Vzpíná se

pozvi si trenéra
ona žádná universální rada nebude třebas já musela na svýho valáška setsakra přitvrdit když ho ,,chytla" puberta a já jsem byla ta kterou musí zahodit- ale hlavně nenápadně- tj. čekal třebas 2 hod na vyjdě než jsem o půl cm povolila otěž a on mě mohl stáhnout do předklonu a vyhodil nebo taky vyhazoval- já dostala od trenéra přes mou neochotu a nespokojenost bičík a ostruhy- když prý valášek vyhodí ať se nebojím a prostě mu je zareju mezi žebra (pravda stačilo to jednou pak už trenér nejezdil na kontroly tak jsem je zahodila ) pak stačilo mu dát menší bičem- ano vyhodil znovu- dostal další chce to jen výdrž a té mě za 4 roky naučil až až a vzpínání?? prý ho mám majznout mezi uši takovým stylem že už se nepostaví- to jsem nepoužila když se začal zvedat projel mu bič těsně kolem hlavy a rozmyslel si to...
nejsem zastánce násilí a hrubé síly u koní ale když koník jinak nedá

Pro mě z nežádaného couvání vždycky nějak vyplynulo, že kůň couvá, protože se jezdec bojí. Nemyslím si, že je couvajícího koně dobré silně pobízet a snažit se zastavit pohyb zpět vyžadováním pohybu dopředu. Problém je většinou v jezdci, protože ve strachu nebo v leknutí napne svaly, zvedne ruce a táhne otěžema k sobě, předkloní a odsedne si. Když se tyhle dva protichůdné povely "stůj! jdi!" najednou zkombinují, skončí to couváním a někdy i na zadních. Někteří koně se tak naučí couvat doslova na myšlenku, jezdci stačí jen ve strachu ztuhnout, o milimetr zvednout ruku a zadek. Jestli tohle naučili vašeho koníka už předchozí majitelé, tak se to neodnaučí za den. Takže za mě - mě vždycky pomáhalo držet se v klidu, uvolnit se, netahat za otěž, napřímit ramena, zadek a nohy nechat dole. Počkat si, až kůň sám zastaví a potom po něm teprve žádat aby se rozešel, velice jemně, dát si pozor, abych ho zároveň s pobídkou netáhla otěžemi zpět a nedosáhla dalšího couvání.
Vzpínání je hodně nebezpečné - zabránit vzepnutí se většinou dá včasným otočením hlavy do strany, ale to už je trochu vyšší jezdecká. Trenér, jak vám ho doporučují přede mnou, by vám určitě pomohl, ale za mě určitě ne trenér, který vám doporučí koně majznout bičem mezi uši(!!!) - já bych takového trenéra ke svým koním nepustila ani na dohled.

V prvom rade v žiadnom prípade nesmie začať cúvať, skús ho točiť kľudne do kolečka ale nesmie cúvať, proste kôň musí ísť stále dopredu a akonáhle začne cúvať tak je prúser a tak ľahko sa z toho nedostaneš ale to už vieš A jedna vec čo ti pomôže je martingalová vidlica pripevnená priamo na podbrušník ale nieje to riešenie len predídeš vzpínaniu.

Zvádnu si ho,jezdim pod treneren. Jen prostě bych ho to chtěla nějak odnaučit ale vím že to nebude hned ale snad časem.. je to uplny zlaticko ale v jednu chvili zrapli a jde se vzepnout prostě,zkusím tady radu od paní s tým uplně klidným tělem a kdyby to časem nešlo tak těmi martingaly..děkuju mockrat :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pro mě z nežádaného couvání vždycky nějak vyplynulo, že kůň couvá, protože se jezdec bojí. Nemyslím si, že je couvajícího koně dobré silně pobízet a snažit se zastavit pohyb zpět vyžadováním pohybu dopředu. Problém je většinou v jezdci, protože ve strachu nebo v leknutí napne svaly, zvedne ruce a táhne otěžema k sobě, předkloní a odsedne si. Když se tyhle dva protichůdné povely "stůj! jdi!" najednou zkombinují, skončí to couváním a někdy i na zadních. Někteří koně se tak naučí couvat doslova na myšlenku, jezdci stačí jen ve strachu ztuhnout, o milimetr zvednout ruku a zadek. Jestli tohle naučili vašeho koníka už předchozí majitelé, tak se to neodnaučí za den. Takže za mě - mě vždycky pomáhalo držet se v klidu, uvolnit se, netahat za otěž, napřímit ramena, zadek a nohy nechat dole. Počkat si, až kůň sám zastaví a potom po něm teprve žádat aby se rozešel, velice jemně, dát si pozor, abych ho zároveň s pobídkou netáhla otěžemi zpět a nedosáhla dalšího couvání.
Vzpínání je hodně nebezpečné - zabránit vzepnutí se většinou dá včasným otočením hlavy do strany, ale to už je trochu vyšší jezdecká. Trenér, jak vám ho doporučují přede mnou, by vám určitě pomohl, ale za mě určitě ne trenér, který vám doporučí koně majznout bičem mezi uši(!!!) - já bych takového trenéra ke svým koním nepustila ani na dohled.

pardon ten trenér je dost uznávaný
Nevím tedy co byste mi doporučila Vy...
Kůň vždycky miláček z důvodů mého úrazu byl 2 týdny ježděn holčinou-samoukem která slítla i po té co valášek nenadále přešel z klusu do kroku protože se lekl... když ji takhle nechtěně zahodil poněkolikáté a ona se vždy sebrala a šla zpátky ke stájím a nechala ho být začal to zkoušet naschvál (kterýmu koni by to nedošlo že?) tak se naučil utíkat do lesa, prudce zastavovat, a vyhazovat- když jsem se vrátila do sedla já a začal to zkoušet na mě v 90% jsem to useděla tužíd po čase toho nechal ale nevysvětlila jsem mu dostatečně že se to nedělá a tak jsem si vychovala časovanou bombu-ano to nezapírám je to moje vina. po pár letech jsem po něm začala chtít něco víc než jen vyjdy- třeba aby obcválal jízdárnu na správnou nohu- co si to dovoluju žejo?? tak začal znova a mě začali utíkat nervy- bála jsem se co zas vymyslí a když se začal vzpínat prostě jsem musela zavolat trenéra- řekl mi že když už vystupoval z auta poznal že mám pěkně zákeřnou potvoru koně a navíc v pubertě- nevím jak Vy ale pokud kůň jde přes mě prostě mu jednu po końku ubalím. Jsem zastánce lehké přirozené a jako ,,vůdce" prostě používám kopání a štípání to kůń pochopí nejlíp. Byl mezi námi i problém v respektu- ze země víceméně chápal co může a nemůže ale ze sedla najednou všechno zapomněl a ,,zešílel" nenechám se zabít vlastním koněm a pokud by to znamenalo dát mu mezi uši dám mu ji- je nešika většinou když se sám vzepjal ve výběhu spadl a představa že ležím pod norikem se mi opravdu nelíbí jak jsem psala nejsem zastánce násilí ale on tu ,,jednu výchovnou" potřeboval tak nebylo co řešil- jeho důvod proč to dělal byl jediný- shodit jezdce aby měl klid

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
pozvi si trenéra
ona žádná universální rada nebude třebas já musela na svýho valáška setsakra přitvrdit když ho ,,chytla" puberta a já jsem byla ta kterou musí zahodit- ale hlavně nenápadně- tj. čekal třebas 2 hod na vyjdě než jsem o půl cm povolila otěž a on mě mohl stáhnout do předklonu a vyhodil nebo taky vyhazoval- já dostala od trenéra přes mou neochotu a nespokojenost bičík a ostruhy- když prý valášek vyhodí ať se nebojím a prostě mu je zareju mezi žebra (pravda stačilo to jednou pak už trenér nejezdil na kontroly tak jsem je zahodila ) pak stačilo mu dát menší bičem- ano vyhodil znovu- dostal další chce to jen výdrž a té mě za 4 roky naučil až až a vzpínání?? prý ho mám majznout mezi uši takovým stylem že už se nepostaví- to jsem nepoužila když se začal zvedat projel mu bič těsně kolem hlavy a rozmyslel si to...
nejsem zastánce násilí a hrubé síly u koní ale když koník jinak nedá

Tak snad není tolik jezdcu jako Vy moc,,

Ostruhy a bič...na mladého koně,,,Co vymyslíte příště...chápu,je těžké přiznat si, že to prostě nezvládnu..

A hlavně tomu chudákovi nezapomentě pak dávat pusinky a říkat jak svého koně milujete

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak snad není tolik jezdcu jako Vy moc,,

Ostruhy a bič...na mladého koně,,,Co vymyslíte příště...chápu,je těžké přiznat si, že to prostě nezvládnu..

A hlavně tomu chudákovi nezapomentě pak dávat pusinky a říkat jak svého koně milujete

nebrala jsem si to dobrovolně laskavě čtěte pozorně ostruhy jsem měla na něj jednou a to jsem měla vykloubené nohy abych ho náhodou nenakopla a bič? ano s ním jezdím ale že bych to nějak zneužívala a používala?? ne to ne spíš s ním ,,vyhrožuju" stylem hele koukni co tady mám! a pohled na bič mu vážně uškodit nemůže a že nepřiznám že to nezvládám?? proč bych si jinak volala trenéra??!! objezdila jsem v tý době většinu známých a několik trenérů aby mě pořádně potrápili a já byla schopná toho troubu zvládnout na vybavení které uznávám za vhodné- oliva nebo většinou bezudidlovka-jezdíme, ač se Vám to nebude zdát, na volné otěži s valáškem si rozumíme až na tu bombu co v něm číhala ale to už máme za sebou
miluji lidi co soudí z pár vět aniž by znali pravdu nemyslím si že jsem spolkla moudrost světa ale ke svým koním se snažím býti fér

jej to se mi vždycky líbí - někdo napíše bič a ostruhy a už je oheň na střeše a je považován za největšího tyrana na světě a nejspíš by měl být ukamenován a zahrabán co nejhlouběji do země....

Takovéhle výkřiky jsou fakt k smíchu. Je potřeba si uvědomit, že kůň je velké a silné zvíře, má také svůj rozum, který umí používat. Pakliže začne kůň být nebezpečný - vzpínání, vyhazování, kopání, kousání a jiné nemravnosti, které by mohly ohrozit jeho i člověka zdraví, tak se musí rázně zakročit. Někdy stačí málo, někdy se musí opravdu přitvrdit a to třeba i tak, že kůň dostane nepočítaně "pareliho lopatou" nebo ty ostruhy.....Koně nezačnou z ničehonic vyvádět lotroviny, jdou na to postupně, zkouší po krůčku co si můžou dovolit a pokud je jim povoleno, tak toho využijí. Vrátit je zpět do správných kolejí nemusí být vždy lahoda pro oko, ale musí to splnit účel.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pro mě z nežádaného couvání vždycky nějak vyplynulo, že kůň couvá, protože se jezdec bojí. Nemyslím si, že je couvajícího koně dobré silně pobízet a snažit se zastavit pohyb zpět vyžadováním pohybu dopředu. Problém je většinou v jezdci, protože ve strachu nebo v leknutí napne svaly, zvedne ruce a táhne otěžema k sobě, předkloní a odsedne si. Když se tyhle dva protichůdné povely "stůj! jdi!" najednou zkombinují, skončí to couváním a někdy i na zadních. Někteří koně se tak naučí couvat doslova na myšlenku, jezdci stačí jen ve strachu ztuhnout, o milimetr zvednout ruku a zadek. Jestli tohle naučili vašeho koníka už předchozí majitelé, tak se to neodnaučí za den. Takže za mě - mě vždycky pomáhalo držet se v klidu, uvolnit se, netahat za otěž, napřímit ramena, zadek a nohy nechat dole. Počkat si, až kůň sám zastaví a potom po něm teprve žádat aby se rozešel, velice jemně, dát si pozor, abych ho zároveň s pobídkou netáhla otěžemi zpět a nedosáhla dalšího couvání.
Vzpínání je hodně nebezpečné - zabránit vzepnutí se většinou dá včasným otočením hlavy do strany, ale to už je trochu vyšší jezdecká. Trenér, jak vám ho doporučují přede mnou, by vám určitě pomohl, ale za mě určitě ne trenér, který vám doporučí koně majznout bičem mezi uši(!!!) - já bych takového trenéra ke svým koním nepustila ani na dohled.

Ona taková rána mezi uši někdy dokáže zázraky :-D Koně nejsou z cukru, nesmíte to s tím nenásilím přehánět! Ono mal děti taky musíte majznout přes ruku, když opakovaně dělají něco nežádoucího! Naší kobyle se švihem mezi uši rozsvítilo - tenkrát to byla velice ošklivá situace, která potřebovala okamžité řešení. Později se to stalo ještě jednou, od té doby už nikdy. Pochopila, očividně. A stačily dvě šlupky, který ji ani nemohly bolet

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ona taková rána mezi uši někdy dokáže zázraky :-D Koně nejsou z cukru, nesmíte to s tím nenásilím přehánět! Ono mal děti taky musíte majznout přes ruku, když opakovaně dělají něco nežádoucího! Naší kobyle se švihem mezi uši rozsvítilo - tenkrát to byla velice ošklivá situace, která potřebovala okamžité řešení. Později se to stalo ještě jednou, od té doby už nikdy. Pochopila, očividně. A stačily dvě šlupky, který ji ani nemohly bolet

bude mi ho v té situaci líto,ho švihnout mezi uši ale nějaké jiné řešení už tomu nepomáhá :( ale stejně ještě nad tím budu uvažovat..

Ono u toho švihnutí mezi uši jde hlavně o to leknutí, než o nějaké brutální mlácení...To si zas někdo představuje sado maso

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ona taková rána mezi uši někdy dokáže zázraky :-D Koně nejsou z cukru, nesmíte to s tím nenásilím přehánět! Ono mal děti taky musíte majznout přes ruku, když opakovaně dělají něco nežádoucího! Naší kobyle se švihem mezi uši rozsvítilo - tenkrát to byla velice ošklivá situace, která potřebovala okamžité řešení. Později se to stalo ještě jednou, od té doby už nikdy. Pochopila, očividně. A stačily dvě šlupky, který ji ani nemohly bolet

Ne. Rána bičem nikdy nedokáže zázraky a nikdy ničemu nepomůže. Bič je jezdecká pomůcka a má se používat ke zpozornění koně a ke zvýraznění pobídek, ale nikdy k trestání koně - nikdy za účelem způsobení bolesti, vylekání, ponížení. Trenér, který postupy "majzni ho mezi uši" předává dál, vychovává další jezdce, kteří budou podobným hovadinám věřit, místo aby hledali jiné cesty.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobry den,chtěla bych poradit. Mám nového koně A1/1 a ten má už od byvalých majítelů ve zvyku se venku při nějaké praci třeba procválání a zastavím a pak chci rozejít tak se naštve a udělá to jako by ze schválnosti a začne couvat a jak pobízím tak ještě více a jde na zadní,nemá někdo nějaké rady/tipy jak to koně odnaučit? když ho potrestám tak se naštve ještě více a dělá to tím tuplmem víc..Ale za vyjíždku mi to udělá jen v jeden okamžik a vzpíná se chvíli a pak v pohodě,ale na jízdarně nic..jen prostě venku..neměl by někdo radu jak s tím pryč? Děkuji mockrát

Mohu souhlasit s tím, že když se kůň zvedá, dát mu mezi uši. Je to vyzkoušené, kamarádce to pomohlo. S tím couváním. Tohle mi dělala kobyla také, tak jsem jí nechala, aby si nacouvala do stromu a dala pokoj. Pak když ne venku, to na mě zkusila na jízdárně, tak jsem jí opět nechala o něco narazit a už to nedělala.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ne. Rána bičem nikdy nedokáže zázraky a nikdy ničemu nepomůže. Bič je jezdecká pomůcka a má se používat ke zpozornění koně a ke zvýraznění pobídek, ale nikdy k trestání koně - nikdy za účelem způsobení bolesti, vylekání, ponížení. Trenér, který postupy "majzni ho mezi uši" předává dál, vychovává další jezdce, kteří budou podobným hovadinám věřit, místo aby hledali jiné cesty.

a jakou jinou cestu doporučuješ?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ne. Rána bičem nikdy nedokáže zázraky a nikdy ničemu nepomůže. Bič je jezdecká pomůcka a má se používat ke zpozornění koně a ke zvýraznění pobídek, ale nikdy k trestání koně - nikdy za účelem způsobení bolesti, vylekání, ponížení. Trenér, který postupy "majzni ho mezi uši" předává dál, vychovává další jezdce, kteří budou podobným hovadinám věřit, místo aby hledali jiné cesty.

a jakou jinou cestu doporučuješ?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jej to se mi vždycky líbí - někdo napíše bič a ostruhy a už je oheň na střeše a je považován za největšího tyrana na světě a nejspíš by měl být ukamenován a zahrabán co nejhlouběji do země....

Takovéhle výkřiky jsou fakt k smíchu. Je potřeba si uvědomit, že kůň je velké a silné zvíře, má také svůj rozum, který umí používat. Pakliže začne kůň být nebezpečný - vzpínání, vyhazování, kopání, kousání a jiné nemravnosti, které by mohly ohrozit jeho i člověka zdraví, tak se musí rázně zakročit. Někdy stačí málo, někdy se musí opravdu přitvrdit a to třeba i tak, že kůň dostane nepočítaně "pareliho lopatou" nebo ty ostruhy.....Koně nezačnou z ničehonic vyvádět lotroviny, jdou na to postupně, zkouší po krůčku co si můžou dovolit a pokud je jim povoleno, tak toho využijí. Vrátit je zpět do správných kolejí nemusí být vždy lahoda pro oko, ale musí to splnit účel.

Souhlasím. Po zkušenosti, když kobyle do výběhu chodili divočáci mi začala strašně blbnout a všeho se lekat, bylo jí i jedno, že tím úskokem jsme napálili do stromu (dělala to i ve cvalu). Dlouho jsem s ní měla trpělivost, čeho se lekla, šla jsem s ní k tomu nechala očuchat, třeba i zahýbala tou věcí. Když se začala lekat u lopuchu okolo kterého šla před 15min. došla mi trpělivost. Zapůjčila jsem si ostruhy (né ostré) a když mi takhle uskočila a dělala že se strašně lekla, na tu stranou, kterou uskočila jsem jí tam dala tu ostruhu (ne hrubě) od té doby je pokoj.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ne. Rána bičem nikdy nedokáže zázraky a nikdy ničemu nepomůže. Bič je jezdecká pomůcka a má se používat ke zpozornění koně a ke zvýraznění pobídek, ale nikdy k trestání koně - nikdy za účelem způsobení bolesti, vylekání, ponížení. Trenér, který postupy "majzni ho mezi uši" předává dál, vychovává další jezdce, kteří budou podobným hovadinám věřit, místo aby hledali jiné cesty.

Ale pomůže, rána (tedy plesknutí) jedno čím, rukou, bičem ve správný čas pomůže koni uvědomit si, že dělá něco špatně. Jak jinak mu to chcete vysvětlit? A není to za účelem, že bych mu chtěla ubližovat, ale je to právě to upozornění, aby mě začal vnímat.
Naše kobyla ve cvalu vyhazovala, párkát švihnutí otěží přes zadek při vyhození ji to odnaučilo. Jinak se mnou kůň při vzpínání přepadnul, kobyla má bohužel špatný zvyk, když někam nechce, začne se vzpínat, jednou to sama přehnala, vzepjala se tak, že ztratila rovnováhu, a spadla dozadu. Mě zachránil strom, který kobylu při pádu zastavil, svezla se po něm a já měla čas se odkulit z dosahu koně. Víckrát bych to už zažít nechtěla, není to příjemný pocit, když čekáte, kdy vás kůň zavalí. To jí radši dám třeba za ty uši, pokud ji to napraví hlavu. Jinak je to pohodářka, jen si někdy postaví hlavu. Ještě se nám osvědčilo při vzepnutí, cuknout z jedné strany otěží, tím koně dostanete dolů, a okamžitě stočit na kruh, to má "odměnu" za zlobení.

To jsou zase rady panečku... Uvědomte si někteří, že kůň má okolo 500 kilo, v některých případech i víc a kolik máte vy? 50? 60? 70? kilo?? Vidíte ten rozdíl? Raději koníčka chudáčka nebouchnu, aby ho to nebolelo, to raději pojedu já sanitkou polámaná na třikrát, že jo? Nehledě na to, že práh bolesti mají taky úplně jiný. Kdo říká, že svého koně nikdy nebouchl tak kecá a pokud ne, tak je mi jasné, jak to vypadá. Koně si mezi sebou řeší hiearchii právě štípáním, kousáním, odháněním, kopáním apod - vždyť to sami vidíte ve výběhu. Stále si myslíte, že když kůň přeroste člověku (byť jeho vinou či nikoli) přes hlavu nemá člověk být dominantnější a prosadit si svoje? Pokud koně svého jezdce prokouknou, dělají to. A žádným ty jseš hodnej koníček, ty jsi mě hezky shodil opravdu neplatí, že se mu vás zželí a už to neudělá

Já sama mám plňase, a tak vím, že to jsou velice vnímaví a citliví koně, takže "řezat", kopat apod. u nich moc neřeší, jelikož jsou impulsivnější, tak jsou jejich reakce občas trochu prudší než u teplokrevníků. V případě zadavatelky bych dělala to samé, jak tady někteří radí, to plácnutí mezi uši opravdu pomáhá, stačí normálně rukou a hotovo, kůň to sotva cítí a jde jak už tady psali nademnou o ten šok, kůň to nečeká a zapamatuje si, že když udělá něco, co se nedělá přijde trest a příště si to rozmyslí. Ono to bude trvat, ale když se člověk bude snažit a bude si trvat pevně na svém, koně nebude bavit stále se "prát" s jezdcem a raději energii použije ve výběhu, než nějaké stavění či další věci s jezdcem, kterej je parták a MUSÍ ho poslouchat a spolupracovat - pak sám z toho ten kůň má radost. Kůň není od přírody zlý a zákeřný, to jen hloupí lidé z něj udělali. Ono opravdu i ten bič a ostruhy mohou pomoci - jde pouze o osobnost koně a co na něj bude nejlépe platit, každý kůň je trošku jiný.

Jinak chci dodat ještě jednu věc - bič ani ostruhy se nedělaly proto, aby koně týraly či ponižovaly apod. jak jsem zde četla, ale pouze jako zesílení pobídky v určitém momentu a nejsou zlo, pokud jsou použité správně, správně citlivě a místně a je jedno, zda je kůň tříletý či patnáctiletý ostřílený kůň.

Nečetla jsem vše, ale představte si situaci z koňského pohledu. Kůň jde a z nějakého důvodu se zastaví a začne se vzpínat. Proč to dělá? - Asi proto, že je někde problém - má strach, vy máte strach a ten kůň nemá oporu a je naprostý nesmysl toho koně hnát dopředu, pobízet, či nějak trestat a pokud od problému začne couvat, tak už tumplem. Vše to souvisí s jezdcem - kůň nemá oporu v jezdci, nedůvěřuje mu a proč by tedy měl jít někam, jezdce poslouchat, když mu nevěří? Co když je za tím křovím lev? Viděli jste někdy, že by matka své hříbě přemlouvala nebo hnala někam, kde to pro něj není bezpečné? Musíte koně naučit, aby vám věřil a vyřešit si s ním rytmus - tedy když řeknu jdi rovně, tak půjde rovně dokud neřeknu jinak, i za cenu toho, že se mi vyhne kaluži, vodě, čehokoliv, rytmus je vždy nejdůležitější, protože když kůň nemá nebo ztratí při práci rytmus, tak tuhne. Není uvolněný a pokud začne tuhnou i jezdec - pohne rukou, zadkem, pobídne, tak mu tím jen a jen přitíží. Takže buď jděte zpět na jízdárnu a pracujte na důvěře a rytmu a nebo když se vám kůň začne vzpínat, tak raději slezte a veďte ho na ruce. Hlavní je netuhnout, nepobízet, když kůň nechce. Je vždy důležité potlačit lidské instinkty - přemluvání, půjdeš nebo dostaneš, apod. Je to u lidí, u mnoha jezdců, hodně zažité, ale naprosto proti koňskému myšlení, koňskému světu. A my lidé by jsme se tomu měli přizpůsobit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nečetla jsem vše, ale představte si situaci z koňského pohledu. Kůň jde a z nějakého důvodu se zastaví a začne se vzpínat. Proč to dělá? - Asi proto, že je někde problém - má strach, vy máte strach a ten kůň nemá oporu a je naprostý nesmysl toho koně hnát dopředu, pobízet, či nějak trestat a pokud od problému začne couvat, tak už tumplem. Vše to souvisí s jezdcem - kůň nemá oporu v jezdci, nedůvěřuje mu a proč by tedy měl jít někam, jezdce poslouchat, když mu nevěří? Co když je za tím křovím lev? Viděli jste někdy, že by matka své hříbě přemlouvala nebo hnala někam, kde to pro něj není bezpečné? Musíte koně naučit, aby vám věřil a vyřešit si s ním rytmus - tedy když řeknu jdi rovně, tak půjde rovně dokud neřeknu jinak, i za cenu toho, že se mi vyhne kaluži, vodě, čehokoliv, rytmus je vždy nejdůležitější, protože když kůň nemá nebo ztratí při práci rytmus, tak tuhne. Není uvolněný a pokud začne tuhnou i jezdec - pohne rukou, zadkem, pobídne, tak mu tím jen a jen přitíží. Takže buď jděte zpět na jízdárnu a pracujte na důvěře a rytmu a nebo když se vám kůň začne vzpínat, tak raději slezte a veďte ho na ruce. Hlavní je netuhnout, nepobízet, když kůň nechce. Je vždy důležité potlačit lidské instinkty - přemluvání, půjdeš nebo dostaneš, apod. Je to u lidí, u mnoha jezdců, hodně zažité, ale naprosto proti koňskému myšlení, koňskému světu. A my lidé by jsme se tomu měli přizpůsobit.

Tohle je zvláštní pojetí výchovy a výcviku.
Nepobízet ,když kůň nechce?To znamená co? Čekat ,nejlépe vedle něj na zemi,až se mu chtít bude?Třeba několik let?A co když se mu nikdy chtít nebude?A jak mu dát citlivě najevo,že třeba po pár dnech čekání už nastal čas chtění?
Ztratí při práci rytmus.Takže ,když s vámi vyhne kaluž ,a vás třeba obouchá o stromy,to nevadí.Hlavně,že jde rytmicky.Jen nehnout zadkem ani rukou,aby jste chudinkovi nepřitížila.
Když se ještě k tomu,uvolněně ,v rytmu postaví na zadní,tak tedy slezem a počkáme.Jestli to ovšem stačíme...
Sice jste mu řekla,že má jít rovně,ale on vyhýbá cokoli.To zas už tak úplně rovně není.No vem to čert,hlavně nepobízet a neztratit rytmus.To si dosti protiřečí.
Na jízdárně natrénovat tu důvěru?Jak?Nainstalujeme lvy a tygry za písmena obdélníku?
Z koňského pohledu,myšlení a světa si troufám tvrdit,že by se člověk mohl zredukovat na žrádlo.Takže ,budete li svému miláčkovi pravidelně sypat do krmelce a jinak ho neotravovat,to by mohlo být to pravé pro koňský svět.
Už vidím,jak se všichni staneme ohleduplnými,budeme za naše drahé citlivé platit tisíce měsíčně a bude nám stačit se koukat,jak pěkně papají?To už by vyšla levněji permanentka do ZOO.
Kdepak,své lidské instinkty potlačovat nehodlám.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tohle je zvláštní pojetí výchovy a výcviku.
Nepobízet ,když kůň nechce?To znamená co? Čekat ,nejlépe vedle něj na zemi,až se mu chtít bude?Třeba několik let?A co když se mu nikdy chtít nebude?A jak mu dát citlivě najevo,že třeba po pár dnech čekání už nastal čas chtění?
Ztratí při práci rytmus.Takže ,když s vámi vyhne kaluž ,a vás třeba obouchá o stromy,to nevadí.Hlavně,že jde rytmicky.Jen nehnout zadkem ani rukou,aby jste chudinkovi nepřitížila.
Když se ještě k tomu,uvolněně ,v rytmu postaví na zadní,tak tedy slezem a počkáme.Jestli to ovšem stačíme...
Sice jste mu řekla,že má jít rovně,ale on vyhýbá cokoli.To zas už tak úplně rovně není.No vem to čert,hlavně nepobízet a neztratit rytmus.To si dosti protiřečí.
Na jízdárně natrénovat tu důvěru?Jak?Nainstalujeme lvy a tygry za písmena obdélníku?
Z koňského pohledu,myšlení a světa si troufám tvrdit,že by se člověk mohl zredukovat na žrádlo.Takže ,budete li svému miláčkovi pravidelně sypat do krmelce a jinak ho neotravovat,to by mohlo být to pravé pro koňský svět.
Už vidím,jak se všichni staneme ohleduplnými,budeme za naše drahé citlivé platit tisíce měsíčně a bude nám stačit se koukat,jak pěkně papají?To už by vyšla levněji permanentka do ZOO.
Kdepak,své lidské instinkty potlačovat nehodlám.

Chápu, že je to těžké si přiznat a pochopit to, když máte možná několik let zažité něco jiného. Ale pokud posbíráte více informací ohledně chování koně ve stádě a aplikujete to na jezdecké umění, tak vám to vše bude dávat smysl a takový problém jako vzpínání, neprojetí kaluží, nedůvěru, apod. nebudete snad nikdy řešit.
Abych odpověděla na otázky - nepobízet, když kůň nechce znamená to, že jak jsem psala - matka své hříbě také nepošle do křoví za lvem - kůň se někde něčeho bojí a lidský instinkt a klasické lidské řeči říkají - dostaň ho tam, nesmí vyhrát, musí vědět kdo je pán a dej mu ten ,,problém,, očuchat, ať ví, že se toho nemá bát. Což je blbost. Pokud kůň ve vás má tu správnou důvěru a respekt, tedy uznává vás jako ,,vůdčího koně,, tak ví, že když vůdčí kůň někam jde, je v klidu, tak tam není nebezpečí, když se něčeho lekne a vůdčí kůň zůstane v klidu, tak to bylo v pořádku a jede (pase se ) dál. Věřte mi nebo ne, ale když jsem toto poprvé aplikovala, tak jsem se nestačila divit - koně jsem nepobízela, když se něčeho bál, jela jsem jinak a ono hele, za pár dní tam prošel bez mrknutí oka - jen si stačilo říct - buď v klidu, pokud budu v klidu já, bude v klidu kůň a nebude vyhledávat problém.
Ztratí při práci rytmus, obouchá o stromy - já jsem neřekla, že když nechce projít kalaží, tak to má vzít kudy chce - spíše naopak, pokud cítím, že mi kůň tuhne pod zadkem, zpomaluje, tak to buď raději obrátím a jedu jinudy, nebo se nějak vyhnu - kůň s tou kaluží nemá problém, on tu kaluž moc dobře zná, má jich ve výběhu určitě dostatek a tam se jim nevyhýbá, on má problém s vámi! Vám nedůvěřuje a nechce s vámi tu kaluž projít, protože co kdyby byla 3 metry hluboká a on se tam utopil? A to že se postaví na zadní už má nějaký problém před tím, něco před tím následovalo a vzpínání je jen důsledek - reakce na jinou událost.
Rovně, vyhýbá - ano, raději ať vyhne, raději ať mi neprojde osmičky, co jsem chtěla, ale hlavně aby neztratil rytmus, protože to že mi vyhnul si pořeším cvičením, později, až bude povolnější, ale pokud mi ztratí rytmus, tak mi ten kůň tuhne, není uvolněný, ale bez uvolněného koně není dobrá práce. Samozřejmě, že pokud je vše tak jak má být - tak pokud řeknu rovně klusem, tak půjde hory nedoly ;)
Jak trénovat důvěru? Stačí, když k tomu koni budete spravedlivá ;) Budete férová, jako vůdčí kůň - tedy nenecháte si zasahovat do osobního prostoru, kůň nebude žrát ve vaší přítomnosti, netrestáte za špatně provedenou věc, pobízíte tak jak máte a kdy máte, atd. To že vám kůň projde kolem lva je už výsledek práce - vy toho koně děsit, tedy schválně ho do stresující situace navést a běž očuchej si to vždyť tam nic není. Ten kůň vám musí věřit a chtít to s vámi projít, protože ví, že se mu tam nic nestane - např. nastupování do hengru, nacpete toho koně tam ač nechce nebo chce, nebo si počkáte, ať tam bude chtít nastoupit sám - teď nemyslím to, že si stoupnete vedle něj a čekáte, ale samozřejmě k tomu dáte určité pobídky (toto je trošku něco jiného no, říkáte si, kde je ten rytmus - tady toho koně něco učím, nastoupit do děsivého hengru, ale kaluž zná - asi tyto rozdíly neumím podat do slov :D )
Z koňského pohledu by jste nemohla nic, protože k těm koním nepatříme, ale co naděláme, chceme to no :D A nikdo neřekl, že na ně jenom citlivě, to víte že občas lítá tušírka, ale na za trest, ale jako zesílení pobídky - šéfová upozorní, ale pak kousne.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Chápu, že je to těžké si přiznat a pochopit to, když máte možná několik let zažité něco jiného. Ale pokud posbíráte více informací ohledně chování koně ve stádě a aplikujete to na jezdecké umění, tak vám to vše bude dávat smysl a takový problém jako vzpínání, neprojetí kaluží, nedůvěru, apod. nebudete snad nikdy řešit.
Abych odpověděla na otázky - nepobízet, když kůň nechce znamená to, že jak jsem psala - matka své hříbě také nepošle do křoví za lvem - kůň se někde něčeho bojí a lidský instinkt a klasické lidské řeči říkají - dostaň ho tam, nesmí vyhrát, musí vědět kdo je pán a dej mu ten ,,problém,, očuchat, ať ví, že se toho nemá bát. Což je blbost. Pokud kůň ve vás má tu správnou důvěru a respekt, tedy uznává vás jako ,,vůdčího koně,, tak ví, že když vůdčí kůň někam jde, je v klidu, tak tam není nebezpečí, když se něčeho lekne a vůdčí kůň zůstane v klidu, tak to bylo v pořádku a jede (pase se ) dál. Věřte mi nebo ne, ale když jsem toto poprvé aplikovala, tak jsem se nestačila divit - koně jsem nepobízela, když se něčeho bál, jela jsem jinak a ono hele, za pár dní tam prošel bez mrknutí oka - jen si stačilo říct - buď v klidu, pokud budu v klidu já, bude v klidu kůň a nebude vyhledávat problém.
Ztratí při práci rytmus, obouchá o stromy - já jsem neřekla, že když nechce projít kalaží, tak to má vzít kudy chce - spíše naopak, pokud cítím, že mi kůň tuhne pod zadkem, zpomaluje, tak to buď raději obrátím a jedu jinudy, nebo se nějak vyhnu - kůň s tou kaluží nemá problém, on tu kaluž moc dobře zná, má jich ve výběhu určitě dostatek a tam se jim nevyhýbá, on má problém s vámi! Vám nedůvěřuje a nechce s vámi tu kaluž projít, protože co kdyby byla 3 metry hluboká a on se tam utopil? A to že se postaví na zadní už má nějaký problém před tím, něco před tím následovalo a vzpínání je jen důsledek - reakce na jinou událost.
Rovně, vyhýbá - ano, raději ať vyhne, raději ať mi neprojde osmičky, co jsem chtěla, ale hlavně aby neztratil rytmus, protože to že mi vyhnul si pořeším cvičením, později, až bude povolnější, ale pokud mi ztratí rytmus, tak mi ten kůň tuhne, není uvolněný, ale bez uvolněného koně není dobrá práce. Samozřejmě, že pokud je vše tak jak má být - tak pokud řeknu rovně klusem, tak půjde hory nedoly ;)
Jak trénovat důvěru? Stačí, když k tomu koni budete spravedlivá ;) Budete férová, jako vůdčí kůň - tedy nenecháte si zasahovat do osobního prostoru, kůň nebude žrát ve vaší přítomnosti, netrestáte za špatně provedenou věc, pobízíte tak jak máte a kdy máte, atd. To že vám kůň projde kolem lva je už výsledek práce - vy toho koně děsit, tedy schválně ho do stresující situace navést a běž očuchej si to vždyť tam nic není. Ten kůň vám musí věřit a chtít to s vámi projít, protože ví, že se mu tam nic nestane - např. nastupování do hengru, nacpete toho koně tam ač nechce nebo chce, nebo si počkáte, ať tam bude chtít nastoupit sám - teď nemyslím to, že si stoupnete vedle něj a čekáte, ale samozřejmě k tomu dáte určité pobídky (toto je trošku něco jiného no, říkáte si, kde je ten rytmus - tady toho koně něco učím, nastoupit do děsivého hengru, ale kaluž zná - asi tyto rozdíly neumím podat do slov :D )
Z koňského pohledu by jste nemohla nic, protože k těm koním nepatříme, ale co naděláme, chceme to no :D A nikdo neřekl, že na ně jenom citlivě, to víte že občas lítá tušírka, ale na za trest, ale jako zesílení pobídky - šéfová upozorní, ale pak kousne.

Jinak ještě k té první otázky - nepobízet, když nechce - tu odpověď jsem aplikovala na konkrétní situaci té kaluže např. Samozřejmě, že pokud jsem na jízdárně, v terénu a chci naklusat a kůň nereaguje na jemnou pobídku, tak pobídnu silnější pobídkou.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Chápu, že je to těžké si přiznat a pochopit to, když máte možná několik let zažité něco jiného. Ale pokud posbíráte více informací ohledně chování koně ve stádě a aplikujete to na jezdecké umění, tak vám to vše bude dávat smysl a takový problém jako vzpínání, neprojetí kaluží, nedůvěru, apod. nebudete snad nikdy řešit.
Abych odpověděla na otázky - nepobízet, když kůň nechce znamená to, že jak jsem psala - matka své hříbě také nepošle do křoví za lvem - kůň se někde něčeho bojí a lidský instinkt a klasické lidské řeči říkají - dostaň ho tam, nesmí vyhrát, musí vědět kdo je pán a dej mu ten ,,problém,, očuchat, ať ví, že se toho nemá bát. Což je blbost. Pokud kůň ve vás má tu správnou důvěru a respekt, tedy uznává vás jako ,,vůdčího koně,, tak ví, že když vůdčí kůň někam jde, je v klidu, tak tam není nebezpečí, když se něčeho lekne a vůdčí kůň zůstane v klidu, tak to bylo v pořádku a jede (pase se ) dál. Věřte mi nebo ne, ale když jsem toto poprvé aplikovala, tak jsem se nestačila divit - koně jsem nepobízela, když se něčeho bál, jela jsem jinak a ono hele, za pár dní tam prošel bez mrknutí oka - jen si stačilo říct - buď v klidu, pokud budu v klidu já, bude v klidu kůň a nebude vyhledávat problém.
Ztratí při práci rytmus, obouchá o stromy - já jsem neřekla, že když nechce projít kalaží, tak to má vzít kudy chce - spíše naopak, pokud cítím, že mi kůň tuhne pod zadkem, zpomaluje, tak to buď raději obrátím a jedu jinudy, nebo se nějak vyhnu - kůň s tou kaluží nemá problém, on tu kaluž moc dobře zná, má jich ve výběhu určitě dostatek a tam se jim nevyhýbá, on má problém s vámi! Vám nedůvěřuje a nechce s vámi tu kaluž projít, protože co kdyby byla 3 metry hluboká a on se tam utopil? A to že se postaví na zadní už má nějaký problém před tím, něco před tím následovalo a vzpínání je jen důsledek - reakce na jinou událost.
Rovně, vyhýbá - ano, raději ať vyhne, raději ať mi neprojde osmičky, co jsem chtěla, ale hlavně aby neztratil rytmus, protože to že mi vyhnul si pořeším cvičením, později, až bude povolnější, ale pokud mi ztratí rytmus, tak mi ten kůň tuhne, není uvolněný, ale bez uvolněného koně není dobrá práce. Samozřejmě, že pokud je vše tak jak má být - tak pokud řeknu rovně klusem, tak půjde hory nedoly ;)
Jak trénovat důvěru? Stačí, když k tomu koni budete spravedlivá ;) Budete férová, jako vůdčí kůň - tedy nenecháte si zasahovat do osobního prostoru, kůň nebude žrát ve vaší přítomnosti, netrestáte za špatně provedenou věc, pobízíte tak jak máte a kdy máte, atd. To že vám kůň projde kolem lva je už výsledek práce - vy toho koně děsit, tedy schválně ho do stresující situace navést a běž očuchej si to vždyť tam nic není. Ten kůň vám musí věřit a chtít to s vámi projít, protože ví, že se mu tam nic nestane - např. nastupování do hengru, nacpete toho koně tam ač nechce nebo chce, nebo si počkáte, ať tam bude chtít nastoupit sám - teď nemyslím to, že si stoupnete vedle něj a čekáte, ale samozřejmě k tomu dáte určité pobídky (toto je trošku něco jiného no, říkáte si, kde je ten rytmus - tady toho koně něco učím, nastoupit do děsivého hengru, ale kaluž zná - asi tyto rozdíly neumím podat do slov :D )
Z koňského pohledu by jste nemohla nic, protože k těm koním nepatříme, ale co naděláme, chceme to no :D A nikdo neřekl, že na ně jenom citlivě, to víte že občas lítá tušírka, ale na za trest, ale jako zesílení pobídky - šéfová upozorní, ale pak kousne.

Nezlobte se na mě, ale to mi přijde jako nějaká blbost, jako když vám něco nakecá a vy to slepě jako ovečka opakujete. Samozřejmě důvěra a šéfování musí mezi koněm a jezdcem být. Jezdec má být parťák, ale také ten, který když zavelí, tak se tak stát musí. Ono je rozdíl veliký jestli kůň nechce a nebo se opravdu bojí - což bohužel málo kdo pozná... A co se týká psychického bloku (což je v případě zadavatelky) je daleko horší a složitější než to, že se lekne a nechce projít kaluží, protože se leskne a od větru se hýbe...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nečetla jsem vše, ale představte si situaci z koňského pohledu. Kůň jde a z nějakého důvodu se zastaví a začne se vzpínat. Proč to dělá? - Asi proto, že je někde problém - má strach, vy máte strach a ten kůň nemá oporu a je naprostý nesmysl toho koně hnát dopředu, pobízet, či nějak trestat a pokud od problému začne couvat, tak už tumplem. Vše to souvisí s jezdcem - kůň nemá oporu v jezdci, nedůvěřuje mu a proč by tedy měl jít někam, jezdce poslouchat, když mu nevěří? Co když je za tím křovím lev? Viděli jste někdy, že by matka své hříbě přemlouvala nebo hnala někam, kde to pro něj není bezpečné? Musíte koně naučit, aby vám věřil a vyřešit si s ním rytmus - tedy když řeknu jdi rovně, tak půjde rovně dokud neřeknu jinak, i za cenu toho, že se mi vyhne kaluži, vodě, čehokoliv, rytmus je vždy nejdůležitější, protože když kůň nemá nebo ztratí při práci rytmus, tak tuhne. Není uvolněný a pokud začne tuhnou i jezdec - pohne rukou, zadkem, pobídne, tak mu tím jen a jen přitíží. Takže buď jděte zpět na jízdárnu a pracujte na důvěře a rytmu a nebo když se vám kůň začne vzpínat, tak raději slezte a veďte ho na ruce. Hlavní je netuhnout, nepobízet, když kůň nechce. Je vždy důležité potlačit lidské instinkty - přemluvání, půjdeš nebo dostaneš, apod. Je to u lidí, u mnoha jezdců, hodně zažité, ale naprosto proti koňskému myšlení, koňskému světu. A my lidé by jsme se tomu měli přizpůsobit.

S tímhle nesouhlasím. Zakoupila jsem týranou kobylu, její důvěru jsem si získala a i tak když se jí někdy prostě chce, začne dělat blbosti, úskoky a zmiňované couvání. Nezlobte se, ale vyjížďka stylem, že mi kůň bude neustále někde uhýbat, se mi fakt nelíbí a i z výchovného hlediska. Ano stalo se mi, že mi nechtěla kobyla projít okolo obory s daňkama, nedostala jsem jí tam. Tak jsem slezla a kobyla šla bez problému za mnou. Ale to, jak tady píšete, že když se kůň vzepne a radíte slézt? To je to nejhorší, co se může udělat. Já mám až dost mazanou kobylu. Kdybych tohle udělala, ona si řekne "Aha, já si stoupnu, ona sleze a dá mi pokoj, tak proč to nedělat pořád". A tohle opravdu ne! Takovéhle lidi mám opravdu ráda. Bohužel ve stáji máme jednu takovou holčinu, která, když ´kůň se jí lekne nebo cokoli udělá, sesedne a vede ho. A on na to přišel, takže se to stalo stereotypem.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
S tímhle nesouhlasím. Zakoupila jsem týranou kobylu, její důvěru jsem si získala a i tak když se jí někdy prostě chce, začne dělat blbosti, úskoky a zmiňované couvání. Nezlobte se, ale vyjížďka stylem, že mi kůň bude neustále někde uhýbat, se mi fakt nelíbí a i z výchovného hlediska. Ano stalo se mi, že mi nechtěla kobyla projít okolo obory s daňkama, nedostala jsem jí tam. Tak jsem slezla a kobyla šla bez problému za mnou. Ale to, jak tady píšete, že když se kůň vzepne a radíte slézt? To je to nejhorší, co se může udělat. Já mám až dost mazanou kobylu. Kdybych tohle udělala, ona si řekne "Aha, já si stoupnu, ona sleze a dá mi pokoj, tak proč to nedělat pořád". A tohle opravdu ne! Takovéhle lidi mám opravdu ráda. Bohužel ve stáji máme jednu takovou holčinu, která, když ´kůň se jí lekne nebo cokoli udělá, sesedne a vede ho. A on na to přišel, takže se to stalo stereotypem.

souhlas

Já mám také zkušenosti s problémovým koníkem - dovezl se po schvácení, umřel mu pán, který se o něj staral a zdědila ho rodina, která nevěděla co s ním, přerostl jim přes hlavu, byl vzteklý až agresivní, tak ho chtěli dát pryč - a tak se dostal k nám do stáje. Při ošetřování - čištění, kování, apod. byl hodný, to nikdy nic neudělal, ale jakmile se šlo něco dělat, tak to byl problém - proč by taky měl najednou dělat, když do teď mohl jen žrát a nic se po něm nechtělo, že.. vyvedl se se sedlem ven, zastavilo se, on okamžitě na zadní. Pod sedlem neřízená bomba, kdy jste nevěděli, kdy vybuchne, kolikrát jsem se prolítla - a to musím říct, že něco opravdu usedím (byla jsem na takové koně zvyklá), nic samozřejmě neuměl, uměl jen dělat bordel a lítat a nebo pro změnu když byl sám, tak se nechtěl pomalu ani rozejít. Na vodění byl jak kdy, na lonži útočil na lonžujícího. Nikdy jsem si od něj nenechala nic líbit a odcházeli jsme domů s tím, že kůň nakonec udělal co jsem chtěla, za to dostal vždy neskutečnou pochvalu. Za rok a půl s nevychovaným koněm, který nic neuměl jsme chodili čistě parkury 90 cm a nyní je to miláček kůň, který vozí i majitelčinu 3letou dceru, stal se z něj neskutečný charakter.

Kdybych měla postupovat jak píše slečna/paní v příspěvku, se kterým taky nesouhlasím, tak se bojím, že mě takový kůň buď někde zabije a nebo jsme se nikdy nikam nedostali...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
S tímhle nesouhlasím. Zakoupila jsem týranou kobylu, její důvěru jsem si získala a i tak když se jí někdy prostě chce, začne dělat blbosti, úskoky a zmiňované couvání. Nezlobte se, ale vyjížďka stylem, že mi kůň bude neustále někde uhýbat, se mi fakt nelíbí a i z výchovného hlediska. Ano stalo se mi, že mi nechtěla kobyla projít okolo obory s daňkama, nedostala jsem jí tam. Tak jsem slezla a kobyla šla bez problému za mnou. Ale to, jak tady píšete, že když se kůň vzepne a radíte slézt? To je to nejhorší, co se může udělat. Já mám až dost mazanou kobylu. Kdybych tohle udělala, ona si řekne "Aha, já si stoupnu, ona sleze a dá mi pokoj, tak proč to nedělat pořád". A tohle opravdu ne! Takovéhle lidi mám opravdu ráda. Bohužel ve stáji máme jednu takovou holčinu, která, když ´kůň se jí lekne nebo cokoli udělá, sesedne a vede ho. A on na to přišel, takže se to stalo stereotypem.

Nemusíte souhlasit, nikomu to nenutím, já jen vím, že mě a mnohým to funguje ;) .... A to jak popisujete, že ,,já si stoupnu, ona sleze a dá mi pokoj, tak proč to nedělat pořád" - takto kůň nepřemýšlí, pokud se opravdu bojí - naopak - přemýšlí tak, že já se bojím, nevěřím ti, co když mě tam něco sežere a vy slezete, obrátí to někam jinam, obejdete to, tak on si naopak řekne - aha, asi jí na mně opravdu záleží, když jsem se bál, tak mě nenavede do stresové situace a příště když budete v tom samém místě naprosto v klidu, nevsugerujete koni, že tam něco má být, tak vám to bez problému projde. Neříkám, že někteří koně nejsou mazaní a nebudou to dělat naschával, ale to proto, že je to někdo naučil, že proto mají důvod - nevěří a nemají respekt ze svého jezdce, takže to je rozdíl. Takže těžko i radit, když nevíte, ani já, jak to zadavatelce funguje a nefunguje, jen jsem nabídla možné řešení. Co mi je nejvíce proti srsti, tak to, že kůň se bojí, nechce s vámi mít nic společného a vy mu majznete jednu mezi uši, po prdeli, navedete ho tam, ať si čuchne - to je ta největší blbost. Terén je ta nejtěžší věc, a měl by do něj chodit kůň, který tyto věci má vyřešené a pak se tyto věci nebudou stávat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
souhlas

Já mám také zkušenosti s problémovým koníkem - dovezl se po schvácení, umřel mu pán, který se o něj staral a zdědila ho rodina, která nevěděla co s ním, přerostl jim přes hlavu, byl vzteklý až agresivní, tak ho chtěli dát pryč - a tak se dostal k nám do stáje. Při ošetřování - čištění, kování, apod. byl hodný, to nikdy nic neudělal, ale jakmile se šlo něco dělat, tak to byl problém - proč by taky měl najednou dělat, když do teď mohl jen žrát a nic se po něm nechtělo, že.. vyvedl se se sedlem ven, zastavilo se, on okamžitě na zadní. Pod sedlem neřízená bomba, kdy jste nevěděli, kdy vybuchne, kolikrát jsem se prolítla - a to musím říct, že něco opravdu usedím (byla jsem na takové koně zvyklá), nic samozřejmě neuměl, uměl jen dělat bordel a lítat a nebo pro změnu když byl sám, tak se nechtěl pomalu ani rozejít. Na vodění byl jak kdy, na lonži útočil na lonžujícího. Nikdy jsem si od něj nenechala nic líbit a odcházeli jsme domů s tím, že kůň nakonec udělal co jsem chtěla, za to dostal vždy neskutečnou pochvalu. Za rok a půl s nevychovaným koněm, který nic neuměl jsme chodili čistě parkury 90 cm a nyní je to miláček kůň, který vozí i majitelčinu 3letou dceru, stal se z něj neskutečný charakter.

Kdybych měla postupovat jak píše slečna/paní v příspěvku, se kterým taky nesouhlasím, tak se bojím, že mě takový kůň buď někde zabije a nebo jsme se nikdy nikam nedostali...

Ale něco jiného je jízdárna a něco jiného je terén. Samozřejmě, že když mi na jízdárně kůň nechce jít, vzpíná se, cokoliv, tak to není proto, že by se něčeho bál (pokud tedy nemáte na jízdárně zdánlivě něco děsivého), ale proto, že se prostě někde naučil, že když nemusí, tak nepůjde. A to je o něčem jiném. Tam samozřejmě postupuji jinak, a to na zmiňované rytmusu a důvěře. Pokud řeknu jdi a nejde, tak zvyšuji pobídku a učím koně reagovat na jemné pomůcky...Atd.... Vy si pletete situace, kdy se kůň bojí a kdy prostě nechce, neumí, nechápe co po něm chcete.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nezlobte se na mě, ale to mi přijde jako nějaká blbost, jako když vám něco nakecá a vy to slepě jako ovečka opakujete. Samozřejmě důvěra a šéfování musí mezi koněm a jezdcem být. Jezdec má být parťák, ale také ten, který když zavelí, tak se tak stát musí. Ono je rozdíl veliký jestli kůň nechce a nebo se opravdu bojí - což bohužel málo kdo pozná... A co se týká psychického bloku (což je v případě zadavatelky) je daleko horší a složitější než to, že se lekne a nechce projít kaluží, protože se leskne a od větru se hýbe...

Já vám to nenutím, mě to funguje, a jestli zkusíte jak to bude fungovat vám, to už je na vás. Chápu, že každý má svoje tréninkové metody, které mu fungují a má skvěle vycvičeného koněm, jen říkám, že existují i jiné metody, které fungují, ale někteří je nechtějí slyšet, protože jsou pro ně nesrozumitelné, neznají je, jsou proti jejich metodám. Ale jak řekl klasik: Někdy je potřeba udělat, co jsi nikdy nedělal, abys získal to, co jsi nikdy neměl. Joe Wolter.
A ano, někdy je těžké rozeznat jestli se kůň bojí nebo se mu nechce, ale věřím tomu, že kůň se v terénu vždy bojí! Jelikož často je pro něj jezdec nečitelný, ve stejných situacích, na stejných místech se chová jinak než minule, apod. A proto se ten kůň už kolikrát z principu bojí, co bude ten jezdec vymýšlet dnes. A jinak jsem to možná blbě napsala, nemyslela jsem, aby zadavatelka při první výhozu seskakovala z koně, naopak, zůstat na koni a až se uklidní, tak raději spíš slézt a zkusit to projít ze země, pak třeba znovu ze sedla. Kolikrát se vše lépe řeší napoprvé ze země, než ze sedla - nehledě na to, že je to i pro jezdce kolikrát bezpečnější, než skončit někde na zemi ;)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ale něco jiného je jízdárna a něco jiného je terén. Samozřejmě, že když mi na jízdárně kůň nechce jít, vzpíná se, cokoliv, tak to není proto, že by se něčeho bál (pokud tedy nemáte na jízdárně zdánlivě něco děsivého), ale proto, že se prostě někde naučil, že když nemusí, tak nepůjde. A to je o něčem jiném. Tam samozřejmě postupuji jinak, a to na zmiňované rytmusu a důvěře. Pokud řeknu jdi a nejde, tak zvyšuji pobídku a učím koně reagovat na jemné pomůcky...Atd.... Vy si pletete situace, kdy se kůň bojí a kdy prostě nechce, neumí, nechápe co po něm chcete.

A kde jsem napsala, že se bavím o práci na jízdárně?? Bavím se ve svém příspěvku po celou dobu o práci v terénu, tak si nevymýšlejte (jízdárnu jsme ani neměli, po prvotním odbourání problémů jsme chodili na jízdárnu v nedaleké stáji, ale zde se už řešil problém přiježděnosti ne stavu koně a stavění apod.), tak mi tady netvrďte, že si pletu nějaké situace - bohužel tento mám já o Vás. Vaši teorii Vám neberu, dělejte si ji dál, ale já s ní nesouhlasím a už vůbec ne co se týká zadavatelky.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Chápu, že je to těžké si přiznat a pochopit to, když máte možná několik let zažité něco jiného. Ale pokud posbíráte více informací ohledně chování koně ve stádě a aplikujete to na jezdecké umění, tak vám to vše bude dávat smysl a takový problém jako vzpínání, neprojetí kaluží, nedůvěru, apod. nebudete snad nikdy řešit.
Abych odpověděla na otázky - nepobízet, když kůň nechce znamená to, že jak jsem psala - matka své hříbě také nepošle do křoví za lvem - kůň se někde něčeho bojí a lidský instinkt a klasické lidské řeči říkají - dostaň ho tam, nesmí vyhrát, musí vědět kdo je pán a dej mu ten ,,problém,, očuchat, ať ví, že se toho nemá bát. Což je blbost. Pokud kůň ve vás má tu správnou důvěru a respekt, tedy uznává vás jako ,,vůdčího koně,, tak ví, že když vůdčí kůň někam jde, je v klidu, tak tam není nebezpečí, když se něčeho lekne a vůdčí kůň zůstane v klidu, tak to bylo v pořádku a jede (pase se ) dál. Věřte mi nebo ne, ale když jsem toto poprvé aplikovala, tak jsem se nestačila divit - koně jsem nepobízela, když se něčeho bál, jela jsem jinak a ono hele, za pár dní tam prošel bez mrknutí oka - jen si stačilo říct - buď v klidu, pokud budu v klidu já, bude v klidu kůň a nebude vyhledávat problém.
Ztratí při práci rytmus, obouchá o stromy - já jsem neřekla, že když nechce projít kalaží, tak to má vzít kudy chce - spíše naopak, pokud cítím, že mi kůň tuhne pod zadkem, zpomaluje, tak to buď raději obrátím a jedu jinudy, nebo se nějak vyhnu - kůň s tou kaluží nemá problém, on tu kaluž moc dobře zná, má jich ve výběhu určitě dostatek a tam se jim nevyhýbá, on má problém s vámi! Vám nedůvěřuje a nechce s vámi tu kaluž projít, protože co kdyby byla 3 metry hluboká a on se tam utopil? A to že se postaví na zadní už má nějaký problém před tím, něco před tím následovalo a vzpínání je jen důsledek - reakce na jinou událost.
Rovně, vyhýbá - ano, raději ať vyhne, raději ať mi neprojde osmičky, co jsem chtěla, ale hlavně aby neztratil rytmus, protože to že mi vyhnul si pořeším cvičením, později, až bude povolnější, ale pokud mi ztratí rytmus, tak mi ten kůň tuhne, není uvolněný, ale bez uvolněného koně není dobrá práce. Samozřejmě, že pokud je vše tak jak má být - tak pokud řeknu rovně klusem, tak půjde hory nedoly ;)
Jak trénovat důvěru? Stačí, když k tomu koni budete spravedlivá ;) Budete férová, jako vůdčí kůň - tedy nenecháte si zasahovat do osobního prostoru, kůň nebude žrát ve vaší přítomnosti, netrestáte za špatně provedenou věc, pobízíte tak jak máte a kdy máte, atd. To že vám kůň projde kolem lva je už výsledek práce - vy toho koně děsit, tedy schválně ho do stresující situace navést a běž očuchej si to vždyť tam nic není. Ten kůň vám musí věřit a chtít to s vámi projít, protože ví, že se mu tam nic nestane - např. nastupování do hengru, nacpete toho koně tam ač nechce nebo chce, nebo si počkáte, ať tam bude chtít nastoupit sám - teď nemyslím to, že si stoupnete vedle něj a čekáte, ale samozřejmě k tomu dáte určité pobídky (toto je trošku něco jiného no, říkáte si, kde je ten rytmus - tady toho koně něco učím, nastoupit do děsivého hengru, ale kaluž zná - asi tyto rozdíly neumím podat do slov :D )
Z koňského pohledu by jste nemohla nic, protože k těm koním nepatříme, ale co naděláme, chceme to no :D A nikdo neřekl, že na ně jenom citlivě, to víte že občas lítá tušírka, ale na za trest, ale jako zesílení pobídky - šéfová upozorní, ale pak kousne.

Ano,teď už to chápu lépe a máme poměrně podobné názory.Jen to dát psaného textu a dokázat,aby to bylo stejné,co myslíte
Pobízení,práci sedem ,rukama,hlasem,nebo tušírkou používáte podle zásluh.
Podstata věci- jezdec je alfa.Kůň s klidným,důsledným a spravedlivým jezdcem půjde do všeho.Co by nešel.Nesmí pochybovat o rozhodnutích jezdce.A když náhodou znejistí,jezdec mu dokáže,že jsou jeho protesty a obavy nemístné.
U mladého,kterého i děláte je to ještě poměrně jednoduché.Pokud je člověk kompetentní.Jenže bohužel mám poslední dobou pocit,že lidí schopných podstatně ubývá.Třeba to rozeznání kdy je počínání koně schválnost a kdy opravdový strach,to už je alchymie
Ale u zkaženého koně je tenhle proces o něco horší a nebezpečnější.Takže vlastně záleží na tom,jestli zadavatelka je natolik fundovaná a vytrvalá ,že si dokáže koně sama "opravit"

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A kde jsem napsala, že se bavím o práci na jízdárně?? Bavím se ve svém příspěvku po celou dobu o práci v terénu, tak si nevymýšlejte (jízdárnu jsme ani neměli, po prvotním odbourání problémů jsme chodili na jízdárnu v nedaleké stáji, ale zde se už řešil problém přiježděnosti ne stavu koně a stavění apod.), tak mi tady netvrďte, že si pletu nějaké situace - bohužel tento mám já o Vás. Vaši teorii Vám neberu, dělejte si ji dál, ale já s ní nesouhlasím a už vůbec ne co se týká zadavatelky.

Jako samozřejmě nemyslím jen jízdárnu, ale i terén. Pokud se mi kůň zastaví jen tak v terénu, bez toho, že by na něco hleděl, něčeho se bál, ale protože by se raději pásl, nebo se nehnul od stáda, tak je problém někde jinde a dá se to řešit i v terénu, ale pokud jsou výše zmiňované věci vyřešené na jízdárně, tak by se neměly vyskytovat v terénu, nebo alespoň jen v malé míře ;) Takže toto samozřejmě neřeším tak, že nechám toho koně dělat si, co chce. A navíc, je kolikrát rozdíl, jestli ten kůň je zkažený, zrazený lidmi nebo jestli je to normální kůň a dělá si jen z konkrétního jezdce srandu - ve smyslu, že ho zkouší, jak co bude řešit ;) Takže se hned nečertěte. Já jen tvrdím, že pokud se kůň něčeho bojí, řeší to vzpínáním, nebo nevím proč se vzpíná, tak řešit to tím, že ho tam natlačím stůj co stůj a další den mi to udělá znovu, tak je někde problém a není v tom, že by se mu nechtělo jít dopředu, ale proto, že jezdec dělá něco špatně. Nečetla jsem celou diskuzi, takže nevím v jakých konkrétních situacích se kůň vzpírá, ale vím, jak dopadají koně, kteří se při vzpírání do situace natlačí - udělají to znovu (pokud to není jen myšlenka koně, já se budu vzpírat a tím pádem nebudu muset cválat, protože se budu moct pást)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ano,teď už to chápu lépe a máme poměrně podobné názory.Jen to dát psaného textu a dokázat,aby to bylo stejné,co myslíte
Pobízení,práci sedem ,rukama,hlasem,nebo tušírkou používáte podle zásluh.
Podstata věci- jezdec je alfa.Kůň s klidným,důsledným a spravedlivým jezdcem půjde do všeho.Co by nešel.Nesmí pochybovat o rozhodnutích jezdce.A když náhodou znejistí,jezdec mu dokáže,že jsou jeho protesty a obavy nemístné.
U mladého,kterého i děláte je to ještě poměrně jednoduché.Pokud je člověk kompetentní.Jenže bohužel mám poslední dobou pocit,že lidí schopných podstatně ubývá.Třeba to rozeznání kdy je počínání koně schválnost a kdy opravdový strach,to už je alchymie
Ale u zkaženého koně je tenhle proces o něco horší a nebezpečnější.Takže vlastně záleží na tom,jestli zadavatelka je natolik fundovaná a vytrvalá ,že si dokáže koně sama "opravit"

Jsem ráda, že nejsem sama, kdo má tyto názory A ano, u mladého, nezkaženého koně je to jedoduché, pokud vše dodržíme, tak se do takových situací snad nikdy nedostaneme, ale u zkaženého koně, který právě ztratil oporu v jezdce je to těžší - právě s tou schválností a strachem - proto raději trávím ze začátku hodně času na jízdárně, koně si ozkouším, naučím veškeré základy a pak si jdu do terénu vyzkoušet, kde jsou nedostatky, kde jsem udělala chybu. Co se týče právě kaluží, vody, apod. tak si troufám tvrdit, že je vždy na místě strach a nedůvěra v jezdce, co s týče toho, že kůň se u vrat od stáje ani nehne a raději se jde pást, tak je na místě špatný výcvik, nedostatečný respekt a i zároveň důvěra (protože alfa kůň nikdy přemlouvat, jelikož mu kůň věří, respektuje ho a nedovolí si v přítomností alfa koně žrát).
Ono nikdy není problém v koni, ale v jezdci (v původních jezdcích), takže vždy je potřeba začít u sebe, co já dělám, dělala jsem špatně a pak pokračovat a aplikovat to ;)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jsem ráda, že nejsem sama, kdo má tyto názory A ano, u mladého, nezkaženého koně je to jedoduché, pokud vše dodržíme, tak se do takových situací snad nikdy nedostaneme, ale u zkaženého koně, který právě ztratil oporu v jezdce je to těžší - právě s tou schválností a strachem - proto raději trávím ze začátku hodně času na jízdárně, koně si ozkouším, naučím veškeré základy a pak si jdu do terénu vyzkoušet, kde jsou nedostatky, kde jsem udělala chybu. Co se týče právě kaluží, vody, apod. tak si troufám tvrdit, že je vždy na místě strach a nedůvěra v jezdce, co s týče toho, že kůň se u vrat od stáje ani nehne a raději se jde pást, tak je na místě špatný výcvik, nedostatečný respekt a i zároveň důvěra (protože alfa kůň nikdy přemlouvat, jelikož mu kůň věří, respektuje ho a nedovolí si v přítomností alfa koně žrát).
Ono nikdy není problém v koni, ale v jezdci (v původních jezdcích), takže vždy je potřeba začít u sebe, co já dělám, dělala jsem špatně a pak pokračovat a aplikovat to ;)

A ano, dát to psaného textu a i do mluveného je někdy těžší, než to udělat Už jen proto, že koně jsou daleko chytřejší, rychlejší,.. než my a proto je někdy těžší něco vysvětlit lidem, než koním ;)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A ano, dát to psaného textu a i do mluveného je někdy těžší, než to udělat Už jen proto, že koně jsou daleko chytřejší, rychlejší,.. než my a proto je někdy těžší něco vysvětlit lidem, než koním ;)

To máte naprostou pravdu:) Pročetla jsem Vaše příspěvky, a musím říci, že mám hodně podobné zkušenosti (jen o nich nedokáži tak dobře psát).
K mému příspěvku (Ne. Rána bičem nikdy nic nevyřešila...atd.).
Proč jsem takhle odpověděla a proč bych nespolupracovala s trenérem, který mi poradí koně, se kterým si nevím rady, "majznout mezi uši"?
Začnu trochu ze široka: jeden z mých oblíbených profesorů vždycky začíná a končí své přednášky tématem neempatických matek a nemocí nebo psychosomatických potíží dětí a dospělých. Psychika je s tělem tence provázaná, a psychická nepohoda často vyplyne do fyzické a naopak. Jedno z typických rčení neempatických matek ke svým dětem je: "když nemůžeš, ještě stokrát můžeš!, nebo: málo se snažíš, snaž se víc! ty neposloucháš protože nechceš!" (tím vůbec nechci říci, že každá máma, která dítěti tohle někdy řekla je neempatická).
Jsem jezdec, koně jsou moje srdeční záležitost, a proto samozřejmě o těhle věcech přemýšlím i z pohledu práce s koněm. Neempatický jezdec dokáže koni hodně ublížit - podle mě dokonce mnohokrát víc, než jezdec který neumí a nezná, ale má svého koně rád a chce mu naslouchat. Co s jezdcem a koněm udělá neempatický trenér? Trenér=člověk, na kterého se obrátím, když chci být lepší jezdec.
Tisíckrát jsem slyšela na jízdárnárnách rady typu: švihni ho tím bičem víc, to ho nebolí! Nakopni ho, kůň by ho nakopl víc! Ať se praští pořádně, aspoň si to zapamatuje! Průměrný a normální člověk přece ví, že rána bičem bolí, už dítě v mateřské školce ví, že do ostatních se nekope – tak proč jsou tyhle surové návody mezi lidmi od koní tak často přijímány?
Neempatický trenér vyrobí z neznalého jezdce neempatického - nic jiného ani dělat nemůže, jestliže si chce uchránit živobytí, musí si vychovat lidi, kteří jeho názory přijmou a budou se v nich chtít zdokonalovat.
Tenhle druh trenérů opravdu nemusím - a fakt, že šíří svoje nepravdy a necitlivost ke koním i jezdcům dál, učí lidi, aby neviděli nepohodlí nebo dokonce bolest svého koně, nebo aby si jí vyložili jako neposlušnost, nespolupráci - to mě opravdu rozčiluje a s tímhle oslepováním a deformováním myšlení lidí, kteří mají své koně rádi a chtějí pro ně to nejlepsí, silně nesouhlasím.
Jestliže se jezdec ve své důvěře nechá oslepit špatnými radami, může se stát, že ztratí schopnost reakce svého svého koně vnímat, soucítit, přemýšlet nad nimi a vyvozovat z nich jiné závěry, než ty napapouškované a odsouhlasené.
To, že člověk není slepý k tomu, co mu jeho kůň říká (třeba neposlušností a neochotou), přemýšlí o nich hlouběji a dál, než jen v daném okamžiku a přizná chybu, neznamená, že není ke svému koni důsledný a nedosáhne svého.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To máte naprostou pravdu:) Pročetla jsem Vaše příspěvky, a musím říci, že mám hodně podobné zkušenosti (jen o nich nedokáži tak dobře psát).
K mému příspěvku (Ne. Rána bičem nikdy nic nevyřešila...atd.).
Proč jsem takhle odpověděla a proč bych nespolupracovala s trenérem, který mi poradí koně, se kterým si nevím rady, "majznout mezi uši"?
Začnu trochu ze široka: jeden z mých oblíbených profesorů vždycky začíná a končí své přednášky tématem neempatických matek a nemocí nebo psychosomatických potíží dětí a dospělých. Psychika je s tělem tence provázaná, a psychická nepohoda často vyplyne do fyzické a naopak. Jedno z typických rčení neempatických matek ke svým dětem je: "když nemůžeš, ještě stokrát můžeš!, nebo: málo se snažíš, snaž se víc! ty neposloucháš protože nechceš!" (tím vůbec nechci říci, že každá máma, která dítěti tohle někdy řekla je neempatická).
Jsem jezdec, koně jsou moje srdeční záležitost, a proto samozřejmě o těhle věcech přemýšlím i z pohledu práce s koněm. Neempatický jezdec dokáže koni hodně ublížit - podle mě dokonce mnohokrát víc, než jezdec který neumí a nezná, ale má svého koně rád a chce mu naslouchat. Co s jezdcem a koněm udělá neempatický trenér? Trenér=člověk, na kterého se obrátím, když chci být lepší jezdec.
Tisíckrát jsem slyšela na jízdárnárnách rady typu: švihni ho tím bičem víc, to ho nebolí! Nakopni ho, kůň by ho nakopl víc! Ať se praští pořádně, aspoň si to zapamatuje! Průměrný a normální člověk přece ví, že rána bičem bolí, už dítě v mateřské školce ví, že do ostatních se nekope – tak proč jsou tyhle surové návody mezi lidmi od koní tak často přijímány?
Neempatický trenér vyrobí z neznalého jezdce neempatického - nic jiného ani dělat nemůže, jestliže si chce uchránit živobytí, musí si vychovat lidi, kteří jeho názory přijmou a budou se v nich chtít zdokonalovat.
Tenhle druh trenérů opravdu nemusím - a fakt, že šíří svoje nepravdy a necitlivost ke koním i jezdcům dál, učí lidi, aby neviděli nepohodlí nebo dokonce bolest svého koně, nebo aby si jí vyložili jako neposlušnost, nespolupráci - to mě opravdu rozčiluje a s tímhle oslepováním a deformováním myšlení lidí, kteří mají své koně rádi a chtějí pro ně to nejlepsí, silně nesouhlasím.
Jestliže se jezdec ve své důvěře nechá oslepit špatnými radami, může se stát, že ztratí schopnost reakce svého svého koně vnímat, soucítit, přemýšlet nad nimi a vyvozovat z nich jiné závěry, než ty napapouškované a odsouhlasené.
To, že člověk není slepý k tomu, co mu jeho kůň říká (třeba neposlušností a neochotou), přemýšlí o nich hlouběji a dál, než jen v daném okamžiku a přizná chybu, neznamená, že není ke svému koni důsledný a nedosáhne svého.

Jako by jste mi četla z duše Ono však je největší problém (řekla bych, že v Česku snad daleko větší, než v jiných zemích), že lidé jedou podle starých rad, schémat a nechtějí se učit něčemu novému. To mi vždy připomene klasické poplácávání koní, apod. - lidé ani nevědí kde se to vzalo - koně se plácali, aby znecitlivěli, např. chladnokrevníci na chomout. A lidé to používají dál s myšlenkou, že když koně poplácám, tak ho nejvíce chválím. A kdo chce znecitlivěného koně? A další rady, schémata by jsme našli všude - jako zmiňované rány bičem, nech ho čuchnout, pořád pobízej, apod. A druhá věc, že v dnešní době jsou velmi oblíbené rychlokvašky - aneb koně vyvázat, dát na něj, co se dá někam upevnit, pak velmi oblíbený rollkur, apod. Lidé dnes ani nechtějí si dát s tím koněm práci a vytrénovat si spolehlivého parťáka, chtějí mít za rok koně, který je schopný něco přeskočit, podvolit se a tupě poslouchat, protože když už do něj vráží tolik peněz, tak proč z toho hned něco nemít... Když se podíváte na nejlepší trenéry, tak žádný nejede závod s mladým koněm. A proč? Protože si nechce zkazit měsíce výcviku jedním závodem. Protože může vše ztratit a strávit další měsíce opravou koně, tím co si sám napáchal. Dobrý trénink trvá kolem 4 let, a to dobrý trénink. Ale jak říkám, dnes už 4-letý kůň musí lítat na kolbišti, aby vyhrával. Proto se do závodů ani nehrnu - dnes hledí jen na to, jakého máte trenéra, jaký má kůň původ, co vyhrál, kdo je jezdec a až po sléze, jak to dvojici funguje - navíc, dnes musí být vše stejné, takže když si koně naučím zastavit na poškrábání na hlavě, tak je to špatně, ale proč, když mě to vyhovuje? No to už asi řeším něco jiného, ale podstata je stejná - aneb co není podle rad, výcviku, schémat ,,všech,, tak je špatně

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jako by jste mi četla z duše Ono však je největší problém (řekla bych, že v Česku snad daleko větší, než v jiných zemích), že lidé jedou podle starých rad, schémat a nechtějí se učit něčemu novému. To mi vždy připomene klasické poplácávání koní, apod. - lidé ani nevědí kde se to vzalo - koně se plácali, aby znecitlivěli, např. chladnokrevníci na chomout. A lidé to používají dál s myšlenkou, že když koně poplácám, tak ho nejvíce chválím. A kdo chce znecitlivěného koně? A další rady, schémata by jsme našli všude - jako zmiňované rány bičem, nech ho čuchnout, pořád pobízej, apod. A druhá věc, že v dnešní době jsou velmi oblíbené rychlokvašky - aneb koně vyvázat, dát na něj, co se dá někam upevnit, pak velmi oblíbený rollkur, apod. Lidé dnes ani nechtějí si dát s tím koněm práci a vytrénovat si spolehlivého parťáka, chtějí mít za rok koně, který je schopný něco přeskočit, podvolit se a tupě poslouchat, protože když už do něj vráží tolik peněz, tak proč z toho hned něco nemít... Když se podíváte na nejlepší trenéry, tak žádný nejede závod s mladým koněm. A proč? Protože si nechce zkazit měsíce výcviku jedním závodem. Protože může vše ztratit a strávit další měsíce opravou koně, tím co si sám napáchal. Dobrý trénink trvá kolem 4 let, a to dobrý trénink. Ale jak říkám, dnes už 4-letý kůň musí lítat na kolbišti, aby vyhrával. Proto se do závodů ani nehrnu - dnes hledí jen na to, jakého máte trenéra, jaký má kůň původ, co vyhrál, kdo je jezdec a až po sléze, jak to dvojici funguje - navíc, dnes musí být vše stejné, takže když si koně naučím zastavit na poškrábání na hlavě, tak je to špatně, ale proč, když mě to vyhovuje? No to už asi řeším něco jiného, ale podstata je stejná - aneb co není podle rad, výcviku, schémat ,,všech,, tak je špatně

Souhlasím v převážné většině, ale nesouhlasím s tím, že co není podle rad, výcviku, apod. tak je špatně. Kdyby to tak bylo, tak není 100 lidí - 100 názorů a jsem jista toho, že rozumní lidé ví, co dříve bylo nemusí platit i nyní a doba jde dopředu a s tím všechno spojené - jen bohužel těchto je málo. Všichni vychvalují cizinu, ale opravdu každý ví, jak to tam je? Nepopírám kvalitu třeba německých zemí, co se týká koní i lidí okolo, ale podstata je stejná jako u nás. Do sportovní prodejní stáje se dovezou drazí koně, neobsedlí. Přijedou, jeden den se olonžují, druhý den se obsednou, třetí den už musí zvládat z podjezdce vysoké překážky(od metru nahoru), když se ukazuje zákazníkům. Kůň se prodá a od tohodle se startuje a kůň jde do sportu. U nás i v zahraničí KMK a Šampionáty mladých koní (u nás zrovna úspěšný třeba Kamil Papoušek) - takže ono bohužel není pravda, že s mladým koněm do sportu vělehlasná jména nejdou.

Ale jinak s Vašim příspěvkem souhlasím.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Souhlasím v převážné většině, ale nesouhlasím s tím, že co není podle rad, výcviku, apod. tak je špatně. Kdyby to tak bylo, tak není 100 lidí - 100 názorů a jsem jista toho, že rozumní lidé ví, co dříve bylo nemusí platit i nyní a doba jde dopředu a s tím všechno spojené - jen bohužel těchto je málo. Všichni vychvalují cizinu, ale opravdu každý ví, jak to tam je? Nepopírám kvalitu třeba německých zemí, co se týká koní i lidí okolo, ale podstata je stejná jako u nás. Do sportovní prodejní stáje se dovezou drazí koně, neobsedlí. Přijedou, jeden den se olonžují, druhý den se obsednou, třetí den už musí zvládat z podjezdce vysoké překážky(od metru nahoru), když se ukazuje zákazníkům. Kůň se prodá a od tohodle se startuje a kůň jde do sportu. U nás i v zahraničí KMK a Šampionáty mladých koní (u nás zrovna úspěšný třeba Kamil Papoušek) - takže ono bohužel není pravda, že s mladým koněm do sportu vělehlasná jména nejdou.

Ale jinak s Vašim příspěvkem souhlasím.

Myslela jsem to spíše právě tak, že v jakékoliv soutěži - ať už je to třeba drezura nebo třeba reining, tak na Vás budou hledět jak z jara a pravděpodobně strhnou cené body za to, že právě zastavujete koně podrbáním na hlavě, nebo je za blbé držení otěží, pokud to není podle jejich představ - jde mi o to, že dnes se nehodnotí to, jak to jezdci a koni šlape, jak je kůň jemný na pobídky, ale hodnotí se i právě zmiňované věci - je mi jasné, že to vypadá hezky, když je to vše upravené, ulízané, ale myslím, že všichni chceme jezdit, tak jak to vyhovuje nám a převážně koním. To je můj názor na dnešní jezdecký sport ;)
A s těmi slavnými jmény - samozřejmě že to tak není vždy a taky pravda, že to není v každé disciplíně ;) A to, že jdou do toho závodu jdou, ještě právě neznamená, že je vše ,, v pořádku" ve smyslu, že je ten kůň na to právě plně připraven a co jsem právě slyšela mnoho názorů od pár velmi dobrých trenérů, tak právě s mladým koněm nejdou do závodů, nejedou do terénu, dokud nemají vše vyřešeno - snad vám pomůže jedna historka - kdy byl půjčen jeden z nejlepších mladých koní jednoho trenéra na 5 minut k podržení (trenér si potřeboval odskočit) a za 5 minut s nezkušeným jezdcem bylo potřeba 4 měsíce práce navíc, aby se vše zpravilo do původního stavu - a teď si vemte, kolik se toho dokáže zkazit za jedny závody ;) - Ale u většiny jezdců je problém ten, že toto právě neřeší, protože ve většině případů nemají v koni doživotní parťáka, nikdy nemají 100 % koně ;) Ale tak to je už trochu filosofie ;) A to je problém dnešního jezdeckého sportu, téměř nikomu na koních nezáleží, je to jen práce.