Ahoj,
měli jste strach ,když jste si kupovali prvního koně?Mám tím na mysli situaci,kdy jste měli zajištěné ustájení,peníze,nějaká ta zásoba ,kdyby se něco stalo...Prostě všechno připravené ,už jen si vybrat koníka a koupit.A tím strachem myslím,to,že jste veděli ,že máte vše pokupě,ale přece jen ve Vás hlodala nejistota,zda to vůbec zvládnete....
Snad mě chápete a pár z Vás přispěje svými zážitky...
Díky.
markemic
napsal(a):
Ahoj,
měli jste strach ,když jste si kupovali prvního koně?Mám tím na mysli situaci,kdy jste měli zajištěné ustájení,peníze,nějaká ta zásoba ,kdyby se něco stalo...Prostě všechno připravené ,už jen si vybrat koníka a koupit.A tím strachem myslím,to,že jste veděli ,že máte vše pokupě,ale přece jen ve Vás hlodala nejistota,zda to vůbec zvládnete....
Snad mě chápete a pár z Vás přispěje svými zážitky...
Díky.
Hehe no to si piš,ten tyden než jsem si pro něj dojela jsem měla neustále plnou hlavu těhlech myšlenek,peníze a čas ošéfovaný, ale kupovala jsem si neobssedlého hřebce, tak nastali pochybnosti jestli to není na prvního koně přeci jen moc...ale jak se člověk zamiluje nedá se svítit, zvládli jsme to společně, ted už je z něho vychovaný mladý valach
klawdie
napsal(a):
Hehe no to si piš,ten tyden než jsem si pro něj dojela jsem měla neustále plnou hlavu těhlech myšlenek,peníze a čas ošéfovaný, ale kupovala jsem si neobssedlého hřebce, tak nastali pochybnosti jestli to není na prvního koně přeci jen moc...ale jak se člověk zamiluje nedá se svítit, zvládli jsme to společně, ted už je z něho vychovaný mladý valach
Jé,tak rovnou hřebčákaTak to se Ti ani nedivím!
Odvážná!
U mě hrozí maximálně koník do 140 cm v kohoutku,kliďas,společník na courání po venku...
Člověka pořád trápí takové ty věci ,jako "co když přijdu nečekaně o práci,co když ho budu muset prodat ,co když,co když...."Ale na druhou stranu, takhle člověk řešit všechno ,tak si nepořídí ani strašilku...
Prostě ,neustále si koně nahrazuju,psem,morčetem,snažím se toho koně vyhnat z hlavy,ale cítím,že mě pořád kus chybí..asi tuším ,který ten "kus "chybí,ale bojím si to přiznat a ještě víc se bojím,nějakého toho parťáka pořídit.
Celý život jsem si říkala,až budu mít práci,peníze,budu se sama za sebe rozhodovat,pak si ho pořídím..A teď to mám,a snažím se to zapudit,i když vím,že je to špatně.
klawdie
napsal(a):
Hehe no to si piš,ten tyden než jsem si pro něj dojela jsem měla neustále plnou hlavu těhlech myšlenek,peníze a čas ošéfovaný, ale kupovala jsem si neobssedlého hřebce, tak nastali pochybnosti jestli to není na prvního koně přeci jen moc...ale jak se člověk zamiluje nedá se svítit, zvládli jsme to společně, ted už je z něho vychovaný mladý valach
Jinak je nádhernej Sabuláček.............Fakt je z něj pan kůň,po těch mlaďošských fotkách
markemic
napsal(a):
Jinak je nádhernej Sabuláček.............Fakt je z něj pan kůň,po těch mlaďošských fotkách
Hááá, taky jdu do prvního koně - Arabského mladého hřebce Tak mi držte pěsti štěstí
sabina
napsal(a):
Hááá, taky jdu do prvního koně - Arabského mladého hřebce Tak mi držte pěsti štěstí
Nechceš mi poslat trošku té odvahy?
Jinak taky obdivuju!Hřebec a ještě ke všemu takový temperament a osobnost jako je Arab...smekámA také velké úspory že
markemic
napsal(a):
Nechceš mi poslat trošku té odvahy?
Jinak taky obdivuju!Hřebec a ještě ke všemu takový temperament a osobnost jako je Arab...smekámA také velké úspory že
no o úsporách mi ani nemluvě....musel mi pomoct přítel, protože pohromadě nebylo
sabina
napsal(a):
no o úsporách mi ani nemluvě....musel mi pomoct přítel, protože pohromadě nebylo
ono by penízky byli, jenže leží si v chladu ve zmraženém účtě
a naši se rozhodli, že není ta pravá chvíle - abych si ho vybrakovala
markemic
napsal(a):
Ahoj,
měli jste strach ,když jste si kupovali prvního koně?Mám tím na mysli situaci,kdy jste měli zajištěné ustájení,peníze,nějaká ta zásoba ,kdyby se něco stalo...Prostě všechno připravené ,už jen si vybrat koníka a koupit.A tím strachem myslím,to,že jste veděli ,že máte vše pokupě,ale přece jen ve Vás hlodala nejistota,zda to vůbec zvládnete....
Snad mě chápete a pár z Vás přispěje svými zážitky...
Díky.
no, tož ani mi nemluvte, jsem z toho všeho byla tak v pasti, že jsem si neuvědomovala pomalu vůbec, že jsme si ve 24 letech spllnila sen..:))
tak jsem se toho taky evidentně nebála, dnes když to po roce a půl společného života vezmu zpátky bych asi řekla, že už bych do toho znova nešla...tzv. neobsednutelný 5 letý plňas...absolutně vykramaný, asi s blbýma zkušensotma, dodnes problém při prudších pohybech či snd tendenci sahat za uši - prací ze země jsme se posunuli ale absolutně jinam,....myslela jsem, že budeme něco hopsat, ale zřejmě nám zůstane jenom to terénění - páč to ho baví, jízdárna už míň...:)ale azse musím uznat, že tohle je spíše o tom, že při kerkovi se učím snad více já než on, to on mě všechno učí, tu trpělivost, klid, důslednost a halvně spravedlivost....
No jinak měla jsem našetřeno, sehnané všechno žrádlo, ustájení a tak...ale koníka jsem kupovalal tajně, anši o něm nevěděli prvních 14 dní:)
dneska vím, že bych ho už nedala...nějak by mu to nešlo udělat, on je hrozná ciťa na změny a nejen na ně:)tak držím palce!!!
kukinatost
napsal(a):
no, tož ani mi nemluvte, jsem z toho všeho byla tak v pasti, že jsem si neuvědomovala pomalu vůbec, že jsme si ve 24 letech spllnila sen..:))
tak jsem se toho taky evidentně nebála, dnes když to po roce a půl společného života vezmu zpátky bych asi řekla, že už bych do toho znova nešla...tzv. neobsednutelný 5 letý plňas...absolutně vykramaný, asi s blbýma zkušensotma, dodnes problém při prudších pohybech či snd tendenci sahat za uši - prací ze země jsme se posunuli ale absolutně jinam,....myslela jsem, že budeme něco hopsat, ale zřejmě nám zůstane jenom to terénění - páč to ho baví, jízdárna už míň...:)ale azse musím uznat, že tohle je spíše o tom, že při kerkovi se učím snad více já než on, to on mě všechno učí, tu trpělivost, klid, důslednost a halvně spravedlivost....
No jinak měla jsem našetřeno, sehnané všechno žrádlo, ustájení a tak...ale koníka jsem kupovalal tajně, anši o něm nevěděli prvních 14 dní:)
dneska vím, že bych ho už nedala...nějak by mu to nešlo udělat, on je hrozná ciťa na změny a nejen na ně:)tak držím palce!!!
wow, nejmenší fotka na světě je na světě:)))
tak ještě nějakou, on je takový líbací typ:))
sabina
napsal(a):
ono by penízky byli, jenže leží si v chladu ve zmraženém účtě
a naši se rozhodli, že není ta pravá chvíle - abych si ho vybrakovala
Jo jo tak to s tím "zmrazeným" účtem znám..Šetřili to pro mě,dali mi to,ale sahat na to..ruku by mi urazili!
kukinatost
napsal(a):
wow, nejmenší fotka na světě je na světě:)))
tak ještě nějakou, on je takový líbací typ:))
Market díky, však toho taky sežere, tady je naše první společná fotka 11.6.2006...byl to zvláštní pocit, ted už ho považuji za člena mé malé osobní rodiny, pejsci morče a kůn, jsem holt se závazky,v podstatě na brigády chodím jen kvuli němu, a poslední dobou si odpustím nějaký ten hadřík a spíš kupuju pořád jen jemu
naši o nákupu taky neměli ani páru, ale bydlím a živýms e sama a uživím i jeho...ještě by to chtělo někoho kdo zkousne že větší část dnes stravím v práci a pak u koně a bude to dokonalé...obyvy jsem měla tenkrát příšerný, ale kombinovala jsem to s těšením na koníka...Mám ho ráda, je to můj oslík, přeju si aby jsme spolu zestárli...
kukinatost
napsal(a):
wow, nejmenší fotka na světě je na světě:)))
tak ještě nějakou, on je takový líbací typ:))
U Tebe zase obdivuji,tu odvahu,mít koně u baráku,vlastně každý průser,který se namane je na Tobě..To je odvaha dvakrát tak velikáNa druhou stranu,když člověk něco chce...tak si to tak udělá,i kdyby...
Ale mít koně má zase jinou nespornou výhodu..máš je na očích každý den,víš sama co mají nejradši..
markemic
napsal(a):
Jo jo tak to s tím "zmrazeným" účtem znám..Šetřili to pro mě,dali mi to,ale sahat na to..ruku by mi urazili!
jojo, no a jde taky o to, že řekli, že za koně - ( takovou nepotřebnou věc)
to teda nevyhodím... Asi si myslí, že za těch 100 000 si koupím dům..či co Zařídím koupelnu, když se budu snažit..to možná
klawdie
napsal(a):
Market díky, však toho taky sežere, tady je naše první společná fotka 11.6.2006...byl to zvláštní pocit, ted už ho považuji za člena mé malé osobní rodiny, pejsci morče a kůn, jsem holt se závazky,v podstatě na brigády chodím jen kvuli němu, a poslední dobou si odpustím nějaký ten hadřík a spíš kupuju pořád jen jemu
naši o nákupu taky neměli ani páru, ale bydlím a živýms e sama a uživím i jeho...ještě by to chtělo někoho kdo zkousne že větší část dnes stravím v práci a pak u koně a bude to dokonalé...obyvy jsem měla tenkrát příšerný, ale kombinovala jsem to s těšením na koníka...Mám ho ráda, je to můj oslík, přeju si aby jsme spolu zestárli...
Jinak Market sny by si člověk zakazovat neměl!!!!
markemic
napsal(a):
U Tebe zase obdivuji,tu odvahu,mít koně u baráku,vlastně každý průser,který se namane je na Tobě..To je odvaha dvakrát tak velikáNa druhou stranu,když člověk něco chce...tak si to tak udělá,i kdyby...
Ale mít koně má zase jinou nespornou výhodu..máš je na očích každý den,víš sama co mají nejradši..
JO tak to Janulí taky zavidím, sen o vlastním baráku a koníky dva až tři u baráku, snad se jednou splní...
markemic
napsal(a):
Nechceš mi poslat trošku té odvahy?
Jinak taky obdivuju!Hřebec a ještě ke všemu takový temperament a osobnost jako je Arab...smekámA také velké úspory že
No tak u mě tohle rozhodnutí bylo před pěti a půl lety. Moje láska k arabským koním je dlouhodobá nemoc a jsem jimi posedlá hoodně dlouho. Byl to vždy můj sen. Málem se mi rozplynul po jedné nehezké nehodě s koněm, ale vyhrabala jsem se z toho a tím urputněji jsem šla za svým cílem, mít konečně svého vlastního koně, vychovat si ho, mít ho jako kamaráda a znát ho od mala.
No prostě jsem se před pár lety zamilovala do jedné malé sladké kobylky, byla tak rozkošné miminko, bylo ji tenkrát 8 měsíců, hned mi šla tahat tkaničky, mazlit se, nebála se , byla samostatná a klidně se pásla dál od koní aniž by ji to vadilo....ideální koníček pro mě.
A ten strach?...Joooo, ten jsem měla.
Přišlo to náhle...buch a byla jsem papírově dle smlouvy majitelkou, malou jsem splácela a půl roku ještě byla u mámy , ve stádě a zatím se doma ještě rekonstruovala stáj a že to bylo hoodně finančně náročné. A také ty obavy co pak? Věděla jsem do čeho jdu, ale přece jen....můj první vlastní kůň, ta zodpovědnost, zvládnu ji vychovat dobře?
Mnohdy jsem si říkala, že mě jednou z ní asi trefí, navíc si s námi osud nehezky zahrál a prošly jsme si pár nehezkými chvílemi zoufalství, kdy stačilo málo a holčička už tady dnes nebyla. Ale vše jsme ustály a ničeho nelituji, jsem vděčná a šťastná, že ji mám, že je můj přítelkyně, moje spřízněná duše a doufám, že naše cesty se nikdy nerozdělí a půjdeme spolu i nadále životem. Arabský kůň není jen kůň, je to parťák a citově velmi závislý kůň na svém člověku...povahou mi připadají spíše jako psi....prostě jsou jiní. Někdy mi připadá, že ji chybí jen promluvit...no, když to tak vezmu, vlastně mluví..je strašně ukecaná . Je hrozně inteligentní, ráda se učí, dobře se učí a co se naučí, to jen tak nezapomene (možná nevýhoda...moc dobře si pamatuje chyby)
Když nad tím dnes přemýšlím, asi jsem měla i notnou dávku odvahy do tohoto jít...koupit si mladou arabku na výchovu...ale ničeho nelituji, zvládly jsme to spolu, máme toho dost ještě před sebou za úkol, ale hlavní je to pouto, které nás spolu drží.
A také mám v jedné věci jasno...kdybych se někdy musela rozhodnout znovu pro koupi koně, tak plemeno je jasné
klawdie
napsal(a):
JO tak to Janulí taky zavidím, sen o vlastním baráku a koníky dva až tři u baráku, snad se jednou splní...
o to je to horší holky, když to všechno máte, pastviny, stáje, vl. slámu, seno...a koně vám doma zakázali... dobrý co? takže platit ustájení, jenom proto, že se to někomu nechce poslouchat...ale pozor - prasata neva.
klawdie
napsal(a):
JO tak to Janulí taky zavidím, sen o vlastním baráku a koníky dva až tři u baráku, snad se jednou splní...
Market a jak ted znova pročítám tu tvoji představu měla jsem uplně stejnou ha a nakonec kun s předpoklady do military, maminka plnaska a táta Kubišták, takže dost veselá kombinace, citlivý a jemný kůn, každou křivdu si pamatuje, pacholek...
klawdie
napsal(a):
Market díky, však toho taky sežere, tady je naše první společná fotka 11.6.2006...byl to zvláštní pocit, ted už ho považuji za člena mé malé osobní rodiny, pejsci morče a kůn, jsem holt se závazky,v podstatě na brigády chodím jen kvuli němu, a poslední dobou si odpustím nějaký ten hadřík a spíš kupuju pořád jen jemu
naši o nákupu taky neměli ani páru, ale bydlím a živýms e sama a uživím i jeho...ještě by to chtělo někoho kdo zkousne že větší část dnes stravím v práci a pak u koně a bude to dokonalé...obyvy jsem měla tenkrát příšerný, ale kombinovala jsem to s těšením na koníka...Mám ho ráda, je to můj oslík, přeju si aby jsme spolu zestárli...
To je krásný:-)To přání spolu zestárnout...Závazek ,to je taky ono!Je to nádherný závazek,ale pořád závazek a to obrovský...a to lidi odjakživa děsíAle myslím,že ten pocit naplnění za to stojíA s těmi hadříky..no právě ,nemám koníka kupuji si hadříky,,ale nic mi to nedává..prostě v tom jen chodím do práce..Tak si vždy představuju,jaký potěšení by bylo koupit vlastnímu koni radši novou ohlávku..vitamíny..Pak se za koněm těšit,jet za ním,být s ním....joooo...
sabina
napsal(a):
o to je to horší holky, když to všechno máte, pastviny, stáje, vl. slámu, seno...a koně vám doma zakázali... dobrý co? takže platit ustájení, jenom proto, že se to někomu nechce poslouchat...ale pozor - prasata neva.
Sabi tak to naštve, já to chci spíš až jednou opravdu ve vlastním, u baráku jsme měli poncli a bylo kolem toho vždycky hodně povídání od rodičů...
markemic
napsal(a):
U Tebe zase obdivuji,tu odvahu,mít koně u baráku,vlastně každý průser,který se namane je na Tobě..To je odvaha dvakrát tak velikáNa druhou stranu,když člověk něco chce...tak si to tak udělá,i kdyby...
Ale mít koně má zase jinou nespornou výhodu..máš je na očích každý den,víš sama co mají nejradši..
přesně Market, mít toho koně na očích je pro mě hrozně důležité...a právě protože jsem ho ěmla na očích, moha jsem vidět, že z koníka byl pomalu pes...tož už má koňokolegyni...
musím přiznat, že obrovskou radost mi tehdy udělal otec...abych za kerkou nemusela jezdit ve 4 ráno před prací, abych se o něho postarala, tak mi koupil na Vánoce dvojbox, ale tohle byla první a poslední investice do ořů....koně mají velkou ohradu, prostorné boxy...navíc vedle bydlí děa, který se jich jako jediný "nebojí" tím způsobem, že je třeba schopen je i odvést z ohrady do boxu..:) Jinak tak jako Klárka i já ke své práci neustále plaším různé brogády, celé léto o dlouhé dovolené, co mám, dělám servírku na zahrádce v restauraci....jsem ráda, že mám oře dva, ale musím uznat, že ty výdaje jsou podstatně větší....
klawdie
napsal(a):
Sabi tak to naštve, já to chci spíš až jednou opravdu ve vlastním, u baráku jsme měli poncli a bylo kolem toho vždycky hodně povídání od rodičů...
Markét...to potěšení koupit novou ohlávku - no můžu ti říct...že sem málem brečela, když jsem si konečně vítezoslavně šla koupit ohlávku Ten pocit, čištění, a výstavní ohlávku, no paráda...všechno kolem je hrozná lítanice...a kord když to člověku moc nepřeje...hodněkrát jsem to chtěla vzdát... - ale řekla jsem si, že po 20 letech, už vážně NE! a jdu do toho! Poprosila jsem svoji drahou polovičku o půjčku...a směle do toho
Kláry, no on to je i náš barák...takže tam bydlíme taky..jen jsou společné ty stáje..no
Takže se chci co nejdříve stěhovat...a mít ho doma
klawdie
napsal(a):
Jinak Market sny by si člověk zakazovat neměl!!!!
Já vím....ten sen mě stejně neopouští,i když jsem ho chtěla z hlavy vyhnat..Asi to jinak nepůjde a budu ho muset poslechnout..žila jsem pro tu představu celý dětsví,celou střední zemědělku..a teď jaksi zjišťuju že kromě milovaného přítele,nemám pro co žít..A přiznejme si..žít jen pro chlapa (i když úžasného) je dost ošidné..
markemic
napsal(a):
Já vím....ten sen mě stejně neopouští,i když jsem ho chtěla z hlavy vyhnat..Asi to jinak nepůjde a budu ho muset poslechnout..žila jsem pro tu představu celý dětsví,celou střední zemědělku..a teď jaksi zjišťuju že kromě milovaného přítele,nemám pro co žít..A přiznejme si..žít jen pro chlapa (i když úžasného) je dost ošidné..
Market - naprosto souhlasím, díky střední jsem koní musela zanechat...a teď jsem se rozhodla, že teda jdu do koně. Zaplácla jsem si škvírku psem....a teď to zase filtruje...takže co??? Ten kůň tam prostě chybí.
Chlapovi se to hrozně nelíbí, nelíbil se mu ani návrh psa...ale já nato šla od lesa -
Řekla jsem, pokud nebudu přesvědčena, že se postará o mě, a o psa - pořp. o koně, nezjistím, jestli se postará o nás a naše miminko - (rodinu) takže se snaží a pochopil, že semnou už asi nehneChudák
kukinatost
napsal(a):
přesně Market, mít toho koně na očích je pro mě hrozně důležité...a právě protože jsem ho ěmla na očích, moha jsem vidět, že z koníka byl pomalu pes...tož už má koňokolegyni...
musím přiznat, že obrovskou radost mi tehdy udělal otec...abych za kerkou nemusela jezdit ve 4 ráno před prací, abych se o něho postarala, tak mi koupil na Vánoce dvojbox, ale tohle byla první a poslední investice do ořů....koně mají velkou ohradu, prostorné boxy...navíc vedle bydlí děa, který se jich jako jediný "nebojí" tím způsobem, že je třeba schopen je i odvést z ohrady do boxu..:) Jinak tak jako Klárka i já ke své práci neustále plaším různé brogády, celé léto o dlouhé dovolené, co mám, dělám servírku na zahrádce v restauraci....jsem ráda, že mám oře dva, ale musím uznat, že ty výdaje jsou podstatně větší....
A teď si vezmi,ustájit dneska dva koně..v lepším případě,6000 měsíčně ,v tom horším třeba i 12000 za dva koně..Jsi šťastný člověk mít je za zadkem
A u Tebe Lucky..no tam obdivuji snad všechno...Ten vztah...Nemám slov,jen hltám Tvoje stránky atd..
sabina
napsal(a):
Markét...to potěšení koupit novou ohlávku - no můžu ti říct...že sem málem brečela, když jsem si konečně vítezoslavně šla koupit ohlávku Ten pocit, čištění, a výstavní ohlávku, no paráda...všechno kolem je hrozná lítanice...a kord když to člověku moc nepřeje...hodněkrát jsem to chtěla vzdát... - ale řekla jsem si, že po 20 letech, už vážně NE! a jdu do toho! Poprosila jsem svoji drahou polovičku o půjčku...a směle do toho
Kláry, no on to je i náš barák...takže tam bydlíme taky..jen jsou společné ty stáje..no
Takže se chci co nejdříve stěhovat...a mít ho doma
Umím si to dost živě představit..I to dojetí..Ono už to možná ani vzdát nejde,když se člověk rozhodne....
klawdie
napsal(a):
Market a jak ted znova pročítám tu tvoji představu měla jsem uplně stejnou ha a nakonec kun s předpoklady do military, maminka plnaska a táta Kubišták, takže dost veselá kombinace, citlivý a jemný kůn, každou křivdu si pamatuje, pacholek...
Ježiš neděs měVím že to tak většinou bývá,že nakonec člověk dostane opak,ale to snad u mě néééééééééééNe ne,jestli se odhodlám tak rozhodně to co jsem popisovala
sabina
napsal(a):
Market - naprosto souhlasím, díky střední jsem koní musela zanechat...a teď jsem se rozhodla, že teda jdu do koně. Zaplácla jsem si škvírku psem....a teď to zase filtruje...takže co??? Ten kůň tam prostě chybí.
Chlapovi se to hrozně nelíbí, nelíbil se mu ani návrh psa...ale já nato šla od lesa -
Řekla jsem, pokud nebudu přesvědčena, že se postará o mě, a o psa - pořp. o koně, nezjistím, jestli se postará o nás a naše miminko - (rodinu) takže se snaží a pochopil, že semnou už asi nehneChudák
Chudák,ale je to tak!Čert vem záliby atd..mimino..to je teprve záhul..a vůbec celá rodina...Toje pak kůň proti tomu čajíček¨
Jinak ,nemám co dodat..řekla jsi vše za mě.Na střední nemohla být o koních ani řeč,mám doma spoustu havěti,chodím se psem na dlohý vycházky..ale nestačí to..U každé ohrady s koňmi to na mě sedne a jen tam sedím a vzdychám
markemic
napsal(a):
Chudák,ale je to tak!Čert vem záliby atd..mimino..to je teprve záhul..a vůbec celá rodina...Toje pak kůň proti tomu čajíček¨
Jinak ,nemám co dodat..řekla jsi vše za mě.Na střední nemohla být o koních ani řeč,mám doma spoustu havěti,chodím se psem na dlohý vycházky..ale nestačí to..U každé ohrady s koňmi to na mě sedne a jen tam sedím a vzdychám
no to já tam radši nechodila....ale když jen u nás zabrousila ke koním..který jsem jezdila....fakt děsný....hlavně mě děsili filmy a sny...prostě to tak dál nejde..no - bez koní
sabina
napsal(a):
no to já tam radši nechodila....ale když jen u nás zabrousila ke koním..který jsem jezdila....fakt děsný....hlavně mě děsili filmy a sny...prostě to tak dál nejde..no - bez koní
Tak tak...
markemic
napsal(a):
A teď si vezmi,ustájit dneska dva koně..v lepším případě,6000 měsíčně ,v tom horším třeba i 12000 za dva koně..Jsi šťastný člověk mít je za zadkem
A u Tebe Lucky..no tam obdivuji snad všechno...Ten vztah...Nemám slov,jen hltám Tvoje stránky atd..
Jéžíši! No to snad né! Neblázni! Navíc stejně nikdo nejsme dokonalí a nic není dokonalé a stále je co vylepšovat, stejně i my s Usou si někdy lezeme na nervy..ona je taky někdy rozmazlená, že jo To uznávám. Je jedináček můj, no...
Jo, jednou bych moc chtěla mít možnost většího prostoru a mít koníky dva. Ale nic není jednoduché a člověk musí někdy dělat kompromisy. Alespoň se snažím co můžu ji mít mezi kamarády a a aby měla slušný život....většinou se má teda jako prase v žitě.
Alew když to vezmu s tím oblečením...největší radost mám, když koupím něco holčí a vidím, že ji to sluší. Nebo jak jsem ji udělala arabskou uzdečku. Nyní mám rozdělanou druhou a pak mám v plánu nějaký poprsák k tomu...ať je to arab se vším všudy, že.
Ale musím říct, že mít vlastního koně je o něčem jiném. Navíc já se setkala se spousty plemen, o X koní jsem se starala, jezdila a každý kůň je jiný. Ale co musím říct, možná to bude znít už fakt blbě, ale s Usou mám školu 5 let, stále se učím a stále se s ní učit budu, protože tito koně teprve naučí člověka se opravdu chovat a zacházet s koněm...neodpouští nic a reflektují chyby. Stále mě překvapuje..jak mile, tak i nemile někdy, ale člověk mnohdy přijde na to, že chyba je v něm. U jiných koní jsem toto vůbec nevnímala..žádný kůň mi to "neřekl"
Zase na ni miluji a jsem vděčná za její charakter a náš vztah, že zná moje slabiny a dává na mě pozor. Je opatrná a snaží se mi neublížit. Dlouho trvalo, než se vůbec odvážila se mnou bez sedla zacválat, protože se bála, že ji spadnu...atd. Taky když jsem z ní jednou svou blbostí fakt žuchla, tak měla panickou hrůzu a šla mě s řevem obhlížet, co dělám na zemi..chudák, byla víc v šoku než já, že jsem si narazila zadek.
Ale člověk má stále obavy....co bude za X let. Máte to jako dítě. Vím, jsou lidé, kteří koně tak neberou. Je to pro ně věc a mnozí je mění jako ponožky..znám jich spousty. Znelíbí se jim bělouš, koupí vraníka, pak jsou in palomina a made in USA..buch.. a chodí se chlubit novým koněm. Nechci nikoho soudit, každý má své svědomí. Pro mne je kůň kamarád a parťák. Není pro mne důležitý úspěch a prestiž. Mnoho lidí se mne ptalo kolik stála a bla bla bla...ani to neříkám a spousta lidí v okolí ani neví co je to za plemeno..laikům je to jedno. Lidi jsou závistiví a je to prostě kůň. Pro mne má hodnotu nevyčíslitelnou, už ji chtěli i někteří koupit..není na prodej a dokonce se mě ptali lidi, kdyby mi někdo za ni nabízel třeba milion, jestli bych ji prodala .....NE. Kamarád se neprodává...
Pokud něco nejde, nezblázním se....nemůžu se něčeho zúčastnit - nevadí...prostě třeba zdraví holčičky je důležitější, než nějaká účast třeba na výstavě. A jestli někdy vyjedeme na závody? Kdo ví. Víc chyb mám já než ona a pokud nám to nepůjde na závodní úrovni, no tak prostě si budeme spolu běhat po lese a budeme spokojené. Je moje zlatíčko a pokud to jen půjde, budu se snažit abychom tady byly spolu co nejdéle... (znám araby běždě přes 25 let..dokonce koně po 20 i závodili)
lucky
napsal(a):
Jéžíši! No to snad né! Neblázni! Navíc stejně nikdo nejsme dokonalí a nic není dokonalé a stále je co vylepšovat, stejně i my s Usou si někdy lezeme na nervy..ona je taky někdy rozmazlená, že jo To uznávám. Je jedináček můj, no...
Jo, jednou bych moc chtěla mít možnost většího prostoru a mít koníky dva. Ale nic není jednoduché a člověk musí někdy dělat kompromisy. Alespoň se snažím co můžu ji mít mezi kamarády a a aby měla slušný život....většinou se má teda jako prase v žitě.
Alew když to vezmu s tím oblečením...největší radost mám, když koupím něco holčí a vidím, že ji to sluší. Nebo jak jsem ji udělala arabskou uzdečku. Nyní mám rozdělanou druhou a pak mám v plánu nějaký poprsák k tomu...ať je to arab se vším všudy, že.
Ale musím říct, že mít vlastního koně je o něčem jiném. Navíc já se setkala se spousty plemen, o X koní jsem se starala, jezdila a každý kůň je jiný. Ale co musím říct, možná to bude znít už fakt blbě, ale s Usou mám školu 5 let, stále se učím a stále se s ní učit budu, protože tito koně teprve naučí člověka se opravdu chovat a zacházet s koněm...neodpouští nic a reflektují chyby. Stále mě překvapuje..jak mile, tak i nemile někdy, ale člověk mnohdy přijde na to, že chyba je v něm. U jiných koní jsem toto vůbec nevnímala..žádný kůň mi to "neřekl"
Zase na ni miluji a jsem vděčná za její charakter a náš vztah, že zná moje slabiny a dává na mě pozor. Je opatrná a snaží se mi neublížit. Dlouho trvalo, než se vůbec odvážila se mnou bez sedla zacválat, protože se bála, že ji spadnu...atd. Taky když jsem z ní jednou svou blbostí fakt žuchla, tak měla panickou hrůzu a šla mě s řevem obhlížet, co dělám na zemi..chudák, byla víc v šoku než já, že jsem si narazila zadek.
Ale člověk má stále obavy....co bude za X let. Máte to jako dítě. Vím, jsou lidé, kteří koně tak neberou. Je to pro ně věc a mnozí je mění jako ponožky..znám jich spousty. Znelíbí se jim bělouš, koupí vraníka, pak jsou in palomina a made in USA..buch.. a chodí se chlubit novým koněm. Nechci nikoho soudit, každý má své svědomí. Pro mne je kůň kamarád a parťák. Není pro mne důležitý úspěch a prestiž. Mnoho lidí se mne ptalo kolik stála a bla bla bla...ani to neříkám a spousta lidí v okolí ani neví co je to za plemeno..laikům je to jedno. Lidi jsou závistiví a je to prostě kůň. Pro mne má hodnotu nevyčíslitelnou, už ji chtěli i někteří koupit..není na prodej a dokonce se mě ptali lidi, kdyby mi někdo za ni nabízel třeba milion, jestli bych ji prodala .....NE. Kamarád se neprodává...
Pokud něco nejde, nezblázním se....nemůžu se něčeho zúčastnit - nevadí...prostě třeba zdraví holčičky je důležitější, než nějaká účast třeba na výstavě. A jestli někdy vyjedeme na závody? Kdo ví. Víc chyb mám já než ona a pokud nám to nepůjde na závodní úrovni, no tak prostě si budeme spolu běhat po lese a budeme spokojené. Je moje zlatíčko a pokud to jen půjde, budu se snažit abychom tady byly spolu co nejdéle... (znám araby běždě přes 25 let..dokonce koně po 20 i závodili)
Lucko k tvému příspěvku jen kývám, mám to podobně, je to kámoš né nářadí, co se týče koním stavím se k nim ted taky uplně jinak...měla jsem taky nepříjemný uraz s koně a a od té doby věřím jen tomu svému...je to závodník a skokan, určitě mu tu možnost dopřeju si to vyzkoušet ale od toho ho nemám...je to můj společní, přítel a kamarád, jeho spokojenost je mi nejpřednější...snad letos konečně vyrazíme na nějaký ten parkurek, ale pěkně pomaličku nejdřív musíme ještě hodně trenovat...pak se uvidí, chci aby tu byl se mnou dlouho ve zdraví...horší je to když se k tobě má nachomejtnout chlap, musím holt mít rád koně nebo je alespon tolerovat...jinak má smůlu. tady ten šedivej pán má největší část mého srdce....ten vztah co máš ty s Usulinou je krásnej, bohužel každý mít takový nemůže, nemůžu být s koníkem tak často jak bych si přála, to ti strašně závidím...
NO ale se Sabulkou už máme společné plány...právě to společné bydlení, ach už "jen" chybí ten sponzor...
sabina
napsal(a):
Zatim mám doma tohle
"Zatim mám doma tohle"To je hezkýHezky řečenoTen koňskej komplex že?Když ne koně tak aspoň psa-koně
markemic
napsal(a):
Ahoj,
měli jste strach ,když jste si kupovali prvního koně?Mám tím na mysli situaci,kdy jste měli zajištěné ustájení,peníze,nějaká ta zásoba ,kdyby se něco stalo...Prostě všechno připravené ,už jen si vybrat koníka a koupit.A tím strachem myslím,to,že jste veděli ,že máte vše pokupě,ale přece jen ve Vás hlodala nejistota,zda to vůbec zvládnete....
Snad mě chápete a pár z Vás přispěje svými zážitky...
Díky.
Holky,Lucky,Klawdie..řekly jste to za mneNikdy jsem netoužila po koni jako po nářádí,věci k ukazování,nástroj k ohromení ostatních lidí,a k buhvíčemu si lidé koně pořizují...
Vždycky a jedině mi šlo o parťáka,kamaráda,spřízněnou duši,bytost ,které můžete říct všechno a ona nic nepoví..Věřit si,toulat se spolu venku,ležet na louce...
Prostě tak:-)
klawdie
napsal(a):
Lucko k tvému příspěvku jen kývám, mám to podobně, je to kámoš né nářadí, co se týče koním stavím se k nim ted taky uplně jinak...měla jsem taky nepříjemný uraz s koně a a od té doby věřím jen tomu svému...je to závodník a skokan, určitě mu tu možnost dopřeju si to vyzkoušet ale od toho ho nemám...je to můj společní, přítel a kamarád, jeho spokojenost je mi nejpřednější...snad letos konečně vyrazíme na nějaký ten parkurek, ale pěkně pomaličku nejdřív musíme ještě hodně trenovat...pak se uvidí, chci aby tu byl se mnou dlouho ve zdraví...horší je to když se k tobě má nachomejtnout chlap, musím holt mít rád koně nebo je alespon tolerovat...jinak má smůlu. tady ten šedivej pán má největší část mého srdce....ten vztah co máš ty s Usulinou je krásnej, bohužel každý mít takový nemůže, nemůžu být s koníkem tak často jak bych si přála, to ti strašně závidím...
NO ale se Sabulkou už máme společné plány...právě to společné bydlení, ach už "jen" chybí ten sponzor...
Abych se přiznala, tak jsem hodně ráda, že tohle můžu mít. Mám volnou práci, dělám doma, takže si čas mohu rozvrhnout a pokud fakt jsem v presu, alepoň hodím holčí ke koním...dnes mě mrzí, že leje, takže je ve stáji a čučí do výběhu , ale přesto, když jsem doma, tak co chvíli jsem u ní se pomazlinkovat. Když jsem ještě dodělávala školu, tak jsem ji klidně po večer ležela v seně a učila se a holčí mi ožužlávala vlasy, nebo se vedle mě složila a spinkala.
Fakt je, že kůň mi dává hrozně moc
markemic
napsal(a):
Holky,Lucky,Klawdie..řekly jste to za mneNikdy jsem netoužila po koni jako po nářádí,věci k ukazování,nástroj k ohromení ostatních lidí,a k buhvíčemu si lidé koně pořizují...
Vždycky a jedině mi šlo o parťáka,kamaráda,spřízněnou duši,bytost ,které můžete říct všechno a ona nic nepoví..Věřit si,toulat se spolu venku,ležet na louce...
Prostě tak:-)
Markéto, to je krásný koník ten plavák na fotce. Co je to zač?
lerry
napsal(a):
Markéto, to je krásný koník ten plavák na fotce. Co je to zač?
Tak mi to neda a musim sem taky napsat
Sice jej mam teprve chvilku(od 19.ledna),ale je muj a to se počita
Obavy sem měla samozřejmě veliky,idkyž je mi ted 20.března 18,sama ještě studuju a tak sem řešila hlavně otazku peněz...Rodiče ale řekli,že pokud chci koně,musim si na něj vydělat a platit si jej sama..taks me se od 14 let dřela na brigadach a vyšlo to....zatim zvladam a do budoucna snad i zvladat budu
no a konik je teda ČT,v červnu 3letý,valášek...
lerry
napsal(a):
Markéto, to je krásný koník ten plavák na fotce. Co je to zač?
Ahoj,to je koník manželů Trávníčkových,z Drchkova u SlanéhoNevím co je zač původově,ale tuším že se jmenuje Darmen,nebo tak nějak...
petas
napsal(a):
Tak mi to neda a musim sem taky napsat
Sice jej mam teprve chvilku(od 19.ledna),ale je muj a to se počita
Obavy sem měla samozřejmě veliky,idkyž je mi ted 20.března 18,sama ještě studuju a tak sem řešila hlavně otazku peněz...Rodiče ale řekli,že pokud chci koně,musim si na něj vydělat a platit si jej sama..taks me se od 14 let dřela na brigadach a vyšlo to....zatim zvladam a do budoucna snad i zvladat budu
no a konik je teda ČT,v červnu 3letý,valášek...
To víš ,že musíš napsat!Potřebuju povzbudit a vidět ,že to jde i studentům!
Sem to ale bábovka,živím se sama a netroufnu si a Ty student skoro bez příjmu se nebojíš a jdeš do tohoFandim
A koník je krásný
markemic
napsal(a):
Ahoj,
měli jste strach ,když jste si kupovali prvního koně?Mám tím na mysli situaci,kdy jste měli zajištěné ustájení,peníze,nějaká ta zásoba ,kdyby se něco stalo...Prostě všechno připravené ,už jen si vybrat koníka a koupit.A tím strachem myslím,to,že jste veděli ,že máte vše pokupě,ale přece jen ve Vás hlodala nejistota,zda to vůbec zvládnete....
Snad mě chápete a pár z Vás přispěje svými zážitky...
Díky.
A jak to děvčata odvážná,zvládáte časově?Kolikrát týdně koníka vidíte,stačíte s ním něco udělat,projít se..?
lerry
napsal(a):
Markéto, to je krásný koník ten plavák na fotce. Co je to zač?
Omlouvám se, že sem lezu.... Je to Darmen - ČT
http://www.schct.cz/pk/pk_display.php3?id=138865
markemic
napsal(a):
A jak to děvčata odvážná,zvládáte časově?Kolikrát týdně koníka vidíte,stačíte s ním něco udělat,projít se..?
Tak zatím to jde dobre...přesto,že jsem každý dne ve škole,za koníkama jezdím pondělí,středa,pátek,sobota i neděle...Do práce chodím každý dne večer a to od 19:00 většinou tak do 22:00-23:00
petas
napsal(a):
Tak zatím to jde dobre...přesto,že jsem každý dne ve škole,za koníkama jezdím pondělí,středa,pátek,sobota i neděle...Do práce chodím každý dne večer a to od 19:00 většinou tak do 22:00-23:00
No ja kdyz jsem se rozhodla,ze si koupim kone,tak jsem nad tim vsim nejak zapomela zauvazovatProste rozhodnuti ze dne na den.Litani,shaneni,koukani po inzeratech.A kdyz jsem stala pred poslednim konikem,byla to laska...rozhodla jsem se vlastne hned co jsem ho uvidela.Domluvila jsem se s majitelem kdy si ho odvezu a az pak me to vsechno doslo...Ze je to obri starost,financne narocnejsi nez muj pes a ze proste tohle mam na hodne dlouhou dobu.Zaclo to ve me desne holodat a prisly pochybnosti a dokonce jsem i uvazovala ze se na to vyflaknu.Ne ze bych nechtela kone,naopak,kone chci od detstvi..ale bala jsem se te zodpovednosti a nejvice asi toho,ze me kun prestane bavit...Pak jsem si ale rekla dost,prece kone miluju,chci ho uz peknou radku let,muzu ho mit,tak si ho proste koupim,prodat ho muzu vzdycky..
A tak ho mam,uz je to rok a pul.Muj Royik je zlatej konik,s velkou davkou temperamentu ale zaroven silenej klidas..sice me ted zaclo trosku mrzet ze je takovej malej pinda,ale jednou je to muj prdolka a za nic na svete ho nevymenim..Kdybych nekdy zatouzila po poradnym konovi,urcite bych to vyresila tak,ze bych mela dva..Roye miluju jako nikoho na svete,je to slunicko meho zivota a jsem strasne rada,ze jsem ten strach prekonala..
Uz jsme spolu taky neco zazili,dokonce jsme se stihli i prestehovat a ted vim,ze jsem udelala pro nej to nejlepsi co jsem mohla,je stastnej a ma se moooc dobre :o)
Pokud nekdo miluje kone,chce sveho a ma na to prostredky,tak ten strach prekonat musi protoze to za to stoji.. :o)
ukulemba
napsal(a):
No ja kdyz jsem se rozhodla,ze si koupim kone,tak jsem nad tim vsim nejak zapomela zauvazovatProste rozhodnuti ze dne na den.Litani,shaneni,koukani po inzeratech.A kdyz jsem stala pred poslednim konikem,byla to laska...rozhodla jsem se vlastne hned co jsem ho uvidela.Domluvila jsem se s majitelem kdy si ho odvezu a az pak me to vsechno doslo...Ze je to obri starost,financne narocnejsi nez muj pes a ze proste tohle mam na hodne dlouhou dobu.Zaclo to ve me desne holodat a prisly pochybnosti a dokonce jsem i uvazovala ze se na to vyflaknu.Ne ze bych nechtela kone,naopak,kone chci od detstvi..ale bala jsem se te zodpovednosti a nejvice asi toho,ze me kun prestane bavit...Pak jsem si ale rekla dost,prece kone miluju,chci ho uz peknou radku let,muzu ho mit,tak si ho proste koupim,prodat ho muzu vzdycky..
A tak ho mam,uz je to rok a pul.Muj Royik je zlatej konik,s velkou davkou temperamentu ale zaroven silenej klidas..sice me ted zaclo trosku mrzet ze je takovej malej pinda,ale jednou je to muj prdolka a za nic na svete ho nevymenim..Kdybych nekdy zatouzila po poradnym konovi,urcite bych to vyresila tak,ze bych mela dva..Roye miluju jako nikoho na svete,je to slunicko meho zivota a jsem strasne rada,ze jsem ten strach prekonala..
Uz jsme spolu taky neco zazili,dokonce jsme se stihli i prestehovat a ted vim,ze jsem udelala pro nej to nejlepsi co jsem mohla,je stastnej a ma se moooc dobre :o)
Pokud nekdo miluje kone,chce sveho a ma na to prostredky,tak ten strach prekonat musi protoze to za to stoji.. :o)
Strach ?? ..mno nemuzu posoudit ....protoze nemela jsem strach jaako v y...jelikoz nejsem plnoleta ..tak takove brime name nedolehalo ..ja spis resila otazku..rozmysli si to rodice nerozmysli ???a prece jen ne ...orionka ted budu mit pomalu rok ....a Muzu rict ...ze prisly krize ..kdy jsem se ho opravdu ..byla ..protoze samozrejme ja neskusena ...a jeste s mladym konem ..? proste si reknete ze jsem blazen xdDDDokonce jsem se ho v jednu chvily bala .... rodice ho chteli prodat ..ale ja i kdyz jsem se ho bala tak jsem ho milovala ...a kdyz prisel prvni kupec ...a rikal mi co vsechno by chtel po 10 mesicnim hribatku ( behat na lonzi . nosit udidlo) tak jsem se rozhodla ze ho nedam ....a ted jsem rada ze jsem ho nedala ....z myho prdoli za ten rok vyrost nadhernej prdola xdDD na kteryho jsem moc pysna ..i prez pomluvi kere se siri kolem me ..:((( ....ale my si jich nevsimame .. :))) nevim sice co bude dal .....ale doufam ze nam to vidrzi :-*****
wendinkah
napsal(a):
Strach ?? ..mno nemuzu posoudit ....protoze nemela jsem strach jaako v y...jelikoz nejsem plnoleta ..tak takove brime name nedolehalo ..ja spis resila otazku..rozmysli si to rodice nerozmysli ???a prece jen ne ...orionka ted budu mit pomalu rok ....a Muzu rict ...ze prisly krize ..kdy jsem se ho opravdu ..byla ..protoze samozrejme ja neskusena ...a jeste s mladym konem ..? proste si reknete ze jsem blazen xdDDDokonce jsem se ho v jednu chvily bala .... rodice ho chteli prodat ..ale ja i kdyz jsem se ho bala tak jsem ho milovala ...a kdyz prisel prvni kupec ...a rikal mi co vsechno by chtel po 10 mesicnim hribatku ( behat na lonzi . nosit udidlo) tak jsem se rozhodla ze ho nedam ....a ted jsem rada ze jsem ho nedala ....z myho prdoli za ten rok vyrost nadhernej prdola xdDD na kteryho jsem moc pysna ..i prez pomluvi kere se siri kolem me ..:((( ....ale my si jich nevsimame .. :))) nevim sice co bude dal .....ale doufam ze nam to vidrzi :-*****
Tak ja som si Orne kúpila pred rokom, keď som bola pol roka na výške a začala som si celkom dobre (na študentku) privyrábať. Rozhodnutie zo dňa na deň, jednoducho som nevedela čo so zarobenými peniažkami, tak som si chcela splniť sen. Už rok pred tým mi chcel kamarát darovať krásneho bieleho trakéna, krpec žrebec trojročný, starala som sa o neho od jeho roka. Ale vtedy som mala pred maturitou, nevedela som ako bude na výške a jednoducho som sa bála že mi kôň obmedzí môj život natoľko že budem nešťastná. Tak som ho odmietla i keď som veeľa nocí preplakala teraz mám úžasnú kobylu, povahovo je to poklad i keď má svoje muchy, vyšla ma na hodne veľa koruniek, ešte teraz to mame splácam a hodne veľa do nej vrážam (na Slovensku je ešte stále koník drahý špás, je ich tu málo). ale neoľutovala som to nikdy. Dokonca sa vždy smejem že kôň mi začal kariéru, lebo som sa snažila zohnať čo najlepšie platenú a perspektívnu prácu, keby nebola kašlala by som na to a sedela celé dni pred telkou no a teraz je to tak že nemôžem ju predsa nechať samú vo výbehu tak ak všetko pôjde hladko tak sa k nej sťahuje ešte jeden chlapec
bajaja
napsal(a):
Omlouvám se, že sem lezu.... Je to Darmen - ČT
http://www.schct.cz/pk/pk_display.php3?id=138865
Díky moc. Je to fakt krasavec.
lerry
napsal(a):
Díky moc. Je to fakt krasavec.
Tak strach před koupí? To asi ne. V listopadu jsem si přivezla skoro 4 letého hřebce araba, neobsedlého.
Když mi táta jednu neděli řekl, že pokud mu dám do pátku první verzi diplomky, tak si pro něj můžu jet, tak sem se mu tam rozbrečela. Byl to strašně zvláštní pocit...taková směska...něco, jako že už konečně jsem se toho dočkala, pak tam bylo to, že tu diplomku nestihnu napsat a taky to, že sem zapochybovala, jestli na to vlastně mám.
Nakonec jsem diplomku stihla, ikdyž jsem u toho seděla ve dne v noci. a v sobotu si jela pro koně. A ani jednou jsem nelitovala.
Ani když dneska vykopl dvě dřeva z kruhovky
katjuschka
napsal(a):
Tak ja som si Orne kúpila pred rokom, keď som bola pol roka na výške a začala som si celkom dobre (na študentku) privyrábať. Rozhodnutie zo dňa na deň, jednoducho som nevedela čo so zarobenými peniažkami, tak som si chcela splniť sen. Už rok pred tým mi chcel kamarát darovať krásneho bieleho trakéna, krpec žrebec trojročný, starala som sa o neho od jeho roka. Ale vtedy som mala pred maturitou, nevedela som ako bude na výške a jednoducho som sa bála že mi kôň obmedzí môj život natoľko že budem nešťastná. Tak som ho odmietla i keď som veeľa nocí preplakala teraz mám úžasnú kobylu, povahovo je to poklad i keď má svoje muchy, vyšla ma na hodne veľa koruniek, ešte teraz to mame splácam a hodne veľa do nej vrážam (na Slovensku je ešte stále koník drahý špás, je ich tu málo). ale neoľutovala som to nikdy. Dokonca sa vždy smejem že kôň mi začal kariéru, lebo som sa snažila zohnať čo najlepšie platenú a perspektívnu prácu, keby nebola kašlala by som na to a sedela celé dni pred telkou no a teraz je to tak že nemôžem ju predsa nechať samú vo výbehu tak ak všetko pôjde hladko tak sa k nej sťahuje ešte jeden chlapec
Tak atky se přidávám. Půlroku jsme s kamarádkou šetřili na vlastního koníka a nakonec vše klaplo.Zařídila se doprava, ustájení a sepsali se všechny možné doklady.Na koníka jsme dali zálohu a zamluvili si jej a po měsíci si pro něj přijeli.Máme ho teprve pár týdnů ale i přesto, když jsme si pro něj jely jsme se klepali,zda se na nás náhodou doprava nevyprdne,zda vše klapne jak má a ten strach jestli utáhnu dva koníky,ale ano,vše se vede tak jak má,pan dopravce úžasný pán a velice sympatický,nakládali jsme sice v noci ale vše se zvládlo jak nejlépe to šlo.A jsem za to moc moc ráda.
markemic
napsal(a):
A jak to děvčata odvážná,zvládáte časově?Kolikrát týdně koníka vidíte,stačíte s ním něco udělat,projít se..?
Market u koni jsem respektivě každý den, máme levné ustajení a to obnaší to že si koníka kydám sama, nevadí mi to a aspon s holkama máme pracky jak z posilovny:), ale vyjímečně někoho poprosím když mám nějaké zařizování a jeden den mi chodí b-rajtr...jinak jsem u něj každý den a je to fajné, jen v tydnu to je celkem nadupané práce-kůň-brigáda a večer se doplazím dom v půl deváty ale to jsou dva dny z týdnu, dá se to... já bych se asi nudou zbláznila kdybych neměla co dělat, takovýto po práci domů a hají k tv fuj to by bylo na palici, musím stále ve shonu pak opravdu žiju!kolikrát stihnu za 1,5 hodiny, vykydat připravit krmení, vyčistit a o lonžovat koníka, člověk se za čas vypracuje a ta doba práce a bytí s koně se mění...
klawdie
napsal(a):
Market u koni jsem respektivě každý den, máme levné ustajení a to obnaší to že si koníka kydám sama, nevadí mi to a aspon s holkama máme pracky jak z posilovny:), ale vyjímečně někoho poprosím když mám nějaké zařizování a jeden den mi chodí b-rajtr...jinak jsem u něj každý den a je to fajné, jen v tydnu to je celkem nadupané práce-kůň-brigáda a večer se doplazím dom v půl deváty ale to jsou dva dny z týdnu, dá se to... já bych se asi nudou zbláznila kdybych neměla co dělat, takovýto po práci domů a hají k tv fuj to by bylo na palici, musím stále ve shonu pak opravdu žiju!kolikrát stihnu za 1,5 hodiny, vykydat připravit krmení, vyčistit a o lonžovat koníka, člověk se za čas vypracuje a ta doba práce a bytí s koně se mění...
taky se podělím protože můj strach byl hrozný.... Né před koupí, to jsem se moc těšila, ale žačátky byli krušné. Njednou velký nával peněz- očkování, odčervení, výbava, placení za rozbité věci vinou koníka, dojíždění, modrý průkaz, kovář.... měla jsem na to, ale to jak to nemizelo a částky se furt zvyšovali, nevěděla jsem kdy to zkončí, aspoň trochu. To mi ale zas tak nevadilo jako přístup koně a lidí ve stáji. S koníkem jsme si nejdřív vůbec nerozuměli, pod sedlem to byla katastrofa, na nic mi nereagoval, neustále nasraný, protivný, kousavý, kopavý jak na lidi tak na koně, zkopal ve stáji malé hříbě a minishetlanda, musel být nějaký čas na izolaci protože se dravě pral s jedním koněm a vypadali oba jak vypelichaný slepice, lekal se. Majielé stáje ho znali stejně dlouho jako já, takže dělali chytřejší, stále jsem poslouchala- ten kůň je na tebe moc, nezvládneš ho, neměla sis ho kupovat, je to debil, špatně chodí, ty jsi taky uplně pitomá, nic nemuíš. Byla jsem tak psychyciky zdeptaná že jsem se bála jezdit do stáje co si zase vyslechnu, jeden čas jsem pochybovala zda jsem udělala správně že jsem si koně koupila. Došlo to tak daleko, že jsem uvažovala že se na to vyprdnu, že to nezvládnu. Ale podpora kamarádky, která si zažila něco obdobného- zkaženého koně a netolerantní přístup ve stáji- mě udržela a jsem moc ráda, že jsem se nenechala zlomit. ze stáje jsem pak po třech měsících odešla a od té doby bylo vše lepší. postupně jsme si na sebe s koníkem zvykli, naučili vnímat jeden druhého, moc nám pomohla práce ze země. dneska bych si troufla říct že jsme super partáci, je to miláček, chodíme spolu sami ven což dříve nikdy nebylo možné, reaguje krásně citlvě, nekouše, je pozorný a spíš otupělý než aby ho naapadlo někoho zkopat. prostě uplně jiný kuň.....
proto říkám- neboj e, držím palce!
nikootin
napsal(a):
taky se podělím protože můj strach byl hrozný.... Né před koupí, to jsem se moc těšila, ale žačátky byli krušné. Njednou velký nával peněz- očkování, odčervení, výbava, placení za rozbité věci vinou koníka, dojíždění, modrý průkaz, kovář.... měla jsem na to, ale to jak to nemizelo a částky se furt zvyšovali, nevěděla jsem kdy to zkončí, aspoň trochu. To mi ale zas tak nevadilo jako přístup koně a lidí ve stáji. S koníkem jsme si nejdřív vůbec nerozuměli, pod sedlem to byla katastrofa, na nic mi nereagoval, neustále nasraný, protivný, kousavý, kopavý jak na lidi tak na koně, zkopal ve stáji malé hříbě a minishetlanda, musel být nějaký čas na izolaci protože se dravě pral s jedním koněm a vypadali oba jak vypelichaný slepice, lekal se. Majielé stáje ho znali stejně dlouho jako já, takže dělali chytřejší, stále jsem poslouchala- ten kůň je na tebe moc, nezvládneš ho, neměla sis ho kupovat, je to debil, špatně chodí, ty jsi taky uplně pitomá, nic nemuíš. Byla jsem tak psychyciky zdeptaná že jsem se bála jezdit do stáje co si zase vyslechnu, jeden čas jsem pochybovala zda jsem udělala správně že jsem si koně koupila. Došlo to tak daleko, že jsem uvažovala že se na to vyprdnu, že to nezvládnu. Ale podpora kamarádky, která si zažila něco obdobného- zkaženého koně a netolerantní přístup ve stáji- mě udržela a jsem moc ráda, že jsem se nenechala zlomit. ze stáje jsem pak po třech měsících odešla a od té doby bylo vše lepší. postupně jsme si na sebe s koníkem zvykli, naučili vnímat jeden druhého, moc nám pomohla práce ze země. dneska bych si troufla říct že jsme super partáci, je to miláček, chodíme spolu sami ven což dříve nikdy nebylo možné, reaguje krásně citlvě, nekouše, je pozorný a spíš otupělý než aby ho naapadlo někoho zkopat. prostě uplně jiný kuň.....
proto říkám- neboj e, držím palce!
U nás to asi bylo trochu jednoduché. Prvního koníka dostal tchán k narozkám od příbuzných. Bylo to ´hříbě. Měl ho na svém statku a my se o něj starali, vše ho naučili. Kováře a vše kolem platil on, seno a slámu jsme si sklidili sami. To bylo fajn. Pak jsme si koupili svého koníka, takže měl konečně kamaráda. Náš koník byl dušný, ale najednou dostal zápal plic, pak se zase dusil jinak. Peníze jen lítaly, navíc my stavěli barák. Byla to krušná doba, ale nenapadlo nás koníka prodat, i když hodně peněz šlo do jeho léků. Vše se nakonec překonalo, koníky jsme si nakonec odstěhovali k domu, kde se tomu dušnému valáškovi lépe dýchá-má vzdušnou stáj a je co nejvíc venku. Manžel vydělává, já jsem na MD, brzy půjdu do práce. Peníze máme v rezervě, kdyby se nedejbože něco s koníky stalo. Ale sama si nedokážu představit, že bych si koně koupila jako člověk, který si nevydělává. Vím, že jsem kdysi škemrala u rodičů o koupi koníka a postupem času jsem pochopila, že to mysleli dobře, když mi ho nechtěli koupit. Neměli bychom ho kde mít a neuživili bychom ho. Jsem ráda, že jsem si počkala a koně si táhneme ze svého.
nikootin
napsal(a):
taky se podělím protože můj strach byl hrozný.... Né před koupí, to jsem se moc těšila, ale žačátky byli krušné. Njednou velký nával peněz- očkování, odčervení, výbava, placení za rozbité věci vinou koníka, dojíždění, modrý průkaz, kovář.... měla jsem na to, ale to jak to nemizelo a částky se furt zvyšovali, nevěděla jsem kdy to zkončí, aspoň trochu. To mi ale zas tak nevadilo jako přístup koně a lidí ve stáji. S koníkem jsme si nejdřív vůbec nerozuměli, pod sedlem to byla katastrofa, na nic mi nereagoval, neustále nasraný, protivný, kousavý, kopavý jak na lidi tak na koně, zkopal ve stáji malé hříbě a minishetlanda, musel být nějaký čas na izolaci protože se dravě pral s jedním koněm a vypadali oba jak vypelichaný slepice, lekal se. Majielé stáje ho znali stejně dlouho jako já, takže dělali chytřejší, stále jsem poslouchala- ten kůň je na tebe moc, nezvládneš ho, neměla sis ho kupovat, je to debil, špatně chodí, ty jsi taky uplně pitomá, nic nemuíš. Byla jsem tak psychyciky zdeptaná že jsem se bála jezdit do stáje co si zase vyslechnu, jeden čas jsem pochybovala zda jsem udělala správně že jsem si koně koupila. Došlo to tak daleko, že jsem uvažovala že se na to vyprdnu, že to nezvládnu. Ale podpora kamarádky, která si zažila něco obdobného- zkaženého koně a netolerantní přístup ve stáji- mě udržela a jsem moc ráda, že jsem se nenechala zlomit. ze stáje jsem pak po třech měsících odešla a od té doby bylo vše lepší. postupně jsme si na sebe s koníkem zvykli, naučili vnímat jeden druhého, moc nám pomohla práce ze země. dneska bych si troufla říct že jsme super partáci, je to miláček, chodíme spolu sami ven což dříve nikdy nebylo možné, reaguje krásně citlvě, nekouše, je pozorný a spíš otupělý než aby ho naapadlo někoho zkopat. prostě uplně jiný kuň.....
proto říkám- neboj e, držím palce!
Hi Hi,právě kvůli Tobě NIkčomě to zase popadlo(koukám na Tvoje fotky na Rajčeti,a slintám a slintám,jak chodíte s Jančou na procházky s koníkama,v pohodičce,žádný stres..)Asi před půl rokem,jsem už dokonce jezdila koukat na různé koníky,ale pajsem se zalekla,a teď díky Tobě a Tvému Maxíkovi zase sbírám odvahu..Nevím nevím jak to dopadne,ale asi to risknu a půjdu do nějakého malého prďoly..Můžu se Tě zeptat,kolik má Maxík v kohoutku?Vyhovuje Ti jeho výška,nebo by jsi ocenila pár cm navíc?Ptám se protože,bych chtěla ponyho-hucula tak těch 130 cm v kohoutku a mám takovou podobnou vytáhlou postavu jako Ty...
marketka
napsal(a):
U nás to asi bylo trochu jednoduché. Prvního koníka dostal tchán k narozkám od příbuzných. Bylo to ´hříbě. Měl ho na svém statku a my se o něj starali, vše ho naučili. Kováře a vše kolem platil on, seno a slámu jsme si sklidili sami. To bylo fajn. Pak jsme si koupili svého koníka, takže měl konečně kamaráda. Náš koník byl dušný, ale najednou dostal zápal plic, pak se zase dusil jinak. Peníze jen lítaly, navíc my stavěli barák. Byla to krušná doba, ale nenapadlo nás koníka prodat, i když hodně peněz šlo do jeho léků. Vše se nakonec překonalo, koníky jsme si nakonec odstěhovali k domu, kde se tomu dušnému valáškovi lépe dýchá-má vzdušnou stáj a je co nejvíc venku. Manžel vydělává, já jsem na MD, brzy půjdu do práce. Peníze máme v rezervě, kdyby se nedejbože něco s koníky stalo. Ale sama si nedokážu představit, že bych si koně koupila jako člověk, který si nevydělává. Vím, že jsem kdysi škemrala u rodičů o koupi koníka a postupem času jsem pochopila, že to mysleli dobře, když mi ho nechtěli koupit. Neměli bychom ho kde mít a neuživili bychom ho. Jsem ráda, že jsem si počkala a koně si táhneme ze svého.
Taky tak..dávaly jsme se ségrou jednu dobu rodičům dost zabrat škemráním o koně...Ale dneska jsem hrozně ráda,že nám žádného nekoupili,páč až teď člověk vidí co to všechno znamená..Nechci myslet jak by to mohlo dopadnout..my prd uměli..no radši nemyslet
markemic
napsal(a):
Hi Hi,právě kvůli Tobě NIkčomě to zase popadlo(koukám na Tvoje fotky na Rajčeti,a slintám a slintám,jak chodíte s Jančou na procházky s koníkama,v pohodičce,žádný stres..)Asi před půl rokem,jsem už dokonce jezdila koukat na různé koníky,ale pajsem se zalekla,a teď díky Tobě a Tvému Maxíkovi zase sbírám odvahu..Nevím nevím jak to dopadne,ale asi to risknu a půjdu do nějakého malého prďoly..Můžu se Tě zeptat,kolik má Maxík v kohoutku?Vyhovuje Ti jeho výška,nebo by jsi ocenila pár cm navíc?Ptám se protože,bych chtěla ponyho-hucula tak těch 130 cm v kohoutku a mám takovou podobnou vytáhlou postavu jako Ty...
ahujík :o) jak jsi našla moje rajče? :) joj koníka mám jen na rekreačku, ne na závody. je to skvělý parták, vždycky je to krásné zpestření dne když můžu být s ním i když mi taky leze na nervy a umí pěkně vytočit :)
čeho ses zalekla? se divím že já jsem ti dodala odvahu, zrovna pozitivně to nepíšu :o) malý prdoch je supr, poníci nestojí tolik, jsou zábavnější- nechci urazit- a jsou menší a daj se s nima dělat super kraviny :o) s maxem se nikdy nenudim, vždycky něco vymyslí a to si můžu říkat že už ho znám do morku kostí. maxík má 130, není tak mohutný jako normální hucul, však taky není čistej, ale kostru má stavěnou dobře, žádné tintě to není. jeho výška mi vyhovuje, ale nesmím jezdit moc často s velkýma konma, to si pak připadám malá :o) občas si říkám že by mohl mít tak o 5 cm výš abych měla větší rozhled, ale nemáme žádně problémy s tím že bych na něj byla velká nebo tak něco. nidky jsem nechtěla velkého koně. já budu asi vždycky upřednostnovat takovéhle typy poníků, tak jestli bys chtěla ponďu, neboj se :o) máš už nějaký tip? :)
nikootin
napsal(a):
ahujík :o) jak jsi našla moje rajče? :) joj koníka mám jen na rekreačku, ne na závody. je to skvělý parták, vždycky je to krásné zpestření dne když můžu být s ním i když mi taky leze na nervy a umí pěkně vytočit :)
čeho ses zalekla? se divím že já jsem ti dodala odvahu, zrovna pozitivně to nepíšu :o) malý prdoch je supr, poníci nestojí tolik, jsou zábavnější- nechci urazit- a jsou menší a daj se s nima dělat super kraviny :o) s maxem se nikdy nenudim, vždycky něco vymyslí a to si můžu říkat že už ho znám do morku kostí. maxík má 130, není tak mohutný jako normální hucul, však taky není čistej, ale kostru má stavěnou dobře, žádné tintě to není. jeho výška mi vyhovuje, ale nesmím jezdit moc často s velkýma konma, to si pak připadám malá :o) občas si říkám že by mohl mít tak o 5 cm výš abych měla větší rozhled, ale nemáme žádně problémy s tím že bych na něj byla velká nebo tak něco. nidky jsem nechtěla velkého koně. já budu asi vždycky upřednostnovat takovéhle typy poníků, tak jestli bys chtěla ponďu, neboj se :o) máš už nějaký tip? :)
Jak sem dáváš pokaždé odkazy na fotečky,tak odtamtud jsem si drze šla prohlížet i ostatní alba..Mám ráda tu Vaši partičkuVyzařujete i z těch fotek takovou pohodu a klid
No Tip,asi něco v tom stylu jako Tvůj MaxíkFakt?Má těch 130?Na těch fotkách vůbec nevypadáChtěla bych hlavně něco robustnějšího,silný nohy,ale ne moc vysoký,jak říkám tak kolem té 130Hlavně aby byl zdravý a byl to pohodářJinak je mi to jedno,musí to být kámoš a ty si nevybíráme podle "kritérií"
nikootin
napsal(a):
taky se podělím protože můj strach byl hrozný.... Né před koupí, to jsem se moc těšila, ale žačátky byli krušné. Njednou velký nával peněz- očkování, odčervení, výbava, placení za rozbité věci vinou koníka, dojíždění, modrý průkaz, kovář.... měla jsem na to, ale to jak to nemizelo a částky se furt zvyšovali, nevěděla jsem kdy to zkončí, aspoň trochu. To mi ale zas tak nevadilo jako přístup koně a lidí ve stáji. S koníkem jsme si nejdřív vůbec nerozuměli, pod sedlem to byla katastrofa, na nic mi nereagoval, neustále nasraný, protivný, kousavý, kopavý jak na lidi tak na koně, zkopal ve stáji malé hříbě a minishetlanda, musel být nějaký čas na izolaci protože se dravě pral s jedním koněm a vypadali oba jak vypelichaný slepice, lekal se. Majielé stáje ho znali stejně dlouho jako já, takže dělali chytřejší, stále jsem poslouchala- ten kůň je na tebe moc, nezvládneš ho, neměla sis ho kupovat, je to debil, špatně chodí, ty jsi taky uplně pitomá, nic nemuíš. Byla jsem tak psychyciky zdeptaná že jsem se bála jezdit do stáje co si zase vyslechnu, jeden čas jsem pochybovala zda jsem udělala správně že jsem si koně koupila. Došlo to tak daleko, že jsem uvažovala že se na to vyprdnu, že to nezvládnu. Ale podpora kamarádky, která si zažila něco obdobného- zkaženého koně a netolerantní přístup ve stáji- mě udržela a jsem moc ráda, že jsem se nenechala zlomit. ze stáje jsem pak po třech měsících odešla a od té doby bylo vše lepší. postupně jsme si na sebe s koníkem zvykli, naučili vnímat jeden druhého, moc nám pomohla práce ze země. dneska bych si troufla říct že jsme super partáci, je to miláček, chodíme spolu sami ven což dříve nikdy nebylo možné, reaguje krásně citlvě, nekouše, je pozorný a spíš otupělý než aby ho naapadlo někoho zkopat. prostě uplně jiný kuň.....
proto říkám- neboj e, držím palce!
taky se přidám...strach z prvního koně jsem opravdu měla.. a velký. Hlavně když jsme ho vezla domů. Můžu říct, že to všechno nebylo jednoduché, najednou to byla obrovská starost, byl jenom na mě. Už mi s ním nikdo nepomáhal. přišlo hodně pádu, nedorozumění s ním..Bylo mi 14 let a mu 6, když jsme ho koupili.Domů jsem ho vezla v patnácti. Dost jsme spolu blbli, nebylo to nic moc. Pod sedlem docela děs běs, ale nějak jsme se domluvili. Pokud jsem zrovna nebyla na zemi. Postupně jsme si začali budovat nějaký ten vztah, přibyl další koník.. no a postupně se z nás opravdu stali přátelé, nikdy bych neřekla, že si budeme tak rozumět. Je to můj parťák do nepohody, vím, že se na něj můžu spolehnout. Naučil mě nejvíc ze všech. Určitě bych teď všechno dělala jinak, ale zpátky se to vzít nedá. A zvládli jsme to. Pokud se chce, všechno jde...ale ono občas nestačí jenom chtít, ale musí se pro to i něco udělat. Tak přeju hodně štěstí, určitě to zvládneš. No a tady můj první koník - Berry a já
markemic
napsal(a):
Jak sem dáváš pokaždé odkazy na fotečky,tak odtamtud jsem si drze šla prohlížet i ostatní alba..Mám ráda tu Vaši partičkuVyzařujete i z těch fotek takovou pohodu a klid
No Tip,asi něco v tom stylu jako Tvůj MaxíkFakt?Má těch 130?Na těch fotkách vůbec nevypadáChtěla bych hlavně něco robustnějšího,silný nohy,ale ne moc vysoký,jak říkám tak kolem té 130Hlavně aby byl zdravý a byl to pohodářJinak je mi to jedno,musí to být kámoš a ty si nevybíráme podle "kritérií"
žádná drzost, mě to těší :o) partička je supr, s Jančou to táhnem už pár let, prošli jsme spolu hodně stájí a pár koní, ale nás nikdy nic nerozdělilo a snad nerozdělí :o) vždycky nás to táhlo do westernu, patří to tak k tomu courání po lese a hraní ze země, tak ted se nám sen splnil a jsme dvě kovbojky :o))))
jj má 130, někdy mi přijde že má mín, někdy víc, to je asi na tom jakou zrovna má náladu a jak se nese :o) když se loudá za koněm tak mi přijde že jedu na oslovi vrzůstu kozy a když jdem sami tak že jedu na bujném arabovi :o) však když to bude macan, bude to supr svezeníčko, hlavně kulatý záda, at to máš pohodlný aj bez sedla
nikootin
napsal(a):
žádná drzost, mě to těší :o) partička je supr, s Jančou to táhnem už pár let, prošli jsme spolu hodně stájí a pár koní, ale nás nikdy nic nerozdělilo a snad nerozdělí :o) vždycky nás to táhlo do westernu, patří to tak k tomu courání po lese a hraní ze země, tak ted se nám sen splnil a jsme dvě kovbojky :o))))
jj má 130, někdy mi přijde že má mín, někdy víc, to je asi na tom jakou zrovna má náladu a jak se nese :o) když se loudá za koněm tak mi přijde že jedu na oslovi vrzůstu kozy a když jdem sami tak že jedu na bujném arabovi :o) však když to bude macan, bude to supr svezeníčko, hlavně kulatý záda, at to máš pohodlný aj bez sedla
dokonce i skákat to umí
ettelwen
napsal(a):
taky se přidám...strach z prvního koně jsem opravdu měla.. a velký. Hlavně když jsme ho vezla domů. Můžu říct, že to všechno nebylo jednoduché, najednou to byla obrovská starost, byl jenom na mě. Už mi s ním nikdo nepomáhal. přišlo hodně pádu, nedorozumění s ním..Bylo mi 14 let a mu 6, když jsme ho koupili.Domů jsem ho vezla v patnácti. Dost jsme spolu blbli, nebylo to nic moc. Pod sedlem docela děs běs, ale nějak jsme se domluvili. Pokud jsem zrovna nebyla na zemi. Postupně jsme si začali budovat nějaký ten vztah, přibyl další koník.. no a postupně se z nás opravdu stali přátelé, nikdy bych neřekla, že si budeme tak rozumět. Je to můj parťák do nepohody, vím, že se na něj můžu spolehnout. Naučil mě nejvíc ze všech. Určitě bych teď všechno dělala jinak, ale zpátky se to vzít nedá. A zvládli jsme to. Pokud se chce, všechno jde...ale ono občas nestačí jenom chtít, ale musí se pro to i něco udělat. Tak přeju hodně štěstí, určitě to zvládneš. No a tady můj první koník - Berry a já
no já měla strach zt oho ustájení. měla jsem dřív koně než ustájení. a dopadlo to tak že půl roku byl v jedné stáji, a ted sme konečně spokojený v druhé a nehodlám to měnit. a strach jsem měla velký. vůbec jsem si s koněm nerozuměla. nebyl to můj typ. ale až v druhé stáji jsme se sblížili. za půl roku jsem ho začla mít ráda, a on zřejmě také a důvěřujem si ted už dost.. a strach byl..