Změna udidla?

Jestli jezdíte na 2lomeném stihle, tak na tom bych řekla, že se dá ujezdit uplně všechno a investovat do dalšího udidla mi přijde zbytečné. Ale mě berte s rezervou, protže to vám radí někdo, kdo má v bedně nejmíň dvacet různých udidel co se mi za těch pár let u koní nastřádalo, než jsem zjistila, že k ježdění stačí ohlávka a na přiježďování obyčejné stihlo
Podle toho, co popisujete, by pro vás a vaší kobylu byly lépe investované peníze do hodin s trenérem, který by vám vysvětlil a ukázal jak kobču podpořit v aktivním přilnutí - podle toho co popisujete vám nejspíš přilnutí často chybí.
Nejčastěji je důvodem to, že kůň má zkušenost, že při pokusech o navázání spojení huby s rukou jezdec nestíhá včas zareagovat a kůň tak opakovanědo udidla naráží, spíš aby s ním získal příjemný kontakt.
Tak se naučí, že je lepší přilnutí vůbec nevyhledávat a raději zatnout svaly v hubě a vyhnout se buď stálému nebo přerušovanému tlaku udidla v hubě. Jenomže jak zatne hubu, tak ztuhne i v krku a dál v těle. Při ježdění to pak vypadá, že kůň je nepohodlný (drncá to protože je tvrdý ve hřbetě) a že je neohebný, ale on je jen ztuhlý a jde proti tlaku udidla v hubě, protože má zkušenost, že poddat se a vystavit tlaku udidla na nejcitlivější partie huby je nepříjemné a bolí to, ale když bude dostatečně dlouho tlačit proti, tak to na chvíli povolí.
Já vždycky začínám tak, že učím všímat si odžvýknutí a hned na něj reagovat. Zkuste si i vy na příští hodině všímat, kdy vám kobča žvýkne udidlo a okamžitě jí na to odpovědět spolupracující jemnou rukou a pochvalou.

Zatiaľ by som zubadlo nemenila, hoci teda roubík je pre mladé kone zrozumiteľnejlsi, tá vaša uz mladý kôň nie je a jej reakcia bude skôr obraná, ako píšu ženy vyššie. Najideálnejšie by bolo nájsť si trénera, ktorý “za jazdy” uvidí vaše chyby a reakcie kobyly, takže bude môcť analyzovať, kde je chyba. To je najrýchlejšia a najjednoduchšia cesta k úspechu.
Keď ale musíte ťahať tak, že jej zubadlo prejde tlamou, je pravdepodobne široké a celkovo zle nastavené. Zubadlo v správnej pozícii, s nánosníkom dotuahnutým tak, že tam vôjdu tri-štyri prsty nemá šancu prejsť, aj keď kôň nereaguje.
Úprimne si ale myslím, že chyba bude niekde medzi jazdcom a koňom, buďto niesú dostatočne zrozumiteľné vaše pomôcky, alebo nereagujete dostatočne včas. Lebo ak má kôň vžité a naučené určité postupnosti, že tieto pomôcky znamenajú ohnutie, tak nemá dôvod reagovať tak, že ich úplne odignoruje- jedine ak je tam zdravotný problém, alebo požiadavka nezodpovedá dosiahnutému stupňu výcviku.

Mně osobně zaráží už ta holeň - nemáte tolik síly. Na co? Na holeň má reagovat "na sílu", nebo na lehký dotek? A jak psala baarbora výše, kolik síly musíte vyvinout, abyste kobyle protáhla udidlo na druhou stranu? Za sebe než změnu udidla, zaměřila bych se na práci na celkovém zjemnění pomůcek a reakcí na ně. Způsobů a směrů je hodně, stačí si vybrat.

A sme u toho...
tak nic.

Všichni chytří jak neměnit udidlo a zjemňovat pobídku, ale jak toho dosáhnout nikdo neporadí.

Nápad na cvičení:
Velký kruh, naklusat čtvrt kolečka, přechod do kroku, chůze čtvrt až půl kruhu, opět naklusat.
Co u toho dělat:
1. Pobídka- pokud tlačíte, že vám síly nestačí, musíte kobylu zaktivizovat. Patou rychle ťuk ťuk ťuk ťuk, "elektrizovat. Pokud nestačí, pošmidlejte tušírkou.
2. Klus- aktivní, žádné ťapkání na místě ani zběsilý úprk. Přes záda od zadku.
3. kontakt- otěž nesmí být volná ani taková 1gram v ruce, ale opravdu vzít na otěž, jinak přijde pobídka vniveč a kůň se rozpadne. Že začátku ji držte jakoby za hubu, po několika přechodech ucítíte, že si kobča kontakt drží sama.

Tyhle přechody dělat několikrát na každou ruku, na horší stranu víc. Po čase sama ucítíte změnu a najednou i ohnutí bude jednodušší, protože ohnout se dá jen vyklenutá páteř. Kobi bude lehčí v ruce i na pobidce, pak nebude třeba zjemňovat pobídku, od nohy bude chodit sama.

Dejte vědět, jak to jde.

blackmyday napsal(a):
Všichni chytří jak neměnit udidlo a zjemňovat pobídku, ale jak toho dosáhnout nikdo neporadí.

Nápad na cvičení:
Velký kruh, naklusat čtvrt kolečka, přechod do kroku, chůze čtvrt až půl kruhu, opět naklusat.
Co u toho dělat:
1. Pobídka- pokud tlačíte, že vám síly nestačí, musíte kobylu zaktivizovat. Patou rychle ťuk ťuk ťuk ťuk, "elektrizovat. Pokud nestačí, pošmidlejte tušírkou.
2. Klus- aktivní, žádné ťapkání na místě ani zběsilý úprk. Přes záda od zadku.
3. kontakt- otěž nesmí být volná ani taková 1gram v ruce, ale opravdu vzít na otěž, jinak přijde pobídka vniveč a kůň se rozpadne. Že začátku ji držte jakoby za hubu, po několika přechodech ucítíte, že si kobča kontakt drží sama.

Tyhle přechody dělat několikrát na každou ruku, na horší stranu víc. Po čase sama ucítíte změnu a najednou i ohnutí bude jednodušší, protože ohnout se dá jen vyklenutá páteř. Kobi bude lehčí v ruce i na pobidce, pak nebude třeba zjemňovat pobídku, od nohy bude chodit sama.

Dejte vědět, jak to jde.

Děkuju za rady. Na delším plynulém klusu budu teď pracovat od jara, momentálně dělám hlavně krokové práce, a na dlouhých stěnách klus, ale jak říkám dělám ty 'ohybovačky' v kroku, a taky pak cítím, že se postupně uvolňuje, ale předám to kamarádce, která mi ji jezdí aktivně klus cval.
Sára není blbá, má svoje období, jednou mi funguje div ne na myšlenku a pak najednou dokáže člověka těžce ignorovat, a tím nemyslím jen sebe, u mě to chápu, ale i kamarádka, která je orpavdu zkušená, se s ní pak občas zapotí, protože Sára relativně udělá to co má, ale udělá to pozdě, nebo to udělá blbě, i když moc dobře ví jak to měla udělat a umí to udělat.

Ohne krk třeba za pamlskem ze sedla?Pomalu, ne švihem. možná to je hloupost, ale mě to pomáhalo u toho tuhého autobusu, co jsem měla v pronájmu. Při krokování před jízdárnou ohnout krk na jednu a pak na druhou strany a na jízdárně pak hodně práce a kruzích a pak to občas i vypadalo, že na kruhu jde celý kůň...

kapička napsal(a):
Ohne krk třeba za pamlskem ze sedla?Pomalu, ne švihem. možná to je hloupost, ale mě to pomáhalo u toho tuhého autobusu, co jsem měla v pronájmu. Při krokování před jízdárnou ohnout krk na jednu a pak na druhou strany a na jízdárně pak hodně práce a kruzích a pak to občas i vypadalo, že na kruhu jde celý kůň...

Pamlsky jí teda nedávám, ale snažím se ohýbat, a i s ní na ohýbání pravidelně pracuji a krk jí gumovým hřbílkem rozmasíruju. A pak je to že, jednou krk ohne, a podruhé neohne a pak opakovaně cítím že toho do jisté míry zneužívá, že ano, ona půjde do toho kruhu, ano ona zatočí, ale je to takový... meh.

Ono je jednodušší projezdit koně v klusu než v kroku, jednodušeji totiž dosáhnete aktivity a pak i krok je lepší, zvláště když je zima se krokem nemusí dostatečně prohřát.
No jo, i ženy mají své dny a teď přijdou i říje. Věřím se s kobčou to je jak na horské dráze, proto mám valacha

Jinak tohle cvičení není z mé hlavy. A přála bych si, aby jsem viděla tu změnu, tuhý hrubý demotivovaný kůň,10 minut tohohle cvičení a ta změna... Taková lehkost, pružnost, kdyby jste ho viděla, řekla by stě si že je to profi drezurák a přitom do té doby chodil jen plyn a stop.

Co koupit nánosník ? Při správném zapnutí nijak nevadí a kobyla, až se bude chtít vyhnout udidlu, tu hubu prostě neotevře?
Ohýbání na pamlsek, co píše kapička, je super.Když nasednu, dám ruku někam k holeni, ideálně ke špičce, aby hlava šla správně dolů.Kůň, podle toho si samozřejmě pro pamlsek jde.Musí stát a nedělat nic jiného než natočit krk a hlavu.Podle toho, jak je elastický začnete třeba výš a blíž.Většina koní to bez problému pochopí.Další level je to pak v kroku
Plus co vám vypsala blackmyday, cvičení na kruzích.

blackmyday napsal(a):
Ono je jednodušší projezdit koně v klusu než v kroku, jednodušeji totiž dosáhnete aktivity a pak i krok je lepší, zvláště když je zima se krokem nemusí dostatečně prohřát.
No jo, i ženy mají své dny a teď přijdou i říje. Věřím se s kobčou to je jak na horské dráze, proto mám valacha

Jinak tohle cvičení není z mé hlavy. A přála bych si, aby jsem viděla tu změnu, tuhý hrubý demotivovaný kůň,10 minut tohohle cvičení a ta změna... Taková lehkost, pružnost, kdyby jste ho viděla, řekla by stě si že je to profi drezurák a přitom do té doby chodil jen plyn a stop.

Dám pokyn kamarádce, stejnak teď má kobča veget, na pravé přední noze vyřízlou část kopytní stěny, a ještě díra do kopyta, na levé zadní noze má na vnějšku pod korunkou provalený absces... a teď se jí na levé přední odděluje střelka (pod ní teda roste nová ale má to citlivé)... takže nejdřív musíme vyléčit nožky, a pak zase nasvalovat... takže budu makat pořádně na sobě.

Jo přesně, radši nic.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jo přesně, radši nic.

Doopravdy s váma radši nic, protože to bude zakletej kruh, kdy já něco řeknu a vy mě obviníte ze lži a ze špatného úplně všeho.

lenacia napsal(a):
Doopravdy s váma radši nic, protože to bude zakletej kruh, kdy já něco řeknu a vy mě obviníte ze lži a ze špatného úplně všeho.

Nápodobně.

koně napsal(a):
Co koupit nánosník ? Při správném zapnutí nijak nevadí a kobyla, až se bude chtít vyhnout udidlu, tu hubu prostě neotevře?
Ohýbání na pamlsek, co píše kapička, je super.Když nasednu, dám ruku někam k holeni, ideálně ke špičce, aby hlava šla správně dolů.Kůň, podle toho si samozřejmě pro pamlsek jde.Musí stát a nedělat nic jiného než natočit krk a hlavu.Podle toho, jak je elastický začnete třeba výš a blíž.Většina koní to bez problému pochopí.Další level je to pak v kroku
Plus co vám vypsala blackmyday, cvičení na kruzích.

To ohýbání dělám sice mnohem víc častěji ze země, ale vždy ji ohýbám a snažím se to prodlužovat a natahovat. Momentálně je pro pamlsek schopná natáhnout se skoro až k zádi.
Je šikovná, ale orpavdu mi přijde, že spíš se jí nechce reagovat, že to tak trochu odflákává aby nemusela tolik pracovat či jak to vysvětlit.
Ono to není tak, jak si někdo může myslet, že jí to udidlo projede pokaždé či tak, ale třeba 1x během jedné jízdy, z několika, takže třeba jednou do měsíce.
Ale prostě mi přijde, že se občas rozhodne, že je jí všechno jedno, a prostě si půjde svoje a, jak jsem řekla, odflákne to.
Já jí nechci dát nic ostrého, jen jsem si říkala, že možná by nebylo na škodu zkusit jí dát ten roubík, co to udělá, jestli by to třeba umělo jí říct co má správně udělat.
Mám za to, že to má hodně zafixované z minulosti, všechny informace jsem doteď měla jen slovní, ale už jsem se dostala k fotografiím, kdy ji 'láme' jezdec chlap na sněhuláku zapnutém na nejostřejší verzi, s nánosníkem pro jistotu řádně utaženým, i s podbradníkem.

lenacia napsal(a):
To ohýbání dělám sice mnohem víc častěji ze země, ale vždy ji ohýbám a snažím se to prodlužovat a natahovat. Momentálně je pro pamlsek schopná natáhnout se skoro až k zádi.
Je šikovná, ale orpavdu mi přijde, že spíš se jí nechce reagovat, že to tak trochu odflákává aby nemusela tolik pracovat či jak to vysvětlit.
Ono to není tak, jak si někdo může myslet, že jí to udidlo projede pokaždé či tak, ale třeba 1x během jedné jízdy, z několika, takže třeba jednou do měsíce.
Ale prostě mi přijde, že se občas rozhodne, že je jí všechno jedno, a prostě si půjde svoje a, jak jsem řekla, odflákne to.
Já jí nechci dát nic ostrého, jen jsem si říkala, že možná by nebylo na škodu zkusit jí dát ten roubík, co to udělá, jestli by to třeba umělo jí říct co má správně udělat.
Mám za to, že to má hodně zafixované z minulosti, všechny informace jsem doteď měla jen slovní, ale už jsem se dostala k fotografiím, kdy ji 'láme' jezdec chlap na sněhuláku zapnutém na nejostřejší verzi, s nánosníkem pro jistotu řádně utaženým, i s podbradníkem.

Nechcete tedy dávat kobyle nánosník? Když je utažený, jak má, tak opravdu žádnou bolest nezpůsobuje.Taky je docela dost druhů, takže jen vybrat.
Tak kupte ten roubík, ale hubu vám bude otvírat stejně a uhne působení, když bude chtít.Jen skrz jí ho pravděpodobně neprotáhnete

koně napsal(a):
Nechcete tedy dávat kobyle nánosník? Když je utažený, jak má, tak opravdu žádnou bolest nezpůsobuje.Taky je docela dost druhů, takže jen vybrat.
Tak kupte ten roubík, ale hubu vám bude otvírat stejně a uhne působení, když bude chtít.Jen skrz jí ho pravděpodobně neprotáhnete

No jako nad nánosníkem jsem taky uvažovala, ale zase od doby co mám westernovou uzdečku, tak zase mi přijde že bez toho nánosníku je taková uvolněnější.

lenacia napsal(a):
A sme u toho...
tak nic.

No ale čo sa dá poradiť vo vašom prípade, takto cez internety? Jedine niekoho na zem, kto to skoriguje hneď, keď sa toto deje. A spoločne prídete na to, v čom je chyba. Napríklad, ja sa snažím byť veľmi jemná, občas až zbytočne príliš, takže kone holeň necítia. A som nedôsledná. Takže kone si zo mňa robia srandu- napríklad, tréner zavelí, zastaviť stáť. Pod ním kobyla zastane a stojí, oťaže za pracku. ale mňa pozná a vie, že možno sa nič nestane, tak urobí ešte ten jeden polkrok, vytiahne oťaž, odstúpi zadkom. Občas ju skorigujem, občas(hlavne keď sa nám nedarí a mám potrebu ju už odmeniť a nechať oddýchnuť), to to nechám tak. Lenže, pri ďalších cvikoch sami toto nevypláca, lebo tiež čaká, že “tak akože približne bude stačiť”. Možno to máte podobne.
Nejazdím western, takženeviem, aké sú zaužívané pomôcky na ohnutie, ale my máme kone učené na to, že na kruh(ohnutie) sa priťuká vnútornou nohou a pridvihne sa vnútorná ruka. Vonkajšia oťaž vedie, udržiava smer, vnútorná ohýba. Vonkajšia noha koňa rámuje, vnútorná ohýba rebro. U mladých koní, alebo v prípade potreby ide ruka vyššie, holeň je silnejšia. Nikdy nejde cez krk. Váha je viac na vonkajšej “panve”, aby jazdec umožnil koňovi ísť “dovnútra” a zároveň ho nezaťažil príliš, aby to nevyrovnával kôň tým, že vytiahne hlavu von. Staršie kone sa napríklad pekne ohnú hneď od holene, koľkokrát nepotrebujú ani tú ruku. Lenže, popísať to tu môžem ešte podrobnejšie, ale beztak z toho popisu nemáte potuchy, koľko tej holene a koľko ruky. A bohužiaľ, tieto veci z videa neopozeráte, najlepší možný spôsob učenia je “aha moment” na vlastnom koni, keď presne viete, ako ste to dosiahli.

Nánosník nepotřebujete.
Jak ohýbáte? Na jedné otěži westernově? Věřte mi, je to k ničemu. Ohýbání ze země je fajn, ale nepomůže to při ohnutí v chodu, to se svaly napnou a kůň je tuhý (proto se má během opracování uvolňovat, uvolnění vede k elasticitě).
Jinak správné ohýbání: postavte se rovně, páteř kobči v ose. Z osy vytahněte hlavu do strany tak 10-15cm. Samozřejmě musí být kontakt stále na vnější otěži, ta se nesmí povolit (nejlépe je si vnější otěž opřít o sedlo ať to nesvádí), udržuje nos na kolmici. To je důležité.no a pak na druhou stranu.
To samé pak v kroku na velkém kruhu, ale zase nejlíp se to dělá v klusu, kdy koně opravdu můžete projet do otěže. Připomínám, klus musí být rázný. Tohle přitáhnutí v nějakém chodu dělat jen na čtvrt či půl kruhu a nechat hlavu vrátit do osy. Postupně kůň změkne a osu kruhu si bude udržovat sám.
No a potom můžete přejít na menší kruh...
Samozřejmě, pokud vám kobi půjde plecí proti vnitřní noze, opět ji můžete zaktivovat "pokopkáním" patou.

Udržujte nos na kolmici? je vám jasné, že sa bavíme o koni, ktorý má problém(alebo teda sa odmieta) správne ohnúť na obyčajnom kruhu sám o sebe, načo je dobré pre takého koňa držať hlavu na kolmici?

Už jsem to celé nedočítala, každopádně v některých případech má roubík opodstatnění.
Koupila jsem v září mladého welshe a ten byl zvyklý jen "vozit" děti (opravdu od slova odvážet), takže z počátku bylo nutné vysvětlování, že přes otěž se nejde. (a ikdyž velmi brzy pochopil pomůcky holení, přes otěž to stejně někdy zkusil). Proto jsem koupila roubík, aby ho lépe navedl do oblouků při cvikách. Stačil měsíc při ne úplně intenzivním ježdění (na mladé sedám většinou obden a ne vždy na práci na jízdárně). Je to samozřejmě kus od kusu. A taky o způsobu práce s daným jedincem.

Každopádně se stotožňuji s názory - ježdění není o síle holeně, ale o systematickém nastavování, co je žádoucí a co ne Pokud kůň větší měrou zkouší ignorovat můj požadavek (přestože ho zná a chápe), pak přichází upozornění v podobě zvýšení intenzity pobídky. Buď zesílenou pobídkou v místě přiložené holeně ("dloubnutí"?), nebo u některých upozornění tušírkou na záď. Koně nejsou hloupí - raději spolupracují, než aby se vystavovali zbytečnému nepříjemnému tlaku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Už jsem to celé nedočítala, každopádně v některých případech má roubík opodstatnění.
Koupila jsem v září mladého welshe a ten byl zvyklý jen "vozit" děti (opravdu od slova odvážet), takže z počátku bylo nutné vysvětlování, že přes otěž se nejde. (a ikdyž velmi brzy pochopil pomůcky holení, přes otěž to stejně někdy zkusil). Proto jsem koupila roubík, aby ho lépe navedl do oblouků při cvikách. Stačil měsíc při ne úplně intenzivním ježdění (na mladé sedám většinou obden a ne vždy na práci na jízdárně). Je to samozřejmě kus od kusu. A taky o způsobu práce s daným jedincem.

Každopádně se stotožňuji s názory - ježdění není o síle holeně, ale o systematickém nastavování, co je žádoucí a co ne Pokud kůň větší měrou zkouší ignorovat můj požadavek (přestože ho zná a chápe), pak přichází upozornění v podobě zvýšení intenzity pobídky. Buď zesílenou pobídkou v místě přiložené holeně ("dloubnutí"?), nebo u některých upozornění tušírkou na záď. Koně nejsou hloupí - raději spolupracují, než aby se vystavovali zbytečnému nepříjemnému tlaku.

No trošku sem to tam nevysvětlila, ona při jízdě chápe holeň a stačí jemný tlak, pak samozřejmě pracujeme na tom aby chápala co že se to po ní chce, když naopak jen lehce přiťukávám.
Ale jsou chvíle, kdy se zarazí, a nejde. To není většinou na oprácku, ale měla jsem s ní projít polní cestu a pracovat s ní na louce za ohradou. Ale ona se mi za bránou zarazila a prostě nechtěla jít a já ji nedokázala přinutit... ostatní jen stáli a řekli mi, že je to moje vina, protože nemám sílu v holeni, abych ji stlačila (ale já bych se vsadila, že Sára by jí taky zfleku ignorovala a prostě nešla, když musí jít sama pryč od koní a ještě po asfaltu), proto ta věta, že dle holek prý nemám v holeni dost velkou sílu.
Je pravda že s tušírkou nepracuji, jednoduše pro to, že to s ní ze sedla moc neumím a myslím si, že mi v tuhle chvíli možná ani nepatří tak úplně do ruky.

Ale víceméně nad roubíkem uvažuji právě pro to, co ste řekla že proč ho máte na welshe, aby jí lépe navedl do oblouků. Samozřejmě bych se pak zase chtěla vrátit ke klasice.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Udržujte nos na kolmici? je vám jasné, že sa bavíme o koni, ktorý má problém(alebo teda sa odmieta) správne ohnúť na obyčajnom kruhu sám o sebe, načo je dobré pre takého koňa držať hlavu na kolmici?

Asi jste to špatně pochopila, tady nejde o kolmici kterou vidíte z profilu( před kolmicí, na, za, rollkur). Ale o kolmici do stran. Když přitáhnete hlavu do strany, což hodně lidí dělá pouze jednou otěží, pak se kůň zaháčkuje, tedy do té strany vystrčí hubu a týl směřuje ven a to je špatně! Proto je tam ta vnější otěž, která nedovolí hubě se vystrčit. Ohýbá se od týla a háčkováním se kůň snaží svůj týl narovnat. A má to i hlubší smysl, když není pružný poddajný týl, nemáte flexi, nemáte přistavení.

Http://www.alamy.com/stock-photo/woman-flexing-neck-horse-in.html. Toto je správně.

https://www.google.cz/amp/s/www.equisearch.com/.amp/articles/flex_neck_ground_100208. Toto nikoli!

Tak pokud vám ignoruje úmyslně holeň (situace u brány), tak tu tušírku potřebujete, abyste ji upozornila, že takto tedy ne. Je jedno, proč se tam zasekne. Prostě nereaguje, tak přijde tušírka. Ona si rychle přebere, co je příjemnější.

Dotaz napsal(a):
Tak pokud vám ignoruje úmyslně holeň (situace u brány), tak tu tušírku potřebujete, abyste ji upozornila, že takto tedy ne. Je jedno, proč se tam zasekne. Prostě nereaguje, tak přijde tušírka. Ona si rychle přebere, co je příjemnější.

Neradila bych začátečnici používat bičík. Kobyla je starší a slečna na ni jezdecky nestačí.Zesílená pobídka bičíkem se lehce může změnit v bití.

sisi58 napsal(a):
Neradila bych začátečnici používat bičík. Kobyla je starší a slečna na ni jezdecky nestačí.Zesílená pobídka bičíkem se lehce může změnit v bití.

Tak nepředpokládala jsem, že je lenacia úplná začátečnice, aby nezvládla podpořit holeň jednorázově bičíkem. Jak jinak má kobylu upozornit, že na holeň se prostě poslouchá? Silnějším svíráním holení? Tím se podle mne nikam nedostane. Předpokládala jsem tedy, dle jejího projevu tady, že na kobyle normálně jezdí ve všech chodech, nebo jak to tedy je?

Trochu bych to zhrnula a doplnila, nejprve na začátku práce jezdit na stabilním kontaktu s prakticky rovným krkem s klidnou pružnou rukou, zpočátku i ty kruhy, ono to zamezí různému kroucení či vypadávání po pleci, když mám stabilní kontakt pružný kontak, začít zařazovat přechody, osobně bych začla sestavováním ven, obzlášt pokud se kůň sestavení a ohnutí vyloženě brání (lekdy ze špatné zkušenosti), navíc i pro méně zkušeného jezdce je to jednodušší a efektivnější než ohýbat a sestavovat dovnitř ale blbě. Hlavně méně je více, tak že nechtít po koni hned zázraky. Důležité jsou aktivní přechody krok klus (klus opravdu mnohonásobně lepší na uvolnění, protože jednak dlouhým krokováním koně nudíte a také nikdy nevytvoříte tak dobře tu aktivitu zádě, kterou člověk potřebuje). Na vnější otěž při ohýbání pozor, zůstává napnutá, ale netvrdila bych, že vyloženě drží ona musí to ohnutí krku umožnit, pokud by jen držela kůň se bude opět bránit.
OHledně té "slabé" holeně toto není o slabé holeni, ale o důvěře a poslušnosti. Pokud máte problém odcházet od koní, pracujte na tom, udělejte si na to čas, zasekne se u brány, zůstaňte a klidu narovnaná, otěž lehce napnutá, holeň jen lehce přiložená, pobídku použít jen pokud by chtěla couvnot a zkuste vyčkat než kobylka udělá krok sama, případně dát jen lehkou pobídku a pozor nezatáhnout rukou zpět. Pokud zareaguje moc pochválit. Pokud stojí jak solný sloup dlouho, tak už to asi zafixované a hlavně je tam hlubší problém, že se raděj spolehne na sebe a kam neche nejde, než věřit vám a jít. Ono stačí pár zmatečných nechtěně agresivních a rozpoluplných reakcí jezdce a problém může být na střeše. Na ruce tento úsek chodí bez problému? Pokud ano klidně si to nejdřív projděte na ruce a teprv potom pod sedlem.

Dotaz napsal(a):
Tak nepředpokládala jsem, že je lenacia úplná začátečnice, aby nezvládla podpořit holeň jednorázově bičíkem. Jak jinak má kobylu upozornit, že na holeň se prostě poslouchá? Silnějším svíráním holení? Tím se podle mne nikam nedostane. Předpokládala jsem tedy, dle jejího projevu tady, že na kobyle normálně jezdí ve všech chodech, nebo jak to tedy je?

Na kobyle jezdí. Ale opravdu je nezkušená. A Sára to ví. Jejich spolupráce je o kompromisu. To není urážení, takto jezdí valná část majitelů koní. Jezdec se snaží koně moc neprudit a kůň ho ve většině případů poslechne. A takto jezdí i Lenacia. Opravdu nevím, co by se stalo, pokud by se L. pokusila svou holeň podpořit bičíkem. Jednak musíte vědět, kdy dát holeň a druhak se zároveň musíte trefit bičíkem. A u toho máte mít koně na otěži a navíc se koukat ne na bič, ale dopředu, kvůli reakci koně a korektnímu sedu.
Někdy je lepší koně přechytračit.
Já jsem na jedné vzpurné kobyle, od stáje couvala. Vzít ji tehdy bičíkem, skončila jsem v kotrmelcích. Člověk je chytřejší, než kůň, měl by toho využít.

sisi58 napsal(a):
Na kobyle jezdí. Ale opravdu je nezkušená. A Sára to ví. Jejich spolupráce je o kompromisu. To není urážení, takto jezdí valná část majitelů koní. Jezdec se snaží koně moc neprudit a kůň ho ve většině případů poslechne. A takto jezdí i Lenacia. Opravdu nevím, co by se stalo, pokud by se L. pokusila svou holeň podpořit bičíkem. Jednak musíte vědět, kdy dát holeň a druhak se zároveň musíte trefit bičíkem. A u toho máte mít koně na otěži a navíc se koukat ne na bič, ale dopředu, kvůli reakci koně a korektnímu sedu.
Někdy je lepší koně přechytračit.
Já jsem na jedné vzpurné kobyle, od stáje couvala. Vzít ji tehdy bičíkem, skončila jsem v kotrmelcích. Člověk je chytřejší, než kůň, měl by toho využít.

My jsme s bičíkem jezdili běžně už jako začátečníci, netušila jsem, že to může být až takový problém, my jsme ho neměli. Samozřejmě nemluvím o tlučení koně, ale prostě pomůcku bičíkem jsme používali normálně (spravedlivě) bez nějaké újmy na zdraví, a to nám bylo 13 let. V zájmu naší bezpečnosti (i ostatních) jsme koně museli prostě víceméně ovládat - naklusat a nacválat, když se řeklo, ne že se koník rozhodl, že to dělat nebude a odejde se mnou, kam se mu zlíbí. Asi jinej gang, no...

sovicka napsal(a):
Trochu bych to zhrnula a doplnila, nejprve na začátku práce jezdit na stabilním kontaktu s prakticky rovným krkem s klidnou pružnou rukou, zpočátku i ty kruhy, ono to zamezí různému kroucení či vypadávání po pleci, když mám stabilní kontakt pružný kontak, začít zařazovat přechody, osobně bych začla sestavováním ven, obzlášt pokud se kůň sestavení a ohnutí vyloženě brání (lekdy ze špatné zkušenosti), navíc i pro méně zkušeného jezdce je to jednodušší a efektivnější než ohýbat a sestavovat dovnitř ale blbě. Hlavně méně je více, tak že nechtít po koni hned zázraky. Důležité jsou aktivní přechody krok klus (klus opravdu mnohonásobně lepší na uvolnění, protože jednak dlouhým krokováním koně nudíte a také nikdy nevytvoříte tak dobře tu aktivitu zádě, kterou člověk potřebuje). Na vnější otěž při ohýbání pozor, zůstává napnutá, ale netvrdila bych, že vyloženě drží ona musí to ohnutí krku umožnit, pokud by jen držela kůň se bude opět bránit.
OHledně té "slabé" holeně toto není o slabé holeni, ale o důvěře a poslušnosti. Pokud máte problém odcházet od koní, pracujte na tom, udělejte si na to čas, zasekne se u brány, zůstaňte a klidu narovnaná, otěž lehce napnutá, holeň jen lehce přiložená, pobídku použít jen pokud by chtěla couvnot a zkuste vyčkat než kobylka udělá krok sama, případně dát jen lehkou pobídku a pozor nezatáhnout rukou zpět. Pokud zareaguje moc pochválit. Pokud stojí jak solný sloup dlouho, tak už to asi zafixované a hlavně je tam hlubší problém, že se raděj spolehne na sebe a kam neche nejde, než věřit vám a jít. Ono stačí pár zmatečných nechtěně agresivních a rozpoluplných reakcí jezdce a problém může být na střeše. Na ruce tento úsek chodí bez problému? Pokud ano klidně si to nejdřív projděte na ruce a teprv potom pod sedlem.

Ano, na ruce tam jde v pohodě, za koňmi v pohodě. A loni v zimě, když byla cesta pod sněhem, taky se mnou šla po polňačce, navíc podél hřebce, v pohodě, dokonce nadvakrát. Ale ze sedla když jdeme po tom štěrku jsem vždycky cítila jak jde neochotně. Že zakopává a i na ruce se mi snaží přejít na trávu a na měkký. A když k tomu byla poměrně krátce před tím na strouhání, a nedlouho potom se ji začaly dělat abscesy na nohou, tak já osobně v tomhle případě se při zpětném zamyšlení nedivím tomu co se stalo.

Dotaz napsal(a):
My jsme s bičíkem jezdili běžně už jako začátečníci, netušila jsem, že to může být až takový problém, my jsme ho neměli. Samozřejmě nemluvím o tlučení koně, ale prostě pomůcku bičíkem jsme používali normálně (spravedlivě) bez nějaké újmy na zdraví, a to nám bylo 13 let. V zájmu naší bezpečnosti (i ostatních) jsme koně museli prostě víceméně ovládat - naklusat a nacválat, když se řeklo, ne že se koník rozhodl, že to dělat nebude a odejde se mnou, kam se mu zlíbí. Asi jinej gang, no...

Jezdec běžně používá bičík.
Ale u lenacie se obávám, že by jí kobyla mohla vysypat.Jak píše sisi, v tomhle případě jde výhradně o trpělivost kobyly s více méně pěším, amatérem, který má navíc strach.Takže může pokorně brát, co kobyla nabízí, ale víc z ní nedostane, řekla bych

Dotaz napsal(a):
My jsme s bičíkem jezdili běžně už jako začátečníci, netušila jsem, že to může být až takový problém, my jsme ho neměli. Samozřejmě nemluvím o tlučení koně, ale prostě pomůcku bičíkem jsme používali normálně (spravedlivě) bez nějaké újmy na zdraví, a to nám bylo 13 let. V zájmu naší bezpečnosti (i ostatních) jsme koně museli prostě víceméně ovládat - naklusat a nacválat, když se řeklo, ne že se koník rozhodl, že to dělat nebude a odejde se mnou, kam se mu zlíbí. Asi jinej gang, no...

To, co píšete, je vcelku pravda. Proto je dobré se učit jezdit v oddíle nebo alespoň pod dozorem. Lenacia je víceméně samouk, má snahu, ale to nestačí. Pro správné základy je učitel nutný. Proto jste u vás neměli s bičíkem problém. Ona by mít mohla. Bez urážky.

Za mlada jsme s bičíkem také jezdili, v jk to byla jakási "známka něčeho", kdo měl bičík byl jezdec. Za stara bičík nepoužívám, ale to je otázka přesvědčení, že věci se dají dělat i jinak. Nicméně já lžu, takže mně si nevšímejte

Teda ještě že neexistuje Pegas jako okřídlené plemeno.Jako "nasrat" ho ve výšce třicet metrů by mohlo být zajímavé.Zase by už neplatilo pravidlo kdo nepadá nejezdí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Teda ještě že neexistuje Pegas jako okřídlené plemeno.Jako "nasrat" ho ve výšce třicet metrů by mohlo být zajímavé.Zase by už neplatilo pravidlo kdo nepadá nejezdí.

Byly doby, kdy jsem hodně padala. Mladý člověk to tak neřeší.Alespoň si vyzkoušíte, jaké to je a zda jste ten jezdec, co padat umí a nemrzačí se. Teď už si ale dávám pozor a rekognoskuju terén, než hópnu. Už se špatně hojím.
Ale pořád mám zažité určité postupy a to už z oddílu, které jsou automatické a které mi pomáhají zvládat krizové situace. To se ovšem musíte naučit co nejdřív a hlavně správně. Chyby se špatně odnaučují.
A tohle je to, co samoukům chybí. A týká se to i používání bičíku. Zkoušet bičíkem přimět koně něco dělat, když nevím kde, kdy a jak, nedoporučuji.
Není to rádio, abych mačkala knoflíky, dokud se někam nedoberu.

sisi58 napsal(a):
Byly doby, kdy jsem hodně padala. Mladý člověk to tak neřeší.Alespoň si vyzkoušíte, jaké to je a zda jste ten jezdec, co padat umí a nemrzačí se. Teď už si ale dávám pozor a rekognoskuju terén, než hópnu. Už se špatně hojím.
Ale pořád mám zažité určité postupy a to už z oddílu, které jsou automatické a které mi pomáhají zvládat krizové situace. To se ovšem musíte naučit co nejdřív a hlavně správně. Chyby se špatně odnaučují.
A tohle je to, co samoukům chybí. A týká se to i používání bičíku. Zkoušet bičíkem přimět koně něco dělat, když nevím kde, kdy a jak, nedoporučuji.
Není to rádio, abych mačkala knoflíky, dokud se někam nedoberu.

Ale já si ti uvědomuju, proto také píšu, a mysím si to dlouhodobě, že mi bičík do ruky nepatří.
Nicméně samouk od přestěhování se do nového ustájka nejsem, jezdí nám sem trenérka, snažíme se zařídit kurzy s Tomem Zajacem, se základy mi pomáhá kamarádka (ta mě mimo jiné dostala po tom pádu zpátky do sedla, ale poslední dobou je to s ní dost nepříjemné a možná budu nucena naše cesty rozdělit).

lenacia napsal(a):
Ale já si ti uvědomuju, proto také píšu, a mysím si to dlouhodobě, že mi bičík do ruky nepatří.
Nicméně samouk od přestěhování se do nového ustájka nejsem, jezdí nám sem trenérka, snažíme se zařídit kurzy s Tomem Zajacem, se základy mi pomáhá kamarádka (ta mě mimo jiné dostala po tom pádu zpátky do sedla, ale poslední dobou je to s ní dost nepříjemné a možná budu nucena naše cesty rozdělit).

Je hodně koní, co nepotřebují svému jezdci nic dokazovat. Stačí jim, když se k nim majitel slušně chová a v klidu a pohodě ho povozí. Na jednu stranu by mohl někdo říct, že je to nuda, ale majitelé postižení akčním koněm, by za kliďase byli většinou rádi.

sisi58 napsal(a):
Je hodně koní, co nepotřebují svému jezdci nic dokazovat. Stačí jim, když se k nim majitel slušně chová a v klidu a pohodě ho povozí. Na jednu stranu by mohl někdo říct, že je to nuda, ale majitelé postižení akčním koněm, by za kliďase byli většinou rádi.

Já nemám ambice, prostě přiznávám že po tom ošklivém pádu se opravdu bojím. První co musím vyřešit jsem já.
Jediný co chci je vklidu si vyrazit na krovku klidně jen do kruhovky, nebo na oprácko, je mi to jedno... Je to paradox, když si vezmu kolik sem dala peněz za western od Zajace, ale to je trošku složitější příběh.
To ovšem neznamená že nechci aby fungovala správně, ono to jde jedno s druhým. Už vím že obcházečky nefungujou, a vím že dobrý výsledek znamená práci...
Jako, Sára je takovej případ sám pro sebe, ona je opravdu chytrá a není zákeřná (No, i když už mi pod sedlem po nasednutí párkrát vyhodila a podle příběhu bývalé majitelky v terénu se budu mít na co těšit až začnu cválat). Já nikdy netvrdila, že jsem si pořídila Sáru jako100% koně pro začátečníka, všem, kterým sem Sáru kdy představila jsem ji představila se slovy "Tohle je moje největší chyba v mém životě."... Ono je hezké všechno plánovat: koupě koně, doprava, ustájení, trenér... a nakonec skončíte s tím že koupě i doprava víceméně vyšla, ale ustájení padlo, všude obsazeno, díky bohu že mě dočasně vzali do Níveas, jeden trenér padnul, protože si pořídil nového koně, druhý trenér otěhotněl, třetí sice sliboval ale nikdy neměl čas, a já skončila s kbylou na louce uprostřed ničeho, bez ničeho, ještě kevšemu s výpovědí v práci... a jediný co sem měla byly rukávy, který sem si vyhrnula a řekla si, že to prostě zvládnu.
Ale přesto bych ráda, aby Sára tu svojí palici ohla :D.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

sisi58 napsal(a):
Byly doby, kdy jsem hodně padala. Mladý člověk to tak neřeší.Alespoň si vyzkoušíte, jaké to je a zda jste ten jezdec, co padat umí a nemrzačí se. Teď už si ale dávám pozor a rekognoskuju terén, než hópnu. Už se špatně hojím.
Ale pořád mám zažité určité postupy a to už z oddílu, které jsou automatické a které mi pomáhají zvládat krizové situace. To se ovšem musíte naučit co nejdřív a hlavně správně. Chyby se špatně odnaučují.
A tohle je to, co samoukům chybí. A týká se to i používání bičíku. Zkoušet bičíkem přimět koně něco dělat, když nevím kde, kdy a jak, nedoporučuji.
Není to rádio, abych mačkala knoflíky, dokud se někam nedoberu.

Prostě internetový kurz jezdectví nikdy fungovat nebude. Musí tam být fyzicky přítomen člověk který ví o čem to je. Jasný, že padat Vás z koně nikdo asi nenaučí.Jsou prostě lidi, co zakopnou a musíte volat záchranku.Tak to je a bude asi i u těch koní.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Prostě internetový kurz jezdectví nikdy fungovat nebude. Musí tam být fyzicky přítomen člověk který ví o čem to je. Jasný, že padat Vás z koně nikdo asi nenaučí.Jsou prostě lidi, co zakopnou a musíte volat záchranku.Tak to je a bude asi i u těch koní.

Chtěla bych být jako kamarádka... pořídí si 3 letýho hřebce, a podle knížek a internetu si ho sama obsedla, sama udělala a sama na něm jezdí a všechno... Ale rozdíl mezi ní a mnou je ten že ona je samej sval, chodí do posilovny, snad mám pocit že byla/je v armádě, a je to přesně takovej ten typ magora, že kdyby jí někdo odvezl na opuštěnej ostrov s kapesním nožíkem, tak si tam postaví dvoupatrovou chýši s vnitřním ohništěm a chytne divoký prase k večeři. Nějakej ladej hřebec a ježdění na něm s minimem zkušeností... meh.

Mno...rozumím, že obdiv k takovému člověku je možná na místě, ale ráda bych podotkla, že práce s koňmi by neměla být o síle, ale o citu. Tedy obdivovat jí skrze svaly můžete - rozumím, že člověk porovnává to "fyzično", to viditelné, každopádně věřím, že jestli to takto opravdu bylo, pak ne díky svalům, ale díky tomu, že si s koněm sedli a snažili se sobě navzájem porozumnět a vyhovět...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mno...rozumím, že obdiv k takovému člověku je možná na místě, ale ráda bych podotkla, že práce s koňmi by neměla být o síle, ale o citu. Tedy obdivovat jí skrze svaly můžete - rozumím, že člověk porovnává to "fyzično", to viditelné, každopádně věřím, že jestli to takto opravdu bylo, pak ne díky svalům, ale díky tomu, že si s koněm sedli a snažili se sobě navzájem porozumnět a vyhovět...

Tak já ty svaly myslela já vs ona. Nicméně ona doslova pracovala s koněm "na kovboje", kůň jí házel a hází Kočičáky jako kráva, a ona se prostě udrží.
Ten kůň je neprodejný, ale má ho už pět let a hádám že u ní zůstane.

lenacia napsal(a):
Tak já ty svaly myslela já vs ona. Nicméně ona doslova pracovala s koněm "na kovboje", kůň jí házel a hází Kočičáky jako kráva, a ona se prostě udrží.
Ten kůň je neprodejný, ale má ho už pět let a hádám že u ní zůstane.

No, a to je známka špatného postupu při obsedání nebo následném ježdění. Případně známka bolesti nebo přetížení.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No, a to je známka špatného postupu při obsedání nebo následném ježdění. Případně známka bolesti nebo přetížení.

A nebo jim to oběma vyhovuje a nechtějí nic změnit. Ještě jste neviděla jezdkyni, která na vyjížďce v lotu jakoby koně drží, ale přitom ho hecuje?

Ja tomu rozumiem, tiež mám v okolí ľudí, čo sadnú na hocičo, usedia čokoľvek a čo si zmyslia, to im proste ide a funguje.
Ja to tak nemám, veľa vecí potrebujem mať podľa návodu, resp mať nejaký manuál vnútri a tým sa riadiť- hovorím prenesene, aby sa niekto hneď nechytil, že to tak nemôžem. Možno to je kvôli analytickému mysleniu? nemám potuchy. Ale ľudia emocionálne založenejší to majú podľa mňa v komunikácii so zvieratami ľahšie. ale nezávidím im to(alebo teda určite nie v negatívnom zmysle), každý sme dobrí v niečom inom.
Ale nesťažujem sa, nie je to síce občas jednoduché vynúť mozog pri jazdení a kvôli tomu aj pomalšie postupujem v jazdeckom vzdelaní, ale tak to proste mám a zmeniť to viem iba z časti. Preeto sa veľmi s ostatnými snažím neporovnávať, príliš to sebavedomiu nepomáha.

No je to magorka... ve většině bych podle ní nepostupovala, ale tu neohroženost a odvahu, ty bych chtěla mít..
Ale není to tak, že by teď skákal furt nebo tak, jenom prostě ve cvalu běží běží a oni si vyhodí...
Ale jinak vztah spolu mají pěknej, jen valach prostě využívá toho, že ho kamarádka nechá tyhle zlomyslnosti dělat. Na zavolání k ní příjde ve výběhu, v kruhovce pracuje...
Ale ono to často není o samoucích... Moje známá má dceru, a současně je chovatelka a trenérka koní. Hlavně těch jejich. Výsledky má. v německu trénovala dostihové koně a vyhrávala, pak myslím měla parkurové a drezúrní koně, nakonec i na western a má čuch na kvalitní koně. Její dcera si pořídila kwpn valacha. No ten dostává svého jména Diablo, neplechu jí dělá, ale teda potřeba říct že ona ho opravdu miluje a z ruky by ho nedala.
A i tenhle koňský chuligán má tenhle zlozvyk, že zničehonic začne vyhazovat (Kincl se při jízdě na něm div nestačil divit, když mu to předvedl). Ale paní to popisuje nádherně "on se vzepne úplně do svíčky, jako španěl, a vyhazuje několikrát po sobě tak to dělá 'hepíky' ladně jako delfín. Holčině to opět nevadí, udrží se, možná ji to i baví, ale kůň je pak na parkurech a zlobí. On má teda svoji hlavu, a nesnáší davy lidí, ale tyhle jeho zlozvyky tam rád využije, obvykle když už mají skákat.

K roubíkovému udidlu: použila jsem ho kdysi na huculku, kterou jsem dostala k ježdění poté, co od 3 let do 7 bloumala na pastvině. Doporučení jsem měla od dvou trenérů. Kobyla na tomto udidle snáz pochopila, co se po ní chce a že by bylo pro ni výhodnější to udělat. A čím dříve a lehčeji, tím lépe. Dokonce jsme domů z lesa chodily se rtěnkou, celkově jsme se s trenéry shodli, že to byl krok správným směrem. Když už nic jiného, tak to rozhodně neublížilo.

Bičík: momentálně jezdím koně, který má problém odejít ze stáje. Když už kousek poodejdeme, tak už se nevrací, ale projít bránou je na dýl. Tušírku jsem zkoušela, reakce na ni byly velmi nepříjemné: kopání, couvání, vyhazování. A to nebylo žádné bití, pouze poťuk. Funguje na něj to, že na něj nespěchám. Chci po něm, aby šel dopředu, ale nenutím ho jít v kuse. Krok, pauza, pět kroků, pauza, dva kroky, pauza. Dá se vycítit, kdy ještě ne a kdy už vykročí a podle toho pobízet. Ze 20min jsme se za týden dostali na 5min, už je těch zastavení mnohem méně a souvislých kroků mnohem více. Ale s popoháněním bičem bych skončila špatně.
Tušírka na něj funguje pouze v případě, že když se někde zastaví a nechce pokračovat nebo chce couvat, tak ho shora jemně klepu po zádi. Jen takové ťuk-ťuk-tuk. Jemně, ale vytrvale. Dokud se nerozejde kupředu. Nyní už stačí pouze naznačit pohyb rukou, že to chci udělat a reaguje tak, jak má.

Ale o tom přeci ta pomůcka tušírkou je. O jemné pomůcce.
Všichni si představí pod pojmem "bič na koně" většinou surové zacházení. Nepamatuji se, kdy bych naposledy použila bič na koně hrubě. Naposled možná ještě v oddílu, kdy už jako vyježděné jsme dostávaly zákeřné koně, kteří uměli na vyjížďkách velmi rychle vysazovat jezdce...

Od té doby, co jezdím "s mozkem", jsem napak přijala tušírku jako moc dobrou pomůcku. Na nového koně jí tedy nenosím - tam to není třeba. Reaguje přehnaně i na zesílenou pobídku. Je to mládě. Ale jinak tušírku nosím a používám - většinou velmi zřídka, ale je prima, když jí člověk má a může ve zlomku vteřiny reagovat tam, kde je třeba. Tím velmi zrychlí učení koně, pochopení pomůcky holení, sedu... za mě bych se jí nebránila a jak psala už Dotaz - učila s ní jezdit klidně i lehce pokročilé jezdce. Pokud jsou dobře vedeni, nemohou použitím tušírky nic zkazit. Je můj názor.

"Všichni si představí..." kdo všichni? Já ne. Takže ne všichni. Nemám používání tohoto slova ráda, je to zavádějící.
Tušírka slouží mimo jiné ke zdůraznění pobídky. Čili použiju tušírku tak, aby ji kůň cítil, tedy není to pouze o přiložení, ale o jemném či silnějším poklepu, dle potřeby...
Bohužel u nás i sebejemnější pomůcka tušírkou jinde, než shora na zádi, vyvolává nepřiměřené reakce. Něco se táhne z minulosti. Takže i jemnou tušírkou se něco může zkazit, když se to špatně sejde. Pokud bych na tohoto mého koně chtěla posadit někoho cizího, tušírku mu v žádném případě do ruky nemůžu dát.
Pokud jsou jezdci dobře vedení a jedou na dobrých koních, pak proti tušírce nemám půl slova. Ale nejsou všichni jezdci dobře vedení a nejsou všichni koně dobří...

Jen takový střípek, co myslím trochu zapadá: já, taky z počátku samouk (navíc jsem s koňmi začla až hodně v dospělosti), jsem po letech začla jezdit pod trenéry a nikdy nezapomenu na slova jedné trenérky: "Kéž by všichni koně byli se svými jezdci spokojení, jako ta tvoje potvora...". Já totiž vždy, když kobyla projevila sebemenší odpor k nějakému cviku, hledala chybu v sobě - nesrozumitelná pobídka, přehnaný požadavek, způsobuju diskomfort/bolest apod. a tak jsem z těch požadavků upouštěla. Ale ona to jen byla její vych*anost a velmi dobře si mě vycvičila tak, abych po ní nakonec chtěla jen to, co ona byla ochotna akceptovat a tak jsme vlastně byly obě spokojené - ona dělala to, co byla ochotna dělat a já požadovala pouze to, o čem jsem věděla, že je ona ochotna to akceptovat Kupodivu nám to fungovalo celkem dobře - až do doby, kdy se už chtěla nějaká "práce". Takže jsme párkrát musely podstoupit výměnu názorů a ta hranice se postupně posouvala dál a dál.
Chci tím říct, že někdy je člověk opatrný a úzkostný až moc a zbytečně, ale je to opět o tom, co tu již několikrát padlo - zkušený člověk na zemi.

Lenacii a Sáře držím palce.

Ještě k té tušírce - koník nám taky neposlouchá na holeň, nechá ze sebe dojit každý krok, hlavně cestou z mašte by se člověk upobízel, zkusili jsme leg-lesson (čili ono poťukávání/tušírování) a nepobízela jsem celou vyjížďku, za 20 minut spolehlivě pochopil a nestalo se, že by neposlechl, chodil pak na myšlenku, hlásila jsem holeněmi jen změny ruchu, tempo udržoval sám. Taky beru bič jako pomůcku k dorozumění a občas obranu proti mouchám. Jako trest jsem ho použila na valacha 2x a myslím, že celkem oprávněně. Ale to už fakt chlapec přeháněl, většinou se zvládneme domluvit po dobrém.