
psina
Informace o uživateli:
-
Moje zvířata
Nenalezeny žádné fotografie zvířat
Naposledy přihlášen: 27. 9. 2020 08:32:45
- Témata ve kterých diskutuji
- Mnou založená témata
- Moje příspěvky
Moje příspěvky
Děkuji, začnu je hned zvykat....právě i já mám ten pocit, abych z nich neudělala skleníkové kytky...ale měli jsme vždy štěňata na jaře nebo ke konci léta...a tam to bylo v klidu...tohle je přece jen rozdíl 20st...ale máte pravdu, ze když budou běhat a v suchu..uz je budu zkoušet vynášet na curani ven misto podložky...
na tu jsou uz šikovná, i když dřív jsem ji vždy spíš branila..teď je dobrá🙂
Dobrý den máme doma první vrh štěňat šeltie v zimě, nyni je jim pět týdnů a dosud nebyla venku....i když prostředí mění a přijíždí autem skoro každý den v přenosce...prosim mohu je již třeba za poledne pustit na zahradu pod pergolu třeba na 10minut, aby nešla do novych domovů úplně choulostivá...nebo je brzo?? Dekuji za radu
Dobrý den,
Prosím o radu, jakým způsobem bezpečně odzimovat pětileté želvy T.hermanni . Od konce října je mám v suchém (a tmavém) sklepě ve vlhkém substrátu při teplotě 5-8 st. Loni byly menší, tak jsme je koncem února vynesli do chodby a postupně je
probouzeli v terariu a v květnu je přendali do venkovního výběhu - letos mám strach, že už se ani do toho teraria moc
nevejdou a přemýšlím, zda by nebylo lepší je přendat do substrátu do venk.boudičky a nechat je, ať si sami vylezou
ven a jen kontrolovat, zda jsou na noc v boudě a pokud by hlásili noční mrazy - dat je v bedýnce jen na noc do sklepa
a ráno je zase zahrabat do substrátu v boudě venku....
- boudicka je z bytelného dřeva se substrátem a slámou - ale není vyhřívaná
Važila jsem je a ty dvě větší 727 a 776g ztratily 7 a 10kg a ta měnší 327kg jen 5kg
děkuji za rady
Na splnění snu jsem čekala tricet let, v deseti letech jsem se zamilovala do šeltie u sousedů, tehdy naprosto neznámé plemeno. První šeltii jsem si pořídila se synem ke čtyřicátinám a před dvěma lety si mne našla druhá. Úžasné partacky, co mne nenechaji zlenivět.
stop týrání
napsal(a):
Fenka v sousedství psinový kašel chytila, nepředpokládám, že jej naši psi chytí, neboť jsou od mala proti psincovému kašli očkovaní. Jinak to je virové onemocnění a léči se antibiotiky, jitrocel není k ničemu.
kdo nemá psy očkované, měl by se vyvarovat kontaktu s nemocným psem, dokud on nebude zdráv, to je jediná prevence.
...s tím si dovolím nesouhlasit - ano, je to virové onemocnění /např. jako lidská chřipka/ a proto antibiotika jsou zbytečná - podávají se až při případných komplikacích - jinak klid a jitrocelový sirup je běžný léčebný postup
- očkování na psincový kašel je podobné jako na lidskou chřipku - je na určité typy, ale
i očkovaný pes na psincový kašel může onemocnět pokud se setká s jiným typym..
- prostě je to fakt podobné jako chřipky a očkování na chřipku...
nezatracuji očkování, ale zdravý pes by se měl s tou chorobou bez problém vypořádat, ale
pokud je psincový kašel v okolí vyvarovat se kontaktu - prostě jako u chřipky...
Mama moc radi more a kazdy rok jezdime k mori, ale bez psa. Mame na prazdniny jizdni rad a stridave si hlidame psi s nasima. Pokud jedeme po Cechach tak je jasne, ze jede s nami, protoze to je turistika a proste toulacka. U more mi neprijde idealni pocasi pro naseho chlupace, pes opravdu u nasich netrpi. Nekamenujte mne, ale i kdyz to tu procitam, tak se ptam, zda si ti lidi treba o svoji babicku staraji a strachuji stejne jako o sveho psa. Za mne k mori jedine bez psa.
Mozna trochu z jineho soudku, ale kdyz byl syn maly, tak nas kocour
vedel, ze do postele k synovi se neleze. Jakmile mel kluk dostat anginu, na ktere
trpel, kocour mu lezel kolem hlavy a cpal se tam na celou noc.Jo chvilku tvalo nez jsem to vypozorovala.
Jeste nemel teplotu a ja vedela, kdyz se tam zacal cpat, ze do
druheho dne bude a pak uz jsem kocoura ani nevyhanela. Nyni je synovi 18let
a kocourovi 16. Jen pro zajimavost
Přesně, je to složitější a ne každý umí napsat přesně to co myslí - takže si myslím, ze
to máme obě dost podobně nastavené - ano, i já vštěpuji dětem, že pes není hračka
a musíme ho vnímat, že pořízení psa je obrovský závazek na dlouhý kus život, a že když
je pejsek starý musíme se jeho potřebám přizbůsobit. Já vyrostla na velkém hospodářství,
úžasné dětství, nyní jsem ve bohužel ve městě, ale domek se zahrádkou a zvířata
jsou součást mně a i celé široké rodiny. Asi vím, co myslíte těmi rodiči, školičkami a podobně
- i mně je z toho smutno.
Fajn, ale ne kazdy ma moznost mit v rodine vice psu, aby mel kazdy sveho. Navic
u nas nikdy nic ani deti ani psi nebudou delat vrcholove. U nas se sport proste dela
pro radost, nic se neflaka, jen nas nebavi hecovat vsechny k super vykonum a
travit vsechny vikendy po zavodech, to radeji jedeme na vylet. Proste smecka .
Tak proc tak razantne, ze pes se nepujcuje. Nas pes miluje agility a zabehne s rodiny
s kazdym. Chodime na treninky poctive, ale zavody nemusime.
deti vyrustaji se zviraty od mala maji sve povinnosti vuci nim, ale pro mne je fakt
dulezite, aby ve vsem byla radost a ne dril. Neodsuzuji vsak lidi, co prave tu soutezivost
k zivotu potrebuji... proste za mne klidne jde, ze psem budou behat dva..
U nas to tak funguje, nase psina beha agility stridave se mnou i se synem a neni to pro ni matouci. Opravdu si to uziva.
Je pravda, ze u nas psi v rodine vzdy byli a tak s ruznymi psy byl ve styku od narozeni, a tak prvni
pokusy s trenovanim odnasela trpeliva jezevcice uz v predskolnim veku.
Navic deti v urcitem veku travi stale vice casu mimo domov a je treba pocitat s tim, ze odejdou
na skoly a pes zustane jen s Vami, pak je pro psa i lepsi...Jinak ale souhlasim s tim, ze pokud jsou deti doma a psa chteli, je dulezite trvat na tom, ze pokud nekoho k sobe pripoutali maji za neho odpovednost, jako ma maly princ odpovenost za svou ruzi a moc jim to neulehcovat
marcelaamax
napsal(a):
Tak to je super, to bych byla hrozně ráda kdyby také přestal polehávat a oživnul, ale jestli u vásp olehávala z důvodu že neměla chuť do života a u nás ze zdravotních tak to asi nepomůže
Její zdrav.stav taky nebyl ideální, že v deseti letech prodělala těžký zánět ledvin,
byla týden na kapačkách u veta
a fakt byla šance malá i podle veta, že to dá - dala, dokonce bez léku jen s dietou, a i proto
jsme nevěřili, že by tu mohla ještě tak dlouho být...
Já to tak neumím vyjádřit, ale ona se fakt vzchopila, byla šéf, díky štěněti zhubla
/ i když nadváhu tak moc neměla/ - ale u jezevčíka je i kilo znát a tím, se jí asi
i lépe začalo chodit...prostě i nyní - už je hodně zpomalená - mi přijde spokojenější
než když byla sama /je fakt, že ta ztráta babičky byla pro ní asi zásadní
- byli na sebe fakt napojeni beze slov../.
marcelaamax
napsal(a):
A předtím také už jen polehávala? Myslim, že se svojí povahou by se štěnetem problém neměl. Jen se bojím hlavně kvůli těm kloubům, že on už prostě nebude moct a štěně bude pořád otravovat.
Právě, že jen polehávala a už jsme se s ní loučili a chyběl nám pes na
aktivní procházky /vč. touhy zkusit agility / - navíc umřela babička, která
s ní byla celý den doma a ona fakt ztratila chuť do života a jen spala..
- se štěnětem najednou zvládla i velký okruh, pokud jí otravovala - tak
mu to jemně ale jasně vysvětlila - je fakt, že šeltie je opravdu empatický a
jemný pes. Nyní je jí 15let - hůře slyší, procházky jsou již velmi krátké
ne jako před čtyřmi lety, ale je bez léků a v celkové pohodě.
Dobrý den,
za nás zkušenost jen nejlepší, byli jsme naprosto ve stejné situaci a stará fena
ohromně ožila, v 11-letech nebyla v úplně špatné kondici, jen děsně líná.
Nyní je jí 15-let a stále funguje a myslím, že nebýt štěněte už tu není.
V těch 11-letech najednou začala běhat skoro jako za mlada a zlepšila se
ji celkově kondice a hlavně nálada
Oba psi jsou podobné váhové kategorie /jezevčík a šeltie/ a díky naprosto
bezproblémové povaze mladšího psa je stále šéfem stará jezevčice,
Procházka se jde nejprve! krátká /oba psi/ a pak dlouhá s šeltii vč. různého blbnutí
- ano, to je časově náročnější, protože pokud se rozdělíme, jsou oba pesani strašně
smutní - prostě je na nich vidět, že takhle to být nemá...
Za mne až odejde jezevčík za duhový most asi přibude druhý pes - vždy jsem byla
zastáncem jen jednoho psa v rodině, ale soužití těchto dvou potvůrek u mne změnilo
názor - stále jsou to naši mazlíčci, ale zároveň pokud jsou sami doma přijdou mi
spokojenější a klidnější
je mi, ale jasné, že ne každé rozšíření smečky může proběhnout tak hladce
jako u nás.
Za nás, pul roku jsme vybirali chovku a shaneli trikolorni fenku seltie, fentkova fecka se nakonec narodila ve vrhu jedina, jeli jsme se na stenda po 14dnech podivat a syn tam hned zakoukal do zlate fenecky bez bileho limce, jen hvezdicka za krkem, s chovatelkou jsme byli v kontaktu dlouho a domluvili se, ze za 14dnu znovu
prijedeme. Porad to budu videt, bylo hezky, stenda se batolila na zahrade a tahle fenecka se
naprosto spontalne s pokusem o prvni stekot rozbehla k nam. Uvelebila se u syna na kline a usnula..Takze
mame uz 3roky doma bajecnou zlatou fenecku, ktera si nas vybrala a nikdy jsme nelitovali, ze zvitezila
laska na prvni pohled nad dlouhodobym planem. Myslim, ze mame osudoveho psa