Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.207.90
Všude v knížkách o jezdectví čtu, že se máme naučit správně padat, ale už nepíší jak.
Jak se máme naučit padat? Máte nějaký tip? A co pomáhá proti strachu z pádu?
Děkujííí
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.205.26
Jediné co vám můžu poradit je při pádu pustit otěž a schoulit se do klubíčka aby
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.205.26
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jediné co vám můžu poradit je při pádu pustit otěž a schoulit se do klubíčka aby
pardon preklik. ..
aby to co nejméně bolelo a nic jste si neudělala. ..
Bohužel pády jsou nečekané a né vždy je možno se připravit.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.207.90
Dobře, děkuji
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.10.11
Jsou dva typy pádů - nečekané, rychlé, kdy člověk ani nepostřehne a už je na zemi. A pak čekané, pomalé.
Ty první nemáš šanci ovlivnit, možná jen určité pohyby zautomatizovat stovkami a stovkami opakováními technicky dobrých pádů pod dozorem trenéra, např. při judu (jezdectví na to nestačí ani náhodou).
Ty druhé, očekávané, se do jisté míry dají ovlivnit. Potíž v těhle pádech je, že jezdec ztuhne, zatne svaly a o to má větší šanci, že si něco zlomí. Navíc typicky ženská je snaha tyto pády zkorigovat na dopad na nohy, zadek. To první se dá, pokud je dopad "měkký", na tlumící ohnutá kolena. To druhé zavání průserem.
Obecně platí - snažit se nepadat na hlavu, krk, zadek. Všechno toto zavání možností poškození páteře a hlavy (při pádu na zadek je zlomenina obratle a otřes mozku velmi častý).
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.152.56
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jsou dva typy pádů - nečekané, rychlé, kdy člověk ani nepostřehne a už je na zemi. A pak čekané, pomalé.
Ty první nemáš šanci ovlivnit, možná jen určité pohyby zautomatizovat stovkami a stovkami opakováními technicky dobrých pádů pod dozorem trenéra, např. při judu (jezdectví na to nestačí ani náhodou).
Ty druhé, očekávané, se do jisté míry dají ovlivnit. Potíž v těhle pádech je, že jezdec ztuhne, zatne svaly a o to má větší šanci, že si něco zlomí. Navíc typicky ženská je snaha tyto pády zkorigovat na dopad na nohy, zadek. To první se dá, pokud je dopad "měkký", na tlumící ohnutá kolena. To druhé zavání průserem.
Obecně platí - snažit se nepadat na hlavu, krk, zadek. Všechno toto zavání možností poškození páteře a hlavy (při pádu na zadek je zlomenina obratle a otřes mozku velmi častý).
A jak teda? Na zada adi taky ne a na nohy jste taky zavrhla. Bud kotoul letmo nebo nevim :-D. Zadavatelce: co bezpečnostní vesta? Pomuze i s tim strachem ;-)
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.10.11
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
A jak teda? Na zada adi taky ne a na nohy jste taky zavrhla. Bud kotoul letmo nebo nevim :-D. Zadavatelce: co bezpečnostní vesta? Pomuze i s tim strachem ;-)
Nejlepší varianta je parakotoul. O něco horší nedokončený kotoul s dopadem na záda. Pokud neskončíte zády na vyčnívajícím tvrdém nebo ostrém předmětu (kámen) máte menší šanci zlomeniny obratle než při pádu na zadek (nemluvím o prostém plácnutí rovnou na záda, ale z "téměř kotoulu"). Při nepovedeném kotoulu je vysoké riziko zlomeniny klíčku, ramenního kloubu, rukou, ale pořád radši klíček než obratel, komoce míchy a mozku.
A úplně nejlepší je o tom nepřemýšlet a spadnout tak rychle, že nestihneš zatnout svaly a začít přemýšlet, jak bys měla dopadnout. Jak do toho vstoupí rozum, je to často na pytel.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.207.90
Dobrý tip, děkuju
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.139.211
V našich podmínkách asi bohužel nereálné, ale pro zajímavost tady je video, jak trénují ve VB pády na trenažéru: https://www.youtube.com/watch?v=WgjVORA9LIE
U nás v oddíle kdysi doporučovali chodit do juda, hlavně aby si člověk zvykl, že padá a nepadal napnutý, protože je pak větší pravděpodobnost horšího zranění. Teoreticky by se mělo padat jakoby do kotoulu, ne přímo na záda, na hlavu, nebo doskakovat na nohy (já si tím posledním pořídila kdysi zlomeninu kotníku) a chránit si břicho a hlavu, ovšem pochybuji, že si na to stihnu vzpomenout ve chvíli, kdy nedobrovolně opouštím sedlo. Lepší je nepadat (kéž by).
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.166.185
mám kdysi v jedné stáji udělal nový trenér pádovou hodinu- do jednoho rohu se navozil písek (ten se pak rozhodil kde byl potřeba) na dlouhé stěně byli žíněnky a snad na krátké byli po celé délce straré matrace. Jeho slova na úvod byla- snad nikdo nejste tak blbej aby jste dneska padali jinam než na to určená místa- předveďte se!
Nechal každého spadnout aby si očíhl kdo jak padá a jak dlouho mu trvalo než se k pádu odhodlal teprve pak přišli rady jak padat a co dělat, tím že jsme to cvičili celou hodinu a z 5 lidí jsme tam zůstali 3 už mi to trochu zůstalo
Když jsem si učila koníky aby mi po pádu zastavili a já se nemusela starat o udržení otěží narovnala jsem si staré matračky do ohrady a padalo se, když jsem viděla výrazy koní na videu musela jsem se smát naprosto nechápali co se děje normálně se snaží aby se shodili a nedaří se jim a teď padám sama od sebe
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.84.244
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jsou dva typy pádů - nečekané, rychlé, kdy člověk ani nepostřehne a už je na zemi. A pak čekané, pomalé.
Ty první nemáš šanci ovlivnit, možná jen určité pohyby zautomatizovat stovkami a stovkami opakováními technicky dobrých pádů pod dozorem trenéra, např. při judu (jezdectví na to nestačí ani náhodou).
Ty druhé, očekávané, se do jisté míry dají ovlivnit. Potíž v těhle pádech je, že jezdec ztuhne, zatne svaly a o to má větší šanci, že si něco zlomí. Navíc typicky ženská je snaha tyto pády zkorigovat na dopad na nohy, zadek. To první se dá, pokud je dopad "měkký", na tlumící ohnutá kolena. To druhé zavání průserem.
Obecně platí - snažit se nepadat na hlavu, krk, zadek. Všechno toto zavání možností poškození páteře a hlavy (při pádu na zadek je zlomenina obratle a otřes mozku velmi častý).
Musím říci, že mám raději ty rychlé pády (když už to musí být). Jednou jsem přistála rovnou na zadku, snad i prošláplé paty jsem ještě měla, otěže předpisově mezi 2-3 zarážkou v obou rukách - dodnes nevím, co se stalo, kobča na mě koukala stylem "co děláš - no ty ses snad zbláznila" - také nechápala jak se mi to povedlo Můj nejhorší dopad byl pomalý, visela jsem ve cvalu na krku, neměla sílu se vytáhnout nahoru, koukala na zem a říkala jsem si: ...sem chci spadnout, sem nechci... už se zastav ty potvoro... tady to bude do měkkého, sem raději ne... a když jsem konečně spadla, byla to rána jako z děla, jak jsem do toho tělu kecala, tak jsem se samozřejmě poskládala nejbolestivěji jak to šlo... na nějaký parakotoul jsem ani nepomyslela, a že se mi toho během toho dlouhého pádu honilo hlavou hodně
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.216.88
Já se po zlomenině nohy po pádu držím hesla jakkoliv, jen ne do tureckého sedu. Nejlíp se mi spadlo jednou, když si mě koník ještě nadhodil, když jsem mu vysela na krku za ušima, to jsem udělala krásný kotoul, ani modřinu jsem neměla a to bylo zmrzlo.
Já se hlavně snažím si nezamotat nohy, nepadat na hlavu, spíš se tak nějak skulit.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.170.52
Pékné téma. Mám taky napadáno hafo - koně v oddíle znali dřív jen box nebo sedlo a podle toho to vypadalo - byli víc nohama ve vzduchu než na zemi.
Takže znám oba druhy pádů - pomalé, když člověk visí ze sedla, drží se jak klíště a říká si, kdy už ten kůň uhne z té asfaltky na měkké, aby se mohl pustit a spadnout...
Nebo tak, že jede v sedle a najednou se nad ním sklánějí lidi a křísí ho... Takže tohle téma jsem taky sama v sobě probírala častoa došla k tomu názoru, že nejlepší je jezdit co nejčastěji na co nejvíc koních, aby se člověk naučil co nejlíp jezdit, držet a očekávat dřív, než něco přijde a předcházet...
Nejhorší úraz jsem měla, že jsem dopadla z koně jakoby "na raka" (znáte to - zadkem k zemi, ruce pod záda, zvednout zadek ze země a pomocí rukou i nohou člověk jakoby "jde".... Ulomený ramenní kloub úplně vyhozený z kloubního pouzdra....5týdnů sádra od pasu až k zápěstí s napevno zasádrovanou rukou nad hlavu... Doktoři mi říkali socha svobody )
Tím chci říct, že je spousta situací, kdy člověk fakt neovlivní, jak a kam dopadne...
Hhippie
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.230.200
Většinou to neovlivníte, ale podvědomě se nějak chráníte, rukama nebo se schoulíte, je to reflex. Málokdo padá jako pytel brambor a nedá si před sebe třeba ruce. Tyhle reflexy vám možná ochrání nos, ale zlomíte si ruku. Já mám takový reflex, že buď se snažím udělat jakoby parakotoul nebo ze schoulení jakoby válet sudy :D špatně se to vysvětluje... Samozřejmostí je helma a další plus je vesta nebo páteřák :)
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.205.252
Nám vždycky říkali,kdo dopadl na nohy,byl to pád zbytečný,spadnout nemusel
Další pravidlo,nikdy nedrž otěže.Než se nechat zatáhnout pod koně zadupat,ať jde.
Oddíloví koně byli velcí ,silní teplokrevníci s velmi pružnými hřbety a vymakanou technikou .Jelikož stáli na štontech a vycházeli pouze denně dvě až tři hodiny pod jezdce ,či spíše nejezdce na jízdárnu,či do haly,bývalo husto.V létě jsme pak chodili na vyjížďky do terénu a to byl teprv rachot.Doteď mám úctu k naší cvičitelce,která se s 6ti nadupanými šílenci za zády odvažovala do lesů a luk.Přestože se dost často vracela s některým lidským členem se zlomeninou či otřesem.
Je fakt,že díky tomu jsem se padat naučila.Mezi 11tým a 17tým rokem ,kdy je člověk ještě pružný, jsem byla na zemi ve všech pozicích a v podstatě každou hodinu.Na škvárovém kolbišti ,nebo v hale v rašelině,v lese ,na louce.....
Nejlépe se padá v rychlejším tempu a velkých koní.To se člověk tak nějak v tom letu stačí uvolnit a vyrovnat.Pokud tedy není odložen v hale na zeď či venku na pařez.
Já si vždy snažila udržet si brýle,na větší přemýšlení nebyl čas.
Teď už se snažím pádům vyhýbat,mám své koně,ale když obsedám mladé,občas se vysypu.A bolí to víc a déle ,než zamlada