Íháček napsal(a):
Co naucit kone ze kdyz ho predbehne jiny kun tak ze za nim nema bezet. My sme to treba takto trenovali ze sel nekdo prvni a zezadu ho cvalem predjel jiny kun dokud si kone nezvykli ze nemaji bezet za jinyma ale poslouchat jezdce. Docela se to pak hodi i na hubertusech nebo kdyz delate doprovod mladym nebo bojacnym konim. Kdyz budete mit kone plne pod kontrolou tak i kdyz se zrovna splasi on tak je jednodussi ho zastavit nez kdyz mate kone co bezi za kazdym posukem.

No naučit tohle by měl být základ, i když dost lidí na to kašle a má koně naučené chodit podle prvního (jako vagonky). Ale i kůň, který nemá problém s předběhnutím nebo i cválajícím koněm okolo na volno (někdo takhle i venčí koně, na jednom jednom jedu a druhýho vedu nebo na volno tam, kde to jde), se může leknout, pokud ten kůň, co cválá okolo je opravdu vyplašený. Ono je to dost rozdíl, když si to okolo profrčí kůň s radostí nebo normálně pracující pod jezdcem oproti koni splašenému, kůň tenhle rozdíl jako stádové zvíře pozná podle pikosekundy...a pak už záleží jen na hierarchii a stupni vyplašení.
Mě se tenkrát osvědčilo koně nechat cválat aspoň trochu kontrolovaně a hlasem klidnit toho druhého koně (jméno a povely pro snížení chodu s velmi uklidňujícím tónem). Když jsem druhého uklidnila, stačilo zastavit svého koně.

Splašit se může sebehodnější a sebeflegmatičtější kůň, např. když se na vyjíždce splaší jiný mladý kůň a nastane opravdu panika a temno, tak ta je bohužel nakažlivá. Už jsem taky takhle zastavovala přes kilometr, koně jsem nejdřív dvakrát dostala pod kontrolu, ale jelikož nám na zadek dupal druhý kůň bez jezdce a neměla jsem žádný manipulační prostor (3 m široká cesta bez možnosti uhnout), tak bohužel do klusu to šlo, ale pokus přejít do kroku ho vždy znova vyplašil.
Tyhle situace hromadného splašení se občas vymstí i hodně zkušeným jezdcům, protože v tu chvíli už je celkem jedno, jak je kůň vychován (i když samozřejmě čím větší zkušenosti a důvěra koně v člověka, tím rychleji situaci zvládnete a tím spíš, než se něco stane...bohužel někdy se něco stane během pár sekund)

Ale samozřejmě na jízdárně se nic nestane (pravděpodobně, riziko je vždy, jen různě velké), kůň si maximálně skočí pár cvalových a pokud člověk nemá zažitý správný brzdící sed, tak nejspíš poletí dopředu až se kůň rozhodne z cvalu zastavit na místě, což dělají, když se právě leknou nějaké blbosti a hned si to uvědomí + začátečník brzdí, takže tedy vyhoví pomůckám a zastaví na místě a setrvačnost zapracuje Dobrá zpráva je, že do písku to většinou nebolí, pokud člověk umí aspoň trochu padat (což instiktivně umí skoro každý, kdo strávil dětství blbnutím a ne u počítače).
Chce to vybrat dobrou stáj, kde mají koně pro začátečníky a schopného instruktora. To samé vyjížďky potom pouze na zkušených koních a se zkušenějším doprovodem. Hlavní je dodržovat nějaká základní pravidla bezpečnosti a to riziko je skutečně zanedbatelné.
Ale třeba nechtěla bych jet na vyjdu se skupinou, kde je půlka koní složitějších a na nich jen trochu pokročilí jezdci a k tomu dva začátečníci, byť na profesorech. A bohužel jsou stáje, kde se tohle děje. Ani nedodržují zásadu, že tempo a vůbec všechno na vyjíždce se má přizpůsobit nejslabšímu, ať je to kůň (mladej/starej) nebo jezdec začátečník, který se prostě na cválání na louce ještě necítí. Naopak dobrou stáj/instruktora poznáte právě podle toho, že ty bezpečnostní zásady i pravidla na jízdárně cpe začátečníkovi do hlavy od začátku, protože opakování matka moudrosti.

Jinak fandím, já taky ke koním moc nesměla, než jsem dorostla do správného věku, tak se bohužel v našem okolí stal těžký úraz a navíc nebyla ani moc možnost někde po ruce, takže to jsem prostě neukecala. Sen jsem si začala plnit až jako dospělá a zaměstnaná a stojí to za to, i když je to v něčem těžší, protože člověka brzdí pud sebezáchovy. Ale na druhou stranu si říkám, že zas mám rozum a to riziko, že se mi něco stane je asi opravdu menší (když člověk vidí, co občas děcka nebo puberťáci kolem koní vyvádí, tak mají pouze více štěstí než rozumu).

To takhle po internetu těžko někdo pozná. Ale pokud to není vyloženě herečka, tak bych věřila tomu, že špatně něco je a zavolala kováře/kopytáře nebo veta. Nebo ještě je možnost počkat na normálnější povrch, třeba má fakt jen citlivá kopyta. Ale na sílu bych to nedřela. Může mít taky vnitřní abces, kterej se vyvalí ven až časem. Nemocné kopyto bývá teplejší než ostatní. Případně se zkouší bolestivost speciálními kleštěmi, ale to už chce toho veta.

Já jsem takhle v pronájmu majitelku 3 týdny upozorňovala, že kůň je citlivější na kopyta, furt se mi cpal na kraj cest (jinak byl vždy zlatej, max. si to jednou zkusil) a taky jsem na pevnějších cestách cítila nepravidelný krok - vidět to nebylo, ale prostě jsem pod sebou cítila jak se snaží minimalizovat čas plného zatížení té nohy (asi jako člověk půjde s kamínkem v botě). Už jsem si připadala jak blbec. No a pak koni upadla podkova a zjistilo se, že mu v kopytě zůstal hřeb po minulé upadlé podkově a měl v tom nějaký zánět. Od slečny, co na něm taky jezdila, jsem se dozvěděla, že jí podkova upadla na jízdárně při skokovým tréninku (nechápu, holt začátečník nic nepozná - jako já, tak mu nebudeme věřit) a tekla mu z toho krev a hnis.
Bylo mi ho zpětně fakt líto, protože on by na sobě nechal dříví štípat a bůhví jak moc ho to bolelo.

Popravdě...já si myslím, že v té jedné konkrétní firmě těch 20 nabízejí pořád :D Oni sázejí na to, že mají dobré projekty, a že se vždy najde někdo, kdo chce u nich nabrat zkušenosti i za cenu těch směšných peněz. Celkově si myslím, že v mém oboru se trh nijak extra nezměnil, poptávka po zaměstnancích je velká, ale spíš po těch zkušenějších, po absolventech je průměrná. Ono i záleží na firmě, některé si umějí absolventa vychovat v loajálního zaměstnance a některé si myslí, že ušetří a ten člověk jim po získání praxe zdrhne (což se jim dle mého nemůže z dlouhodobého hlediska vyplatit, ale oni to asi nevidí).

Jinak např. IT už roste několik let, ale u spousty VŠ ten nárůst poptávky není až takovej. Obecně bych taky řekla, že větší sháňka je po méně kvalifikovaných lidech + managment - růst souvisí se spotřebou, takže jede výroba, obchody a sklady. Ostatní platy rostou až druhotně, protože lidem se samozřejmě nelíbí, že kdejakej skladník má stejně peněz jako oni v kvalifikovanější práci.

Coudas

Ten styl teď není všude stejný, řekla bych, že rozmanitost je větší než dříve.
Já jsem se teda učila nejdřív ovládat koně v kroku na zahozené otěži a pak jsme poslouchala furt dokola sed, nohy a až potom ruce (posloupnost pomůcek) a pak spoustu připomínek k tomu, jak mám sedět, kde mám mít nohy, kam se koukat, jak přenášet váhu, jít s pohybem koně atd.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
1. Nebýt na to sama (buď vám bude spolufinancovat přítel nebo kamarádka, která bude koně spoluvlastnit; nebo budete koně pronajímat, což ale není nejspolehlivější)

2. Najít si lepší práci - 17 čistého je na Prahu hodně málo, pokud jste kvalitní člověk, jak píšete, s VŠ, nabídky vám budou začínat na 30 hrubého (přes 22 čistého) s výhledem na postup. Já to vím, v uplynulých dvou měsících jsem totiž práci měnila a intenzivně hledala a ty nabídky opravdu byly a na podobnou pozici, jakou mám já, nastoupil i absolvent. Chce to nepovolovat, odpovědět na desítky a desítky nabídek, obejít agentury, hledat. Fakt se vám to vyplatí, protože pak budete mít ideálně dobrou práci v dobré firmě a dost peněz na svého koníčka.

3. Ano, v práci jste od rána do večera.40 hodin týdně plus obědová pauza plus dojíždění. Není to jako ve škole :) Taková je realita.

Jsou lidé, co jsou schopní pracovat na ŽL a být vlastními pány, vydělat si dost peněz a ještě mít čas přes den... ale upřímně, asi by sem nepsali, jak to jako sakra mají udělat :).

S tou VŠ to není tak snadné, záleží hodně i na oboru a konkrétní firmě. Spoustu nabídek fakt na 30 tisících nezačíná. Já chodila po pohovorech před 2 lety a někde mi nabízeli i 20 naštěstí to bylo úplně ze začátku, tak jsem se ještě smála (btw. znám člověka z té firmy a po roce mu laskavě přidali na 24 a pak se zas dlouho nehnul). A to mám technický obor (ale ne IT), ale je pravda, že člověk potřebuje ještě 3-4 roky po škole, aby se z něj stal plnohodnotný člověk, do té doby potřebuje někoho se zkušenostmi za zády (i legislativně).

Pak mají VŠ i učitelé, zdravotní sestry, doktoři, referentky na úřadech, knihovnice atd. a tam taky není 30 tisíc nástup automatika.

Ale 17 tisíc čistého je fakt málo i na Prahu, to bych hledala průběžně a nebo prostě půl roku až rok zatnout zuby a nasbírat nějaké zkušenosti, pak hledat.

Myslím, že hodně lidí to neřeší úplně do detailu a pak se snaží to nějak lepit pronájmem. Pokud má člověk hodného a vychovaného koně, tak to jde. Ale podle mě nejde počítat s tím, že mi někdo půlku ustájení zaplatí - nabídka koní je v Praze a okolí velká a spolehlivých jezdců, kteří si mohou dovolit dlouhodobě platit 2-3 tisíce, je poměrně málo.
Nebo co jsem slyšela od ustajovatelů, tak hodně přibývá lidí, kteří prostě přestanou platit ustájení a pak se odstěhují. Ale po podobné zkušenosti už si v těch stájích dávají pozor, případně mají i ve smlouvě ošetřeno, že při dluhu nad nějakou částku mohou prodat koně a z toho se vyrovná dluh.
Taky by měl člověk počítat, že se může stát úraz (u koní docela lehce) nebo nemoc a pak jde plat hned o několik tisíc dolů.

Popravdě neumím si představit vlastního koně ani s těmi 30 tisíci hrubého. Ustájení do 5000 v Praze seženete snad jen pastevko, a to je často rozbahněný výběh a koně stojící okolo balíku v močce. Myslím, že najít v Praze dobré ustájení za slušnou cenu je taková malá výhra v loterii

Proč nehledáte zatím pronájem? Já to tak mám a jsem spokojená (i když hledání byla taky fuška, abych si sedla s koněm i majitelem). Je to poloviční náklad a hlavně žádné nečekané výdaje. Vlastní bude holt až si postavíme a vybavíme dům za Prahou, ustájko tam taky bude levnější a moje hodnota na trhu práce poporoste.

Můj nejkurióznější úraz byl na puťáku, koníka jsem měla poprvé, takový vnímavý dobrák. Jela jsem na bezkostře, takže nasedání možné na vyvýšených místech. Šla jsem pěšky už docela dlouho a když jsem chtěla nahoru, tak jako naschvál nebylo kde a kamarádka už byla v sedle, tak jsem jí nechtěla otravovat, ať mě vyhodí. Šli jsme po cestě, která byla cca o metr níž než okolní les, s takovými vysokými, ale ne úplně stabilními kraji.
Přistavím koně a drápu se nahoru, asi jsem u toho vypadala divně a kůň naznačil odkročení, tak jsem mu ukázala ať jde blíž. Moc hodnej a vnímavej, jenže on si myslel, že se tam má lézt se mnou! Asi proto předtím naznačil odkročení, že do toho nechce jít. Došlo mi to a chtěla jsem ho opravit, ale bylo to pozdě, ještě mi ujela noha. Výsledek byl kůň nahoře, já dole a nakopnutý stehno. Bolest neskutečná, jak se později v hospodě ve vsi ukázalo, tak to bylo hlavně tím, že se mi o rajtky sedřela/spálila kůže v ploše asi 10x30 cm, pod tím samozřejmě solidní modřina. Ale obešlo se bez ošetření a jelo se dál (naštěstí, bylo to první den).
Od té doby se víc soustředím na chování koně, hlavně na ty ochotné vést dialog A na nasednutí si je koriguji až když se vyškrábu na zamýšlené místo. Ale fakt by mě nenapadlo, že ho tohle mohlo napadnout

saola napsal(a):
Vůbec nerozporuji, že kůň poběží s menší zátěží danou vzdálenost rychleji - to je koneckonců princip handicapových dostihů. Ale bavme se o parkuru nebo drezuře - tam skutečně hmotnost jezdce v rozmezí 65 až 75 kg (viz zadavatelka) nemá na výkon koně žádný vliv. A jsem přesvědčena, že je to jedno i u jezdce, vážícího 100 kg. Zvlášť u koní na nejvyšších skokanských úrovních.

To, že kůň skáče stejně vysoko ve volnosti jako s jezdcem, je podle mne spíše o technice skoku než o zatížení. Naopak - při skoku mohutnosti se často skáčou výšky, jaké ve volnosti běžně rozhodně ne.

U drezury budiž, ale zakladatelka psala o skocích. To co píšete je z fyzikálního hlediska blbost. Kůň běží rychleji s lehčím jezdce z důvodu, že mu stačí vyvíjet menší sílu a tím i vykonat menší práci než při stejné rychlosti s těžším jezdcem.
To samé nad skokem musí dostat jezdcův zadek z výšky kohoutku do výšky svého kohoutku nad překážkou (o metr nebo dva výš) a navíc tedy stále musí konat i práci dopředu. Ale pokud to zjednoduším jen na pohyb nahoru, tak ta práce je závislá na hmotnosti, gravitačním zrychlení a rozdílu výšek. Gravitace se nemění, takže na stejném skoku úplně analogicky s menší vahou koná menší práci. Proto pokud jezdec zhubne o 10 kg, ale zachová si techniku, tak logicky pro koně zvyklého na váhu vyšší to najednou bude lehčí, víc na pohodu.

Dala bych tam cedulku soukromý pozemek. Pak volat policajty, stát v zeleni se nesmí nikde, ani na veřejném prostranství/obecním pozemku (teda aspoň u nás vím minimálně o jednom místě, kde se pokutuje naprosto pravidelně, proto už tam nikdo nestojí - a to tam je takový štěrk, ale oficiálně je to zeleň) Auto nemá co dělat mimo komunikaci nebo vlastní pozemek. Přijet musí, můžou dát pokutu a můžou rozhodnout i o odtahu (zkusila bych spustit litanii, že nedostanu technikou na pozemek, že bych mohla auto při práci poškodit). Však ono se to pak rozšíří do povědomí, že se tam pokutuje a bude klid.

Jinak buď mechanickou zábranu na sjezd (ale pak pozor na pozemky, pozemek komunikace obvykle přesahuje trochu do zeleně - kouknout na katastr). No a nebo pak trochu nečestná metoda vypouštění kol apod., však ono by je to taky přestalo bavit, až by párkrát neodjeli. Ale osobně si myslím, že když budete policajty prudit trochu usilovně, že se budou snažit to řešit, abyste dala pokoj. Též cedule soukromý pozemek může lidi odradit, třeba jsou vesměs slušní, jen si neuvědomují, že někomu dělají škodu (ono hodně lidí má pocit, že vše, co není oplocené, je všech)
Pak mě ještě napadá, pokud si dokážete nějak věrohodně propočíst škodu nad 5000, - (např. ztráta dotace, terénní úpravy, ztráta výnosu atd.), tak by se dalo si opsat RZ, zdokumentovat rozježděný plac a jít na policii nahlásit TČ "poškození cizí věci" Akorát myslím, že ten limit 5000, - by byl na každé auto zvlášť, tj. na asi 10 m2. Případně i přestupek (pod 5000, -) se dá takhle nahlásit, pokud by se to nedalo uhrát na dopravní přestupek.

Stejně tak nechápu, proč by se teda na endurance dovažovali lehcí jezdci. Když to ten kůň údajně nepozná. Dovažuje se právě proto, aby kůň s lehkým jezdcem nebyl zvýhodněn a tento sport nedopadl jak dostihy, kde mohou soutěžit jen skrčci.
To, že váha není extrémní neznamená, že kůň nepozná změnu. Ale to že pozná změnu zase neznamená, že 75 kg je moc.

No podle mě ten kult 50 kg vzniká v některých dětských klubech, kde převažují pony, protože menší hubená zkušená slečna tam má víc možností se uplatnit než stejně zkušená těžší a vyšší (může jezdit mladé nebo tvrdohlavější pony, které ještě menší děti nezvládnou a furt má OK váhu i těžiště). Tím se jim v hlavě zažere, že jsou pro koně "lepší" a věří tomu pak i na velkých koních.

Jinak ale myslím, že kůň 10 kg ve skokách pozná. Nejde to srovnávat člověk s batohem, kde ta váha dolů jde mimo tělo a zavěšena na ramenech, se sílou, která působí kolmo na páteř. A na pěších tůrách. Však ono např. lidi, kteří běhají ultrazávody řeší každé deko (ono jaksi je něco jiného pravidelně běhat 80 km s batohem nebo jít jednou za čas pěšky s batohem). Stejně tak kdyby se měřilo, kolik člověk skočí do výšky (nebo spíš dálky, to bude s batohem jednodušší), tak už se tam ta váha projeví ve výkonu. Nebo např. fitness a kulturisti jsou schopný zvedat násobky své váhy, nebo s takovou činkou na ramenech dřepovat, tak mi ukažte koně, který by udělat byť pár kroků s tunou na zádech. Asi kůň není úplně stejný jako člověk, že?

Však většina koní skáče ve volností více než s jezdcem a žokejové na dostizích taky nejsou žádní statní chlapi. Proč by to tak bylo, kdyby ten kůň nepoznal rozdíl? Ovšem mladí plnokrevníci na váhu citliví jsou hodně, proto žokejové před závody honí každé kilo, aby koni ulehčili. Naštěstí existují koně i pro větší lidi. Ale přijde mi docela z cesty říkat, že kůň 10 kg nepozná, když není ani řečeno jaký kůň.

kapička napsal(a):
Když to je ten problém, že i mě podobní se 70 kg na 169 cm pořád akorát slyšíme, že jsme tlustí, a pak se hrozně špatně rozlišuje, co kdo myslí. Věřím, že mě by určitě spousta slečen označila za špeka, co na koni nemá co dělat. Přitom mám váhu, jakou nosí léta překážkoví plnokrevníci. A ti, co mě znají, tak nemají problém mě posadit na malinkého araba, plňase nebo dokonce haflinga a fjorda. A rozhodně to nejsou žádní trapiči koní.
Něco jiného je člověk, který sotva ujde 5 km a zadýchá se jenom než přivede koně z výběhu...
Ale jako u všeho, v první řadě je hlavní vhodný kůň, některému bude zdravotně vadit i 50 kg, jiný bude celý život nosit na zádech s korytem v nozdře 100 kg...

To nevím, co máte kolem sebe za lidi, ale mám teď 69 kg na 170 cm a nikdy mi teda nikdo neřekl, že jsem tlustá. Do bikin už to není hitparáda, ale teda furt mě většina lidí považuje za štíhlou. Pod 60 už jsem hubeňoura s vytrčenýma kostma a třeba jízda bez sedla už by musela být pro koně "zážitek" (člověk nemusí drncat, ale nechte si hubeňouru sednout na stehna a uvidíte).

Jinak myslím, že do těch 90-100 kg je to s vhodným a připraveným koněm OK (i když někoho je to neestetické, to není úplně relevantní), pokud je člověk jezdec a nechce po koni nějaké extra výkony. Ale pokud má kůň vozit dlouhodobě začátečníky této váhy, tak je chudák, stejně tak si neumím představit, že takový člověk hupne na koně opadlého ze svalů nebo bude připravovat mladého koně, který má dost práce s rovnováhou i s lehčím jezdcem. Skoky tedy taky nechápu, fyziku neošálíte, navíc i lidem co závodí na vysoké úrovni se skok občas nepovede. Je to případ od případu.
Bohužel v dnešní době nejsou vyjímka lidi, co mají i výrazně víc jak těch 100 kg, což při normální výšce už je prostě morbidní obezita a pochybuji, že tihle lidi můžou mít kondici, aby byly schopní svoje tělo na koni dobře koordinovat, opět fyziku neošálí (setrvačná nebo odstředivá síla na ně působí větší úměrně hmotnosti, snadněji je to z rovnováhy vyhodí a potřebují víc síly, aby se vrátili do rovnováhy).

Myslela jsem jemnější způsob nasednutí při obsedání. Jinak normálně se obsedá možná jinak, ale znám vlastně jen lidi, co to dělají takhle, prostě to na ze země připraveného koně jednou zkusí Zatím jsem teda viděla buď z barelu/stohu nebo přes břicho.

To on je zvyklý na leccos, i to skákání kolem něj jsem zkoušela, když jsem poměřovala, jestli bych vyskočila břichem na záda (ehm, ne). Já doufala, že třeba na obsedání koní existuje nějakej jemnější způsob, ale holt to člověk buď musí umět nebo si poradit nějakým nastupovátkem.
No asi ho zkusím párkrát cvičmo očutnout a pak to zkusím, teda časem, teď ležím 3 týdny doma a budu ráda, že se vyškrábu na nasedací šutr Tak díky.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Natrénovat se to právě musí, a bohužel pro koně to musí chvilku vydržet , ale i Vy to mockrát za sebou nezvládnete, nebo tedy mně třeba už třetí pokus dělá problém. Pravdou je, že naskakování bez sedla trénuju už od mládí, takže je to jednodušší, než na to přicházet v pozdějším věku. Ve voltiži jsme dělali džigitovku, to je princip podobný. Já jsem kdysi viděla grif, už nevím kde, že se chytíte za hřívu, švihnete nohu přes hřbet, a druhou nohou se zapřete koňovi o přední, jako když šplháte po tyči. Takto jsem vyskočila i na mého 175 cm valacha, já mám 175 taky. Frísák má těch 160 asi. A taky je pravda, že to bylo už před 5ti lety, čas nějak rychle běží

No mě ten Frísák přišel docela mohutnej, asi zkresluje fotka a nebo jsem si to představila, protože znám akorát dva a docela vysoké
Achjo, no já snad začnu hledat nějakej klub pro dospělé...já se učila jezdit až v dospělosti a tyhle blbiny mi občas chybí. Většinou mám z čeho nalézt, ale už se mi taky stalo, že mi spadl telefon z kapsy na začátku cvalovky, zbytek mi ujel, protože už mě neslyšeli a naschvál tam nebylo nic, z čeho by se dalo nalézt...jsem si ten kopeček musela vyběhnout sama
Podobně jsem na tom s hrbíkama a podobně, myslím, že nejezdím úplně blbě, nějaký to vykopnutí nebo uskočení usedím v pohodě, ale jakmile mě kůň chce sundat, tak je většinou překvapenej, jak lehce to šlo A to jsem nikdy jsem neseděla na vyloženě zákeřným koni, spíš mám problém jít s novým koněm ve cvalu a asi je holt na začátku naštvu, pak se sladíme a už to neudělají. No je mi jasný, že ježděním na zlatíčkách se to nenaučím, ale taky moc nevím co s tím...holt pud sebezáchovy už tu je, rapla si nepronajmu a nemám příležitost na něj nikde sednout a ani moc odvahu. To samý s tím vyskočením prostě nemám odvahu to zkusit, bojím se, že bych koně kopla kolenem do hřbetu a i když vím, že je na vše zlatíčko, tak nevím, jak by reagoval...navíc když na něj nikdo tímhle způsobem nikdy neskákal, tak je asi blbost to zkoušet, že? Když se mi to na 99% nepovede...ono přecejen koně v klubech jsou zvyklý na leccos, co jsem koukala na videa na youtube, tak ty děcka taky vždycky napoprvé nevyskočí, ale koně většinou útrpně stojí a drží, což jsou asi naučení, že musí.

Hhippie
No jenže to je právě ono, kdo za něco stojí, dřív nebo později jde dělat něco jiného - do menšího obchodu nebo specializovaného apod. Dlouhodobě zůstávají ti, co se na nic jiného nehodí a nehodí se ani na toto, ale ono těm zaměstnavatelům nic jiného nezbývá, pokud nechtějí nabídnout adekvátní podmínky. Takže svoje dupání "já to tady platím, tak chci milou obsluhu" musíte směřovat právě na managment těch obchodů a ne na prodavačky. Nadneseně řečeno, to je jakoby jste si dupala u bankomatu, pokladní/doplňovači v supermarketech jsou vlastně takové lidské stroje, protože jsou zatím levnější a furt šikovnější než současné stroje.
Jinak právě těmi svými penězi rozhodujete, pokud chodíte i do krámu s protivnou obsluhou, tak to vlastně podporujete, choďte radši do těch svých s milou obsluhou, ať nekrachnou a nemusí milou obsluhu propustit. Já třeba nevlezu do Alberta (to bych musela fakt umírat hlady), protože to, co tam zaměstnávají je přehlídka hrůzy. A ani se tedy nedivím, protože jsem se v supermarketech hodně pohybovala externě, měla jsem celkem přehled o podmínkách v jednotlivých řetězcích a Albert je jednoduše nejhorší. Oproti tomu už 2 roky objednávám jídlo domů, a za tu víc jak stovku nákupů se mi nestalo, že by kurýr nebyl milej. Jak to asi dělaj? Asi na tom nemají zásluhu jen ti kurýři.

A poznámka, ono není dělat s lidma, jako dělat s lidma. Ty krámy jsou prostě extrém, většina lidí má dojem, že personál je tam póvl a podle toho se k nim chovají, což prostě dlouhodobě semele skoro každýho. K prodavačce v malém krámu, kam chodí pravidelně, by se tak nechovali. Stejně tak např. prodavačka v butiku má úplně jinou práci s lidma, protože burani do butiků nechodí. To samý v restauraci se většina lidí jde bavit a tak jsou naladění lépe a excesů je minimum.
Jinak obecně mám dojem opačný, že čím výše postavený člověk, tím lepší chování. Dělala jsem v rychlém občerstvení a nikdy se mi nestalo, že by na mě byl protivný nějaký manager v obleku za x tisíc, ty si se mnou ještě mile popovídali i ženy, nejvíc jako nadlidi se chovaly sekretářky z téhož kancelářského objektu (což mě dost bavilo, protože půlka obsluhy studenti magisterského studia nakročená k mnohem lepší kariéře, ale tak jestli to byla jejich světlá chvilka v životě, tak ať si dopřejí). Samozřejmě všude jsou excesy, třeba povolání synáček bohatýho fotra nebo VIPky pipky (ale skutečný VIP se podle mě chovají taky velmi korektně, myslím, že horší bude ta kategorie, jejichž sláva vzešla z bulváru). Čím dražší podnik, tím pohodovější práce s lidma, i když nároky na obsluhu bývají o dost tvrdší.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mně zas jednou takhle dcerka říká "mami, tak na něho vyskoč", tak jsem na něj vyskočila, na pastvině, bez ničeho, a frísák byl obsedlej. Fotka napodruhé. Ale takhle se to nedělá.

Jak jste se tam dostala? Výška koně a Vás?

Já bych to hrozně chtěla umět (ne teda kvůli obsedání), znám dva způsoby (chytnout se za hřívu a jednou nohou přes koně nebo nejdřív skočit břichem na záda), ale nemůžu se furt odvážit. Když si zkusím skočit vedle koně, tak mi přijde, že to prostě nestačí. Nechci ho trápit nevydařenýma pokusama, i když je to držák a asi by to vydržel. Přitom kůň relativně malej 155-160 cm a já mám 170. Říkala jsem si ok, jsem na to stará, prostě se to naučí jen děti a pubertální slečny, ale teda pardon, ani na jedno nevypadáte. Dá se to nějak natrénovat?

Koně: No přesně, kdo si to zkusil, ten už se tomu nediví.

Já jsem si celkově na střední a vejšce zkusila leccos z těch vesměs nekvalifikovaných prací a díky tomu ty lidi spíš obdivuji, že to vydrží dělat. Zajímavý taky je, že na mě prodavačky/servírky apod. bývají většinou docela milé - ono je to i o tom, co člověk vyzařuje ze sebe, to většinou dostane zpátky (funguje to z obou stran, jak na prodavačku, kterou předcházející zákazník právě vytočil, tak na předna*raného zákazníka). Úsměv dělá úsměv, já si na to třeba hodně musím dávát pozor, protože můj neutrální výraz vypadá vražedně Asi jako u koní, důvěra dělá důvěru, stejný princip.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Teda, Canko, mam vas rada. Ale to, co jste tady predvedla, to me dost zhnusilo Presne takovyhle mam pocit z ceskych prodavacek. To by jeden blil. Fakt by me zajimalo, kde je ten prvopocatek tohohle vseho nastaveni mezi sluzbami a zakazniky...
Chodim nakupovat do supermarketu maximalne 3x do mesice a snazim se tam netravit moc casu. Kdyz potkam prijemnou prodavacku, jsem vazne rada. Asi to neni prijemna prace, celej den sedet na zadku a pomalu se nemoct jit vycurat, ale nikdo nez ony samy si to nevybraly, tak nechapu, proc to maji odnaset lidi, co tam prisli utratit sve penize

Ono by si to chtělo nejdřív asi zkusit ;) Práce s lidma je náročná, zvlášť v hyper/super, kam většina lidí chodí naštvaná, že tam musí. Plus tak polovina národa má pocit, že prodavačka je optimální objekt na zchlazení žáhy, za jakýkoli problém od vyprodaného zboží po nenačítání slev na pokladně samozřejmě může prodavačka, ale podle některých může asi i za to, že je v práci seřval šéf nebo jim stará nedá. Další věc, že nějakej motivační systém ve většině obchodů moc nefunguje, nejde jen o prachy, ale prostě celkově o nějakou schopnost motivovat zaměstnance, no nebo je aspoň nedemotivovat (samozřejmě se to liší dle řetězce a někdy i konkrétního krámu).

Já jsem tedy vždycky byla v obchodě relativně krátkou dobu brigádně, jsem celkem mírumilovnej člověk, kterej rád dělá s lidma, práce mě bavila, ale taky mi párkrát málem nervy vytekly. Ale věřím, že kdo to dělá dlouhodobě a nemá zrovna jiné možnosti, tak ho to prostě semele i kdyby měl předtím svatozář, je to hlavně i o tom celkovým přístupu k zaměstnancům (já měla vždycky štěstí na celkem fajn nadřízený, respektive pod de*lem prostě dělat nebudu).

No jak se říká, nesuď člověka, nechodíš v jeho botách...