XXX.XXX.137.107
Ahoj všichni, už pár měsiců mě honí touha po vlastním koni. Zároveň jsem ale začátečník. Začala jsem jezdit teprve před rokem. Jezdim 2-3x tydně s trenerem a zbývajici čas stále pročitam članky, diskuze a jezdím teoreticky . Tím, že jsem v myšlenkách stále na koni, začalo mi byt 2-3x tydně jen hodina u koni v klubu málo. Libi se mi představa ke koni chodit neplanovaně, v kteroukoliv dobu, moci pracovat s koněm se země, vyjít do přirody, ať už na ruce nebo na koni, koně si pucovat třeba půl poledne, koupat. Zkrátka se koni věnovat se vším všudy. Což samozřejmě v Jk moc nejde. Ale k jezdectvi jsem se dostala relativně pozdě, je mi 28 let a s manželem plánujeme, že je čas uvažovat o rodině.hlavně z duvodu věku a celkově vhodných podmínek. Nevadilo by nám zároveň třeba pár let počkat. Ale ja se jaksi nemůžu rozhodnout, co je teď správné. Bavíme se o tom, že bych si koně pořídila po mateřské.ale bojím se, jestli si pak ještě užiji tu nespoutanost, a zkratka volnost se koni věnovat tak, jako by to bylo před mateřskou. Zajima mě, zda jste to někdo měl podobně?nechci se unahlit a rozhodnout se špatně.asi mě mrzí i to, že jsem se ke konim nedostala dřív
Uživatel s deaktivovaným účtem
Asi je potřeba si hlavně říct jak jste na tom finančně, jestli by jsi zvládla platit ustájení a další poplatky za koně i na mateřské, tedy bez většího příjmu, a to i kdybys na něm nějakou dobu třeba nejezdila.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Nekupujte si koně po roce ježdění. Byla by to fakt blbost. Nemáte tolik zkušeností a možná vám ještě zcela nedošlo, že vlastní kůň může znamenat spoustu radosti, ale i spoustu trápení a astronomické finanční výdaje.
Zkuste si najít pronájem koně (na FB je řada skupin a nabídek, zapátrejte, dejte si inzerát na bazos a equichannel, možná i sem, ale tady mi přijde menší návštěvnost). Zkoušejte různé koně a různé jezdecké školy, rozevírejte si obzory a ke všemu přistupujte s kritickým myšlením - brzy poznáte, že spousta tzv. koňáků jedná s koňmi otřesným způsobem, že spousta tzv. jezdců vlastně vůbec jezdit neumí a že spousta koní žije způsobem, který si nezaslouží. Člověk se u koní nepřestává učit a jeden rok je opravdu strašně maličko na to, abyste vůbec věděla, do čeho jdete a na co všechno být připravena ;) Aneb jak říká klasik, dříve jsem měl čas, peníze a kamarády, teď mám koně :).
XXX.XXX.207.141
Z vlastní zkušenosti vím, že koupě koně není nikdy racionální rozhodnutí, normálně uvažující člověk si totiž koně nikdy nekoupí. Já jsem si pořídila první kobču před mateřskou a odjezdila jsem si pár let skoro neomezeně - ale měla jsem manžela, který mi toleroval skoro každodenní příchody domů kolem půlnoci a celé víkendy pryč. S dětma už na koně nemám tolik času ani energie. Pokud vás to ke koním opravdu táhne, tak si koně kupte. Ale pozor na své romantické představy a plány: Libi se mi představa ke koni chodit neplanovaně, v kteroukoliv dobu, moci pracovat s koněm se země, vyjít do přirody, ať už na ruce nebo na koni, koně si pucovat třeba půl poledne, koupat.; s vlatním koněm je to jako s vlastním dítětem, co je nám jasné u cizích, to je najednou s vlastním úplně jiné Cizího rozmazleného spratečka člověk bez problémů postaví do pozoru, ale vlastní si ho s přehledem omotá kolem prstu . Děti jsou báječné, ale volnosti a nespoutanosti v ježdění jsem si víc užila před nimi.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.213.247
Já bych počkal až jak Vás "vyčerpají" děti.Někdo to zvládá lépe, jiný hůře.Kůň je sakra přítěž do rodinného rozpočtu a "časožrout".Kdyby mě bavilo ježdění na koni, tak určitě vlastního nemám.Jako klient nemusíte totiž vůbec nic.Žádná starost a jak opustíte vrata stáje, můžete v klidu přijít za týden, měsíc a nebo vůbec.Prostě jak chcete.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Dokážu si představit, že je to těžká volba.
Nevím, jak to cítíte s manželem v reálu, ale jestli se už teď bavíte o dětech, je možné, že na vás (zohledněně i Váš věk) přijde čas množení dřív, než budete mít pocit, že si svého koně pořádně užijete. Navíc jedna věc je, když se o tom bavíte teoreticky a druhá věc, když pak už fakt koně máte a opravdu tomu reálně obětujete mnoho času. Občas to doma totiž začne skřípat, protože muž může začít žárlit, že čas, kdy Vás měl pro sebe, teď trávíte ve stáji...
Další věc je ta, že je potřeba se zamyslet i nad tím, jak pak kolem těhotenství a porodu dítěte. Je to pár měsíců, kdy člověk víceméně nefunguje skoro vůbec, vyjma mimina, tak je pak potřeba toho koně nějak zajistit (péče, pohybování)...
Nenapadlo Vás zkusit se porozhlédnout po nějakém na poloviční pronájem? Myslím, že pokud byste měla štěstí a narazila na někoho, s kým si sednete, pak by to mohlo fungovat. Třeba si i na něm platit tréninky, ať se zlepšujete a zároveň byste se spolu (s tím koněm) mohla dál učit co a jak a taky byste nebyla omezena jako u těch oddílových. Po dohodě s majitelem by jistě souhlasil s tím, že byste s ním pracovala i ze země nebo ho brala na procházky na ruce.
Na tom byste si vyzkoušela, jestli to takhle chcete. A třeba si jednou ke koni dojdete.
Tohle je ale fakt blbé období pro tak důležité rozhodnutí jako se zaháčkovat koněm...
Good luck při rozhodování!
XXX.XXX.50.86
No... mám koně v nájemní stáji (chcete-li, JK), a mohu s náím dělat všechno, to, o čem píšete.
Tedy - když mám čas.
Ono ale pořídit si koně, zejména toho prvního, není zrovna procházka růžovým sadem. Trvá to, než se kůń zabydlí v novém prostředí, trvá i déle, než se poznáte a shodnete. Nikdy nejde říct dopředu, jakou bude mít povahu, jaké vzpomínky, jaké zkušenosti.
A mít ho u domu, samotného? To už vůbec ne!
Možná - kdybyste si pronajala některého z koní, které už znáte, za měsíční paušál, byla by to o dost jednodušší cesta. A trochu byste si ozkoušela, co znamená být majitelem, tedy někým, na kom je kůň závislý. Ono to není jen o to, trávit s ním čas, ale taky rozhodovat, co a kdy má dělat a co ne, veterinář, kovář a padnoucí výbava, vhodné krmivo a psychická pohoda toho koně... je toho opravdu hodně. A ježdění a hry s koněm, to je taková třešnička na dortu... to se dostaví někdy až po celých měsících po koupi. A chce to zkušenosti. Vážně.
XXX.XXX.110.147
Řekla bych, že tohle je strašně individuální a těžké posoudit pro někoho, kdo vás nezná. Třeba já jsem si netroufla pořídit ani psa dokud děti nebyly ve školním věku a jsou lidi, kteří zvládají malé děti a zvířata včetně koní současně a nikdo tím netrpí
Jen se často pozastavuju nad tím, jak zájemci o pořízení koně v dotazech uvádějí, že jezdí už tolik a tolik let a v sedle zvládají to a to - a jestli už mohou mít vlastního...teď to možná není tak úplně na zadavatelku, ale stejně...
Já si myslím, že v případě vlastnictví koně je úroveň vašich jezdeckých dovedností až na x- tém místě. Dokud jezdíte za peníze na cizích, v podstatě nemáte jiné starosti, než vysedat na správnou nohu a kde je špička, pata a loket...v případě, že jste majitel, je tohle zanedbatelná prkotina. Ten kůň je najednou celý váš a nikdo nad vámi není. A musí mít kde bydlet a co žrát, musí mu někdo upravovat kopyta a potřebuje vybavení...a při změně majitele a přestěhování jinam se může začít chovat jinak než v původním domově a případné problémy mohou poněkud přerůst a stát se noční můrou. A novopečený majitel možná koně zvládá ve všech chodech, ale není schopen posoudit kvalitu ustájení, nepozná, pokud je něco blbě. Je odkázán na vědomosti ustajovatelů a rádců okolo, což může i nemusí být špatné, jde o to, že on to neposoudí.
A může vyvstat x dalších problémů včetně zdravotních a rázem předběžné finanční propočty jsou o ničem...
A zkuste si představit situaci, že kůň si způsobí úraz a nebo má koliku a volá se akutně vet a vy máte doma mimino a žádné hlídání...a tyhle věci se dějou a dějou se obvykle v časech, kdy se to nejmíň hodí.
Tím nechci strašit, jen upozornit na to, že člověk není nikdy dost připraven a vždy to může být ještě o fous horší než vaše nejbujnější představy
Jak už tady někdo napsal, koupě koně je vždy iracionální rozhodnutí, nikdo normální to neudělá takže pokud máte tu diagnózu, pravděpodobně to stejně jednou uděláte.
Já nelituju a maximálně si to užívám. Ale rozhodně to nebylo hned
XXX.XXX.137.107
Děkuji za reakce vás, zkušených. Nejsem z “koňského” prostředí a bohužel mi na to ten realný náhled nikdo nedá. V podstatě bych ale řekla, že si ty rizika spojené s tím uvědomuji. Nevidím jen to hezké. Ale zároveň nepovažuji starost o živého tvora jako otravu. Ale to je jiná písnička . Ale právě asi proto nevidím pod pojmem “jezdectví” jen to jezdění ve všech chodech, ba naopak. Proto mě láká toto zvíře poznávat, chápat, věnovat se mu i jinak, než jen že přijdu na trenink, odjezdím si a jdu dom. Ale zároveň nepopírám fakt, že sama vím, že je brzo. Že do toho zasahne třeba i to mimino. Že pak by mohl byt neštastny nejen kůň.Možná. Spíš člověk vymýšlí, jak ukojit své touhy. Zároveň při pročítání komentářu z toho nevýchazi špatně ten pronájem(pod vedením alespoň 1x tydně trenérem). Nechci aby to vyznívalo, jakože si patnáctiletá holka smyslela mít koně a neví jak ukecat rodiče. Ale čas u koní považuji za smysluplný. A čas, který s nimi netravím je pro mě v představách, jaké by to bylo, kdyby...jen mám pocit asi ujíždění vlaku
XXX.XXX.224.98
Terven
napsal(a):
Řekla bych, že tohle je strašně individuální a těžké posoudit pro někoho, kdo vás nezná. Třeba já jsem si netroufla pořídit ani psa dokud děti nebyly ve školním věku a jsou lidi, kteří zvládají malé děti a zvířata včetně koní současně a nikdo tím netrpí
Jen se často pozastavuju nad tím, jak zájemci o pořízení koně v dotazech uvádějí, že jezdí už tolik a tolik let a v sedle zvládají to a to - a jestli už mohou mít vlastního...teď to možná není tak úplně na zadavatelku, ale stejně...
Já si myslím, že v případě vlastnictví koně je úroveň vašich jezdeckých dovedností až na x- tém místě. Dokud jezdíte za peníze na cizích, v podstatě nemáte jiné starosti, než vysedat na správnou nohu a kde je špička, pata a loket...v případě, že jste majitel, je tohle zanedbatelná prkotina. Ten kůň je najednou celý váš a nikdo nad vámi není. A musí mít kde bydlet a co žrát, musí mu někdo upravovat kopyta a potřebuje vybavení...a při změně majitele a přestěhování jinam se může začít chovat jinak než v původním domově a případné problémy mohou poněkud přerůst a stát se noční můrou. A novopečený majitel možná koně zvládá ve všech chodech, ale není schopen posoudit kvalitu ustájení, nepozná, pokud je něco blbě. Je odkázán na vědomosti ustajovatelů a rádců okolo, což může i nemusí být špatné, jde o to, že on to neposoudí.
A může vyvstat x dalších problémů včetně zdravotních a rázem předběžné finanční propočty jsou o ničem...
A zkuste si představit situaci, že kůň si způsobí úraz a nebo má koliku a volá se akutně vet a vy máte doma mimino a žádné hlídání...a tyhle věci se dějou a dějou se obvykle v časech, kdy se to nejmíň hodí.
Tím nechci strašit, jen upozornit na to, že člověk není nikdy dost připraven a vždy to může být ještě o fous horší než vaše nejbujnější představy
Jak už tady někdo napsal, koupě koně je vždy iracionální rozhodnutí, nikdo normální to neudělá takže pokud máte tu diagnózu, pravděpodobně to stejně jednou uděláte.
Já nelituju a maximálně si to užívám. Ale rozhodně to nebylo hned
Jak výstižné!
XXX.XXX.39.20
Přidám i svou zkušenost a "racionální" pohled na věc. Já mám dva koně doma 7 let, j doma, protože jak píšeš výše, jezdectví pro mě není přijít za koněm, vyčistit, odjezdit a zdar. Chci to se vším všudy, žila jsem tím, od koní odcházela třeba v 10h večer, kdy jsem měla odježděno, vykydáno, nakrmeno, pomazleno, někdy vytištěné všechny cajky atd atd...byl to můj smysl života.
Nicméně přišlo miminko, které má teď rok a život se zásadně změnil. Prvních asi 5 měsíců jsem se na koně chodila jen dívat s miminem v náručí, protprotože nevydrželo s nikým jiným apod.
Navíc měsíčně mám "příjem" teď asi třetinu toho, na co jsem byla zvyklá, ten rok se to ještě dalo, brala jsem z ušetřených peněz. Ovšem už je to hodně znát.
A teď kamen úrazu - dnes si odvážím koně z kliniky, stojí tam 14 dní a účet za jeho léčení se vyšplhal na "krásných" 20 tis...a jsem celkem v pr... peníze samozřejmě mám, ale budou chybět jinde.
Teprve teď, když mám rodinu, mě začíná mrzet, že jsem si právě nejakého koně dlouhodobě nepronajala, třeba i na x let.
Koně už teď hlavně živím, do sedla se dostanu tak 2x týdně a opuští mě to nadšení, které jsem měla od svých 10ti let, když jsem začala jezdit.
Tvůj rok "ježdění" je opravdu málo na pořízení koně vlastního, když ještě plánuješ mimčo. Jsem si naprosto jistá, že nevíš co všechno to obnáší a tvoje představa jak na mimino tak na vlastnictví koně je dost zkreslená. Zkus si najít pronájem a když to vydrziš celou mateřskou a ještě ušetříš měsíčně aspoň 4000, - (co bys dala za ustájko) tak si pořiď koně :).
Uživatel s deaktivovaným účtem
Nebo takhle, pokud máte manžela, který měsíčně vydělá 60+ tisíc v čistém, tak do toho klidně běžte. Pokud má člověk dostatek peněz a nemusí se každý měsíc děsit, jestli vystačí s výplatou, tak je to u těch koní bohužel tak nějak lepší. Je to extrémně nákladný koníček s tím, že když se vám "rozbije" kůň, tak ho nelze hodit do garáže jako rozbité kolo. A když už jste si ho jednou koupila, máte za to zvíře doživotní zodpovědnost a veškerý jeho další osud padá na vás. Pokud máte koně ráda, je vám asi jasné, že řešení kůň mi onemocněl nebo zestárl, tak šup s ním pryč a domů nového, není morálně akceptovatelné, ač to je běžná praxe.
Ale i pokud má vaše domácnost vysoký příjem, tak počítejte, že na koně může padnout ne nějakých 6000 měsíčně za levnější ustájení a nějaký ten trénink, ale klidně 20 000, pokud ho budete s něčím léčit. Ona nakonec stačí i jen nutnost pořídit nové sedlo po přesvalení koně. Ty výlohy mohou být opravdu nepředvídatelné a pro člověka s průměrným platem opravdu vysoké. Ano, všechno se dá nějak řešit, ale mít za každou cenu vlastního koně po 1 roce za to potenciální trápení nestojí.
Já sama vám můžu říct, že jsem si koně nepořizovala po 1 roce ježdění, ale po 5 letech a dvou pronájmech a i tak jsem si to vše vypočítala blbě a měsíční výdaje jsou v podstatě dvojnásobné, než co jsem čekala. Protože pokud chcete dělat věci pořádně, tak je občas potřeba zaplatit toho dobrého trenéra nebo koně naložit a jet za ním, toho dobrého kováře, ty dobré podkovy nebo botičky a tak, no :).
XXX.XXX.174.63
VecnyOptimista
napsal(a):
Ahoj všichni, už pár měsiců mě honí touha po vlastním koni. Zároveň jsem ale začátečník. Začala jsem jezdit teprve před rokem. Jezdim 2-3x tydně s trenerem a zbývajici čas stále pročitam članky, diskuze a jezdím teoreticky . Tím, že jsem v myšlenkách stále na koni, začalo mi byt 2-3x tydně jen hodina u koni v klubu málo. Libi se mi představa ke koni chodit neplanovaně, v kteroukoliv dobu, moci pracovat s koněm se země, vyjít do přirody, ať už na ruce nebo na koni, koně si pucovat třeba půl poledne, koupat. Zkrátka se koni věnovat se vším všudy. Což samozřejmě v Jk moc nejde. Ale k jezdectvi jsem se dostala relativně pozdě, je mi 28 let a s manželem plánujeme, že je čas uvažovat o rodině.hlavně z duvodu věku a celkově vhodných podmínek. Nevadilo by nám zároveň třeba pár let počkat. Ale ja se jaksi nemůžu rozhodnout, co je teď správné. Bavíme se o tom, že bych si koně pořídila po mateřské.ale bojím se, jestli si pak ještě užiji tu nespoutanost, a zkratka volnost se koni věnovat tak, jako by to bylo před mateřskou. Zajima mě, zda jste to někdo měl podobně?nechci se unahlit a rozhodnout se špatně.asi mě mrzí i to, že jsem se ke konim nedostala dřív
Hodně taky záleží, jak vaší touhu chcete realizovat?
Bydlíte v paneláku ve velkoměstě a vlastního koně hodláte ustájit někde v nejbližší nájemní maštali ?Ideál dojezd MHD?
Nebo vaše touha je, koukat na koně z okna domova a mít ho na vlastních pozemcích?
Vycházky do přírody by vám omezil dojezd MHD.Platby ustajovatele za vodu pak to nekonečné koupání
Doma pak je třeba, kromě peněz na zbudování zázemí, pochopení, tolerance a velká spolupráce celé rodiny, plus samozřejmě sousedů.
Jezdíte, máte krásné představy, ale co víte z praxe?
O dobrém ustájení, vyhovujícím krmení, kování, nemocech, co jste viděla, na co jste si sáhla, opravdu?
Správné je se protlouci praxí natolik, abyste sama poznala třeba koliku, muchařinu, dušnost, dobré seno, správně vystrouhanou nohu, padnoucí cajky, šikovného od nemožného veterináře a další milion věcí.
Čímž je aspoň trochu pravděpodobné, že nekoupíte nějakou hajtru mizernou, na které vy nepoznáte, že je mizerná.Případně pak se o ní budete umět adekvátně postarat
Nehnala bych se nahonem do koupě vlastního, protože ta vaše počáteční romantika opravdu zmizí, tváří v tvář realitě.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Ja si myslím, že to nie je dobrá kombinácia. Kým si začnete reálne koňa uźivať-po počiatočných stresoch, skúšaniach, bla bla, budete mať “na krku” dieťa, ktoré bude vyžadovať takmer celú vašu pozornosť. K tomu starosť o domácnosť a kôň pôjde na veľajšiu kolaj. Čo samozrejme niektorým koňom abslútne nevadí, len či potom má zmysel investovať kopec peňazí do niečoho, čo reálne pravdepodobné počas prvých troch rokov dieťaťa takmer nevyužijete. A tým, že nie ste človek od koní, ani vlastne neviete, ako partner bude reagovať na to, že občas smrdíte, občas nestihnete upratať, navariť, atď.
Skúste dlhodobý prenájom, uvidíte, ako to pôjde a keď nebudú źiadne prekážky kúpte si vlastného. častokrát majitelia predajú sovje kone ľuďom, ktorí ich predtým mali v dlhodobom prenájme.
XXX.XXX.137.107
Jednalo by se mi o ustájení koně v nájemní stáji. Finančně jsme na tom pruměrně. Ale sama teď uvažuji, že nejschudnější cesta by byl asi právě dlouhodobý pronájem koně.
XXX.XXX.137.107
Ono abych ještě teochu vysvětlila ten nápad koně hned kupovat. Sama se asi nevyznám moc ve způsobech toho, jak člověk koně může vlastnit. Ono mít koně někde na zahradě, nebo někde, kde by byl odkázán jen na moji péči, to bych si netroufla. Ale v komunitě, nebo spíš v klubu, kde jsem, nepůsobí ono “vlastnictví” koně tak komplikovaně. O koně je za určitý obnos postaráno, majitelka jim radí. V podstatě jen koně pucují a jezdí(čímž neříkám, že vic hodlat nemíním a tím to hasne).jsou to lidi, kteří penězi nehází.vesměs do 30 let. Je to asi velmi stručně řečeno a po tom všem, co jsem si už přečetla o vlastnictví koně musím uznat, že asi až naivní vylíčení představy.ale tak to zkrátka pusobí. Udělala jsem si z toho možná mylný dojem, že tak jako jezdit, je možné i ruzným zpusobem vlastnit. Nepopírám, že mohou nastanout komplikace zdravotní. Ale zároveň, možná naivně podotýkám, že ani sama majitelka stáje nedoufá ve zdravotní komplikace. Výdej desítek tisíc za uzdravování pro ni taky nepřichází v úvahu na denním pořádku. Nevím. Problémy přijímám jak jsou, ale až přijdou. Je to pro mě jako si koupit ojeté auto, kdy člověk slyši ze všech stran, že se určitě rozbije. A ono ne.nebo třeba buchne motor a nový stojí třeba 80tis. a člověku nezbývá než ho koupit. Ale vážně je to s koni tak, že už teď musím počítat s tím, že určitě bude nemocný a bude to finančně nákladné uzdravováni?ale to muže i pes přece dostat zákeřnou nemoc, která muže stát astronomické častky(náš pes takovou nemoc měl a naštestí to bylo do deseti tisíc, ale připravovali nás i na sto tisíc-řeší se u koupi psa to riziko, že se to může stat?). Nekamenujte mě. Já jen dávám do placu mé myšlenky. Sama nevím co je a není z toho realné a co naivní. Ale nic to nemění na tom, že se dívám po koni do pronájmu, protože vám všem dávám za pravdu a napsaly jste to, co jsem věděla, jen si to tím utvrdila. Avšak sen o vlastním koni trvá:).
XXX.XXX.245.26
mít tu rezervu. já bych to teď taky viděla jako nejideálnějši zkusit poloviční pronájem a uvidíte jak to s prckem budete zvládat a mít s mimčem chuť. až po pronájmu bych kdyžtak šla do svýho.
já popravdě od doby kdy mám prcka tak mi stačí být u koně jednou, max. dvakrát týdně. Zezačátku se to točilo kolem mimča, kojila jsem skoro každý dvě hodky takže to bych dojet ke koni, vyčistit a odjezdit stejně nestíhala a hlavně jsem byla strašně unavená a nevyspalá.Kojila jsem 4x za noc. Pak když začli zuby tak jsme byli vzhůru fakt hodněkrát za noc. Pak jsme prošli i obdobím kdy se prostě hlídat nenechala a já neměla psychicky na to odjet od dítěte které chtělo mermomocí mámu.
A teď se radši věnuji malé a jdu na procházku s ní nebo ji vemu na výlet než abych odfrčela na min.3 hodky ke koním každý den/obden. O víkendu si zas chceme užít s taťkou a být spolu všichni tři.
Neříkám, že to tak má každý. Přítele mám do čtvrtka pracovně v zahraničí, okolo baráku práce (kdybych byla v paneláku ve městě kde je kůň byla bych tam asi častěji), ale hlídání kdy si zamanu ze všech stran.
kamárádka jde už ke koním taky jednou, dvakrát od doby co má dítě
známá má zas koně u domu, opravdu jimi žije, jezdí a věnuje se jim denně i s holčičkou a vše zvládá (má tam na výpomoc holky, super chlapa, hlídací rodiče...)
určitě když bych uvažovala o pronájmu chtěla bych abysme měli s majitelem podobný pohled na koně, byli podobná krevní skupina, pak si myslím, že to bude fungovat lépe.
XXX.XXX.69.197
Příjde mi, že co se týká matek-koňařek, o něco hůř jsou na tom ty, které si koně koupí teprve krátce před miminkem. Samozřejmě to není previdlem, ALE mám známou, která měla své koně dřív než manžela, několik koní na pronajatém pozemku, k tomu ustajovala cizí a byla u nich každý den, léta letoucí. Manžel si už od začátku zvykal, že se prostě řeší koně, koně a zase jen koně,... a potom, když přišel potomek, sice několik koní prodali, ale neměl problém se jít o ně postarat, když ona nemohla, prostě, už byl na ten šrumec (finanční, časový) kolem koní zvyklej.
Pak jsou ženy (a je jich hodně, většina) které chodí jezdit třeba jen 2x,3x do týdne, s tím že když je doma něco tak jen zavolají že nepříjdou, a než naškudlí na vlastního koně a jeho provoz, je jim kolem těch 25, což je věk kdy je čas na potomka. A najednou je doma problém, už neplatí za pronájem ze své výplaty, ale tisíce a tisíce (což třeba jen z mateřské nepokryje) za koně v ustájení s halou, na kterém třeba dotyčná jela za poslední měsíc jen jednou... Kůň se změní v "černou díru" požírající finance a to málokterá "nekoňská" rodina sežvejkne, takže pak je tu spousta inzerátů - prodám koně z rodinných důvodů...
Berte to prosím s rezervou, jen si toho tak všímám ve svém okolí
Také bych s koněm (jezdeckým, jiný případ je odstávče na pastevku, tam by s tou mateřskou asi nebyl takový problém) počkala po mateřské
XXX.XXX.137.107
Rita R
napsal(a):
Příjde mi, že co se týká matek-koňařek, o něco hůř jsou na tom ty, které si koně koupí teprve krátce před miminkem. Samozřejmě to není previdlem, ALE mám známou, která měla své koně dřív než manžela, několik koní na pronajatém pozemku, k tomu ustajovala cizí a byla u nich každý den, léta letoucí. Manžel si už od začátku zvykal, že se prostě řeší koně, koně a zase jen koně,... a potom, když přišel potomek, sice několik koní prodali, ale neměl problém se jít o ně postarat, když ona nemohla, prostě, už byl na ten šrumec (finanční, časový) kolem koní zvyklej.
Pak jsou ženy (a je jich hodně, většina) které chodí jezdit třeba jen 2x,3x do týdne, s tím že když je doma něco tak jen zavolají že nepříjdou, a než naškudlí na vlastního koně a jeho provoz, je jim kolem těch 25, což je věk kdy je čas na potomka. A najednou je doma problém, už neplatí za pronájem ze své výplaty, ale tisíce a tisíce (což třeba jen z mateřské nepokryje) za koně v ustájení s halou, na kterém třeba dotyčná jela za poslední měsíc jen jednou... Kůň se změní v "černou díru" požírající finance a to málokterá "nekoňská" rodina sežvejkne, takže pak je tu spousta inzerátů - prodám koně z rodinných důvodů...
Berte to prosím s rezervou, jen si toho tak všímám ve svém okolí
Také bych s koněm (jezdeckým, jiný případ je odstávče na pastevku, tam by s tou mateřskou asi nebyl takový problém) počkala po mateřské
Děkuji. Sama se nechám překvapit, jak tomu osud bude chtít. Jen mě mrzí, že jsem nenašla odvahu se o koně zajimat už dřív.
XXX.XXX.23.218
Ahoj, mám koně a malé dítě. Dohromady to jde docela dobře. Ani finančně nás kůň neničí ( na to mám jiný nešvar, kouřím). Vybrala jsem si koně, kterému vyhovuje pastevní ustájení, takže nemusím řešit opohybování, kdybych nemohla přijít. Hýbe se furt:) navíc nepřikrmujeme a nekoveme a tím taky ušetříme za provoz. Tím, že je venku s kamarády, má pastvu/seno a místo, kam si dle libosti zaleze před nepřízní počasí, tak mu nechybím, když třeba 14 dní nepřijedu. Finanční rezervu mám, ale kdyby se stal extra průšvih, tak bych si musela půjčit. Co se týče nákladů, tak hodně záleží na koni a jeho využití. Kůň kámoš, který je spokojený na pastvině, bez podkov a příkrmů, otužilý a přirozeně zdravý (třeba hucul:) vyjde měsíčně na míň, než sporťák, který se kove, krmí jádrem, dekuje, bydlí v boxe, platí se trenér, hala, soustředění,.... Veterina ale vyjde stejně a kvalitní cajky (sedla mě vyšla dráž než kůň) potřebuje kůň nehledě na využití. Pokud si to sečtete, tak to máte koupi koně a jeho převoz do stáje, vybavení (cca 20tis), kvalitní pastevko kolem 3500kč -lepší boxové v Praze za 12tis, očkování, odčervování, korektury kopyt a (případně) kování + rezerva a s děckem se ke koni dostanete tak 1x -2x týdně, tak jestli se to vyplatí. Mě třeba jo, ráda trávím čas u koně i s dcerou - a nemusíme jezdit, stačí nám prochajda a pomazlení a peněz nelituju, ale mám kolem sebe spoustu lidí, co se koní zbavovali právě proto, že se jim to kvůli radosti jednou týdně nevyplatilo. Co se jezdeckých zkušeností týče, tak ty zas tak podstatné nejsou. Jezdím 20 let a neumím to. Jsem pohybový antitalent a jsem ráda, že chodím aniž bych si ublížila;) chce to vybrat dobrého koně (a to je docela problém), trenérka by mohla pomoct.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.33.133
Pokud bude mít člověk na měsíční výdaje i když bude paní na mateřské, pokud bude něco bokem na běžný průser (jasně 100tis na operaci bokem má fakt málokdo) a pokud si opravdu dobře nechá poradit a vybere vhodného koně neviděla bych to jako velký problém ani te´d. I s malým miminem se dá všecko zvládat. Pokud tedy není nějak výjimečně nemocné. Stačí chtít. Popravdě nemyslím si že když pak bude dítě koně se koupit povede. Pak bude vždycky něco přednějšího a bude se kůň furt a furt odsouvat.
VeselaKopa
XXX.XXX.35.116
Dobrý den, zajímalo by mě, jak celý příběh dopadl.
Pořídila si zadavatelka koně nebo dítě, nebo obojí dohromady a jak to zvládá?
:-)