Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.182.205
Nějaak ten čaas rychle letí a co nevidět už pomalu začnu s přípravami na obsedání našeho "hříbátka" - problém je ale v tom, že tento valášek se nějak dosti potatil a je doslova chodící reklama na temperament Většinou nemyslí nic zle (ikdyž vzteknout se umí samozřejmě také), ale zkrátka uznává buď cpaní se něčím v totálním klídečku a nebo naopak bezhlavé lítání s arabským ocasem s doprovodnými kreacemi všech figur nejen španělské školy - jinak ale nic mezitím a zkusit mu to zakázat je horší než lepší.
No a tak se začínám pomalu děsit!
Je odmala zvykaný na vše, jelikož je samozřejmě ke všemu dobrému ještě hodně velký plašan a tak si nemyslím, že první nasednutí bude až tak extra řešit( ikdyž bez vyvalených arabských očí se to určitě neobejde ),ale spíš se bojím až po nějakém tom dnu (týdnu) zjistí, že všechny ty jeho manévry lze dělat i s lidmi na zádech
.
tak jsem se chtěla zeptat těch, kteří už mají obsedání svých hoodně temperamentních hříbátek za sebou -a PŘEŽILI! na jejich zkušenosti. Zdali postupovali pidikrůček po pidikrůčku, nebo to brali s nadhledem a obsedali jako většinu jiných "normálních" ořů. Popřípadě za jak dlouho váš koník zjistil, že pod jezdcem jsou všechny ty vylomeniny ještě zábavnější apod
a nebo dokonce měl některý z vaašich příběhů šťastný konec a koník je pod sedlem zcela jiný než ve volnosti či na ruce?
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.235.6
Mám doma to samé. Myšlenka na obsedání mě u něj docela děsila a čekala jsem čoro moro. Sháněla jsem kontakty na nějakého sebevraha nebo zaříkávače, co by byl ochotný na toho koně vlézt.
Nakonec jsem si koně obsedla naprosto sama bez další osoby, jen stádo koní nám asistovalo a dvě kobyly mi do toho hodně "kecaly", pořád k nám lezly a pořehtávaly. Mladý byl zatím teda jen asi 10x pod sedlem, ale zvládá to super. Při nasedání nepotřebuje nikoho aby jej držel, nekozluje (teda jednoho prďáčka si hodil a sem tam naznačí, že by chtěl, ale jinak super). Chodíme jenom do terénu a bohužel samy bez vodiče a zvládá všechno perfektně, je sice koukavej, ale velice ochotný a překvapuje jak je hodný. Zatím teda jenom klušem a delší dobu ještě budem, ale myslím že vše bude v pohodě. Ještě teda čekám, že přijde na to, že házet kozly je super a děsná zábava, ale obavy nemám
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.217.215
Teda, 10x pod sedlem a už jezdíte sami do terénu. To jste teda drsňáci nebo já jsem posera.
Taky mám doma podobného blázínka. Obsedání proběhlo vcelku bez problému, koníka jsem připravovala "ze země" a na nic jsme nespěchali, v ohradě chodí pod sedlem krásně, ale ven se chystám vyrazit až si budu jistá, že je 100% ovladatelný a na pomůckách, jinak mi to přijde dost hazard pro nás i pro okolí, vzhledem k tomu, že nežijeme mimo civilizaci.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.182.205
Tak to jo podesáté a do terénu tak je koník asi opravdu moc hodný - gratuluju
Tak to já počítám, že budu jezdit za zkušenějším koněm i na jízdárně. Mému koni stačí malý podnět a má hned oči navrch hlavy a bere čáru (bereme ho navolno na vyjížďky).
Já jsem cizího jezdce také zvažovala, ale přecijen vím, že když s ním pracuji od mala já sama, tak určitě bude klidnější pokud u obsedání budu já. Jenže nejsem zrovna nejlehčí, ale zas na druhou stranu si říkám, že v jeho případě by to nemuselo až tak škodit - věřím že s nějakou 40kg holčinou by začal vymýšlet ty svoje vylomeniny určitě prakticky hned
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.168.229
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Teda, 10x pod sedlem a už jezdíte sami do terénu. To jste teda drsňáci nebo já jsem posera.
Taky mám doma podobného blázínka. Obsedání proběhlo vcelku bez problému, koníka jsem připravovala "ze země" a na nic jsme nespěchali, v ohradě chodí pod sedlem krásně, ale ven se chystám vyrazit až si budu jistá, že je 100% ovladatelný a na pomůckách, jinak mi to přijde dost hazard pro nás i pro okolí, vzhledem k tomu, že nežijeme mimo civilizaci.
Také ráda s mladými koňmi co nejdřív jezdím do terénu - volím co nejbezpečnější trasy, mimo silnice, pejskaře, mostky... Pokud jdou za starším zkušeným koněm, kterého znají z výběhu, nebývá problém. Samozdřejmně občas se leknou, ale tyto úskoky bývají lépe vyseditelné, nežli skopičiny mlaďocha, který se nudí na jízdárně. V terénu sledují okolí, přestože většinu věcí znají z procházek na ruce, při nové situaci pod sedlem koukají a "nemají čas" na vylomeniny. V nerovnostech terénu se rychle nasvalují a získávají rovnováhu a koordinaci, takže lze s nimi brzy "skutečně" pracovat.
Pojem "mladý kůň pod kontrolou a na pomůckách" se myslím řadí do oblasti scifi.
Rozhodně nedoporčuji vyjíždět do terénu, pokud si člověk není jist, že nevznikne problém, na který není připraven a který neumí řešit. Takový jezdec nepovede mladého koně klidně a přesvědčivě a kůň to vycítí.
Jako samozdřejmost beru, že kůň umí respektovat člověka, zná základní hlasové povely a je pod kontrolou ze země. Aby jezdec v případě problému mohl koně přes problematické úseky převést ze země a kůň vodiče následoval.
Na temperamentní koně platí velmi klidný, sebevědomý a důsledný jezdec. Při manipulaci se vyvarovat jakýchkoli rychlých pohybů a koně opravovat až pro provedení chyby. Neposilovat sebevědomí takového koně, nepracovat impulzivně, nepřepadat koně pobídkami, postupně jej připravovat na provedení cviku, dbát na uvolnění...
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.106.122
Tak jak čtu, tak jsem asi sebevrah .) Jízdárnu jsme v době obsedání neměli, starší kůň také nebyl k dispozici, protože všichni odmítali jezdit s hřebcem do terénu, tak jsme holt už od začátku jezdili sami. Nikdy se žádné větší problémy nevyskytly..koukání a semtam nějaké uskočení beru jako normál...nedejbože, když z popelnice vyskočí maličké koťátko...to tehdy z toho měl málem infarkt :))
Ale problémy jsme překonali a naopak po půl roce jsme chodili první i s koňmi a vodili přes potoky i staré mazáky, kteří se tvářili, že to nikdy neviděli.
Krize přišla asi po 4 měsících, kdy si na něj sedl poprvé jiný člověk, klučina, který umí hodně slušně jezdit, jenom jeho ježdění je prostě silovější, jak moje. Během minuty se naučil briskně stavět na zadní a praktikoval to ještě 2 měsíce poté i se mnou. Problém jsme si vyříkali a dnes po 2,5 letech, co chodí pod sedlem je z něj úžasný koník, který má energie na rozdávání, ale většinou myslí hlavou :)
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.235.6
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Teda, 10x pod sedlem a už jezdíte sami do terénu. To jste teda drsňáci nebo já jsem posera.
Taky mám doma podobného blázínka. Obsedání proběhlo vcelku bez problému, koníka jsem připravovala "ze země" a na nic jsme nespěchali, v ohradě chodí pod sedlem krásně, ale ven se chystám vyrazit až si budu jistá, že je 100% ovladatelný a na pomůckách, jinak mi to přijde dost hazard pro nás i pro okolí, vzhledem k tomu, že nežijeme mimo civilizaci.
No on šel do terénu hned co byl po druhé pod sedlem. Ono mi taky nic jiného nezbývá. Jízdárna není a v ohradě mezi koňma to není nic moc bezpečné, koně si jezdím sama. Podruhé jsme teda jenom obcházely ohradu a zašly kousek od koní co na to bude říkat. Neříkal nic, teda jo řehtal, ale jinak šlapal dobře, když zaváhal nechala jsem ho okoukat a šlapaly jsme dál.
Prostě postupně přidávám a sleduju jeho reakce. Zpočátku chodil jenom tak na půl hodiny pod sedlo, teď už chodíme tak něco přes hodinu. Pomaličku mu už na rovné louce zkouším kruhy a vlnovky. Už jsme potkaly i motorku a žádné extra plašení nebylo, jenom pár krůčků bokem a pak už byl zvědavý a chtěl jít za motorkou, taktéž se srnkama, napřed čumenda a pak teda jdem za nima ne, když nám pod nohama vyletěl bažant, tak teda přičapl pořádně, ale já se lekla teda daleko víc jak on, už jsem čekala šílený úprk s hrbákama a ono nic....
Ale abych byla upřímná, počítám, že až si bude jistý na nohách a začnem cválat a přidám se ke kámošce s její kobylou, tak určitě bugr bude.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.61.234
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Tak jak čtu, tak jsem asi sebevrah .) Jízdárnu jsme v době obsedání neměli, starší kůň také nebyl k dispozici, protože všichni odmítali jezdit s hřebcem do terénu, tak jsme holt už od začátku jezdili sami. Nikdy se žádné větší problémy nevyskytly..koukání a semtam nějaké uskočení beru jako normál...nedejbože, když z popelnice vyskočí maličké koťátko...to tehdy z toho měl málem infarkt :))
Ale problémy jsme překonali a naopak po půl roce jsme chodili první i s koňmi a vodili přes potoky i staré mazáky, kteří se tvářili, že to nikdy neviděli.
Krize přišla asi po 4 měsících, kdy si na něj sedl poprvé jiný člověk, klučina, který umí hodně slušně jezdit, jenom jeho ježdění je prostě silovější, jak moje. Během minuty se naučil briskně stavět na zadní a praktikoval to ještě 2 měsíce poté i se mnou. Problém jsme si vyříkali a dnes po 2,5 letech, co chodí pod sedlem je z něj úžasný koník, který má energie na rozdávání, ale většinou myslí hlavou :)
je to trochu mimo té, ale jak jste si s koníkem vyříkali, že se nemá stavět na zadní? přijde mi, že teď řešíme něco naprosto stejného... vše super super, pak si sedl jiný jezdec (umí jezdit mnohem líp než já) a od té doby je kůň pro mě nejezditelný, hned se mi staví na zadní...
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.106.122
Jo, tak přesně při tom stejném se to stalo mně. Holt jsem se párkrát poroučela na zem a hlavně, protože tehdy jsem byla dost mizerný jezdec, jsem se snažila vyhýbat situacím, kdy by se stavěl na zadní. Vyhýbala jsem se konfliktům. Na jízdárně chtěl jít pryč, vždy u vchodu táhl domů a když jsem mu to nedovolila, fik, už byl na zadních. Tak holt nějakou dobu stála kamarádka s tušírkou ve vchodu. Stačilo mu ji jenom ukázat a šlapal dál. Já neměla na to, abych se na něm udržela, když si stoupl do svíce a stál, takže jsem to řešila opravdu tak, že jsem se snažila vyhnout kritickým situacím. A světe div se, u nás to pomohlo...částečně jsem se to naučila usedět a on to přestal po čase dělat úplně.
Jo a hlavní věc, na kterou jsem zapoměla, když jsem poznala, že bude problém, tak jsem ho neprovokovala dál, pouze jsem pobídla do pohybu vpřed, nejlépe tušírkou na zádi a nedržela za hubu.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.138.50
Ja teda nemam vylozene "temperamentniho jak araba" ale obsedali jsme na prochazkach v lese. Kus jsem sla se sedlem, kus jsem si naskocila, a pak zas kus sla pesky... myslim, ze pro konika to bylo nejlepsi co jsem mohla udelat. Uplne na zacatku jsme na prochajdy chodili dva a parkrat me pritel vedl.. pak uz jsem chodil ale sama...