Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.115.210
jde to vubec dohromady? jsme spolu rok a porad jen posloucham ze jsou to hajzlove ze jsem s nima furt. ze je mam raci nez jeho ze uz ho to nebavi jak se vse toci jen kolem koni...
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.201.120
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
jde to vubec dohromady? jsme spolu rok a porad jen posloucham ze jsou to hajzlove ze jsem s nima furt. ze je mam raci nez jeho ze uz ho to nebavi jak se vse toci jen kolem koni...
To záleží na chlapovi a jeho toleranci :)
U nás to máme na jedničku, od má svůj koníček a já svého koníka. Navzájem se zajímáme o koníčky druhého, mluvíme o nich a protože každý tráví u toho svého dost času, velmi se pak na sebe těšíme a využíváme volné chvilky. Ale samozřejmě, občas taky přeletí mráček a hádáme se kvůli prkotině. Ale v základu víme, co od sebe očekávat a "kostra" našeho vztahu je velmi pevná :)
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.75.183
môj manžel nieje koniar ale stále ma v tom podporil, chápal že je to moja vášeň a môj život :) predtým bývalí mi taktiež také vravel dokonca extrémne žiarlil na jedného valacha ktorého som zbožňovala a ak som sa mu chcela trošku posťažovať ohľadom práce alebo šéfa tak mi len vytkol že som si doje*ala život sama a že nech si sama poradím (pracovala som v stajni ako inštruktorka jazdy a vedúca ošetrovateľka). Čiže chlap za to nestojí, preto je aj bývalí :) A to sme spolu boli 5 rokov ale aspoň som dostala možnosť spoznať najlepšieho muža na svete. ktorý mi vo všetkom pomôže a so všetkým podporí (no skoro :D).
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.213.24
jde to.... mám úžasného muže,koně nemusí ale ostatní zvířata ano.O koně se starám sama ale pokud potřebuji jet nutně pryč nebo je mi opravdu zle tak nakrmí, poklidí naprosto automaticky bez reptání bez připomínání jen samozřejmě čeká ode mne obrovskou pochvalu :D.Koně jsem chtěla jen já a on byl dokonce ten který mi prvního koupil a nelituje.Vždy si ukrojím ze svého pokud je třeba ,partner mi vždycky říká vždyt máš víc ohlávek a cajků než ponožek proč si nekoupíš radši něco na sebe....Ovšem myslím si ,že jsme finančně zajištěni a o tom to je a proto to funguje ,nikdy bych nedopustila aby náš vztah utrpěl kvůli koním jak finančně tak citově u mne je partner vždy na prvním místě!!!!Mám spoustu kamarádek s konmi a jsem asi jiný typ člověka protože to co řeší ony si nedovedu představit např.: kůn potřebuje nové sedlo proto bohužel manžel bude muset jezdit do práce na kole a děti nepojedou na tábor.Kdybych byla v takové situaci nikdy bych si koně nepořídila!!!Je pro mne nepředstavitelné strádání na obou stranách jak u partnera tak u koní.Držím palce aby jste měli štěstí a našly podobně úžasné protějšky!
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.209.104
Mam chlapa, ktery ma taky kone, takze mi ty moje nevycita . a ten vas nema zadnou svou zalibu, hobby, sport, proste neco sveho
? To je spatne...
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.128.2
Můj chlap mě to vyčítal dokud si nepořídil koně vlastního byl absolutní nekoňák a mohl se po že to je furt kůň potřebuje to a to, kůň je nemocný, kůň potřebuje přemístit do jiného ustájení, kůň potřebuje granule, kůň, kůň, kůň
občas se svezl ale to furt bylo řečí že si můžu bezstarostně někde zaplatit ježdění a nebude doma furt poslouchat kůň, kůň, kůň ...
náhoda však tomu trochu pomohla a byli jsme u našeho společného kamaráda nekoňáka a přišla tam náhodně jeho kamarádka kterou znám letmo od koní. A už to bylo, přemýšlím o prodeji své kobylky... prve tomu nevěnoval moc pozornosti
ale doma mi za 3dny říkal jestli se nechci jet podívat na tu naprodej, koukala jsem na něj divně a opláchle, ale přikývla jsem
no a na místě byla ruka v rukávu
přítel se do kobylky zamiloval na první pohled
a za 3dny cestovala kobylka do stáje kde jsem měla i já koně. Je to už zhruba 25let zpět, nicméně z manžela se s kobylkou stal jezeďák a dneska máme vlastní statek a polnosti. A koně by nevyměnil. Ikdyž přiznávám za ty roky už občas bývají na obtíž co si budeme povídat, roky bez dovolené, člověk v neustálém zápřahu a tak někdy přemýšlím jestli by mi bez koní nebylo líp. Bylo a to hlavně po finanční stránce a po stránce dopočinku, ale jak se znám za týden bych byla absolutně bez sebe táhla bych domů koně dalšího.
Takže ty co máme prostě máme a mít budeme.
Je to prostě o toleranci.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.115.210
Ma sve zaliby ale moc jich neni , a proste jde o to ze by chtel jezdit furt nekdam pryc a ja nemuzu nechat doma ctyri kone a jet si nekam na dovolenou nebo nekolika denni vylet.. Vse si delam sama takze nemam nikoho kdo by za me zaskocil a hlavne abych se priznala ani se mi nikam nechce.
Mame uz takove zabehle rytualy. Rano se nakrmi a jdou ven, jsou tam do vecera, prijdou do cistych mastalek a jdou spat. kazdy den to sam. Jen se na ne obcas zajdu podivat do vybehu jestli jsou zdravy a vsichni . Nejvic me mrzi ze mi je furt vycita jak je mam radsi nez jeho, atd... myslim ze se me snazi dohnat k prodeji a to i pres to ze na to neda ani korunu. vse si financuju z vlastnich zdroju
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.128.2
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ma sve zaliby ale moc jich neni , a proste jde o to ze by chtel jezdit furt nekdam pryc a ja nemuzu nechat doma ctyri kone a jet si nekam na dovolenou nebo nekolika denni vylet.. Vse si delam sama takze nemam nikoho kdo by za me zaskocil a hlavne abych se priznala ani se mi nikam nechce.
Mame uz takove zabehle rytualy. Rano se nakrmi a jdou ven, jsou tam do vecera, prijdou do cistych mastalek a jdou spat. kazdy den to sam. Jen se na ne obcas zajdu podivat do vybehu jestli jsou zdravy a vsichni . Nejvic me mrzi ze mi je furt vycita jak je mam radsi nez jeho, atd... myslim ze se me snazi dohnat k prodeji a to i pres to ze na to neda ani korunu. vse si financuju z vlastnich zdroju
Promiň, budu hnusná, ale takovýho chlapa pusť k vodě, nestojí za to. Ono jako výčitky ano ale odsaď pocaď. A tohle mi příjde jako trochu příliš. Jak jste spolu dlouho? Máte společné bydlení pořízené za společné finance? Promiň ale jestli ano, tak je to ten největší blbec pod sluncem, přeci si nepořídím s někým domov pro sebe a své koně, když jsou mi vlastně ty koně velmi na obtíž a s prominutím mě vážně serou, že se vše točí jen kolem nich a ne kolem mě. Ale jestli to takhle je tak ty se řítíš leda do průseru, bude tě tlačit k prodeji, ty nebudeš spokojená atd. nakonec prodáš 1,2koně stejně mu to bude málo, prodáš zbylé a akorát se zhádáte a rozejdete. To bych raději vzala kramle dřív než tohle nastane, poptej se po kamarádech jestli by ti je někdo na dobu nezbytně nutnou nemohl třeba ustájit. A najdi si nového chlapa. Vím o čem mluvíš, ale naštěstí můj chlap nemá zálibu v cestování ani výletění a díky bohu nesnáší kolem sebe nadměrné shromaždování lidí, takže výlety a dovolené jsou naštěstí pasé. A abych pravdu řekla, ano občas na ty hajtry nadávám, ale taky bych je nesvěřila do rukou nikomu dalšímu, jakože vrátím se za týden udělej to a to. Mám také své zaběhlé koleje, koním to tak vyhovuje, jsou na něco zvyklý vím jistě, že nikdo do puntíku neudělá to či ono co bych nakázala. Oželím dovolenou a výlety, ale ano mývám za ty roky dřiny občas období kdy se mi prostě fáakt nic nechce a vše dělám s absolutní nechutí a dělám jen to nejnutnější. Ale pro koně absolutně vše tak jak jsou zvyklý.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.159.147
Za chlapy říkám že to jde ale záleží na tom jak to taky pojme ta holka,u koní jsem se pohyboval od mala,pamatuju doby kdy ve stáji skoro žádný holky nebyli(u dostiháků a vozatajství),po revoluci se to všechno dost otočilo dnes je to hodně ženská záležitost hlavně ve sportu(parkur,drezura),což je hodně česká specialita špičkoví jezdci ve světě hlavně dostihy a parkur jsou většinou chlapi(jen konstatuji v žádném případě to není nějaká urážka žen),pohyboval jsem se v parkurové,military a později drezurní stáji kde byli většinou holčičky bohatých rodičů většinou z bytovek,které měli zaplaceno drahé ustájení a jen se vozili,černou práci okolo za ně dělali zaměstnanci.To bylo jen samej ňufánek,bobánek atd. Celkově tyto holky si asi těžko najdou někoho na vztah.Takže asi tak nějak.Samozřejmě tolerance musí být oboustranná.Ovšem i to není zárukou že vztah bude fungovat.Měl jsem přítelkyni která si chtěla pořídit koně byl jsem ze začátku trochu proti i když mám koně rád,kvůli tomu že po ukončení školy ještě nepracovala a tudíž měla sotva finance pro sebe,říkám jí kůň to je starost a velice finančně náročná,klidně si ho kup až budeš mít prostředky na ustájení,krmení,veterinu atd. a já ti s ním pomůžu,tak ji ho nakonec koupil tatínek a dopadlo to jak jen mohlo koupili koně kterej byl ze sportu zničenej,holka zase nepracovala,sotva měla na ustájení,veterinu jsem platil já,stejně jako krmení atd. jezdil za koněm do stáje když nemohla,ale stejně jsem byl u toho ten špatnej i když jsem se snažil co to jen šlo bohužel jsem na ukor jejího koně šidil svoje zvířata kterých mám také několik,nicméně mě to zase chytlo a už mám zamluveného svého koně a chtěl bych se zabývat chovem Furioso koní které měl můj děda.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.231.118
Ve vztahu je to vždy o kompromisu a toleranci, nemusí ty koně milovat, ale měl by pochopit že je to vaše záliba, která vyžaduje spoustu času i peněz. V podstatě máte dvě možnosti. Buď se domluvit, že občas spolu někam zajedete (i vy byste měla učinit kompromis) a on vám koně nebude vyčítat, nebo se rozejít.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.33.66
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
jde to vubec dohromady? jsme spolu rok a porad jen posloucham ze jsou to hajzlove ze jsem s nima furt. ze je mam raci nez jeho ze uz ho to nebavi jak se vse toci jen kolem koni...
No já jsem už na začátku každému nápadníkovi vysvětlila, že nemá na vybranou a že si mě bude muset vzít i s tou kobylou:) Snažit se udělat z holky od koní obyčejnou domácí puťku - to znamená vyrobit nešťasnýho člověka. A nešťasná ženská není tvor, se kterým by mužský vydržel.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.139.43
Od té doby co mám vlastního koně doma, jsem vystřídala dva chlapy. A bylo znát, který je z města a který z vesnice. Tomu z města to trvalo déle, než si na má 4-nohá zvířátka zvykl, že u něho nemohu být celý víkend, že musím jít jezdit, krmit, apod., že to není jen vození zadku, ale práce. Druhý to zas pochopil skoro hned. Sice chvíli žárlil, že nejsem pořád s ním a že musím makat, ale pak pochopil, že když mi u koní pomůže, tak že mám pak více času na něj Takže nyní mám 2 koně, staráme se o ně oba dva a chlap pořád mrčí, že by se chtěl taky naučit jezdit
Nějak se to po těch 2 letech změnilo ;) Takže záleží na charakteru chlapa, jeho přístupu ke zvířatům a práci, ale asi bych od městskýho kluka/chlapa nečekala, že se bude s vášní hrabat v hnoji
a samozřejmě záleží i na věku :)
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.11.29
No, jsem z města, se svým předchozím přítelem jsme společně u koní začínali, pak jsme si nějaké pořídili, časem jsme se rozešli jako přátelé a on si vzal koňařku a u koní zůstal. Já se odstěhovala na malou ves k příteli zemědělci. Zvířata má rád, ovšem kromě mého koně, kobylu jsme si přivezla se sebou, ale až jsme si našla práci a pro ní ustájení. Stejně mi ji často vyčítal, že je to zbytečnost, že do ní jen cpu peníze(pouze svoje), prostě kecy, ačkoli sám má kromě své práce ještě pole, traktory a celý den není vidět.
Když jsme o kobylu tragicky po pár letech co tu byla přišla, chtěla jsem si koupit nového koně(za své, mám na to), ale to mi řekl rovnou, buď se vystěhuju, nebo kůň nebude. Naštěstí mi známá nabýdla ježdění svého valáška, jen za přispění na ustájení, tak jsem zůstala, ale co si budem povídat, vlastní kůň je vlastní kůň. Tak mám na sebe vztek, že se nesbalím a nejdu o dům dál. Toho koně neživil, neměl ho doma, čas mi taky nezabíral, koník byl ustájen blízko. Kdyby mi začal vyčítat i to, že 1-2x si jdu zajezdit na valachovi, tak mizím.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.180.30
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ma sve zaliby ale moc jich neni , a proste jde o to ze by chtel jezdit furt nekdam pryc a ja nemuzu nechat doma ctyri kone a jet si nekam na dovolenou nebo nekolika denni vylet.. Vse si delam sama takze nemam nikoho kdo by za me zaskocil a hlavne abych se priznala ani se mi nikam nechce.
Mame uz takove zabehle rytualy. Rano se nakrmi a jdou ven, jsou tam do vecera, prijdou do cistych mastalek a jdou spat. kazdy den to sam. Jen se na ne obcas zajdu podivat do vybehu jestli jsou zdravy a vsichni . Nejvic me mrzi ze mi je furt vycita jak je mam radsi nez jeho, atd... myslim ze se me snazi dohnat k prodeji a to i pres to ze na to neda ani korunu. vse si financuju z vlastnich zdroju
Mám to podobne ako ty - muž nekoniar, 3 kone doma. Môj je o dosť tolerantnejší, ale možno je to len tým, že mojimi koňmi nikdy "netrpel" to znamená, že si ich aj sama financujem aj mám zabezpečené, že v prípade mojej neprítomnosti sa o ne postarajú kamarátky čo ku mne za to chodievajú zadarmo jazdiť. Takže môj chlap v podstate vôbec nepociťuje, že máme kone. Zvykol si na ne, keď som bola zopárkrát na služobke dokonca ich aj ráno nakŕmil a pustil do výbehu (kamoška mu nachystala kýbliky podľa mien :D ) ale viem, že ak by som ho tým "obťažovala" denne, alebo by musel počúvať že niekam nejdem lebo kone.. to by bol asi začiatok konca. Takto raz do roka niečo opraví ak treba, alebo nakŕmi a keď prídu jeho kamaráti to sa zato hneď pochváli aké máme (MY) krásne kone :D
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.251.196
Musím se přiznat, že mám asi neskutečné štěstí. Mám 19 manžela a aon občas mi koně vyčetl, ale dalo by se to spočítat na prstech jedné ruky. Máme společnou kasu celou dobu co jsme spolu takže na koně mi vlastně i přispívá, ale na druhou stranu manželka není otrok, takže i když jsem byla s dětmi doma nebo z jiných důvodů neměla práci tak nikdy neřekl že si mám vybrat nebo že mu vadí že je živíme s jeho výplaty. Když nemůžu, koně obstarat není problém, vše se naučil, třeba dnes ráno vstal dřív než já a protože mi večer nebylo dobře, tak mě nechal spát a vzal naše tři miláčky a odvedl je na pastvu.Naučil se jezdit, jen základ, ale koni nepřekáží a zvládá všechny chody. Občas jezdíme spolu , když je tu kopytář drží nohy a nevyčítá mi to.
S chlapem který by mě tím nějak držel pod krkem bych prostě být nemohla. Jsem stejná jako naši koně, čím víc se na mě tlačí tí víc jdu proti až se naštvu uteču ;)
Jde o to jestli vám za to ten chlap stojí. jestli je jinak úžasný, můžete koně prodat, nechat si jednoho a dát ho na ustájko, ale pokud váháte ve více oblastech, tak asi není co řešit ;)
hodně štěstí
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.18.68
Dala bych mu kopačky ... ještě vás zkazí -_-
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.18.68
Pryc s nim!
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.18.68
Pryc s nim!
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.16.91
Pokud je to jak píšete, pusťe ho k vodě..já osobně bych nesnesla, aby se můj muž vyjadřoval o mých koních jako o hajzlech atd. Pokud vás po roce nedokáže respektovat, tak za dva roky vás rozcupuje i s koňma. Pokaždé, když k nim půjdete, budete mít pocit provinění...budete pod tlakem a ze života budete mít velké h.... Taky jsem měla něco podobného doma. Prvně hrozně chtěl koně, tak jsem ke svým ještě přikoupila..pak zjistil kolik je kolem koní práce a to mi pomáhal minimálně. A začal říkat, jak nemůžeme mít děti, protože já budu furt u koní a že si nepřeje, abych každé ráno a večer musela ke koním. Vydeptal mě takovým způsobem, že jsem pomale nevěděla, jak se jmenuju, pořád ubrečená. Dala jsem mu v posledním záchvěvu zdravé mysli vale a teď mám manžela, kterej sice remcá, s koňma mi moc nepomůže, ale udělá technické věci okolo, navozí seno, vyveze hnůj atd. Občas sice poslouchám kecy, že kašlu na rodinu, ale má svým způsoem pravdu..protože dělat tolik koní, co máme prostě nejde na půl, tím člověk musí žít a rodina s ním. Můžu jet i na závody, sice né každej víkend, ale toleruje to. Jinak to, co popisujete zažívá spousta kamarádek a to mají u mě jednoho koně ustájeného, nemusí pracovat kolem, jen dojdou párkrát za týden jezdit a už je to problém...takže v tom nejste sama, je to globální problém..jinak já jsem u koní téměř celý den, živí mě to, ale doma o tom s mužem téměř nemluvím, aby byl klid, pač tahat mu koně ještě večer do baráku, to už by nedal hodně štěstí, život je jen jeden a chlapů spousta
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.2.195
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Pokud je to jak píšete, pusťe ho k vodě..já osobně bych nesnesla, aby se můj muž vyjadřoval o mých koních jako o hajzlech atd. Pokud vás po roce nedokáže respektovat, tak za dva roky vás rozcupuje i s koňma. Pokaždé, když k nim půjdete, budete mít pocit provinění...budete pod tlakem a ze života budete mít velké h.... Taky jsem měla něco podobného doma. Prvně hrozně chtěl koně, tak jsem ke svým ještě přikoupila..pak zjistil kolik je kolem koní práce a to mi pomáhal minimálně. A začal říkat, jak nemůžeme mít děti, protože já budu furt u koní a že si nepřeje, abych každé ráno a večer musela ke koním. Vydeptal mě takovým způsobem, že jsem pomale nevěděla, jak se jmenuju, pořád ubrečená. Dala jsem mu v posledním záchvěvu zdravé mysli vale a teď mám manžela, kterej sice remcá, s koňma mi moc nepomůže, ale udělá technické věci okolo, navozí seno, vyveze hnůj atd. Občas sice poslouchám kecy, že kašlu na rodinu, ale má svým způsoem pravdu..protože dělat tolik koní, co máme prostě nejde na půl, tím člověk musí žít a rodina s ním. Můžu jet i na závody, sice né každej víkend, ale toleruje to. Jinak to, co popisujete zažívá spousta kamarádek a to mají u mě jednoho koně ustájeného, nemusí pracovat kolem, jen dojdou párkrát za týden jezdit a už je to problém...takže v tom nejste sama, je to globální problém..jinak já jsem u koní téměř celý den, živí mě to, ale doma o tom s mužem téměř nemluvím, aby byl klid, pač tahat mu koně ještě večer do baráku, to už by nedal hodně štěstí, život je jen jeden a chlapů spousta
Já mám zkušenost se dvěma partnery. S jedním jsem byla 11let. Když jsme se seznámili, měla jsem jednoho koníka doma. Později přibyl ještě jeden. koně mám u baráku, takže 2x denně krmení, kydání. Máme svoje vojtěškové seno, takže v létě sena, sláma, odvoz hnoje. NIkdy nebyl proti, i když to je chlap, který po práci tráví celý den u televize nebo v hospodě. Když jsme chtěla s něčím pomoci, remcal, později jsem se ho bála o něco poprosit, ale většinou to udělal. Párkrát do roka jsme šli spolu s koníkama na procházku. Slýchávala jsem občas, že jsem pořád u koní, proč s ním nejsem doma a nehraju TV hry a tak, ale nebylo to nic hrozného. Peníze jsme měli společné, ale jelikož krom lučního sena a pravidelného očkování atd mě koníci nic nestáli, tak ohledně peněz neremcal. ted mam dva roky patrnera nového, taky z města, ale mnohem akčnějšího, sportovce. Ten mi koně nikdy nevyčetl, nanosí vodu, jde se mnou nasekat když je doma, chodí se mnou na procházku, jeho 5letá dcera začala jezdit, takže chodíme společně ven. U ničeho neremcá, s radostí mi jde se vším pomoci. když jedu ven, věnuje se svým koníčkům, kterých má hodně. já mu taky v životě nic nevyčetla, jezdím s ním po fotbalech, fandím, podporuju ho. Stejně jako on mě Mám bezvadné rodiče, kteří se mi o koně i psy postarají, takže si můžeme v klidu odjet na pár dní. A tento vztah krásně funguje. A už bych to jinak nechtěla. POkud je kůň, nebo jiný koníček, váš život, neměl by vám v něm partner bránit. Tím utlačuje i vás a vaší osobnost a nechce vás takovou jaká jste a to je špatně.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.77.251
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
No já jsem už na začátku každému nápadníkovi vysvětlila, že nemá na vybranou a že si mě bude muset vzít i s tou kobylou:) Snažit se udělat z holky od koní obyčejnou domácí puťku - to znamená vyrobit nešťasnýho člověka. A nešťasná ženská není tvor, se kterým by mužský vydržel.
Má slova
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.217.210
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Můj chlap mě to vyčítal dokud si nepořídil koně vlastního byl absolutní nekoňák a mohl se po že to je furt kůň potřebuje to a to, kůň je nemocný, kůň potřebuje přemístit do jiného ustájení, kůň potřebuje granule, kůň, kůň, kůň
občas se svezl ale to furt bylo řečí že si můžu bezstarostně někde zaplatit ježdění a nebude doma furt poslouchat kůň, kůň, kůň ...
náhoda však tomu trochu pomohla a byli jsme u našeho společného kamaráda nekoňáka a přišla tam náhodně jeho kamarádka kterou znám letmo od koní. A už to bylo, přemýšlím o prodeji své kobylky... prve tomu nevěnoval moc pozornosti
ale doma mi za 3dny říkal jestli se nechci jet podívat na tu naprodej, koukala jsem na něj divně a opláchle, ale přikývla jsem
no a na místě byla ruka v rukávu
přítel se do kobylky zamiloval na první pohled
a za 3dny cestovala kobylka do stáje kde jsem měla i já koně. Je to už zhruba 25let zpět, nicméně z manžela se s kobylkou stal jezeďák a dneska máme vlastní statek a polnosti. A koně by nevyměnil. Ikdyž přiznávám za ty roky už občas bývají na obtíž co si budeme povídat, roky bez dovolené, člověk v neustálém zápřahu a tak někdy přemýšlím jestli by mi bez koní nebylo líp. Bylo a to hlavně po finanční stránce a po stránce dopočinku, ale jak se znám za týden bych byla absolutně bez sebe táhla bych domů koně dalšího.
Takže ty co máme prostě máme a mít budeme.
Je to prostě o toleranci.
, něco podobného mám teď doma. To bylo pořád: " Zas musím poslouchat o těch herkách!?!"
A teď má práci s koň ma v lese k té pilařině a já každý den poslouchám o úúúžasném koníčkovi a jak mu rozčesal hřívu, krásně, a jak si to užívá na pastvě, kde je dýl než ostatní a vůbec nejlíp pracuje ze všech koní, jen kdyby ho ty hovada tak neotravovaly, ňuňátko jedno.....no prostě třikrát horší, než kdy já
Nicméně, není to můj první vztah v životě, žeano, a současný přítel je milovník zvířat všeobecně. Předchozí spíš žárlili, nebo byli koňáci sami.
Zadavatelce bych doporučila zamyslet se, jestli někdy hodlá čelit ultimátu typu "já, nebo koně" (a vybrat si koně, samozdřejmě) , nebo si na chlapa udělat trošku víc času a bude se více krotit ohledně hovorů na toto téma- nemůžeme být přece sobci a vztah je vždycky spíš o kompromisech a vzájemném dialogu, ne o prosazování vlastního já na úkor toho druhého....
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.230.254
Můj chlap, jsme spolu 10 let, mi řekl, že je lepší, když jsem u koně, než kdybych vysedávala někde v hospodě a chlastala. Jezdí na turnusy do práce i na 4 týdny a tak aspoň nemusí přemýšlet, co asi doma dělám, protože to ví...
Ze začátku sice občas frfňal, že jsem u nich moc, ale naučila jsem se, kde je ta rozumná míra.
Situace se zlepšila, když se mi podařilo ho zapojit do koňského provozu i když je nekoňák. Jezdíme spolu na závody jako tým, on mi dělá řidiče vozíku, technické zázemí a podporu ze země (vytrvalost) a někdy se až divím, jak ho baví hledat chladící body, když jsou špatně označené nebo jak s téměř fanatickým výrazem vyjíždí z místa startu, aby byl na prvním chladícím bodě dřív než já či jak zaníceně pomáhá chladit před vstupem do veteriny a sonduje, co kde kdo říká z komsařů, abychom si dali pozor na to a to, protože teprve začínáme .