Máte nějaké veselé vzpomínky na skákání s ponym?
Můžete se se mnou o ně podělit, já skáču na ponikovi, nejspíš kříženec velšskeho a jezdeckého ponyho, a je strašně super. Umí dobře skákat a několikrát jsem z něho spadla.
My jsme jako malé holky v oddíle vyfasovaly shetlanda, tehdy v raných devadesátkách u nás opravdu vzácnost. Cajky na ně nebyly, takže jsme disponovaly otěžemi, co byly delší než ten půň, o sedle či dečce s madly jsme si mohly jen nechat zdát, maximum byla placka, tak se párkrát "jezdilo" bez sedla, jinak poník sloužil jako hlídací - stal se vůdcem psí smečky, co se toulala jízdárnou a "vítala" každého příchozího - resp. všichni neznalí couvali z areálu, když se na ně tahle skupinka vyřítila.
Kamarádka se rozhodla, že si zkusí na té drobotině skočit. Kavaletku na zemi dali s přehledem, o trochu výš jim to taky šlo a tak si usmyslela, že zkusí jiný typ skoku.
I najela vstříc přírodní překážce, pobídla poně, aby do toho šel. A on do toho šel a dal to. Jen bez kamarádky, protože tu ta proutěnka z nahého poníka smetla a zůstala sedět před překážkou. :)
To byl její první a poslední pokus proskakovat "křovím" na poníkovi. Párkrát ještě zůstala v kolbišti na lambríně, zatímco pony kolbiště pod hrazením opustil, a potom dala přednost větším koním.