Prosba - pomozte vyřešit strach z aut...

sabina napsal(a):
Jani, nevím jestli ti pomůžu...ale přispěju příspěvkem.
Kůň se aut bál, tak sme prostě začali trénovat - na ruce...a chodit po dost rušné silnici nohu dolů, hlavně k večeru, kdy svítily ostře světla..což u dělalo větší problém než ve dne.
Kámen úrazu je to i teď..když dlouho nic... A 20 auta se prostě lekne. Někdy je to i moje vina..protože se na to nesoustředím..jelikož je klid...a najednou se prostě rozhodne a lekne se.
Díky bohu neskáče pod auta, ani nic podobnýho...jen si stoupne panicky na špičky kopýtek a dělám sem maličkej..případně se cukne. Na silnici protože vždy sesedám...pokud vím, že půjdu po ní někam dál...pokud potřebuju přejít jen přímo...tak to vezmem svižně aby sme byli v bezpečí i v sedle.

U nás je jedinej problém pořád ten...že jezdit jsme teprve začali..a tu důvěru v sedlu v sobě ještě hledáme...ze země za mnou vlezl i do baráku...ale ze sedla to ještě ladíme..Takže když si nejsem jistá..prostě slezu...Stojím u silnice a koukáme jak auta jezdí...někdo spomalí, někoho to nezajímá...a vytáčí motor na nejvíc...ale je dobré obojí...aby se s tím smířil.
Já si myslím....že pokud postavíš auto do ohrady a necháš to tam...případně dáš poblíš kupku sena, nebo na kapotu...budeš něco v autě dělat...budou zvědavý a přijdou se mrknout...A pak asi civičit a cvičit...Mě se to osvědčuje...ale jak řikám..je to mladý telisko..takže doufám...že jednou ho to přejde úplně.

ona takový problém nemá, jí vyloženě vadí jedoucí auta....a čím hlučnější a rychlejší, tím prostě větší problém....
ona by pod auto i vlezla, kdyby tam byla třeba mrkev..:)
jinak skoro vždy na delším úseku sesedám...pokud přecházíme, tak překlušem, nebo prostě svižněji to přesvištíme...
ale problém je řítící se auto třeba v druhém pruhu a je fakt, že pokud to jsou jenom světla, a pak najednou u ní auto je to ještě horší...
hlavně blbé je, že už to přenesla i na mě...jede auto a já se co nejvíce snažím tvářit jakože se nic neděje..
zítra chci kolem ní párkrát sjet tím mým autem - no, chalp bude jezdit a my se budeme přibližovat do doby, kdy prostě bude v klidu...ale ani tohle není trénink na cestu, která je plná dementů...:(
vám držím palce a myslím, že u vás je to právě tím, že jste mlaďoši...
Když jsem ještě jezdila na Keruškovi, tak ten neřešil i kdyby mu nacouval bus do zadku a ta trubka rezatá..:(
ale inak určo děkuju za příspěvek a zkušenost..ať se vám s krasavcem daří:)

kukinatost napsal(a):
ona takový problém nemá, jí vyloženě vadí jedoucí auta....a čím hlučnější a rychlejší, tím prostě větší problém....
ona by pod auto i vlezla, kdyby tam byla třeba mrkev..:)
jinak skoro vždy na delším úseku sesedám...pokud přecházíme, tak překlušem, nebo prostě svižněji to přesvištíme...
ale problém je řítící se auto třeba v druhém pruhu a je fakt, že pokud to jsou jenom světla, a pak najednou u ní auto je to ještě horší...
hlavně blbé je, že už to přenesla i na mě...jede auto a já se co nejvíce snažím tvářit jakože se nic neděje..
zítra chci kolem ní párkrát sjet tím mým autem - no, chalp bude jezdit a my se budeme přibližovat do doby, kdy prostě bude v klidu...ale ani tohle není trénink na cestu, která je plná dementů...:(
vám držím palce a myslím, že u vás je to právě tím, že jste mlaďoši...
Když jsem ještě jezdila na Keruškovi, tak ten neřešil i kdyby mu nacouval bus do zadku a ta trubka rezatá..:(
ale inak určo děkuju za příspěvek a zkušenost..ať se vám s krasavcem daří:)

Děkuji...
Jasně, je to tak..čím rychlejší a hlučnější..tím větší problém...Tak zkuste a uvidíš...hlavně dej vědět, jestli jste uspěly :-)

Přeji hodně štěstí

kukinatost napsal(a):
Mám kobylu 14 let, ČT, vcelku pohodářka, je skoro furt venku - na noc chodí do venkovního boxu, snažíme se trochu hopsat a drezurovat, kupovala jsem ji před více jak dvěma lety, v původní stáji kobyla chodila téměř jen na jízdárnu, do terénu vyvázaná a jen krokem...my společně tereníme poměrně úspěšně, nicméně byla jsem upozorněna, že se bojí aut, ale celkově v terénu byla problém... tvářila jsem se, že o ničem nevím a respektovala, že má problém u velkých aut, to jsme třeba sesedla a přidržela ji, případně jsme se někam oddálily od cesty...osobáky donedávna ani tak neřešila, bez problémů nás menší auta míjela i v těsné vzdálenosti - ve směru po i proti... nicméně posl. týden mi trubka pomalu skáče i pod Twingo.... minulý týden jsme šly po cestě a málem do nás najel kamion (nečekaně se přiřítil velkou rychlostí, když jsme se mu pokoušely uhnout, tak na nás kretén řidič ještě najížděl..... dneska na vyjížďce kobylu mine 10 aut a při 11 se snaží skočit pod auto, nebo mu tam aspoň nastavit prdel...je to nebezpečné nejen pro nás, ale i pro okolí...a cestám se nevyhnu i kdybych chtěla, a to ani nechci.. zítra zkusíme s chlapem nějaký náccvik s naším autem, aby věděla, že jí nesežere (mám Fabii)...ale jak to udělat s nějakým větším, případně prostě cizím autem? Neřešili jste někdo podobnou situaci? Jinak chodíme i na ruce, pracujeme ze země - myslím, že má kobyla ke mně důvěru i respekt, prostě jsme schopny spolu fungovat, ale toto je kámen úrazu...pokud jí vedu a míjí nás auto, tak ze země se neplaší až tolik, ale ideální ti taky není...:( Díky za každý poznatek, Jana

Zkus sehnat někde dalšího jezdce s hodným provozu zvyklím koněm,pokud máš v okolí takovou možnost,kobyla mi to taky dělala ,skočila přímo pod kola,plašila ser motorek-na které dáváme do ted pozor a velkých věcí,,autobus,traktor,kamiony-tech tu máme až ,až,protože vedle ranče je uniles,kam sváží kmeny stromů.Naučila se chodit po krajnici za koněm,je potřeba klidného koně,jsou to stádová zvířata,když se nelekne jeden nelekne se tam ten,půjde za ním,zkus to.Ale nejdřív seznam te koně

sheril napsal(a):
Zkus sehnat někde dalšího jezdce s hodným provozu zvyklím koněm,pokud máš v okolí takovou možnost,kobyla mi to taky dělala ,skočila přímo pod kola,plašila ser motorek-na které dáváme do ted pozor a velkých věcí,,autobus,traktor,kamiony-tech tu máme až ,až,protože vedle ranče je uniles,kam sváží kmeny stromů.Naučila se chodit po krajnici za koněm,je potřeba klidného koně,jsou to stádová zvířata,když se nelekne jeden nelekne se tam ten,půjde za ním,zkus to.Ale nejdřív seznam te koně

jo Šárko, díky za radu....máš pravdu, pak je to lepší...kdysi - rok zpátky, chodila s valachem a ten auta neřešil, takže i ona se vcelku přizpůsobila, ale chci, aby to zvládala i sama...ne vždycky můžu a chcu vyjet s dalším koněm...
jinak nápad dobrý, ale potřebuju, aby to zvládala i sama...

kukinatost napsal(a):
jo Šárko, díky za radu....máš pravdu, pak je to lepší...kdysi - rok zpátky, chodila s valachem a ten auta neřešil, takže i ona se vcelku přizpůsobila, ale chci, aby to zvládala i sama...ne vždycky můžu a chcu vyjet s dalším koněm...
jinak nápad dobrý, ale potřebuju, aby to zvládala i sama...

Párkrát jsem taky vyjela sama,ale mám s ní strach protzože auta neřeší už tolik,ale když nemá Lucku u sebe při nejbližší "zkratce"pole,cesta,se roztryská,že jí prostě nezastavim,prostě chce domů.S druhým koněm získá důvěru k tobě a ,že ty auta opravdu nekoušou,to co vyvádí ta má černá palice je zase o jejich závyslosti na sebe,když chudák byla 6 let sama a ted má kamarádku,která jí občas terorizuje

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

kukinatost napsal(a):
Mám kobylu 14 let, ČT, vcelku pohodářka, je skoro furt venku - na noc chodí do venkovního boxu, snažíme se trochu hopsat a drezurovat, kupovala jsem ji před více jak dvěma lety, v původní stáji kobyla chodila téměř jen na jízdárnu, do terénu vyvázaná a jen krokem...my společně tereníme poměrně úspěšně, nicméně byla jsem upozorněna, že se bojí aut, ale celkově v terénu byla problém... tvářila jsem se, že o ničem nevím a respektovala, že má problém u velkých aut, to jsme třeba sesedla a přidržela ji, případně jsme se někam oddálily od cesty...osobáky donedávna ani tak neřešila, bez problémů nás menší auta míjela i v těsné vzdálenosti - ve směru po i proti... nicméně posl. týden mi trubka pomalu skáče i pod Twingo.... minulý týden jsme šly po cestě a málem do nás najel kamion (nečekaně se přiřítil velkou rychlostí, když jsme se mu pokoušely uhnout, tak na nás kretén řidič ještě najížděl..... dneska na vyjížďce kobylu mine 10 aut a při 11 se snaží skočit pod auto, nebo mu tam aspoň nastavit prdel...je to nebezpečné nejen pro nás, ale i pro okolí...a cestám se nevyhnu i kdybych chtěla, a to ani nechci.. zítra zkusíme s chlapem nějaký náccvik s naším autem, aby věděla, že jí nesežere (mám Fabii)...ale jak to udělat s nějakým větším, případně prostě cizím autem? Neřešili jste někdo podobnou situaci? Jinak chodíme i na ruce, pracujeme ze země - myslím, že má kobyla ke mně důvěru i respekt, prostě jsme schopny spolu fungovat, ale toto je kámen úrazu...pokud jí vedu a míjí nás auto, tak ze země se neplaší až tolik, ale ideální ti taky není...:( Díky za každý poznatek, Jana

Taky jsme kdysi řešili - a nevyřešili, nakonec kobylu prodali.
ČSP, chtěli jsme po ní jen couračky do terénu. Kámoška se ji snažila přijezdit na western, ale kobyla děsný skákač, skákala i klacky šířky tužky, sebemenší kalužku, prostě jakoukoli prkotinu, aniž by to po ní kdo chtěl. Docela otrava, když to člověk nechce. Na auta čumivá - lekavá, za 2 roky ježdění do terénu jsme ji dostali jen tam, že snesla auto v protisměru, ale ve svém směru ne - skákala do příkopu. Prostě auto na 2 metry k sobě nepustila a dál jsme s ní nehli. Prodala se, má vyskákané T v parkuru, asi jí to sedí lépe, jízdárna a skákání.
Horší bylo, že i kámoška nakonec dopadla tak, že po prodeji kobyly, sedíc na jiné, auta zvládající s přehledem, začla být nervozní i tahle kobyla. Začarovaný kruh totiž - pokud kůň s člověkem neustále uskakuje před auty, člověk si to zafixuje, a s podvědomou nervozitou ( ikdyž člověku neviditelnou) čeká ten okamžik. Což pak dál může přenést i na jiného koně... ten to přečte. Chvíli kámošce trvalo, než se toho zbavila - brávala si tehdy na silnici tu největší flegmu ze stáje, co ji nezrychlí ani ve směru předjíždějící naložená kladovka.
Moc jsem asi nepomohla, my to tehdy nevyřešili.

sally napsal(a):
Taky jsme kdysi řešili - a nevyřešili, nakonec kobylu prodali.
ČSP, chtěli jsme po ní jen couračky do terénu. Kámoška se ji snažila přijezdit na western, ale kobyla děsný skákač, skákala i klacky šířky tužky, sebemenší kalužku, prostě jakoukoli prkotinu, aniž by to po ní kdo chtěl. Docela otrava, když to člověk nechce. Na auta čumivá - lekavá, za 2 roky ježdění do terénu jsme ji dostali jen tam, že snesla auto v protisměru, ale ve svém směru ne - skákala do příkopu. Prostě auto na 2 metry k sobě nepustila a dál jsme s ní nehli. Prodala se, má vyskákané T v parkuru, asi jí to sedí lépe, jízdárna a skákání.
Horší bylo, že i kámoška nakonec dopadla tak, že po prodeji kobyly, sedíc na jiné, auta zvládající s přehledem, začla být nervozní i tahle kobyla. Začarovaný kruh totiž - pokud kůň s člověkem neustále uskakuje před auty, člověk si to zafixuje, a s podvědomou nervozitou ( ikdyž člověku neviditelnou) čeká ten okamžik. Což pak dál může přenést i na jiného koně... ten to přečte. Chvíli kámošce trvalo, než se toho zbavila - brávala si tehdy na silnici tu největší flegmu ze stáje, co ji nezrychlí ani ve směru předjíždějící naložená kladovka.
Moc jsem asi nepomohla, my to tehdy nevyřešili.

Jo s Dášou je to samé, já zprvu na ní nemohla jezdit,protože cítila mou nervozitu a strach a využívala toho,malé holčičky které mají radost ,že se vezou na jejím hřbetě,povezla bez problémů a poslechla všechny jejich povely,já prostě jeden čas na ní nemohla -měla jsem strach.

sheril napsal(a):
Jo s Dášou je to samé, já zprvu na ní nemohla jezdit,protože cítila mou nervozitu a strach a využívala toho,malé holčičky které mají radost ,že se vezou na jejím hřbetě,povezla bez problémů a poslechla všechny jejich povely,já prostě jeden čas na ní nemohla -měla jsem strach.

S tím strachem-po dnešní vyjíždce byla Lucka pořád nervózní,pořád táhla v před,tak jsem jí pak ještě vzala na pole-no chyba.Jak pořád jen chodí krokem,klusem a občas cvalem,chybělo jí se pöřádně proběhnout ,jak jsme dříve spolu běhávali,ta se rozletěla tryskem ,zakouslá v udidle a letěla semnou přes pole,ted já nevěděla co dělat,kun kterýho mám léta a tohle nikdy neudělala,prostě jsme byli sehraný,ale ted jak jezdim občas a ještě ne jí, tak to bylo jak na úplně cizím koni.Zase jsem hodně zhubla mám 55 kilo ,ale přesto jsem na ní těžká,ale fakt s ní musím občas jet,myslím ,že jí to chybí.Myslíte ,že neudělám špatně?

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

sheril napsal(a):
S tím strachem-po dnešní vyjíždce byla Lucka pořád nervózní,pořád táhla v před,tak jsem jí pak ještě vzala na pole-no chyba.Jak pořád jen chodí krokem,klusem a občas cvalem,chybělo jí se pöřádně proběhnout ,jak jsme dříve spolu běhávali,ta se rozletěla tryskem ,zakouslá v udidle a letěla semnou přes pole,ted já nevěděla co dělat,kun kterýho mám léta a tohle nikdy neudělala,prostě jsme byli sehraný,ale ted jak jezdim občas a ještě ne jí, tak to bylo jak na úplně cizím koni.Zase jsem hodně zhubla mám 55 kilo ,ale přesto jsem na ní těžká,ale fakt s ní musím občas jet,myslím ,že jí to chybí.Myslíte ,že neudělám špatně?

známá má trakéna a ten se bojí i sám sebe.....chodí drezury a někdy jeho čumivost,lekavost přináší problémy.....má ho už x let a začátky byly opravdu krušný...skákal taky kde co, kaluž strašný strašák....ale nevzdala to a dneska to je už mnohem lepší.....co se týče chození po silnici, tak starší a klidný kůň je dobrá volba, pak taky chození na ruce po silnici, ale zde bych doporučovala aspoň na uzdečce s udidlem.....hodně chválit.....a pak píšeš, že už se sama povědomě děsíš a to je taky třeba problém. Začala bych na ruce, pak s klidným koněm a nakonec sama. Určitě to bude dlouhotrvající úkol...můj valach auta neřeší, ale co mu vadí, tak je když zaprší a kolem nás projede auto, tak ten zvuk-ten čvachtavý Jelikož se pomalu 2 měsíce kvůli zranění jenom vodí, tak už to začíná být svižný a už kouká kde by co by.....hodně chválím, třeba si i stoupnu doprostřed silnice, když vidím, že blížící se auto nezpomaluje( a co si budeme povídat, těch je většina) a rukou naznačím, aby zpomalil, ale tím, že se postavím doprostřed, tak ho tím zpomalit donutím. Vodím na uzdečce nebo na štajgru, nejsem žádný hazardér, abych vodila jen na ohlávce. A mám na sobě reflexní výbavu, s přechodem na zimní čas pokaždý když lezu s koněm na silnici-ikdyby sluníčko svítilo....

kukinatost napsal(a):
Mám kobylu 14 let, ČT, vcelku pohodářka, je skoro furt venku - na noc chodí do venkovního boxu, snažíme se trochu hopsat a drezurovat, kupovala jsem ji před více jak dvěma lety, v původní stáji kobyla chodila téměř jen na jízdárnu, do terénu vyvázaná a jen krokem...my společně tereníme poměrně úspěšně, nicméně byla jsem upozorněna, že se bojí aut, ale celkově v terénu byla problém... tvářila jsem se, že o ničem nevím a respektovala, že má problém u velkých aut, to jsme třeba sesedla a přidržela ji, případně jsme se někam oddálily od cesty...osobáky donedávna ani tak neřešila, bez problémů nás menší auta míjela i v těsné vzdálenosti - ve směru po i proti... nicméně posl. týden mi trubka pomalu skáče i pod Twingo.... minulý týden jsme šly po cestě a málem do nás najel kamion (nečekaně se přiřítil velkou rychlostí, když jsme se mu pokoušely uhnout, tak na nás kretén řidič ještě najížděl..... dneska na vyjížďce kobylu mine 10 aut a při 11 se snaží skočit pod auto, nebo mu tam aspoň nastavit prdel...je to nebezpečné nejen pro nás, ale i pro okolí...a cestám se nevyhnu i kdybych chtěla, a to ani nechci.. zítra zkusíme s chlapem nějaký náccvik s naším autem, aby věděla, že jí nesežere (mám Fabii)...ale jak to udělat s nějakým větším, případně prostě cizím autem? Neřešili jste někdo podobnou situaci? Jinak chodíme i na ruce, pracujeme ze země - myslím, že má kobyla ke mně důvěru i respekt, prostě jsme schopny spolu fungovat, ale toto je kámen úrazu...pokud jí vedu a míjí nás auto, tak ze země se neplaší až tolik, ale ideální ti taky není...:( Díky za každý poznatek, Jana

No, nepředpokládám, že by to tu trubku přešlo ze dne na den...ani po ní nechci, aby se bála náklaďáku, je jasné, že ten by jí mohl sežrat...
nicméně osobáky by mohla přestat řešit...a nejhorší je, že když jedu na cizím koni, už jsem z toho vymagořená i já a tahám ho dopříkopu a tak, aby prostě něco nebylo..:(
až bude mít někdo volno, zkusím ho zmanipulovat, ať si kobyla může auto oňuchat a zkusíme se nějak přibližovat pomalinku k cestě, kde bue auto projíždět...

kukinatost napsal(a):
No, nepředpokládám, že by to tu trubku přešlo ze dne na den...ani po ní nechci, aby se bála náklaďáku, je jasné, že ten by jí mohl sežrat...
nicméně osobáky by mohla přestat řešit...a nejhorší je, že když jedu na cizím koni, už jsem z toho vymagořená i já a tahám ho dopříkopu a tak, aby prostě něco nebylo..:(
až bude mít někdo volno, zkusím ho zmanipulovat, ať si kobyla může auto oňuchat a zkusíme se nějak přibližovat pomalinku k cestě, kde bue auto projíždět...

jj, i na ruce trénujem, nicméně v současné době je ten rozumný kůň neřešící auta jako parťák problém, přičemž si myslím, že to by mohla být hlavní pomoc.....valach je prostě nepojízdný...a lidi kolem taky nemají čas, když ho mám já...no, začarovaný kruh...právě že to připisuju hodně i tomu, že kvůli šlachy pár dní jenom výběhovala, a pak pomalu na ruce...no, budeme se venčit a ukazovat auta, jinak to nevidím....
kobyla má sice jen 50% trakéna, tož že by...?:)

kukinatost napsal(a):
jj, i na ruce trénujem, nicméně v současné době je ten rozumný kůň neřešící auta jako parťák problém, přičemž si myslím, že to by mohla být hlavní pomoc.....valach je prostě nepojízdný...a lidi kolem taky nemají čas, když ho mám já...no, začarovaný kruh...právě že to připisuju hodně i tomu, že kvůli šlachy pár dní jenom výběhovala, a pak pomalu na ruce...no, budeme se venčit a ukazovat auta, jinak to nevidím....
kobyla má sice jen 50% trakéna, tož že by...?:)

ten od známí je vyděšený ještě i dneska, ale už ne tak jako ze začátku když se přivezl....když budeme přítel čas a bude kolem Vás s autem jezdit, tak taky lepší něco než nic. A pokud budete jezdit na závody, tak tam se kobyla třeba taky otrká

michaela z napsal(a):
ten od známí je vyděšený ještě i dneska, ale už ne tak jako ze začátku když se přivezl....když budeme přítel čas a bude kolem Vás s autem jezdit, tak taky lepší něco než nic. A pokud budete jezdit na závody, tak tam se kobyla třeba taky otrká

ale ona je na závodech úplně vv klidu, jako jo, předvádí se - místo kobyly mám pak hřebčáka, ale je v pohodě...
problém je třeba v hlavní cestě a rychle se blížícím a hlučícím autě v opačném pruhu...to pak neví, jak situaci vyřešit a místo, aby třeba uskočila od auta do příkopy, tak skáče pod auto, případně tam obranně nacouvává zadkem...je to prostě vydra rezavá, co nic neřeší, jenom ty auta....

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

kukinatost napsal(a):
ale ona je na závodech úplně vv klidu, jako jo, předvádí se - místo kobyly mám pak hřebčáka, ale je v pohodě...
problém je třeba v hlavní cestě a rychle se blížícím a hlučícím autě v opačném pruhu...to pak neví, jak situaci vyřešit a místo, aby třeba uskočila od auta do příkopy, tak skáče pod auto, případně tam obranně nacouvává zadkem...je to prostě vydra rezavá, co nic neřeší, jenom ty auta....

Jani, máš to ale problém...vím, jak je těžké koně naučit na auta když s nimi měl nějakej problém v minulosti.

Mlaďoch je na tohle lepší, když nikdy neměl žádný defekt s autama...

Leušu jsem učila na provoz ze země...procházky na ruce od dvou let...po silnici jsme museli a začínala jsem tak, že když jelo auto tak jsem naznačila aby spomalilo...většinou se povedlo...Leušu zastavila a čekala až auto projede. ikdyž ze začátku se kroutila jak paragraf, když bylo auto za náma tak zrychlovala a když nás předjelo tak zase měla tendence couvat...pak ale pochopila že jako dobrý, nic to nedělá a když bude stát tak bude chválenána...jelikož kolem stáje silnice není tak frekventovaná tak to bylo O.K. Později už jsem po ní nechtěla aby zastavovala a šla dál ikdyž auto bylo vedle nás...na což byla naučená, takže auto kilák daleko a kobyla stála jak přikovaná. Ale také jsme to odbourali...

Pak v sedle také...ze začátku stát při projíždění auta a pak po nějakém čase jsem vyžadovala aby chodila...stále jsem si jí vnější nohou sichrovala aby mi nevybočila prdelí do silnice a musím říct že se povedlo...

Jednou jsem měla brutální strach ale Leuša nesklamala...šla jsem z tréninku po celkem frekventovaní silnici...a za náma na rovince šínelej kamión...který jsem si říkala, no má prostor, nic naproti nejede tak nás objede...a prd. Kamión kolem nás prosvištěl snad 80 km rychlostí půl metru od nás, plachta mu plácala o konstrukci korby, Leuša zastavila, rozplepala se ale nepanikařila, stála...já jí pak chválila a v pohodě...Od té doby chodím jen po silničkách 4 třídy a těm frekventovaným se vyhýbám.

Hele písni třeba Bořánkovi nebo Strejcovi jak by t ořešili oni...za to nic nedáš a třeba je něco kloudného napadne...

kukinatost napsal(a):
ale ona je na závodech úplně vv klidu, jako jo, předvádí se - místo kobyly mám pak hřebčáka, ale je v pohodě...
problém je třeba v hlavní cestě a rychle se blížícím a hlučícím autě v opačném pruhu...to pak neví, jak situaci vyřešit a místo, aby třeba uskočila od auta do příkopy, tak skáče pod auto, případně tam obranně nacouvává zadkem...je to prostě vydra rezavá, co nic neřeší, jenom ty auta....

Zkusím dát radu, kterou jsem po pádu s koněm na silnici dostala od zkušeného "naslouchače" a která fungovala.
Najdi si bezpečnou širokou polňačku s možností úniku koně do strany. Domluv se s několika auty postupně po dnech včetně náklaďáku. Tyto auta (prvně po jednom) se někde v dálce před Vámi rozjedou pomalou rychlostí. Ty s koňem je doháníš (krokem, příp. když je kůň v poho tak pomalým klusem) (v očích koně je ženeš před sebou a oni ho neohrožují), dál jdeš vedle auta , pokud se nic neděje, auto předjedeš (získáváš vedení a klid koně) a vzdaluješ se od auta. Po té náročnost stupňuješ na více aut - větší hluk. Když je všechnov pohodě - obrátíte si s postupnou náročností role, ty jedeš s koňem a auta objíždí Tebe, prvně z protijedoucí strany a po té odzadu.
Vše však je dobré dělat prvně i s druhým klidným koňem i jezdce a po té sami. Nejít nikdy přes koňův strach (i svůj). Např. když dokráčíš k autu (pohoda) jdeš kolem auta (pohoda) předcházíš auta (nervozita - vrátíš se o krok zpět , počkáš a znovu zkusíš na další krok). Hlavně nic nelamte přes hůl. Někdy se problémy vyřeší rychle a skoro sami a jindy ne. A to je život.... Přeji hodně štěstí R.M.

renmar napsal(a):
Zkusím dát radu, kterou jsem po pádu s koněm na silnici dostala od zkušeného "naslouchače" a která fungovala.
Najdi si bezpečnou širokou polňačku s možností úniku koně do strany. Domluv se s několika auty postupně po dnech včetně náklaďáku. Tyto auta (prvně po jednom) se někde v dálce před Vámi rozjedou pomalou rychlostí. Ty s koňem je doháníš (krokem, příp. když je kůň v poho tak pomalým klusem) (v očích koně je ženeš před sebou a oni ho neohrožují), dál jdeš vedle auta , pokud se nic neděje, auto předjedeš (získáváš vedení a klid koně) a vzdaluješ se od auta. Po té náročnost stupňuješ na více aut - větší hluk. Když je všechnov pohodě - obrátíte si s postupnou náročností role, ty jedeš s koňem a auta objíždí Tebe, prvně z protijedoucí strany a po té odzadu.
Vše však je dobré dělat prvně i s druhým klidným koňem i jezdce a po té sami. Nejít nikdy přes koňův strach (i svůj). Např. když dokráčíš k autu (pohoda) jdeš kolem auta (pohoda) předcházíš auta (nervozita - vrátíš se o krok zpět , počkáš a znovu zkusíš na další krok). Hlavně nic nelamte přes hůl. Někdy se problémy vyřeší rychle a skoro sami a jindy ne. A to je život.... Přeji hodně štěstí R.M.

Náš Bobik se taky bál velkých aut,a řešili jsme to tím,že jsme tam denně chodili a když uslyšel za sebou velký auto,tak vyrazil dopředu,tak jsme kolečkovali,koník si rychle uvědomil,že kd\yž udělá,co po něm nikdo nechce,tak bude dělat malý nepříjemný kolečka.Opravdu tohle velice dobře na něj fungovalo a za párkrát ty obrovský auta přestal řešit.
Myslím,že by to mohlo zafungovat i na Tvou kobču,samozřejmě né v provozu,ale v nácviku,ona by nemohla couvat,kdybys jí vzala na kruh a ona by si to brzy dokázala srovnat v hlavě,že když začne couvat,že bude dělat malý,ale opravdu malý kolečka na místě za trest,to koně fakt strašně neradi dělají,pak raději přemýšlejí už dopředu-budu couvat,bába mě vezme na kolečka,néé,já raději půjdu rovně.

renmar napsal(a):
Zkusím dát radu, kterou jsem po pádu s koněm na silnici dostala od zkušeného "naslouchače" a která fungovala.
Najdi si bezpečnou širokou polňačku s možností úniku koně do strany. Domluv se s několika auty postupně po dnech včetně náklaďáku. Tyto auta (prvně po jednom) se někde v dálce před Vámi rozjedou pomalou rychlostí. Ty s koňem je doháníš (krokem, příp. když je kůň v poho tak pomalým klusem) (v očích koně je ženeš před sebou a oni ho neohrožují), dál jdeš vedle auta , pokud se nic neděje, auto předjedeš (získáváš vedení a klid koně) a vzdaluješ se od auta. Po té náročnost stupňuješ na více aut - větší hluk. Když je všechnov pohodě - obrátíte si s postupnou náročností role, ty jedeš s koňem a auta objíždí Tebe, prvně z protijedoucí strany a po té odzadu.
Vše však je dobré dělat prvně i s druhým klidným koňem i jezdce a po té sami. Nejít nikdy přes koňův strach (i svůj). Např. když dokráčíš k autu (pohoda) jdeš kolem auta (pohoda) předcházíš auta (nervozita - vrátíš se o krok zpět , počkáš a znovu zkusíš na další krok). Hlavně nic nelamte přes hůl. Někdy se problémy vyřeší rychle a skoro sami a jindy ne. A to je život.... Přeji hodně štěstí R.M.

JJ..tohle funguje, mohu potvrdit. Mě to sice nikdo neradil, ale automaticky jsem na to přišla sama. Jelikož mám koníka sice bábovku, ale nadmíru zvědavou a zase na druhé straně se mnou v mnoha případech i odvážnou, tak jsem toho využila. Kdysi se bála autobusů atd. Bavili jsme se tím, že jsme očumovali autobus na zastávce, na točně, pomáhala tahat kýble a hadry autobusákům a pak byla u toho, když to velké montrum startovalo a pronásledovali jsme ho. Pak jsme třeba čekali na zastávce a autobus přijel, lidi nastoupili a pak odjížděl, tak jsem šli za ním a klusali za ním...totálně se zbavila strachu z té velké plechovky. Postupně byla schopná jej potkávat na cestě. To samé s kamiony, náklaďáky a různými hroznými vozidly. Máme tady výpadovku na Ostravu, kde je dost provoz a z obou stran je cesta mírně pod úrovní, takže auta vlastně koni jezdí místy až nad hlavou a místy v úrovni očí, nebo i vedle něho. Takže jsme tam denně chodili, na vodítku a kůň si postupně zvykl. Takže dnes to už neřeší a autobus kolem nás projede aniž by se vůbec nějak plašila, kamion to samé. Je to hodně o cviku, chodit a chodit s tím koněm mezi auta, také podél silnice, kde je to dostatečně bezpečné..myslím třeba pole oddělené svodidly, aby koník neskočil do cesty atd. Ale to pronásledování pomáhá. Posledně poprvé viděla velké auto s kontejnerem, sledovali jsme výměnu kontejnerů a pak odvoz a měla z toho Vánoce. Pak auto vycouvávalo z ulice, to valila oči a nevěděla, co dělat, ale jak ji začalo ujíždět pomalu, tak jsme pronásledovali a to byla sranda! Normálně chtěla běžet za ním, strach byl úplně dávno pryč, byla zvědavá a měla z toho děsnou zábavu...