Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Myslím, že na tenhle problém by byl fajn klidně i Desenský. Ten vám mazat med kolem úst opravdu nebude a myslím, že jeho prostředí je na projevení úchylnýho psa dobrý, jsou tam feny. Je možný, že se tam stejně dozvíte jen takový základ (neopakovat povely, nemluvit furt na psa a něco po něm skutečně začít chtít), ale někdy člověku hodně dá to, že něco uvidí.

Jinak mám výborný zkušenosti s Evou Štemberovou.

U Desenskýho jsme byli na tý sobotě....moc mi toho neřekl. V podstatě mi řekl jediný slovo "stereotypy" jen už neřekl nic dalšího, takže nevím, jestli to způsobujou stereotypy anebo bych měla do života přivést stereotypy. Ve stereotypu určitě ten pes nežije, já jsem, jak je vidno, hodně furt někde, je na přesouvání zvyklej od štěněte, ale to teda p. Desenský nemohl vědět, jak žijeme, takže to minimálně nebyla reakce na tohle. Takže těžko říct, co tím chtěl básník říci.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pozitivka je pěkná věc, ale já jsem zastánce toho, že v některých případech jedno velký bababum vyřeší věc rychleji a napořád.

Já se bojím, že to bababum by bylo bývalo účinné kdesi v prehistorii toho vztahu, když to bylo v začátku. Teď, když je to chování upevněné, že bude muset nastoupit nějaká jiná strategie.
Neříkám, že by to měla vyřešit pozitivka, ale ten systém, že neříkám psovi, co dělat nemá, ale dám mu nový úkol, je mi blízký, dává mi to smysl (vlastně ani nevím, jestli je to nutně součást pozitivky).

To je ale právě to. Jak mi radila jedna z těch trenérek - ukažte mu co má dělat místo toho naskakování - zastavte ho a dejte mu jinej úkol/povel. Tohle jsem tedy následovala a on si vytvořil ten řetězec, myslím si.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já si myslím, že v tom bude od začátku nějaká zásadní "trapná" chyba. Pokud v tom není nějaký zdravotní důvod (a i to dobrý znalec posléze odhadne, jestli to chování je nenomální).
Pes se dobře zorientoval a našel si to, co ho nejvíc baví a může to dělat.
Výborná příležitost pro psovoda posunout se dál. Bohužel někdy se holt musí vylézt z ulity a jít si od někoho nechat říct, co dělám špatně.

(ještě dodatek - lagoťák má šikovnou srst na ruční manipulaci, na to se nemusí ani nasazovat postroj )

Jo to má, když ho nestříháte jednou za tři měsíce na krátko. To pak není moc za co chytat třeba takovej dobrej měsíc..

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
@keriton
“Kdysi dávno jsem viděla, jak někdo zastavil pokusy o nakrývání sebe jedním prstem. Prostě zastavil psa zepředu, rukou na hrudník, a pes dál "nemohl".”

Toto jsem psala výše. Jen jestli ten pes vyšiluje, přidržela bych ho za ten postroj, aby mě neobešel. (Pro zadavatelku: nuceňák = nucený klid.) Ale prý to taky nejde, stejně jako chodit někam trénovat.

Aha nuceňák - už chápu. Nuceňák neumíme, když se ho snažím nějak zpacifikovat tak začne vyšilovat, já vám to snad natočím na video. Je to jakože...otravuje, vezmu ho za postroj, posadím, držím na hrudi > začne naskakovat na tu ruku, protože to vidí, jako "super, už se mi nastavila aspon ruka" a dělá to se strašnou vervou. Pomůže teda vzít druhou rukou za zadek, připojit k noze (to tady někdo psal). jenže třeba na té procházce, když se rozejdeme, tak ten hajzlík třeba dva tři kroky jde vedle nohy, pak se zastaví, já udělám krok navíc, on je tím pádem za mnou a hups na nohu nebo hups očuchat zadek. takže včera jsem to vyřešila tak, že jsem vodítko, které bylo připnuté na postroji provlíkla kolem krku a trochu jsme mu tím zamezila pohybu a šel vedle nohy, sice po čase se snažil zase zbrzit, ale byl pak lépe ovladatelný, takže jsem ho rychleji zastavila.

(Né že bych mu udělala smičku jo, prostě se z toho udělá taková taška řekněme a neškrtí to, jen je to pod bradou jakoby, abyste nevolali tu sociálku). :D

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A jinak si myslím, že by nejvíc pomohlo zajít s ním na nějakou individální konzultaci k někomu, kdo fakt umí.

Hm, můžete někoho doporučit?

Já už byla u mnoha trenérů i na individuálkách. Ten pes tam tohle všechno dělal, nikdo mi nedokázal ani zdaleka pomoct tak, jako celá dnešní debata tady na iFauně. Nevím jak mám vybrat trenéra, když se na někoho pějou ódy, řekne mi na hodině, že je jen v pubertě a že to přejde, takže děkuju moc za rady no. :D Ale jo, jako ráda bych k někomu chodila, jen teď prostě nemůžu, jak jsme již zmiňovala výše.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Možná se poptat na nějaké externí zklidnění... už mě to napadlo. Nějaké bylinky, Bachovky, hořčík - dělala se mu krev na biochemku, má vše ok?

No, žádné vyšetření jsem mu nedělala, ani krev. Asi to ale pro všechny případy udělám, jen tak pro zajímavost..

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nemyslím si, že tresty budou mít efekt, pokud je ten pes v amoku.

Odvléct na vodítku psa, který naskakuje, není proveditelné, protože se člověku pověsí na nohu. Jestli se chová jako šílenec, dala bych mu postroj, sundala ho ze sebe a následně ho postavila před sebe, chytila ho za postroj na hrudníku a dala mu nuceňák, dokud se neuklidní. Pak s ním bude možné dále manipulovat.

Může to být způsobeno zdravotním problémem, ale celkový popis situace svádí k tomu myslet si, že je to spíš výchovný problém a silně upevněný zlozvyk… A nemyslím si, že je to o narážení na limity pozitivky, ale spíš neschopnost aplikovat své znalosti, efektivně a systematicky se psem pracovat (vůbec to nemyslím ve zlém, sama trénuji pod vedením zkušeného trenéra, protože jsem cítila potřebu nějakého vedení).

Edit: “Asi byste měla založit nový řetězec - budeš naskakovat, nebudu si tě všímat. Až budeš klidný, budu si tě všímat. I na tom vodítku po vyřešení naskakování může být následující povel klidně "k noze a jdeme domů". Jakmile si spojí, že naskočil a sranda končí, tak je vyhráno. Když je takovej řetězátor.“

Tohle si myslím, že je úplně mimo. Nevšímat si naskakujícího psa = nechat ho uspokojit se. Tím to chování vyhasínat nezačne. Ideální by bylo rozklíčovat spouštěč a vůbec ho nenechat naskočit. A trestání předčasným ukončením procházky - to si nemyslím, že je koncept, který by ten pes pochopil. (Plus - a co doma, kde naskakuje taky?)

Co je prosím nuceňák? Jinak toto rovněž proveditelné příliš není, ač ho vezmu za postroj, snaží se mi obskočit tu ruku, kterou ho držím.

Určitě v tom hraje roli výchova - jen nevím, nechápu, nedokážu analyzovat kdy se tohle prostě stalo. Nikdy jsem ho to nenechala dělat, jasně jsem to odmítala, i když asi málo očividně, přes zahradu nikdy neletěl. Zkrátka nepřipadá mi to, že jen prostě zlobí anebo je prostě aktivní anebo že bych mu všechno vždycky povolila a tak si dovoluje, ba naopak. On se vzruší okamžitě při čemkoliv, jen co se na něj podívám, už je vzrůšo a i kdyby spal hlubokým spánkem, tak okamžitě vystartuje se svojí největší energií. Vstanu ze židle a je vzrůšo. Všechno ho rozhodí - když si ho nevšímám, tak je nasranej a řve a když jsem rázná, tak ho to rozohní taky a když jsme v klidu, tak je zas v amoku, jako proč nic nedělám... Rychle si tvoří adrenalin a nedá se, opravdu se nedá zastavit. Nepříjde mi to vůbec normální, kdybyste to viděli, jak se vzrušením klepe a jazyk má na vestě, jedním okem mrká napřed a je v tomhle stavu každý den několik hodin, pokud ho nezavřu do klece, tak by úvaha o nějaké poruše byla asi na místě. Jedna trenérka mi říkala, že je reaktivní na adrenalin. Že neumí pracovat se vzrušivostí, což by mohlo mít taky spojitost s těma hormonama. Zkrátka, ano, určitě nejsem nejlepší a nejlépe čitelný pán, který přesně ví, co dělá, ale taky jsem už měla doma desítky psů, i nevychovanejch a štěňat a pubušů a nikdo nebyl takhle šíleně vystresovanej, že mu zakazuju, aby mě nakryl.

Zrzavci napsal(a):
Zeptejte se veta, zda může udělat nějaký test na hladinu hormonů?

Ale stejně, zavedla bych prostě striktní pravidla, řeknu místo a sexualita nesexualita, jdeš tam a budeš tam - klidně jistit vodítkem. Představa, že vařím a pes mi tam takhle cvičí......... to ne, to nejde. A proč ho třeba nedáte do jiné místnosti? kde by měl svůj pelíšek a tam by si v klidu lehnul a chrápal?

To dám, ale to vyřeší jen to, že škrábe na dveře, takže teď dávám do klece d vedlejší místnosti prostě. Jen bych zkrátka chtěla mít normálního psa, kterej nemusí bejt zavřenej v kleci a když stojím, tak se mi nesnaží oblízat zadek no.. :(

Zrzavci napsal(a):
ad ta hypersexualita - to mě taky napadlo, A zároveň s tím jsem si říkala - podotýkám, že sama až takovou zkušenost nemám - zda v tom taky nemůže hrát nějakou roli i přístup majitelů? Můj první ohař byl takový velký milovník , ty vižlíci k tomu podle mě sklony trošku mají - kdybych mu do toho nevstoupila já, ať už kdysi při jeho pokusu taky mě nakrýt a nebo potom v psí komunikaci, kdy jsem ho nenechala, aby feny, které se neuměly samy bránit, otravoval, jak by se to rozjelo?

Jop, jako ty feny chuděry musím chránit já tím, že ho odvolám anebo stáhnu, je-li na vodítku. Ony by se nechaly oblízat celý. To se snažím korigovat.

Nicméně, pokud by se o tohle jednalo, což je zajímavý a víc mě to zkoumat do teď nenapadlo, dá se na to udělat nějakej test? Nevíte jak se to řeší? Zkusím něco pogooglit..

...jen tak zběžně jsem si chtěla najít něco o té hypersexualitě a blbý je, že na 5 z 6 příznaků sedí můj pes. :D Tu agresivitu spíše dává najevo vůči psům štěkáním a takovým jako honěním ega.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Zrzavci napsal(a):
To asi těžko jde popsat, já prostě když se naštvu, stává se ze mě pes, jednám stejně, tak jako by ho ze sebe zcela jednoznačně smetla fena, pokud by nerespektoval její zpočátku jasný nefyzický signály, stejně bych to udělala já a řvala bych u toho jak prokopnutá, to se přiznám. Byla by to prostě moje zcela přirozená reakce - jak tu Doron zmiňuje, stejně bych se ohradila, kdyby mě otravoval chlap. Hele - moje první feňule z útulku laskavej psí pupík, mi takhle chtěla vyznat lásku, když se u nás zabydlela. nebylo to nic špatnýho, byl to opravdu jen způsob komunikace, vyjádření sympatií - ano i takhle to naskakování funguje - ale moje okamžitá reakce - velmi hlasitý, slovní a rychlý otočení se, ji okamžitě zastavila, už to nikdy nezkusila. V tomhle případku mi to bylo teda líto, to se přiznám, protože ona mi tím chtěla vyjádřit to, že mě má moc a moc ráda, ale stejně tak se přiznám, že ze mě promluvila moje přirozená reakce, vadí mi to, tak to nedovolím, ani sama nevím, jak to funguje.
Pro mě by jednání vašeho hafana bylo tak nepřípustný, že by to prostě nedělal. Si myslim, co´ já vím, tady si cintám tričko, nejsem tam u Vás, ale nějak mi tam - nevím proč - chybí respekt. Jeho. Třeba se pletu, těžko fakt na dálku cokoliv říkat a dělat chytrou.
Každopádně - když nad tím přemýšlím a vezmu to podle našich. Pokud se mi to nehodí a psi nějak otravujou, prostě jim to stopnu, ať jde o jakýkoliv chování, je jedno, ešivá Germánka, protože chodí sem a tam, neb chce jít nutně po kocourovi dojíst do předsíně misku, nebo vižlík, protože se dobře napapal a rejdí po bytě s hračkou v hubě v době, kdy my jíme a rád by otravoval, že si jako budeme bojovat, a nebo stařenka, že jako by šla žebrat, protože sice papala, ale my máme něco a ona by chtěla ešče. Pošlu na místo a pokud by to někdo nerespektoval, tak bu´d houknu jak zupák a nebo naopak velmi ztiším hlas a zeptám se, ešivá mě dotyčnej neslyšel. To jim dostatečně zprůchodní zvukovody. Takže já bych se s panáčkem prostě , pardon, necrcala. něco jsem řekla a tak to bude. Ale to je můj pohled, prosím, neříkám, že tak to má být, nebo tak je to správně, jen, že tak to funguje mně.

Určitě máte pravdu, ač jsme se snažila bejt od začátku důsledná, byla jsem blbě anebo málo anebo oboje a respekt tady opravdu není. Zkusím to dolovat z hloubi duše a možná trošku víc scény neuškodí, aby pochopil, že tohle chování po něm vážně nepožaduji. Díky moc, tohle jsem asi taky potřebovala slyšet.

lentilka1982 napsal(a):
Myslela jsem spíš zkusit krmit jen z ruky. Má se podle mě moc dobře a neváží si toho. Krmit v situacích kdy se chová dobře, pokud začne dělat kraviny, tak nic nebude. Možná si brzy uvědomí, že vy jste ta co určuje kdy a jestli vůbec se nažere. Pro psa je to ořirozený instinkt a pro hodně psů je ten pamlsek pak jen taková nadhodnota. Když budu zlobit, tak holt nedostanu kokino, co na tom, když doma na mě čeká plná miska. Píšu z vlastní zkušenosti, u nás to hodně pomohlo.

Aha, taky zajímavý point. Pravda je, že žrádlo neřeší, nehlídá, ani před jinými psi/kočkami. Je v tomhle dost laxní. Jenže jak krmit barfem a zároveň "z ruky" mít to u sebe po ruce - nějaké tipy? :D

Pokud ne tipy, co se stane, kdybych měla přejít na granule? Nevím jak moc by to bylo/nebylo dobré jako změna pro zažívání?

Doron napsal(a):
To musí být hrozný:(!
Myslím, že jste narazila na hranici takové té čisté pozitivní motivace.
Negativní motivace a trest do výchovy nezastupitelně patří, nejen u psa.
Samé hry, samé pamlsky, moc pozornosti.
Já bych spíš než zavedla klidné činnosti, dlouhé procházky bez aportování, bez čmuchacích her atd, ať se naučí zabavit sám. Omezila bych oční kontakt. Hračky doma bych uklidila.Vůbec bych si s ním doma nehrála.
Odložení bych ho naučila mechanicky odvést na místo a položit.
Když by na mě naskakoval, sundala bych ho.
Prostě bych se chovala víc přirozeně, tak, jak se mezi sebou chovají lidé a psi.
Když by na Vás naskakoval chlap, co uděláte? Přesměrujete jeho pozornost jinam a odměníte ho? Nebo nějak pocítí, že Vám to není příjemné?
A pak je tady ještě možnost, že hepersexualní..

Tohle je zajímavé - nikdy mě nenapadlo, že to moc přeháním, hodně mě zblbly takové ty řeči na začátku, že když si pořídím psa, musím s emu věnovat, ale možná to přeháním a stačilo by se chovat jakoby žádné pamlsky a pozitivní výchova neexistovala. Dítěti asi taky nedáváte čokoládu pokaždé, když udělá něco dobře.

Tohle zkusím dělat celý měsíc zde v Jeseníkách, uvidím, zda se něco změní, měsíc by mohl stačit na vyhodnocení.

Hypersexualita - možná taky hraje roli, na srazu lagotto bylo pár kastrátů a když jsem o tom začala debatu, někteří majitelé mi řekli, že měl zvýšené hodnoty testosteronu a po kastraci se zklidnil - nutno podotknout, že u každého se to projevovalo jinak, jeden byl agresivní na psy, jinej taky třeba naskakoval atp. Přemýšlela jsem o kastraci, ale snažím se tomu mermumocí vyhnout a zkusit nejdříve něco jiného..

Měla bych mu udělat třeba ty krevní testy? Zjistí se z toho podíl hormonů? Nevíte?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Co prostata?

Prostata nevím - co by s ní mohlo být? Žádný vete mu prostatu asi nekontroloval anebo o tom nevím.. :/

rapotacka11 napsal(a):
Asi se věnuje, ale .... víte jak.
Blbě. Nemá ani poslušnost ...
A býval by jí stačil nějaký společenský
"povaleč", ne takovýhle "tvrďák".

Jenže jak má člověk vědět, jak moc bude jeho pes aktivní? Když jsme si vybírala plemeno, chtěla jsem většího psa, než yorkšíra, protože často chodím na hory, na čundry a chtěla jsem parťáka, co by to se mnou zvládnul výšlap a pak si lehnul pod židli až budeme obědvat. Zároveň mám občas alergické reakce na některá zvířata a když jsem se dozvěděla, že existují plemena, která nelínají, začala jsem se o to zajímat.

V době, kdy jsem vybírala ještě moc lagoťáků v ČR ani nebylo, ty informace byly celkem omezené, když se na to podívám dnes a popisky jejich povah na webech o psech vůbec neodpovídají skutečnosti. Navíc jsem pak i potkala dvě lago fenky, které už byly sice starší a paní říkala, že byly aktivnější, ale pod pojmem aktivnější si vážně nepředstavím 5 hodin denně, než pujdeme spát. :D Byly to šídla, ale rozhodně nenaskakovaly a nebyly tak extrémní.

Všechny informace vedly k tomu, že je to aktivní plemeno, které se umí hezky přizpůsobit rodině/pánovi, takže má rád pohyb ale když to nejde, tak dokáže krátkodobě uzpůsobit možnostem. Po setkání s jinejma lagotákama si myslím, že to mají hodně v povaze být takhle splašení, ale ten můj je extra třída. Třeba na srazu jen chodil a lízal fenkám zadky. S nikým si ani nechtěl hrát, prostě jen lízal fenkám zadky.

Takže ano, asi bych si dneska vybrala jiné plemeno, kdybych věděla, že je až takhle aktivní, protože občas si potřebuju věnovat i sama sobě. Ale to už je asi teď jedno..

lentilka1982 napsal(a):
Čím a jakým způsobem krmíte?

Barfem. Taky jsem nad tím už přemýšlela. Porce by měla být vyhovující jeho váze, plemeni a aktivitě. Dávám mu průběžně kosti, vnitřnosti, maso míchám různě se zel. někdy tam dám jablko třeba, do toho sem tam rejži, někdy trochu vloček, prostě tak, aby to měl pestrý. Žere všechno, kromě syrovejch jater.

Krmím dvakrát denně s tím, že ráno dostává o něco méně než večer. Stolici má OK, vlastně se zažíváním neměl nikdy žádný problém.

Myslíte, že ho mám nechat třeba vyšetřit? Třeba krevní testy?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No a jak ho učíte, aby se zklidnil a odpočinul si? Protože jste napsala pouze o tom, jak se ho snažíte unavit, a to už tu padlo, že nemusí být řešení.

Začali jste místo hraní a juchajdy taky s nějakým tím cíleným výcvikem, kde není cílem vyběhat psa, ale splnit nějaký úkol, něčeho dosáhnout?

A toho indivindy trenéra jste hledali? A za měsíc nenašli? Napište, odkud jste, a ti, co mají přehled vám třeba někoho doporučí.

Dobrý den,

ano začala jsem ho učit po aktivitě klid na místě - odměňováním pamlskem, někdy mu tam dám kong, kousací hračky a ty různé kosti na oždib nechce. Jakmile ale dojdou pamlsky anebo dolíže kong zvedá se a jde na věc - já vím, že mi říká "Pojd něco dělat, už jsem to snědl", ale já přece nemůžu 5 hodin vkuse denně věnovat psovi. Vím, že se musí při odměňování pomalu prodlužovat interval a po čase různě střídat, aby se naučil, že nikdy neví, kdy to příjde - tohle vím a dělám v podstatě od samého začátku, jakmile ale překročím určitou hranici cca 1 min už se zvedá - tady jsme se zasekli cca poslední rok a i když jdu po sekundách, tak když do minuty nedostane odměnu zvedá se.

Někdy jsem ho dala do klece kam mu házím průběžně pamlsky, klec má rád, je tam v pohodě, spí v ní v noci a někdy i přes den. Tam se po čase uklidní. Nicméně jakmile ho pustím, tak opět nabírá sílu a probudí všechny svoje emoce.

Ráda bych se spojila s nějakým trenérem, ale jak jsem již psala výše, aktuálně jsem v situaci, že - 3 týdny v lednu jsem byla na střídačku pracovně mimo domov (bez psa), vždy jsem se vrátila na pár dní domů. První týden v únoru jsem byla u Ostravy na školení (rovněž bez psa). Nyní jsem i se psem v Jeseníkách cca na měsíc. Následně se budeme stěhovat do Brna, tam už se to sklidní a budeme zase chvíli na jendom místě. Tedy nemám kdy a kde momentálně shánět trenéra, nikde nejsem příliš dlouho a v těchto končinách, kde se momentálně nacházíme, žádný trenér ani škola (alespoň dle strejdy Googla) není. Jsem domluvená s jednou trenérkou, že by mi poskytla rady online na konzultaci. Takže teď natáčím jeho chování, aby měla k dispozici nějaké vizuální podklady a následně si zavoláme online, nicméně to bude asi pořád takové polovičaté řešení, lepší je vždycky osobně to vidět a konkrétní rady hned vyzkoušet.

Než jsme si pořídila psa, hlídávála jsem psy z okolí, dělala jsem to skoro dva roky až do covidu a rukama mi prošla i štěňata, dospěláci, různé povahy, prostě všelijaký modely a i když jsme měla nějakého aktivního pejska, dokázala jsem ho buďto unavit, anebo zklidnit. S tím mým je to úplně jinak, nic na něj nefunguje, nechápu co mí říká, i když s ním žiju 2,5 roku. Vůbec si s ním nevím rady, nic na něj neplatí. Když na mě začne naskakovat , dám mu povel Nesmíš a on přestane (takže povelu rozumí, to mi ostatně potvrdila i jedna trenérka u které jsme na podzim byli) nicméně za tři sekundy to zkusí znovu, zase mu to zakážu a takhle je schopnej to dělat půl hodiny v kuse. Pak mu začnu dávat nějaké povely, abych ho rozptýlila, pokud nemám odměnu, vydří v té pozici doslova tři sekundy, pokud něco mám po ruce, tak vydrží, dokud to mám po ruce. Když dojde a ještě zkusí naskočit a já mu to opět zakážu, začne na mě štěkat. V tu chvíli už neslyší nevidí. A tohle celý dokolečka je schopnej dělat od přijití z procházky do doby než jdeme spát. Mezi tím ho můžu už z nouze zavřít do klece,kde se, jak jsem psala, uklidní, ale jakmile otevřu, znova začne tohle chování opakovat. Teď se to hodně zhoršilo, dřiv naskakoval jednou za čas a po třech pokusech a zákazech toho nechal. Přítel přísahal, že když jsem doma nebyla, tak ho to nenechával dělat. I když je pravda, že vždycky poznám, když je dýl s přítelem sám, začne strašně tahat na vodítku.

Někdo tady psal, že je to pracovní plemeno a chce něco dělat, okej, to beru. Zkouším ho naučit třeba rozpoznávat hračky, uklízet je do krabice, pak nějakou jemnou motoriku trénujeme, nebo děláme třeba discovering, vyhledává předměty podle mýho pachu. Nic z toho ho neunavuje, ba naopak mám pocit, že ho to ještě víc rozproudí. jako já vypadám asi, že jsem úplně blbá a že si jen stěžuju a nic nedělám pro to, aby to bylo ok, ale já už vážně nevím a když říkám, že nevím, tak fakt jsme zkusila asi všechno, kromě teda toho se mu věnovat každý den 5 hodin v kuse, ale na to přece nemá čas nikdo. Neznám nikoho, kdo by věnoval psovi tolik času a to znám i hodně přehnanejch borderek, který ne a ne odpočívat.

V podstatě jsem se snažila aplikovat rady co tu psala Odetta a žádný posun. :(

Třeba včera jsme byli cca dvě hodiny venku, pak jsme byli ještě na zahradě A něco jsem mezi tím dělala a pes najednou přiběhl a naskočil na nohu a nebyl k odtržení, když už ho odtrhnu, tak to zkusí znova a znova a znova a pak je už v totálním amoku a běhá sem a tam a pak znova naskočí a pak štěká, když ho nenechám a tak mi nezbývá nic jiného, než jít dovnitř a zavřít ho do klece, protože to potřebuju na zahradě dodělat a nechci se s ním co 15 sekund prát. V podstatě mi připadá, že jakmile má volnost a má rozběh, tak neví, co dělat. Neumí si prostě tak nějak hrát sám, běhat si, čmuchat, chce prostě nonstop pozornost. Většinou mu tak hodím do trávy pamlsky ať si čuchá, ale to je tak na 5 minut a pak začne to svoje opět a znova. Navíc když na mě naskočí a ještě ho dokážu nějak slovem zakázat a pak dát povel třeba sedni, tak až po povelu který je splněn dostane nějakou odměnu - třeba že mu hodím ten klacek, anebo ty pamlsky do trávy - tohle mi taky poradila trenérka a měl by se tím naučit to, že ta odměna nepřichází po naskočení (jako rozptýlení pozornosti), ale až po povelu jako odměna. Jenže mám pocit, že si zrovna můj pes od ranýho štěněčího věku začal hrozně snadno tvořit řetězce, už ve 4 měs jsem si toho všimla, že mu můj táta jednou dal povel sedni a pak hned lehni, na to mu dal odřez nějakýho masa a od tý doby, když jsme mu dala sedni, tak si na střídačku lehal a sedal dokolečka - tohle jsem ho odnaučovala třičtvrtě roku a bohužel to nebyl jedinej řetězec, kterej se i mojí vinou jako malej naučil dost snadno.

Takže mám pocit, že i tohle má jako řetězec - "Naskočím na paničku, ona mi dá povel a tím si mě všimne a já budu šťastnej a pak ještě dostanu kokino anebo mi hodí klacek, to je úplná paráda." nejhorší je, že i když mi ten klacek nehodím a kokino nemám, zase na mě naskočí.

Jenže jak mám tenhle řetězec odbourat nevím - nechat ho naskakovat nemůžu, on sám nepřestane, protože i to je pro něj odměna, takže nevšímat si ho, nepomůže. Okřiknout ho pomůže doslova na 3 sekundy, Okřiknout ho a věnovat se mu pomůže, ale celé to už je odměna, myslím si. Odejít nepomůže - za a) nejde odcházet co 5 sekund, za b) on jde za mnou a snaží se u toho jak jdu naskakovat. Takže pokud máte k tomuhle nějakou radu, tak sem s ní. Protože já už vážně nevím a asi mám omezený myšlení už.. :(

Pardon za dlouhý čtení, ale asi to už muselo ven..

Zdravím, tak píšu jen nějaké postřehy za poslední měsíc.

Více pohybu k únavě nepomáhá, ani více her, hlavolamů, přemýšlení, čichání apod. Naopak to je snad ještě horší. Začal víc naskakovat až tak, že je to vážně šílený, už to dělá i na procházce, prostě jdeme všechno v pohodě a najednou přiběhne ze zadu a naskočí mi zezadu na nohu a neda se skoro odrthnout. A pak to opakuje opakuje až dostane takovej divnej amok a snaží se mě mermumocí obskočit.

Myslela jsem, že tohle bude dělat jenom mě, ale 14 dní jsem byla pracovně mimo a byl jen s přítelem, pár dní byl strašně hodnej, jen polehával, chvíli si hrál, ale pak si lehnul a byl v klidu, po pár dnech začal naskakovat i přítele a začal se s ním chovat stejně jako se mnou.

Takže si vždycky vybere jednoho nedobrovolníka a otravuje ho do skonání světa. Když se nenechám "obskočit" tak třeba dvě minuty usilovně štěká. Dávat mu v téhle náladě povely vůbec nemá smysl, neslyší nevidí. Pomůže pouze zavření do klece.

Já už jsme z něj zoufalá, já vůbec nevím, co mi tím naskakováním říká, ani tím štěkáním, já to prostě vůbec nechápu. A vážně má pohybu a mentálního vyžítí milion, speciálně jsme se na to s přítelem zaměřili. Unavenej teda rozhodně není. :D

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Za mě jsou tohle dvě agendy (i když to spolu souvisí) - adekvátní mentální a fyzické vyžití vs. copingové strategie a nácvik odpočinku. On po ukončení aktivity (a že třeba tím házením balonku ho pěkně nastartujete, to je spousta adrenalinu) přichází o zdroje (víc už ti nemůžu nabídnout), takže jde do frustrace a přetáčí se (ale já chci víc a víc a víc). Jeho coping je jít “pomuchlovat” polštář, a tím jde zase do ještě větších toček. Vy chcete, aby se zklidnil, ale to ho musíte naučit (je to hrozná práce, teď na tom sama se psem makám). Já bych mu (v první fázi) na konci procházky rozhodila pár pamlsků do trávy, aby si počuchal a šel domů už trochu uklidněný, a doma mu vrazila do tlamy třeba velkou kost, nebo nějakou plnicí hračku - něco, co ho uzemní, u čeho se uklidní. Nechat ho x hodin lítat a přetáčet se do nesmyslna nic neřeší, naopak to tu situaci bude v dlouhodobém horizontu horšit.
Ale je potřeba si uvědomit, že pokud nebude mít dostatečné vyžití (ani málo, ani moc), tak bude práce s jeho energií a frustrací o to těžší. Vy chcete, aby uspěl, musíte mu pro to připravit kvalitní podmínky, a větší šanci uspět má pes, který je psychicky a fyzicky v pohodě a má nad sebou kvalitní management.
Proč nechodíte k někomu trénovat? :-) I tohle je téma do nějakého individuálního tréninku. Jestli ten pes tohle dělá dva a půl roku, bude to šichta, pomoc se hodí.

Dekuji, tenhle postup s nim zkusim delat.

Na treninky jsem chodila prakticky vic nez rok i na individual lekce i na spolecne s ostatnimi pejsky, jakoze naucili jsme se hodne z vycviku, ale nepomohlo mi to s timhle problemem. Ani ti treneri mi nedokazali vlastne nakonec poradit. Ve finale mi nekdo rekl, ze je pes reaktivni na svuj vlastni adrenalin a snazili jsme se s tim nejak pracovat, ale on se furt pretacel a pretacel a ja utracela penize a penize a zadny progres, takze se priznam, ze me to otravilo a vlastne docela hodne. Od leta jsem s nim nikde nebyla.

Navic ted jsem i v takove blbe zivotni situaci a budu se co mesic nekam posouvat, takze nebudeme na jednom miste, tudiz bude i celkem slozite hledat nejake treninky, s tim pockam, az budeme nekde chvili na stalo. Mam nejak energii zacit chodit k nekomu, kdo ma dobre hodnoceni, ale takovy ti lepsi treneri jsou spis velka mesta, tak to by bylo uplne nejlepsi…

Ja asi chapu, ze hodina venku pripada malo, taky jsem si to driv myslela, protoze jeste pred par mesici jsme chodili na hodku a pul az dve a pul a kazdy nekolikaty den na cele odpoledne az vecer, nicmene na tom chovani se nic nezmenilo ani s vetsi zatezi.

Proto mam pocit, ze to je v necem jinem. Paradoxne cim vic jsme venku - treba o vikendu jsme i cely den, anebo cele odpoledne/dopoledne, kdyz uz je hezky tak byvam na chalupe a lita i po zahrade krome prochazky, tak o to vic je vecer k nezastaveni a pripada mi jakoby pretocenej..

Cetla jsem Sustu, cetla jsem milion knizek a milion kurzu (vc. susty) a spoustu veci jsem samozrejme nasledovala, nicmene tech informaci je tolik pro vychovu a vycvik psa, ze zkratka se neda pojmout u prvniho psa asi vsechno hned no. :/ Dneska bych hodne veci delala jinak, ale to zkratka nejde. :/