Obrácená strana mince ???

Přidejte téma
Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků
18.1.2006 19:06

Obrácená strana mince


Jako ochránci zvířat řešíme většinou případy týrání zvířat, kdy dochází k tzv. zanedbání péče o zvíře či zvířata. Rachitická zvířata plná parazitů brodící se vlastními výkaly nejsou bohužel něčím, čím bychom se zabývali pouze ojediněle. Málokdo se však zabývá opačnými případy týrání a to je přehnaná péče. Tady je ovšem sporné a hlavně téměř nemožné docílit nějaké nápravy. Je týrání, když majitel psa překrmuje natolik, že nemůže skoro chodit? Asi ano, ale kolik rodičů obézních dětí by musely úřady pronásledovat?


Často se setkáváme s tzv. rádoby ochránci, v jejichž rukách jsou zvířata svým způsobem opravdu týraná. Většinou se jedná o starší ženy, provozující útulek pro psy, kočky apod. Ty svá zvířata natolik milují, že zapomněly na základní potřeby těchto zvířat. Drží je v malých smradlavých místnostech, nepouští je ven, nedávají je zájemcům, nevěří veterinářům ( proto je ani s nemocnými zvířaty nenavštěvují ) a až hystericky se drží svých zvířat, jako jediní spasitelé. Bez nich by prostě zvířata zemřela. Jen pro příklad: např. na otázku, zda můžeme mezi kočky, nám bylo řečeno ne, ony by dostaly šok a umřely.. Pro úplnost lze dodat, že jsme mezi nimi byli a tolik radosti z mazlení jsme dlouho nikde neviděli..Žádná neumřela…

Právem se obáváme o duševní zdraví těchto ochranářů. Domníváme se, že si na zvířatech kompenzují svůj vnitřní konflikt se sebou a vnějším světem a možná i svou osamělostí. A zvířata v jejich rukách se stávají zachráněnými nešťastníky a vězni. Tyto tzv. útulky mají takovou úmrtnost zvířat, že není možné považovat tyto útulky za adekvátní přechodný domov pro opuštěná zvířata.

Další případem jsou bohatí lidé, kteří si na zvířatech kompenzují svoji velikost a honosí se láskou ke zvířatům. Např. jedna velmi bohatá paní milující koně, jedná s těmito ušlechtilými tvory jako s vlastními dětmi. Koně mají 24 hodin na těle deky a je jedno, zda je venku -20 C nebo + 30 C. Do výběhu chodí tak „oblečeni“, na všech nohách chrániče, že je pomalu stěží poznat, zda je tento omašlený tvor doopravdy kůň nebo mimozemšťan.

Možná je to někomu k smíchu, ovšem tito koně nenávidí už cokoliv, jelikož věčné dekování, čištění (z koně nesmí vypadnout jediný chlup, jinak není dobře vyčištěný), lonžování a nenechávání volnosti koně tak deprimuje, že trpí psychickými problémy, poruchami chování a i přes nejlepší rodokmeny se stávají neovladatelnými, což se neustále zhoršuje. Jakmile se kůň dostane k dece, okamžitě ji stáhne do boxu a ničí ji. Jsou tak choulostiví, že pouhé kousnutí hmyzem u nich vyvolává hysterii či alergickou reakci.

Kdykoliv se kůň ve svém výběhu radostně rozcválá a začne vyhazovat jako hříbě, je chycen a odveden zpět do svého boxu..Proč? No aby se nezranil…

Koně užívají moře doplňků a špičkových přísad do krmení, ošetřuje je pouze špičkový veterinář, na závody jezdí v kamionu za 10 milionů… A přesto.. Mají problémy se zdravím, s končetinami. Kdo zná alespoň trošku etologii koní, ví, že kůň netouží po ničem jiném, než po koňské společnosti a volném prostoru k pasení a svobodě bez udidel a sedla. Že tito koně nejsou s jezdcem na hřbetě šťastní, dokazuje fakt, že ačkoliv mají to nejlepší sedlo a drahé udidlo, do vlásku rozčesanou hřívu a naleštěná kopyta, ani za nic nechtějí vyjít z boxu. Ti temperamentní, které majitelka nezvládá pod sedlem ani ze země, dostávají uklidňující prostředky a uspávadla buď do žrádla nebo přímo injekčně do svalu. Tomu se říká láska. A kobylky? Všechny už jsou „matky“, ale ani jedna své hříbě neviděla, neporodila.. Majitelka využila embryotransferu. Hříbě donosila a odkojila jiná kobyla..

Když naroste na jaře tráva a koně po ní začínají přibývat na váze, což je pro sport nežádoucí, rozkáže majitelka nasadit koním košíky. Přes košík toho tolik nezkonzumují, ale jelikož je to pro koně přirozenost spásat trávu, tak dlouho se snaží až si přes košík do krve odřou nosy. Teprve pak už dotyčný kůň košík nosit nemusí.. Majitelka si možná nebo spíš určitě myslí, že dělá vše proto, aby její zvířata byla šťastná, ale já jsem toho názoru, že kdyby svoje koně opravdu milovala, nevláčela by je po závodech, nejezdila by na jejich hřbetech a nechala by je volně cválat po výbězích bez drahých vymyšleností lidí. Asi stojí za zmínku, že tito koně s nejlepšími rodokmeny a s 6 nulovou hodnotou dosahují na závodech sotva průměrných výsledků.

Když byl zraněn pes majitelky, přiletěl vrtulník. Když se zranila ošetřovatelka koní, ležela přes hodinu na zemi a po té po svých došla do postele.

Bohužel, zvířata stále jsou a budou hračkami v rukou lidí a co naděláme my ochránci s těmito případy? Nic. Ano, jsou potřebnější. Proto, ať jde o cokoli a o kohokoliv, první posuďte zda dotyčný člověk či ochranář opravu dělá to nejlepší pro zvířata a ne pro svoji dušičku a ego.

-----------------------------------------------------------------

12.1.2006 21:26

cerridwen napsal(a):
Obrácená strana mince


Jako ochránci zvířat řešíme většinou případy týrání zvířat, kdy dochází k tzv. zanedbání péče o zvíře či zvířata. Rachitická zvířata plná parazitů brodící se vlastními výkaly nejsou bohužel něčím, čím bychom se zabývali pouze ojediněle. Málokdo se však zabývá opačnými případy týrání a to je přehnaná péče. Tady je ovšem sporné a hlavně téměř nemožné docílit nějaké nápravy. Je týrání, když majitel psa překrmuje natolik, že nemůže skoro chodit? Asi ano, ale kolik rodičů obézních dětí by musely úřady pronásledovat?


Často se setkáváme s tzv. rádoby ochránci, v jejichž rukách jsou zvířata svým způsobem opravdu týraná. Většinou se jedná o starší ženy, provozující útulek pro psy, kočky apod. Ty svá zvířata natolik milují, že zapomněly na základní potřeby těchto zvířat. Drží je v malých smradlavých místnostech, nepouští je ven, nedávají je zájemcům, nevěří veterinářům ( proto je ani s nemocnými zvířaty nenavštěvují ) a až hystericky se drží svých zvířat, jako jediní spasitelé. Bez nich by prostě zvířata zemřela. Jen pro příklad: např. na otázku, zda můžeme mezi kočky, nám bylo řečeno ne, ony by dostaly šok a umřely.. Pro úplnost lze dodat, že jsme mezi nimi byli a tolik radosti z mazlení jsme dlouho nikde neviděli..Žádná neumřela…

Právem se obáváme o duševní zdraví těchto ochranářů. Domníváme se, že si na zvířatech kompenzují svůj vnitřní konflikt se sebou a vnějším světem a možná i svou osamělostí. A zvířata v jejich rukách se stávají zachráněnými nešťastníky a vězni. Tyto tzv. útulky mají takovou úmrtnost zvířat, že není možné považovat tyto útulky za adekvátní přechodný domov pro opuštěná zvířata.

Další případem jsou bohatí lidé, kteří si na zvířatech kompenzují svoji velikost a honosí se láskou ke zvířatům. Např. jedna velmi bohatá paní milující koně, jedná s těmito ušlechtilými tvory jako s vlastními dětmi. Koně mají 24 hodin na těle deky a je jedno, zda je venku -20 C nebo + 30 C. Do výběhu chodí tak „oblečeni“, na všech nohách chrániče, že je pomalu stěží poznat, zda je tento omašlený tvor doopravdy kůň nebo mimozemšťan.

Možná je to někomu k smíchu, ovšem tito koně nenávidí už cokoliv, jelikož věčné dekování, čištění (z koně nesmí vypadnout jediný chlup, jinak není dobře vyčištěný), lonžování a nenechávání volnosti koně tak deprimuje, že trpí psychickými problémy, poruchami chování a i přes nejlepší rodokmeny se stávají neovladatelnými, což se neustále zhoršuje. Jakmile se kůň dostane k dece, okamžitě ji stáhne do boxu a ničí ji. Jsou tak choulostiví, že pouhé kousnutí hmyzem u nich vyvolává hysterii či alergickou reakci.

Kdykoliv se kůň ve svém výběhu radostně rozcválá a začne vyhazovat jako hříbě, je chycen a odveden zpět do svého boxu..Proč? No aby se nezranil…

Koně užívají moře doplňků a špičkových přísad do krmení, ošetřuje je pouze špičkový veterinář, na závody jezdí v kamionu za 10 milionů… A přesto.. Mají problémy se zdravím, s končetinami. Kdo zná alespoň trošku etologii koní, ví, že kůň netouží po ničem jiném, než po koňské společnosti a volném prostoru k pasení a svobodě bez udidel a sedla. Že tito koně nejsou s jezdcem na hřbetě šťastní, dokazuje fakt, že ačkoliv mají to nejlepší sedlo a drahé udidlo, do vlásku rozčesanou hřívu a naleštěná kopyta, ani za nic nechtějí vyjít z boxu. Ti temperamentní, které majitelka nezvládá pod sedlem ani ze země, dostávají uklidňující prostředky a uspávadla buď do žrádla nebo přímo injekčně do svalu. Tomu se říká láska. A kobylky? Všechny už jsou „matky“, ale ani jedna své hříbě neviděla, neporodila.. Majitelka využila embryotransferu. Hříbě donosila a odkojila jiná kobyla..

Když naroste na jaře tráva a koně po ní začínají přibývat na váze, což je pro sport nežádoucí, rozkáže majitelka nasadit koním košíky. Přes košík toho tolik nezkonzumují, ale jelikož je to pro koně přirozenost spásat trávu, tak dlouho se snaží až si přes košík do krve odřou nosy. Teprve pak už dotyčný kůň košík nosit nemusí.. Majitelka si možná nebo spíš určitě myslí, že dělá vše proto, aby její zvířata byla šťastná, ale já jsem toho názoru, že kdyby svoje koně opravdu milovala, nevláčela by je po závodech, nejezdila by na jejich hřbetech a nechala by je volně cválat po výbězích bez drahých vymyšleností lidí. Asi stojí za zmínku, že tito koně s nejlepšími rodokmeny a s 6 nulovou hodnotou dosahují na závodech sotva průměrných výsledků.

Když byl zraněn pes majitelky, přiletěl vrtulník. Když se zranila ošetřovatelka koní, ležela přes hodinu na zemi a po té po svých došla do postele.

Bohužel, zvířata stále jsou a budou hračkami v rukou lidí a co naděláme my ochránci s těmito případy? Nic. Ano, jsou potřebnější. Proto, ať jde o cokoli a o kohokoliv, první posuďte zda dotyčný člověk či ochranář opravu dělá to nejlepší pro zvířata a ne pro svoji dušičku a ego.

-----------------------------------------------------------------

Kůň připravený do výběhu: síť a maska
proti hmyzu, košík proti přílišné konzumaci
trávy, chrániče předních a zadních
nohou a zvony (chrániče předních kopyt).


12.1.2006 21:27

cerridwen napsal(a):
Kůň připravený do výběhu: síť a maska
proti hmyzu, košík proti přílišné konzumaci
trávy, chrániče předních a zadních
nohou a zvony (chrániče předních kopyt).


tohle jsem nasla na netu, me to prijde celkem nechutne, co si o tom myslite???

12.1.2006 21:50

cerridwen napsal(a):
tohle jsem nasla na netu, me to prijde celkem nechutne, co si o tom myslite???

To je hrozný..Ale co dělat proti nim,když si nynější politici a ty vyšší,zavřeni v kanceláři myslí,že jsou vševědoucí?Jejich zákony a zabedněnost,naprostá ignorace "však ono se to nějak ututlá",ale ne,neututlá a navíc bude hůř!Jde o to,že vyjedou sotva k případu vychrtlého koně,prolezlého červi a stojícímu ve vlastních výkalech po zápěstí,tak proč by jezdili za koňmi a zvířety,o které je tak báječně postaráno?Je to celé postavené na hlavu,ale ani bohatým paničkám nevysvětlíme,že to,co pro svoje koníky dělají není správné..Je mi z toho smutno,protože není nic krásnějšího,než vidět koníky spokojeně lebedit na pastvině,celé od bahna a pošťuchující ostatní kolegy..Nejsem totiž ani zastáncem přílišného dekování,ale vím,že pro sportovce v tomto odvětví a pro jejich koně je to důležité,ale jen v určitých mezích..Musí se přece proti tomu bojovat,opravdový milovník zvířat nechce žádné přecitlivělé slečinky ze svého hlídacího psa nebo tažného koně do lesa,ne?Nedokážu si ale jistý fanatismus lidí vysvětlit..

13.1.2006 19:35

cerridwen napsal(a):
Kůň připravený do výběhu: síť a maska
proti hmyzu, košík proti přílišné konzumaci
trávy, chrániče předních a zadních
nohou a zvony (chrániče předních kopyt).


jezisi chudinka malej..dyt se nemuze branit..a nemuze ani zrat..jezisi to je sileny

13.1.2006 20:01

zuza napsal(a):
jezisi chudinka malej..dyt se nemuze branit..a nemuze ani zrat..jezisi to je sileny

Ta maska proti žrání trávy je hrozná, ale jinak je v pořádku, že má chráněné nohy proti okopům. Už jsem se setkala s hroznýmí zraněními z výběhu. kamašs dávám i na krokování. a ty ochranné věci proti hmyzu to je věc názoru! Já dávám jen síťovou deku! Mějte se!

15.1.2006 16:37

barletka napsal(a):
Ta maska proti žrání trávy je hrozná, ale jinak je v pořádku, že má chráněné nohy proti okopům. Už jsem se setkala s hroznýmí zraněními z výběhu. kamašs dávám i na krokování. a ty ochranné věci proti hmyzu to je věc názoru! Já dávám jen síťovou deku! Mějte se!

to je hrozny!!!ja my kobylce davam jenom kamase a to jenom kdyz du ven

18.1.2006 19:06

cerridwen napsal(a):
Obrácená strana mince


Jako ochránci zvířat řešíme většinou případy týrání zvířat, kdy dochází k tzv. zanedbání péče o zvíře či zvířata. Rachitická zvířata plná parazitů brodící se vlastními výkaly nejsou bohužel něčím, čím bychom se zabývali pouze ojediněle. Málokdo se však zabývá opačnými případy týrání a to je přehnaná péče. Tady je ovšem sporné a hlavně téměř nemožné docílit nějaké nápravy. Je týrání, když majitel psa překrmuje natolik, že nemůže skoro chodit? Asi ano, ale kolik rodičů obézních dětí by musely úřady pronásledovat?


Často se setkáváme s tzv. rádoby ochránci, v jejichž rukách jsou zvířata svým způsobem opravdu týraná. Většinou se jedná o starší ženy, provozující útulek pro psy, kočky apod. Ty svá zvířata natolik milují, že zapomněly na základní potřeby těchto zvířat. Drží je v malých smradlavých místnostech, nepouští je ven, nedávají je zájemcům, nevěří veterinářům ( proto je ani s nemocnými zvířaty nenavštěvují ) a až hystericky se drží svých zvířat, jako jediní spasitelé. Bez nich by prostě zvířata zemřela. Jen pro příklad: např. na otázku, zda můžeme mezi kočky, nám bylo řečeno ne, ony by dostaly šok a umřely.. Pro úplnost lze dodat, že jsme mezi nimi byli a tolik radosti z mazlení jsme dlouho nikde neviděli..Žádná neumřela…

Právem se obáváme o duševní zdraví těchto ochranářů. Domníváme se, že si na zvířatech kompenzují svůj vnitřní konflikt se sebou a vnějším světem a možná i svou osamělostí. A zvířata v jejich rukách se stávají zachráněnými nešťastníky a vězni. Tyto tzv. útulky mají takovou úmrtnost zvířat, že není možné považovat tyto útulky za adekvátní přechodný domov pro opuštěná zvířata.

Další případem jsou bohatí lidé, kteří si na zvířatech kompenzují svoji velikost a honosí se láskou ke zvířatům. Např. jedna velmi bohatá paní milující koně, jedná s těmito ušlechtilými tvory jako s vlastními dětmi. Koně mají 24 hodin na těle deky a je jedno, zda je venku -20 C nebo + 30 C. Do výběhu chodí tak „oblečeni“, na všech nohách chrániče, že je pomalu stěží poznat, zda je tento omašlený tvor doopravdy kůň nebo mimozemšťan.

Možná je to někomu k smíchu, ovšem tito koně nenávidí už cokoliv, jelikož věčné dekování, čištění (z koně nesmí vypadnout jediný chlup, jinak není dobře vyčištěný), lonžování a nenechávání volnosti koně tak deprimuje, že trpí psychickými problémy, poruchami chování a i přes nejlepší rodokmeny se stávají neovladatelnými, což se neustále zhoršuje. Jakmile se kůň dostane k dece, okamžitě ji stáhne do boxu a ničí ji. Jsou tak choulostiví, že pouhé kousnutí hmyzem u nich vyvolává hysterii či alergickou reakci.

Kdykoliv se kůň ve svém výběhu radostně rozcválá a začne vyhazovat jako hříbě, je chycen a odveden zpět do svého boxu..Proč? No aby se nezranil…

Koně užívají moře doplňků a špičkových přísad do krmení, ošetřuje je pouze špičkový veterinář, na závody jezdí v kamionu za 10 milionů… A přesto.. Mají problémy se zdravím, s končetinami. Kdo zná alespoň trošku etologii koní, ví, že kůň netouží po ničem jiném, než po koňské společnosti a volném prostoru k pasení a svobodě bez udidel a sedla. Že tito koně nejsou s jezdcem na hřbetě šťastní, dokazuje fakt, že ačkoliv mají to nejlepší sedlo a drahé udidlo, do vlásku rozčesanou hřívu a naleštěná kopyta, ani za nic nechtějí vyjít z boxu. Ti temperamentní, které majitelka nezvládá pod sedlem ani ze země, dostávají uklidňující prostředky a uspávadla buď do žrádla nebo přímo injekčně do svalu. Tomu se říká láska. A kobylky? Všechny už jsou „matky“, ale ani jedna své hříbě neviděla, neporodila.. Majitelka využila embryotransferu. Hříbě donosila a odkojila jiná kobyla..

Když naroste na jaře tráva a koně po ní začínají přibývat na váze, což je pro sport nežádoucí, rozkáže majitelka nasadit koním košíky. Přes košík toho tolik nezkonzumují, ale jelikož je to pro koně přirozenost spásat trávu, tak dlouho se snaží až si přes košík do krve odřou nosy. Teprve pak už dotyčný kůň košík nosit nemusí.. Majitelka si možná nebo spíš určitě myslí, že dělá vše proto, aby její zvířata byla šťastná, ale já jsem toho názoru, že kdyby svoje koně opravdu milovala, nevláčela by je po závodech, nejezdila by na jejich hřbetech a nechala by je volně cválat po výbězích bez drahých vymyšleností lidí. Asi stojí za zmínku, že tito koně s nejlepšími rodokmeny a s 6 nulovou hodnotou dosahují na závodech sotva průměrných výsledků.

Když byl zraněn pes majitelky, přiletěl vrtulník. Když se zranila ošetřovatelka koní, ležela přes hodinu na zemi a po té po svých došla do postele.

Bohužel, zvířata stále jsou a budou hračkami v rukou lidí a co naděláme my ochránci s těmito případy? Nic. Ano, jsou potřebnější. Proto, ať jde o cokoli a o kohokoliv, první posuďte zda dotyčný člověk či ochranář opravu dělá to nejlepší pro zvířata a ne pro svoji dušičku a ego.

-----------------------------------------------------------------

U nás na jízdárně dáváme akorát kamaše a to jenom okovaným koním. Tohle je opravdu hnusný a tý ženský bych udělala to samý!!! Jak by se jí asi líbil košík na puse?????

Přidejte reakci

Přidat smajlík