Youtube -DREZURA

buggyna napsal(a):
http://www.youtube.com/watch?v=zKQgTiqhPbw

tak co řikáte na to jak Blue Hors Matiné chodí???Mě se pokaždý nad tím tají dech

buggyna napsal(a):
tak co řikáte na to jak Blue Hors Matiné chodí???Mě se pokaždý nad tím tají dech

Je to mazec ....

sonet napsal(a):
Je to mazec ....

Jojo je to bozi..jen me vadi to zhe vetsina techto lidi ma kone jen pro penize...a komunikace nebo nejaka prizen je vetsinou mala...nemuzu ale nic o tehle kobylce rict jen to zhe to co ukazala je fakt bozi!!!!!!

buggyna napsal(a):
tak co řikáte na to jak Blue Hors Matiné chodí???Mě se pokaždý nad tím tají dech

Krása, pokud se té kobylce díváte jen na nohy. Umí, to se musí nechat, ale za jakou cenu. To jak má pořád hubu dokořán a jak vytrvale mrská ocasem o její spokojenosti moc nevypovídá

liala napsal(a):
Krása, pokud se té kobylce díváte jen na nohy. Umí, to se musí nechat, ale za jakou cenu. To jak má pořád hubu dokořán a jak vytrvale mrská ocasem o její spokojenosti moc nevypovídá

Jo, já souhlasím, na pohled to vypadá úžasně, ale ty koně mi občas připadají fakt naštvaně, huba dokořán, neustálé pošvihávání ocasem...nedávno se na equichannelu řešilo nějaké video od Anky, a tak nasraného koně jsem už dlouho neviděla...jako je to samozřejmě můj subjektivní názor, navíc drezuře na této úrovni už nerozumím, ale stejně mi nepřijde, že by ty koně z toho byly odvařené...

kukinatost napsal(a):
Jo, já souhlasím, na pohled to vypadá úžasně, ale ty koně mi občas připadají fakt naštvaně, huba dokořán, neustálé pošvihávání ocasem...nedávno se na equichannelu řešilo nějaké video od Anky, a tak nasraného koně jsem už dlouho neviděla...jako je to samozřejmě můj subjektivní názor, navíc drezuře na této úrovni už nerozumím, ale stejně mi nepřijde, že by ty koně z toho byly odvařené...

Koně na takové urovni jsou tak přiježděni že vše dělaji jen na myšlenky, a taky jestli to nemají vpořádku v hlavě tak takhle daleko nikdy nedojdou. Všechny cviky takhle vysoké urovně jsou velmi těžké a musí se ten kuň jezdit opravdu dobře. To že mrská ocasem dělá i spostu jinych koní. kdyžby to ty koně nebavilo tak to dělat nebudou a taky u Kyru to ty koně dost bavi a dokážou opravdu se vcítit do té hudby.

angel napsal(a):
Koně na takové urovni jsou tak přiježděni že vše dělaji jen na myšlenky, a taky jestli to nemají vpořádku v hlavě tak takhle daleko nikdy nedojdou. Všechny cviky takhle vysoké urovně jsou velmi těžké a musí se ten kuň jezdit opravdu dobře. To že mrská ocasem dělá i spostu jinych koní. kdyžby to ty koně nebavilo tak to dělat nebudou a taky u Kyru to ty koně dost bavi a dokážou opravdu se vcítit do té hudby.

Hm, kéž by to tak bylo

angel napsal(a):
Koně na takové urovni jsou tak přiježděni že vše dělaji jen na myšlenky, a taky jestli to nemají vpořádku v hlavě tak takhle daleko nikdy nedojdou. Všechny cviky takhle vysoké urovně jsou velmi těžké a musí se ten kuň jezdit opravdu dobře. To že mrská ocasem dělá i spostu jinych koní. kdyžby to ty koně nebavilo tak to dělat nebudou a taky u Kyru to ty koně dost bavi a dokážou opravdu se vcítit do té hudby.

To je mylný názor, že se vcítí do hudby. Přijde mi to na nejhorší a zdegenerovaný způsob drezůry koní.

jari napsal(a):
To je mylný názor, že se vcítí do hudby. Přijde mi to na nejhorší a zdegenerovaný způsob drezůry koní.

Znám spoustu koní kteří pří Kyru se úplně změní a strašně se předvádí a baví je to.že je to zdegenerované si muže myslet ten kdo si na takového koně nikdy nesedl. Drezurní kůň než se dostane takhle vysoko tak mu je 10 aje vnejlepších letech. A není to tak že by si mohli koupit hotového koně každý si koně jezdí sám a hlavně jinak, což se vidí u parkuráku celkem dost často. A když si už koupi hotového koně tak stejnak než si na sebe zvyknou a sladí všech nedostatky tak je minimálně rok pryč.

angel napsal(a):
Znám spoustu koní kteří pří Kyru se úplně změní a strašně se předvádí a baví je to.že je to zdegenerované si muže myslet ten kdo si na takového koně nikdy nesedl. Drezurní kůň než se dostane takhle vysoko tak mu je 10 aje vnejlepších letech. A není to tak že by si mohli koupit hotového koně každý si koně jezdí sám a hlavně jinak, což se vidí u parkuráku celkem dost často. A když si už koupi hotového koně tak stejnak než si na sebe zvyknou a sladí všech nedostatky tak je minimálně rok pryč.

Mám ty nejhorší pocity z pohledu na toho koně, který si na své cestě k tomuto předvádění projde takovým týráním, že nechápu, jak se lidé nad tím rozplývají.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mám ty nejhorší pocity z pohledu na toho koně, který si na své cestě k tomuto předvádění projde takovým týráním, že nechápu, jak se lidé nad tím rozplývají.

taky mi přijde, že ten kůň nevypadá vůbec šťastně... jasně dává najevo odpor, ale to už je asi jedno, když perfektně provede daný úkol... Já bych ale takto jezdit nemohla, přijde mi, že ti koně jsou nešťastní..Je pravda, že drezuře nerozumím a na takové úrovni už vůbec ne, ale prostě mi to tak přijde. Taky mi na tom nepřijde pro koně nic přirozeného... přece jen, když vezmu např. western, tak ve výběhu vidíte často koně předvádět např. sliding stopy, ale např. renvers asi ne... ale je to věc názoru, ať si každý jezdí a dělá co chce. Ať vám koně jdou!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mám ty nejhorší pocity z pohledu na toho koně, který si na své cestě k tomuto předvádění projde takovým týráním, že nechápu, jak se lidé nad tím rozplývají.

Tak dobře když odsuzujete drezuraky jak koně strašně týrají, tak změníme téma.
Parkuráci ty koně vlastně vůbec netýrají. Takže jako bárování koní nikdo nepoužívá, stahovací kamaše takyne, podávání různých přípravků tišíci bolest aby byl schopen skákat , to je tabu. Nechaji koně schválně spadnout do skoku aby si dal pozor to taky nikdy neuvidíme. Různě pod kamašema dávané ostré předměty , nebo odrěné přední nohy a mají to schované pod kamašema!!! Tohlensto už nikdo neodsuzuje.

angel napsal(a):
Tak dobře když odsuzujete drezuraky jak koně strašně týrají, tak změníme téma.
Parkuráci ty koně vlastně vůbec netýrají. Takže jako bárování koní nikdo nepoužívá, stahovací kamaše takyne, podávání různých přípravků tišíci bolest aby byl schopen skákat , to je tabu. Nechaji koně schválně spadnout do skoku aby si dal pozor to taky nikdy neuvidíme. Různě pod kamašema dávané ostré předměty , nebo odrěné přední nohy a mají to schované pod kamašema!!! Tohlensto už nikdo neodsuzuje.

já se nezastávám ani parkuráků, ani drezuráků... bordel se dá najít všude

ettelwen napsal(a):
já se nezastávám ani parkuráků, ani drezuráků... bordel se dá najít všude

Jo u westerňáků taky - páku do huby a ryc pic doprčic....
I vysoká drezura se dá jezdit dobře a citlivě a kůň s geny předurčenými pro drezuru z toho může mít radost. A co se küru týče tak to že někteří koně mají cit pro rytmus hudby je nepopíratelný fakt. My jednoho talentovanýho koně prodávali majitelce, která ho dovedla až do nejvyšších stupňů během tří let - citlivě, snadno, bez násilí, stačil správný trénink a citlivý trpělivý přístup - koně učení tak bavilo že veškerá práce šla jak po másle - bez násilí!!
Huba jak krokodýl určo správná není, ale mrskání ocasem může značit i bujnost a dychtivost po pohybu. Jak jinak to má dát drezurní kůň najevo? - parkurák nebo westerňák zvedne ocas a frrrnkne si to s váma přes kolbiště nebo proti skoku. Drezurák cválající krátkým houpy cvalem po obdelníku to tak asi sotva vyřeší, i když jsou i také případy. Jenomže to by jste tady zase pomluvili přiježděnost koně.
Já tomu tady nerozumím. Vetšina z přispivatelů zde by nebyla schopná (i kdyby měla prostředky a možnost) korektně zajet ani vesnický Z přebor, ale na světově uznáváných jezdcích nenechá nit suchou. Že vás huby nebolí. To si sakra myslíte že vývoj jezdectví ustrnul někde ve středověku a koně se pořád cvičí jenom bičem, ostruhami a víceokruhovými brzdými systémy a jenom vy rekreanti děláte všechno správně??? Možná by většina z vás měla zajet na exkurz do světově uznávaných sportovních stájí různého sportovního zaměření, nebo alespoň vyslechnout jedinou přednášku některého z těch jezdců - asi by jste byli hodně překvapení rejpalové nevědomí zaslepení!!!!!

janda napsal(a):
Jo u westerňáků taky - páku do huby a ryc pic doprčic....
I vysoká drezura se dá jezdit dobře a citlivě a kůň s geny předurčenými pro drezuru z toho může mít radost. A co se küru týče tak to že někteří koně mají cit pro rytmus hudby je nepopíratelný fakt. My jednoho talentovanýho koně prodávali majitelce, která ho dovedla až do nejvyšších stupňů během tří let - citlivě, snadno, bez násilí, stačil správný trénink a citlivý trpělivý přístup - koně učení tak bavilo že veškerá práce šla jak po másle - bez násilí!!
Huba jak krokodýl určo správná není, ale mrskání ocasem může značit i bujnost a dychtivost po pohybu. Jak jinak to má dát drezurní kůň najevo? - parkurák nebo westerňák zvedne ocas a frrrnkne si to s váma přes kolbiště nebo proti skoku. Drezurák cválající krátkým houpy cvalem po obdelníku to tak asi sotva vyřeší, i když jsou i také případy. Jenomže to by jste tady zase pomluvili přiježděnost koně.
Já tomu tady nerozumím. Vetšina z přispivatelů zde by nebyla schopná (i kdyby měla prostředky a možnost) korektně zajet ani vesnický Z přebor, ale na světově uznáváných jezdcích nenechá nit suchou. Že vás huby nebolí. To si sakra myslíte že vývoj jezdectví ustrnul někde ve středověku a koně se pořád cvičí jenom bičem, ostruhami a víceokruhovými brzdými systémy a jenom vy rekreanti děláte všechno správně??? Možná by většina z vás měla zajet na exkurz do světově uznávaných sportovních stájí různého sportovního zaměření, nebo alespoň vyslechnout jedinou přednášku některého z těch jezdců - asi by jste byli hodně překvapení rejpalové nevědomí zaslepení!!!!!

At je to jak chce,byla bych strasne rada kdyby mi nekdo vysvetlil,jak naucim sveho kone ve cvalu preskocit na druhou nohu.Nechci to hned zkouset,jeste neumime poradne na prvni pobidku nacvalat,ale mooc me to zajima...jednou bych ho to rada naucila,az budem bezpecne ve vsech chodech reagovat na vsecky pobidky hnedka.. diky

angel napsal(a):
Tak dobře když odsuzujete drezuraky jak koně strašně týrají, tak změníme téma.
Parkuráci ty koně vlastně vůbec netýrají. Takže jako bárování koní nikdo nepoužívá, stahovací kamaše takyne, podávání různých přípravků tišíci bolest aby byl schopen skákat , to je tabu. Nechaji koně schválně spadnout do skoku aby si dal pozor to taky nikdy neuvidíme. Různě pod kamašema dávané ostré předměty , nebo odrěné přední nohy a mají to schované pod kamašema!!! Tohlensto už nikdo neodsuzuje.

Je hezké, jak jsi popsala nekalé praktiky u parkuráků, které nám, kteří ještě nevědí lépe osvětlí to týrání u jedné disciplíny. Teď bychom měli navodit téma o krásných parkurech a někdo by nám zase osvětlil, jaké prostředky se používají pro vysokou drezuru. Zase budeme dál a budeme moci říci, že tento sport je samoúčelný, jen pro pána tvorstva přínosný. Tak bychom mohli pokračovat i ve vysokém westernu a já nevím v čem ještě dalším vysokém. Nejlepší by bylo pro koně, kdyby nic vysokého nebylo. A lidé ať si své ego léčí na něčem jiném. Ti co pod tímto vidí krásno pochopí a budou ho vidět i u samotných koní.

janda napsal(a):
Jo u westerňáků taky - páku do huby a ryc pic doprčic....
I vysoká drezura se dá jezdit dobře a citlivě a kůň s geny předurčenými pro drezuru z toho může mít radost. A co se küru týče tak to že někteří koně mají cit pro rytmus hudby je nepopíratelný fakt. My jednoho talentovanýho koně prodávali majitelce, která ho dovedla až do nejvyšších stupňů během tří let - citlivě, snadno, bez násilí, stačil správný trénink a citlivý trpělivý přístup - koně učení tak bavilo že veškerá práce šla jak po másle - bez násilí!!
Huba jak krokodýl určo správná není, ale mrskání ocasem může značit i bujnost a dychtivost po pohybu. Jak jinak to má dát drezurní kůň najevo? - parkurák nebo westerňák zvedne ocas a frrrnkne si to s váma přes kolbiště nebo proti skoku. Drezurák cválající krátkým houpy cvalem po obdelníku to tak asi sotva vyřeší, i když jsou i také případy. Jenomže to by jste tady zase pomluvili přiježděnost koně.
Já tomu tady nerozumím. Vetšina z přispivatelů zde by nebyla schopná (i kdyby měla prostředky a možnost) korektně zajet ani vesnický Z přebor, ale na světově uznáváných jezdcích nenechá nit suchou. Že vás huby nebolí. To si sakra myslíte že vývoj jezdectví ustrnul někde ve středověku a koně se pořád cvičí jenom bičem, ostruhami a víceokruhovými brzdými systémy a jenom vy rekreanti děláte všechno správně??? Možná by většina z vás měla zajet na exkurz do světově uznávaných sportovních stájí různého sportovního zaměření, nebo alespoň vyslechnout jedinou přednášku některého z těch jezdců - asi by jste byli hodně překvapení rejpalové nevědomí zaslepení!!!!!

Na každém sportu je něco. ale lidi jenž neví jak to funguje a jak je težké naučit koně tak těžké cviky by si to měly nechat pro sebe. Vím jak to funguje v českých drezůrních stájích(trénovaly i několika násobné mistrině ČR) vždy si koně dělaly do vysoké drezury samy a pojezděníčko na těch koních bylo super.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je hezké, jak jsi popsala nekalé praktiky u parkuráků, které nám, kteří ještě nevědí lépe osvětlí to týrání u jedné disciplíny. Teď bychom měli navodit téma o krásných parkurech a někdo by nám zase osvětlil, jaké prostředky se používají pro vysokou drezuru. Zase budeme dál a budeme moci říci, že tento sport je samoúčelný, jen pro pána tvorstva přínosný. Tak bychom mohli pokračovat i ve vysokém westernu a já nevím v čem ještě dalším vysokém. Nejlepší by bylo pro koně, kdyby nic vysokého nebylo. A lidé ať si své ego léčí na něčem jiném. Ti co pod tímto vidí krásno pochopí a budou ho vidět i u samotných koní.

No fajn Altu - tak ty hledej krásno u těch koní, kteří nejsou lidmi "týrání" a celé dny tráví s čumákem u pastvy. Neosvalení, s povislými nacpanými břichy. Jiní zase dají přednost pohledu do výběhu, kde se bude prohánět nadupanej osvalenej drezurák a bude si to mašírovat prodlouženým klusem tak, že se bude téměř vznášet. Každý vidíme krásno jinde. Jistě pracovat pod sedlem pro koně přirozené není, ale to není ani vlastnictví člověkem. Když chceme být tak strašně přirození, budeme muset koně vyhnat do lesů. Stejně tak není pro člověka přirozené stát 8 hodin u pásu ve fabrice a přesto to dělá. Takže ony ty dvě hodiny pod sedlem toho koně nezabijou, byť asi radost nemá, ale to nemá žádné zvíře v kleci (a nikdo tu nedemonstruje za vypuštění křečků do lesa)ani ten člověk u pásu; a poskytne-li se mu potom minimálně půlden ve výběhu, koňský kamarádi, prostorný světlý box, dostatek vody a žrádla a slušné zacházení, tak zas až tolik trpět nebude. Ale hold každý máme na věc jiný názor a hold když už ty koně máme, tak s nimi musíme zacházet podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí.

buggyna napsal(a):
Viděly ste video s touhle neuvěřitelnou,teprve 9ti letou kobylkou???

Dovolím si se připojit k názoru. I když nejsem milovník drezury, tak si dovolím nesouhlasit s názorem, že kůň by byl nějak týrán, donucován a pod.
Každý jezdecký sport s koněm i ježdění samo o sobě je nucení zvířete k něčemu k čemu by ruku na srdce samo zvíře dobrovolně nedospělo. Veškeré jezdecké disciplíny a ježdění je o jakémsi rozumném přístupu člověka ke koni. Můžeme s koněm pracovat šetrně a zároveň důsledně, aby práce bavila jak koně, tak jezdce. Můžeme postupovat i hrubě a to pak nebude mít radost ani zvíře ani člověk.
Je jen na nás na každém jakou práci s koněm zvolíme. Podle mě by se každý z nás měl snažit pracovat na koni i sobě. Jestli jezdí rekreačně, western, parkur, drezuru, distanční dostihy, či cokoliv jiného. Když budeme pracovat s láskou a citlivě tak i drezůra na takovém stupni jak je na videu bude koně bavit. I parkur TT bude koně bavit. A i jiné sporty. Je to jen o nás. Každý pracuje po svém a ne vždycky pracujeme správně, ale myslím, že nikdo z nás není jezdecky na takové úrovni aby naučil koně takhle chodit. Věk jezdců kteří tento stupeň drezury jezdí není náct, ale cet. Tito lidé mají jistě více zkušeností, než mnozí z nás, proto si myslím, že kritika těchto lidí není až tak na místě. Jistě nemusí se nám drezůra líbit, ale mě se zase nelíbí military, a přesto koně kteří v něm závodí mnohdy baví. Kritizovat je jednoduché, ale dokázat něco, to je daleko těžší. Tak nekritizujme a snažme se

janda napsal(a):
No fajn Altu - tak ty hledej krásno u těch koní, kteří nejsou lidmi "týrání" a celé dny tráví s čumákem u pastvy. Neosvalení, s povislými nacpanými břichy. Jiní zase dají přednost pohledu do výběhu, kde se bude prohánět nadupanej osvalenej drezurák a bude si to mašírovat prodlouženým klusem tak, že se bude téměř vznášet. Každý vidíme krásno jinde. Jistě pracovat pod sedlem pro koně přirozené není, ale to není ani vlastnictví člověkem. Když chceme být tak strašně přirození, budeme muset koně vyhnat do lesů. Stejně tak není pro člověka přirozené stát 8 hodin u pásu ve fabrice a přesto to dělá. Takže ony ty dvě hodiny pod sedlem toho koně nezabijou, byť asi radost nemá, ale to nemá žádné zvíře v kleci (a nikdo tu nedemonstruje za vypuštění křečků do lesa)ani ten člověk u pásu; a poskytne-li se mu potom minimálně půlden ve výběhu, koňský kamarádi, prostorný světlý box, dostatek vody a žrádla a slušné zacházení, tak zas až tolik trpět nebude. Ale hold každý máme na věc jiný názor a hold když už ty koně máme, tak s nimi musíme zacházet podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí.

Pro Janda: tady něco poučného ze sousední diskuze na equichanelu, o tom jak působí vysoká drzura.
No - kůň se učí, že je vydán na milost a nemilost jezdce. Říká se tomu naučená bezmocnost. Kůň se učí, že jezdec nereaguje na to, co říká, není to bez následků na psychiky koně.

Salinero - zhroutil se v Cáchách, už před tím vykazoval známky psychického zhroucení.

Elvis /tuším r. 2005/ - při pasáži na oprácku utekl s jezdkyní a psychicky zkolaboval, rok nucená pauza.

Weltall /OH/ psychicky se zhroutil při kúru.

A mnoho dalších - kde skončil Idool?

Pozor na "Podívejte se na ty úspěchy, asi na té metodě něco bude, že jo?" - kůň asi nebude prvořadý, co?

angel napsal(a):
Koně na takové urovni jsou tak přiježděni že vše dělaji jen na myšlenky, a taky jestli to nemají vpořádku v hlavě tak takhle daleko nikdy nedojdou. Všechny cviky takhle vysoké urovně jsou velmi těžké a musí se ten kuň jezdit opravdu dobře. To že mrská ocasem dělá i spostu jinych koní. kdyžby to ty koně nebavilo tak to dělat nebudou a taky u Kyru to ty koně dost bavi a dokážou opravdu se vcítit do té hudby.

Iveto kde jsi to vzala?Promin ale chtelo by to par roku s koníky, než vypravíš něco o čem sis přečetla v knížce pro násctileté.Koně si mohou na hudbu zvyknout a nebát se jí.Znám i koně (nebudu jmenovat ;-) ),který když slyší hudbu ví že bude show - aje mu jedno kolik je ní ní lidí, nebo jestli někdo. Ovšem neřekla bych že se vcítí do rytmu to v žádném případě.Jen zpozorní a mě to víc baví (mám ten lepší rytmus) takže to bude asi spíš tím.
Jinaxe přiojuji k názoru, že je to legální týrání pro ego člověka.Stejně jako kupírování uší a ocasu (jenže to alespoň není neustálé a netáhne se celý život),celoživotní zavírání koní do klecí(zkoušeli jste mít delfína v zahradním bazéně?),topení koťat a chov lišek v klecích, kuřat ve velkochovech...legálního týrání je kolem všude plno a je jen na lidech jestli to tolerují (se slovy "stejně se s tím nedá/nechce/mě se nechce nic dělat"), nebo se připojí k tomu aby se podobné věci neděly (viz zákaz kupírování psů, kožešinových farem (GB)..)

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

buggyna napsal(a):
Viděly ste video s touhle neuvěřitelnou,teprve 9ti letou kobylkou???

Berte to takhle.
Ti co s koníkama pracují na přítelské úrovni (pareli, monty nebo něco podobného) nadávají na ty kteří koně trénují jako stroje, strkají jim do tlamiček hnusné věci, nutí je skákat přez překážky, běhat rychle nebo daleko (drezura, parkur, western) a naopak.
Ale právě o tohle u koní jde prostě u koní se musíme hádat, musíme si vzájemě dokazovat že tohle je správné a pak se zas koukat jak koně z té druhé skupiny jsou úžasní. Vemte si kolik se kolem koní točí peněz. A to je dobře.
Není to dobře pro lidi (ti se dokáží hádat i o jiných věcech a peníze si taky umí vydělat jinak) je to dobře pro koně.
Proč? Protože k čemu by byli koně když ne na závodění? Povězte mi k čemu jinému můžeme koně v této době využívat? Pokud by se na koních nezvávodilo a nebyli by předmětem podnikání hodně rychle by se z planety země stratili - protože kromě jezdeckých závodů jsou koně ve všem nahraditelní. Takže dohady jsou sice pěkné, ale jsou nutné a značí to že koně lidi ještě pořád zajímají a myse zatím nemusíme bát ža nám vymřou :-)

anuska napsal(a):
Berte to takhle.
Ti co s koníkama pracují na přítelské úrovni (pareli, monty nebo něco podobného) nadávají na ty kteří koně trénují jako stroje, strkají jim do tlamiček hnusné věci, nutí je skákat přez překážky, běhat rychle nebo daleko (drezura, parkur, western) a naopak.
Ale právě o tohle u koní jde prostě u koní se musíme hádat, musíme si vzájemě dokazovat že tohle je správné a pak se zas koukat jak koně z té druhé skupiny jsou úžasní. Vemte si kolik se kolem koní točí peněz. A to je dobře.
Není to dobře pro lidi (ti se dokáží hádat i o jiných věcech a peníze si taky umí vydělat jinak) je to dobře pro koně.
Proč? Protože k čemu by byli koně když ne na závodění? Povězte mi k čemu jinému můžeme koně v této době využívat? Pokud by se na koních nezvávodilo a nebyli by předmětem podnikání hodně rychle by se z planety země stratili - protože kromě jezdeckých závodů jsou koně ve všem nahraditelní. Takže dohady jsou sice pěkné, ale jsou nutné a značí to že koně lidi ještě pořád zajímají a myse zatím nemusíme bát ža nám vymřou :-)

Tak ještě pro Altu - než se začneš ohánět "historkami" - ověř si nejprve fakta. Tak například Salinero - psychicky nezkolaboval, ale druhý den drezury ho při dekorování tak vystrašily (tribuny nebo fanfáry nebo co), že s Anky zdrhnul téměř přes celý areál. Byl z toho v takovém šoku, že nikdo nevěřil, že by při zítřejším küru vůbec mohl tu drezuru dojet. Přesto ho jeho ošetřovatelé i jezdkyně dostali do takové formy, že kür zajel s největším procentem bodů ve své kariéře. Davy šílely. A teď mi řekni, jak psychicky zhroucený kůň od něhož se nic nečekalo zajel heroiský výkon naprosto uvolněn? - že by ho snad přinutili násilím?? Ale proč byl tedy tak v pohodě a uvolněný. Nervní vystresovaný kůň se sotva zamaskuje. Jedině oblbovákem, ale na to by přišel dopingový test. A pro po - to že Salinero nakonec zvítězil to už asi nevíš co. To už na eqch neprodrbali že? - proč by taky,takovéto úspěchy už nikdo vidět nechce - popírají totiž teorii týrání. Ale přečti si raději v Jezdectví celý článek o Salinerovi a Anky a udělej si svůj reálný názor, ne jen z nějakého výcucu našeptávačů....

A dále - já nejsem parelista, nic o tom nevím, do lidí co toto provozují se nenavážím a v práci či ideích jim nebráním, já je respektuji - svou cestu si volí každý sám. Nechť každý dělá jak umí a chce. Ale už dlouho mi pár věcí vrtá hlavou, třeba mi na ně dokážete odpovědět. Viděla jsem video co všechno dokáže s koněm Honza Bláha - jen tak beze všeho, "na požádání" - to je neuvěřitelné.Vysoká škola hadra. Samotné cviky, tedy týráním podle parelistů nebudou - jinak by je jistě koně neučili a nepředváděli. Kde je tedy háček - asi v cestě?. Evidentně ale není potřeba ani páky ani vyvazováků, prostě nic - stačí jedna jediná hůlka a koně slušně požádat. Ale když to jde takhle, vysvětlete mi proč už Honza a jemu podobní nevyhráli Olympiádu??? Vždyť by to pro ně nebyl žádný problém. V čem jako vy parelisti vidíte problém. Dělat s koněm na louce piaf a pasáž je správné a "přirozené", ale předvést toto na závodech (kde sice kůň musí mít příslušnou ústroj, ale ubližovat s ní přeci není třeba, stačí jen, že je na svém místě) nebo show před spoustou lidí je týrání???? Proč už teda dávno nedošlo k "převratu" a parelisti nezaplavili parkurová kolbiště a drezurní obdelníky??? Opravdu to neberte jako rýpání, já tomu vážně nerozumím - to je jako klasické protiřečení si. Budu ráda, když mi to ROZUMNĚ A RACIONÁLNĚ vysvětlíte. Třeba budu zase o krok blíž "procitnutí"...
Dík

zuza napsal(a):
Iveto kde jsi to vzala?Promin ale chtelo by to par roku s koníky, než vypravíš něco o čem sis přečetla v knížce pro násctileté.Koně si mohou na hudbu zvyknout a nebát se jí.Znám i koně (nebudu jmenovat ;-) ),který když slyší hudbu ví že bude show - aje mu jedno kolik je ní ní lidí, nebo jestli někdo. Ovšem neřekla bych že se vcítí do rytmu to v žádném případě.Jen zpozorní a mě to víc baví (mám ten lepší rytmus) takže to bude asi spíš tím.
Jinaxe přiojuji k názoru, že je to legální týrání pro ego člověka.Stejně jako kupírování uší a ocasu (jenže to alespoň není neustálé a netáhne se celý život),celoživotní zavírání koní do klecí(zkoušeli jste mít delfína v zahradním bazéně?),topení koťat a chov lišek v klecích, kuřat ve velkochovech...legálního týrání je kolem všude plno a je jen na lidech jestli to tolerují (se slovy "stejně se s tím nedá/nechce/mě se nechce nic dělat"), nebo se připojí k tomu aby se podobné věci neděly (viz zákaz kupírování psů, kožešinových farem (GB)..)

Nemá cenu se hádat. Několik let už u koní jsem a nejenom tady v čechách ale byla jsem i vzahraničních stájích jak parkurových tak drezůrních a vím jak to tam funguje.

janda napsal(a):
Tak ještě pro Altu - než se začneš ohánět "historkami" - ověř si nejprve fakta. Tak například Salinero - psychicky nezkolaboval, ale druhý den drezury ho při dekorování tak vystrašily (tribuny nebo fanfáry nebo co), že s Anky zdrhnul téměř přes celý areál. Byl z toho v takovém šoku, že nikdo nevěřil, že by při zítřejším küru vůbec mohl tu drezuru dojet. Přesto ho jeho ošetřovatelé i jezdkyně dostali do takové formy, že kür zajel s největším procentem bodů ve své kariéře. Davy šílely. A teď mi řekni, jak psychicky zhroucený kůň od něhož se nic nečekalo zajel heroiský výkon naprosto uvolněn? - že by ho snad přinutili násilím?? Ale proč byl tedy tak v pohodě a uvolněný. Nervní vystresovaný kůň se sotva zamaskuje. Jedině oblbovákem, ale na to by přišel dopingový test. A pro po - to že Salinero nakonec zvítězil to už asi nevíš co. To už na eqch neprodrbali že? - proč by taky,takovéto úspěchy už nikdo vidět nechce - popírají totiž teorii týrání. Ale přečti si raději v Jezdectví celý článek o Salinerovi a Anky a udělej si svůj reálný názor, ne jen z nějakého výcucu našeptávačů....

A dále - já nejsem parelista, nic o tom nevím, do lidí co toto provozují se nenavážím a v práci či ideích jim nebráním, já je respektuji - svou cestu si volí každý sám. Nechť každý dělá jak umí a chce. Ale už dlouho mi pár věcí vrtá hlavou, třeba mi na ně dokážete odpovědět. Viděla jsem video co všechno dokáže s koněm Honza Bláha - jen tak beze všeho, "na požádání" - to je neuvěřitelné.Vysoká škola hadra. Samotné cviky, tedy týráním podle parelistů nebudou - jinak by je jistě koně neučili a nepředváděli. Kde je tedy háček - asi v cestě?. Evidentně ale není potřeba ani páky ani vyvazováků, prostě nic - stačí jedna jediná hůlka a koně slušně požádat. Ale když to jde takhle, vysvětlete mi proč už Honza a jemu podobní nevyhráli Olympiádu??? Vždyť by to pro ně nebyl žádný problém. V čem jako vy parelisti vidíte problém. Dělat s koněm na louce piaf a pasáž je správné a "přirozené", ale předvést toto na závodech (kde sice kůň musí mít příslušnou ústroj, ale ubližovat s ní přeci není třeba, stačí jen, že je na svém místě) nebo show před spoustou lidí je týrání???? Proč už teda dávno nedošlo k "převratu" a parelisti nezaplavili parkurová kolbiště a drezurní obdelníky??? Opravdu to neberte jako rýpání, já tomu vážně nerozumím - to je jako klasické protiřečení si. Budu ráda, když mi to ROZUMNĚ A RACIONÁLNĚ vysvětlíte. Třeba budu zase o krok blíž "procitnutí"...
Dík

Dívala jsem se na to video - byl to opravdu zážitek. Přátelé, smekám před lidmi, kteří se svým koníkem takové věci dokáží. Já mám 3,5 letého koně (jezdím angl.) a jsem ráda, že umíme zatím alespoň chodit rovně .
Byla jsem na kurzu parelli a jeho 7-mi her. V každém případě jsou tyto bezvadné na přípravu koně ze země - ze sedla je to opravdu pak poloviční práce. Navíc Deim daleko lépe pochopí, co po něm chci - o co jsem ho požádala a jelikož je to typ koně, kterého baví přemýšlet, tak pro něj teď neustále "musím" vymýšlet různé varianty u her. Opravdu se skvěle bavíme - nebo on mnou...?? Hrou se dá opravdu naučit spousta věcí (především člověk se naučí jinak přemýšlet a lépe komunikovat s koněm) - navíc jsem se naučila především hodně já od něj!!!
Klasický výcvik je ale pro nás také nezbytný.
Myslím, že záleží na každém člověku, které metody výcviku vyzkouší a co je pro jeho koně nejschůdnější cestou - jak dosáhnout jakési "dokonalosti" či stupně. Toho ale člověk nikdy nedospěje, pokud si sám předem neujasní, co vlastně chce a očekává od svého koně a čeho by chtěl v budoucnu dosáhnout. Lidé jsou různí a stejně tak, jak dokáží být se svým miláčkem jedno tělo a jedna duše, dokáží udělat už ve 3 letech koně šampiónem....

janda napsal(a):
Tak ještě pro Altu - než se začneš ohánět "historkami" - ověř si nejprve fakta. Tak například Salinero - psychicky nezkolaboval, ale druhý den drezury ho při dekorování tak vystrašily (tribuny nebo fanfáry nebo co), že s Anky zdrhnul téměř přes celý areál. Byl z toho v takovém šoku, že nikdo nevěřil, že by při zítřejším küru vůbec mohl tu drezuru dojet. Přesto ho jeho ošetřovatelé i jezdkyně dostali do takové formy, že kür zajel s největším procentem bodů ve své kariéře. Davy šílely. A teď mi řekni, jak psychicky zhroucený kůň od něhož se nic nečekalo zajel heroiský výkon naprosto uvolněn? - že by ho snad přinutili násilím?? Ale proč byl tedy tak v pohodě a uvolněný. Nervní vystresovaný kůň se sotva zamaskuje. Jedině oblbovákem, ale na to by přišel dopingový test. A pro po - to že Salinero nakonec zvítězil to už asi nevíš co. To už na eqch neprodrbali že? - proč by taky,takovéto úspěchy už nikdo vidět nechce - popírají totiž teorii týrání. Ale přečti si raději v Jezdectví celý článek o Salinerovi a Anky a udělej si svůj reálný názor, ne jen z nějakého výcucu našeptávačů....

A dále - já nejsem parelista, nic o tom nevím, do lidí co toto provozují se nenavážím a v práci či ideích jim nebráním, já je respektuji - svou cestu si volí každý sám. Nechť každý dělá jak umí a chce. Ale už dlouho mi pár věcí vrtá hlavou, třeba mi na ně dokážete odpovědět. Viděla jsem video co všechno dokáže s koněm Honza Bláha - jen tak beze všeho, "na požádání" - to je neuvěřitelné.Vysoká škola hadra. Samotné cviky, tedy týráním podle parelistů nebudou - jinak by je jistě koně neučili a nepředváděli. Kde je tedy háček - asi v cestě?. Evidentně ale není potřeba ani páky ani vyvazováků, prostě nic - stačí jedna jediná hůlka a koně slušně požádat. Ale když to jde takhle, vysvětlete mi proč už Honza a jemu podobní nevyhráli Olympiádu??? Vždyť by to pro ně nebyl žádný problém. V čem jako vy parelisti vidíte problém. Dělat s koněm na louce piaf a pasáž je správné a "přirozené", ale předvést toto na závodech (kde sice kůň musí mít příslušnou ústroj, ale ubližovat s ní přeci není třeba, stačí jen, že je na svém místě) nebo show před spoustou lidí je týrání???? Proč už teda dávno nedošlo k "převratu" a parelisti nezaplavili parkurová kolbiště a drezurní obdelníky??? Opravdu to neberte jako rýpání, já tomu vážně nerozumím - to je jako klasické protiřečení si. Budu ráda, když mi to ROZUMNĚ A RACIONÁLNĚ vysvětlíte. Třeba budu zase o krok blíž "procitnutí"...
Dík

Pro janda ještě jednou:
Nechci se v diskusi hádat, ani nechci nikoho napadat. Jen si myslím, že lidé ve všech koňských disciplínách za vidinou slávy a peněz ty koně nepřiměřeně znásilňují. Jsou to naši otroci právě na té cestě za výsledky. Mluvím záměrně o tzv. vysokém parkuru, drzuře, westernu apod. A střední a nižší závodní adepti se většinou chopí tech různých pomocných způsobů (protože sami neumí příslušné jezdecké umění a ani nejsou případně schoni se naučit číst koně). Je mi nedobře pak nad diskusemi tzv. odbornými, kdy jsou diskutovány různá udělátka a jejich způsobu využití k docílení cílového stavu. Skrytě pak pomocné způsoby. Obojí je týrání. A k H.Bláhovi? On je již také vydělávající profík a jeho koně se také netváří nijak šťastně. Mnozí již toto rozpoznali. Paradoxně na něj platí i to, co jsem uvedl výše.
Jo, a Anke nemá nijak valnou pověst, to na okraj. Mnozí jsou z jejích metod vedle, to najdeš v diskusích třeba v Klubu equus.

janda napsal(a):
Tak ještě pro Altu - než se začneš ohánět "historkami" - ověř si nejprve fakta. Tak například Salinero - psychicky nezkolaboval, ale druhý den drezury ho při dekorování tak vystrašily (tribuny nebo fanfáry nebo co), že s Anky zdrhnul téměř přes celý areál. Byl z toho v takovém šoku, že nikdo nevěřil, že by při zítřejším küru vůbec mohl tu drezuru dojet. Přesto ho jeho ošetřovatelé i jezdkyně dostali do takové formy, že kür zajel s největším procentem bodů ve své kariéře. Davy šílely. A teď mi řekni, jak psychicky zhroucený kůň od něhož se nic nečekalo zajel heroiský výkon naprosto uvolněn? - že by ho snad přinutili násilím?? Ale proč byl tedy tak v pohodě a uvolněný. Nervní vystresovaný kůň se sotva zamaskuje. Jedině oblbovákem, ale na to by přišel dopingový test. A pro po - to že Salinero nakonec zvítězil to už asi nevíš co. To už na eqch neprodrbali že? - proč by taky,takovéto úspěchy už nikdo vidět nechce - popírají totiž teorii týrání. Ale přečti si raději v Jezdectví celý článek o Salinerovi a Anky a udělej si svůj reálný názor, ne jen z nějakého výcucu našeptávačů....

A dále - já nejsem parelista, nic o tom nevím, do lidí co toto provozují se nenavážím a v práci či ideích jim nebráním, já je respektuji - svou cestu si volí každý sám. Nechť každý dělá jak umí a chce. Ale už dlouho mi pár věcí vrtá hlavou, třeba mi na ně dokážete odpovědět. Viděla jsem video co všechno dokáže s koněm Honza Bláha - jen tak beze všeho, "na požádání" - to je neuvěřitelné.Vysoká škola hadra. Samotné cviky, tedy týráním podle parelistů nebudou - jinak by je jistě koně neučili a nepředváděli. Kde je tedy háček - asi v cestě?. Evidentně ale není potřeba ani páky ani vyvazováků, prostě nic - stačí jedna jediná hůlka a koně slušně požádat. Ale když to jde takhle, vysvětlete mi proč už Honza a jemu podobní nevyhráli Olympiádu??? Vždyť by to pro ně nebyl žádný problém. V čem jako vy parelisti vidíte problém. Dělat s koněm na louce piaf a pasáž je správné a "přirozené", ale předvést toto na závodech (kde sice kůň musí mít příslušnou ústroj, ale ubližovat s ní přeci není třeba, stačí jen, že je na svém místě) nebo show před spoustou lidí je týrání???? Proč už teda dávno nedošlo k "převratu" a parelisti nezaplavili parkurová kolbiště a drezurní obdelníky??? Opravdu to neberte jako rýpání, já tomu vážně nerozumím - to je jako klasické protiřečení si. Budu ráda, když mi to ROZUMNĚ A RACIONÁLNĚ vysvětlíte. Třeba budu zase o krok blíž "procitnutí"...
Dík

Podle mě je to tím - ale nechci nikoho urazit!
Že lidi co dělají parelliho nejsou cílevědomí (ve smyslu vyhrávání soutěží) ale radši si to dělají doma hezky na svým a pokud ěnkdo cílevědomý je, a chce zbohatnout tak ze sebe prostě a jednoduše udělá "profíka" a učí ostatní jak na koně a přeučuje zlobivé koně a tak.

Nasadila jsi mi brouka do hlavy, je to zajímavé zamyšlení nad tím proč parelisti a jim podobní nezávodí - i když občas se western reining podobá něčemu jako splynutí koně a člověka,ale bohužel do toho zase tak nevidím :-D
Taky je to možná tím že pareli koně většinou chodí uvolněně a to není ani při parkuru ani při drezuře žádoucí, tam je potřeba aby koník pracoval zadkem a zádama.....

anuska napsal(a):
Podle mě je to tím - ale nechci nikoho urazit!
Že lidi co dělají parelliho nejsou cílevědomí (ve smyslu vyhrávání soutěží) ale radši si to dělají doma hezky na svým a pokud ěnkdo cílevědomý je, a chce zbohatnout tak ze sebe prostě a jednoduše udělá "profíka" a učí ostatní jak na koně a přeučuje zlobivé koně a tak.

Nasadila jsi mi brouka do hlavy, je to zajímavé zamyšlení nad tím proč parelisti a jim podobní nezávodí - i když občas se western reining podobá něčemu jako splynutí koně a člověka,ale bohužel do toho zase tak nevidím :-D
Taky je to možná tím že pareli koně většinou chodí uvolněně a to není ani při parkuru ani při drezuře žádoucí, tam je potřeba aby koník pracoval zadkem a zádama.....

Trosku se ohradim proti nazvu "parellista".Myslim si i o panu Parellim ze je na kone tvrdy-bohuzel. Jinak staci sledovat vyvoj Honzy Blahy aby vam doslo ze sportovat se da klidne i se spravedlivym pristupem prirozene komunikace a na ohlavkach. Bohuzel pravenazory jako ty vase jej k tomu dotlacily Skoda ze musi nekomu neco dokazovat, ale alespon zavre pusu tem, co tvrdi ze bez klasiky to nejde.Doporucuji si ho odchytit pripadne na kurzu a zkusit s nim (pokud bude ochotny)o tom promluvit.
Posilam video, ktere me osobne prijde vice nez dojemne, lec lide kdoz povazuji kone za stroje... vsak uvidite http://www.youtube.com/watch?v=XKPMaCxMpSE&NR
Preji vam vsem krasny den

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

buggyna napsal(a):
Viděly ste video s touhle neuvěřitelnou,teprve 9ti letou kobylkou???

Autor románu "Zaříkávač koní", Nicholas Evans, jistě při psaní svého díla doufal v úspěch. Nemohl tehdy ovšem tušit, že jeho titul se v několika týdnech stane po celém světě synonymem netradičních postupů ve výcviku koní. Nemohl tušit, kolik lidí touží věřit, že je možné komunikovat s koňmi zcela jinak, než bylo dosud běžné. Nemohl tušit, že se po celém světě vyrojí desítky a stovky rádoby "zaříkávačů", kteří vycítili svou šanci a nabídli hladovému publiku to, co si žádalo: možnost stát se za příslušný obnos dalším z armády zaříkávačů.

Byla by rozhodně drzost tvrdit, že neexistují lidé obdaření mimořádnými schopnostmi. Lidé, kteří se dokáží vcítit do duše koně a komunikovat s ním někde na hranici našeho běžného chápání. Jistěže existují, tak jako existují léčitelé. Ale kolik šarlatánů připadne na jednoho Bohem nadaného - vyhněme se slovu "zázračného" - léčitele? Kolik pochybných trenérů připadne na jednoho skutečného zaříkávače koní?
Neotřesitelnou a celosvětově uznávanou osobností, která se podobným titulem může honosit právem, je Tom Dorrance, a často bývá stejně uveden i Ray Hunt. Stali se legendami, aniž o to jakkoli usilovali (nebo možná právě proto). Už zmíněný spisovatel Nicholas Evans se nikdy netajil tím, že právě Tom Dorrance byl hlavní předlohou jeho románového hrdiny Toma Bookera. Také mnohé metody práce s koňmi, jež se v knize a posléze i ve filmu objevily, pocházejí z Tomovy dílny. Lidé o něm často hovoří jako o zaříkávači koní, ale Tom Dorrynce z toho má pramalou radost a konstatuje: "Bylo lepší, dokud mě nikdo neznal."
Tohoto pozoruhodného muže nikdo neznal opravdu dost dlouho. Narodil se počátkem století v Oregonu a jeho život tam pomalu ubíhal v těžké dřině, kdy pomáhal stárnoucím rodičům na farmě. Po jejich smrti farmu prodal a jako padesátiletý starý mládenec začal novou kapitolu svého života. Věděl o své schopnosti vcítit se do myšlení koní a proto začal s přívěsem objíždět Kalifornii a Nevadu jako trenér. Brzy ovšem zjistil, jak ho deprimuje, když ostatní nejsou schopni vidět a cítit to, co on. O jeho až zarážejících metodách a především o výsledcích, jichž dosahoval, se ale brzy začalo mluvit, a každý se jim chtěl naučit.
Problém je ovšem v tom, že jeho metoda není v pravém slova smyslu metodou: u Toma Dorrance nenajdete seznam pouček a přesný návod k použití. Snad i proto mnozí z návštěvníků odcházejí zklamaní; očekávají totiž na každou otázku přesnou odpověď. Tu u Toma dostanou málokdy. Každý výklad začíná svým typickým: přijde na to...". Základní filozofie tohoto starého kovboje by se dala shrnout do věty: "Ať se člověk raději sám něco naučí, než ho něčemu učit". Princip práce pak zůstává vždy stejný: "Dělej tak, aby správná věc šla snadno a špatná věc ztěžka." Na Tomův způsob práce je těžké přistoupit a stejně těžké je ho pochopit. Tom Dorrance pracuje s koňmi s dokonalým soustředěním, s nekonečnou trpělivostí a s ohleduplnou jemností. Totéž vyžaduje od majitelů koní, a to bývá často náročnější než práce s koněm samotným.
Lidé, kteří někdy zakusili práci pod Tomovým vedením, to přirovnávají k pohledu na trojrozměrný obrázek: zatímco oni se ve změti prvků marně snaží odhalit nějakou perspektivu, Tom na první pohled vidí skrytý obrazec, ať už je oním tajemstvím nejistota či strach koně. Všem, kteří na neposlušnost, nepozornost či nepřesnost koně reagují násilím, by bylo dobré zarámovat základní větu koňského zaříkávání Toma Dorrance: "Jako advokát bych vždycky stál na straně koně - a devětadevadestát procent případů bych vyhrál." Ještě dnes, po devadesátce, pracuje Tom se svým bratrem Billem na ranči. Nepořádá žádná hromadná školení a ukázky, po nichž dnešní Amerika tolik prahne, ale pomalu pracuje s každým koněm zvlášť. Na rozdíl od mnoha více či méně úspěšných následovníků se Tom Dorrance ze svého daru nikdy nepokoušel vytřískat maximum. Vždy mu šlo o to, aby koni pomohl tím, že pomůže jeho jezdci. Věčné přirovnávání k hlavnímu hrdinovi "Zaříkávače koní" už ho zlobí, hlavně proto, že je nespokojen s romantickou zápletkou a krutým koncem knihy. Obojí prý stojí proti všemu, co celý život vyznával.
Ostatně, Tom Dorrance není jediným odborníkem, který má vůči "Zaříkávači" výhrady. Trenérská hvězda světového kalibru, John Lyons, hned po uvedení filmu do kin reagoval nebývale ostře. Lyons celkem správně vycítil nebezpečí, které v sobě skrývá celý fenomén zaříkávačů a zaručeným tajemných metod výcviku, a poukázal na některé scény, které mohou být pro nezkušeného pozorovatele zavádějící:
Za osmnáct let své praxe jsem vždy zdůrazňoval tři základní pravidla výcviku koně:
1/ použitá metoda musí být bezpečná pro trenéra,
2/ musí být bezpečná pro koně,
3/ po skončení výcvikové hodiny musí být kůň klidnější a důvěřivější než byl na jejím začátku.
Film "Zaříkávač koní" všechna tato pravidla porušil.
Za prvé, vstoupit do stání ke koni, jenž je vůči lidem agresivní, je nebezpečné. Totéž platí o pokleknutí před takovým zvířetem. Rozhodně to nedoporučuji.
Film věrně zobrazuje, jak se kůň brání a bojuje poté, co mu byla vyvázána noha. Bohužel už neukazuje, jakou škodu mohou podobné praktiky napáchat. Vyvázaný kůň se často vzepne a přepadne a často je škoda taková, že je nutné koně utratit. Filmový kůň ze všeho vyvázl bez zranění. V reálném životě se to ne každému podaří.
Položení koně neřeší žádný problém související s ježděním nebo se zvládnutím koně. Ve skutečnosti může způsobit pravý opak a kůň se bude bát lidí ještě víc než dřív, takže bude tím nebezpečnější. Kdykoli se snažíte koně podrobit, připravte se na boj. A pokud nasednete na vyděšeného koně ležícího na zemi a dovolíte mu vstát s vámi na hřbetě, koledujete si o potíže. Nikdy to prosím vás nedělejte.
Za další: koně patří majitelům, ne trenérům. Ve filmu matka i dcera v slzách prosí trenéra, aby koni nevyvazoval nohu, ale on neposlouchá a chová se, jakoby všechno věděl nejlíp. V praxi by se něco takového nikdy nemělo stát. Trenér by se měl chovat podle přání majitele, ať už s ním souhlasí či nikoli.
A nakonec: strach lze nejlépe překonat pozitivními zkušenostmi, což platí u koní i u lidí. Jezdec by měl dělat jen takové věci, při nichž se cítí příjemně a bezpečně. Věřím, že každý s trochou zdravého rozumu si uvědomí, že Robert Redford je herec a ne trenér.
To si pochopitelně většina Američanů uvědomovala, ale zároveň toužila mít svého zaříkávače koní, takového reálného, ne jen hrdinu na stránkách knih nebo starého kovboje na zapadlém ranči kdesi v horách. Dostala ho.
Tím mužem se stal Monty Roberts. Svou knihu nazval "Muž, jenž naslouchá koním" a každý výtisk hrdě označil nálepkou "Skutečný zaříkávač koní". Amerika, kde je všechno největší, nejlepší a nejskvělejší, tedy objevila svého hrdinu. Autobiografická práce byla označena za literaturu faktu, propracovala se do první desítky nejprodávanějších titulů a metody zaříkávačů koní přitáhly takovou pozornost veřejnosti, jaké se jezdecký průmysl těšil ve Státech naposledy v 50. letech při uvedení televizního seriálu o koních.
Další kapitoly z dění kolem Monty Robertse se ovšem odvíjely poněkud kostrbatě. Jakoby si koňařský Pánbůh řekl: "Chcete zaříkávače? Užijete si ho, až vám špatně bude!" Netrvalo totiž dlouho a kolem knihy o muži, jenž naslouchá koním, se začaly vynořovat závažné pochyby. Hlavně tedy o pravdivosti knihy.
Všechno začalo jednoduchou otázkou: byl Monty Roberts předlohou fiktivního hrdiny Toma Bookera z Evansovy knihy "Zaříkávač koní"? Monty hrdě potvrdil, že ano a zástupy uhánějící k pokladnám s jeho knihou v podpaží, se ještě rozhojnily. V jednom z rozhovorů dal dokonce k lepšímu, že Evans během práce na své knize navštěvoval jeho školení, sledoval jeho videa, konzultoval některé pasáže a dokonce mu dal přečíst rukopis. V tom případě se automaticky nabídla otázka, proč tedy není Robertsovo jméno uvedeno ani v knize ani ve filmu. Odpoveď? "Mé jméno tam není, protože jsem nechtěl. Nechci být spojován s takovou brutalitou."
Nicholas Evansovšem předložil jinou verzi: "Nic z toho není pravda. Montyho tvrzení, že odmítl Redfordovu nabídku na konzultanta při natáčení filmu, je rovněž nepravdivé. Zavalil Redfordovu kancelář telefonáty, jenže oni ho nechtěli. Tím si vysvětluji jeho pozdější snahu celý projekt zkritizovat." V titulcích filmu jsou uvedeni Tom Dorrance, Ray Hunt a další trenér, Buck Brannaman. Monty Roberts nikoli. Časopis London Daily Telegraph se Evanse dotazoval po důvodu. "Když jsem se s Montym setkal, věděl jsem hned, že nebude předlohou Toma Bookera. Přesvědčily mě o tom jeho vychytralé oči obchodníka, rolexky na zápěstí a kašmírový svetr."
Zástupy fanoušků Monty Robertse se rozdělily jako moře před Mojžíšem. Jeho obhájci trvali na tom, že nejde o pravdivost příběhu, ale o funkčnost metod a získání pozornosti veřejnosti, odpůrci tvrdili, že pokud někdo lže v literatuře faktu, zaslouží být lynčován. Zatím se zdálo, že může jít o osobní neshody mezi Robertsem a Evansem, ale mělo dojít na závažnější "omyly". Monty Roberts totiž vystoupil na britském národním televizním okruhu, kde podrobněji rozebíral některé pasáže své knihy. Rozhovořil se o svém surovém otci, který ho bil a zavraždil člověka. Popisoval své tajné výlety do nevadské pouště, které podnikal jako třináctiletý kluk. Zmínil svou práci kaskadéra ve více jak stovce hollywoodských filmů, pěstounskou péči o 47 dětí, závodní kariéru a další události svého pozoruhodného života.
Pozoruhodnější ovšem bylo, že jeho příbuzní a nejbližší známí sledovali tentýž pořad s rostoucí hrůzou a nedůvěrou. Monty Roberts hovořil o životě, který nikdo z nich neznal. Jedna z příbuzných to komentovala slovy: "Pokud tohle zažil, tak kde jsem v té době byla já?!"
Shrnuto a podtrženo: Z rozhovorů s členy rodiny, s kamarády, známými i oficiálními zástupci okresu vyplynulo, že podstatná část knižního života Monty Robertse patří spíš do kategorie bajek než do literatury faktu. Všichni zúčastnění byli velmi dotčeni tím, jak volně autor nakládal s fakty. Postupně byl vyvrácen jak jeho surový otec, tak údajná vražda, stejně jako tajné výlety do pouště, kde se naučil naslouchat koním. Neobstála kariéra kaskadéra, ani přátelství s Jamesem Deanem či dublování Elizabeth Taylorové či Charltona Hestona. U žádného z dětí, které měl v pěstounské péči, nebyl Roberts schopen určit jeho místo pobytu.
S čím ovšem musí souhlasit i Montyho nejzarytější odpůrci, je jeho závodní kariéra, protože o jeho talentu není sporu, což potvrdili i další trenéři, kteří Montyho znali. Jeden z nich, Bobby Ingersoll, trenér disciplíny reined cow horse, ovšem zároveň upozorňuje, že Robertsovy metody nebyly nijak vyjímečné a byly běžně používané. Ostře vystupuje proti Montyho tvrzení, že trenér Harry Rose doslova zruinoval pozdějšího Montyho koně Johnny Tivio: "Vím, že to prostě nebyla pravda. Ten kůň byl pod Harrym snad nejlépe přiježděným koněm na hackamore a Harry to dokázal tím, že s ním vyhrával dávno předtím, než ho dostal Monty." Ne zrovna pravdivé je také tvrzení o koni jménem Dually, o němž Roberts píše, že si ho udělal od začátku do konce podle metod popsaných v knize. Místní rančeři dobře vědí, že Dually - jehož Monty popisuje jako odpad, který by si nikdo nekoupil - vyhrával na soutěžích reined cow horse dávno před Robertsem, a že jeho prodejní cena činila něco kolem dvaceti tisíc dolarů.
Monty Roberts se ve své knize často odvolává na své učitele a vyjadřuje jim své díky. Možná pro ilustraci postačí, když řekneme, že Bill Dorrance vyjádřil své přání, aby se jeho jméno v dalších vydáních knihy už neobjevovalo, a že Don Dodge se pro časopis Horse and Rider vyjádřil následovně: "Už nikdy nechci slyšet jméno Monty Roberts", načež zavěsil telefon.
 
Kde tedy leží pravda o zaříkávačích koní? Jsou jejich metody lepší než metody stávající nebo jsou prostě jen jiné? A lze to vůbec rozhodnout? Stejně se ptají lidé po celém světě a odpovědi se velmi různí. Následující tři z ankety uspořádáné časpisem Horse and Rider snad pro ilustraci postačí:
Jsem přesvědčena o tom, že někteří lidé dokáží zvládnout a trénovat koně lépe než druzí, a to díky svému klidnému a mírnému chování a díky znalosti psychologie koní. Přesto nevěřím, že by zázrační zaříkávači koní znali jazyk koní, jak o sobě tvrdí. Je hodně koní, jež jsou pro své majitele problémem jen proto, že majitelům chybí základní znalosti práce s koňmi. (Sharleen O´Grady)
S narůstající popularitou myšlenky "přirozeného partnerství" narůstá i jisté nebezpečí. Mám za to, že jeden z trenérů prokázal nedávno bohulibou službu veřejnosti, když prohlásil, že tyto myšlenky jsou zneužívány lidmi, kteří se je snaží prodat bez hlubšího pochopení souvislosti ve vztahu koně a člověka. Komentoval to slovy: "Jestliže o sobě někdo prohlásí, že je zaříkávačem koní, seberte peněženku a utíkejte." (Rebecca Bentley)
Zatímco Tom Dorrance a Ray Hunt jsou nepochybně lidmi s citem pro koně a s citem pro práci s nimi, většina přilivu těch mladých imitátorů se jen dere do popředí a mluví, jen aby mluvila. Lidé jsou okouzleni romantickou představou, že tihle samozvaní divotvůrci jsou nějakým tajemným, nepostižitelným způsobem spojeni s koňmi. Holá pravda je ovšem taková, že k tomu, abyste se o koních něco naučili, potřebujete velice moc času. A další neoddiskutovatelná skutečnost: nelze nikoho naučit "cítit". Jako bývalá jezdkyně a rozhodčí AQHA považuji za jedno z nejmoudřejších naučení prohlášení Al Dunninga z jeho soustředění: "Existuje řada způsobů jak trénovat koně. Tohle je jen způsob, jak to dělám já." (Garylynn Olson)

carodejka napsal(a):
Autor románu "Zaříkávač koní", Nicholas Evans, jistě při psaní svého díla doufal v úspěch. Nemohl tehdy ovšem tušit, že jeho titul se v několika týdnech stane po celém světě synonymem netradičních postupů ve výcviku koní. Nemohl tušit, kolik lidí touží věřit, že je možné komunikovat s koňmi zcela jinak, než bylo dosud běžné. Nemohl tušit, že se po celém světě vyrojí desítky a stovky rádoby "zaříkávačů", kteří vycítili svou šanci a nabídli hladovému publiku to, co si žádalo: možnost stát se za příslušný obnos dalším z armády zaříkávačů.

Byla by rozhodně drzost tvrdit, že neexistují lidé obdaření mimořádnými schopnostmi. Lidé, kteří se dokáží vcítit do duše koně a komunikovat s ním někde na hranici našeho běžného chápání. Jistěže existují, tak jako existují léčitelé. Ale kolik šarlatánů připadne na jednoho Bohem nadaného - vyhněme se slovu "zázračného" - léčitele? Kolik pochybných trenérů připadne na jednoho skutečného zaříkávače koní?
Neotřesitelnou a celosvětově uznávanou osobností, která se podobným titulem může honosit právem, je Tom Dorrance, a často bývá stejně uveden i Ray Hunt. Stali se legendami, aniž o to jakkoli usilovali (nebo možná právě proto). Už zmíněný spisovatel Nicholas Evans se nikdy netajil tím, že právě Tom Dorrance byl hlavní předlohou jeho románového hrdiny Toma Bookera. Také mnohé metody práce s koňmi, jež se v knize a posléze i ve filmu objevily, pocházejí z Tomovy dílny. Lidé o něm často hovoří jako o zaříkávači koní, ale Tom Dorrynce z toho má pramalou radost a konstatuje: "Bylo lepší, dokud mě nikdo neznal."
Tohoto pozoruhodného muže nikdo neznal opravdu dost dlouho. Narodil se počátkem století v Oregonu a jeho život tam pomalu ubíhal v těžké dřině, kdy pomáhal stárnoucím rodičům na farmě. Po jejich smrti farmu prodal a jako padesátiletý starý mládenec začal novou kapitolu svého života. Věděl o své schopnosti vcítit se do myšlení koní a proto začal s přívěsem objíždět Kalifornii a Nevadu jako trenér. Brzy ovšem zjistil, jak ho deprimuje, když ostatní nejsou schopni vidět a cítit to, co on. O jeho až zarážejících metodách a především o výsledcích, jichž dosahoval, se ale brzy začalo mluvit, a každý se jim chtěl naučit.
Problém je ovšem v tom, že jeho metoda není v pravém slova smyslu metodou: u Toma Dorrance nenajdete seznam pouček a přesný návod k použití. Snad i proto mnozí z návštěvníků odcházejí zklamaní; očekávají totiž na každou otázku přesnou odpověď. Tu u Toma dostanou málokdy. Každý výklad začíná svým typickým: přijde na to...". Základní filozofie tohoto starého kovboje by se dala shrnout do věty: "Ať se člověk raději sám něco naučí, než ho něčemu učit". Princip práce pak zůstává vždy stejný: "Dělej tak, aby správná věc šla snadno a špatná věc ztěžka." Na Tomův způsob práce je těžké přistoupit a stejně těžké je ho pochopit. Tom Dorrance pracuje s koňmi s dokonalým soustředěním, s nekonečnou trpělivostí a s ohleduplnou jemností. Totéž vyžaduje od majitelů koní, a to bývá často náročnější než práce s koněm samotným.
Lidé, kteří někdy zakusili práci pod Tomovým vedením, to přirovnávají k pohledu na trojrozměrný obrázek: zatímco oni se ve změti prvků marně snaží odhalit nějakou perspektivu, Tom na první pohled vidí skrytý obrazec, ať už je oním tajemstvím nejistota či strach koně. Všem, kteří na neposlušnost, nepozornost či nepřesnost koně reagují násilím, by bylo dobré zarámovat základní větu koňského zaříkávání Toma Dorrance: "Jako advokát bych vždycky stál na straně koně - a devětadevadestát procent případů bych vyhrál." Ještě dnes, po devadesátce, pracuje Tom se svým bratrem Billem na ranči. Nepořádá žádná hromadná školení a ukázky, po nichž dnešní Amerika tolik prahne, ale pomalu pracuje s každým koněm zvlášť. Na rozdíl od mnoha více či méně úspěšných následovníků se Tom Dorrance ze svého daru nikdy nepokoušel vytřískat maximum. Vždy mu šlo o to, aby koni pomohl tím, že pomůže jeho jezdci. Věčné přirovnávání k hlavnímu hrdinovi "Zaříkávače koní" už ho zlobí, hlavně proto, že je nespokojen s romantickou zápletkou a krutým koncem knihy. Obojí prý stojí proti všemu, co celý život vyznával.
Ostatně, Tom Dorrance není jediným odborníkem, který má vůči "Zaříkávači" výhrady. Trenérská hvězda světového kalibru, John Lyons, hned po uvedení filmu do kin reagoval nebývale ostře. Lyons celkem správně vycítil nebezpečí, které v sobě skrývá celý fenomén zaříkávačů a zaručeným tajemných metod výcviku, a poukázal na některé scény, které mohou být pro nezkušeného pozorovatele zavádějící:
Za osmnáct let své praxe jsem vždy zdůrazňoval tři základní pravidla výcviku koně:
1/ použitá metoda musí být bezpečná pro trenéra,
2/ musí být bezpečná pro koně,
3/ po skončení výcvikové hodiny musí být kůň klidnější a důvěřivější než byl na jejím začátku.
Film "Zaříkávač koní" všechna tato pravidla porušil.
Za prvé, vstoupit do stání ke koni, jenž je vůči lidem agresivní, je nebezpečné. Totéž platí o pokleknutí před takovým zvířetem. Rozhodně to nedoporučuji.
Film věrně zobrazuje, jak se kůň brání a bojuje poté, co mu byla vyvázána noha. Bohužel už neukazuje, jakou škodu mohou podobné praktiky napáchat. Vyvázaný kůň se často vzepne a přepadne a často je škoda taková, že je nutné koně utratit. Filmový kůň ze všeho vyvázl bez zranění. V reálném životě se to ne každému podaří.
Položení koně neřeší žádný problém související s ježděním nebo se zvládnutím koně. Ve skutečnosti může způsobit pravý opak a kůň se bude bát lidí ještě víc než dřív, takže bude tím nebezpečnější. Kdykoli se snažíte koně podrobit, připravte se na boj. A pokud nasednete na vyděšeného koně ležícího na zemi a dovolíte mu vstát s vámi na hřbetě, koledujete si o potíže. Nikdy to prosím vás nedělejte.
Za další: koně patří majitelům, ne trenérům. Ve filmu matka i dcera v slzách prosí trenéra, aby koni nevyvazoval nohu, ale on neposlouchá a chová se, jakoby všechno věděl nejlíp. V praxi by se něco takového nikdy nemělo stát. Trenér by se měl chovat podle přání majitele, ať už s ním souhlasí či nikoli.
A nakonec: strach lze nejlépe překonat pozitivními zkušenostmi, což platí u koní i u lidí. Jezdec by měl dělat jen takové věci, při nichž se cítí příjemně a bezpečně. Věřím, že každý s trochou zdravého rozumu si uvědomí, že Robert Redford je herec a ne trenér.
To si pochopitelně většina Američanů uvědomovala, ale zároveň toužila mít svého zaříkávače koní, takového reálného, ne jen hrdinu na stránkách knih nebo starého kovboje na zapadlém ranči kdesi v horách. Dostala ho.
Tím mužem se stal Monty Roberts. Svou knihu nazval "Muž, jenž naslouchá koním" a každý výtisk hrdě označil nálepkou "Skutečný zaříkávač koní". Amerika, kde je všechno největší, nejlepší a nejskvělejší, tedy objevila svého hrdinu. Autobiografická práce byla označena za literaturu faktu, propracovala se do první desítky nejprodávanějších titulů a metody zaříkávačů koní přitáhly takovou pozornost veřejnosti, jaké se jezdecký průmysl těšil ve Státech naposledy v 50. letech při uvedení televizního seriálu o koních.
Další kapitoly z dění kolem Monty Robertse se ovšem odvíjely poněkud kostrbatě. Jakoby si koňařský Pánbůh řekl: "Chcete zaříkávače? Užijete si ho, až vám špatně bude!" Netrvalo totiž dlouho a kolem knihy o muži, jenž naslouchá koním, se začaly vynořovat závažné pochyby. Hlavně tedy o pravdivosti knihy.
Všechno začalo jednoduchou otázkou: byl Monty Roberts předlohou fiktivního hrdiny Toma Bookera z Evansovy knihy "Zaříkávač koní"? Monty hrdě potvrdil, že ano a zástupy uhánějící k pokladnám s jeho knihou v podpaží, se ještě rozhojnily. V jednom z rozhovorů dal dokonce k lepšímu, že Evans během práce na své knize navštěvoval jeho školení, sledoval jeho videa, konzultoval některé pasáže a dokonce mu dal přečíst rukopis. V tom případě se automaticky nabídla otázka, proč tedy není Robertsovo jméno uvedeno ani v knize ani ve filmu. Odpoveď? "Mé jméno tam není, protože jsem nechtěl. Nechci být spojován s takovou brutalitou."
Nicholas Evansovšem předložil jinou verzi: "Nic z toho není pravda. Montyho tvrzení, že odmítl Redfordovu nabídku na konzultanta při natáčení filmu, je rovněž nepravdivé. Zavalil Redfordovu kancelář telefonáty, jenže oni ho nechtěli. Tím si vysvětluji jeho pozdější snahu celý projekt zkritizovat." V titulcích filmu jsou uvedeni Tom Dorrance, Ray Hunt a další trenér, Buck Brannaman. Monty Roberts nikoli. Časopis London Daily Telegraph se Evanse dotazoval po důvodu. "Když jsem se s Montym setkal, věděl jsem hned, že nebude předlohou Toma Bookera. Přesvědčily mě o tom jeho vychytralé oči obchodníka, rolexky na zápěstí a kašmírový svetr."
Zástupy fanoušků Monty Robertse se rozdělily jako moře před Mojžíšem. Jeho obhájci trvali na tom, že nejde o pravdivost příběhu, ale o funkčnost metod a získání pozornosti veřejnosti, odpůrci tvrdili, že pokud někdo lže v literatuře faktu, zaslouží být lynčován. Zatím se zdálo, že může jít o osobní neshody mezi Robertsem a Evansem, ale mělo dojít na závažnější "omyly". Monty Roberts totiž vystoupil na britském národním televizním okruhu, kde podrobněji rozebíral některé pasáže své knihy. Rozhovořil se o svém surovém otci, který ho bil a zavraždil člověka. Popisoval své tajné výlety do nevadské pouště, které podnikal jako třináctiletý kluk. Zmínil svou práci kaskadéra ve více jak stovce hollywoodských filmů, pěstounskou péči o 47 dětí, závodní kariéru a další události svého pozoruhodného života.
Pozoruhodnější ovšem bylo, že jeho příbuzní a nejbližší známí sledovali tentýž pořad s rostoucí hrůzou a nedůvěrou. Monty Roberts hovořil o životě, který nikdo z nich neznal. Jedna z příbuzných to komentovala slovy: "Pokud tohle zažil, tak kde jsem v té době byla já?!"
Shrnuto a podtrženo: Z rozhovorů s členy rodiny, s kamarády, známými i oficiálními zástupci okresu vyplynulo, že podstatná část knižního života Monty Robertse patří spíš do kategorie bajek než do literatury faktu. Všichni zúčastnění byli velmi dotčeni tím, jak volně autor nakládal s fakty. Postupně byl vyvrácen jak jeho surový otec, tak údajná vražda, stejně jako tajné výlety do pouště, kde se naučil naslouchat koním. Neobstála kariéra kaskadéra, ani přátelství s Jamesem Deanem či dublování Elizabeth Taylorové či Charltona Hestona. U žádného z dětí, které měl v pěstounské péči, nebyl Roberts schopen určit jeho místo pobytu.
S čím ovšem musí souhlasit i Montyho nejzarytější odpůrci, je jeho závodní kariéra, protože o jeho talentu není sporu, což potvrdili i další trenéři, kteří Montyho znali. Jeden z nich, Bobby Ingersoll, trenér disciplíny reined cow horse, ovšem zároveň upozorňuje, že Robertsovy metody nebyly nijak vyjímečné a byly běžně používané. Ostře vystupuje proti Montyho tvrzení, že trenér Harry Rose doslova zruinoval pozdějšího Montyho koně Johnny Tivio: "Vím, že to prostě nebyla pravda. Ten kůň byl pod Harrym snad nejlépe přiježděným koněm na hackamore a Harry to dokázal tím, že s ním vyhrával dávno předtím, než ho dostal Monty." Ne zrovna pravdivé je také tvrzení o koni jménem Dually, o němž Roberts píše, že si ho udělal od začátku do konce podle metod popsaných v knize. Místní rančeři dobře vědí, že Dually - jehož Monty popisuje jako odpad, který by si nikdo nekoupil - vyhrával na soutěžích reined cow horse dávno před Robertsem, a že jeho prodejní cena činila něco kolem dvaceti tisíc dolarů.
Monty Roberts se ve své knize často odvolává na své učitele a vyjadřuje jim své díky. Možná pro ilustraci postačí, když řekneme, že Bill Dorrance vyjádřil své přání, aby se jeho jméno v dalších vydáních knihy už neobjevovalo, a že Don Dodge se pro časopis Horse and Rider vyjádřil následovně: "Už nikdy nechci slyšet jméno Monty Roberts", načež zavěsil telefon.
 
Kde tedy leží pravda o zaříkávačích koní? Jsou jejich metody lepší než metody stávající nebo jsou prostě jen jiné? A lze to vůbec rozhodnout? Stejně se ptají lidé po celém světě a odpovědi se velmi různí. Následující tři z ankety uspořádáné časpisem Horse and Rider snad pro ilustraci postačí:
Jsem přesvědčena o tom, že někteří lidé dokáží zvládnout a trénovat koně lépe než druzí, a to díky svému klidnému a mírnému chování a díky znalosti psychologie koní. Přesto nevěřím, že by zázrační zaříkávači koní znali jazyk koní, jak o sobě tvrdí. Je hodně koní, jež jsou pro své majitele problémem jen proto, že majitelům chybí základní znalosti práce s koňmi. (Sharleen O´Grady)
S narůstající popularitou myšlenky "přirozeného partnerství" narůstá i jisté nebezpečí. Mám za to, že jeden z trenérů prokázal nedávno bohulibou službu veřejnosti, když prohlásil, že tyto myšlenky jsou zneužívány lidmi, kteří se je snaží prodat bez hlubšího pochopení souvislosti ve vztahu koně a člověka. Komentoval to slovy: "Jestliže o sobě někdo prohlásí, že je zaříkávačem koní, seberte peněženku a utíkejte." (Rebecca Bentley)
Zatímco Tom Dorrance a Ray Hunt jsou nepochybně lidmi s citem pro koně a s citem pro práci s nimi, většina přilivu těch mladých imitátorů se jen dere do popředí a mluví, jen aby mluvila. Lidé jsou okouzleni romantickou představou, že tihle samozvaní divotvůrci jsou nějakým tajemným, nepostižitelným způsobem spojeni s koňmi. Holá pravda je ovšem taková, že k tomu, abyste se o koních něco naučili, potřebujete velice moc času. A další neoddiskutovatelná skutečnost: nelze nikoho naučit "cítit". Jako bývalá jezdkyně a rozhodčí AQHA považuji za jedno z nejmoudřejších naučení prohlášení Al Dunninga z jeho soustředění: "Existuje řada způsobů jak trénovat koně. Tohle je jen způsob, jak to dělám já." (Garylynn Olson)

For Buggyna: Ahojky Adi, chtěla jsem se jenom zeptat, zda stále bydlíš na Mělníku a jestli zase nehledáš ježdění nebo zda stále chodíš do té stáje? Dík A.

sadzi saj napsal(a):
For Buggyna: Ahojky Adi, chtěla jsem se jenom zeptat, zda stále bydlíš na Mělníku a jestli zase nehledáš ježdění nebo zda stále chodíš do té stáje? Dík A.

janda napsal(a):
Tak ještě pro Altu - než se začneš ohánět "historkami" - ověř si nejprve fakta. Tak například Salinero - psychicky nezkolaboval, ale druhý den drezury ho při dekorování tak vystrašily (tribuny nebo fanfáry nebo co), že s Anky zdrhnul téměř přes celý areál. Byl z toho v takovém šoku, že nikdo nevěřil, že by při zítřejším küru vůbec mohl tu drezuru dojet. Přesto ho jeho ošetřovatelé i jezdkyně dostali do takové formy, že kür zajel s největším procentem bodů ve své kariéře. Davy šílely. A teď mi řekni, jak psychicky zhroucený kůň od něhož se nic nečekalo zajel heroiský výkon naprosto uvolněn? - že by ho snad přinutili násilím?? Ale proč byl tedy tak v pohodě a uvolněný. Nervní vystresovaný kůň se sotva zamaskuje. Jedině oblbovákem, ale na to by přišel dopingový test. A pro po - to že Salinero nakonec zvítězil to už asi nevíš co. To už na eqch neprodrbali že? - proč by taky,takovéto úspěchy už nikdo vidět nechce - popírají totiž teorii týrání. Ale přečti si raději v Jezdectví celý článek o Salinerovi a Anky a udělej si svůj reálný názor, ne jen z nějakého výcucu našeptávačů....

A dále - já nejsem parelista, nic o tom nevím, do lidí co toto provozují se nenavážím a v práci či ideích jim nebráním, já je respektuji - svou cestu si volí každý sám. Nechť každý dělá jak umí a chce. Ale už dlouho mi pár věcí vrtá hlavou, třeba mi na ně dokážete odpovědět. Viděla jsem video co všechno dokáže s koněm Honza Bláha - jen tak beze všeho, "na požádání" - to je neuvěřitelné.Vysoká škola hadra. Samotné cviky, tedy týráním podle parelistů nebudou - jinak by je jistě koně neučili a nepředváděli. Kde je tedy háček - asi v cestě?. Evidentně ale není potřeba ani páky ani vyvazováků, prostě nic - stačí jedna jediná hůlka a koně slušně požádat. Ale když to jde takhle, vysvětlete mi proč už Honza a jemu podobní nevyhráli Olympiádu??? Vždyť by to pro ně nebyl žádný problém. V čem jako vy parelisti vidíte problém. Dělat s koněm na louce piaf a pasáž je správné a "přirozené", ale předvést toto na závodech (kde sice kůň musí mít příslušnou ústroj, ale ubližovat s ní přeci není třeba, stačí jen, že je na svém místě) nebo show před spoustou lidí je týrání???? Proč už teda dávno nedošlo k "převratu" a parelisti nezaplavili parkurová kolbiště a drezurní obdelníky??? Opravdu to neberte jako rýpání, já tomu vážně nerozumím - to je jako klasické protiřečení si. Budu ráda, když mi to ROZUMNĚ A RACIONÁLNĚ vysvětlíte. Třeba budu zase o krok blíž "procitnutí"...
Dík

Doporučuji přečíst knihu "Tanec s koňmi" autor "Hempfling Klaus Ferdinand" člověk se tam dozví věci typu "proč se kůň plaší a utíká pryč, když celý život před tím zavodil..." Pro průměrně inteligentního člověka je to dost poučné... Jediné co k tomu můžu dodat je fakt že už se vyskytují lidé co koně jezdí nenásilně a na myšlenku, ale je jich velmi málo... Co se týká součastné populace ve vrcholovém sportu je to jenom nechutné násilí... A důvod??? je to přece rychlejší...

sun napsal(a):

ja tedy s nazory o tom, ze dresura je strasne zla a kone trpi teda opravdu nesouhlasim. kdyz s konmi zacinate od mala pomalu a poctive a konik ma aspon trochu talent, tak ho to proste bavi. kamaradka ma dva vystavni koniky, letos jela poprve ST drezury. VSECHY PRVKY jeji kone v pohode zvladaji na stihle. uzdu jim dava jen na zavody a ten mladsi se strasne rad predvadi, staci aby nekdo zatleskal zakricel joooo nebo tak neco a zacne se ukazovat v nejlepsim svetle...

a western? me fascinuje jak vsichni vidi western jako souzneni s prirodou... tak to neni.
stejne souzneni muze byt i v anglii a westernaci drou uplne stejne.Jen potiz je v tom, ze kazdy kdo ma westernovy sedlo a v hube paku je westernak...

anuska napsal(a):
Berte to takhle.
Ti co s koníkama pracují na přítelské úrovni (pareli, monty nebo něco podobného) nadávají na ty kteří koně trénují jako stroje, strkají jim do tlamiček hnusné věci, nutí je skákat přez překážky, běhat rychle nebo daleko (drezura, parkur, western) a naopak.
Ale právě o tohle u koní jde prostě u koní se musíme hádat, musíme si vzájemě dokazovat že tohle je správné a pak se zas koukat jak koně z té druhé skupiny jsou úžasní. Vemte si kolik se kolem koní točí peněz. A to je dobře.
Není to dobře pro lidi (ti se dokáží hádat i o jiných věcech a peníze si taky umí vydělat jinak) je to dobře pro koně.
Proč? Protože k čemu by byli koně když ne na závodění? Povězte mi k čemu jinému můžeme koně v této době využívat? Pokud by se na koních nezvávodilo a nebyli by předmětem podnikání hodně rychle by se z planety země stratili - protože kromě jezdeckých závodů jsou koně ve všem nahraditelní. Takže dohady jsou sice pěkné, ale jsou nutné a značí to že koně lidi ještě pořád zajímají a myse zatím nemusíme bát ža nám vymřou :-)

jasne, kdyz s konem pracujes jemne, ale nemas to podolzeny parellim, tak ho stejne tyras?

kovbojicek napsal(a):
ja tedy s nazory o tom, ze dresura je strasne zla a kone trpi teda opravdu nesouhlasim. kdyz s konmi zacinate od mala pomalu a poctive a konik ma aspon trochu talent, tak ho to proste bavi. kamaradka ma dva vystavni koniky, letos jela poprve ST drezury. VSECHY PRVKY jeji kone v pohode zvladaji na stihle. uzdu jim dava jen na zavody a ten mladsi se strasne rad predvadi, staci aby nekdo zatleskal zakricel joooo nebo tak neco a zacne se ukazovat v nejlepsim svetle...

a western? me fascinuje jak vsichni vidi western jako souzneni s prirodou... tak to neni.
stejne souzneni muze byt i v anglii a westernaci drou uplne stejne.Jen potiz je v tom, ze kazdy kdo ma westernovy sedlo a v hube paku je westernak...

Nemůžu než souhlasit s Dani, shoduji se s jejím názorem.

sadzi saj napsal(a):
Nemůžu než souhlasit s Dani, shoduji se s jejím názorem.

Taky souhlasím, vidím v drezúře umění souznění s koněm. Chci s mlaďákem taky drezúrovat, ale nebudu závody lámat přes koleno, hlavně se chci vzdělávat a pracovat na sobě, abych uměla co nejvíc a co nejvíc si s koněm rozuměla. Jestli se někam dostaneme "závodně" bude bonus, ale samo se snažit budem.
V drezúře, jako v jakékoliv jiné disciplíně se najdou lidé, kteří koníky "mučí" a nutí, mají je jako sportovní náčiní, ale najde se i spousta takových, kteří na to jdou "po dobrém" a s koníky si moc rozumí, pak bývají i koníci sokojení a opravdu to některé z nich baví.
Ale uznávám, že mě fascinuje i western, jednotlivým disciplínám nerozumím, ale pokud je ježděn dobře, je taky hezké se na o koukat.

cheyenne napsal(a):
Taky souhlasím, vidím v drezúře umění souznění s koněm. Chci s mlaďákem taky drezúrovat, ale nebudu závody lámat přes koleno, hlavně se chci vzdělávat a pracovat na sobě, abych uměla co nejvíc a co nejvíc si s koněm rozuměla. Jestli se někam dostaneme "závodně" bude bonus, ale samo se snažit budem.
V drezúře, jako v jakékoliv jiné disciplíně se najdou lidé, kteří koníky "mučí" a nutí, mají je jako sportovní náčiní, ale najde se i spousta takových, kteří na to jdou "po dobrém" a s koníky si moc rozumí, pak bývají i koníci sokojení a opravdu to některé z nich baví.
Ale uznávám, že mě fascinuje i western, jednotlivým disciplínám nerozumím, ale pokud je ježděn dobře, je taky hezké se na o koukat.

Blbé je že těch "týračů" ještě hodně převažuje... Jo a už jstě někdo viděl Pareliovce v akci??? Zajímalo by mě kdo pustil do oběhu že je to jemné...

liala napsal(a):
Krása, pokud se té kobylce díváte jen na nohy. Umí, to se musí nechat, ale za jakou cenu. To jak má pořád hubu dokořán a jak vytrvale mrská ocasem o její spokojenosti moc nevypovídá

A to, jak do ní bodá špornama se mi teda vůbec nelíbí!
Zvládli by vůbec špičkoví drezuřisti jezdit bez špornů? Toť otázka

zuza napsal(a):
Iveto kde jsi to vzala?Promin ale chtelo by to par roku s koníky, než vypravíš něco o čem sis přečetla v knížce pro násctileté.Koně si mohou na hudbu zvyknout a nebát se jí.Znám i koně (nebudu jmenovat ;-) ),který když slyší hudbu ví že bude show - aje mu jedno kolik je ní ní lidí, nebo jestli někdo. Ovšem neřekla bych že se vcítí do rytmu to v žádném případě.Jen zpozorní a mě to víc baví (mám ten lepší rytmus) takže to bude asi spíš tím.
Jinaxe přiojuji k názoru, že je to legální týrání pro ego člověka.Stejně jako kupírování uší a ocasu (jenže to alespoň není neustálé a netáhne se celý život),celoživotní zavírání koní do klecí(zkoušeli jste mít delfína v zahradním bazéně?),topení koťat a chov lišek v klecích, kuřat ve velkochovech...legálního týrání je kolem všude plno a je jen na lidech jestli to tolerují (se slovy "stejně se s tím nedá/nechce/mě se nechce nic dělat"), nebo se připojí k tomu aby se podobné věci neděly (viz zákaz kupírování psů, kožešinových farem (GB)..)

Pokud vím, tak koni je jedno, o jakou melodii jde, důležitý je ale pro něj RYTMUS. Ten si nechá nadiktovat zvenčí, přizpůsobit se mu.

genesis napsal(a):
Blbé je že těch "týračů" ještě hodně převažuje... Jo a už jstě někdo viděl Pareliovce v akci??? Zajímalo by mě kdo pustil do oběhu že je to jemné...

Ach jo, asi bych se moooc divila kdyby se tu nějaký rejpálci a chytrolíni neozvaly tak schválně kdo z Vás co tu rýpete má vyježděné aspoň drezury stupně S...jelikož jako DREZURA se počítají úlohy od stupně ST!!!!! Myslím si že valná většina by měla problém s úlohou stupně Z a to je jen základ ježdění vůbec. Víte něco o uvolněnosti????? Ztuhlý kůň ocasem ani nepohne a víte že na uvolněnost má vliv i psychika????? Tak jak teda, kůň švih ocasem protože je soustředěný, v úloze stupně TT vážně není čas na nějaké pokukování po publiku. A nervozita z hudby????? Co potom dostihy, parkury, westernové závody?? Tam je ticho asi ne, že jo Moje kobča na hudbu vlastně nereaguje vůbec, je jí to fuk...je zvyklá ze skoků Samozřejmě že existují rúzné metody výcviku a odsoudit drezuru je špatné, nebo snad si troufnete na nepřiježďeném koni do lesa. Já bych to nezkoušela ani na ponclovi. A myslíte že koně v lese a ve městě tahají dobrovolně, skokoví koně skáčou jen pro radost(to by potom byly ohrady na hov..., nemyslíte??) a vaše hříbátka se klepou radostí až vyrostou vy na ně dřepnete a budete trajdit???? Příkladů a přístupu je spousta. Viděla jsem koně (skokové i drezůrní) vyšpornované do krve, s vyrycanými držkami, zbité byči od kočích, se zhuntovanými zádami a nožkami od rádoby rekreačních jezdců a koně trpíci haldy, a co třeba sešněrovaní koně????..tak proč odsuzujete mistry, ty co nám ukazujou jak tu může vypadat a dávají nám cíl a sen..úspěch. Každý by si měl sáhnout do svědomí. A šporny??? Mají sloužit jako doladění pomůcek, takový tuknutí na přesné místo a ne jak to vidíme u nás a všude jinde v podání amatérů na obdelníku a od profíků i na parkuru.....to už záleží na schopnostech a soudnosti jezdce....mám či nemám na to bohužel tomálo kdo uzná...NEMÁM NA TO

janaslab napsal(a):
Ach jo, asi bych se moooc divila kdyby se tu nějaký rejpálci a chytrolíni neozvaly tak schválně kdo z Vás co tu rýpete má vyježděné aspoň drezury stupně S...jelikož jako DREZURA se počítají úlohy od stupně ST!!!!! Myslím si že valná většina by měla problém s úlohou stupně Z a to je jen základ ježdění vůbec. Víte něco o uvolněnosti????? Ztuhlý kůň ocasem ani nepohne a víte že na uvolněnost má vliv i psychika????? Tak jak teda, kůň švih ocasem protože je soustředěný, v úloze stupně TT vážně není čas na nějaké pokukování po publiku. A nervozita z hudby????? Co potom dostihy, parkury, westernové závody?? Tam je ticho asi ne, že jo Moje kobča na hudbu vlastně nereaguje vůbec, je jí to fuk...je zvyklá ze skoků Samozřejmě že existují rúzné metody výcviku a odsoudit drezuru je špatné, nebo snad si troufnete na nepřiježďeném koni do lesa. Já bych to nezkoušela ani na ponclovi. A myslíte že koně v lese a ve městě tahají dobrovolně, skokoví koně skáčou jen pro radost(to by potom byly ohrady na hov..., nemyslíte??) a vaše hříbátka se klepou radostí až vyrostou vy na ně dřepnete a budete trajdit???? Příkladů a přístupu je spousta. Viděla jsem koně (skokové i drezůrní) vyšpornované do krve, s vyrycanými držkami, zbité byči od kočích, se zhuntovanými zádami a nožkami od rádoby rekreačních jezdců a koně trpíci haldy, a co třeba sešněrovaní koně????..tak proč odsuzujete mistry, ty co nám ukazujou jak tu může vypadat a dávají nám cíl a sen..úspěch. Každý by si měl sáhnout do svědomí. A šporny??? Mají sloužit jako doladění pomůcek, takový tuknutí na přesné místo a ne jak to vidíme u nás a všude jinde v podání amatérů na obdelníku a od profíků i na parkuru.....to už záleží na schopnostech a soudnosti jezdce....mám či nemám na to bohužel tomálo kdo uzná...NEMÁM NA TO

Nechci se tu zastávat dvrdých a přísných metod výcviku, ale výcviků který stojí na důvěře, a systematickém výcviku koně... i po psychické stránce Znám perfektního jezdce a člověka (od nás z čech) a ten říká pokud Ti kůň systematickým a správným výcvikem nenabídne pasáž a piafu sám, jen na pobídky bez biče, tak se na něj vyprdni a prodej ho, Zkus to s dalším. za každý dobrý cvik a nebo jen náznak dej cukříček a pusu na prdel!!!! na bič zapomeň A o tom to je!!!!! Moje kobyla se snaží splnit moje pobídky, protože bí že za to dostane něco do huby, tak proč ne?????? Co je na tom zlého????? To že na obdelník vjede zopěněný kůň, který má vyhoblovaný kolečka od šporen, je tuhý jako prkno a vlastně jen plní příkazy, bez jakékoliv vlastní vůle a uvolněnosti...to už je bohužel na rozhodčích Sice v budce řeknou je to hrozný, ale cvik udělal je to za 6 a vyloučený není jen proto že by přece příště nepřijel a závody jsou bohužel kšeft Kdyby byl vyloučený, tak by nemělo smysl závodit Bohužekl to tak není. A že se OBČAS dá koni za vyučenou????? Když třeba neudělá cvik tak jak to udělal 1000x před tím????? No schválně??, Vy nedáte koni bičem přes zadek, když prostě nenakluše tak jak má??? Asi těžko že jo???

janaslab napsal(a):
Nechci se tu zastávat dvrdých a přísných metod výcviku, ale výcviků který stojí na důvěře, a systematickém výcviku koně... i po psychické stránce Znám perfektního jezdce a člověka (od nás z čech) a ten říká pokud Ti kůň systematickým a správným výcvikem nenabídne pasáž a piafu sám, jen na pobídky bez biče, tak se na něj vyprdni a prodej ho, Zkus to s dalším. za každý dobrý cvik a nebo jen náznak dej cukříček a pusu na prdel!!!! na bič zapomeň A o tom to je!!!!! Moje kobyla se snaží splnit moje pobídky, protože bí že za to dostane něco do huby, tak proč ne?????? Co je na tom zlého????? To že na obdelník vjede zopěněný kůň, který má vyhoblovaný kolečka od šporen, je tuhý jako prkno a vlastně jen plní příkazy, bez jakékoliv vlastní vůle a uvolněnosti...to už je bohužel na rozhodčích Sice v budce řeknou je to hrozný, ale cvik udělal je to za 6 a vyloučený není jen proto že by přece příště nepřijel a závody jsou bohužel kšeft Kdyby byl vyloučený, tak by nemělo smysl závodit Bohužekl to tak není. A že se OBČAS dá koni za vyučenou????? Když třeba neudělá cvik tak jak to udělal 1000x před tím????? No schválně??, Vy nedáte koni bičem přes zadek, když prostě nenakluše tak jak má??? Asi těžko že jo???

v tomhle jsem asi divna, nemam zadne sportovni ambice a libi se mi, kdyz kun a jezdec umí. At uz je to cokoliv. Vysoka drezura je preci nadhera, stejne jako parkur nebo treba cutting (ma oblibea westerova disciplina).

VIm, ze nejsem natolik dobry jezdec, abych to nekdy dopracovala dal nez na ZZVJ:-) ostruhy nepouzivam, i kdyz je mam doma (na policce vypadaji hezky), protoze bych byla presne ten, kdo by udelal krvava kolecka, ne kvuli pobidkam, ale protoze nemam stoprocentne klidnou nohu tak ji mam radsi holou. musim rict, ze bez biciku asi na konika nesednu, ale kdyz neni potreba, tak se snazim ho nepouzit.

vim, ze jsou kone, ktere drezura opravdu bavi (viz prispevek vys konik me kamaradky) nejen ze ji vsechy cviky drezury stupe ST dela na stihle a v uvolneni, ale taky bez ostruh a to jen proto, ze na ne nespechala

vzhledem k memu jezdeckemu umeni a ambicim, ktere nemam, si ebudu porizovat kone vhodneho do sportu. Proc taky? zkazila bych mu karieru a oba bychom se trapili. jsem taky presvedceni, ze kazdy zavodni jezdec ma mit trenera, aspon obcas

janaslab napsal(a):
Nechci se tu zastávat dvrdých a přísných metod výcviku, ale výcviků který stojí na důvěře, a systematickém výcviku koně... i po psychické stránce Znám perfektního jezdce a člověka (od nás z čech) a ten říká pokud Ti kůň systematickým a správným výcvikem nenabídne pasáž a piafu sám, jen na pobídky bez biče, tak se na něj vyprdni a prodej ho, Zkus to s dalším. za každý dobrý cvik a nebo jen náznak dej cukříček a pusu na prdel!!!! na bič zapomeň A o tom to je!!!!! Moje kobyla se snaží splnit moje pobídky, protože bí že za to dostane něco do huby, tak proč ne?????? Co je na tom zlého????? To že na obdelník vjede zopěněný kůň, který má vyhoblovaný kolečka od šporen, je tuhý jako prkno a vlastně jen plní příkazy, bez jakékoliv vlastní vůle a uvolněnosti...to už je bohužel na rozhodčích Sice v budce řeknou je to hrozný, ale cvik udělal je to za 6 a vyloučený není jen proto že by přece příště nepřijel a závody jsou bohužel kšeft Kdyby byl vyloučený, tak by nemělo smysl závodit Bohužekl to tak není. A že se OBČAS dá koni za vyučenou????? Když třeba neudělá cvik tak jak to udělal 1000x před tím????? No schválně??, Vy nedáte koni bičem přes zadek, když prostě nenakluše tak jak má??? Asi těžko že jo???

Ve vysoké drezúře vidím problém v tom, že Německo je továrna na "mašiny" do sportu. Drezúry v podání Němců se mi opravdu nelíbí, koně nejsou uvolnění, je vidět, jak nechtějí, ale musí. Ale co, jsou vydrilovaní, aby předvedli úlohu, mají chody a vypadají elegantně. Ale kde je ten idol klasické drezúry, jak píše pan Záliš, drobný kůň se 160cm KVH? Pro rozhodčí jsou to velké německé hroudy s "dokonalými" chody, nevadí, že při piafě nezvedají vůbec zadní nohy a ani v prodlouženém klusu si pořádně nedošlápnou do předních stop. Abych se vrátila k tématu - Blue Horse Matine se mi strašně moc líbí, protože chodí uvolněná a přirozeně se nese, není to jen o drilu.

cheyenne napsal(a):
Ve vysoké drezúře vidím problém v tom, že Německo je továrna na "mašiny" do sportu. Drezúry v podání Němců se mi opravdu nelíbí, koně nejsou uvolnění, je vidět, jak nechtějí, ale musí. Ale co, jsou vydrilovaní, aby předvedli úlohu, mají chody a vypadají elegantně. Ale kde je ten idol klasické drezúry, jak píše pan Záliš, drobný kůň se 160cm KVH? Pro rozhodčí jsou to velké německé hroudy s "dokonalými" chody, nevadí, že při piafě nezvedají vůbec zadní nohy a ani v prodlouženém klusu si pořádně nedošlápnou do předních stop. Abych se vrátila k tématu - Blue Horse Matine se mi strašně moc líbí, protože chodí uvolněná a přirozeně se nese, není to jen o drilu.

Musím s tebou souhlasit Bohužel už je to hodně o penězích a i německé hřebčíny vypadají spíš jako továrny na koně I když naštěstí existují bvýjimky, které potvrzují pravidlo