Dobrý den. Jestli Vám mohu doporučit, tak si pořiďte anglického špringršpaněla nebo velššpringršpaněla. Jsou to krásní lovečtí psi s velice milou, nekonfliktní povahou, určitě nejsou trvdohlaví, měla jsem oboje a nedám na tuto rasu dopustit. Mám jen ty nejlepší zkušenosti! Jsou to psi milující svého pánička a celou rodinu, vhodní k dětem.Mohu jen doporučit!!!

lesnížínka napsal(a):
A není to ta pejsa, jak si panička pořídila, pak měla úraz, pejsana vyrůstala u syna a pak řešili, kde tedy bude dál? Je zpátky u paničky, ale se jí stýská po synově rodině, ve které vyrostla?

Dobrý den. Ano, jsem to já, která měla zlomenou nohu a pes byl víc jak 4 měsíce u syna. U syna podložku neměla, bydlí v domku, takže mohla být kdykoliv vypuštěna na zahradu. U mně je již 7 měsíců, má mě a já ji velmi ráda. Pokud navštívíme syna a zvednu se k odchodu jde ráda se mnou domů, stejně tak při návštěvě syna u mně a syn ji vybízí, zda chce jít s ním, nejde a chce být se mnou. Tam bych asi problém neviděla, ví, že její domov je u mně. Ale máte pravdu, že když jsem si ji vzala zpátky a moje noha ještě nebyla úplně v pořádku, tak jsem ji jako jedinému mému psovi dala do pokoje podložku. Ze začátku se jí to stalo jen občas, nyní ale se to stupňuje, přesto, že já už mám dávno nohu v pořádku a chodíme opravdu na poměrně dlouhé vycházky a to pravidelně 6 krát denně, což spousta pejskařů v okolí rozhodně nedělá a psy mají čistotné. Napadlo mě, zda právě ta četnost vycházek není příčinou toho, že její močový měchýř není zvyklý vydržet delší dobu bez vyprázdnění.

Dobrý večer.
Mám rok a čtvrt starou maltézačku, jsem doma, takže chodíme denně 6 x venčit, většina vycházek je minimálně hodinová. Přesto se mi fenka doma klidně počurá, při mé nepřítomnosti cca 3 hodiny i pokaká. Nachlazená není.
Jsem z toho už zoufalá!
Je to můj v pořadí již pátý pes, ale žádný z předchozích mi v tomto věku toto nikdy nedělal. Je fakt, že momentálně i hárá, takže má větší potřebu močení, ale 2 až 3 hodiny by snad měla zvládnout.
Nevím si už rady. Jenom stále peru a čistím, protože mám koberce.
Prosím o slušné odpovědi.

Chodit venčit labradora 2 krát denně je zoufale málo. Mám malé plemeno a chodíme 6 krát denně, ale jsem doma. Chápu, že pokud člověk chodí do práce, tak tolikrát venčit nemůže. Ale přesto - 2 krát denně je hrozně málo. Zkuste si jít sám/a/ dvakrát denně na záchod! Vůbec se nedivím, že si doma uleví, co má chudák dělat!

Jenomže to už je druhé hárání. První bylo podobné.

Dobrý den.
Mám roční fenku maltézáčka. Je to má třetí fena v životě, ale první, která tzv. skrytě hárá, což mi dnes potvrdili i na veterině provedením sona a cytologickým vyšetřením.
Fenka vůbec nekrvácí, nemá ani zduřelou přezku, tak že se něco děje jsem vypozorovala jen tím, že se neustále olizuje a táhnou k ní psi.
Prosím pejskaře, kteří mají zkušenost se skrytým háráním o radu, jak tuto situaci řešili. Do kastrace se mi vůbec nechce a také rodina je zásadně proti. Na druhé straně mám do budoucna strach, když to nepoznám, že hárá, aby mi ji náhodně nenakryl pes.
Je velmi akční, hravá, ráda si hraje s pejsky a pouštíme ji i na volno.
Děkuji za slušné odpovědi.

Mám štěně maltézačku, má 11 měsíců. Poprve byla stříhaná v necelých 5 měsících, podruhé v 10 měsících. Na výstavy nepůjdeme a z praktických důvodů je krátká srst super ! Snadno se vyčesává a nedreduje. Určitě se moji holčičce v těchto horkých dnech po ostříhání i ulevilo a vypadá moc pěkně. Doporučuji.

Zadavatelka: Moc všem děkuji za Vaše názory a musím přiznat, že mi hodně pomohly i uklidnily. Fenka nás má ráda všechny, ale s mladýma , kde jsou i vnučky, se vyblbne a vyběhá , což je pro ni určitě lepší. Jak už jsem ale psala, mladí chodí do práce, děti půjdou do školy a byla by u nich sama doma, což nikdo z nás nechceme. A máte pravdu. Je ve mně i kousek žárlivosti. Mám psy už přes 30 let a nikdy jsem si s nikým psa neprohazovala, vždy jsem se starala o svého psa sama. Bohužel, situace se vzhledem k věku a mému zdravotnímu stavu změnila, tak je to zkrátka jinak a musím se s tím smířit. Svým mladým jsem za jejich pomoc s fenečkou nesmírně vděčná, protože jinak vůbec nevím, co bych dělala, když se mi stal ten úraz. Všechny pejskaře srdečně zdravím!

Prosím o Váš názor na následující situaci. Už jsem sem psala v březnu.
Po komplikované zlomenině kotníku se péče o mé, tehdy 4-měsíční štěně maltézačky ujala rodina mého syna. Bydlí v rodinném domku se zahradou a fence se velmi věnovali a velmi si ji oblíbili. Nyní má fenečka 8 měsíců a já jsem si ji vzala k sobě domů. Bohužel stále chodím o holi a chodím na rehabilitaci. Při vycházkách s pejskem tedy musíme chodit s ohledem na tento můj problém pomalu a na vodítku, poněvadž ji nemám zatím naučenou chodit na volno a se svým postižením bych ji nedohonila. Opačně to má ale u syna a jeho rodiny. Protože se jí mohl od těch 4 měsíců věnovat, chodí s ním na volno a poslouchá ho na slovo. A teď k mému problému.
Se synovou rodinou jsme se domluvili, že přes týden bude fenka se mnou / bydlím bohužel v paneláku/, protože já jsem panička, ale o víkendech, kdy syn s rodinou chodí na delší procházky nebo jezdí do přírody, budou fenku brát s sebou, aby měla více pohybu. To by bylo všechno v pořádku, jenže oni si fenku vyzvednou třeba již v pátek, takže u nich, kde víc jak 4 měsíce v útlém věku žila, spí a po výletu nebo vycházce si ji opět nechávají přes noc, místo aby mi ji jako její paničce přivezli domů. Takže z naší původní domluvy vznikla jakási střídavá péče, což se mi nelíbí, protože se jedná o 8-měsíční štěně a já si myslím, že má v hlavě zmatek, kde je vlastně její domov.
Ona celou synovou rodinu strašně miluje,vždy se s nimi bouřlivě vítá, ale myslím si, že má ráda i mě, vítá se i se mnou. Ale je mi jasné, že s mladýma se vyřádí a vyblbne, což se mnou ,alespoň prozatím ,nejde. Trvale si mladí fenku vzít ale nemohou, chodí do práce a děti už snad konečně půjdou do školy. Byla by doma sama a já jsem doma v důchodu.
Ráda bych znala Váš názor, zda tato situace, kdy štěně třeba celý víkend žije a spí u syna, kde byla před tím nepřetržitě celé 4 měsíce, kdy jsem si léčila zlomený kotník a poté je v týdnu zase v mé domácnosti, pro štěně špatná a jak se v této situaci zachovat, aby to štěně nějak psychicky neodneslo. Sama si myslím, že vycházky ano, ale po ní by měli mladí štěně vrátit ke mně, aby věděla, že domov má u mě.

Dobrý večer.
Dnes při vyndávání klíštěte, které nebylo téměř vůbec napité, takže asi jen chvíli přisáté, se mi podařilo ho přetrhnout a část zůstala mé fenečce-štěněti pod kůží. Poraďte prosím, zda jen vydezinfikovat nebo potřít něčím masným?
Zítra hned zajdeme k veterináři pro pipetu, ale jak to ošetřit teď ? Mám strach, aby to nehnisalo.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já bych si pejska nechala. Mají ho teď chvíli vnučku baví. Nicméně až půjdou do škol a pes by sám řval v bytě až nebudou mít holky tolik času... Bůhvíjak to bude potom. Nehledě na to že je jí 13 a za dva roky už jí bude pes nejspíš kdesi. Nebo ne kdesi ale ne na prvním místě. Já bych si fenku vzala zpět. Vnucce umožnila venčení, chození ke mě. A časem třeba jedno přespání u nich občas. Ale nechala bych si ji. Teď na ni mají času dost se školou a normálním režimem to může být jiné. Však psa bude mít nadosah a může za ním téměř kdykoli. A vy i její rodiče si aspoň ověřit že ji zvíře fakt baví a oplatí se jí pořídit vlastní.

Napsala jste to přesně, jak to cítím já.

Ano, napsala jste to přesně, jak to bylo. Když jsem pořizovala štěňátko, bylo domluveno, že v případě kdybych nemohla nebo i nebyla, tak se o pejska postarají. Nikdo z nás netušil, že to přijde tak brzo a postihne mě tak závažný úraz. Fenečku si nechám, jenom ještě potřebuji trochu rozchodit ztuhlou nohu. Vnučky mohou kdykoliv za ní přijít nebo si ji půjčit. Máte pravdu, teď jsou doma, tak je pejsek zábava, ale až půjdou do školy, už je to tak jistě brát nebude. Kromě toho by byla sama doma, což bych nesnesla, když jsem sama v důchodě a času mám dost. Ani nevíte, jak se těším až ten miláček bude zase se mnou!

Máte pravdu. Mladí nebydlí ode mně zas až tak daleko. Navrhnu ji to jako řešení.

No tak teď jsem se dozvěděla, jak to asi je. Problém s vrácením fenečky má hlavně moje mladší, 13-letá vnučka, která prý pláče a chce si fenku nechat. Je to těžké dilema! Fenku jsem piplala od 8 týdnů a protože jsem sama, vytvořila jsem si k ní velké citové pouto. Když jsem ji pořizovala, tak jsem se těšila, jak si ji od štěňátka vychovám, bohužel díky tomu nešťastnému úrazu je všechno špatně. Dnes mi konečně dovolili sundat ortézu a začít chodit, takže fyzicky na tom zatím nejsem zdaleka dobře, to znamená, že pejsek bude patrně muset zatím dále být v synově rodině a její vztah s nimi se bude dále prohlubovat. Na druhé straně, když přijdou na návštěvu, skočí mi miláček do náručí a vidím, že je šťastná jako blecha, nezapomněla na mě. Držte mně pěsti, ať se správně rozhodnu. Vnučce bych samozřejmě pejska přála, ale mohou si pořídit jiného, vždycky chtěli jiné plemeno, konkrétně jorkšíra. Je to pro mě hrozně těžké!

Vztahy se synovou rodinou i synem samotným mám dobré, tam není žádný problém. Ale oni chodí oba do práce a já jsem doma, v důchodu. Přes den je fenka s vnučkami, které mají distanční výuku, ale pokud by chodily do školy, tak tam bude zavřená sama.
Snad do té školy děti přece někdy půjdou! Vztahy v rodině nám to rozhodně nerozhádá, fenečku si mohou ode mně kdykoliv půjčit na vycházku nebo i domů, tam problém není. Prostě to bude takový rodinný pes. Dotaz byl myšlen spíš tak, jestli další přesun opět ke mně fenka špatně neponese a nezpůsobí jí to nějaké trauma, když už je zvyklá zase jinde. Přiznám se, že vzdát se jí ale nechci.

Dobrý den. Ráda bych znala názor pejskařů a chovatelů na tento problém.
Vloni v říjnu jsem si po smrti své nemocné fenky pořídila štěně, malé společenské plemeno. O fenečku jsem se starala dva a půl měsíce, kdy jsem si v polovině prosince při jedné z vycházek komplikovaně zlomila nohu v kotníku. Následovala hospitalizace, operace, sádra a dodnes dlaha. Fenečku si k sobě vzala rodina mého syna a tři měsíce se o ni stará, tedy déle než jsem ji před úrazem měla já. Moc si ji oblíbili, ba přímo zamilovali a dnes, když mi konečně doktor dovolil normálně chodit a nohu zatěžovat, mají problém mi fenečku vrátit s tím, že si mám pořídit jiného pejska, že pes bude mít v hlavě zmatek, že je temperamentní a já určitě alespoň ze začátku nebudu moct chodit na žádné větší procházky. Já ale o holčičku přijít nechci, mám ji také moc ráda, byli jsme v kontaktu i když jsem byla nechodící, protože mě s pejskem navštěvovali.
Ráda bych znala názor Vás pejskařů, zda opravdu fence nějak ublížím, když ji vezmu od syna, kde je teď doma zase zpět k sobě. Udělám ji v hlavě zmatek, kde je vlastně doma?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Navařit dětem pro psa do zásoby a zamrazit (vždy třeba na týden), to by nešlo? To mi přijde jako nejjednodušší řešení. Pokud to tomu psovi potomci nesežerou

Dala jsem na Vás. Uvařila jsem dnes celé kuře, které bylo v mrazáku, obrala, nakrájela, naporcovala a i s rýží poslala mladým. Kromě toho jsem ale objednala granule Brit Care pro štěňata, bezobilnou řadu.

lupus4 napsal(a):
Už jste četla SZ ?

SZ je co prosím ?

lupus4 napsal(a):
Už ji máte doma ?

víte ono opravdu kvalitní granule s masem, je vlastně oxymoron

máte SZ

Doma ji mít bohužel nemůžu, protože mám nechodící sádru. Až bude doma samozřejmě budu vařit hlavně maso a zeleninu, ale v této situaci, kdy syn i snacha chodí do práce a mají málo času ji vyvařovat nebudou, proto chci objednat opravdu kvalitní a přitom velikostí malé granulky,Ale v tom množství se prostě nevyznám. Proto potřebuji poradit a zítra objednám přes net s dovozem domů.

To mi opravdu nikdo neporadíte ?