Prosím o radu

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
V knížce Horsemanship od Václava BOřánka a v knížce Průvodce nenásilným výcvikem koní - Monty Roberts. V obou je na začátku o stavbě kruhovky - víc v tom Robertsovi...


Kuníček

Díky,Kuníčkuuuuuu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
V knížce Horsemanship od Václava BOřánka a v knížce Průvodce nenásilným výcvikem koní - Monty Roberts. V obou je na začátku o stavbě kruhovky - víc v tom Robertsovi...


Kuníček

Tak tady je text z knihy Průvodce nenásilným výcvikem koní-Monty Roberts, snad aspoň trochu pomůže. Janča

Kruhová ohrada - Round Pen

Každý, kdo využívá mé metody, by se měl dokonale obeznámit s využíváním výcvikové kruhové ohrady - Round Pen (dále jen kruhová ohrada). Pravdou sice je, že techniku Join-Up lze provádět v podstatě kdekoliv, ohrada je však mimořádně užitečná. Využívá se již po celá staletí. Existují důkazy jejího tisíciletého používání na asijském kontinentě. Techniky používané při práci s koněm v kruhové ohradě se liší, základ však zůstává po tisíciletí stejný.
Divocí koně bývali často zaháněni právě do kruhových ohrad. Tam byli chytáni do lasa, připoutáváni a postupně kroceni. Právě z těchto postupů se později vyvinuly metody známé dnes jako tradiční. Jako dítě jsem je měl možnost sledovat každý den. Když se kůň rozběhl podél kruhové ohrady ve snaze uniknout před predátorem, mohl mu cvičitel snadno hodit smyčku přes hlavu. Kruhová ohrada byla v tradičním pojetí výcviku koní místem, kde se uplatňovala dominance a kde se podřízenosti koně docilovalo prostřednictvím bolesti.
K výstavbě kruhových ohrad se používá celá pestrá škála materiálů počínaje kládami přes fošny a prkna a konče kameny nebo dokonce pneumatikami. I velikostí se od sebe kruhové výcvikové ohrady liší. Viděl jsem kruhové ohrady o průměru 10 metrů, ale i takové, jejichž průměr dosahoval pětinásobku. Na naší farmě Flag Is Up Farms stavím kruhové ohrady vysoké zhruba 2,5 m o průměru 16 m z pevných dřevěných fošen. Výška 2,5 m je pro běžné jezdecké koně s kohoutkovou výškou 140-160 cm optimální. Pracuji převážně s plnokrevníky, quarter horse a araby, a pro tyto typy jezdeckých koní je kruhové ohrada o mnou zvoleném průměru ideální. V minulosti mi rukama prošel i značný počet islandských koní a velšských pony s kohoutkovou výškou 110-120 cm. Pro tato zvířata byla vhodnější výcviková ohrada
o průměru 15 m. V Německu musím často pracovat s teplokrevníky, jejichž kohoutková výška
přesahuje i 160 cm. Pro ně považuji za nejvhodnější výcvikovou ohradu o průměru 17-18 m.
Při určování velikosti ohrady dbám především na to, aby v ní kůň mohl pohodlně a vyrovnaným krokem cválat Všiml jsem si, že kůň o kohoutkové výšce 160 cm má v kruhové ohradě o průměru 15 m tendenci k nejednotnému cvalu (levé nohy jsou napřed
a pravé pozadu nebo naopak). V kruhové ohradě o průměru 16 m však už takoví koně cválají vyrovnaně. Asi se ted zeptáte, proč nevolím kruhovou ohradu o průměru 20 m, která by mohla vyhovovat koním všech kohoutkových výšek a umožňovala tak cvičit koně všech plemenných typů a ras. Tento úsudek je sice správný, vyžaduje však po cvičiteli ovládání daleko většího prostoru. Proto volím kruhovou ohradu s nejmenším možným průměrem, který ještě umožňuje pohodlný cval. Při dodržováni této zásady má cvičitel možnost pracovat na nejkratší možnou vzdálenost. Pokud pracuji v kruhové ohradě o průměru 16 m, obvykle využívám kruh o průměru 2,5 m. Při práci v kruhové ohradě o průměru 20 m se tento prostor zvětšuje na zhruba 4 m, což na mě klade daleko větší nároky. Zvýšená energetická náročnost značně znesnadňuje klidný a uvolněný přístup ke koni.
Při výstavbě kruhové výcvikové ohrady je mimořádně důležitá volba povrchu. Ten má význam jak pro bezpečnost, tak pro výkon zvířete, a nezáleží na něm pouze v kruhvé ohradě, ale všude, kde cvičíme. Právě proto jsem povrchu v kruhové ohradě věnoval samostatnou kapitolu (viz následující stať „Povrch", str. 45).
S vývojem mé kariéry přišel i poznatek, že je někdy zapotřebí kruhovou ohradu přemístit. V roce 1989 mi na zámku Windsor Castle postavili kruhovou ohradu přenosnou. Byla postavená ze svařovaného pozinkovaného drátěného pletiva. Tento design byl plně vyhovující. Kruhová ohrada byla lehká a bezpečná a umožňovala divákům nahlížet dovnitř, aniž by po ní potřebovali lézt nebo si jinak pomáhat. V této ohradě jsem svoji práci předváděl Jejímu Veličenstvu královně Alžbětě II. a bylo to poprvé, co jsem pracoval
v takovémto prostředí. Ohromilo mě, jak rychle si koně na tento typ oplocení přivykli a dokázali se na mě soustředit, přestože viděli ven.
V uplynulých letech jsem si vytvořil vlastní verzi přenosné kruhové ohrady a v ní svoji práci předvádím po celém světě. Do dnešního dne jsem v ní pracoval s více než 3 000 koňmi a až dosud se to obešlo prakticky bez zranění nebo větších potíží.
V kruhové ohradě rozhodně nehodlám způsobovat koni nějaké trauma. Právě naopak. Kruhová ohrada je mým druhým domovem, pracovištěm i místem, kde se setkávám se svými nejlepšími přáteli. Je mimořádně důležitá během napojování a ten, kdo si chce osvojit řeč koní, zde má možnost ji sledovat v přirozeném projevu. Napojení s koněm -join-Up dokážu díky řeči těla dosáhnout i bez uzdy, ohlávky, otěží nebo kruhové ohrady. Už jsem se přesvědčil, že napojení lze provést bez kruhové ohrady i v otevřené krajině, trvá to však déle a vyžaduje to více úsilí.
Mnozí z těch, kdo mě sledují při práci, se mě ptají, proč musí mít kruhová ohrada kruhový, a nikoliv jiný tvar. Napojování lze sice provádět i v ohradách čtvercových nebo obdélníkových, rohy jsou však místy narušujícími plynulý tok energie. Jako náhražka dokonale kruhové ohrady docela dobře poslouží ohrada čtvercová, jejíž rohy jsou zakryty bedněním tak, aby vznikl
osmistěn. Pokud je však ohrada kruhová, podporuje to plynulý a nepřerušovaný pohyb, jenž usnadňuje komunikaci bez jakéhokoliv rozptylování, k němuž dochází, pokud kůň musí měnit tempo.
V kruhové výcvikové ohradě jsem schopen nastolit atmosféru komunikace založené na vzájemných odezvách. Uspořádání kruhové ohrady koni umožňuje utéci, přesto však zůstává ve stejné vzdálenosti. Jestliže je ohrada oválná nebo obdélníková, může kůň prostě zaběhnout do místa, kde ode mne bude nejdál. To ovšem narušuje plynulost pohybu a ztěžuje komunikaci. Útěková vzdálenost koně je úsek, který chce kůň urazit ve snaze udržet si od svého pronásledovatele bezpečný odstup. Obvykle činí půl až půldruhého kilometru. Pokud však kůň nemá možnost odběhnout na tuto vzdálenost, začne s pronásledovatelem instinktivně komunikovat a má tendenci kroužit.
Příroda koním za dobu existence tohoto druhu vštípila přesvědčení, že pokud bude kůň utíkat dál, je velmi pravděpodobné, že narazí na dalšího predátora a navíc už mu bude scházet energie na jistý útěk. Na základě principu přežití nejschopnějšího se koně již dávno naučili, že s daleko větší pravděpodobností přežijí, pokud si uchovají energii díky komunikaci a vyjednávání.
Je třeba mít na paměti, že o uchování energie jde i predátorovi. Predátor, který během pronásledování spálí víc kalorií, než přijal, je ohrožen rizikem hladovění. Právě na základě tohoto poznatku kůň chápe hodnotu vyjednávání s protivníkem.
Ve správně postavené výcvikové ohradě může člověk kontrolovat množství energie vydané koněm. Prostřednictvím komunikace lze energetický výdej koně zvýšit a právě tak je možné ho omezit. Když s koněm pracuji, mám neustále na paměti, že jde o druh, který se přizpůsobuje dění kolem sebe. Synchronizace je klíčem ke komunikaci. Pokud chybí, komunikace nefunguje. Vždy se snažím vytvořit takové prostředí, v němž kůň pochopí, oč mi jde, a začne mi důvěřovat.
Kruhová výcviková ohrada je vhodným místem k učení a zároveň cvičiteli umožňuje stát se vůdcem, aniž by bylo zapotřebí přistoupit ke konfrontaci. Jestliže kruhovou ohradu využíváme správně, pak v ní koně můžeme ovlivňovat a řídit v jeho vlastní řeči. Zvíře je stále naladěno na vnímání komunikace, zachování klidu a budování důvěry.
Uvědomme si, že kůň má v životě dva hlavní cíle - reprodukovat se a přežít Když vstupuje do ohrady, na rozmnožování nemyslí. Když ho posílám směrem od sebe, dávám mu najevo, že je sám. Je pak na něm, aby zvážil možnost sblížit se se mnou. Izolace není pro koně přirozenou situací. Porozumění řeči koní mi umožňuje dosáhnout napojení, jež je alternativou izolace.
Když s koněm v kruhové ohradě komunikuji, nikdy neztrácím ze zřetele svůj cíl, jímž je situace, v níž budu moci koni poskytnout příležitost nechat si dobrovolně nasadit sedlo a ohlávku a snést jezdce. Cvičitel musí zůstat za všech okolností objektivní. Nikdy by neměl chování koně polidštovat ani se poddávat subjektivním názorům. Pro mě je ohrada hřištěm, na němž hrajeme oba za stejný tým. Jsme na jedné straně.
Víme, že v mnoha případech kůň do
ohrady vchází s nedůvěrou, strachem či úzkostí, případně se směsicí všech těchto pocitů. Prostřednictvím komunikace v řeči, jíž kůň rozumí, lze dosáhnout změny a tyto fobie potlačit.
Pokud se nedočkáte odezvy, o jakou vám jde, je zapotřebí zvýšit pracovní nasazení. Postupně tak s koněm sladíte svůj postup, aby zvíře dobrovolně přistoupilo na vaši hru. Odezva je prvním krokem ke změně a právě o změnu nám jde. Jakoukoliv odezvu je třeba považovat za bránu, kterou můžeme projít, abychom dosáhli pozitivních změn a zahájili tak proces vyjednávání a spolupráce.

Povrch

Při výcviku koní je právě povrch mimořádně důležitým faktorem. Jsem přesvědčen, že dobrý koňák si musí ověřit povrch a jeho kvalitu, než s koněm začne pracovat bez ohledu na to, jakou disciplínu hodlá provozovat Samozřejmě ten, kdo se věnuje terénnímu nebo rekreačnímu ježdění, obvykle musí využívat povrch, jaký se právě naskytne. I v takovém případě je však třeba dbát na kvalitu kování, které významně ovlivňuje to, jak se kůň s příslušným povrchem vyrovná. Jestliže se pohybujete po kamenitých cestách, je důležité pomoci kopytům těžkými ocelovými podkovami a třeba i koženými podložkami, aby kvůli nadměrně tvrdému podkladu nedocházelo k tvorbě podlitin a otlaků. Je-li to možné, je třeba se vždy vyhýbat povrchu, který by mohl koním škodit. Při vysvětlování významu povrchu se omezím pouze na utváření povrchu výcvikových ohrad, tréninkových drah a dalších míst, kde je ježdění provozováno pravidelně. Pokusím se zaměřit na několik disciplín, s nimiž jsem obeznámen nejlépe, a všeobecně se zmíním i o těch, v nichž tolik zkušeností nemám.
Podle mého názoru se většina aktivit, k nimž práce s koněm patří, nejlépe provozuje na povrchu tvořeném dobře drenážovanou plochou pokrytou jílovitým podkladem o síle asi 15 cm a posypanou vrstvou písku o tlouštce 3-5 cm. Jestliže tréninkovou plochu vytváříte tzv. „na zelené louce", pak je možné zajistit odvodnění vrstvou štěrku silnou 30-60 cm. To by mělo stačit k odvádění vody zpod tréninkového povrchu. Na tuto vrstvu je vhodné navézt asi 15 cm jílu. Tak zamezíte přílišnému boření. Jíl je třeba za mokra uválcovat, aby pevně držel. Poté, co budete mít vytvořeny tyto dvě spodní vrstvy, navezte na ně 3-5 cm hrubozrnného písku a máte tréninkový povrch hotov.
Při zajišfování drenáže tréninkové plochy lze využít i svažitosti nebo naopak vyrovnání terénu. Důležité je uvědomit si, že při údržbě pozemku se nesmí rozrušit jílové podloží, aby nedošlo k mísení jílu s pískem. Aby nebyla soudržnost povrchu narušena, je vhodné k údržbě používat lehké brány. Aby vrstva jílu zůstala vyrovnaná a pevná, je třeba se při údržbě omezovat jen na vrstvu písku.
Takovýto povrch je zcela vyhovující pro disciplíny jako parkúr, honební ježdění, jezdecká škola, doprovod stáda, závody spřežení, rekreační ježdění, krasojízda, drezúra, kočárové ježdění, ruská trojka, pětispřeží a závody klusáků. Právě tak se hodí pro Tennessee Walkers, peruánské pasos, araby a ukázky výcviku koní vůbec.
Pro ukázky honáckých prací se stádem je vhodné vrstvu písku zesílit o další 1-2 cm v místech, kde se předpokládá pohyb koně
kolem dobytka. Pokud ovšem budujete tréninkový areál pouze pro závody spřežení, je vhodné zvolit jen zhruba centimetrovou vrstvu písku, aby se povozy pohybovaly po hladším povrchu.
Mnozí jezdci prosazují tlouštku vrstvy písku 15 cm. Za svoji více než šedesátiletou jezdeckou kariéru jsem zjistil, že se tím koni spíš uškodí, než pomůže. Námaha příliš hluboko se bořících nohou může poškodit páteř a pánevní kostní spoje i šlachy a úpony spodních částí nohou.
Jestliže koně cvičíte zastavovat smykem
s povozem, pak je vhodné místo, kde se toto bude nacvičovat, udržovat sušší než tam, kde se budou nacvičovat osmičky, prudké otáčení nebo honácké práce.
Dobrý cvičitel musí mít na paměti, že se povrch neustále mění. Zejména písek podléhá trvalým proměnám. S každým šlápnutím a s každým vláčením jsou hrubá písečná zrna rozrušována, takže původně hrubozrnný písek je čím dál tím jemnější. Jakmile se však písek začne rozpadat, chová už se spíše jako jíl, z něhož jste vytvořili podkladovou vrstvu. Pokud už je písek příliš ulehlý a nedrolí se, je třeba ho odstranit a nahradit novým, aby mohl být trénink prováděn kvalitně a bezpečně.
Dobrou pomůckou pro hodnocení kvality písku je mikroskop. Při prohlížení pod mikroskopem by měly mít jednotlivé částice nepravidelný, jakoby zubatý povrch. Rozhodně by neměly být kulaté. Zejména u nás v Severní Americe existuje spousta nalezišť, v nichž se vyskytuje písek s kulatými zrny, a ten, jak jsem za léta práce s koňmi zjistil, může být při výcviku dosti nebezpečný. Písek s kulatými zrny bývá příliš ulehlý a málo sypký. Právě na takovémto povrchu jsem se setkal s řadou bolestivých poranění, při nichž došlo k natažení šlach nebo i ke zlomeninám. Kulatost zrn často způsobuje činnost mořských vln. Proto mívá kulatá zrna zejména písek plážový, kdežto písek říční nebo drcený je hrubozrnný a vytváří tak drsný, zrnitý a sypký povrch, jaký doporučuji. Jestliže seženete písek vzniklý z měkčích surovin, jednotlivá zrna se budou rozpadat rychleji než v případě písku z tvrdšího materiálu. Jednou z nejtvrdších hornin je žula a právě ta je základem nejvhodnějšího hrubého a tvrdého písku pro výcvik koní.
Životnost vrstvy písku rovněž významně ovlivňuje způsob, jakým ji udržujete. Například diskové brány zrna písku i jeho povrch rozrušují daleko intenzivněji nežli brány se zakulacenými hroty hřebů. Vždy je třeba brány nastavit tak, aby nenarušovaly jílovou podkladovou vrstvu.
Se základy budování a údržby tréninkového povrchu jsem vás seznámil. Je třeba vzít rovněž na vědomí, že v současnosti je na trhu řada přípravků, které kvalitu písčitého povrchu významně ovlivňují. Na některých velkých závodištích světa byl na konci 80. let velice populární tzv. „equitrack". Jedná se
o patentovaný proces potahování písečných zrn směsí ropy a látky na bázi pryže. Zvyšuje pružnost a omezuje potřebu kropení. Já sám mám sice s touto procedurou dobrou zkušenost, hovořil jsem však s řadou lidí, kteří mi říkali, že ji používat přestali. Důvodem byla jak finanční nákladnost, tak i opotřebovávání vzniklé vrstvy. Rovněž jsem hovořil s majiteli koní používaných ke skokovým disciplínám a ti mi tvrdili, že to jejich koním vysloveně nedělá dobře.
Existuje rovněž směs zvaná vláknitý písek, která vzniká přimísením syntetického vlákna připomínajícího vlnu. Tato přísada zabraňuje drolivosti písku, zvyšuje jeho pružnost a udržuje vlhkost. Pokud vyschne, vítr ji odnáší, podle mého názoru však přesto prodlužuje životnost písčitého povrchu.
Leckde se používá drcená směs elektroizolačního materiálu, která se smíchá
s pískem a zvyšuje tak pružnost a zabraňuje drolivosti. Tuto směs jsem slyšel chválit od mnoha lidí zabývajících se skokovými disciplínami a drezúrou. Doma na farmě Flag Is Up Farms experimentuji se zcela novým
povrchem tvořeným sešrotovanou sportovní obuví. Jedná se tedy o kombinaci plátna, pryže a umělých hmot. Podle mého názoru to funguje výborně a je to vůbec jedna z nejlepších příměsí do písčitého povrchu pro výcvik koní.
Na závěr bych rád zdůraznil fakt, že
v jednoduchosti je krása i síla. Nikdy neuděláte chybu, jestliže se budete držet základního jednoduchého složení.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak tady je text z knihy Průvodce nenásilným výcvikem koní-Monty Roberts, snad aspoň trochu pomůže. Janča

Kruhová ohrada - Round Pen

Každý, kdo využívá mé metody, by se měl dokonale obeznámit s využíváním výcvikové kruhové ohrady - Round Pen (dále jen kruhová ohrada). Pravdou sice je, že techniku Join-Up lze provádět v podstatě kdekoliv, ohrada je však mimořádně užitečná. Využívá se již po celá staletí. Existují důkazy jejího tisíciletého používání na asijském kontinentě. Techniky používané při práci s koněm v kruhové ohradě se liší, základ však zůstává po tisíciletí stejný.
Divocí koně bývali často zaháněni právě do kruhových ohrad. Tam byli chytáni do lasa, připoutáváni a postupně kroceni. Právě z těchto postupů se později vyvinuly metody známé dnes jako tradiční. Jako dítě jsem je měl možnost sledovat každý den. Když se kůň rozběhl podél kruhové ohrady ve snaze uniknout před predátorem, mohl mu cvičitel snadno hodit smyčku přes hlavu. Kruhová ohrada byla v tradičním pojetí výcviku koní místem, kde se uplatňovala dominance a kde se podřízenosti koně docilovalo prostřednictvím bolesti.
K výstavbě kruhových ohrad se používá celá pestrá škála materiálů počínaje kládami přes fošny a prkna a konče kameny nebo dokonce pneumatikami. I velikostí se od sebe kruhové výcvikové ohrady liší. Viděl jsem kruhové ohrady o průměru 10 metrů, ale i takové, jejichž průměr dosahoval pětinásobku. Na naší farmě Flag Is Up Farms stavím kruhové ohrady vysoké zhruba 2,5 m o průměru 16 m z pevných dřevěných fošen. Výška 2,5 m je pro běžné jezdecké koně s kohoutkovou výškou 140-160 cm optimální. Pracuji převážně s plnokrevníky, quarter horse a araby, a pro tyto typy jezdeckých koní je kruhové ohrada o mnou zvoleném průměru ideální. V minulosti mi rukama prošel i značný počet islandských koní a velšských pony s kohoutkovou výškou 110-120 cm. Pro tato zvířata byla vhodnější výcviková ohrada
o průměru 15 m. V Německu musím často pracovat s teplokrevníky, jejichž kohoutková výška
přesahuje i 160 cm. Pro ně považuji za nejvhodnější výcvikovou ohradu o průměru 17-18 m.
Při určování velikosti ohrady dbám především na to, aby v ní kůň mohl pohodlně a vyrovnaným krokem cválat Všiml jsem si, že kůň o kohoutkové výšce 160 cm má v kruhové ohradě o průměru 15 m tendenci k nejednotnému cvalu (levé nohy jsou napřed
a pravé pozadu nebo naopak). V kruhové ohradě o průměru 16 m však už takoví koně cválají vyrovnaně. Asi se ted zeptáte, proč nevolím kruhovou ohradu o průměru 20 m, která by mohla vyhovovat koním všech kohoutkových výšek a umožňovala tak cvičit koně všech plemenných typů a ras. Tento úsudek je sice správný, vyžaduje však po cvičiteli ovládání daleko většího prostoru. Proto volím kruhovou ohradu s nejmenším možným průměrem, který ještě umožňuje pohodlný cval. Při dodržováni této zásady má cvičitel možnost pracovat na nejkratší možnou vzdálenost. Pokud pracuji v kruhové ohradě o průměru 16 m, obvykle využívám kruh o průměru 2,5 m. Při práci v kruhové ohradě o průměru 20 m se tento prostor zvětšuje na zhruba 4 m, což na mě klade daleko větší nároky. Zvýšená energetická náročnost značně znesnadňuje klidný a uvolněný přístup ke koni.
Při výstavbě kruhové výcvikové ohrady je mimořádně důležitá volba povrchu. Ten má význam jak pro bezpečnost, tak pro výkon zvířete, a nezáleží na něm pouze v kruhvé ohradě, ale všude, kde cvičíme. Právě proto jsem povrchu v kruhové ohradě věnoval samostatnou kapitolu (viz následující stať „Povrch", str. 45).
S vývojem mé kariéry přišel i poznatek, že je někdy zapotřebí kruhovou ohradu přemístit. V roce 1989 mi na zámku Windsor Castle postavili kruhovou ohradu přenosnou. Byla postavená ze svařovaného pozinkovaného drátěného pletiva. Tento design byl plně vyhovující. Kruhová ohrada byla lehká a bezpečná a umožňovala divákům nahlížet dovnitř, aniž by po ní potřebovali lézt nebo si jinak pomáhat. V této ohradě jsem svoji práci předváděl Jejímu Veličenstvu královně Alžbětě II. a bylo to poprvé, co jsem pracoval
v takovémto prostředí. Ohromilo mě, jak rychle si koně na tento typ oplocení přivykli a dokázali se na mě soustředit, přestože viděli ven.
V uplynulých letech jsem si vytvořil vlastní verzi přenosné kruhové ohrady a v ní svoji práci předvádím po celém světě. Do dnešního dne jsem v ní pracoval s více než 3 000 koňmi a až dosud se to obešlo prakticky bez zranění nebo větších potíží.
V kruhové ohradě rozhodně nehodlám způsobovat koni nějaké trauma. Právě naopak. Kruhová ohrada je mým druhým domovem, pracovištěm i místem, kde se setkávám se svými nejlepšími přáteli. Je mimořádně důležitá během napojování a ten, kdo si chce osvojit řeč koní, zde má možnost ji sledovat v přirozeném projevu. Napojení s koněm -join-Up dokážu díky řeči těla dosáhnout i bez uzdy, ohlávky, otěží nebo kruhové ohrady. Už jsem se přesvědčil, že napojení lze provést bez kruhové ohrady i v otevřené krajině, trvá to však déle a vyžaduje to více úsilí.
Mnozí z těch, kdo mě sledují při práci, se mě ptají, proč musí mít kruhová ohrada kruhový, a nikoliv jiný tvar. Napojování lze sice provádět i v ohradách čtvercových nebo obdélníkových, rohy jsou však místy narušujícími plynulý tok energie. Jako náhražka dokonale kruhové ohrady docela dobře poslouží ohrada čtvercová, jejíž rohy jsou zakryty bedněním tak, aby vznikl
osmistěn. Pokud je však ohrada kruhová, podporuje to plynulý a nepřerušovaný pohyb, jenž usnadňuje komunikaci bez jakéhokoliv rozptylování, k němuž dochází, pokud kůň musí měnit tempo.
V kruhové výcvikové ohradě jsem schopen nastolit atmosféru komunikace založené na vzájemných odezvách. Uspořádání kruhové ohrady koni umožňuje utéci, přesto však zůstává ve stejné vzdálenosti. Jestliže je ohrada oválná nebo obdélníková, může kůň prostě zaběhnout do místa, kde ode mne bude nejdál. To ovšem narušuje plynulost pohybu a ztěžuje komunikaci. Útěková vzdálenost koně je úsek, který chce kůň urazit ve snaze udržet si od svého pronásledovatele bezpečný odstup. Obvykle činí půl až půldruhého kilometru. Pokud však kůň nemá možnost odběhnout na tuto vzdálenost, začne s pronásledovatelem instinktivně komunikovat a má tendenci kroužit.
Příroda koním za dobu existence tohoto druhu vštípila přesvědčení, že pokud bude kůň utíkat dál, je velmi pravděpodobné, že narazí na dalšího predátora a navíc už mu bude scházet energie na jistý útěk. Na základě principu přežití nejschopnějšího se koně již dávno naučili, že s daleko větší pravděpodobností přežijí, pokud si uchovají energii díky komunikaci a vyjednávání.
Je třeba mít na paměti, že o uchování energie jde i predátorovi. Predátor, který během pronásledování spálí víc kalorií, než přijal, je ohrožen rizikem hladovění. Právě na základě tohoto poznatku kůň chápe hodnotu vyjednávání s protivníkem.
Ve správně postavené výcvikové ohradě může člověk kontrolovat množství energie vydané koněm. Prostřednictvím komunikace lze energetický výdej koně zvýšit a právě tak je možné ho omezit. Když s koněm pracuji, mám neustále na paměti, že jde o druh, který se přizpůsobuje dění kolem sebe. Synchronizace je klíčem ke komunikaci. Pokud chybí, komunikace nefunguje. Vždy se snažím vytvořit takové prostředí, v němž kůň pochopí, oč mi jde, a začne mi důvěřovat.
Kruhová výcviková ohrada je vhodným místem k učení a zároveň cvičiteli umožňuje stát se vůdcem, aniž by bylo zapotřebí přistoupit ke konfrontaci. Jestliže kruhovou ohradu využíváme správně, pak v ní koně můžeme ovlivňovat a řídit v jeho vlastní řeči. Zvíře je stále naladěno na vnímání komunikace, zachování klidu a budování důvěry.
Uvědomme si, že kůň má v životě dva hlavní cíle - reprodukovat se a přežít Když vstupuje do ohrady, na rozmnožování nemyslí. Když ho posílám směrem od sebe, dávám mu najevo, že je sám. Je pak na něm, aby zvážil možnost sblížit se se mnou. Izolace není pro koně přirozenou situací. Porozumění řeči koní mi umožňuje dosáhnout napojení, jež je alternativou izolace.
Když s koněm v kruhové ohradě komunikuji, nikdy neztrácím ze zřetele svůj cíl, jímž je situace, v níž budu moci koni poskytnout příležitost nechat si dobrovolně nasadit sedlo a ohlávku a snést jezdce. Cvičitel musí zůstat za všech okolností objektivní. Nikdy by neměl chování koně polidštovat ani se poddávat subjektivním názorům. Pro mě je ohrada hřištěm, na němž hrajeme oba za stejný tým. Jsme na jedné straně.
Víme, že v mnoha případech kůň do
ohrady vchází s nedůvěrou, strachem či úzkostí, případně se směsicí všech těchto pocitů. Prostřednictvím komunikace v řeči, jíž kůň rozumí, lze dosáhnout změny a tyto fobie potlačit.
Pokud se nedočkáte odezvy, o jakou vám jde, je zapotřebí zvýšit pracovní nasazení. Postupně tak s koněm sladíte svůj postup, aby zvíře dobrovolně přistoupilo na vaši hru. Odezva je prvním krokem ke změně a právě o změnu nám jde. Jakoukoliv odezvu je třeba považovat za bránu, kterou můžeme projít, abychom dosáhli pozitivních změn a zahájili tak proces vyjednávání a spolupráce.

Povrch

Při výcviku koní je právě povrch mimořádně důležitým faktorem. Jsem přesvědčen, že dobrý koňák si musí ověřit povrch a jeho kvalitu, než s koněm začne pracovat bez ohledu na to, jakou disciplínu hodlá provozovat Samozřejmě ten, kdo se věnuje terénnímu nebo rekreačnímu ježdění, obvykle musí využívat povrch, jaký se právě naskytne. I v takovém případě je však třeba dbát na kvalitu kování, které významně ovlivňuje to, jak se kůň s příslušným povrchem vyrovná. Jestliže se pohybujete po kamenitých cestách, je důležité pomoci kopytům těžkými ocelovými podkovami a třeba i koženými podložkami, aby kvůli nadměrně tvrdému podkladu nedocházelo k tvorbě podlitin a otlaků. Je-li to možné, je třeba se vždy vyhýbat povrchu, který by mohl koním škodit. Při vysvětlování významu povrchu se omezím pouze na utváření povrchu výcvikových ohrad, tréninkových drah a dalších míst, kde je ježdění provozováno pravidelně. Pokusím se zaměřit na několik disciplín, s nimiž jsem obeznámen nejlépe, a všeobecně se zmíním i o těch, v nichž tolik zkušeností nemám.
Podle mého názoru se většina aktivit, k nimž práce s koněm patří, nejlépe provozuje na povrchu tvořeném dobře drenážovanou plochou pokrytou jílovitým podkladem o síle asi 15 cm a posypanou vrstvou písku o tlouštce 3-5 cm. Jestliže tréninkovou plochu vytváříte tzv. „na zelené louce", pak je možné zajistit odvodnění vrstvou štěrku silnou 30-60 cm. To by mělo stačit k odvádění vody zpod tréninkového povrchu. Na tuto vrstvu je vhodné navézt asi 15 cm jílu. Tak zamezíte přílišnému boření. Jíl je třeba za mokra uválcovat, aby pevně držel. Poté, co budete mít vytvořeny tyto dvě spodní vrstvy, navezte na ně 3-5 cm hrubozrnného písku a máte tréninkový povrch hotov.
Při zajišfování drenáže tréninkové plochy lze využít i svažitosti nebo naopak vyrovnání terénu. Důležité je uvědomit si, že při údržbě pozemku se nesmí rozrušit jílové podloží, aby nedošlo k mísení jílu s pískem. Aby nebyla soudržnost povrchu narušena, je vhodné k údržbě používat lehké brány. Aby vrstva jílu zůstala vyrovnaná a pevná, je třeba se při údržbě omezovat jen na vrstvu písku.
Takovýto povrch je zcela vyhovující pro disciplíny jako parkúr, honební ježdění, jezdecká škola, doprovod stáda, závody spřežení, rekreační ježdění, krasojízda, drezúra, kočárové ježdění, ruská trojka, pětispřeží a závody klusáků. Právě tak se hodí pro Tennessee Walkers, peruánské pasos, araby a ukázky výcviku koní vůbec.
Pro ukázky honáckých prací se stádem je vhodné vrstvu písku zesílit o další 1-2 cm v místech, kde se předpokládá pohyb koně
kolem dobytka. Pokud ovšem budujete tréninkový areál pouze pro závody spřežení, je vhodné zvolit jen zhruba centimetrovou vrstvu písku, aby se povozy pohybovaly po hladším povrchu.
Mnozí jezdci prosazují tlouštku vrstvy písku 15 cm. Za svoji více než šedesátiletou jezdeckou kariéru jsem zjistil, že se tím koni spíš uškodí, než pomůže. Námaha příliš hluboko se bořících nohou může poškodit páteř a pánevní kostní spoje i šlachy a úpony spodních částí nohou.
Jestliže koně cvičíte zastavovat smykem
s povozem, pak je vhodné místo, kde se toto bude nacvičovat, udržovat sušší než tam, kde se budou nacvičovat osmičky, prudké otáčení nebo honácké práce.
Dobrý cvičitel musí mít na paměti, že se povrch neustále mění. Zejména písek podléhá trvalým proměnám. S každým šlápnutím a s každým vláčením jsou hrubá písečná zrna rozrušována, takže původně hrubozrnný písek je čím dál tím jemnější. Jakmile se však písek začne rozpadat, chová už se spíše jako jíl, z něhož jste vytvořili podkladovou vrstvu. Pokud už je písek příliš ulehlý a nedrolí se, je třeba ho odstranit a nahradit novým, aby mohl být trénink prováděn kvalitně a bezpečně.
Dobrou pomůckou pro hodnocení kvality písku je mikroskop. Při prohlížení pod mikroskopem by měly mít jednotlivé částice nepravidelný, jakoby zubatý povrch. Rozhodně by neměly být kulaté. Zejména u nás v Severní Americe existuje spousta nalezišť, v nichž se vyskytuje písek s kulatými zrny, a ten, jak jsem za léta práce s koňmi zjistil, může být při výcviku dosti nebezpečný. Písek s kulatými zrny bývá příliš ulehlý a málo sypký. Právě na takovémto povrchu jsem se setkal s řadou bolestivých poranění, při nichž došlo k natažení šlach nebo i ke zlomeninám. Kulatost zrn často způsobuje činnost mořských vln. Proto mívá kulatá zrna zejména písek plážový, kdežto písek říční nebo drcený je hrubozrnný a vytváří tak drsný, zrnitý a sypký povrch, jaký doporučuji. Jestliže seženete písek vzniklý z měkčích surovin, jednotlivá zrna se budou rozpadat rychleji než v případě písku z tvrdšího materiálu. Jednou z nejtvrdších hornin je žula a právě ta je základem nejvhodnějšího hrubého a tvrdého písku pro výcvik koní.
Životnost vrstvy písku rovněž významně ovlivňuje způsob, jakým ji udržujete. Například diskové brány zrna písku i jeho povrch rozrušují daleko intenzivněji nežli brány se zakulacenými hroty hřebů. Vždy je třeba brány nastavit tak, aby nenarušovaly jílovou podkladovou vrstvu.
Se základy budování a údržby tréninkového povrchu jsem vás seznámil. Je třeba vzít rovněž na vědomí, že v současnosti je na trhu řada přípravků, které kvalitu písčitého povrchu významně ovlivňují. Na některých velkých závodištích světa byl na konci 80. let velice populární tzv. „equitrack". Jedná se
o patentovaný proces potahování písečných zrn směsí ropy a látky na bázi pryže. Zvyšuje pružnost a omezuje potřebu kropení. Já sám mám sice s touto procedurou dobrou zkušenost, hovořil jsem však s řadou lidí, kteří mi říkali, že ji používat přestali. Důvodem byla jak finanční nákladnost, tak i opotřebovávání vzniklé vrstvy. Rovněž jsem hovořil s majiteli koní používaných ke skokovým disciplínám a ti mi tvrdili, že to jejich koním vysloveně nedělá dobře.
Existuje rovněž směs zvaná vláknitý písek, která vzniká přimísením syntetického vlákna připomínajícího vlnu. Tato přísada zabraňuje drolivosti písku, zvyšuje jeho pružnost a udržuje vlhkost. Pokud vyschne, vítr ji odnáší, podle mého názoru však přesto prodlužuje životnost písčitého povrchu.
Leckde se používá drcená směs elektroizolačního materiálu, která se smíchá
s pískem a zvyšuje tak pružnost a zabraňuje drolivosti. Tuto směs jsem slyšel chválit od mnoha lidí zabývajících se skokovými disciplínami a drezúrou. Doma na farmě Flag Is Up Farms experimentuji se zcela novým
povrchem tvořeným sešrotovanou sportovní obuví. Jedná se tedy o kombinaci plátna, pryže a umělých hmot. Podle mého názoru to funguje výborně a je to vůbec jedna z nejlepších příměsí do písčitého povrchu pro výcvik koní.
Na závěr bych rád zdůraznil fakt, že
v jednoduchosti je krása i síla. Nikdy neuděláte chybu, jestliže se budete držet základního jednoduchého složení.

Tea,fakt moc a moc dík.Jestli mi sem napíšete,osobo,e-mail,něco nádherného Vám pošlu.Ještě jednou děkuju,to jsem opravdu nečekala.Děkuju,Jarka.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tea,fakt moc a moc dík.Jestli mi sem napíšete,osobo,e-mail,něco nádherného Vám pošlu.Ještě jednou děkuju,to jsem opravdu nečekala.Děkuju,Jarka.

Tak můj mail je jana.zap@seznam.cz
Jinak není zač, za mě to udělal scaner

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak můj mail je jana.zap@seznam.cz
Jinak není zač, za mě to udělal scaner

tý jo já se lekla kerej cvok to opisovalTo je tim že já scaner nemám tak nechápu a čumim

Kuníček