Zdravím,
jezdím u soukromníka, který nedávno koupil a1/1. Kdysi jezdil dostihy, ale snad jen dva roky, poté si ho koupila slečna, která ho měla na rekreaci. Poslední 4 roky nebyl jezděn pravidelně - nevím jak často. Ale co mě trápí tak jsou kopyta.- má je zdravá, asi byl předtím naboso. Zatím s ním chodíme krokovky, popř se procházet po okolí, aby si zvykal. Když jde po trávě nebo po rovném, tvrdém povrchu, na kterém nejsou kamínky, tak jde v pohodě, ale jakmile máme přejít i třeba jenom kousek, tak chodí jak na jehlách. Co s tím? zvykne si časem?
Majitel má kobylu, ta je taky citlivá, ale u něho je to horší. Majitel nechce kovat - jsem ráda, když kovář přijede pravidelně vystrouhat kopyta. Bohužel přejít takový povrch musíme, ne vždy se dá dostat hned na jiný povrch.
Jak mu teda pomoc?
Pak tedy na špatných úsecích sesedněte a kobylu převeďte.Taky jsem to tak dělala, než jsem objevila dobrodiní botiček.
A už je možno je získat z druhé ruky.Je to tím, že po sundání podkov a kvalitní úpravě kopyt, dostanou ten správný tvar, na který už původní botičky nepasují.Kupují se tedy nové.
basslover
napsal(a):
Nad botičkama jsem taky uvažovala, ale musela bych našetřit - koník přeci jenom není můj, a jsem studentka. Kobyla vyloženě nechodí špatně, jenom nemá ráda větší kamínky, popř, když není delší dobu vystrouhaná, tak i ty menší.
Technická poznámka na začátek - poslední vaše věta mi nezní moc logicky, není tam chyba? Kopyta totiž bývají citlivější po vystrouhání, čím delší čas od strouhání, citlivost se snižuje.
Problém může být jednak v tom, kdo strouhá - možná to dělá příliš razantně. Lepší než velký zásah jednou za dva měsíce, jsou častější úpravy "po kouskách" - to koně snášejí obvykle mnohem lépe.
Další věc je, že bosý kůň větší kamínky nejspíš nebude mít rád nikdy, je to celkem přirozené, není to žádná patologie. Tady už je to o tom, jak moc je člověk ochoten svému parťákovi vyhovět na úkor svého svezení. Já bych třeba chůzi po kamínkách minimalizovala a pokud jsou všude kolem a jinak to nejde, pořídila bych botičky. Nemusí to být zas taková finanční darda, mohou být i použité.
A úplně poslední věc - na větších kamenech může blbě chodit i kůň na podkovách, mají-li šutry tu správnou velikost, do kontaktu s chodidlem se dostanou a je to o to horší, že okutý kůň mívá o dost víc vyřezané chodidlo.
Souhlasím se SISI58 - chtělo by se to zamyslet nad tím, kdo a jak kopyta upravuje. Na první pohled mohou vypadat hezky, ale to ještě neznamená, že jsou zdravá. Například když kovář orašpluje zvnějšku celou stěnu, tak je to hezké na pohled, ale ve skutečnosti je ta stěna sukňovitá a po zásahu rašplí ztenčená, s roztaženou bílou čárou (do které se mohou dostávat kamínky) a tím pádem bude asi i ploché chodidlo. Navíc to, že je citlivá i při delších intervalech ve strouhání mě navádí k myšlence, že by tam mohl být zakopaný větší pes než jen ploché kopyto. Je otázkou čistě akademickou, nebo spíš věšteckou, jestli se to dá správným strouháním spravit nebo ne. To je velice individuální. Znám 25 letého plňase, který 15 let běhal, pak ho zuli a má kopyta klenutá, že by mu je kdejaký jiný mohl závidět a znám plňasku, která má kopyta zničená tak, že vyjížďku bez bot zvládá jen na měkkém a trávě.
Ad boty - určitě dobrá pomůcka jak koni ulevit ať už se bude jednat o přechodná stav než se kopyta spraví nebo o trvalou záležitost u těch hodně deformovaných. Bazar/druhá ruka je cesta.
Pokud nafotíte a přiložíte fotky, třeba budu schopná aspoň trošku poradit nebo nasměrovat...