Přežité zvyky starých koňáků

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Proč? Dnes taky zcela běžná praxe...

Hehee taky jsem to chtěl napsat.

Jj, Vlaštovko, spíš by se toto téma mělo jenovat Bohužel nepřežité zvyky starých koňáků
Trošku se obávám, že téma se zvrhne...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když jsem jako dítě poprvé přišla ke koním, bylo všechno trochu jinak. Vzpomíná si někdo z vás na takové ty zažité zvyky, podle kterých se postupovalo a ke kterým jsou dnes už trochu třeba pracnější, ale zato ke koni šetrnější alternativy? Teda ony ty alternativy byly vždycky, ale to se o nich nepořádaly víkendové kurzy pro bohaté :) Tím tedy nechci říct, že všichni koňáci, kteří jsou dneska třeba už na pravdě boží, to dělali špatně, naopak. Jen jsem se tak zamyslela nad oddílovými léty v létech devadesátých...:

- na začátku hodiny je třeba dát koni párkrát preventivně bičem, aby nečuměl a věděl, že se pracuje
- přilbu nosí jen ten, kdo se teprve učí, pokročilejší jen na skákání nebo ven, zkušení nikdy
- provozáci stojí na štontě, soukromí koně v boxu
- na vodění koně si beru štajgru, ohlávku nerespektují
- když kůň někam nechce jít, snažím se ho tam dostat silou (takové to zběsilé kopání do koně třeštícího oči na branku, protože ho po týdnu někdo vytáhl ze stáje)
- je úplně normální, že se při hodině padá, a to hodně.

Z toho, co píšete, by mohlo platit, že se padá a že se do koně kope.
A že koně stáli na štontu a sporťáci měli box.
To ostatní jsem nezažila.
Co bych přidala je, že se koně moc nepouštěli do výběhu, aby si neublížili.

Já jen nevím jak to dělali, ale nejspíše platilo pravidlo jedno sedlo pasuje všem :).

mgtka napsal(a):
Já jen nevím jak to dělali, ale nejspíše platilo pravidlo jedno sedlo pasuje všem :).

Tak to je taky fakt, na to jsem si nevzpomněla. Taky jsme brali stejné sedlo na hubeného A1/2 a na malého křížence tvaru téměř dokonalého sudu... nechápu. Ale teda ti koně odření nebyli... že by díky tlusté filcce? ;)

ostatním diskutujícím: Omlouvám se za nechtěnou provokaci, pokud to tak berete. Měla jsem to pojmenovat: "Vaše vzpomínky na oddíl/staré časy aneb co dnes děláte (vy osobně) jinak a lépe".

mgtka napsal(a):
Já jen nevím jak to dělali, ale nejspíše platilo pravidlo jedno sedlo pasuje všem :).

Nad tímhle jsem už párkrát přemýšlela - měli jsme v oddíle několik sedel, která se měnila pořád dokola na různé koně. Sporťáci měli často své osobní sedlo, na závody a šlo na koně s nima, ne s koněm.
Myslím, že to mělo hodně společného s vyrovnaností exteriéru - podle mě nejspíš díky hodně podobným původům: u nás stáli hřebci z linie Quoniam II-III a druhý Gidran, toho později nahradil Mykonos (můj nejoblíbenější hřebec - kdyby byl ještě živý, dala bych si ho na kobylu ještě dnes - z nostalgie a protože byl nádherný pan kůň a miláček). Hříbata měli původy jako přes kopírák - několik generací zpět různě Gidran - Przedswit - Quoniam - Mykonos. Exteriérem si byli koně dost podobní - mohutní, obdélníkoví, hrubší, siloví, klidnější. Ráno kobyly odtáhly valník s hnojem a odpoledne odchodily hodinu. O víkendech se skákalo, nebo se jelo na závody.
Když se koupila první kobyla "vysoko v krvi", chodili jsme se na ní dívat, co to je za zjev, byla úplně jiná ostatní kobyly - hubená, křehká a plašan.
Dnes je spousta plemen, kříženců čehokoliv s čímkoliv, a i papírové ČT může být cokoliv - od skoro plňase až po čistého němce. Jsou extra původy a exteriéry na drezůru i na skákání. Na tu různorodost pak najít sedlo je opravdu věda.

Drive taky bylo normalni, ze clovek chodl alespon mesic (minimálně) ke konim jen pomahat a koukat se jak ostatni jezdi-ucit se troreticky, pak si teprve zacal obcas sedat na kone. Taky si toho jinak vážil. Ale nevim, kdo by to v dnesni dobe vydrzel...u nas mají někteří problem, kdyz se po nich chce, aby se postarali o kone po jezdeni...

Nasedá se zleva.
Kůň se vodí zleva.
Sedlá se zleva.
Nohy se na čištění kopyt zvedají vždy ve stejném pořadí.
Kůň bez udidla nejde ovládat.
Kůň si mimo box neodpočine.
Koně co dostávají pamlsky jsou rozmazlení a pamlsky si vynucují.
Koním se nesmí sahat na uši, protože je mají citlivé! (to je kurz čjf před třemi lety!)
Rukavice jsou běžnou součástí jezdecké výstroje, protože jinak bude mít jezdec odřené ruce od otěží.

Obecně ten přístup, že kůň je líná zákeřná bestie, která čeká jen na to, až nás bude moct pokopat, pokousat a převzít velení. (čímž neříkám, že není dobré dodržovat základní bezpečnost!).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Drive taky bylo normalni, ze clovek chodl alespon mesic (minimálně) ke konim jen pomahat a koukat se jak ostatni jezdi-ucit se troreticky, pak si teprve zacal obcas sedat na kone. Taky si toho jinak vážil. Ale nevim, kdo by to v dnesni dobe vydrzel...u nas mají někteří problem, kdyz se po nich chce, aby se postarali o kone po jezdeni...

No, tak to záleží na podmínkách - já chodila do oddílu za příspěvek nula nula nic, takže jsem makala jako šroub (třeba plela záhony kolem stáje nebo natírala plot, takže když pak byla v nabídce jakákoliv práce s koňmi - třeba odvedení divé zvěře do haly na tom zmíněném štajgru, tak jsme se o to všichni rvali) a na koně jsem si sedla... jednou za 14 dní? A to třeba jen na krokování sporťáka po tréninku. Na druhou stranu když pak přišla platící paní, tak jsme se zas všichni předháněli, kdo jí koně připraví a kdo ho odsedlá atd. Každý jsme měli svého koně, o kterého jsme se starali, takže jsme ho samozřejmě chtěli nacajkovat, aby to všechno hezky sedělo.

Takže - pokud si někdo za ježdění platí, a dneska se za to neplatí málo, tak koukání kolem je libovolné a vlastně i ta práce okolo. To je pak na ochotě lidí.

JL napsal(a):
Nasedá se zleva.
Kůň se vodí zleva.
Sedlá se zleva.
Nohy se na čištění kopyt zvedají vždy ve stejném pořadí.
Kůň bez udidla nejde ovládat.
Kůň si mimo box neodpočine.
Koně co dostávají pamlsky jsou rozmazlení a pamlsky si vynucují.
Koním se nesmí sahat na uši, protože je mají citlivé! (to je kurz čjf před třemi lety!)
Rukavice jsou běžnou součástí jezdecké výstroje, protože jinak bude mít jezdec odřené ruce od otěží.

Obecně ten přístup, že kůň je líná zákeřná bestie, která čeká jen na to, až nás bude moct pokopat, pokousat a převzít velení. (čímž neříkám, že není dobré dodržovat základní bezpečnost!).

Ad rukavice - já je, pokud tedy nemrzne, nenosím a říkám si, že aspoň pro mě bude signálem, že pokud se mi ty ruce někdy odřou, tak je někde chyba. No možná se mi to, až se třeba v nějakém opravdu prů*se*ru budu snažit koně zastavit venku opravdu tím rvaním za udidlo, vymstí, ale tak doufám, že to bude výjimečná extrémní situace...

My se dříve bili o to, abychom koně mohli vyčistit, protože jsme se k nim jinak nedostali. No jo no, jenže dneska je vše úplně jinej level, a se svými "znalostmi", tedy v dnešní době spíše neznalostmi, se nechytám, trendy jsou jinde, takže vlastně vše co je postaru či jinak, než se dnes "učí" je špatně.

Náhodou docela zajímavé téma.. Mě se zdá, že lidi měli dřív více zdravého rozumu než kurzů a školení.Možná to někdy bylo lepší.Nezažil jsem tu dobu a tak jenom z vyprávění mohu soudit.

Vzpomínám na dobu před 30 lety, když jsem u koní začínala a vybavuju si spíš to, čeho se držím doteď.

Podsedlovku (tehdy filcovku), pokládám na koně od krku k zádům, aby se pod ní neobrátily chlupy.
O zvednutí nohy se kůň požádá slovy "dej nožku" a "pohlazením" nohy.
Sedlo chytnout na podbřišník ve stáji, venku skoro-dotáhnout, ze sedla po chvíli kroku dotáhnout úplně.
Ze šetrnosti ke koni je lepší nechat se do sedla vyhodit.
Do stáje i ze stáje se chodí minimálně 10minut krokem.
Koně pouštím z vodítka až v boxu, nikdy ne před boxem.
Hřbílko vyklepávám vždycky před boxem, nikdy ne v boxu.
Ve stáji ani na dvoře se nekřičí, nemlátí lopatama ani ničím neháže.
Atd...

Bylo mi tehdy 15 a tyto návyky jsem získala v dostihové stáji, kde bylo cca 50 koní. Nezřídka jsem jela i 4 koně za den (když muselo třeba 18 koní ven a byli jsme na to jen 4 jezdci). A šlo to... Koně byli vychovaní a lidé kolem nich se chovali slušně.
Snad jediné, co asi tak úplně neplatí je, že martingal si pamatuju výhradně jako pomůcku na zlobivého koně. Když někdo dostal nakázáno, že si má vzít martingal, tak to už bylo něco.

Ještě bych přidala usilovné pohybování koně s kolikou, vodění do úmoru, či dokonce nucení do klusu či cvalu.
A hlavně si nesmí lehnout, jinak se mu přehodí střeva.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ad rukavice - já je, pokud tedy nemrzne, nenosím a říkám si, že aspoň pro mě bude signálem, že pokud se mi ty ruce někdy odřou, tak je někde chyba. No možná se mi to, až se třeba v nějakém opravdu prů*se*ru budu snažit koně zastavit venku opravdu tím rvaním za udidlo, vymstí, ale tak doufám, že to bude výjimečná extrémní situace...

Ja napríklad tiež nie, ale zase, ak niekto ide do stajne z kanclu, nie je zvyknutý pracovať rukami, ľahko sa môže odrieť, či spraviť si otlaky na rukách. A to potom v práci nemusí dobre vyzerať...
Z tých starších zvykov mi momentálne napadá akurát to, že sa kone nepúšťali do výbehov a to skoro vôbec. samozrejme, aby si neublížili.
Ináč k tým sedlám, tiež sme mali univerzálne, ktoré sedeli každému. Nepamätám si ale ani nejako, že by kone boli odrené, či biele chlpy... akurát u jednej kobyly s výrazným kohútikom sa jej dávalo tzv. " okno", vyrezaná diera do molitanu, aby sa sedlo dvihlo vpredu...a helmy sa odkladali hneď po dosiahnutí 18.-tich, lebo veď čo sa mi môže stať...

Čajda napsal(a):
Vzpomínám na dobu před 30 lety, když jsem u koní začínala a vybavuju si spíš to, čeho se držím doteď.

Podsedlovku (tehdy filcovku), pokládám na koně od krku k zádům, aby se pod ní neobrátily chlupy.
O zvednutí nohy se kůň požádá slovy "dej nožku" a "pohlazením" nohy.
Sedlo chytnout na podbřišník ve stáji, venku skoro-dotáhnout, ze sedla po chvíli kroku dotáhnout úplně.
Ze šetrnosti ke koni je lepší nechat se do sedla vyhodit.
Do stáje i ze stáje se chodí minimálně 10minut krokem.
Koně pouštím z vodítka až v boxu, nikdy ne před boxem.
Hřbílko vyklepávám vždycky před boxem, nikdy ne v boxu.
Ve stáji ani na dvoře se nekřičí, nemlátí lopatama ani ničím neháže.
Atd...

Bylo mi tehdy 15 a tyto návyky jsem získala v dostihové stáji, kde bylo cca 50 koní. Nezřídka jsem jela i 4 koně za den (když muselo třeba 18 koní ven a byli jsme na to jen 4 jezdci). A šlo to... Koně byli vychovaní a lidé kolem nich se chovali slušně.
Snad jediné, co asi tak úplně neplatí je, že martingal si pamatuju výhradně jako pomůcku na zlobivého koně. Když někdo dostal nakázáno, že si má vzít martingal, tak to už bylo něco.

Díky za zkušenosti, ten zažitý dril, jak popisujete, je doopravdy v lecčems užitečný - sama automaticky následuji tato pravidla dodnes (např. s tím posouváním sedla od kohoutku dolů, postupné dotahování - ještě teda dělám to, že před sesednutím povolím podbřišník o dírku, po sesednutí povolím úplně).

S tím klidem ve stáji bych ale řekla, že je to takové dvousečné. Samozřejmě, že ječení a povyk nemá rád nikdo, ale na druhou stranu je celkem užitečné, pokud si v blízkosti výběhu s koňmi nebo klidně i jízdárny třeba hrají děti nebo já nevím, řádí blázen s motorovou pilou :) Pak se to hodí, když jedno nebo druhé potkáte venku, koním je to jedno.

Čajda napsal(a):
Vzpomínám na dobu před 30 lety, když jsem u koní začínala a vybavuju si spíš to, čeho se držím doteď.

Podsedlovku (tehdy filcovku), pokládám na koně od krku k zádům, aby se pod ní neobrátily chlupy.
O zvednutí nohy se kůň požádá slovy "dej nožku" a "pohlazením" nohy.
Sedlo chytnout na podbřišník ve stáji, venku skoro-dotáhnout, ze sedla po chvíli kroku dotáhnout úplně.
Ze šetrnosti ke koni je lepší nechat se do sedla vyhodit.
Do stáje i ze stáje se chodí minimálně 10minut krokem.
Koně pouštím z vodítka až v boxu, nikdy ne před boxem.
Hřbílko vyklepávám vždycky před boxem, nikdy ne v boxu.
Ve stáji ani na dvoře se nekřičí, nemlátí lopatama ani ničím neháže.
Atd...

Bylo mi tehdy 15 a tyto návyky jsem získala v dostihové stáji, kde bylo cca 50 koní. Nezřídka jsem jela i 4 koně za den (když muselo třeba 18 koní ven a byli jsme na to jen 4 jezdci). A šlo to... Koně byli vychovaní a lidé kolem nich se chovali slušně.
Snad jediné, co asi tak úplně neplatí je, že martingal si pamatuju výhradně jako pomůcku na zlobivého koně. Když někdo dostal nakázáno, že si má vzít martingal, tak to už bylo něco.

Moc pěkné.

Nad těmi sedly taky přemýšlím čím víc hledám to optimální na svoje koně
Pořád říkám - měli jsme 20 koní ve stáji (většina oddílová) a na ně cirka 8 sedel. Všechny seděly všem, jen pro plňase bylo speciální plus molitan vystříhaný z matrace a občas, když se odřel, se muselo jezdit na vojenském (hrůůůza).
Koně chodili jen na hodinu denně, zbytek stáli v boxe (štontu), nakrmení ovsem, tedy se opravdu padalo hodně. HODNĚ. Helmy jsme ale vážně taky po 18 roce odkládaly nosily se jen na skoky (na vyjíďky zřídka, jen na hodně vyhazovací koně).
Kůň se "krotil" silou rukou, pokud to nefungovalo, tak průvlečkama!

Ale vyjma těch výše zmíných nešvarů mám taky spoustu vrytých a velmi užitečných návyků, a za oddíl jsem vděčná. Pořád mi vrtá hlavou, že bych chtěla zase dětem dopřát, začínat v oddíle...s partou podobně starých a naložených děcek, společně jezdit i pracovat kolem koní, sdílet zážitky... nemyslím, že v některých krajích je to utopie. Pokud se to pojme jako kroužek pro děti (stejně jako housle nebo keramika) a děti na to budou chodit, protože je to bude těšit, ne protože mají ambiciozní rodiče, které je do něčeho tlačí, tak věřím, že by to mohlo fungovat! Akorát vím, že jestli se do toho pustím, tak že "z toho nevystoupím"... a toho se "bojím" - těžko to provozovat v symbioze s vlastní rodinou...

Taky žiju z toho co jsem se naučila v oddíle před 30ti lety.Koně byli pořád čistí bylo nás v oddíle snad padesát na cca dvacet koní a čistilo se fakt důkladně.Nejdřív rejžákem rozčesat hřívu a ocas pak kartáčem od hlavy k zádi-před boxem se dělala gumovým hřibílkem kolečka z prachu nakonec otřít hadrem.Kobylám se vybíralo vemínko.Kopyta se vybírala před odchodem ze stáje a po příchodu domů.Žádná práce mi nevadila akorát jsem se netěšila na ježdění-šéf byl drobek magor a já se ho děsně bála.Taky jsem se bála starších holek -dost nás nováčky dusily.Spíš si pamatuju užitečný věci, ale nevím jak je to v oddílech dnes, přes dvacet let mám koně doma...

Před 30ti lety v oddíle se fungovalo podle vojenských pravidel.
Koně na štontech, pravidelně kydaní, pucovaní, krmení 3krát denně jádro, dvakrát seno.V zimě zout a do haly, na jaro nakovat a na kolbiště, nebo pak na vyjížďky.
Sedla po vojácích, ta nikdy neodřela koně, jen jezdce
Tlusté filce.Strouhačky a šlachovky max. plachtové, s koženými řemínky.
Uzdečky též po vojácích a celokožené otěže které po zmoknutí klouzaly.
Na začátku vždy 10minut krok, pak opracování na volné otěži na obě ruce, a až pak trochu sebrání a práce.Na konci zas na volnou otěž, krokovat.
Dodržování bezpečných rozestupů ve všech chodech.
Pravidla bezpečnosti při ustupování, čištění, vodění, zvedání nohou.Prostě při jakékoli manipulaci
Kvalifikovaní trenéři, nikoli dívčiny co "jezdí" o měsíc déle, než klienti.
Čištění z šatních kartáčů, kravské hřbílko a háček od tatínka, ohnutý šroubovák.
Pravidelné hodiny na mytí dlaždic kolem žlabů a napáječek, údržbu a mazání cajků, jízdy stoletou Aviií, hozeni na korbě, pro seno a šlapání do seníku.
Helmy, pár sametových "bonbonů" s vytahanou gumičkou, pouze na závody.
Gumovky, gumové jezdecké boty, šťastlivci pak kožené, sehnané někde po dědečkovi a o X čísel větší
Tepláky, stará trika, košile.
Namyslím, že tam bylo všechno šmahem špatně.
Chyběl výběh, do toho chodili pouze hříbata do tří let.Pak se udělalo nové kolbiště a hříbata putoval na hříbárnu.
Koně na výuku, vyřazení sporťáci, byli velmi nakrmení, veselí a dokázali shodit v podstatě každého.Takže fakt, o pády nouze nebyl.Zas odpadly slabší kusy a zůstalo zdravé, jízdy opravdu chtivé, jádro
V dnešní době hodnotím velikou dostupnost všech cajků, oděvů, bezpečnostních prvků, krmení, ale také hlavně informací.
Za nás byl asi jen major Dobeš, doteď má ve spoustě věcí pravdu.
Kovář jeden, veterinář jeden, oddíl jeden, pak si vymýšlejte, že chcete něco změnit
Ale zase si myslím, že kdo byl takovýmto drilem odchován, ví co chce dělat, jinak a lépe.
Kdo není odchován nijak, což je dnes běžné, pak neví, co si má s koněm počít.Ani shora, ani zdola.
Načte si něco, vygooglí něco, vidí něco.Ale prakticky, pod opravdu odborným vedením, sám nikdy nic nezkusil.Tudíž jde povětšinou o metody pokus, omyl.Někdy se zadaří, někdy ne.
Honem zakoupí svého koně, na tom pak něco praktikuje.Jenže ono to nejede.Pak hledá rady na netu.Kde na druhé straně může být rádce, zrovna tak "zkušený" jako tazatel.
Každá doba má něco

Koně: asi jsme chodily do stejného oddílu

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Koně: asi jsme chodily do stejného oddílu

Možná

koně napsal(a):
Před 30ti lety v oddíle se fungovalo podle vojenských pravidel.
Koně na štontech, pravidelně kydaní, pucovaní, krmení 3krát denně jádro, dvakrát seno.V zimě zout a do haly, na jaro nakovat a na kolbiště, nebo pak na vyjížďky.
Sedla po vojácích, ta nikdy neodřela koně, jen jezdce
Tlusté filce.Strouhačky a šlachovky max. plachtové, s koženými řemínky.
Uzdečky též po vojácích a celokožené otěže které po zmoknutí klouzaly.
Na začátku vždy 10minut krok, pak opracování na volné otěži na obě ruce, a až pak trochu sebrání a práce.Na konci zas na volnou otěž, krokovat.
Dodržování bezpečných rozestupů ve všech chodech.
Pravidla bezpečnosti při ustupování, čištění, vodění, zvedání nohou.Prostě při jakékoli manipulaci
Kvalifikovaní trenéři, nikoli dívčiny co "jezdí" o měsíc déle, než klienti.
Čištění z šatních kartáčů, kravské hřbílko a háček od tatínka, ohnutý šroubovák.
Pravidelné hodiny na mytí dlaždic kolem žlabů a napáječek, údržbu a mazání cajků, jízdy stoletou Aviií, hozeni na korbě, pro seno a šlapání do seníku.
Helmy, pár sametových "bonbonů" s vytahanou gumičkou, pouze na závody.
Gumovky, gumové jezdecké boty, šťastlivci pak kožené, sehnané někde po dědečkovi a o X čísel větší
Tepláky, stará trika, košile.
Namyslím, že tam bylo všechno šmahem špatně.
Chyběl výběh, do toho chodili pouze hříbata do tří let.Pak se udělalo nové kolbiště a hříbata putoval na hříbárnu.
Koně na výuku, vyřazení sporťáci, byli velmi nakrmení, veselí a dokázali shodit v podstatě každého.Takže fakt, o pády nouze nebyl.Zas odpadly slabší kusy a zůstalo zdravé, jízdy opravdu chtivé, jádro
V dnešní době hodnotím velikou dostupnost všech cajků, oděvů, bezpečnostních prvků, krmení, ale také hlavně informací.
Za nás byl asi jen major Dobeš, doteď má ve spoustě věcí pravdu.
Kovář jeden, veterinář jeden, oddíl jeden, pak si vymýšlejte, že chcete něco změnit
Ale zase si myslím, že kdo byl takovýmto drilem odchován, ví co chce dělat, jinak a lépe.
Kdo není odchován nijak, což je dnes běžné, pak neví, co si má s koněm počít.Ani shora, ani zdola.
Načte si něco, vygooglí něco, vidí něco.Ale prakticky, pod opravdu odborným vedením, sám nikdy nic nezkusil.Tudíž jde povětšinou o metody pokus, omyl.Někdy se zadaří, někdy ne.
Honem zakoupí svého koně, na tom pak něco praktikuje.Jenže ono to nejede.Pak hledá rady na netu.Kde na druhé straně může být rádce, zrovna tak "zkušený" jako tazatel.
Každá doba má něco

Hele, právě tím. Zkušenosti z jízdáren sem měla velké, respektive- umím vydrbat žlab do zářiva, po natahání sena po mě nezbude pomalu ani stebélko, asi bych dokázala promazat a zkultivovat i sto let starou uzdu, kterou nikdy nikdo nedrbal, obvykle si poradím se zaváděním i se silovým hřebcem,
Kropení haly a oprácka bych asi zvládla i se zavřenýma očima ještě dnes, a stejně tak si po mě občas postesknou v jedné stáji, že od doby co tam nejsem jim nikdo nečistí pavučiny v boxech, a kýble od žrádla taky nikdo sám od sebe nedrbe.
U soukromníka mě naučili prát v ruce, protože pračka nefungovala, a vůbec mě naučili, že když chci jezdit, tak jim mám uklidit barák, převléknout postele, ustlat, utřít prach...
Snad jen to kydání už po 10 letech co sem to neděla už neumím.
Ale ježdění? To už byla jiná.
"Dneska jezdit nebudeš, nezbyde na tebe kůň, já musím trénovat"
"Dneska jezdit nebudeš, ti co umí jezdit líp maj přednost."
"Dneska jezdit nebudeš, protože nenasedneš ze země."
"Dneska jezdit nebudeš..."
U soukromníka jsem vlastně makala celý den a pak musela domů, nebo už bylo pozdě, a koně se už nakrmili na noc.

No tak sem s tím sekla, a řekla si fajn.
Co bývalo za koně? Z mé zkušenosti stejné typy koní jako u vás, kůň pro začátečníka? Myslíte: starší kůň, co se nejdřív polonžuje že?

No tak fajn, tak sem si pořídila vlastní kobylu a padala z ní. Hlavní poučení: měla sem ji mít už od začátku někde, kde je oprácko, kruhovka a dokonce i čas od času trenérka, ušetřila bys si rok plácání na jednom místě a všechny problémy okolo včetně startu od nuly.
Nicméně momentálně umím mnohem víc, než mě naučili během dobrých 12 let v jízdárnách a u soukromníků.

U nás to vedl zkušený koňák,
byl tam řád, byli tam i dobrý lidi.
Krásná jízdárna-už ji dávno zbourali...
Koně byli ve stájí ch, sedlo-krásné, masívní, kožené
měl každý svoje.
To už asi nikdo nepamatuje...Avar, Lacik, Tečka, Pepik, Azanin, Dáma,
Holka, Karla, Tamara

Vlastně jsem si vzpomněla na něco co se dnes už asi nedělá-bylo normální dávat jako pamlsek kostkovej cukr..Naši ho pak už přestali kupovat, protože jsem vždycky všechen odtahala ke koním a všechny kapsy jsem měla plný lepkavejch drobečků.

A ešte mi napadá pozitívum, že sa jazdilo v teréne kultivovane. Vždy sa lot prispôsoboval najslabšiemu jazdcovi/koňovi, žiadne zbesilé cvaĺanie hocikde, udržiavali sa rozostupy, nepredbiehalo sa... dnes našťastie nejazdím v stajni s viacerými majiteľmi, ale raz za rok sa k nám pridá niekto od susedov a koľkokát je to katastrofa...
Na pretekoch ani nehovorím, hadám raz sa mi stalo, že pri dobiehaní odzadu mi aspoň niekto zapískal, že hej, ideme.

Štábní kultůru venku dodržujeme dodnes. Nenávidím, když někdo zajede za remíz na další louku a nacválá, když má půlku lotu ještě na předchozí louce. Po vyjížďce se mnou, už to nikdo neudělá! Měním se ze starší kultivované dámy v dračici drštící oheň.
Ne, že bych někdy nenacválala bez upozornění, ovšem jen v případě, že mám za sebou kamarádky, které jezdit umí.Je to kulišárna, ale ony mi to vrátí

A taky málokdo už ví, proč se koni váže do ocasu červená mašlička...

Malkina napsal(a):
Vlastně jsem si vzpomněla na něco co se dnes už asi nedělá-bylo normální dávat jako pamlsek kostkovej cukr..Naši ho pak už přestali kupovat, protože jsem vždycky všechen odtahala ke koním a všechny kapsy jsem měla plný lepkavejch drobečků.

Joo kostkovej cukr... a jak potom ty první knihy o starání se o koně obsahovaly poučku, že cukr se koním nedává
A pak jedny z těch prvních dostupných knih o koních. na hromadě z nich jezdili na koních na sedlech bez podsedlovek, a pak jenom na závodech měli všichni bílou podsedlovku, a všichni jezdili vf takových těch károvaných sáčkách apod.

Nejlepší knihy co jsem měla a mám jsou speciální zootechnika -chov koní z roku 1957 a jedna anglická bichle se spoustou barevných fotek a spoustou odborných výrazů kterým bohužel nerozumím neb AJ neovládám.Ostatní byly vpodstatě výcuc zmiňovaných anebo samý bla bla bla.Taky bych se přimlouvala aby překlad z cizího jazyka dělal někdo kdo ví jaký je správný český termín, protože některá slova mne zvedala ze židle

Malkina napsal(a):
A taky málokdo už ví, proč se koni váže do ocasu červená mašlička...

Zde koukněte.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

sisi58 napsal(a):
Zde koukněte.

Jo to je přesně to co myslím-kdyby tohle znalo víc jezdců než mi najedou na perdel, bylo by míň kopanců..

V podstatě vše zde bylo napsáno, abych se neopakovala.., ale určitě vždy bylo víc práce než ježdění, většinou jsme byly jen na jízdárně, terén, to byla událost , naše koníci tedy do ohrady chodily každé ráno..., ježdění na závody liazkou na dobytek, kdo měl vozík za auto, byl pan někdo.A nezapomenu, když jsme jednou před závody, šly snídat dřív, než jsme poklidily , kůń byl vždy na prvním místě, a také jsme to pěkně dostaly vysvětleno..nebyly jsme nějak velký a úspěšný oddíl, ale semtam se nějaká stužka zadařila, ale ten pocit ze závodů, kdy se ještě nehrálo na to jakou výbavu a za kolik mám , všichni stejnou žlutou či zelenou filcovou podsedlovku, sedla taky něco pamatovala, ale odřený kůň taky nebyl.A většina našich tehdejších koní uměla i tahat, takže zapřáhnout nebyl problém.A mimochodem, červenou pentli na ohlávku hříběti dávam doteď

lenacia napsal(a):
Hele, právě tím. Zkušenosti z jízdáren sem měla velké, respektive- umím vydrbat žlab do zářiva, po natahání sena po mě nezbude pomalu ani stebélko, asi bych dokázala promazat a zkultivovat i sto let starou uzdu, kterou nikdy nikdo nedrbal, obvykle si poradím se zaváděním i se silovým hřebcem,
Kropení haly a oprácka bych asi zvládla i se zavřenýma očima ještě dnes, a stejně tak si po mě občas postesknou v jedné stáji, že od doby co tam nejsem jim nikdo nečistí pavučiny v boxech, a kýble od žrádla taky nikdo sám od sebe nedrbe.
U soukromníka mě naučili prát v ruce, protože pračka nefungovala, a vůbec mě naučili, že když chci jezdit, tak jim mám uklidit barák, převléknout postele, ustlat, utřít prach...
Snad jen to kydání už po 10 letech co sem to neděla už neumím.
Ale ježdění? To už byla jiná.
"Dneska jezdit nebudeš, nezbyde na tebe kůň, já musím trénovat"
"Dneska jezdit nebudeš, ti co umí jezdit líp maj přednost."
"Dneska jezdit nebudeš, protože nenasedneš ze země."
"Dneska jezdit nebudeš..."
U soukromníka jsem vlastně makala celý den a pak musela domů, nebo už bylo pozdě, a koně se už nakrmili na noc.

No tak sem s tím sekla, a řekla si fajn.
Co bývalo za koně? Z mé zkušenosti stejné typy koní jako u vás, kůň pro začátečníka? Myslíte: starší kůň, co se nejdřív polonžuje že?

No tak fajn, tak sem si pořídila vlastní kobylu a padala z ní. Hlavní poučení: měla sem ji mít už od začátku někde, kde je oprácko, kruhovka a dokonce i čas od času trenérka, ušetřila bys si rok plácání na jednom místě a všechny problémy okolo včetně startu od nuly.
Nicméně momentálně umím mnohem víc, než mě naučili během dobrých 12 let v jízdárnách a u soukromníků.

V tom oddíle, co popisuji, to všechno bylo samozřejmě zaplacené!
Rodiče mi už tehdá každý měsíc platili, Myslím že zpočátku to bylo asi 80, - korun měsíčně.Což před 30ti lety byla darda.Při platech něco málo přes tisíc měsíčně.Rozhodli se, když už, tak mi zaplatí korektní výcvik.
Po soukromnících za výpomoc jsem se pohybovala též, ale placené výcvikové hodiny jsem měla jisté.U soukromníka jste musela být nejšikovnější, nejprůbojnější, nejmíň se bát nebo nejhezčí, abyste se zadarmo, pouze za práci, opravdu svezla

A taky bylo pravidlo že ženská která má zrovna měsíčky nesmí k hřebcům/býkům/beranům apod.-to by ti naši chudáci nejspíš chcípli hlady za ten tejden než mně to přejde
A vůbec jsem o tomhle hodně přemýšlela-nikdy se mi nestalo, že by se o mne v tomhle období hřebci a býci nějak nevhodně zajímali-buď je to tím, že jsou ve smíšených stádech nebo jsem tak neatraktivní že bych z toho asi měla mít kompexy...

U nás v oddíle byly ještě hodiny teorie. To znamenalo sezení v klubovně a psaní do notýsku, kdo ještě neměl naštudováno z domu. Laická anatomie koně, barvy, plemena, chov a krmení koní. Podle mne zásadové naučit se pojmenovávat cajky. Umět je rozebrat a zase složit. Jasně že pro 13leté holky to bylo nudný, ale z pohledu dospělého, naprosto správné.
V oddíle byly ranní služby. Jeden mazák a pár dorostenek. Koně měla na starost starší osoba a dvě malé cácorky. Před výjezdem na halu se pucovalo až se z nás kouřilo a na nástupu si trenér koně zkontroloval. A přiznávám, že mě jednou vyhnal zpět do boxů, kůň měl slámu v ocase.
Prostě mělo všechno řád. Od 12h - 14h byl polední klid a stáje se zavřely. Ale to bylo na začátku 90.let. Někdy tyto časy postrádám. Kdy trenér byl ještě trenérem, a ve stáji vládla disciplína a pořádek.

Kůň byl dříve hospodářské zvíře, a taky se tak bral. Svému majiteli vydělával peníze, pomáhal v hospodářství. Když dosloužil, šel na jatka. "Magor" šel na jatka, "špatný kůň" šel na jatka. Nebralo se to jako neetické, špatné, nebylo potřeba před "tím" zachraňovat a zachránce plácat po rameni. Koně se chovali u lidí, kteří tomu rozuměli, a věnovali se tomu, věděli proč, jak a za jakým účelem. Dnes je koníček "rekreační", případně sporťák, ale nevydělává majiteli peníze, ale majitel vydělané peníze vráží do svého koníčka. Na větu " já toho koně platím, tak bude dělat to co já chci" jsem těžce alergická. Ten kůň si to nevybral. Koně si může koupit každej... a holčičky nejlépe kobylku, protože ona je tak úžasná a já po ní chci hříbátko. Kůň je lehce dostupnej, protože zmetků je mraky a tak stojí pakatel. Dám si jej na dvoreček a budu se s ním ňuňat. Koníček se ale ňuňat nechce, tak ho prodám, že je to deb*il a koupím si dalšího, který se chvíli zase ňuňat bude. Že o koních nic nevím, že nevím, jak se chovají a co potřebují, nevadí. Vymejšlí se milion nových metod výcviku, aby to bylo co "nejšetrnější" ke koníčkovi, že některý hraničí s fanatismem a nástupci si vyberou jen to, co se jim hodí, a pak to podle toho vypadá, je už vedlejší. Že se stále více vrací ke "starým mistrům", protože už to vše dávno bylo vymyšlený, toho si raději nevšímáme, protože je to špatně. Že se to dříve vše učilo v oddílech, jenže to byl "vojenský dril" a nebyl pro každou růžovou slečnu, to se dnes shazuje. Když si tu o tom budem povídat, děvčátka budou ráda, že jim rodiče koupí koníčka vlastního a zaplatí ustájení, kde si s ním můžu dělat co chci. To také dříve nebylo. Buď byl kůň doma, nebo v oddíle. A že nebyly všechny "metody" ke zvířeti šetrný, ano nebyly. Protože když je někdo magor, nepomůže mu ani sebešetrnější metoda. Je to o lidech. Starší puberťačky bu*zerovaly mladší, trenéři byli trenéři, protože to nejprve museli vystudovat, bez práce se člověk na koně nedostal. Za mně to takhle bylo správně. A jak tu někdo psal, závody byly o tom, co kdo dokázal a uměl, ne jak vypadal, a za kolik měl výbavu.

spajzka napsal(a):
U nás v oddíle byly ještě hodiny teorie. To znamenalo sezení v klubovně a psaní do notýsku, kdo ještě neměl naštudováno z domu. Laická anatomie koně, barvy, plemena, chov a krmení koní. Podle mne zásadové naučit se pojmenovávat cajky. Umět je rozebrat a zase složit. Jasně že pro 13leté holky to bylo nudný, ale z pohledu dospělého, naprosto správné.
V oddíle byly ranní služby. Jeden mazák a pár dorostenek. Koně měla na starost starší osoba a dvě malé cácorky. Před výjezdem na halu se pucovalo až se z nás kouřilo a na nástupu si trenér koně zkontroloval. A přiznávám, že mě jednou vyhnal zpět do boxů, kůň měl slámu v ocase.
Prostě mělo všechno řád. Od 12h - 14h byl polední klid a stáje se zavřely. Ale to bylo na začátku 90.let. Někdy tyto časy postrádám. Kdy trenér byl ještě trenérem, a ve stáji vládla disciplína a pořádek.

U nás teorie ne, ale rozborka sborka uzečky a ostatních cajků včetně správnýho pojmenování.Taky jsme se učili původy koní-všechno A1/1 takže mazecký složitý jména hlavně když přivezli nějaký maďarky..Ale zas nikdo neříkal otěžím opratě a třmenům ty klipsny co se do nich strkaj nohy...

Vzhledem k dnešnímu dni mě napadlo ještě jedno, co už jsem dlouho nikde neviděla:

Na holky ze stáje se používá o Velikonocích bič, ne pomlázka
(za tohle místo výslužky, když jsme byly hodně silné a mazané, letěl koledující do hnoje ).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vzhledem k dnešnímu dni mě napadlo ještě jedno, co už jsem dlouho nikde neviděla:

Na holky ze stáje se používá o Velikonocích bič, ne pomlázka
(za tohle místo výslužky, když jsme byly hodně silné a mazané, letěl koledující do hnoje ).

my jsme na kluky číhaly s kýblem studené vody. Po 13h, to se dodržovalo Byla sranda, tenkrát. Byli jsme tým.

Malkina napsal(a):
U nás teorie ne, ale rozborka sborka uzečky a ostatních cajků včetně správnýho pojmenování.Taky jsme se učili původy koní-všechno A1/1 takže mazecký složitý jména hlavně když přivezli nějaký maďarky..Ale zas nikdo neříkal otěžím opratě a třmenům ty klipsny co se do nich strkaj nohy...

A nejlepší byla náborová zkouška z voltižního kroužku do skupiny jezdců. Takže postup o žebříček výš. Vyšplhat po laně v hale ke stropu. Možná tady někdo pozná o který JO se jedná, funguje dodnes. Jsem ráda, že sem jím prošla. Dali mi tam hodně, a z toho čerpám dodnes.

Ježiš takový pravidla aplikovat dneska, tak u koní neni nikdo.

Meifi: Máte bohužel pravdu. Protože je jednodušší si koupit za pár korun koně a pak se na něm učit. Taky pokud trenér nejde na ruku, tak je snazší ho poslat do háje a koupit koně vlastního...takže je prý spousta lidí, kteří se "bojí" něco říct a namachrovaným rodinkách vše odkývou a nechají dělat prasárny... mno...kdo chce kam... Nejhorší na tom je, že pak pokud někdo předvádí nějaký sprostoty na závodech, nikdo ho nevyrazí... a o tom by to mělo být. Aby se alespoň někdo nebál se koní zastat a žádat po jejich majitelích a jezdcích, aby se chovali korektn.

Např. Coudas tady zmiňovala - že pořádala nějaký vesnický "srandamač"... zájem byl, účast byla, ale protože se nebála žádat správné a férové zacházení s koněm...jaksi jí na akce přestali lidi jezdit... Největší rozdíl je právě ten, že teď je ve všem moc velký výběr. A když člověk neuspěje někde, tak jde jinde, kde pochopení (nebo alespoň toleranci) dostane... a takhle se těžko bude něco pro koně zlepšovat

lenacia napsal(a):
Hele, právě tím. Zkušenosti z jízdáren sem měla velké, respektive- umím vydrbat žlab do zářiva, po natahání sena po mě nezbude pomalu ani stebélko, asi bych dokázala promazat a zkultivovat i sto let starou uzdu, kterou nikdy nikdo nedrbal, obvykle si poradím se zaváděním i se silovým hřebcem,
Kropení haly a oprácka bych asi zvládla i se zavřenýma očima ještě dnes, a stejně tak si po mě občas postesknou v jedné stáji, že od doby co tam nejsem jim nikdo nečistí pavučiny v boxech, a kýble od žrádla taky nikdo sám od sebe nedrbe.
U soukromníka mě naučili prát v ruce, protože pračka nefungovala, a vůbec mě naučili, že když chci jezdit, tak jim mám uklidit barák, převléknout postele, ustlat, utřít prach...
Snad jen to kydání už po 10 letech co sem to neděla už neumím.
Ale ježdění? To už byla jiná.
"Dneska jezdit nebudeš, nezbyde na tebe kůň, já musím trénovat"
"Dneska jezdit nebudeš, ti co umí jezdit líp maj přednost."
"Dneska jezdit nebudeš, protože nenasedneš ze země."
"Dneska jezdit nebudeš..."
U soukromníka jsem vlastně makala celý den a pak musela domů, nebo už bylo pozdě, a koně se už nakrmili na noc.

No tak sem s tím sekla, a řekla si fajn.
Co bývalo za koně? Z mé zkušenosti stejné typy koní jako u vás, kůň pro začátečníka? Myslíte: starší kůň, co se nejdřív polonžuje že?

No tak fajn, tak sem si pořídila vlastní kobylu a padala z ní. Hlavní poučení: měla sem ji mít už od začátku někde, kde je oprácko, kruhovka a dokonce i čas od času trenérka, ušetřila bys si rok plácání na jednom místě a všechny problémy okolo včetně startu od nuly.
Nicméně momentálně umím mnohem víc, než mě naučili během dobrých 12 let v jízdárnách a u soukromníků.

To neberte špatně, je jako postřeh po přečtení vašeho textu.

I ostatní zde museli pracovat, natírat vrata, šlapat seno, starat se o zázemí, "posluhovat" sporťákům. Přesto tady na to vzpomínají pozitivně, kolikrát s humorem a nad tehdejším drilem a křivdami se spíš pousmějí nebo z o vytěží to lepší.

Z vašeho textu je cítit jen ublíženost, zneuznání a hořkost. Není to škoda vnímat svět jen negativně a jako nepřátelské místo?

To není útok, jen mě to napadlo po přečtení těch řádků, tak se nezlobte.

Většinu toho, co jste popsali, jsem taky zažila. Mašličky tedy ne, kopající jedinec šel prostě vždy poslední.

A když byl nějaký zlobič, co v týdnu víc shodil, dostal vojenský bok. Zvednout to dvacetikilové sedlo na vyššího koně bylo v "nácti" letech kolikrát nad moje síly. O modřinatých nohách z tohoto sedla ani nemluvím, bylo to za trest spíš pro jezdce. :)
V maštali byl notes s výtěžností koní a poznámkami o pádech. Takže z koho se někdo dopoledne třeba jen sesul, koníka jsme odpoledne brali, i když v tom byl třeba nevinně.

Mluvila jsem s bývalou trenérkou a docela si stěžovala na fyzickou kondici dnešních "dětí". Dřív na koně nevylezli tlustí, dnes kolikrát ani hubení. Rozchodit a odjezdit klasického provozáka zvládne menší procento "kadetů" než tenkrát.

Jinak na bezpečnotní pomůcky se moc nedbalo, myslím, že nebyly moc dostupné. My na lonži měli třeba přilby na hokej. :).

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kůň byl dříve hospodářské zvíře, a taky se tak bral. Svému majiteli vydělával peníze, pomáhal v hospodářství. Když dosloužil, šel na jatka. "Magor" šel na jatka, "špatný kůň" šel na jatka. Nebralo se to jako neetické, špatné, nebylo potřeba před "tím" zachraňovat a zachránce plácat po rameni. Koně se chovali u lidí, kteří tomu rozuměli, a věnovali se tomu, věděli proč, jak a za jakým účelem. Dnes je koníček "rekreační", případně sporťák, ale nevydělává majiteli peníze, ale majitel vydělané peníze vráží do svého koníčka. Na větu " já toho koně platím, tak bude dělat to co já chci" jsem těžce alergická. Ten kůň si to nevybral. Koně si může koupit každej... a holčičky nejlépe kobylku, protože ona je tak úžasná a já po ní chci hříbátko. Kůň je lehce dostupnej, protože zmetků je mraky a tak stojí pakatel. Dám si jej na dvoreček a budu se s ním ňuňat. Koníček se ale ňuňat nechce, tak ho prodám, že je to deb*il a koupím si dalšího, který se chvíli zase ňuňat bude. Že o koních nic nevím, že nevím, jak se chovají a co potřebují, nevadí. Vymejšlí se milion nových metod výcviku, aby to bylo co "nejšetrnější" ke koníčkovi, že některý hraničí s fanatismem a nástupci si vyberou jen to, co se jim hodí, a pak to podle toho vypadá, je už vedlejší. Že se stále více vrací ke "starým mistrům", protože už to vše dávno bylo vymyšlený, toho si raději nevšímáme, protože je to špatně. Že se to dříve vše učilo v oddílech, jenže to byl "vojenský dril" a nebyl pro každou růžovou slečnu, to se dnes shazuje. Když si tu o tom budem povídat, děvčátka budou ráda, že jim rodiče koupí koníčka vlastního a zaplatí ustájení, kde si s ním můžu dělat co chci. To také dříve nebylo. Buď byl kůň doma, nebo v oddíle. A že nebyly všechny "metody" ke zvířeti šetrný, ano nebyly. Protože když je někdo magor, nepomůže mu ani sebešetrnější metoda. Je to o lidech. Starší puberťačky bu*zerovaly mladší, trenéři byli trenéři, protože to nejprve museli vystudovat, bez práce se člověk na koně nedostal. Za mně to takhle bylo správně. A jak tu někdo psal, závody byly o tom, co kdo dokázal a uměl, ne jak vypadal, a za kolik měl výbavu.

Můj dědeček měl hospodářství a koně taky.Koně byli na prvním místě i před člověkem.Další kulak byl můj vzdálený příbuzný.Tomu když zemřel kůň, tak s ním měsíc nic nebylo.Před dědou jenom říct koně a jatka, tak tím konverzace končila a to na celý den.Asi to mám po něm. Další náš nejstarší občan ve vsi(98 let) byl řezník a koně měl v hospodářství taky dva.Je to asi měsíc co jsem s ním mluvil a koně v něm probudí takovou jiskru do života až k nevíře.Tak ono to asi takhle taky nebylo všude. Couďas nic ve zlém, jo?

Dotaz napsal(a):
To neberte špatně, je jako postřeh po přečtení vašeho textu.

I ostatní zde museli pracovat, natírat vrata, šlapat seno, starat se o zázemí, "posluhovat" sporťákům. Přesto tady na to vzpomínají pozitivně, kolikrát s humorem a nad tehdejším drilem a křivdami se spíš pousmějí nebo z o vytěží to lepší.

Z vašeho textu je cítit jen ublíženost, zneuznání a hořkost. Není to škoda vnímat svět jen negativně a jako nepřátelské místo?

To není útok, jen mě to napadlo po přečtení těch řádků, tak se nezlobte.

Víte co, to není o práci ale o lidech, asi se zase rozepíšu, tak se omlouvám.

Špinavý kýbl s vodou a vidle mi nikdy neublížily, a práci beru jako samozřejmost. Ale nevidím důvod proč to brát jako něco primárního, jednou bylo ve smlouvě o členství v jezdeckém klubu, že o víkendech a přes týden budu pracovat, a tím pádem mám nárok na pravidelné týdenní hodiny ježdění, tak očekávám pravidelného hodiny ježdění, a ne, že si na koně sednu jednou za tři měsíce, a když jako 12 letá holka se sotva 155cm nenalezu sama ze země na 178 cm vysokého koně, tak nebudu jezdit.
Stejně tak jiné křivdy, co mi byly dělaný, já nezapomínám. Což o to, nějaké to nafrntěné buzerování od starších pipin bych vklidu přešla, jenže u mě se to vyhouplo v plnohodnotnou šikanu. To bych se měla šikaně smát? Měla bych se smát tomu, že mi po jedné konfrontaci, která skočila tím že rodiče varovali majitele stáje, že ponese následky, schválně splašily koně s pozdějšími slovy "Pamatuj si co se stane, když žaluješ ty špíno."?
Svět já jako negativní nepřátelské místo nevnímám, ale stáj, kde se k člověku chovají tímhle stylem, to už ano.

Stejně jako u soukromníka mi nevadilo, že tam pracuju, ale když si paní ještě od táty vzala za víkend u ní na ranči 1000, - Kč, a já jí tam dělala jenom otroka a na koni sem u ní za celou dobu co se známe seděla 4x (a to prosím hovořím o časovém horizontu 4 let)... tak ano, vadilo mi to, a úsměvné mi to dodnes nepřijde, už kvůli penězům, které za mě tatínek dal.

Takže jop, teď mám vlastní kobylu, na ranči makáme tak jako tak, ale taky zažijeme plno srandy, a samozřejmě, že se i chytneme. A je tam hromada zažítých nesmyslů alá:
Vojtěška je plná cukrů a kůň se po ní schvátí.
Ale prostě vidím ten rozdíl. Chápejte. Kde je to asi lepší? Na ranči, kde se můžu cítit šťastně a spokojeně, nebo na jízdárně, kde sem začínala, a kde sem musela snášet ataky na mou osobu.
Jasně, není to jen o ježdění, a když mi kobyla okulhá, nebo teď když je spadlá ze svalu, tak taky nejezdím, ale je prostě pro mě absolutně úžasný relax přijet, nikoho se na nic neptat, prostě popadnout vodítko, jít si pro kobylu, vyčistit si ji a bez nějakého složitého souhlasování s ní vyrazit na procházku. A nikdo mi ji před hodinou nesebere že "musí trénovat"

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Meifi: Máte bohužel pravdu. Protože je jednodušší si koupit za pár korun koně a pak se na něm učit. Taky pokud trenér nejde na ruku, tak je snazší ho poslat do háje a koupit koně vlastního...takže je prý spousta lidí, kteří se "bojí" něco říct a namachrovaným rodinkách vše odkývou a nechají dělat prasárny... mno...kdo chce kam... Nejhorší na tom je, že pak pokud někdo předvádí nějaký sprostoty na závodech, nikdo ho nevyrazí... a o tom by to mělo být. Aby se alespoň někdo nebál se koní zastat a žádat po jejich majitelích a jezdcích, aby se chovali korektn.

Např. Coudas tady zmiňovala - že pořádala nějaký vesnický "srandamač"... zájem byl, účast byla, ale protože se nebála žádat správné a férové zacházení s koněm...jaksi jí na akce přestali lidi jezdit... Největší rozdíl je právě ten, že teď je ve všem moc velký výběr. A když člověk neuspěje někde, tak jde jinde, kde pochopení (nebo alespoň toleranci) dostane... a takhle se těžko bude něco pro koně zlepšovat

Víte jak málo lidem jde ve skutečnosti o ty koně? O čem se baví když dojde řeč na koně?95 procent pouze o sportu a kdo kde vyhrál.O tom co by možná chtěl občas kůň jsem skoro nikoho neslyšel mluvit.Mě jako totálního amatéra se pak ptají občas co cvičím s koněm, že mi tak věří.
Je to novinka z USA a v Evropě ještě vůbec není: "Vole běž si za svým koněm a snaž se aby tě viděl častěji než jednou za měsíc" Když nemáš čas, tak se na to vy... Samozřejmě nemluvím o nikom tady, ale spíš co vidím u nás někdy.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Víte jak málo lidem jde ve skutečnosti o ty koně? O čem se baví když dojde řeč na koně?95 procent pouze o sportu a kdo kde vyhrál.O tom co by možná chtěl občas kůň jsem skoro nikoho neslyšel mluvit.Mě jako totálního amatéra se pak ptají občas co cvičím s koněm, že mi tak věří.
Je to novinka z USA a v Evropě ještě vůbec není: "Vole běž si za svým koněm a snaž se aby tě viděl častěji než jednou za měsíc" Když nemáš čas, tak se na to vy... Samozřejmě nemluvím o nikom tady, ale spíš co vidím u nás někdy.

Přijeďte k nám. My to máme opačně
O sportu se nikdo nebaví, pokud jako sport neberete uklízení kobylinců. Dečky kupujeme koni na záda, nikoli pro potěchu oka. Nebavíme se, jaké oblečení si na ježdění koupíme, ale jakou deku hodíme hajtrám na hřbet, aby jim bylo fanfárově.
Někteří sesedají, jen uvidí kopeček, aby se chudák kůň neunavil Náletové dřeviny řežeme v kleče, aby pařezy netrčely nad zemí, co kdyby si koníček zvrtl nožku. A takto mohu pokračovat, furt pryč až do aleluja. Ale protože nás to baví, tak to prostě děláme A ti čtvernožci nám za to vůbec nejsou vděční!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Můj dědeček měl hospodářství a koně taky.Koně byli na prvním místě i před člověkem.Další kulak byl můj vzdálený příbuzný.Tomu když zemřel kůň, tak s ním měsíc nic nebylo.Před dědou jenom říct koně a jatka, tak tím konverzace končila a to na celý den.Asi to mám po něm. Další náš nejstarší občan ve vsi(98 let) byl řezník a koně měl v hospodářství taky dva.Je to asi měsíc co jsem s ním mluvil a koně v něm probudí takovou jiskru do života až k nevíře.Tak ono to asi takhle taky nebylo všude. Couďas nic ve zlém, jo?

Prababička mi vyprávěla, že praděda zapřáhl dvouletého mlaďase do válce, učil ho tahat. Kůň padnul (asi srdce?), tak děda přilít pro kudlu a koně vykrvil, aby zachránil maso, který dali příbuznejm, a udělali guláš. Přinesli jim, ale oni odmítli, protože to byl jejich "hatatitla". Prababička se narodila 1913. Těžko Vám, Meifi, ten rozdíl popíšu, když to každý vnímáme jinak. a myslím si, že u ti lidé to tenkrát vnímali hoooodně jinak.

Jak si ty příspěvky čtu, opět to směřuje k tomu "my to děláme tak a vy tak" a protože "vy to děláte tak, tak to děláte blbě". A proto to vše dnes funguje, jak to funguje. Taky vylezu se sedlem ze dveří, ale kůň leží a odpočívá. Otočím se a odejdu, až si odpočine a vstane vrátím se. Ale ČAS - čas je nepřítel. Mám čas jezdit jen v sobotu odpoledne, tak prostě i kdyby trakaře padaly, tak budu jezdit, když už toho koně mám...

Byli jsme jiní, doba byla jiná. Proto to tak je...ano vše má svoje.

Dotaz napsal(a):
To neberte špatně, je jako postřeh po přečtení vašeho textu.

I ostatní zde museli pracovat, natírat vrata, šlapat seno, starat se o zázemí, "posluhovat" sporťákům. Přesto tady na to vzpomínají pozitivně, kolikrát s humorem a nad tehdejším drilem a křivdami se spíš pousmějí nebo z o vytěží to lepší.

Z vašeho textu je cítit jen ublíženost, zneuznání a hořkost. Není to škoda vnímat svět jen negativně a jako nepřátelské místo?

To není útok, jen mě to napadlo po přečtení těch řádků, tak se nezlobte.

Když 10,15 let máte jen negativní zkušenosti, i když se pozitivum klube, tak stejně za pár dní je z toho ještě větší negativum, tak se vám těžko bude koukat na svět pozitivně. Já mám totéž s koňáky. Nevím co by se muselo stát, abych je začala vnímat pozitivně. A to jen proto, že 10 let mi bylo "ubližováno". Asi tak

lenacia napsal(a):
Víte co, to není o práci ale o lidech, asi se zase rozepíšu, tak se omlouvám.

Špinavý kýbl s vodou a vidle mi nikdy neublížily, a práci beru jako samozřejmost. Ale nevidím důvod proč to brát jako něco primárního, jednou bylo ve smlouvě o členství v jezdeckém klubu, že o víkendech a přes týden budu pracovat, a tím pádem mám nárok na pravidelné týdenní hodiny ježdění, tak očekávám pravidelného hodiny ježdění, a ne, že si na koně sednu jednou za tři měsíce, a když jako 12 letá holka se sotva 155cm nenalezu sama ze země na 178 cm vysokého koně, tak nebudu jezdit.
Stejně tak jiné křivdy, co mi byly dělaný, já nezapomínám. Což o to, nějaké to nafrntěné buzerování od starších pipin bych vklidu přešla, jenže u mě se to vyhouplo v plnohodnotnou šikanu. To bych se měla šikaně smát? Měla bych se smát tomu, že mi po jedné konfrontaci, která skočila tím že rodiče varovali majitele stáje, že ponese následky, schválně splašily koně s pozdějšími slovy "Pamatuj si co se stane, když žaluješ ty špíno."?
Svět já jako negativní nepřátelské místo nevnímám, ale stáj, kde se k člověku chovají tímhle stylem, to už ano.

Stejně jako u soukromníka mi nevadilo, že tam pracuju, ale když si paní ještě od táty vzala za víkend u ní na ranči 1000, - Kč, a já jí tam dělala jenom otroka a na koni sem u ní za celou dobu co se známe seděla 4x (a to prosím hovořím o časovém horizontu 4 let)... tak ano, vadilo mi to, a úsměvné mi to dodnes nepřijde, už kvůli penězům, které za mě tatínek dal.

Takže jop, teď mám vlastní kobylu, na ranči makáme tak jako tak, ale taky zažijeme plno srandy, a samozřejmě, že se i chytneme. A je tam hromada zažítých nesmyslů alá:
Vojtěška je plná cukrů a kůň se po ní schvátí.
Ale prostě vidím ten rozdíl. Chápejte. Kde je to asi lepší? Na ranči, kde se můžu cítit šťastně a spokojeně, nebo na jízdárně, kde sem začínala, a kde sem musela snášet ataky na mou osobu.
Jasně, není to jen o ježdění, a když mi kobyla okulhá, nebo teď když je spadlá ze svalu, tak taky nejezdím, ale je prostě pro mě absolutně úžasný relax přijet, nikoho se na nic neptat, prostě popadnout vodítko, jít si pro kobylu, vyčistit si ji a bez nějakého složitého souhlasování s ní vyrazit na procházku. A nikdo mi ji před hodinou nesebere že "musí trénovat"

A tátovi jste neřekla, že místo pomáhání u koní děláte služku s domácími pracemi, ještě za to platíte, a i tak se nesvezete? A v oddíle - myslím, že zrovna Vy jste kdysi psala, že Vám holky i nařízly upínací řemeny k sedlu, že? Parta puberťaček u koní je často nepříjemná, ale tohle už nebylo normální chování, v jejich středu musela být psychopatka, která strhla ostatní (aby se samy nestaly obětí).

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Když 10,15 let máte jen negativní zkušenosti, i když se pozitivum klube, tak stejně za pár dní je z toho ještě větší negativum, tak se vám těžko bude koukat na svět pozitivně. Já mám totéž s koňáky. Nevím co by se muselo stát, abych je začala vnímat pozitivně. A to jen proto, že 10 let mi bylo "ubližováno". Asi tak

S koňáky? To jsme tady tak trochu všichni, ne? Nebo v jakém smyslu to používáte?

Vážně míněná otázka :) Já žádnou nuanci v tom slově nevnímám, koňák je pro mě člověk, jehož hlavní náplní volného (nebo veškerého) času se stali koně.

Jinak založené téma se trochu překroutilo ve vzpomínky na staré dobré oddíly - taky dobře. Ano, spousta věcí, co se dělala, se dělala dobře a hlavně s nějakým systémem a organizací, což je fakt, že dnes leckde chybí.

Já bych teda s blbcema, co nehlásí změnu chodu, nepočkají na signál posledního jezdce před nacváláním a bezhlavě na sebe najíždí, nejela... to jsou základní pravidla bezpečnosti, zvlášť, když máte ve skupině nezkušené jezdce nebo koně :(.

Starý nový nějak to neřešim platilo to dřív a platí to u nás i ted.Jediný podstatný je schopnosti jezdce a stupen výcviku koně.že někdo nacválá no a co můj kun si počká až si o to řeknu.Výmluva typu oni mi splašily koně mi přijde prostě k smíchu když na něm sedim je to pouze moje odpovědnost co zvíře udělá.Respektujou to u nás děti od pěti let tak nevim proč by to neměl zvládat dospělý jezdec.To že kolem dětí se projíždí na louce cvalem a musí jít dál v klidu krokem bez toho aby rvaly otěže je u nás prostě základní výcvik

sisi58 napsal(a):
Přijeďte k nám. My to máme opačně
O sportu se nikdo nebaví, pokud jako sport neberete uklízení kobylinců. Dečky kupujeme koni na záda, nikoli pro potěchu oka. Nebavíme se, jaké oblečení si na ježdění koupíme, ale jakou deku hodíme hajtrám na hřbet, aby jim bylo fanfárově.
Někteří sesedají, jen uvidí kopeček, aby se chudák kůň neunavil Náletové dřeviny řežeme v kleče, aby pařezy netrčely nad zemí, co kdyby si koníček zvrtl nožku. A takto mohu pokračovat, furt pryč až do aleluja. Ale protože nás to baví, tak to prostě děláme A ti čtvernožci nám za to vůbec nejsou vděční!

Vděčný mi teda taky nejsou, ale tak nemůžem chtít taky všechno. Tak taky jsem si nepořídil koně já, ale kůň mě, né?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
S koňáky? To jsme tady tak trochu všichni, ne? Nebo v jakém smyslu to používáte?

Vážně míněná otázka :) Já žádnou nuanci v tom slově nevnímám, koňák je pro mě člověk, jehož hlavní náplní volného (nebo veškerého) času se stali koně.

Jinak založené téma se trochu překroutilo ve vzpomínky na staré dobré oddíly - taky dobře. Ano, spousta věcí, co se dělala, se dělala dobře a hlavně s nějakým systémem a organizací, což je fakt, že dnes leckde chybí.

Já bych teda s blbcema, co nehlásí změnu chodu, nepočkají na signál posledního jezdce před nacváláním a bezhlavě na sebe najíždí, nejela... to jsou základní pravidla bezpečnosti, zvlášť, když máte ve skupině nezkušené jezdce nebo koně :(.

Ano, "tak trochu". Já osobně se za koňáka nepovažuju. Za koňáka považuju toho, kdo se tomu věnuje, a kdo o tom pořád mluví, pro koho je kůň první a poslední. Pejskaři štěkaj, końáci řehtaj. Mám koně ráda, ale nemiluju je, nedávám to "najevo" kde můžu, když někdo řekne "já" nevybaví se mu koně, jezdit mně po 25 letech přestalo bavit, nechce se mi učit žádný nový metody a zkoušet co to dá. nenaučila jsem se pořádně jezdit - udržet se na koni umím, ale jezdit je něco jinýho - a i dnes vím, že koním nerozumím a nemám s nima perfektní vztah - to koňáci mají.

k tomu co napsal Tony - upozornit na změnu chodu mi přijde jako slušnost, ať mám koně sebelépe vycvičeného, prolítnout kolem v kroku jedoucího jezdce cvalem mi taky přijde jako nevychovanost. Že má kůň čekat na můj povel je věc jedna, pud je věc druhá. Ale přít se nebudu. Proto jezdím přes 18 let na vyjížďky nejraději sama, po těch pár "hromadných" mně to silně přešlo.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vděčný mi teda taky nejsou, ale tak nemůžem chtít taky všechno. Tak taky jsem si nepořídil koně já, ale kůň mě, né?

Pardon, ale tak tomu se musím silně smát

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pardon, ale tak tomu se musím silně smát

No jo je to tak.To mi říkala ta známá a ta tomu rozumí.

tony-jcb napsal(a):
Starý nový nějak to neřešim platilo to dřív a platí to u nás i ted.Jediný podstatný je schopnosti jezdce a stupen výcviku koně.že někdo nacválá no a co můj kun si počká až si o to řeknu.Výmluva typu oni mi splašily koně mi přijde prostě k smíchu když na něm sedim je to pouze moje odpovědnost co zvíře udělá.Respektujou to u nás děti od pěti let tak nevim proč by to neměl zvládat dospělý jezdec.To že kolem dětí se projíždí na louce cvalem a musí jít dál v klidu krokem bez toho aby rvaly otěže je u nás prostě základní výcvik

Pokud takto jezdíte se svojí skupinou lidí, které znáte, znáte jejich koně a jsou všichni srozumění s tím, že si každý může dělat, co chce, tak prosím. Vaše věc. (Pětileté dítě ani nedokáže plně ovládat samo sebe, natož pak koně, ale to už zasahuji mimo rámec...)

Na druhou stranu pokud jedu ven v různorodé skupině, která se třeba může sejít v nájemní stáji, je tam třeba mladý kůň nebo nezkušený jezdec - zkrátka, pokud nejsou všichni kamarádi a srozumění s podmínkami hlava nehlava - tak se musí jezdit spořádaně, podle schopností nejslabšího.

lenacia napsal(a):
Víte co, to není o práci ale o lidech, asi se zase rozepíšu, tak se omlouvám.

Špinavý kýbl s vodou a vidle mi nikdy neublížily, a práci beru jako samozřejmost. Ale nevidím důvod proč to brát jako něco primárního, jednou bylo ve smlouvě o členství v jezdeckém klubu, že o víkendech a přes týden budu pracovat, a tím pádem mám nárok na pravidelné týdenní hodiny ježdění, tak očekávám pravidelného hodiny ježdění, a ne, že si na koně sednu jednou za tři měsíce, a když jako 12 letá holka se sotva 155cm nenalezu sama ze země na 178 cm vysokého koně, tak nebudu jezdit.
Stejně tak jiné křivdy, co mi byly dělaný, já nezapomínám. Což o to, nějaké to nafrntěné buzerování od starších pipin bych vklidu přešla, jenže u mě se to vyhouplo v plnohodnotnou šikanu. To bych se měla šikaně smát? Měla bych se smát tomu, že mi po jedné konfrontaci, která skočila tím že rodiče varovali majitele stáje, že ponese následky, schválně splašily koně s pozdějšími slovy "Pamatuj si co se stane, když žaluješ ty špíno."?
Svět já jako negativní nepřátelské místo nevnímám, ale stáj, kde se k člověku chovají tímhle stylem, to už ano.

Stejně jako u soukromníka mi nevadilo, že tam pracuju, ale když si paní ještě od táty vzala za víkend u ní na ranči 1000, - Kč, a já jí tam dělala jenom otroka a na koni sem u ní za celou dobu co se známe seděla 4x (a to prosím hovořím o časovém horizontu 4 let)... tak ano, vadilo mi to, a úsměvné mi to dodnes nepřijde, už kvůli penězům, které za mě tatínek dal.

Takže jop, teď mám vlastní kobylu, na ranči makáme tak jako tak, ale taky zažijeme plno srandy, a samozřejmě, že se i chytneme. A je tam hromada zažítých nesmyslů alá:
Vojtěška je plná cukrů a kůň se po ní schvátí.
Ale prostě vidím ten rozdíl. Chápejte. Kde je to asi lepší? Na ranči, kde se můžu cítit šťastně a spokojeně, nebo na jízdárně, kde sem začínala, a kde sem musela snášet ataky na mou osobu.
Jasně, není to jen o ježdění, a když mi kobyla okulhá, nebo teď když je spadlá ze svalu, tak taky nejezdím, ale je prostě pro mě absolutně úžasný relax přijet, nikoho se na nic neptat, prostě popadnout vodítko, jít si pro kobylu, vyčistit si ji a bez nějakého složitého souhlasování s ní vyrazit na procházku. A nikdo mi ji před hodinou nesebere že "musí trénovat"

My jsme tedy v oddílu všichni bez nároku na ježdění normálně pracovali. Pracovní soboty, úklid areálu, tahání překážek na závodech, dělání "spojky" rozhodčím, tahání sena na půdu a mnoho dalšího vč. úklidu. A k tomu jsme si normálně platili hodiny - 2x týdně plus členský příspěvek.

Jestli jste měla jinou dohodu a rodiče za vámi nestáli, aby se vás zastali, když nebyla plněna, přece neznamená, že všechny jízdárny jsou stejné a všude jsou lidé stejní. Část viny je i na straně vaší rodiny, že jim nevadilo platit někomu za to, že nejezdíte. To měli řešit. Lidi si k vám obecně dovolí jen to, co jim dovolíte (myslím obecně, ne nezletilce - za toho mají "bojovat" rodiče). A pokud nejsou slušní, tak se člověk musí o svoje práva trochu zasadit.

Pubertální holky mezi sebou umí být hnusné, taky mi ukradla dcera majitele kdysi populární legíny a nic jsem nezmohla. Kolikrát někoho ze stáje starší holky vyštvaly. To je prostě kolektiv a telecí léta. Já to beru jako zkušenost. Pokud je na mě někdo 10 či 15 let hnusný (jak píše coudas), tak já tam chodit 10 až 15 let prostě nebudu. Proč bych to dělala?

Jestli jste spokojená se současným stavem, tak ok, je to pro vás dobře a přeju vám to. Ať vám to dlouho vydrží.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
S koňáky? To jsme tady tak trochu všichni, ne? Nebo v jakém smyslu to používáte?

Vážně míněná otázka :) Já žádnou nuanci v tom slově nevnímám, koňák je pro mě člověk, jehož hlavní náplní volného (nebo veškerého) času se stali koně.

Jinak založené téma se trochu překroutilo ve vzpomínky na staré dobré oddíly - taky dobře. Ano, spousta věcí, co se dělala, se dělala dobře a hlavně s nějakým systémem a organizací, což je fakt, že dnes leckde chybí.

Já bych teda s blbcema, co nehlásí změnu chodu, nepočkají na signál posledního jezdce před nacváláním a bezhlavě na sebe najíždí, nejela... to jsou základní pravidla bezpečnosti, zvlášť, když máte ve skupině nezkušené jezdce nebo koně :(.

Souhlas, výchova k ohleduplnosti chybí. Možná je to i tím, že se jede individuálně, že se ti mladší nemusí poskládat na jedno kolbiště v šesti lidech, že kvůli jinému bezohlednému nespadli a nezranili se, že se jim kolektivně nesplašila celá hodina a všichni nepopadali. Neuvědomují si, že okolo jsou lidé, kteří nemusí třeba problematičtějšího koně zvládnout a že by k danému problému vůbec nemuselo dojít, kdyby k němu nezavdali podnět.

Mno, často jsem se přistihla, že názory Tonyho jsem brala s nadhledem jako okořenění zdejších vážně braných diskusí. (často až moc vážně braných).
Ale v tomhle jsem tedy taky velmi proti.
Za prvý nevěřím, že to tak funguje, za druhé mi to přijde právě taky děsně krátkozraké a bezohledné

Víme, že máš, Tony, jiné výcvikové metody a jinde nastavené žebříčky, ale tohle už je krapet přitažený za vlasy... měla jsem tinkeru, na které se dalo dříví štípat, ale pokud by se splašila skupina koní, se kterou bych byla na vyjížďce, minimálně by naznačila výpad za nimi, aby je dohnala... není to znak nevychování, ale toho, že koně mají stále některé pudy, které jim v přírodě zachraňují životy... a to z nich nikdo nevytluče. To ať se na mě nikdo nezlobí.

tony-jcb napsal(a):
Starý nový nějak to neřešim platilo to dřív a platí to u nás i ted.Jediný podstatný je schopnosti jezdce a stupen výcviku koně.že někdo nacválá no a co můj kun si počká až si o to řeknu.Výmluva typu oni mi splašily koně mi přijde prostě k smíchu když na něm sedim je to pouze moje odpovědnost co zvíře udělá.Respektujou to u nás děti od pěti let tak nevim proč by to neměl zvládat dospělý jezdec.To že kolem dětí se projíždí na louce cvalem a musí jít dál v klidu krokem bez toho aby rvaly otěže je u nás prostě základní výcvik

Žádný učený z nebe nespadl. Někdo jezdí od dětství, někdo začne později. V lotu mohou být různě šikovní jezdci. A představte si, i oni se chtějí svézt v terénu bezpečně!
Takže ano, slušnost musí být, a jede se podle nejslabšího jezdce nebo nejhoršího koně.
Zažila jsem jako začátečník bezohledné jezdce a proto žádné podrazy svým spolujezdcům nedělám.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A tátovi jste neřekla, že místo pomáhání u koní děláte služku s domácími pracemi, ještě za to platíte, a i tak se nesvezete? A v oddíle - myslím, že zrovna Vy jste kdysi psala, že Vám holky i nařízly upínací řemeny k sedlu, že? Parta puberťaček u koní je často nepříjemná, ale tohle už nebylo normální chování, v jejich středu musela být psychopatka, která strhla ostatní (aby se samy nestaly obětí).

Táta to věděl, respektive paní byla veelice výřečná. Říkala mu, že u ní hubnu, že mi dává hromadu práce, a že mu mě vrátí jako tyčku... No samozřejmě pak už táta nic neplatil, a raději mě tam ráno přivezl a večer odvezl, Případně to pak paní ani tolik nepřišlo, však pořád sem jí tam makala jako šroub.

Ano, nařízlé řemeny byly chuťovka. Stejně jako přestřihnutý zámek u skříňky a zničená bednička s čištěním a vůbec roztahané věci po bahně.
Ono je to tím, že šikanu já tolik neřešila, já jsem na šikaně vyrostla na základce. A je navíc pravda, že moje starší sestra chodila s pár holkama do třídy a dozvěděla se co mi dělají, a podala si je, nicméně to znamenalo zpáteční mstu na mě (zbily mě v boxe), to byla spolus t ou skříňkou poslední věc, která mě v té stáji držela, sebrala sem se a šla domů a nikdy se nevrátila.

Dotaz napsal(a):
My jsme tedy v oddílu všichni bez nároku na ježdění normálně pracovali. Pracovní soboty, úklid areálu, tahání překážek na závodech, dělání "spojky" rozhodčím, tahání sena na půdu a mnoho dalšího vč. úklidu. A k tomu jsme si normálně platili hodiny - 2x týdně plus členský příspěvek.

Jestli jste měla jinou dohodu a rodiče za vámi nestáli, aby se vás zastali, když nebyla plněna, přece neznamená, že všechny jízdárny jsou stejné a všude jsou lidé stejní. Část viny je i na straně vaší rodiny, že jim nevadilo platit někomu za to, že nejezdíte. To měli řešit. Lidi si k vám obecně dovolí jen to, co jim dovolíte (myslím obecně, ne nezletilce - za toho mají "bojovat" rodiče). A pokud nejsou slušní, tak se člověk musí o svoje práva trochu zasadit.

Pubertální holky mezi sebou umí být hnusné, taky mi ukradla dcera majitele kdysi populární legíny a nic jsem nezmohla. Kolikrát někoho ze stáje starší holky vyštvaly. To je prostě kolektiv a telecí léta. Já to beru jako zkušenost. Pokud je na mě někdo 10 či 15 let hnusný (jak píše coudas), tak já tam chodit 10 až 15 let prostě nebudu. Proč bych to dělala?

Jestli jste spokojená se současným stavem, tak ok, je to pro vás dobře a přeju vám to. Ať vám to dlouho vydrží.

Prvně upřesním, ten čas s koňmi, to není jedna stáj, tahle stáj s šikanou, to bylo asi prvních 3,5 roku u koní, s tím že já ty holky dost často ignorovala (navyklá ze školy, tam mě taky šikanovali denně), ale když se to vystupňovalo na fyzickou agresi, tak už sem odešla, společně i na popud rodičů.
Rodiče si samozřejmě stěžovali, to bylo společně s tou konfrontací. A hlavně ani mě to tolik nevadilo, jakože, ano hodně mě to mrzelo, že sem tolik nejezdila, a i rodičům bylo posléze řečeno že přednost mají platící členové, na což moji rodiče neměli peníze, aby mi to platili. Ale já tam ráda přišla a byla s koňmi, a mohla je čistit a tak. Dokonce si pamatuju jednu kousavou megeru, byla hnusná na všechny, ale já jí chodila čistit, a ta kobyla na mě po několiak týdnech už nikdy znova nevycenila zuby.
Ale co si z toho vezmu?
A pak se ten čas musí trochu rozdělit, dva roky ve westernové stáji, tam to bylo fajn, ale zrovna jako na potvoru v době kdy já tam chodila měli jezdecké kobyly březí a potom pod hříbaty a k nim sotva obsedlé remonty. Ale tam se mi líbilo to jo.
Potom 4 roky tak něja střídavě ona druhá soukromnice, a pak krátce stáj, kde sem teda nejezdila dobrovolně, protože valach tam kozloval jen co člověk nalejzal a rada byla, nalez opravdu strašně rychle a pevně se drž, a při naklusání opět "pevně se drž on si hodí tři kozly" no padala jak windows.
Ale tam mě aspoň nikdo nebuzeroval, tak sem tam dělala svou práci, čistila pavučiny, drbala žlaby...
A poslední byla krátce taková "stáj", tam sem začala chodit, ale majitelka na mě neměla kvůli škole apod. čas... No a potom sem našla Sáru

Tak mi dnes vrazilo do očí, podél jedné docela frekventované cesty se pásli 3 koně na řetězu jako kozy. No ti koně musí být úžasné charaktery. Nehledě na to jak byli všichni prosedlí.

To musí chovat snad jen nějaký důchodce.

mgtka napsal(a):
Tak mi dnes vrazilo do očí, podél jedné docela frekventované cesty se pásli 3 koně na řetězu jako kozy. No ti koně musí být úžasné charaktery. Nehledě na to jak byli všichni prosedlí.

To musí chovat snad jen nějaký důchodce.

Nebylo to v Ostravě - Polance?

Jj myslíme to stejné.

Mgtka: Chova tam ty kone takovy trochu podivin uz hromadu let. Ma jich vic, uvazuje je i v CHKO na loukach u rybniku.

Moje jezdecké začátky se datují do roku 1981. Prošla jsem si - jako tenkrát všichni, voltižním tréninkem, poté výukou v sedle na lonži, školním oddělením a postupně se propracovala k "vlastnímu" koni a závodům, nakonec i k trenérské licenci...

Z těch špatných praktik si pamatuji barování parkurových koní. A samozřejmě absenci výběhů - sportovní koně stávali v boxech, provozní v štontech. Jinak se v oddíle nic ze zde zmiňovaného nedělo.

Koně se "preventivně" nemlátili bičem, neokopávali, v hodinách se (alespoň ne běžně) nepadalo. Každý kůň měl vlastní sedlo a uzdečku, nic se nepřehazovalo z jednoho na druhého. Na pasivní bezpečnost se tenkrát tolik nehledělo - opravdu jsme jezdili bez přilby (nejen na koni, ale i na kole či lyžích). Na druhé straně nikdo neposadil na koně zcela nezkušeného jezdce a "děj se vůle boží", jak je tomu teď. Každý jezdec prošel výcvikem na lonži - učili jsme se nezávislému sedu, jízdě bez třmenů, ovládání koně bez otěží atd. Jako školní koně se u nás používali zkušení, spolehliví veteráni - obvykle starší sportovní koně po ukončení kariéry (já sama jsem jako dorostenka trénovala a závodila na 17-letém byvalém mistru ČSSR v military).

Za hlavní výhodu dob minulých však považuji to, že jezdectví nebylo sportem bohatých a / nebo vyvolených. Děcka se dostala do sedla za pár korun měsíčně - aniž by musela platit nemalé peníze za komerční hodiny či mít vlastního koně.

Jo, oddíl..my jako malí caparti (začali jsme se kolem koní motat ve 3 letech) jsme se předháněli, kdo kterého koně může odvést do výběhu, samozřejmě ti nejmenší chtěli vodit ty největší koně, protože to jisto jistě zvládnou...:D
Koně teda povětšinou byli v boxech, ale na štontu stáli poníci -kopající bestie, byl docela heroický výkon se dostat k hlavě, ale v boxe by člověk neměl šanci vůbec..
Jízdárna, no, spíš vydupaný obdélník s vyšší trávou uprostřed, byla ve svahu, což jsme milovali hlavně v pracovním klusu při pohybu z kopečka.
Neexistovalo špatné počasí - jezdilo se za deště, mrazu, sněhu, horka..prostě nám to bylo i částečně fuk. Teď nevidim omladinu když kápne venku..no, ono vlastně pomalu ani když je hezky.
Koně patřili místnímu JZD, poté se něco prodalo, něco koupil zemědělec a provozoval oddíl dál. Jezdců moc nebylo, tak na koně akorát a zkoušelo se, kdo jakého koně ujezdí. Takže o pády a úniky na koni na vyjížďce nebyla nouze..ale jezdilo se na čundry, chodilo se plavit..ať to byl kůň sporťák, nebo provozák.

mgtka napsal(a):
Tak mi dnes vrazilo do očí, podél jedné docela frekventované cesty se pásli 3 koně na řetězu jako kozy. No ti koně musí být úžasné charaktery. Nehledě na to jak byli všichni prosedlí.

To musí chovat snad jen nějaký důchodce.

Stará Ves nad Ondřejnicí, u nové Hrušky...bahno, ohrada malá a pravidelně se tam koně pasou na ničem..ale kdo ví, třeba je to jinak, než to vypadá ;).

Na něco jsem si vzpomněla.Před pár lety mi jedna paní, když zjistila že mám koně, vyprávěla o svém otci.Jak měli doma koně když byla ona malá.No byl to asi čtyřicetiminutovej monolog jakej byl tatík koňák a odborník.Takovou snůšku bludů jsem nikdy předtím ani potom neslyšela, hotová černá magie.Něco teda musela bejt bujná fantazie, protože některý věci prostě nejsou fyziologicky možný..
Ale třeba:koně se nikdy nesmí pást spolu s ovcema, protože z jejich bobků chytnou červy do kopyt.Koně se nesmí odčervovat přípravky na odčervení protože maj pak řídký střeva.Na odčervení jsou nejlepší vajgly z cigaret rozmočený ve vodě.Když se kůň jednou okove musí se pak kovat do konce života.Když se vrátila z prázdnin kůň byl tak dojatý že plakal.A tak podobně.Nebejt já prodavačka a ona zákazník zdrham jak o život

Polovinu z toho jsem slyšela taky

Malkina napsal(a):
Na něco jsem si vzpomněla.Před pár lety mi jedna paní, když zjistila že mám koně, vyprávěla o svém otci.Jak měli doma koně když byla ona malá.No byl to asi čtyřicetiminutovej monolog jakej byl tatík koňák a odborník.Takovou snůšku bludů jsem nikdy předtím ani potom neslyšela, hotová černá magie.Něco teda musela bejt bujná fantazie, protože některý věci prostě nejsou fyziologicky možný..
Ale třeba:koně se nikdy nesmí pást spolu s ovcema, protože z jejich bobků chytnou červy do kopyt.Koně se nesmí odčervovat přípravky na odčervení protože maj pak řídký střeva.Na odčervení jsou nejlepší vajgly z cigaret rozmočený ve vodě.Když se kůň jednou okove musí se pak kovat do konce života.Když se vrátila z prázdnin kůň byl tak dojatý že plakal.A tak podobně.Nebejt já prodavačka a ona zákazník zdrham jak o život

Pokud nejsou ovce řádně odčervené, tak je pravda, že u oveček koně mohou chytit různé parazity a snad i nějaké nemoci... to je pravda, známá měla dočasně valacha ve stádě společně s ovcemi, nevím přesně jaký problém měl, snad nějaký kožní, ale veterinář říkal, že je dost pravděpodobné, že o chytil od těch ovcí.
Ale že by to chytili do kopyt, to je blbost, stejně jako zbytek, to je taky snůška blbostí
Hodně přežitých jízdárenských nesmyslů jsem odnaučovala svou kamarádku, třeba sedlání vysoko na kohoutek, a primárně vysvětlení, jaký je rozdíl mezi ušima dozadu, když kůň něco poslouchá a ušima dozadu, když se vzteká. Na jízdárně platilo- uši dozadu: utíkat, jinak kousne. Že mu uši ale neleženy ke krku, a vůbec nedával žádné signály hlavou apod, že se k něčemu chystá, to nikoho neučili.
Co by se ale mělo zase zavést zpátky ze starých jízdárenských dob je zákaz vstupu do stájí a ke koním bez pevné obuvi. Zrovna tuhle na závodech jsem viděla hromadu mladých náctiletých stájnic, které se pohybovaly po stáji v žabkách a v takovéch těch pěnovejch pantoflích, a vedly vedle sebe koně, samozřejmě většina z nich byla k tomu ještě nakována.

Lenacio, to je fakt - na to jsem taky pedant, na pevné boty ke koním. I min. rok, co jsme tu pořádali koňský tábor, tak ať bylo sebetepleji, nenechala bych děti bez bot jít ke koním. Takže se holt přezouvali ze sandálů do "pevných špiček".

Enducha: to je mi nějaké divné s těmi 3 roky věku dítěte. Dřív se dával velký pozor, aby se ke koním dostávali až děti dorostlé, aby bylo o práci míň než hlídat rozšlápnuté prcky. Tedy u nás na oddílu (a co vím, tak v ostatních co znám taky tak) to bylo nastavené, že dřív než ve 12 letech nikoho nevzali. Vlastně se to bralo hlavně podle toho, zda už člověk uvezl kolečko a byl schopný pracovat bez větších úlev... ale samozřejmě možno, že "jiný kraj, jiný mrav".

Taky chodím ke koním nejlíp bosky. Taky jezdím v kraťasech a helmu jsem měla na hlavě asi 3x. A podle jednoho trenéra jsem nejlepší příklad nedodržování základních bezpečnostních pravidel. Přesto když "to" vidím u jiných, tak také upozorňuju. Co se capartů ve stáji týká, tak malá jezdila, čistila a sbírala kobylince od 1,5 roku, od 4 jezdila na vedeném koni sama, v 5,5 letech mně poslala s koněma do háje Takže tam asi neplatí co se v mládí... Podle mně jsou dneska nejhorší 12 - 17, ale mám velmi omezený přehled, jen z vlastní zkušenosti, třeba je to jinak. My v 11 chodili sami přes celé město do oddílu, ve 13 jsem hlídala soukromníkovi týden kobylu u nich doma, sama. Spíš je jiná doba, než jiný kraj

Máme všechny bezpečnostní krávovinky a úrazů je čím dál víc..Mě se někdy zdá, že lidem chybí pud sebezáchovy.

Jé holky vy jste mi, ale udělaly při neděli radost :) :) Také vzpomínám na oddílová léta... obdobně :)... pak ovšem přišlo jako velká voda móda soukromníků a stájí neoddílových a bylo po všem... tehdy jsem to vzdala a jezdit téměř přestala... nějak jsem neměla na to dřít jak Bulhar a jen se koukat jak ti, oblíbenější, odjíždí a já zase zůstávám sama na maštali a čeká mě 20 prázdných boxů a hromada roboty...

Co se týče vojenských cajků - teď když dělám ree (vojenskou historii) tak co bych za to dala mít ve sbírce jedno sedlo, uzdu a nějaké ty další cajky... :)

- u nás ještě bylo - kočároví koně nechodí do výběhu - rvou si dolů podkovy
- provozáci - valaši na štotnu - kobyly a soukromí - v boxe
- jasně sedla pasovala všem - a platícím klientům se dávala ta, lepší,
- oklepávání hřbílek - vybírání kopyt a přehazování hnoje - aby byl pěkně pravoúhlý ! (byl li na voze tak aby to vypadalo pěkně a hlavně nikde nepadalo !
- zametání uličky, pravidelné malování vápnem a vymetání pavučin - ale hnízda vlaštovek se nesmí sundávat..
- vymetání obdélníku za dveřma boxu... (cca 50cm)
- když se kůň odřel od sedla - mohl za to ten kdo sedlal - v žádném případě ne sedlo :)...
- atd... jooo helma z pincka nebo taková ta bílá plastová - o xy čísel větší !... :).

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Jeee fotky Z oddílu žádný, škoda, ale chvíli pak pár jo. před dvaceti lety...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Meifi to bude tim že jim vtloukají do hlavy že se jim z těma bezpečnostníma krávovinama nemůže nic stát

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Lenacio, to je fakt - na to jsem taky pedant, na pevné boty ke koním. I min. rok, co jsme tu pořádali koňský tábor, tak ať bylo sebetepleji, nenechala bych děti bez bot jít ke koním. Takže se holt přezouvali ze sandálů do "pevných špiček".

Enducha: to je mi nějaké divné s těmi 3 roky věku dítěte. Dřív se dával velký pozor, aby se ke koním dostávali až děti dorostlé, aby bylo o práci míň než hlídat rozšlápnuté prcky. Tedy u nás na oddílu (a co vím, tak v ostatních co znám taky tak) to bylo nastavené, že dřív než ve 12 letech nikoho nevzali. Vlastně se to bralo hlavně podle toho, zda už člověk uvezl kolečko a byl schopný pracovat bez větších úlev... ale samozřejmě možno, že "jiný kraj, jiný mrav".

No co já si teda pamatuju, tak se to zas tolik neřešilo. Dětí bylo hejno..do doby, než se jzd uplně rozpadlo..až pak, tak kolem mých 9-10let. To jsme lítali jak čamrdové..báli jsme se si sednout, abychom nedostali hubováno.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Máme všechny bezpečnostní krávovinky a úrazů je čím dál víc..Mě se někdy zdá, že lidem chybí pud sebezáchovy.

Není to absencí pudu sebezáchovy, ale nadměrným sebevědomím.
Přece, když ta holka v telce cválá na hřebci bez sedla a přilby a nic se jí nestane, tak na co budu mít přilbu, vždyť jdem jen v kroku. Vždyť kůň na člověka nešlápne, tak na co pevnou obuv, vždyť je to malé hříbátko/poníček (s velkými zuby) proč by mě kousal. Vždyť ten pán říkal, že nekouše! Ovšem o tom, že mě sejme hlavou, když se rychle otočí, to už řeč nebyla.
Je to 100 a 1 věc, která se může u koní stát. To v televizi nikdo neukáže. Nebylo by to hezké. A kdo by to majitelům koní říkal, když nechtějí nic slyšet a všechno ví nejlépe.
Jo, a taky by se ty bezpečnostní krávovinky musely nosit

Vím, co je hrábnutí podkovou přes nárt, vím co je zlomený kotník při špatném seskočení z koně, vím, co je kopanec do hlavy levou přední, nebo do stehna pravou zadní, že nevím, jestli je to zlomený nebo ne. Vím, co je kopanec do kolene a zlomená češka, nebo natržený sval po pádu na rameno. Ale nikdy mně to nepřimělo k tomu ty bezpečnostní prvky nosit. Kde je chyba - who knows.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vím, co je hrábnutí podkovou přes nárt, vím co je zlomený kotník při špatném seskočení z koně, vím, co je kopanec do hlavy levou přední, nebo do stehna pravou zadní, že nevím, jestli je to zlomený nebo ne. Vím, co je kopanec do kolene a zlomená češka, nebo natržený sval po pádu na rameno. Ale nikdy mně to nepřimělo k tomu ty bezpečnostní prvky nosit. Kde je chyba - who knows.

Borelióza vraj ľudí môže pripraviť o pud sebazáchovy, nemže v tom mat prsty? :).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Borelióza vraj ľudí môže pripraviť o pud sebazáchovy, nemže v tom mat prsty? :).

Tu jsem "bohužel" neměla a nebo o ni nevím

Sisi si vedle urazi jim přibývají za použití bezpečnostní výbavy

Vše má svá pro a proti. Zažila jsem i "úraz" bezpečnostní vestou při pádu - prostě si ji dívčina "zapíchla" do břicha. Nic vážného, krásný moňo, patrně to bolelo pekelně Na druhou stranu kdyby jí jiná dívčina měla na sobě na závodech, kdy jí kůň jdoucí před ní načoudil do hrudníku (údajně se nic nestalo), nebylo by to třeba tak bolestivý. a jsme opět u coby kdyby...

Tady se jezdí western, takže klobouk, nebo nic (možná kšiltovky), jenom já jezdim s přilbou.
Dedukce level "majstr": helma i od zlomené ruky nepomůže.
Ale já po tom svém pádu vím, že helma není žádná ostuda. Kdybych ji tenkrát neměla (a to sem měla plast s polystyrenem), kdo ví jak to mohlo skončit, takhle sem schytala jen tu kyčel, ale i tak jsem krátce viděla všechnio divně zamlženě, všechno do šediva a žluta...
Kdepak, helma je pro mě od té chvíle samozřejmost.

tony-jcb napsal(a):
Sisi si vedle urazi jim přibývají za použití bezpečnostní výbavy

Jako to říká můj kámoš řidič kamionu: Žádný airbag pro lidi, ale pořádnou kulatinu trčící ze středu volantu a konec nabroušený do špice.Pak by možná i na těch silnicích bylo bezpečněji.Takhle si spousta "kreténků" myslí že se jim nic nestane při bouračce.A plní nám hřbitovy.

sisi58 napsal(a):
Není to absencí pudu sebezáchovy, ale nadměrným sebevědomím.
Přece, když ta holka v telce cválá na hřebci bez sedla a přilby a nic se jí nestane, tak na co budu mít přilbu, vždyť jdem jen v kroku. Vždyť kůň na člověka nešlápne, tak na co pevnou obuv, vždyť je to malé hříbátko/poníček (s velkými zuby) proč by mě kousal. Vždyť ten pán říkal, že nekouše! Ovšem o tom, že mě sejme hlavou, když se rychle otočí, to už řeč nebyla.
Je to 100 a 1 věc, která se může u koní stát. To v televizi nikdo neukáže. Nebylo by to hezké. A kdo by to majitelům koní říkal, když nechtějí nic slyšet a všechno ví nejlépe.
Jo, a taky by se ty bezpečnostní krávovinky musely nosit

Já už myslel že s Vámi něco je Zuzko.Jsem rád že né.

tony-jcb napsal(a):
Sisi si vedle urazi jim přibývají za použití bezpečnostní výbavy

Důkazy. Nikoli někde jsem slyšel.
My dva se nikdy neshodneme, co se týká používání přilby a bezpečnostní vesty.
Mě vesta zachráníla při pádu záda a přilba několikrát od otřesu mozku.
Stála jsem také na cestě, když na ni přímo na hlavu spadla holčina z kobyly, která klopýtla.
A volali jsme vrtulník, když jsme našli holku na zemi s rozbitým obličejem, jak ji koník omlel o strom. NIKDY by se tak nezmrzačila, kdyby měla přilbu.Praštila by se do ní, nikoli do tváře.
Nebudu tahat čerta za ocas tím, že v mém okolí budou jezdit lidi bez přilby. Buď s ní nebo beze mě a mých koní.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já už myslel že s Vámi něco je Zuzko.Jsem rád že né.

Žiju, ale jen nevalně.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jako to říká můj kámoš řidič kamionu: Žádný airbag pro lidi, ale pořádnou kulatinu trčící ze středu volantu a konec nabroušený do špice.Pak by možná i na těch silnicích bylo bezpečněji.Takhle si spousta "kreténků" myslí že se jim nic nestane při bouračce.A plní nám hřbitovy.

Adepti na Darwinovu cenu.
Žádná škoda, pokud s sebou nevezmou ještě někoho dalšího. Nevinného.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Lenacio, to je fakt - na to jsem taky pedant, na pevné boty ke koním. I min. rok, co jsme tu pořádali koňský tábor, tak ať bylo sebetepleji, nenechala bych děti bez bot jít ke koním. Takže se holt přezouvali ze sandálů do "pevných špiček".

Enducha: to je mi nějaké divné s těmi 3 roky věku dítěte. Dřív se dával velký pozor, aby se ke koním dostávali až děti dorostlé, aby bylo o práci míň než hlídat rozšlápnuté prcky. Tedy u nás na oddílu (a co vím, tak v ostatních co znám taky tak) to bylo nastavené, že dřív než ve 12 letech nikoho nevzali. Vlastně se to bralo hlavně podle toho, zda už člověk uvezl kolečko a byl schopný pracovat bez větších úlev... ale samozřejmě možno, že "jiný kraj, jiný mrav".

Do oddílu jsme brali děti již cca od 5-6 let. Cca do 12 let byly na voltiži, poté začaly jezdit v sedle na lonži a pak přešly do školního oddělení. Ti šikovní a talentovaní měli šanci dostat se k "vlastnímu" koni a závodit za juniory v parkuru či drezuře, ostatní skončili v provozním oddělení.

Co se týče bezpečnostních prvků, helmy se v 80. letech používaly jen na závodech a o existenci bezpečnostních vest jsme nic netušili. Nicméně pevná uzavřená obuv byla samozřejmostí. Nikdy bych nepustila ke koni děcko v sandálech či šlapkách a ani já bych v podobném obutí k němu nešla. Pokud jde o jízdu v sedle, vždycky jsem trvala na botách s podpatkem - žádné tenisky apod.

Vidíte, a při zmíněném kopanci do hrudníku se ti superkoňáci ani neobtěžovali jít dívčině pomoct, nebo jí okamžitě odvézt k doktorovi. Ještě jsem byla za krávu já, že "se mi něco nelíbilo". "Však ona byla v pohodě." Každej to bere jinak.

sisi58 napsal(a):
Žiju, ale jen nevalně.

Nemůžu nějak pomoc?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nemůžu nějak pomoc?

Máte zprávu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nemůžu nějak pomoc?

Meifi, Vy jste tak podezrele bezchybny, az se cloveku nechcete verit...

blbounek napsal(a):
Stará Ves nad Ondřejnicí, u nové Hrušky...bahno, ohrada malá a pravidelně se tam koně pasou na ničem..ale kdo ví, třeba je to jinak, než to vypadá ;).

Jezdím tam ke tchýni a část výběhů bohužel spolkla ona nová Hruška. Plácek je to malý, ale co jsem viděla, tak chodí poměrně dost ven a děvčata je chodívají pást na louku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Meifi, Vy jste tak podezrele bezchybny, az se cloveku nechcete verit...

Zuzka má moc ráda koníky a já krom koníků mám rád lidi co mají opravdu rádi koníky.No a když mam někoho rád, tak jsem nerad když má problémky nějaké.Vždyť je to tak snadné..

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Meifi, Vy jste tak podezrele bezchybny, az se cloveku nechcete verit...

Martin už je takový a je to dobře

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zuzka má moc ráda koníky a já krom koníků mám rád lidi co mají opravdu rádi koníky.No a když mam někoho rád, tak jsem nerad když má problémky nějaké.Vždyť je to tak snadné..

Pěkný den.

Asi to sem moc nepatří, ale nechce se mi zakládat nové téma.Tak před rokem jsem v tv viděla dokument o kočovných pastevcích snad z Mongolska.A dost mně zarazil jejich styl kování koní.Koně prostě strhli na zem a svázali mu nohy.Vysvětlovali to tím, že tam kůň není k čemu uvázat.To mi připadá jako dost pitomý argument, vždyť většina koní co znám je schopna při kování stát třeba jen s děckem u hlavy a tam se motali čtyři chlapi..Vždycky jsem myslela že tihle lidi jsou se svými koňmi tak sžití, že jakákoliv manipulace musí být hračka, ale tohle ukazovalo pravý opak.Jestli je tu někdo, kdo zná tamější poměry docela by mně to zajímalo...

Malkina napsal(a):
Asi to sem moc nepatří, ale nechce se mi zakládat nové téma.Tak před rokem jsem v tv viděla dokument o kočovných pastevcích snad z Mongolska.A dost mně zarazil jejich styl kování koní.Koně prostě strhli na zem a svázali mu nohy.Vysvětlovali to tím, že tam kůň není k čemu uvázat.To mi připadá jako dost pitomý argument, vždyť většina koní co znám je schopna při kování stát třeba jen s děckem u hlavy a tam se motali čtyři chlapi..Vždycky jsem myslela že tihle lidi jsou se svými koňmi tak sžití, že jakákoliv manipulace musí být hračka, ale tohle ukazovalo pravý opak.Jestli je tu někdo, kdo zná tamější poměry docela by mně to zajímalo...

Jeden kolega ze školy vyprávěl, že tam byl a tvrdil mi, že se tam zrovna v rukavičkách ke koni nechovají. Prostě bití holí za neposlušnost a podobně. Možná záleží na konkrétních jedincích(lidských)?

Asi záleží na tom, zde jsou zžití i koně s jezdci nebo jen jezdci s koňmi?!

Malkina napsal(a):
Asi to sem moc nepatří, ale nechce se mi zakládat nové téma.Tak před rokem jsem v tv viděla dokument o kočovných pastevcích snad z Mongolska.A dost mně zarazil jejich styl kování koní.Koně prostě strhli na zem a svázali mu nohy.Vysvětlovali to tím, že tam kůň není k čemu uvázat.To mi připadá jako dost pitomý argument, vždyť většina koní co znám je schopna při kování stát třeba jen s děckem u hlavy a tam se motali čtyři chlapi..Vždycky jsem myslela že tihle lidi jsou se svými koňmi tak sžití, že jakákoliv manipulace musí být hračka, ale tohle ukazovalo pravý opak.Jestli je tu někdo, kdo zná tamější poměry docela by mně to zajímalo...

Myslím, že si tyhle přírodní národy idealizujeme. Podobné info člověk může zaznamenat i o indiánech a pod.. Přiznávám, že můj názor je zcela laický, nikdy jsem tam nebyla, ale myslím si, že řada lidí v západní kultuře má ke zvířatům mnohem větší empatii než tito přírodní lidé, žijící v drsnějších podmínkách a chovající se ke zvířatům drsnějším způsobem.

Naši koně stojí při kování s děckem u hlavy proto, že se jim věnujeme, od mala je učíme dávat nohy a stát u veškeré manipulace. Věnujeme jim spoustu času, kopyta pravidelně čistíme, péče o koně je naše hobby a máme je naučené, aby za námi chodili jak pesjkové. Ovšem v místech, kde je těžké se uživit a kůň je víceméně pracovní prostředek, se s tím asi nikdo tolik nepatlá a je prostě rychlejší koně občas takhle znásilnit než ho naučit v klidu stát a držet nohy.

Malkina napsal(a):
Na něco jsem si vzpomněla.Před pár lety mi jedna paní, když zjistila že mám koně, vyprávěla o svém otci.Jak měli doma koně když byla ona malá.No byl to asi čtyřicetiminutovej monolog jakej byl tatík koňák a odborník.Takovou snůšku bludů jsem nikdy předtím ani potom neslyšela, hotová černá magie.Něco teda musela bejt bujná fantazie, protože některý věci prostě nejsou fyziologicky možný..
Ale třeba:koně se nikdy nesmí pást spolu s ovcema, protože z jejich bobků chytnou červy do kopyt.Koně se nesmí odčervovat přípravky na odčervení protože maj pak řídký střeva.Na odčervení jsou nejlepší vajgly z cigaret rozmočený ve vodě.Když se kůň jednou okove musí se pak kovat do konce života.Když se vrátila z prázdnin kůň byl tak dojatý že plakal.A tak podobně.Nebejt já prodavačka a ona zákazník zdrham jak o život

Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!

Malkina napsal(a):
Asi to sem moc nepatří, ale nechce se mi zakládat nové téma.Tak před rokem jsem v tv viděla dokument o kočovných pastevcích snad z Mongolska.A dost mně zarazil jejich styl kování koní.Koně prostě strhli na zem a svázali mu nohy.Vysvětlovali to tím, že tam kůň není k čemu uvázat.To mi připadá jako dost pitomý argument, vždyť většina koní co znám je schopna při kování stát třeba jen s děckem u hlavy a tam se motali čtyři chlapi..Vždycky jsem myslela že tihle lidi jsou se svými koňmi tak sžití, že jakákoliv manipulace musí být hračka, ale tohle ukazovalo pravý opak.Jestli je tu někdo, kdo zná tamější poměry docela by mně to zajímalo...

Podle toho co jsem zažil v Afghanistanu, tak Vám řeknu že bych za souseda nikoho z nich nechtěl. Děsí mě že jsou tihle řezníci nyní mezi námi.Vím dobře co dovedou. Myslím teda Afghánce a ISIS.

A lidi zeptám se..Patří taky k přežitým zvykům třeba to že zlobivý kůň se večer nenakrmí?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A lidi zeptám se..Patří taky k přežitým zvykům třeba to že zlobivý kůň se večer nenakrmí?

Pak máte zlobivého, nasraného koně
Nic pozitivního nezískáte.
Psi jsou mnohem chápavější k lidským počinům, ale ani oni nepochopí absenci večeře jako trest.

sisi58 napsal(a):
Pak máte zlobivého, nasraného koně
Nic pozitivního nezískáte.
Psi jsou mnohem chápavější k lidským počinům, ale ani oni nepochopí absenci večeře jako trest.

Ježiši to se nás určitě netýká Zuzko.Jen mi to bylo vyprávěno.Prý se to tak dělalo dřív.V mé blízkosti se určitě nemůže vyskytovat hladový kůň.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ježiši to se nás určitě netýká Zuzko.Jen mi to bylo vyprávěno.Prý se to tak dělalo dřív.V mé blízkosti se určitě nemůže vyskytovat hladový kůň.

To byl slovní obrat. Nic k nikomu.
Občas by lidé měli používat to kulaté na krku i jinak, než na čepici. Vyplatí se to! A nejen u koní.

S valáškem už nemůžem ani do vesnice. Jak jsem takový výřečný s lidmi a chovám se neobvykle slušně, tak valášek inkasoval mrkvičku od místních.No samozřejmě si pamatuje všechny baráky kde dostal dobroty.Takže než projdem vesnici, tak je to na dvě hodiny. Já jim řikal že se stavíme zase..Nepočítali asi že hned zítra.

Malkina napsal(a):
Asi to sem moc nepatří, ale nechce se mi zakládat nové téma.Tak před rokem jsem v tv viděla dokument o kočovných pastevcích snad z Mongolska.A dost mně zarazil jejich styl kování koní.Koně prostě strhli na zem a svázali mu nohy.Vysvětlovali to tím, že tam kůň není k čemu uvázat.To mi připadá jako dost pitomý argument, vždyť většina koní co znám je schopna při kování stát třeba jen s děckem u hlavy a tam se motali čtyři chlapi..Vždycky jsem myslela že tihle lidi jsou se svými koňmi tak sžití, že jakákoliv manipulace musí být hračka, ale tohle ukazovalo pravý opak.Jestli je tu někdo, kdo zná tamější poměry docela by mně to zajímalo...

V mongolsku se jede na užitkovost koní. Oni často už vyčerpaného koně pustí do stáda, a jdou si chytit a "obsedat" jiného.
Tady se lidi věnují přímo a jenom těm koním, obvykle se socializují už od hříběte apod... tam ale nemají čas na ňuchňání s koníčky jako evropani. Tam musí pracovat, věnují se jiným věcem, patlat se s učením koně na to dávat nohy, když je pro ně jednodušší vzít bandu chlapů a koně povalit a svázat.
Vždyť i jejich jezdecké vybavení, taková uzdečka, často cáry hadrů, nebo samodomo provazy, uzdečky jak je známe, nebo udidlo to je luxus připadající turisticky využívaným mongolským koním.
Nelze srovnánat třeba s indiány z ameriky, v mongolsku jsou stáda divokých koní již po staletí, odtut pochází dávné kočovné kmeny, které zavářely nejenom okolním zemím, ale přehnali se i přes Moravu.
Indiáni naopak přišli do styku s koňmi až při příjezdu Evropanů, měli tedy od nich už slušný základ práce s koňmi po evropském stylu, navíc těch koní nebylo mnoho a záskat takového koně bylo velice náročné, a takové zvíře pro ně znamenalo velký luxus a vysoké postavení, no a když si nemůžeš jen tak vyrazit do stepi chytit nového koně, tak je asi jasné, že se snažíš koně opečovávat a pracovat s ním aby ti dobře sloužil a dlouho vydržel, proto je nám jejich přístup ke koním mnohem bližší, než ten mongolský, který je pro naše chápání až nepřirozeně hrubý.

No právě ta rodina o které to bylo moc koní neměla(a celkově moc zvířat).Tak bych čekala, že když je to živí, budou si jich vážit a o to líp se o ně starat.A ti koně nebyli polodivocí, normálně je uzdili, jezdily na nich i děti, kobyly dojili a když ten chlapík ukazoval jak má kůň obroušená kopyta a proto se musí nakovat normálně mu nohu zvedl-prostě běžný provoz.Tím víc mně to udivilo, to rodeo.Jasně že ten kůň začal vyvádět, ale to by začla ta moje taky, kdyby se na ni čtyři vrhli a chtěli ji povalit na zem.Tohle vypadalo, že nikdo ani nezauvažoval, že by to šlo jinak.Prostě takhle se koně kovou odjakživa.Asi taky nějaký zvyk?

Proč můj koník když vidí skupinu více jak tří mužů padne na bok a vystrčí kopyta? Protože je z mongolska a myslí že se bude kovat.

Jinak teda, není to taky úplně přežitý zvyk, ale dost mě to zarazilo.
Pořídila jsem si nové udidlo, vlastně úplně to samé, které mám,2x lomené mosazné udidlo, jen místo 13,5 sem pořídila 14,5, protože mi bylo řečeno, že ta třináctka je dost natěsno.
Nicméně, kromě reakce "proč sis koupila úplně to samé udidlo?" mě zarazil hned druhý dodatek:
"mě přijde to udidlo strašně moc tupé, proč sis nekoupila ostřejší, ať je na něj Sára citlivější?"...
Jakože... snad raději nic.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Proč můj koník když vidí skupinu více jak tří mužů padne na bok a vystrčí kopyta? Protože je z mongolska a myslí že se bude kovat.

Nevypadá, že je z Mongolska. Snad nějaká jeho babička? A že by mu to řekla?

sisi58 napsal(a):
Nevypadá, že je z Mongolska. Snad nějaká jeho babička? A že by mu to řekla?

Je to ST.Musím poděkovat slovákům..Ta se jim fakt povedla princezna.

Tak jsem zrovna sledovala na equitv jízdárenský trénink s dnes již bohužel zesnulým Zdeňkem Benešem a musím říct, že právě tento pán reprezentoval ty moudré staré koňáky, na které jste tady mnozí vzpomínali a kterých je mezi námi čím dál méně.

Zvlášť jeho odpovědi na (naivní) dotazy diváků mě pobavily :)

http://www.equitv.cz/porad/Skolni-vycvik-kone-se-Zdenkem-Benesem.html.

A ten kdo jel na venku na koni, tak zdravil každého jako první!

Trochu mimo téma, ale jak tu padli mongolové - koukala jsem na film Mongol, v sobotu nebo kdy ho dávali a tam pořád ty koníky tahali za huby ale hlavně furt pobízeli (no spís mlátili) těma jejich bičíkama. Jsem se na to nemohla koukat. Kůň přeci nepotřebuje furt bít aby šel dopředu :/.

etnies86 napsal(a):
Trochu mimo téma, ale jak tu padli mongolové - koukala jsem na film Mongol, v sobotu nebo kdy ho dávali a tam pořád ty koníky tahali za huby ale hlavně furt pobízeli (no spís mlátili) těma jejich bičíkama. Jsem se na to nemohla koukat. Kůň přeci nepotřebuje furt bít aby šel dopředu :/.

Otázka je, v jakém jsou stavu. Pokud je kůň bolavý nebo má jiný problém (např. s jezdcem), je možné, že prostě "stova leze", tedy aby chodil, tak ho prostě obouchávají a okopávají...potřebují přemístit stádo krav nebo ubytování a bez koně to nejde.

Já bych to takhle neposuzovala.
Jsme v těch "civilizovaných" zemích moc zcitlivělí a zvířata si polidšťujeme.
Máme čas věnovat se jejich výcviku, pipláme se s kdejakým mrzák*em... oni ty koně využívají ke svému životu. Možná to není fair, ale "live isn't fair"... tak se to dělalo po staletí a oni nemají důvod to měnit. Ať už se jedná o "péči" o ně (viz povalení na zem při korekturách), nebo nešetrné ježdění, překládání hřbetů soumarů a oslů...

Když se používali koně jako dopravní prostředky ve válce, jen proto, aby byl voják rychlejší, a obětovaly se jich tisíce a statisíce, protože to byl větší cíl než voják sám, taky to nikomu nepřišlo divné...

Prostě jsou země, kde se kůň využívá k obživě a tak se holt "zneužívá" a využívá na doraz. Až doslouží, tak se sní a ještě je z něj užitek pro rodinu. Beze zbytku užitkové zvíře. Blízký východ taky používá koňovité podobným způsobem do "roztrhání těla"... kamarádka, co byla snad v Turecku na praxi jako vetka, vyprávěla, že prostě jsou ta zvířata jediným zdrojem obživy, takže je prostě používají, dokud jsou schopni chodit o všech nohách a něco nést (vézt)...
Jiný kraj, jiný mrav.