Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.208.73
ahoj, máte taky někdo občas krizovku ohledně vašich miláčků?? prostě že by jste je láskou snědly ,těšíte se na ně. A najednou bum a jednou za čas prostě to přijde kdy jste unavení do toho na vyjížďce třeba vám něco udělá že spadnete nebo neposlouchá což vás nakypří ještě víc. A pak si prostě od nich musíte na chvíli odpočinout? hlavně mě neodsuzujte že to a ono. jen se ptám jetsli to taky někdo má občas.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.99.77
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
ahoj, máte taky někdo občas krizovku ohledně vašich miláčků?? prostě že by jste je láskou snědly ,těšíte se na ně. A najednou bum a jednou za čas prostě to přijde kdy jste unavení do toho na vyjížďce třeba vám něco udělá že spadnete nebo neposlouchá což vás nakypří ještě víc. A pak si prostě od nich musíte na chvíli odpočinout? hlavně mě neodsuzujte že to a ono. jen se ptám jetsli to taky někdo má občas.
Já bych řekla, že to má každý. Já taky. Zvlášť, když se mi fakt nedaří, kůň zlobí nebo se nepochopíme a vznikne nedorozumění.. Pak si člověk doma říká, že by se na to nejraděj vykašlal, žádné pokroky se nekonají (u mě je to spíš o tom, že jsem na ježdění antitalent) a do toho únava..Ale mě většinou pomůže se pořádně v noci prospat a druhý den se na to dívám úplně jinak. Koně miluju, ježdění taky a nevzdám se.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.66.122
Jistě - je to vztah jako každý jiný... I ke koním patří krize, nesmí to ale odnést péče = vykašlat se na ně, protože oni nemají možnost zařídit si ji alternativně.
Taky občas nejdu jezdit, protože se necítím. Nebo mě koník něčím naštve (když mi třeba třetí den po sobě šlápne na tu samou nohu, nebo uskočí do trnkového křoví a kalhoty jsou na vyhození...) - ale na němou tvář se nějak nedokážu zlobit... U mě jde vždy jen o krátkodobé rozlazení.
Naštvaná nebo rozlazená jsem jednou za čas, zpravidla mi dělají ty naše obludy radost a zažívám ten opačný pól - jakýsi "záchvat lásky a nadšení", chvíle, kdy člověk ví a přijde mu k neuvěření, že to zvíře má člověka rádo, že pro něj dobrovolně něco dělá, že s ním chce trávit čas, že chce komunikovat...
Mám koníka věkem už omezeně pojízdného, o to více vidím, že je naše komunikace vzájemná - není to tak, že plní mé povely a rozumí tomu, co po něm chci - práci ze sedla ani jinou téměř neprovozujeme.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.39.4
Jo tak přesně takhle jsem to měla když jsme hledali vlastní dům s prostory na koně! Stres, stres, stres a nic jiného. Koně zlobili (ne úplně tak přímo že by mě někde setřepaly ale zlobily) do toho mě sraly lidi ve stáji čím dál víc pomalu už samejma kravinama že jen při pomyšlení že tam musím mi bylo zle. Říkala jsem dost pravidelně já krava, že jsem si kdy vůbec koně pořizovala, furt samý placení vet, šíbování ze stáje do stáje, nedařilo se ne a ne najít vhodný plac k bydlení jak mě tak koním. Ježdění mě pomalu ani nebavilo, takže podle toho vypadali i výsledky jakékoliv prác byť se jednalo pouze o to aby se pod sedlem jen vylítali. To trvalo překotný rok a málem jsem podlehla tomu, že bych je prodala. Pak se ale začalo blízkat na lepší časy, naskytl se mi 5hektarý pozemek s atipyckým mobilním domkem za velmi výhodných podmínek na samém konci vesnice. A bylo, koně sem přestěhovala do vlastního a začalo se vše zlepšovat. A můžu říct, že teď už mě takové myšlenky vůbec nepřepadají. Ano jsem unavená, občas i vystresovaná, ale jak si co udělám tak to mám. Nemusím koukat na hnusný ksichty lídí který mě štvali atd. když nemám moc náladu tak na to kašlu jen třeba vyčistím a je. Takhle jsem prostě musela dělat to a ono protože jsem se třeba zas jindy ke koním nedostala a už se to všechno vezlo.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.208.73
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Já bych řekla, že to má každý. Já taky. Zvlášť, když se mi fakt nedaří, kůň zlobí nebo se nepochopíme a vznikne nedorozumění.. Pak si člověk doma říká, že by se na to nejraděj vykašlal, žádné pokroky se nekonají (u mě je to spíš o tom, že jsem na ježdění antitalent) a do toho únava..Ale mě většinou pomůže se pořádně v noci prospat a druhý den se na to dívám úplně jinak. Koně miluju, ježdění taky a nevzdám se.
přesně tak přesně tak ! já taky valáška žeru láskou, ale včera bud sem byla blbě naladěná já a nebo on ale vubec jsme si celou vyjíždku nerozuměli, tak jsem měla z toho jenom nervi než radost. takže dneska ráno na mě krizovka přišla unavená rozladěná nasraná aji na sobě že bych chtěla být lepší jezdec a další věci dohromady. tak citím že potřebuju na chvíli si dát pauzu od něho a 3-4 dny ho nevidět. podotýkám že o koníka je postaráno ;).
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.83.128
Tak takový stav jsem měla v zimě. Byla jsem tak naštvaná a znechucená, že jsem ho dala na bazoš, že se můžu na veškeré jezdectví a koně vykašlat.
Dala jsem tam celkem vysokou cenu - když už jsem se s ním tak nadřela- mám ho od neobsedlé remonty.
Během dvou dní se mi ozval zájemce, měl opravdu velký zájem a dokonce respektoval i cenu.
Pokud by dopadla dobře zkouška pod sedlem na 100% by ho bral.
A já do telefonu koktala, že ho vlastně asi prodat nechcu....
A zlobím se s ním do dnes.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.146.16
To je normální. Před týdnem už jsem taky seděla u klávesnice, že dám inzerát. Od ledna se děckám táhnou nemoci, sotva skončí jeden začne druhý, pak to od nich dostanu já... (angína, chřipka, střevní bacil). Prostě už jsem toho měla dost, protože jsem stíhala tak maximálně nakrmit, poklidit ve stáji a trochu stáhnout chlupy kartáčem (někdy). Ale o víkendu jsem si po třech měsících zase sedla, tak mě to trochu uklidnilo. I když kobyla zkoušela cestou ven bubáky u každýho remízku, ale nějak jsem to brala tak, že je po hodně dlouhé době pod sedlem, a musí vyzkoušet, jestli jsem ve střehu. 
Doufám, že už bude teplo a bacily se nám vyhnou.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.175.6
Tak něco takového prožívám zrovna dnes... Můj miláček se cestou domů z procházky začal bát všech těch bubáků kolem kterých chodíme denně a nebojí se jich, takže poskakoval sem tam a završil to tím, že když jsem otevírala branku do ohrady a pustila vazák na zem s tím, že se pásl a netvářil se, že by někam zdrhal, tak jen zmerčil, že nedržím vazák vletěl sousedovi do pole a ještě se mu tam vyválel a já se zase omlouvala a omlouvala... myslela jsem že ho normálně asi přizabiju... on se ještě proběhl po poli a běžel zase ke mně s tím svým výrazem "já nic, já jsem přece tááák hodnej"...
Takže mě zase čeká usmiřování sousedů, ach jooo... vážně mám chuť ho normálně prodat, blbečka jednoho...