně podobní - vyštěkávaj si pozornost, jsou upovídaný, všechno komentujou, hodně jsou závislý na pánovi, neposedí tolik, jako jiná plemena, všichni jsou magoři co se aportu a vody týče. Jako mají hodně společnejch jmenovatelů a fenky byly podstatně klidnější než psiska. A vím, že i ostatní majitelé to s nima mají anebo měli, těžký (s některýma jednotlivcema), tak tam třeba nějaká hyperaktivita/hypersensitivita/hypersexualita může hrát roli obecně v rámci plemene, ale ten můj pes je fakt jinde.

Možná má nějakou z těch poruch, ale já jsme to jakožto začátečník pejskař nemohla poznat a zareagovat včas. A ani Vám nebudu říkat, že když jsem si třeba, ještě když byl štěně/pubertak povzdechla, že je nějakej moc akční, reaguje zvláštně, stresuje atp. tak mi úplně všichni vždycky řekli, ať to neřeším, že je to štěně/puberťák a že z toho vyroste a zklidní se a tak i když mě tam něco hlodalo, tak jsem na ně dala, protože to byli i ti trenéři, co mi to říkali a i hodně lidí, co psi měli/mají, tak nevěřte jim, když jsou zkušenější a já nevím nic.. Noa pak je dneska a já mám chuť ho dát k adopci. :D

Zkusím ho dát vyšetřit tak jako tak, až budu u Pardubic, tak s ním zajdu na Vete kliniku, jsou tam dobří a uvidím, jestli z toho něco vyleze anebo jsem ho prostě rozbila...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mně ten pes přijde prostě v nervu. Jestli zdravotním nebo z nepochopení, co po něm panička chce, takhle vypadá vystreslý pes či pes v rauši. Funí, snaží se komunikovat i konejšivými signály, přitom nevydrží na místě, jak kdyby za to sám nemohl. Nedivím se, že vám z něj prdá cévka, ale i z krátkého videa ten psík moc nechápe, co se po něm chce.
Díky za odvahu a video, nechala bych psa předně opravdu projet na veterině. Krev, moč, prostata, nejsou lagoťáci zatíženi nějakou special breed indispozicí? A mezi tím najít někoho, kdo vám poradí naživo. Hlavně ho už takhle netahejte za obojek, i když vám rupou nervy. Ubližujete jeho páteři.

Ano je v nervu, přesně jak píšete. Nejhorší ale je, že to není tak, že by byl v klidu a já bych se rozhodla, že chci, aby byl na pelechu a začnu ho tam tahat a z toho on začne stresovat, protože nechápe. On už je v tom nervu před tím, než začínáme tohle dělat. Třeba dneska přes den normálně spal, jako běžně a klepala paní, takže jsem otevřela dveře, pes venku a začal lítat a magořit štěkat a jak kdyby ani nespal, probral se doslova do sekundy na maximum. Nadšenej, že kdo to tady přišel. Paní odešla, psa jsem vzala dovnitř a takhle "vystresovanej" (jakože, jazyk na vestě, zrychlenej dech, pobíhá, neví co se sebou, naskočí, jde dál, divně čučí) byl ještě nejméně 15 minut. Doslova byl venku asi 3 minuty. Jo, takže takhle my příjdem a večer to není 15 minut, ale hodina třeba a mezi tím dělá všechny ty pitominy, takže on už takhle vypadá, když se o začnu snažit dávat na to místo. To je prostě úlet no.

Doron napsal(a):
To je fajn, že jste poslala video, určitě nejsem jediná, koho to zajímá.

Musím se ještě podívat důkladně, zatím mě napadá:

Nedáváte mu povel, neříkáte, co má dělat.

Takže slovní povel, třeba: " místo, lehni" plus pochvala, potvrzení že to udělal dobře: " tak, yes, hodný..", vyberte si jedno slovo a to používejte.

Necháváte ho udělat chybu, zvednout se. Hned, jak si sedne, nebo se chce zvednout, rychle :" lehni" a pochvala , potvrzení, že teď je to dobře.

Taháte ho jako kozu:)), on vypadá, že neví proč.
Používejte slovo, případně gesto, aby udělal to ,co chcete, třeba poklepejte na kobereček a: "místo, lehni" a potvrzení "hodný", ať má možnost mít úspěch je za za něj pochválen.

Odkládejte ho vleže, ať ví, že bude odpočívat.

Možná bych vybrala na odpočinek jiné místo, tohle je , mám pocit, hodně v prostoru, moc rušivých podnětů.

Jinak oceňuju Vaše nasazení 👍

Jsem zvědavá, co na to řeknou ostatní.

Já mu už právě to slovo Místo neopakuji tolikrát, doela často někde slyším, že povel by se neměl opakovat často (i taky někdo říkal a já s tím asi souhlasím). Jak jsem psala výše, tohle je video po 10 minutách v nichž jsem to asi 5 krát řekla - místo, lehni > vstával. Jakoby věděl, že to řeknu znova a nevěděl, kdy to platí,po kolikáté to vlastně ta panička řekne, abych to myslela vážně? ( i když to neříkám hned za sebou ale po třeba minutě) Takže jsem si řekla, že budu "v klidu" nebo se o to aspon snažit a řeknu to jednou, několikrát ho tam vrátím a až po nějaké delší době znovu. Ten povel slyšel doslova miliardakrát v životě plus nějaký drobný, hádám.

A taky tady někdo psal, že bych ho neměla přehnaně chválit za každou blbost, což tedy zkouším prvně na tomhle videu vidno. Tak já teď fakt nevím, mám ho chválit, nebo nemám? :D Jako asi je pravda, že i ta moje pochavla (ač slovní pouze) ho vždycky trochu rozjuchá (nutno podotknout, že vím, že jde o intonaci a hodně ji měním právě když nadávám a právě když chválím), něco jako "jééé, já to udělal dobře? tak pojdˇ dělej, dej mi něco dalšího". A to může bejt unavenej po celém dni na tůře, po 15 minutách čuchání, hře, z vedra, cokoliv. A říkám většinou yes a za to letí odměna - taky jsem se někde u Šusty nebo tak někoho jednou dozvěděla, že za jedno konkrétní slovo by měla jít odměna. Takž mám yes > kokino, suprrrr > žádný kokino, prostě jen pochvala - to by měl bejt nějakej přechodovej marker či co, že to dělá dobe a pokračuj a cosi.

Takže suma sumárum - mám mu pokaždé, když jde na místo říct "Místo" a pak normálně říct třeba dobře (i když to nezná zatím?) Anebo třeba spíš suprrr? Anebo yes a nedat kokino?

Posílám aktuální video. Začala jsem natáčet asi po 10 minutách, kdy tam nevydržel doslova ani dvě sekundy, tak ten první záběr je fakt asi po 10 min nejdelší "zůstání na místě". A asi chápete, že jsem už po těch několika hodinách s ním v tomhle stavu už značně unavena.

Link na stažení videa zde: https://we.tl/t-CrBQzFBHT0

Ráda bych ho tam uvázala, ale ono není moc za co a do vedlejší místnosti, kde netrávím tolik času ho dávat nechci, byla bych ráda, aby se toho klidu naučil tam, kde se pohybuju nejvíc a kde se budou pohybovat i návštěvy atp. Vedle mám tu klec.

Chci vědět co dělám špatně? Jak to mám dělat líp? Říkám něco blbýho? Mám mu dát ten postroj a chytat ho za postroj (značně mi to ztěží práci, ale pokusím se případně, už jsme to dvakrát zkoušela, bylo mi líto ho brát za obojek, ale s tím postrojem to bylo náročnější ho usměrnit). Říkám toho hodně? Málo? Málo nahlas? Hodně laxně?

Pak se mi to omylem vyplo a to je škoda, protože za asi pul minuty mi tam zase ujely nervy a zeřvala jsem ho a najednou ležel na místě a nehnul se pár minut ať jsem vstala ze židle anebo seděla.

A ještě bych chtěla teda podotknout, že ten pes je prostě úchylák, on třeba jen sedí na tom místě a já koukám, jak se mu staví a vylejzá. On je prostě vzrušenej i když sedí. :D

A ještě bych chtěla říct, že ten "pelech" má takovej jakej ho má, protože všechny ty super drahý, anebo měkký, útulný pelíšky odmítal, nebejval tam vůbec a lehával jen na koberečcích, takže jsem mu koupila tuhle divnotu v Kiku a tam konečně začal sem tam polehávat. Asi má rád tvrdý......i když to má rád teda určitě (mrk mrk, chápete).

Díky všem posledním příspěvkům za tipy/rady!

Já taky nejsem moc povídací tip, nějak nemám potřebu tomu psovi říkat, co děláme, co budeme dělat, proč jsme sem jeli atp. jak to ale někteří pánové mají ve zvyku. Pak jsem viděla nějaký webinář, asi před půl rokem a tam říkali, že pes se učí "slova" asi teda né uplně v tom slova smyslu, ale dokáže po čase pochopit, že říkáme ty stejné věci a i když ta slova nezná, tak ho uklidňuje ta komunikace. No začala jsem to praktikovat, ale jak mi to není přirozený, prostě jsem to musela dělat vědomě a to způsobovalo, že jsem to nedělala příliš často, takže to ztratilo účel úplně. Třeba dát mu najevo, že "jdeme ven" mu začal říkat přítel, když jsme spolu začali chodit a ten pes to v životě neslyšel, prostě mi nepřišlo důležitý mu to říkat, prostě se jde ven a hotovo.

A s tím řvaním máte určitě pravdu - jedno souvisí s druhým a já dnes už reaguji možná hodně přehnaně hned při prvním náznaku tohohle typu neposlušnosti, který tu řešíme. Je mi to tak nepříjmné, že mě už jen ten fakt, že mě obchází, aby naskočil na nohu ze zadu hrozně znervózní, vyvede z míry, vystresuje a okamžitě jsem v ráži. Některé dny mi už tak došly síly, že ke konci dne jsem už jen seděla a byla úplně v klidu, apaticky jsem na něj koukala, jak pochoduje po bytě a snaží se najít nějakej polštář, deku, mikinu co by mohl obskočit, že jsem ztratila veškerou sílu až se asi uklidnil ve finále taky.

Hodně mi ale pomohlo celé tohle vlákno - už včera jsem spoustu věcí začala aplikovat do praxe a byl vidět posun. Sice hledal co by nakryl a byl nasranej pokaždé, když jsem mu zakázala cokoliv obskočit, ale obecně byl podstatně klidnější, v tom svým amoku byl vždycky jen pár sekund, hned jsem ho zavřela do klece a tam se zklidnil, pustila jsem ho a šli jsme hned trénovat "místo" a dávám tomu pár dní a myslím, že pochopí, že po propuštěný z klidný zóny - klece, ho nečeká žádný vzrůšo, ale opět klidovej režim na pelechu. Dokonce dneska ráno, když jsme šli na zahradu, tak si mě všímal o poznání méně než jindy. Hračky jsem schovala a nechám je zatím stranou. Kokino zatím taky vynechám, mám dojem, že i to nadšení z dobroty mu zvyšovalo adrenalin. Budu ho víc korigovat fyzicky, nakonec včera pochopil i to místo a zůstal tam celých 15 minut v úplným klidu, takže to má určitě výsledky, jinak vždycky totiž čekal "co z toho kápne".

Zkusím natočit nějaký videa, ať toho blázna vidíte.

Doron napsal(a):
Jak deset sekund?!?!
Prostě jak udělá náznak že chce vstát, hned " lehni, zůstaň".
Takovým ráznějším hlasem, jiným, než kterým vybízíte ke hře nebo nějaké aktivitě. Sebevědomým. Hlubším. Nesouhlasným. Přísným.
Žádné pamlsky.
Vydržte to dokud se neuklidní.
Třeba hodinu.
Dělejte si mezitím svoje věci.
Když chcete, aby se změnil, musíte se i Vy pro něj stát jiným člověkem, zatím jste asi hlavně kámoška na hraní, blbnutí a naskakování a měla byste se stát paničkou:)
Štěkání bych asi zatím ignorovala, pak ho naučila povel "ticho".
Taky bych ho naučila ,aby uměl opustit můj prostor, já používám nepěkný povel "vysmahni".

Ach jo. Člověk by to potřeboval vidět..
Nechcete sem poslat video, jak to vypadá?

A určitě bych nechala udělat to hormonální vyšetření, třebaže se fakt ovládnout nemůže.

Držím palce, musí to být šílený, už to úplně s Vámi prožívám:))

No, jako já asi musím vypadat jako děsná puťka, ale já na něj řvu od rána do večera, přítel už ze mě někdy na prášky, kolikrát večer už nemám ani hlas. a to jinak chodím na koncerty, kde celou noc zpívám a řvu a normálně po tom mluvím, takže dávám těm hlasivkám fakt zabrat hlavně s tím psem . :D

Tohle celé budu natáčet pro tu trenérku, tak to sem hodím, třeba mi pomůžete a řeknete mi, o dělám blbě. Protože asi toho dělám blbě hodně.

Doron napsal(a):
No však jo, doma mu dám povel na místo a tam bude. To má dělat.
Tím bych začala.
Když vstane, zopakuji povel, neodměňuji když ho splní . Když neposlechne, odvedu ho zpátky na místo a položím, klidně mechanicky, třeba cuknu dolů vodítkem, ukážu rukou ,natlačím tělem, postojem.
Nenavazuju oční kontakt, ať si kouká kam chce. Nevšímám si ho, jen tak popokuju , když vidím že se chystá vstát, povel a to samý. Pes se časem uvolní a zůstane v klidu na místě.
Žádné odměny, žádné pochvaly, žádné pamlsky. Možná na závěr, třeba po hodině, bych ho takovým klidným samozřejmým hlasem pochválila.
Nikam bych ho nezavírala ani nepřivazovala, naučila bych ho dlouhodobé odložení.
Tím myslím to, že pes na volno spolehlivě počká třeba u stanu klidně dvě hodiny.
Není to něco, co se učí postupně přidáváním vteřin, musíte vydržet tak dlouho,dokud se neuvolní, nerozvalí se na kýtku , případně si nepoloží hlavu.

Já pro tento cvik, používám povel zůstaň, což pro psa znamená, že to bude na dýl:), na rozdíl třeba od lehni v takové té zkouškové poslušnosti, kdy ví, že si na mě má dávat pozor, protože z chvíli se bude zase něco dít.

Zkusila jsem dneska - jasně, vstala jsem asi 800krát za minutu, abych ho tam vrátila, ale teď babo raď - co když tam už třeba vydrží aspon 10 sekund, ale štěká u toho? :D

Zrzavci napsal(a):
Já si jen myslím, že by to ale chtělo, aby vás oba viděla naživo. Už je to rozjetý natolik a pro vás tak příšerně frustrující, že bych do toho šlápla pořádně. nevím jak ji teda máte daleko.

Nó, tak teď jí mám asi tak 3 hodiny cesty, jsem právě u hranic s PL, takže na vrcholu Jeseníku a do Prahy cesta dlouhá. To asi nezvládnem, pes není úplně fanda auta a 6 hodin cesty by nedal, akorát bychom tam přijeli v totální frustraci. :( Ale tak, třeba to zvládneme s ní i přes videa, aspoň nějakej základ. Až budu v Brně, tak zkusím najít někoho dobrýho tam.

Ta Štemberová má dokonce soukromou skupinu na FB, kde se dá zaplatit členství a ona asi individuálně odpovídá na dotazy - to je super, zkusím to!