No já mám opačnou zkušenost, když jsem na jednom koni jezdila víc bez sedla, tak se pak začal na sedlo jemně šklebit a odstupovat, prostě naznačoval, že ho nechce. Ale je pravda, že má chody pohodlné a přijde mi, že i já jdu uvolněněji a lépe s pohybem bez sedla. A celkově jsme více souznění, na něm jsem si ježdění bez sedla zamilovala, předtím jsem tomu moc nefandila.
Ale pak jsem jezdila ještě na jednom a kromě kroku je to utrpení i pro jezdce, klus má těžko useditelný i v sedle. Jestli to vadí jemu nevím, protože je dopředný, takže bych si podle naklusávání/nacválávání netroufla soudit, že mu to nevadí. Ale myslím, že dlouhodobě jezdit ve všech chodech by moc dobré nebylo, bez sedla chodí jen v kroku. Nebo možná s hodně zkušeným jezdcem, já nejsem tak moc pokročilá. Je to individuální.

Určitě doporučuju vyzkoušet. Já jsem je také měla vyhlídlé, ale zkoušení v obchodě mě dokonale odradilo. Přišli mi celkově divné a nesednoucí, navíc tedy při každém kroku ta přední část naráží hranou do holeně, takže sedět na koni s nohama ve třmenech a patou dole si neumím moc představit. Ale je možné, že je to nohou (všechny ostatní typy mi ale seděli v pohodě).

Tomu já právě moc nevládnu :) Mohla bych říct přítelovi, ale já jsem právě myslela, že bych ho koupila jemu a udělala si stejný. S ohařem teda, ne s NF :D
A tak já radši vymyslím něco originálního

Jé, tak tady ten vývoj už je klasika. Původně to bylo od opice k člověku a pak jsou různý variace jako pankáč, kytarista, Homer Simpson, surfař a tak. Ale ten pejskař se mi taky líbí, když už to máš takhle pěkně nakreslený, nemohla bys mi tam dopředu hodit ohaře?
Můžem se opičit, viď že jo?

Zdravím,
venku hnusně a tady to žije Autotrampoty závidím, já jsem až s pořízením psa našla důvod proč mít auto, ale za to ho teď potřebuju nutně. Ale pořizovat budeme až na jaře, teď jsme se vyčerpali stěhováním, které nás přišlo o 20 tisíc dráž oproti propočtům , takže momentálně nemám ani na řidičák.
Vzhledem k tomu, že jsem Targovi vyhlídla pěknej loveckej cvičák kousek od Prahy, tak bych momentálně brala snad i plechovku na kolečkách, kdybych ovšem měla papíry, že...To mám z toho, že jsem vždycky tvrdila, že já auto rozhodně nepotřebuji (což je pravda, pes potřebuje kočárek )

Ale jinak se máme dobře, užíváme krásy podzimu, doufám, že ostatní taky

Tak Targo už má taky paničku bakalářku
Ale jinak se nic moc, jsme v procesu stěhování, hnus fialovej, nesnáším to Samozřejmě absolutně vše proti mně...z objednávání na netu jsem asi dost dlouho vyléčená a až budu vybavovat někdy byt, tak bude vše na míru od truhláře (to už abych začala šetřit).
Aby toho nebylo málo, tak Targo intenzivně přezubuje, prořezávají se mu stoličky a je z toho nešťastnej. Furt se chce jen tulit, celej den skučí a já si lámu hlavu, jak mu aspoň trochu ulevit. A to jedeme v sobotu na výstavu, to bude zajímavý...
Než se dám dokupy po tom stěhování, tak zase začne škola...nějak na to nemám sílu, taky bych ocenila aspoň trochu slunka na dobití baterek

Gratuluju :) Mě to čeká příští středu. Zatím mě pořád víc zajímá, že příští sobotu jedeme na výstavu :D S takovouhle morálkou to neudělám

Určitě se to musí dát stihnout, já na tom budu podobně :D Dneska jsem začla dělat otázky, státnice jsou od 4. do 20. září, pravděpodobně bych měla být až ke konci, takže snad to budou aspoň ty 3 týdny.
Ale je fakt, že mě to zatím nijak nestresuje, jednak to nemám v povaze a druhak u nás teda platí, že kdo se tý škole věnuje a rozumí tomu, co se učil na zkoušky, tak to s trochou opakování dá. Takže na to spoléhám Pro mě je úspěch hotová bakalářka, nakonec skoro týden před odevzdáním. Na to, že jsem myslela, že to absolutně nemůžu stihnout, ták dobrý.

Jinak takový klasický radosti a strasti. Byli jsme na vzteklině a zároveň na čipování, to byla sranda, jsme ho tam drželi tři podle pokynů doktora a Targo se nakonec ani nehnul, ani jsme ho nemuseli držet. Prý máme doma zlato. Na druhou stranu mi strčil packu pod dveře, vyvrknutej prstík. Už je to víc jak týden, co ho ta pacina asi nebolí ( pokus o klidovej režim jsem vzdala asi po 3 dnech co ho to nebolelo, protože už to s ním nešlo), ale pořád ho má oteklej. S doktorem jsme domluvení, že v pondělí půjde na protizánětlivku, případně podle toho jak to bude vypadat, mu z toho zkusí vytáhnout bordel. Už je mi ho líto předem. Ale tak aspoň už chodí dveřma opatrně a nenabíhá do nich, když mu je nedržím...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

saina napsal(a):
Ahoj Verčo!

Vítám tě mezi námi. Pro tvůj klid, já bakuli odevzdala dneska, po měsíci a půlk nervů a nadávek mého vedoucího. Pevné nervy, to stihneš a zvládneš, ikdyž se to teď nezdá. Mně taky přijde neuvěřitelný, že je to za mnou a mám se už ,,jen" učit na státnice a práce je prostě odevzdaná a konec. A pejsek tě aspoň rozptýlí... snad na něj nejsi sama a někdo ti pomůže a podpoří tě, když bdues potřebovat chvíli klidu na psaní, to je dost důležité. ;)

Sama na něj nejsem, ale je to těžké je vyslat samotné ven a doma psát. Zatím píšu, když je chvíle no...o počet stránek se nebojím, ten už skoro mám, ale chybí mi 3 kapitolky ještě. Takže při nejhorším se to nějak dopachtí na úkor kvality no

A kdy státnicuješ?

Jo se štěndem to chce trpělivost, taky mi vždycky připadá, že něco nechápe nebo prostě ignoruje a pak se to jednoho dne zlomí a hned je to lepší. Mě opravdu pomohlo začínat hru, když je hodný a když zlobí (kouše do bot, štěká) tak rozhodně hru neopětovat, ani odstrkováním ani na něj moc neřvat (bere to jako že štěkám, tak on bude taky). Prostě rázné NE a ingnoruju. No a když chce náhodou dál kousat, tak ho odchytnu a zavřu mu papulu rukou a chvíli držím - což nevím jestli je dobře, strašně zoufale u toho kňučí i když mu tu tlamu držím jen lehce, ale dá většinou pokoj. Teď už to začíná konečně respektovat, jednou štěkne, asi že chce mít poslední slovo, ale potom dá pokoj, což je pro mě hlavní...třeba za dvě za tři minutky si s ním třeba začnu hrát s hračkou.
Taky nedávno začal chápat, když mu připravuju jídlo (krmíme spíš masem, proto ta příprava), že bude jídlo a tak kolem mě začal tancovat a poštěkávat. Než mu misku dám, tak vyžaduju sezení na místě v klidu asi půl minutky. Po týdnu je výsledek ten, že kolem mě sice tancuje (po odeslání na místo tam vydrží chvilku a jde zpět), ale v momentě když se otočím s miskou v ruce tak nacouvá zadečkem na pelech a sedí tam úplně v pozoru Takže snad jsme na správné cestě. Chce to trpělivost - to si opakuju jako mantru několikrát denně.

Jinak já si na dnes udělala volno právě na psaní bakalářky, ale včera odpoledne jsem vyzvedla poštu a zjistila jsem, co všechno zase na úřadech pohnojili (zkrátka se rozhodli, že VŠ končí v červenci, přestože mají potvrzení do 20.9., nehledě na to, že budu pokračovat na magistra). Takže místo psaní bakalářky jsem celý dopoledne lítala po úřadech, pak jsem přišla unavená příšerně, tak jsem si na 2 hoďky shrupla. Shrnu to, napsala jsem asi stránku a kousek, protože po večeři jsem dostala zimnici, horečka mi vylezla na 39,5°C a tak tu polehávám a nejsem schopná ničeho. A to mi to šlo tak od ruky

Ahoj, děkuji za přivítání. Jmenuju se Veronika, to byl dobrý tip
Od 7.7. mi dělá společnost pejsek Auvergneského ohaře. Původně jsme chtěli fenečku, ale ta nám asi nebyla přána a protože jsme měla vybranou chovatelskou stanici a na vrh jsem čekala půl roku, tak jsme nakonec vybrali Targa. Je to zvláštní, jak člověk míní a život mění - potkávám jednu paní s téměr stejně starým GR a ta zase chtěla pejska a mají nakonec fenku. Dneska by je člověk nevyměnil.
Je to první opravdu můj pes. Jinak se psy nějaké zkušenosti mám ze širší rodiny a od známých, všichni mě vždycky měli rádi a úplně přirozeně poslouchali na slovíčko, líp než majitele. A co myslíte, že dělá Targo? Ten mi na to samozřejmě peče teda snaží se a já se zase snažím trvat si na svým
Na jeho obranu tedy musím říct, že to je asi tím, že je štěně...občas nechápe co přesně chci, navíc po změně prostředí mě měl jako jedinej záchytnej bod v úplně cizím světě a pořád si mě hlídal, což teď už zná místa kam chodíme a tam se už se chová jinak, zatímco panička si zvykla na oddané štěňátko, naivka
Jeho aktuální kousek je, když ho přivolávám na krátkou vzdálenost nebo jdeme po cestě domů a já ho přivolávám dozadu k sobě, tak kouká jakože "jsem snad dost blízko, ne?/proč bych chodil zpátky, když ty můžeš přijít ke mně, máš to po cestě" Zkrátka blbej není
No a v mezičase píšu bakalářku, na což mi moc času nezbývá nehledě na to, že prokrastinování na fauně a stránkách ohledně loveckýho výcviku opravdu skvěle oddaluje výsledek Nejlepší na tom ovšem je, že můj vedoucí se patrně neobtěžoval ani přečíst tu část, kterou jsem mu poslala před měsícem...na to, že to mám 26. finálně odevzdat výborné

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

teddy04 napsal(a):
Hezký den, hledala jsem netu jakékoli téma, kde by diskutoval někdo s anglickým buldokem a tato diskuze je asi jediná . Snad nebude vadit, kdybych se přidala. Mám doma 3 měsíční štěndo a ráda bych, kdyby se někdo podělil o zkušenosti a zážitky. Náš předchozí pes byla Bordeauxská doga a nějak se s AB ztrácím :-DD. Je to diametrálně odlišné. Všude popisovaná klidná povaha, výchovu zvládne i úplný začátečník se mi zatím nepozdává :-DDD. Je to raubíř, všechno musí vzít do pusy, nejraději kouše do ruk a nohou (útoky na nohy hlavně venku je strašná legrace). Momentálně nejlepší zábava jsou krtince. Hrabat se v nich, mít hlínu v puse, to je suprový. Když vidí cizí lidi nebo dokonce děti, úplně ohluchne a jako bych neexistovala . Budu ráda za reakce .
Přeji hezký den Zuzka

Já sem občas nakoukávám, tak se konečně přidám. Tohle dělají asi všechna 3 měsíční štěňata, chtějí si hrát. Já mám ohaře, už jsem ho skoro odnaučila do těch nohou (hlavně teda bot a tkaniček) kousat, ale místo toho na mě štěká, vrčí a přesvědčuje mě ke hře. Pro nezávislého pozorovatele asi moc velká sranda.
Snažím se ho učit, že hraní bude když je hodný. Začnu hru, když je zrovna klidný (nejradši má přetahování nebo válení ho po zemi a okusování mých rukou), potom dám povel Dost! nebo Pusť!, když to splní (ze začátku jsem si pomohla lehkým zmáčknutím tlamky ze strany), tak může hra pokračovat. Někdy to prokládám ještě krátkým cvičením sedni, lehni, zkoušíme přinášení - ale to je jedno co, něco co se zkrátka zrovna učí nebo umí. Když zlobí, hračka se uklízí a panička hází ignore mód (a když mě hodně vytáčí, tak ho chytnu, zavřu mu klapačku a zahřmím ne - ale to neradím, ale někdy hodně přehání a já bohužel nemám trpělivost čekat, až ho to přestane bavit). Už pomalu začíná chápat. Myslím, že tohle je celkem použitelný na všechny psy.

Jinak buldočka tu má Hanka, tak ti třeba poradí víc. Ale taky je to pěkný třeštiprdlo, holt trpělivost a čekat než dospěje. A nezapomeňte si to i trochu užívat, jednou Vám to třeba bude líto, že už dospěl

Přesně tak, zakázat jí nic nemůžou, jedná se o soukromý majetek, nikolik kolektivní. Společenstvo vlastníků rozhoduje o společných částech domu - chodby, střecha, sklepy apod.
Upřímně i dost pochybuju, že se dá plošně zakázat chov zvířat v domě, opět je to zásah do vlastnických práv. Možná pokud by to bylo v těch stanovách od začátku, tak se by se dalo odvolat na to, že s tím vlastníci bytu souhlasí, ale pokud by se to takto měnilo až dodatečně, tak je to podle mě napadnutelné, přece si nebudu kupovat novej byt pokaždé, když se půlka domu dohodne na nějaké zhovadilosti. Do toho, co člověk má nebo nemá v bytě, je každému sousedovi h...o, byt není součástní spoluvlastnictví (aspoň teda standardně člověk vlastní byt a příslušné podíl na společných částech domu plus pozemku pod domem, nikoli jenom díl domu - tak to bývalo v některých družstvech a potom sousedi rozhodovali skoro o všem, včetně toho jestli můžete mít psa nebo byt pronajímat) Asi bych se poradila s nějakým právníkem či poradnou.
Každopádně vaše babička se může dopouštět přestupku proti občanskému soužití (nebo tak nějak) pokud štěkot přesahuje určitou hranici hluku nebo pes štěká v době nočního klidu. Z toho důvodu a taky z pohledu morálky/etiky bych doporučovala s tím štěkotem něco dělat. Tipů se tu dá dohledat víc.