Problém - Jana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A vzhledem k pokročilé skleróze jsem zapomněla na granule,ale s KK (koupila jsem jednou u nás bez, ale pytel jsem vyhodila -zjistila jsem, že jsou víc než staré a zaplesnivělé. Druhý den jsme jej jeli vráti, jak jsem dopadla, nemusím ani říkat.Také na ně vyjde řada jednou nebo dvakrát za týden. J.

nechcem liečiť chcel by som vedieť prevenciu. Dokonca som aj obmenil celý chov nárazovo, vypálil klietky, dokonca skúšal nové a nič na to nepomáhalo. Nehovorím o 100% úhyne, vždy tak 1-2 kusy aj keď zasiahnutí boli napríklad 4 z 8 ale ten pohľad mi nestojí za to chovanie. Človeku to zoberie všetku chuť do toho. Krmivom to taktiež nemohlo byť nakoľko som vyskúšal všetky možné kombinácie, niekedy sa stalo, že dva vrhy rozvnako staré to jedno hniezdo dostalo a druhé nie. Králikov som držal aj čisto len na sene a vode alebo dostávali aj zelené, prípadne len čisto na granuliach či už s alebo bez kokcidiostatika. Proste som z tohoto zúfalý, idem do toho znovu, teraz by malo byť aj zabránené styku zvierat s výkalmi. Liečivo mi na to dal veterinár Tetracyklín ak som to správne napísal plus preventívne proti bakteriálnym ochoreniam ale to si nespomeniem na názov :( nič nepomohlo. Nechcem Vás odrádzať ale ak sa to k Vám raz dostane tak máte o zábavu vystarané. Šefri

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
nechcem liečiť chcel by som vedieť prevenciu. Dokonca som aj obmenil celý chov nárazovo, vypálil klietky, dokonca skúšal nové a nič na to nepomáhalo. Nehovorím o 100% úhyne, vždy tak 1-2 kusy aj keď zasiahnutí boli napríklad 4 z 8 ale ten pohľad mi nestojí za to chovanie. Človeku to zoberie všetku chuť do toho. Krmivom to taktiež nemohlo byť nakoľko som vyskúšal všetky možné kombinácie, niekedy sa stalo, že dva vrhy rozvnako staré to jedno hniezdo dostalo a druhé nie. Králikov som držal aj čisto len na sene a vode alebo dostávali aj zelené, prípadne len čisto na granuliach či už s alebo bez kokcidiostatika. Proste som z tohoto zúfalý, idem do toho znovu, teraz by malo byť aj zabránené styku zvierat s výkalmi. Liečivo mi na to dal veterinár Tetracyklín ak som to správne napísal plus preventívne proti bakteriálnym ochoreniam ale to si nespomeniem na názov :( nič nepomohlo. Nechcem Vás odrádzať ale ak sa to k Vám raz dostane tak máte o zábavu vystarané. Šefri

Šefri, tak to teda nevím a mohu ti říct, že to neví ani vet. A je to jak říkáš. stane se to u některho vrhu. Ostatní jsou v pohodě. A všechny krmím stejně. Poznámkovala jsem si samice, jejichž mláďata ji dostala, abych věděla, zda i další vrh bude postižen. Jenže další vrh byl absolutně v pohodě a opakovalo se to u jiné. Zkusila jsem přestat se zeleným krmením, ale i to bylo bez výsledku. Takže nevím a budu ráda, když nám někdo odpoví. Protože jak v článcích, tak při konzultaci s vetem se hlavně zdůrazňuje čistota. Ale vím, že ji mají. Viděla jsem chovy, kde králíci byly snad na 20cm vrstvě trusu a nic.Já myslela, že tetracyklín je léčivo na záněty. Takže jak se říká: babo raď. Jitka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Šefri, tak to teda nevím a mohu ti říct, že to neví ani vet. A je to jak říkáš. stane se to u některho vrhu. Ostatní jsou v pohodě. A všechny krmím stejně. Poznámkovala jsem si samice, jejichž mláďata ji dostala, abych věděla, zda i další vrh bude postižen. Jenže další vrh byl absolutně v pohodě a opakovalo se to u jiné. Zkusila jsem přestat se zeleným krmením, ale i to bylo bez výsledku. Takže nevím a budu ráda, když nám někdo odpoví. Protože jak v článcích, tak při konzultaci s vetem se hlavně zdůrazňuje čistota. Ale vím, že ji mají. Viděla jsem chovy, kde králíci byly snad na 20cm vrstvě trusu a nic.Já myslela, že tetracyklín je léčivo na záněty. Takže jak se říká: babo raď. Jitka

mám takový šťouravý dotaz? jak máte uskladněné seno a jestli máte kočky

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
+Dobrý den všem. Přečetla jsem si celý tento příspšěvek, protože i já se s tímto vloni potýkala u několika jedinců. Mě se to opakovaně stávalo po rozdělení mláďat do jednotlivých kotců v 10-12 týdnu. Samici odstavuji v 7-8 týdnu a pak ještě ponechávám mláďata pohromadě. Taky najednou byl králík nafouklý, pěkně žbluňkal a seděl jak přibitý v rohu kotce. Hřbet byl také pilkovitý. Vysadila jsem všechny obiloviny, granule a dostávali jen seno a vodu, ale tu jsem dávala také stříkačkou, protože nechtěli ani pít. V chovateli byl také jeden fajn článek o enterokolitidě s tím, že chovatel nutil králíka k pohybu. Tak jsem to také zkoušela. Nejdříve jsem jej postrkovala v kotci, aby bykl nucen popolézt. Pak jsem jej vyndala ven a nutila jej k pohybu. Začínala jsem několika krůčky každý den a každý den jsem o něco přidala. A zároveň jsem vždy přidala do vody trochu Sulfadimidinu. Nezachránila jsem všechny, sice nevím proč, ale třeba z pěti nafouklých jeden nebo dva uhynuli. Také nevím proč se to stalo, protože krmné dávky jsem nijak neměnila. Pravidelně každé ráno dostávají seno a vodu a teprve odpoledne střídám jeden den třeba oves, druhý den ječmen, další den pečivo. A jako něco šťavnatého dávám po jablku nebo kousku řepy. Ale také střídám - jeden den jablko, další den řepa. Když zůstal list, nať ze zeleniny doma, tak už nedostali ani řepu nebo jablko. Jako vitamínový přípravek podávám tak jednou týdně Roboran rozpuštěný ve vodě nebo Rabitin.Podestýlám slámou a čistím pravidelně. Je pravdou, že jakmile podestelu, tak slámu jedí. Desinfikuji savem - led lampu nemám a chloramid se mě nikdy nepodařilo rozpustit tak, abych jej mohla použít do postřikovače.Mám jednu otázku nakonec: Pokud bych si koupila SULFONAMID, v jakém poměru se dá ředit, když není určen pro králíky.Jitka

Velmi bych Vám doporučoval nechat alespoň u jednoho nemocného králíka s typickým průběhem nemoci udělat pitvu v některém veterinárním ústavu. V republice jsou na dobré úrovni Praha, Jihlava a Olomouc. Jinak ale vidím ve Vašem krmení mnoho chyb. Píšete, že dáváte někdy řepu, někdy jabko, někdy jěčmen, někdy oves granule, přidáváte trochu Sulfadimidinu. To je všechno špatně. Problémy omezíte tehdy, když krmná dávka bude pravidelně stejná. Základem je seno, nebo zelená píce a voda. Ostatní komponenty jsou přídavek. Neříkám, aby krmná dávka nebyla pestrá, ale měla byste krmit denně stejně. Tj denně zrní, jabko, řepu,granule. Samozřejmě v množství, které odpovídá potřebě králíka. Jako býložravec si utváří střevní mikrofloru podle krmení a pokud mu to denně měníte, potřebná mikroflóra střevní se tvoří nedostatečně, protože každá komponenta v krmení není trávena stenou mikroflorou. Navíc jen tak podávaný sulfadimidin Vám může vytvořit kokcidie rezistentní na sulfonamidy. Pokud králíci žrali podestýlku, znamená to, že měli málo účinné hrubé vlákniny. Mohla jste to přehnat s těmi doplňky. Pitva, třeba ještě živého králíka, o kterém si myslíte, že už už uhyne je nejlepší řešení. Možná se Vám ten příspěvek bude zdát až příliž vytýkavý, ale myslím, že přispěje k lepšímu zdaru ve Vašem chovu. Zdraví J.G.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Velmi bych Vám doporučoval nechat alespoň u jednoho nemocného králíka s typickým průběhem nemoci udělat pitvu v některém veterinárním ústavu. V republice jsou na dobré úrovni Praha, Jihlava a Olomouc. Jinak ale vidím ve Vašem krmení mnoho chyb. Píšete, že dáváte někdy řepu, někdy jabko, někdy jěčmen, někdy oves granule, přidáváte trochu Sulfadimidinu. To je všechno špatně. Problémy omezíte tehdy, když krmná dávka bude pravidelně stejná. Základem je seno, nebo zelená píce a voda. Ostatní komponenty jsou přídavek. Neříkám, aby krmná dávka nebyla pestrá, ale měla byste krmit denně stejně. Tj denně zrní, jabko, řepu,granule. Samozřejmě v množství, které odpovídá potřebě králíka. Jako býložravec si utváří střevní mikrofloru podle krmení a pokud mu to denně měníte, potřebná mikroflóra střevní se tvoří nedostatečně, protože každá komponenta v krmení není trávena stenou mikroflorou. Navíc jen tak podávaný sulfadimidin Vám může vytvořit kokcidie rezistentní na sulfonamidy. Pokud králíci žrali podestýlku, znamená to, že měli málo účinné hrubé vlákniny. Mohla jste to přehnat s těmi doplňky. Pitva, třeba ještě živého králíka, o kterém si myslíte, že už už uhyne je nejlepší řešení. Možná se Vám ten příspěvek bude zdát až příliž vytýkavý, ale myslím, že přispěje k lepšímu zdaru ve Vašem chovu. Zdraví J.G.

Když už to tu čtu, s těmi špatnými krmnými praktikami, tak by mě zajímalo, jestli vadí, když dávám jeden den mrkev a druhý den tvrdý chléb - dále již pravidelně seno + voda + směs granule-ječmen.

Jinak entrokolitida se v mém chovu zatím nevyskytla - chovám teprve krátce - ale četl jsem, že se týká většinou chovatelů, kteří krmí mladé králíky (do 2-3 měsíců věku) převážně granulemi a jádrem bez přídavku hrubé, nebo dlouhé já nevim, vlákniny. Ono nestačí tam to seno jenom dát a pak jim nasipat plnou misku granulí - králík se vrhne většinou na granule a někteří třeba ani to seno nedávají. Četl jsem článek, že je dobré, dávat králíkům jen 70-80% ad libitní dávky jádra, např. vrhu, který sežere deně 1 kg granulí, dávat jen 800g...

Toť mé poznatky

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Když už to tu čtu, s těmi špatnými krmnými praktikami, tak by mě zajímalo, jestli vadí, když dávám jeden den mrkev a druhý den tvrdý chléb - dále již pravidelně seno + voda + směs granule-ječmen.

Jinak entrokolitida se v mém chovu zatím nevyskytla - chovám teprve krátce - ale četl jsem, že se týká většinou chovatelů, kteří krmí mladé králíky (do 2-3 měsíců věku) převážně granulemi a jádrem bez přídavku hrubé, nebo dlouhé já nevim, vlákniny. Ono nestačí tam to seno jenom dát a pak jim nasipat plnou misku granulí - králík se vrhne většinou na granule a někteří třeba ani to seno nedávají. Četl jsem článek, že je dobré, dávat králíkům jen 70-80% ad libitní dávky jádra, např. vrhu, který sežere deně 1 kg granulí, dávat jen 800g...

Toť mé poznatky

Ja nedávam granule, celoročne krmim senom....a mám enterokolitídu....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Velmi bych Vám doporučoval nechat alespoň u jednoho nemocného králíka s typickým průběhem nemoci udělat pitvu v některém veterinárním ústavu. V republice jsou na dobré úrovni Praha, Jihlava a Olomouc. Jinak ale vidím ve Vašem krmení mnoho chyb. Píšete, že dáváte někdy řepu, někdy jabko, někdy jěčmen, někdy oves granule, přidáváte trochu Sulfadimidinu. To je všechno špatně. Problémy omezíte tehdy, když krmná dávka bude pravidelně stejná. Základem je seno, nebo zelená píce a voda. Ostatní komponenty jsou přídavek. Neříkám, aby krmná dávka nebyla pestrá, ale měla byste krmit denně stejně. Tj denně zrní, jabko, řepu,granule. Samozřejmě v množství, které odpovídá potřebě králíka. Jako býložravec si utváří střevní mikrofloru podle krmení a pokud mu to denně měníte, potřebná mikroflóra střevní se tvoří nedostatečně, protože každá komponenta v krmení není trávena stenou mikroflorou. Navíc jen tak podávaný sulfadimidin Vám může vytvořit kokcidie rezistentní na sulfonamidy. Pokud králíci žrali podestýlku, znamená to, že měli málo účinné hrubé vlákniny. Mohla jste to přehnat s těmi doplňky. Pitva, třeba ještě živého králíka, o kterém si myslíte, že už už uhyne je nejlepší řešení. Možná se Vám ten příspěvek bude zdát až příliž vytýkavý, ale myslím, že přispěje k lepšímu zdaru ve Vašem chovu. Zdraví J.G.

Dotaz na JG. Nevím zda jsem správně pochopila. Takže bych každý den měla dávat jak ječmen, tak oves, tak granule, tak řepu, tak jablko? Myslela jsem, že bude lepší, když jeden den odpoledne dostanou ječmen, druhý den, třeba oves atd. Stejně tak s řepou, jablkem či jinou zeleninou. Asi jsem se chybně vyjádřila: oni slámu chvilku okusují při čistění kotce když tam dám novou a než dostanou do jeslí seno - jinak si podestýlky nevšímají, protože i z jeslí tam natahají plno sena.Ten sulfadimidin jsem podávala při onemocnění, Nedávám jej běžně. V tom případě se ptám: Roboran nebo Rabitin mám podávat denně nebo stačí tak 1-2x do týdne? Seno mají každý den.Když jsem smíchala ječmen, oves, granule, tak toho byla většina vyhrabaná z misky venku.A když jim tam jabko, řepu, či jinou zeleninu najednou, tak myslím že by toho měli moc. Nebo se mýlím? Ráda si nechám poradit, ale byla jsem přesvědčená, že takhle je to lepší. Jitka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dotaz na JG. Nevím zda jsem správně pochopila. Takže bych každý den měla dávat jak ječmen, tak oves, tak granule, tak řepu, tak jablko? Myslela jsem, že bude lepší, když jeden den odpoledne dostanou ječmen, druhý den, třeba oves atd. Stejně tak s řepou, jablkem či jinou zeleninou. Asi jsem se chybně vyjádřila: oni slámu chvilku okusují při čistění kotce když tam dám novou a než dostanou do jeslí seno - jinak si podestýlky nevšímají, protože i z jeslí tam natahají plno sena.Ten sulfadimidin jsem podávala při onemocnění, Nedávám jej běžně. V tom případě se ptám: Roboran nebo Rabitin mám podávat denně nebo stačí tak 1-2x do týdne? Seno mají každý den.Když jsem smíchala ječmen, oves, granule, tak toho byla většina vyhrabaná z misky venku.A když jim tam jabko, řepu, či jinou zeleninu najednou, tak myslím že by toho měli moc. Nebo se mýlím? Ráda si nechám poradit, ale byla jsem přesvědčená, že takhle je to lepší. Jitka

Zdravím všechny a vidím že se diskuze pěkně rozjela.Pro Jitku: ten Sulfonamid mi radil vet dávat 2g na litr pitné vody po dobu 6 dní. Zatím se mi to osvědčilo, ale už jsem se setkala i s jiným dávkováním a taky prý s úspěchem.Jinak ještě k tomu krmení. Já mám vždy už v bečce namíchané granule+část ovsa+část ječmene. Tuto směs dávám denně ráno. Většinou se stane, že ještě odpoledne není sežráno. Ale ikdyž je, tak už tuto směs nedávám. Odpoledne většinou dostanou už jen to jablko, řepu, vařené brambory s otrubami podle toho co je k dispozici a seno. Když jsou u samice ještě mladí přidávám do granulí ovesné vločky.Taky mám z léta nasušené kopřivy,větvičky z ovocných stromů i s listím a to jim taky občas přilepším. Slámu sem tam k senu. Ne denně, to by asi nežrali. Rabitin jsem dávala na jaře kvůli lepšímu zabřeznutí samic a když mladí vylézali z hnízda. Bohužel ani všelijaká opatření při výživěa hygieně nezabránily, že při odstavu cca. ve 3 měsících přišla enterokolitida. K přípravkům na kokcidiozu bych řekla, že se mohou podávat nejen při propuknutí nemoci, ale lépe jako preventivní přeléčení během sezony. Já to dělám zjary a na podzim. Přípravky střídám, kvůli možné rezistenci kokcidií na léčivo. Jitko a to že králíci vyhrabávají krmivo z misek a jeslí a vše zůstává pod nimi svědčí o tom, že se u vás mají opravdu až moc dobře, ale trochu bych osobně ubrala. Aby ten králík šel ke krmivu vždy s chutí a spotřeboval vše co mu nabídnete.Jana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dotaz na JG. Nevím zda jsem správně pochopila. Takže bych každý den měla dávat jak ječmen, tak oves, tak granule, tak řepu, tak jablko? Myslela jsem, že bude lepší, když jeden den odpoledne dostanou ječmen, druhý den, třeba oves atd. Stejně tak s řepou, jablkem či jinou zeleninou. Asi jsem se chybně vyjádřila: oni slámu chvilku okusují při čistění kotce když tam dám novou a než dostanou do jeslí seno - jinak si podestýlky nevšímají, protože i z jeslí tam natahají plno sena.Ten sulfadimidin jsem podávala při onemocnění, Nedávám jej běžně. V tom případě se ptám: Roboran nebo Rabitin mám podávat denně nebo stačí tak 1-2x do týdne? Seno mají každý den.Když jsem smíchala ječmen, oves, granule, tak toho byla většina vyhrabaná z misky venku.A když jim tam jabko, řepu, či jinou zeleninu najednou, tak myslím že by toho měli moc. Nebo se mýlím? Ráda si nechám poradit, ale byla jsem přesvědčená, že takhle je to lepší. Jitka

Já krmim směs ječmene a granulí, vy byste tudíž mohla přidat i oves, a taky dávám jablko či mrkev, ale vše najednou v takovém množství, aby to stačili do dalšího krmení zkonzumovat... je jasný, že jim nemůžete "najednou" dát všechny dávky za všechny 3 dny... uvažujte.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já krmim směs ječmene a granulí, vy byste tudíž mohla přidat i oves, a taky dávám jablko či mrkev, ale vše najednou v takovém množství, aby to stačili do dalšího krmení zkonzumovat... je jasný, že jim nemůžete "najednou" dát všechny dávky za všechny 3 dny... uvažujte.

Re: Šefri ten Tetracyklin je blbost. Je to univerzální antibiotikum, ale u enterokolitidy jde jde o bakterie v zažívacím traktu a toho by se měl veterinář držet a léčit. U lidí taky Penicilín není na všechno. Chápu taky tvou nechuť znovu začínat a zase s hrůzou čekat co bude. Nechci tady vnucovat nějaké svoje názory, ale taky jsem se s tím po několik let trápila, snažila se vychytat kde co. Bohužel mě to ale dovedlo ke zjištění, že jinak než pomocí léčiv se toho nezbavím. Už jsem psala, že někteří veterináři o této nemoci vůbec neví, hlavně ti co dělají domácí mazlíčky. Přípravek určený přímo králíkům na enterokolitidu ale neexistuje.Používané léčiva jsou pro telata, prasata a psy. Jenže původce bakteriální nemoci žaludku a střev u telat a králíků je stejný. Zkuste výše uvedené přípravky. Nebo po poradě s vetem, pokud nemáte důvěru.Jana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdravím všechny a vidím že se diskuze pěkně rozjela.Pro Jitku: ten Sulfonamid mi radil vet dávat 2g na litr pitné vody po dobu 6 dní. Zatím se mi to osvědčilo, ale už jsem se setkala i s jiným dávkováním a taky prý s úspěchem.Jinak ještě k tomu krmení. Já mám vždy už v bečce namíchané granule+část ovsa+část ječmene. Tuto směs dávám denně ráno. Většinou se stane, že ještě odpoledne není sežráno. Ale ikdyž je, tak už tuto směs nedávám. Odpoledne většinou dostanou už jen to jablko, řepu, vařené brambory s otrubami podle toho co je k dispozici a seno. Když jsou u samice ještě mladí přidávám do granulí ovesné vločky.Taky mám z léta nasušené kopřivy,větvičky z ovocných stromů i s listím a to jim taky občas přilepším. Slámu sem tam k senu. Ne denně, to by asi nežrali. Rabitin jsem dávala na jaře kvůli lepšímu zabřeznutí samic a když mladí vylézali z hnízda. Bohužel ani všelijaká opatření při výživěa hygieně nezabránily, že při odstavu cca. ve 3 měsících přišla enterokolitida. K přípravkům na kokcidiozu bych řekla, že se mohou podávat nejen při propuknutí nemoci, ale lépe jako preventivní přeléčení během sezony. Já to dělám zjary a na podzim. Přípravky střídám, kvůli možné rezistenci kokcidií na léčivo. Jitko a to že králíci vyhrabávají krmivo z misek a jeslí a vše zůstává pod nimi svědčí o tom, že se u vás mají opravdu až moc dobře, ale trochu bych osobně ubrala. Aby ten králík šel ke krmivu vždy s chutí a spotřeboval vše co mu nabídnete.Jana

Moje řeč - králík toho nesmí mít až moc! Já jsem taky hledal přes půl roku, než jsem našel to optimum - nejdřív jsem krmil ráno i večer a strachoval se, aby neměli málo, ale ty potvory seno moc nežrali, baštili granule a ječmen z části taky vyhrabali. Pak jsem dávky snížil a teď jsem nakonec přistoupil ke krmení jenom večer. Dostanou 60g směsi granulí a ječmene a pořádnou otýpku sena. Když jsem první týden po tomto pokusu chodil kontrolovat, jak to vypadá, tak jsem zjistil, že nejdřív sežerou jádro a polovinu sena mají ještě ráno - tu dojedou do dalšího krmení, kdy už jsou zdravě natěšení. Samozřejmě přidávám deně večer i tu mrkev či jablko střídavě s chlebem.

Ovšem to neplatí u mladých, ale u chovných kusů. Mladé krmím 2x deně a jak jsem psal již výše, dávám cca 80% ad libitní dávky a navíc jí rozdělím do několika misek, aby se k žrádlu bezpečně dostala většina mladých, jelikož by někteří řžrali až do syta a tamty by měli prd...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dotaz na JG. Nevím zda jsem správně pochopila. Takže bych každý den měla dávat jak ječmen, tak oves, tak granule, tak řepu, tak jablko? Myslela jsem, že bude lepší, když jeden den odpoledne dostanou ječmen, druhý den, třeba oves atd. Stejně tak s řepou, jablkem či jinou zeleninou. Asi jsem se chybně vyjádřila: oni slámu chvilku okusují při čistění kotce když tam dám novou a než dostanou do jeslí seno - jinak si podestýlky nevšímají, protože i z jeslí tam natahají plno sena.Ten sulfadimidin jsem podávala při onemocnění, Nedávám jej běžně. V tom případě se ptám: Roboran nebo Rabitin mám podávat denně nebo stačí tak 1-2x do týdne? Seno mají každý den.Když jsem smíchala ječmen, oves, granule, tak toho byla většina vyhrabaná z misky venku.A když jim tam jabko, řepu, či jinou zeleninu najednou, tak myslím že by toho měli moc. Nebo se mýlím? Ráda si nechám poradit, ale byla jsem přesvědčená, že takhle je to lepší. Jitka

Tady se rozběhla taková diskuze, že odpovědět každému je nemožné a vysvětlit jednotlivé myšlenky už by bylo tak na malou knížku. Ale alespoň něco: oves a ječmen jsou obiloviny, pokud máte obojí klidně je smíchejte, ale krmit jednotlivě není velká chyba. Horší už je to s jablíčkama - obecně je dobré si uvědomit, co krmivo obsahuje - jabka cukr a kromě vitamínů ještě organické kyseliny. Mrkev je ve své podstatě balast, ale obsahuje hodně provitamínu A, což je dobře, ale ke zpracování cukru z jablíček je potřeba jiných mikroorganizmů, než ke zpracování celulózy z mrkve. Ty mikroorganizmy se tam vždy časem vytvoří, ale potřebují další živnou půdu, na které se pomnoží, tj neustálý přísun té komponenty, kterou budou zpracovávat. Další důležitá věc je množství - jestli je králík býložravec, jeho život přímo závisí na příjmu zelené čerstvé, nebo sušené píce (trávy), to ostatní je přídavek a musí být podáván v rozumné míře - třeba jen hrstka obilovin, něco mrkve malinko jablek - mimochodem jablíčka, jak jsem již napsal obsahují cukr, ale velmi jednoduchý - k okamžité spotřebě organizmu. Obiloviny taky obsahují cukry, ale složité (polysacharidy) a ty jsou tráveny jinak - napřed se musí rozštěpit na jednodušší a pak jsou využívány. V krmné dávce jde v podstatě o správný poměr mezi bílkoviným krmivem a glycidovým, pokud dojde k nepoměru, - u býložravce zejména k předávkování glycidové (cukerné) složky nastávají problémy.
Nechci se více rozepisovat, snad z těch řádků si uvědomíte základní princip a zbytek je na chovateli, jak si vybalancuje vlastní krmení. Zdraví J.G.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdravím všechny a vidím že se diskuze pěkně rozjela.Pro Jitku: ten Sulfonamid mi radil vet dávat 2g na litr pitné vody po dobu 6 dní. Zatím se mi to osvědčilo, ale už jsem se setkala i s jiným dávkováním a taky prý s úspěchem.Jinak ještě k tomu krmení. Já mám vždy už v bečce namíchané granule+část ovsa+část ječmene. Tuto směs dávám denně ráno. Většinou se stane, že ještě odpoledne není sežráno. Ale ikdyž je, tak už tuto směs nedávám. Odpoledne většinou dostanou už jen to jablko, řepu, vařené brambory s otrubami podle toho co je k dispozici a seno. Když jsou u samice ještě mladí přidávám do granulí ovesné vločky.Taky mám z léta nasušené kopřivy,větvičky z ovocných stromů i s listím a to jim taky občas přilepším. Slámu sem tam k senu. Ne denně, to by asi nežrali. Rabitin jsem dávala na jaře kvůli lepšímu zabřeznutí samic a když mladí vylézali z hnízda. Bohužel ani všelijaká opatření při výživěa hygieně nezabránily, že při odstavu cca. ve 3 měsících přišla enterokolitida. K přípravkům na kokcidiozu bych řekla, že se mohou podávat nejen při propuknutí nemoci, ale lépe jako preventivní přeléčení během sezony. Já to dělám zjary a na podzim. Přípravky střídám, kvůli možné rezistenci kokcidií na léčivo. Jitko a to že králíci vyhrabávají krmivo z misek a jeslí a vše zůstává pod nimi svědčí o tom, že se u vás mají opravdu až moc dobře, ale trochu bych osobně ubrala. Aby ten králík šel ke krmivu vždy s chutí a spotřeboval vše co mu nabídnete.Jana

Zdravím - jste všici super. Teď byste měli vidět moji hlavu - je celá šedivá a velká jak balon.Takže bych to jaksi spíš nahlas pro sebe shrnula: mám oves, ječmen i granule,takže to půjdu smíchat v nějakém poměru dohromady a zkusím je zvykat na míchanici. Právě, když jsem to takhle jednu dobu dělala, tak vždy granule byly pryč a většinou obilí vyhrabané. Proto jsem jim to začala dávat jednotlivě a i jsem ubrala na množství. Dostávali plnou misku a nyní dávám jen polovinu misky a ta je do rána prázdná. Seno dostávají každé ráno. Někteří je vyjí úplně, někteří tam nechají víc nebo míň. Ale v tom případě nové seno nedostanou, dostanou i minimum obilí, aby vše bylo dorána prázdné. Králíky mám v kotcích po jednom.Dostávají po jednom jablku nebo po kousku řepy, vodu samozřejmě denně čistou. A právě, přesně jak jsi psala Jani, tak po odstavu některý chlupáč onemocněl, i když krmivo měli všichni stejné. Takže jsem to začala dělat tak, že do třech měsíců nebyla žádná řepa ani jablko, ani nic zeleného, ale stejně jsem se dostala tam, jako dřív. Takže se po každé těším na mláďata, ale pak tři měsíce jsem v neustálém napětí, zda se nic nestane. A vždy s obavou otvírám kotec - zda se požene ke krmivu nebo bude nacpaný někde v rohu. Proti kokci... přeléčuji také preventivně v 6-8 týdnu na střídačku i se samicí buď Sulfadimidinem, ESB, Klozanitem. Ale i přesto se stalo, že někdy kokci dostali a tak tu mám ještě Sulfakox a ten jim dám po 1 ml rovnou do tlamičky. Tolik různých léčiv snad nemám v lékárně ani já a sebe ani tolik nehýčkám jako ty moje chlupáče.Takže až vyjedu do Prahy, tak pro tu potvornou nemoc zvanou entero...su zakoupím SULFONAMID. Bezva, ne?Teď vylezlo z hnízda 5 černožlutých strakáčů a tak mě čekají dny plné obav. Dokonce si tu ze mne dělají legraci, protože mě sousedka pozorovala, jak nutím králíka k pohybu a postrkuji a domlouvám mu.Takže, když mě nyní někdo potká, nebo sousedka mě odchytne venku, tak se mě ptají, zda jsem je již naučila chodit a mluvit. To jen , abyste se trochu zasmáli. Tak ať se nám daří a nesmějte se moc nahlas. Jitka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tady se rozběhla taková diskuze, že odpovědět každému je nemožné a vysvětlit jednotlivé myšlenky už by bylo tak na malou knížku. Ale alespoň něco: oves a ječmen jsou obiloviny, pokud máte obojí klidně je smíchejte, ale krmit jednotlivě není velká chyba. Horší už je to s jablíčkama - obecně je dobré si uvědomit, co krmivo obsahuje - jabka cukr a kromě vitamínů ještě organické kyseliny. Mrkev je ve své podstatě balast, ale obsahuje hodně provitamínu A, což je dobře, ale ke zpracování cukru z jablíček je potřeba jiných mikroorganizmů, než ke zpracování celulózy z mrkve. Ty mikroorganizmy se tam vždy časem vytvoří, ale potřebují další živnou půdu, na které se pomnoží, tj neustálý přísun té komponenty, kterou budou zpracovávat. Další důležitá věc je množství - jestli je králík býložravec, jeho život přímo závisí na příjmu zelené čerstvé, nebo sušené píce (trávy), to ostatní je přídavek a musí být podáván v rozumné míře - třeba jen hrstka obilovin, něco mrkve malinko jablek - mimochodem jablíčka, jak jsem již napsal obsahují cukr, ale velmi jednoduchý - k okamžité spotřebě organizmu. Obiloviny taky obsahují cukry, ale složité (polysacharidy) a ty jsou tráveny jinak - napřed se musí rozštěpit na jednodušší a pak jsou využívány. V krmné dávce jde v podstatě o správný poměr mezi bílkoviným krmivem a glycidovým, pokud dojde k nepoměru, - u býložravce zejména k předávkování glycidové (cukerné) složky nastávají problémy.
Nechci se více rozepisovat, snad z těch řádků si uvědomíte základní princip a zbytek je na chovateli, jak si vybalancuje vlastní krmení. Zdraví J.G.

Pro šťourala s dotazem na uskladnění sena a koček: Tak seno mám uskladněné v seníku po střechou a to jak volně ložené z mé zahrady, tak seno kupované v balících. Kočky? Už jste viděl vesnici, kde by nebyly kočky? I já mám dvě a fakt nevím, jak bych jim zabránila, aby se do seníku nedostaly. Jitka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
+Dobrý den všem. Přečetla jsem si celý tento příspšěvek, protože i já se s tímto vloni potýkala u několika jedinců. Mě se to opakovaně stávalo po rozdělení mláďat do jednotlivých kotců v 10-12 týdnu. Samici odstavuji v 7-8 týdnu a pak ještě ponechávám mláďata pohromadě. Taky najednou byl králík nafouklý, pěkně žbluňkal a seděl jak přibitý v rohu kotce. Hřbet byl také pilkovitý. Vysadila jsem všechny obiloviny, granule a dostávali jen seno a vodu, ale tu jsem dávala také stříkačkou, protože nechtěli ani pít. V chovateli byl také jeden fajn článek o enterokolitidě s tím, že chovatel nutil králíka k pohybu. Tak jsem to také zkoušela. Nejdříve jsem jej postrkovala v kotci, aby bykl nucen popolézt. Pak jsem jej vyndala ven a nutila jej k pohybu. Začínala jsem několika krůčky každý den a každý den jsem o něco přidala. A zároveň jsem vždy přidala do vody trochu Sulfadimidinu. Nezachránila jsem všechny, sice nevím proč, ale třeba z pěti nafouklých jeden nebo dva uhynuli. Také nevím proč se to stalo, protože krmné dávky jsem nijak neměnila. Pravidelně každé ráno dostávají seno a vodu a teprve odpoledne střídám jeden den třeba oves, druhý den ječmen, další den pečivo. A jako něco šťavnatého dávám po jablku nebo kousku řepy. Ale také střídám - jeden den jablko, další den řepa. Když zůstal list, nať ze zeleniny doma, tak už nedostali ani řepu nebo jablko. Jako vitamínový přípravek podávám tak jednou týdně Roboran rozpuštěný ve vodě nebo Rabitin.Podestýlám slámou a čistím pravidelně. Je pravdou, že jakmile podestelu, tak slámu jedí. Desinfikuji savem - led lampu nemám a chloramid se mě nikdy nepodařilo rozpustit tak, abych jej mohla použít do postřikovače.Mám jednu otázku nakonec: Pokud bych si koupila SULFONAMID, v jakém poměru se dá ředit, když není určen pro králíky.Jitka

Já vidím jako chybu snahu o pestrost stravy.Králík potřebuje jíst to co včera,pestrá strava je pro lidi ,ale ne pro králíky.Ječmen a chleba má velký obsah škrobu a ten podporuje vznik enterocolis.P

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já vidím jako chybu snahu o pestrost stravy.Králík potřebuje jíst to co včera,pestrá strava je pro lidi ,ale ne pro králíky.Ječmen a chleba má velký obsah škrobu a ten podporuje vznik enterocolis.P

Hej, ale bez jačmeňa alebo chleba pôjde váha hore pomaly..ovos sa ťažko zháňa....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hej, ale bez jačmeňa alebo chleba pôjde váha hore pomaly..ovos sa ťažko zháňa....

Máte si možnosť vybrať, rýchly nárast váhy spojený s väčšou možnosťou črevných chorôb, alebo pomalší, nazvem to prirodzený (slovo spojené s prírodou) a tento je aj bezpečnejší a pre králika určite zdravší. Je na Vás, čo od chovu očakávate. JS

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Máte si možnosť vybrať, rýchly nárast váhy spojený s väčšou možnosťou črevných chorôb, alebo pomalší, nazvem to prirodzený (slovo spojené s prírodou) a tento je aj bezpečnejší a pre králika určite zdravší. Je na Vás, čo od chovu očakávate. JS

zase budem za toho zlého, ak sa Vám to raz dostane do chovu tak to odtiaľ nedostanete. Verte, že králici dostávali milion druhov krmnej dávky. Jeden vrh napr. seno granule, ďalší zelené granule atd atd a že pečivo nie je vhodné pre mladých králikov viem tiež dobre, neprisudzujem enterokolitídu pestrosti stravy. Vie sa vôbec o tejto chorobe ako sa šíri? Nejde to vzduchom alebo vtákmi, lebo sa to naraz objavilo a odvtedy sa to tam držalo. Čo kto viete o tejto chorobe? možno tu dáme niečo dokopy. Osobne mám bohaté skúsennosti :D čiže si dovolím povedať, že stravou to nebude. Podľa všetkého to dokáže aj určitú chvíľu prežiť mimo králika. Čo vy na to? Šefri

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
zase budem za toho zlého, ak sa Vám to raz dostane do chovu tak to odtiaľ nedostanete. Verte, že králici dostávali milion druhov krmnej dávky. Jeden vrh napr. seno granule, ďalší zelené granule atd atd a že pečivo nie je vhodné pre mladých králikov viem tiež dobre, neprisudzujem enterokolitídu pestrosti stravy. Vie sa vôbec o tejto chorobe ako sa šíri? Nejde to vzduchom alebo vtákmi, lebo sa to naraz objavilo a odvtedy sa to tam držalo. Čo kto viete o tejto chorobe? možno tu dáme niečo dokopy. Osobne mám bohaté skúsennosti :D čiže si dovolím povedať, že stravou to nebude. Podľa všetkého to dokáže aj určitú chvíľu prežiť mimo králika. Čo vy na to? Šefri

Šefri,tady pro tebe něco mám co jsem našel.leporid


Enterokolitis



Význam nákazy

Tuto chorobu, pro kterou se ujalo a u nás se stále ještě užívá označení enterokolitida, považuji v současné době za jeden z největších problémů v chovech čistokrevných králíků u organizovaných chovatelů. Poměrně velké škody jí způsobené nebývají doceněny, často se připisují působení jiných chorob, třeba kokcidiózy, případně giardiózy a dietním poruchám. Škody v zamořených chovech jsou o to nepříjemnější, protože propuknutí a průběh nemoci se nedají nijak předvídat, jsou velmi záludné a překvapivé. V odborných veterinárních i vědeckých kruzích je kolem této nákazy ještě řada nejasností a v části chovatelské veřejnosti panují na tomto úseku i přímo zmatky. Často bývají navzájem zaměňovány názvy enterokolitida a kolienteritida, ale jde však o pojmy svým významem naprosto odlišné. S kolienteritidou ani s jejím původcem bakterií Escherichia coli nemá enterokolitida nic společného.



Charakter choroby, její název, původ a výskyt

Abychom se vůbec mohli domluvit, musíme si ujasnit, o jakou nemoc zde vlastně jde, a to včetně jejího pojmenování. Původce označení enterokolitida, které v medicíně znamená zánět tenkého a tlustého střeva, není zrovna šťastné a je zavádějící. Za prvé pro to, že zánět u této králičí nemoci nebývá ani plně rozvinut, a za druhé, že obecně skutečná enterokolitida může mít řadu různých forem a samozřejmě také může být způsobena kterýmkoliv z mnoha činitelů, ať už infekčních nebo neinfekčních. Toto označení nemůže tady vystihnout specifické onemocnění, o které nám jde. Ve vyspělých evropských zeních, které mají s touto nákazou už dlouhodobější zkušenosti a jejichž výzkum se intenzivně zabývá touto problematikou, jmenovitě ve Francii, používají příslušní autoři při publikaci a angličtině název Epizootic Rabbit Enteropathy a hlavně jeho zkratku ERE, což po překladu znamená epizootické střevní onemocnění králíků. Nahrazení poněkud cizího výrazu epizootické, zcela českým termínem nakažlivé se mně zdá méně vhodné, protože tento termín je obecnější a tak pod jeho významem si můžeme představit i ostatní nakažlivá onemocnění střev. V tomto pojednání, stejně tak, jak jsem se to snažil ve všech svých předchozích článcích se zdravotní problematikou bez učebnicových pouček a frází, chci vycházet z vlastních zkušeností, ať už z praxe veterinárního lékaře nebo praktického chovatele. Chtěl bych zdůraznit, že budu rozebírat a popisovat problematiku ERE tak, jak jsem měl možnost její projevy pozorovat posledních létech v našich chovech a v našich podmínkách. Samozřejmě v případě potřeby a možnosti tyto zkušenosti srovnávat s literárními údaji, které ovšem o tomto tématu nejsou nijak bohaté. Všeobecně uznaným názorem je, že za ERE je zodpovědný virus i když původce nebyl dosud ještě přesně identifikován. Je samozřejmé, že jako u všech virových nákaz i zde může být v průběhu onemocnění přidružena další sekundární mikroflóra. Potvrdil to například už v roce 1998 francouzský autor Wyers, profesor veterinární školy v Nantes. U nás se výzkumem původce ERE zabýval MVDr. B. Šmíd, DrSc. ve výzkumném ústavu veterinárního lékařství v Brně. V loňském roce zjistil coronaviry ve vzorku, který jsem mu doručil z uhynulého králíka s předchozími typickými příznaky ERE. Přesto dosud nelze coronaviry považovat za skutečné původce této nákazy. Že virus způsobující ERE je silně virulentní, infekční, se ke své škodě přesvědčila i řada našich chovatelů, když si do svých chovů tuto nákazu zavlékla. Já jsem ve svém článku v 5. čísle časopisu chovatel nazval epizootické střevní onemocnění králíků (ERE), s vědomou nadsázkou a cílenou provokací, výstavní nemocí. To samozřejmě bylo použito jen účelově a ne jako návrh na seriózní označení nemoci. Přiznal jsem tehdy, že s touto nákazou nemám dostatek zkušeností a ani jsem netušil, jakou budu mít pravdu s použitím uvedeného provokativního názvu. Veškerá zavlečení nákazy do chovů, která jsem měl možnost sledovat, byla bohužel z výstav. Potvrzuje to i skutečnost, že se ERE nezjistila v žádném chovu, z něhož se králíci nevystavují. Proklamovaná obecná odolnost kříženců zde nehraje žádnou roli, protože se jedná o křížence po mnoho generací, kde už příznivý efekt heterózy neexistuje. Zdůrazňuji, že výstavy samy o sobě jsou v tom jaksi nevinně, protože přenos infekce může být způsoben jakýmkoliv i jiným kontaktem zdravých zvířat s králíky, kteří nákazu vylučují. Silně infekční jsou především výkaly nemocných zvířat. Proto ta má nadsázka s provokací, abychom v tomto směru něco dělali a nezavírali oči před skutečností, jen abychom snad neohrozili obesílání výstav. Naopak řešení námi chovateli bez spoléhání se jen na veterinární správu přispěje k bohatšímu a bezstarostnému obesílání výstav.



Rozvoj nákazy

Po zavlečení nákazy do chovu dochází k propuknutí onemocnění nejprve u králíků, kteří se například vrátili z výstavy, pokud jsou ovšem vnímaví, a to v době asi jednoho týdne po kontaktu s virem. Všichni ostatní vnímaví králíci v chovu onemocní pak rovněž během jednoho týdne. Vnímaví jsou králíci přibližně ve stáří od 3 do 6 měsíců, přičemž u starších zvířat bývá průběh nemoci mírnější, naděje na vyléčení vyšší a ztráty menší. U dospělých králíků, pokud už dříve onemocnění neprodělali, bývá patrné jen několika denní nechutenství bez jiných zjevných příznaků. Odolnost zvířat mladších 3 měsíců a králíků dospělých je pravděpodobně způsobena jednak jakousi věkovou imunitou a jednak pasivní kolostrální imunitou mláďat získanou od matek, a aktivní imunitou, získanou po kontaktu s infekcí, u králíků starších. Tak se stává, že po vniknutí infekce do chovu onemocní všichni králíci starší 3 měsíců, ale pokud jsou zde mláďata mladší 3 měsíců, dochází u nich k onemocnění postupně s jejich dorůstáním, a zřejmě tak, jak jim ubývají kolostrální protilátky. Dá se vysvětlit i to, že v této věkové kategorii, ač průběh onemocnění bývá velmi prudký s velkými ztrátami, neonemocní králíci všichni, ne třeba celý vrh. Vždy někteří jedinci projdou celou epidemií bez úhony, pravděpodobně mimo jiné proto, že tvorba aktivní imunity u nich postupuje optimálně tak, jak ubývá imunita pasivní. Zaznamenal jsem i pasivní přenos nákazy dospělými resistentními králíky, kteří po kontaktu s infekcí sami neonemocněli, ale nákazu přenesli na vnímavá zvířata. I to svědčí o vysoké virulenci původce onemocnění.



Příznaky onemocnění

První příznaky onemocnění nemusejí být vždy příliš nápadné. Nejprve dochází k nechutenství a celkovým tělesný stav nemusí být hned nápadně narušen. U starších mláďat to zpočátku vypadá jen jako banální nechutenství, někdy může být průjem, ale brzy králíci přestanou detekovat (kálet), postupně dochází ke skleslosti, chřadnutí, ztíženému pohybu zvířat, postižení králíci sedí na místě v rohu kotce, mají lehce nadmuté břicho a při manipulaci s králíkem je břiše patrné typické „žbluňkání“. Průjem se objevuje jen výhradně na začátku onemocnění, v dalším průběhu nenacházíme v kotci již žádné výkaly. U starších zvířat a při příznivém vývoji choroby bývá průjem trvalejší. Část zvířat zvláště mladých od tří měsíců hyne po prudkém průběhu během dvou až tří dní, u jiných, zejména starších, je průběh delší a k hynutí dochází a ž po několika dnech. Vyléčí se jen menší počet mláďat, a to tím vyšší počet, čím jsou starší. Celkové ztráty mláďat se mohou pohybovat od 15 do 80 %.

Pitvou králíků uhynulých na ERE zjišťujeme silnou plynatost žaludku a tenkých střev s velmi řídkým vodnatým obsahem, ve stěně slepého střeva a tračníku petechie (drobné krváceniny), které bývají patrné i ze zevní strany těchto střev ještě před jejich otevřením a obsah je poněkud hustší, kašovitý, než ve střevech tenkých. Obsahem konečníku bývá průsvitná nažloutlá homogenní rosolovitá hmota. Neodbornou pitvu v podmínkách drobného chovu vůbec nedoporučuji, protože pitvou exkrementy bez náležité dezinfekce a na nevhodném místě mohou chov při jejich vysoké virulenci masivně zamořit.



Zahraniční výzkumy

Tyto poznatky se v podstatě shodují s údaji uveřejněnými na internetu francouzskými vědci (Licois, Wyers, Coudert), kteří provedli pokusy na 407 SPF králících, což jsou zvířata získána obyčejně radikálním císařským řezem (úplným vyjmutím celé dělohy i s plody) těsně před porodem a jejich odchovem v inkubátorech zcela izolovaně, jak od celého zevního prostředí, tak od svých matek. Taková zvířata se tedy nesetkávají se žádnou infekcí, nejsou tedy nositeli jakékoliv nákazy, nemají tudíž ani žádné protilátky a jejich reakce na cílené umělé nakažení je pak průkaznější. Kratší inkubační doba a rozvoj nemoci, které udávají autoři na rozdíl od našich zkušeností, souvisejí právě tímto charakterem pokusných zvířat a s umělým způsobem infekce. Znovu však zdůrazňuji, že srovnávám naše zkušenosti v našich podmínkách a k odlišnostem může docházet časem i vývojem nemoci a změnami jejího charakteru.



Léčení a prevence nemoci

Léčení je vzhledem k virovému původu choroby prakticky neúčinné a podle mého názoru nemá žádný smysl. V některých ojedinělých případech by snad mohla mít určitý význam léčba symptomatická, ta je zaměřená na zmírňování a odstraňování projevů nemoci, jako třeba zabránění atonie, tj. ochablost střev, posilování střevní peristaltiky, omezování meteorismu (plynatosti) apod. Trvalé podávání antibiotik v krmivu, v zahraničí často doporučované, považuji v našich podmínkách za problematické, neodůvodněné, zbytečně nákladné a v neposlední i v jistém směru škodlivé. Svůj význam na zmírnění průběhu ERE, jako konečně na jakoukoli afekci zažívadel králíků, má dotace krmné dávky králíků už od nejútlejšího věku dostatkem hrubé vlákniny. Adlibitním krmením jadrnými krmivy, zejména směsmi bez obsahu úsušků, můžeme sice velmi urychlit růst mladých králíků, ale na druhé straně také významně oslabit odolnost zažívadel. Část králičí populace se intenzivně tomu brání spontánním požíráním tvrdých stonků sena a slámy, pokud je má k dispozici, ale jiná část však tuto sebezáchovnou vlastnost nemá a dává přednost chutnějšímu jádru. Bývá to patrné u některých samic a následně pak u jejich potomstva, že si sena při dostatku jádra téměř ani nevšimnou. Tato zvířata musíme donutit ke zdravé výživě přiměřeným omezením jadrných krmiv.



Dosavadní zkušenosti s nákazou v různých podmínkách chovu

Pro nás, chovatele, je nejdůležitější, jak se tomuto onemocnění bránit, jakými opatřeními vyloučit hrozící škody. To předpokládá především poznat chování nákazy v různých podmínkách. V praxi jsem zaznamenal a ověřil fakt, že chov, ve kterém proběhla ERE u všech vnímavých králíků, zůstává bez klinických projevů nákazy, jestliže po dobu 4 – 6 měsíců zde nepřibyli žádní nově narození a do třech měsíců dorostlí mladí a tedy vnímaví králíci. Při další plemenitbě pak nově odchovaní mladí králíci onemocní úplně spolehlivě až při následujícím novém zavlečení nákazy do chovu, jinak zůstávají trvale zdraví. Tato skutečnost svědčí o tom, že tato mláďata se v chovu dosud s infekcí nesetkala a že tam tedy nákaza už nebyla, že po uplynutí 4 – 6 měsíců po posledním onemocnění vymizela. Taková situace je možná v chovech, kde se uskutečňuje sezónní plemenitba, to znamená, že například poslední vrh v roce proběhne v dubnu, případně v květnu, další pak až v lednu příštího roku. To je praxe běžná u řady chovatelů. Zdá se, že během tohoto mezidobí od prvního vrhu v roce do prvního vrhu v roce dalším, se chov nákazy ERE zbaví.

Jinak je tomu ovšem tam, kde se králíci rodí a odchovávají po celý rok. Pokud do takových chovů dojde k zavlečení nákazy, infekce se stále udržuje a „živí“ přechodem na další a další vnímavé generace. Je to jen mé vlastní pozorování, obecně zatím nijak nepotvrzené, ale doufám si tvrdit, že takové chovy s kontinuální plemenitbou jsou pak stálým rezervoárem a zdrojem nákazy. Jestliže je však chov prostý epizootického střevního onemocnění králíků, nemůže být celoroční plemenitba samozřejmě v tomto směru nijak na závadu. Tyto důležité a snad i rozhodující dedukce o charakteru a chování nákazy ERE v našich drobnochovech jsou vysloveně mým názorem, vycházejícím z mých zkušeností a nemusí se shodovat s budoucí oficiální praxí. Zkušenosti také časem jistě upřesní uvedenou dobu 4 – 6 měsíců bezpříznakového stavu v chovu.



Ochrana před zavlečením infekce do chovu

Z poznatků uvedených v předchozích odstavcích vyplývá způsob prevence nákazy. Jestliže máme chov zdravý, prostý ERE, ať již trvale nebo po zániku nákazy, zůstává jako nejdůležitější jeho ochrana před zavlečením infekce. Velmi pohodlná by mohla být účinná vakcinace. S tou však v dohledné době nemůžeme počítat, protože pokud není znám původce, je výroba vakcíny téměř nemožná. Zatím dostupné a však rozhodující bude zamezení přímého i nepřímého styku se zvířaty nemocnými nebo těmi, která v poslední době nákazu prodělala a virus mohou ještě vylučovat. Nepřímo se může nákaza přenést jakýmkoliv kontaminovanými předměty, jako např. krmítky, nevydezinfikovanými klecemi, přepravkami apod. nebo i osobami. Zcela izolovat chov a zabránit kontaktu králíků se zvířaty z jiných chovů samozřejmě není cesta pro organizované chovatele, stejně tak jako vystavování jen výhradně prodejných králíků. Problémy by nemusely být, jestliže se ze svodu vrátí králíci do chovu, ve kterém nejsou žádná vnímavá, tj. nedospělá zvířata.

V ochraně chovů před nákazou ERE nelze spoléhat na veterinární správu. Ta nemůže zamezit přísunu potenciálních vironosičů ze zamořených chovů na svod (výstavu), protože veterinární lékař nemá možnost bez spolupráce chovatele ani důkladnějším vyšetřením nákazu ve většině případů odhalit. U živého králíka není zatím možné stanovit diagnózu pomocí laboratorního vyšetření třeba krve nebo trusu. Musíme se spolehnout sami na sebe, na chovatele. Zásadou pro každého z nás musí být, že na svod nepatří žádné i když zdravé zvíře nejen ze zjevně zamořeného chovu, ale ani z podezřelého. Podezřelý je každý chov, ve kterém se v poslední době vyskytly hromadné průjmy, nechutenství, frkání, rozsáhlejší vypadávání srsti nebo dokonce hynutí apod. Tuto zásadu je nutno bezpodmínečně dodržet, ať je případné neobeslání výstavy klíčové výstavy jakkoliv bolestivé. Vzhledem k tomu, že velmi častou příčinou porušení tohoto samozřejmého pravidla a povinnosti je nedostatečná informovanost chovatelů, kteří často i zjevné příznaky ERE přisuzují jiným vlivům, je nutno působit i cílenou osvětou. Přesto stále musíme počítat s možností migrace nákazově problematických zvířat, a to ze strany chovatelů bohužel třeba i vědomou.



Karanténa

Velmi účinnou prevencí by mohlo být řádné karanténování králíků, kteří se vracejí z výstav nebo zvířat získaných z jiných chovů. Úmyslně jsem v tomto případě použil podmiňovací způsob a kladu důraz na slovo „řádné“ karanténování, což předpokládá umístění v dostatečné vzdálenosti (několik set metrů) od vlastního chovu a samostatný oddělený provoz, tj. obsluhu. Při nedodržení těchto podmínek nemůže být karanténování jako ochrana před ERE, ale i většině ostatních nákaz účinná. Je zarážející s jakou samozřejmostí a jakousi lehkostí různí pisatelé a „odborníci“ karanténu v drobných chovech doporučují, aniž domýšlejí a uvědomují si, že je to v běžných podmínkách drobných chovů většinou neuskutečnitelné. Ve svých dřívějších článcích v časopise Chovatel jsem již publikoval svůj názor, že neplnohodnotná karanténa je zbytečnou komplikací života chovatele, protože je neúčinná a nemůže zabránit vniknutí nákazy do chovu. Nedůslednost v této oblasti je škodlivá, protože chovatel se na toto nedostatečné opatření může bezvýsledně spoléhat na úkor reálného posouzení situace.



Čištění a dezinfekce

Důležitost průběžné dezinfekce v chovu a hlavně řádného vyčištění a dezinfekce přepravek po návratu zvenčí samozřejmá a nemusel bych ji snad ani zdůrazňovat. Je to nepochybné, zvláště když si uvědomíme, jak bývají přepravky z většiny výstav znečištěny močí a jak jsou na ně a do nich napadány výkaly králíků z klecí, pod nimiž bývají běžně uloženy. Už jsem napsal, že právě výkaly králíků napadených ERE bývají silně infekční a představují tudíž velké nebezpečí nákazy. Způsoby dezinfekce vhodné pro drobné chovatele jsem popsal ve svých článcích v časopise Chovatel v roce 2005. Běžně si vystačíme s chlorovými přípravky v koncentraci 2 – 5 % jako je např. Chloramin nebo Savo, pokud chceme zasáhnout i zárodky parazitů, hlavně oocysty kokcidií, použijeme s náležitou opatrností 2% louh sodný, a to nejlépe horký.



Výstavní klece

Při této příležitosti bychom se měli zamyslet nad tím, jak jsou čištěny a dezinfikovány výstavní klece, což ostatně ukládají podmínky pro povolení každé výstavy uložené příslušnou krajskou veterinární správou. Když už mluvíme o výstavních klecích, musím se vyjádřit k současnému trendu nejen u nás, ale i v zahraničí, zavádění používání klecí bez jakýchkoli plných přepážek, a to jak na zadní části, tak i na bocích každého kotce. Vystavení králíci jsou odděleni od svých sousedů ze zadu i z boků jen pletivem nebo mřížkou. Pro návštěvníka výstavy je to přínos, králíka je velmi dobře vidět, je dostatečně osvětlen a možná i proto už se na výstavách nevyskytují diváci opatření různými proutky nebo tyčkami, hlavně anténami z aut, jimiž králíky popichovali, aby se lépe ukázali. Mimochodem to je třeba tvrdě potírat, protože takové další a opakované stresování mohou chovné zvíře trvale poškodit.

Na druhé straně, pokud pletivo mezi sousedními kotci není dostatečně husté, může docházet u výbojnějších sousedních králíků k vzájemným zraněním. Jako veterinární lékař se však také na používání takových vzdušných klecí dívám s rozpaky, a to tím spíše, když beru v úvahu zdravotní stav králičí populace, jak se prezentoval třeba na poslední celostátní výstavě mladých králíků projevy rýmy.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Šefri,tady pro tebe něco mám co jsem našel.leporid


Enterokolitis



Význam nákazy

Tuto chorobu, pro kterou se ujalo a u nás se stále ještě užívá označení enterokolitida, považuji v současné době za jeden z největších problémů v chovech čistokrevných králíků u organizovaných chovatelů. Poměrně velké škody jí způsobené nebývají doceněny, často se připisují působení jiných chorob, třeba kokcidiózy, případně giardiózy a dietním poruchám. Škody v zamořených chovech jsou o to nepříjemnější, protože propuknutí a průběh nemoci se nedají nijak předvídat, jsou velmi záludné a překvapivé. V odborných veterinárních i vědeckých kruzích je kolem této nákazy ještě řada nejasností a v části chovatelské veřejnosti panují na tomto úseku i přímo zmatky. Často bývají navzájem zaměňovány názvy enterokolitida a kolienteritida, ale jde však o pojmy svým významem naprosto odlišné. S kolienteritidou ani s jejím původcem bakterií Escherichia coli nemá enterokolitida nic společného.



Charakter choroby, její název, původ a výskyt

Abychom se vůbec mohli domluvit, musíme si ujasnit, o jakou nemoc zde vlastně jde, a to včetně jejího pojmenování. Původce označení enterokolitida, které v medicíně znamená zánět tenkého a tlustého střeva, není zrovna šťastné a je zavádějící. Za prvé pro to, že zánět u této králičí nemoci nebývá ani plně rozvinut, a za druhé, že obecně skutečná enterokolitida může mít řadu různých forem a samozřejmě také může být způsobena kterýmkoliv z mnoha činitelů, ať už infekčních nebo neinfekčních. Toto označení nemůže tady vystihnout specifické onemocnění, o které nám jde. Ve vyspělých evropských zeních, které mají s touto nákazou už dlouhodobější zkušenosti a jejichž výzkum se intenzivně zabývá touto problematikou, jmenovitě ve Francii, používají příslušní autoři při publikaci a angličtině název Epizootic Rabbit Enteropathy a hlavně jeho zkratku ERE, což po překladu znamená epizootické střevní onemocnění králíků. Nahrazení poněkud cizího výrazu epizootické, zcela českým termínem nakažlivé se mně zdá méně vhodné, protože tento termín je obecnější a tak pod jeho významem si můžeme představit i ostatní nakažlivá onemocnění střev. V tomto pojednání, stejně tak, jak jsem se to snažil ve všech svých předchozích článcích se zdravotní problematikou bez učebnicových pouček a frází, chci vycházet z vlastních zkušeností, ať už z praxe veterinárního lékaře nebo praktického chovatele. Chtěl bych zdůraznit, že budu rozebírat a popisovat problematiku ERE tak, jak jsem měl možnost její projevy pozorovat posledních létech v našich chovech a v našich podmínkách. Samozřejmě v případě potřeby a možnosti tyto zkušenosti srovnávat s literárními údaji, které ovšem o tomto tématu nejsou nijak bohaté. Všeobecně uznaným názorem je, že za ERE je zodpovědný virus i když původce nebyl dosud ještě přesně identifikován. Je samozřejmé, že jako u všech virových nákaz i zde může být v průběhu onemocnění přidružena další sekundární mikroflóra. Potvrdil to například už v roce 1998 francouzský autor Wyers, profesor veterinární školy v Nantes. U nás se výzkumem původce ERE zabýval MVDr. B. Šmíd, DrSc. ve výzkumném ústavu veterinárního lékařství v Brně. V loňském roce zjistil coronaviry ve vzorku, který jsem mu doručil z uhynulého králíka s předchozími typickými příznaky ERE. Přesto dosud nelze coronaviry považovat za skutečné původce této nákazy. Že virus způsobující ERE je silně virulentní, infekční, se ke své škodě přesvědčila i řada našich chovatelů, když si do svých chovů tuto nákazu zavlékla. Já jsem ve svém článku v 5. čísle časopisu chovatel nazval epizootické střevní onemocnění králíků (ERE), s vědomou nadsázkou a cílenou provokací, výstavní nemocí. To samozřejmě bylo použito jen účelově a ne jako návrh na seriózní označení nemoci. Přiznal jsem tehdy, že s touto nákazou nemám dostatek zkušeností a ani jsem netušil, jakou budu mít pravdu s použitím uvedeného provokativního názvu. Veškerá zavlečení nákazy do chovů, která jsem měl možnost sledovat, byla bohužel z výstav. Potvrzuje to i skutečnost, že se ERE nezjistila v žádném chovu, z něhož se králíci nevystavují. Proklamovaná obecná odolnost kříženců zde nehraje žádnou roli, protože se jedná o křížence po mnoho generací, kde už příznivý efekt heterózy neexistuje. Zdůrazňuji, že výstavy samy o sobě jsou v tom jaksi nevinně, protože přenos infekce může být způsoben jakýmkoliv i jiným kontaktem zdravých zvířat s králíky, kteří nákazu vylučují. Silně infekční jsou především výkaly nemocných zvířat. Proto ta má nadsázka s provokací, abychom v tomto směru něco dělali a nezavírali oči před skutečností, jen abychom snad neohrozili obesílání výstav. Naopak řešení námi chovateli bez spoléhání se jen na veterinární správu přispěje k bohatšímu a bezstarostnému obesílání výstav.



Rozvoj nákazy

Po zavlečení nákazy do chovu dochází k propuknutí onemocnění nejprve u králíků, kteří se například vrátili z výstavy, pokud jsou ovšem vnímaví, a to v době asi jednoho týdne po kontaktu s virem. Všichni ostatní vnímaví králíci v chovu onemocní pak rovněž během jednoho týdne. Vnímaví jsou králíci přibližně ve stáří od 3 do 6 měsíců, přičemž u starších zvířat bývá průběh nemoci mírnější, naděje na vyléčení vyšší a ztráty menší. U dospělých králíků, pokud už dříve onemocnění neprodělali, bývá patrné jen několika denní nechutenství bez jiných zjevných příznaků. Odolnost zvířat mladších 3 měsíců a králíků dospělých je pravděpodobně způsobena jednak jakousi věkovou imunitou a jednak pasivní kolostrální imunitou mláďat získanou od matek, a aktivní imunitou, získanou po kontaktu s infekcí, u králíků starších. Tak se stává, že po vniknutí infekce do chovu onemocní všichni králíci starší 3 měsíců, ale pokud jsou zde mláďata mladší 3 měsíců, dochází u nich k onemocnění postupně s jejich dorůstáním, a zřejmě tak, jak jim ubývají kolostrální protilátky. Dá se vysvětlit i to, že v této věkové kategorii, ač průběh onemocnění bývá velmi prudký s velkými ztrátami, neonemocní králíci všichni, ne třeba celý vrh. Vždy někteří jedinci projdou celou epidemií bez úhony, pravděpodobně mimo jiné proto, že tvorba aktivní imunity u nich postupuje optimálně tak, jak ubývá imunita pasivní. Zaznamenal jsem i pasivní přenos nákazy dospělými resistentními králíky, kteří po kontaktu s infekcí sami neonemocněli, ale nákazu přenesli na vnímavá zvířata. I to svědčí o vysoké virulenci původce onemocnění.



Příznaky onemocnění

První příznaky onemocnění nemusejí být vždy příliš nápadné. Nejprve dochází k nechutenství a celkovým tělesný stav nemusí být hned nápadně narušen. U starších mláďat to zpočátku vypadá jen jako banální nechutenství, někdy může být průjem, ale brzy králíci přestanou detekovat (kálet), postupně dochází ke skleslosti, chřadnutí, ztíženému pohybu zvířat, postižení králíci sedí na místě v rohu kotce, mají lehce nadmuté břicho a při manipulaci s králíkem je břiše patrné typické „žbluňkání“. Průjem se objevuje jen výhradně na začátku onemocnění, v dalším průběhu nenacházíme v kotci již žádné výkaly. U starších zvířat a při příznivém vývoji choroby bývá průjem trvalejší. Část zvířat zvláště mladých od tří měsíců hyne po prudkém průběhu během dvou až tří dní, u jiných, zejména starších, je průběh delší a k hynutí dochází a ž po několika dnech. Vyléčí se jen menší počet mláďat, a to tím vyšší počet, čím jsou starší. Celkové ztráty mláďat se mohou pohybovat od 15 do 80 %.

Pitvou králíků uhynulých na ERE zjišťujeme silnou plynatost žaludku a tenkých střev s velmi řídkým vodnatým obsahem, ve stěně slepého střeva a tračníku petechie (drobné krváceniny), které bývají patrné i ze zevní strany těchto střev ještě před jejich otevřením a obsah je poněkud hustší, kašovitý, než ve střevech tenkých. Obsahem konečníku bývá průsvitná nažloutlá homogenní rosolovitá hmota. Neodbornou pitvu v podmínkách drobného chovu vůbec nedoporučuji, protože pitvou exkrementy bez náležité dezinfekce a na nevhodném místě mohou chov při jejich vysoké virulenci masivně zamořit.



Zahraniční výzkumy

Tyto poznatky se v podstatě shodují s údaji uveřejněnými na internetu francouzskými vědci (Licois, Wyers, Coudert), kteří provedli pokusy na 407 SPF králících, což jsou zvířata získána obyčejně radikálním císařským řezem (úplným vyjmutím celé dělohy i s plody) těsně před porodem a jejich odchovem v inkubátorech zcela izolovaně, jak od celého zevního prostředí, tak od svých matek. Taková zvířata se tedy nesetkávají se žádnou infekcí, nejsou tedy nositeli jakékoliv nákazy, nemají tudíž ani žádné protilátky a jejich reakce na cílené umělé nakažení je pak průkaznější. Kratší inkubační doba a rozvoj nemoci, které udávají autoři na rozdíl od našich zkušeností, souvisejí právě tímto charakterem pokusných zvířat a s umělým způsobem infekce. Znovu však zdůrazňuji, že srovnávám naše zkušenosti v našich podmínkách a k odlišnostem může docházet časem i vývojem nemoci a změnami jejího charakteru.



Léčení a prevence nemoci

Léčení je vzhledem k virovému původu choroby prakticky neúčinné a podle mého názoru nemá žádný smysl. V některých ojedinělých případech by snad mohla mít určitý význam léčba symptomatická, ta je zaměřená na zmírňování a odstraňování projevů nemoci, jako třeba zabránění atonie, tj. ochablost střev, posilování střevní peristaltiky, omezování meteorismu (plynatosti) apod. Trvalé podávání antibiotik v krmivu, v zahraničí často doporučované, považuji v našich podmínkách za problematické, neodůvodněné, zbytečně nákladné a v neposlední i v jistém směru škodlivé. Svůj význam na zmírnění průběhu ERE, jako konečně na jakoukoli afekci zažívadel králíků, má dotace krmné dávky králíků už od nejútlejšího věku dostatkem hrubé vlákniny. Adlibitním krmením jadrnými krmivy, zejména směsmi bez obsahu úsušků, můžeme sice velmi urychlit růst mladých králíků, ale na druhé straně také významně oslabit odolnost zažívadel. Část králičí populace se intenzivně tomu brání spontánním požíráním tvrdých stonků sena a slámy, pokud je má k dispozici, ale jiná část však tuto sebezáchovnou vlastnost nemá a dává přednost chutnějšímu jádru. Bývá to patrné u některých samic a následně pak u jejich potomstva, že si sena při dostatku jádra téměř ani nevšimnou. Tato zvířata musíme donutit ke zdravé výživě přiměřeným omezením jadrných krmiv.



Dosavadní zkušenosti s nákazou v různých podmínkách chovu

Pro nás, chovatele, je nejdůležitější, jak se tomuto onemocnění bránit, jakými opatřeními vyloučit hrozící škody. To předpokládá především poznat chování nákazy v různých podmínkách. V praxi jsem zaznamenal a ověřil fakt, že chov, ve kterém proběhla ERE u všech vnímavých králíků, zůstává bez klinických projevů nákazy, jestliže po dobu 4 – 6 měsíců zde nepřibyli žádní nově narození a do třech měsíců dorostlí mladí a tedy vnímaví králíci. Při další plemenitbě pak nově odchovaní mladí králíci onemocní úplně spolehlivě až při následujícím novém zavlečení nákazy do chovu, jinak zůstávají trvale zdraví. Tato skutečnost svědčí o tom, že tato mláďata se v chovu dosud s infekcí nesetkala a že tam tedy nákaza už nebyla, že po uplynutí 4 – 6 měsíců po posledním onemocnění vymizela. Taková situace je možná v chovech, kde se uskutečňuje sezónní plemenitba, to znamená, že například poslední vrh v roce proběhne v dubnu, případně v květnu, další pak až v lednu příštího roku. To je praxe běžná u řady chovatelů. Zdá se, že během tohoto mezidobí od prvního vrhu v roce do prvního vrhu v roce dalším, se chov nákazy ERE zbaví.

Jinak je tomu ovšem tam, kde se králíci rodí a odchovávají po celý rok. Pokud do takových chovů dojde k zavlečení nákazy, infekce se stále udržuje a „živí“ přechodem na další a další vnímavé generace. Je to jen mé vlastní pozorování, obecně zatím nijak nepotvrzené, ale doufám si tvrdit, že takové chovy s kontinuální plemenitbou jsou pak stálým rezervoárem a zdrojem nákazy. Jestliže je však chov prostý epizootického střevního onemocnění králíků, nemůže být celoroční plemenitba samozřejmě v tomto směru nijak na závadu. Tyto důležité a snad i rozhodující dedukce o charakteru a chování nákazy ERE v našich drobnochovech jsou vysloveně mým názorem, vycházejícím z mých zkušeností a nemusí se shodovat s budoucí oficiální praxí. Zkušenosti také časem jistě upřesní uvedenou dobu 4 – 6 měsíců bezpříznakového stavu v chovu.



Ochrana před zavlečením infekce do chovu

Z poznatků uvedených v předchozích odstavcích vyplývá způsob prevence nákazy. Jestliže máme chov zdravý, prostý ERE, ať již trvale nebo po zániku nákazy, zůstává jako nejdůležitější jeho ochrana před zavlečením infekce. Velmi pohodlná by mohla být účinná vakcinace. S tou však v dohledné době nemůžeme počítat, protože pokud není znám původce, je výroba vakcíny téměř nemožná. Zatím dostupné a však rozhodující bude zamezení přímého i nepřímého styku se zvířaty nemocnými nebo těmi, která v poslední době nákazu prodělala a virus mohou ještě vylučovat. Nepřímo se může nákaza přenést jakýmkoliv kontaminovanými předměty, jako např. krmítky, nevydezinfikovanými klecemi, přepravkami apod. nebo i osobami. Zcela izolovat chov a zabránit kontaktu králíků se zvířaty z jiných chovů samozřejmě není cesta pro organizované chovatele, stejně tak jako vystavování jen výhradně prodejných králíků. Problémy by nemusely být, jestliže se ze svodu vrátí králíci do chovu, ve kterém nejsou žádná vnímavá, tj. nedospělá zvířata.

V ochraně chovů před nákazou ERE nelze spoléhat na veterinární správu. Ta nemůže zamezit přísunu potenciálních vironosičů ze zamořených chovů na svod (výstavu), protože veterinární lékař nemá možnost bez spolupráce chovatele ani důkladnějším vyšetřením nákazu ve většině případů odhalit. U živého králíka není zatím možné stanovit diagnózu pomocí laboratorního vyšetření třeba krve nebo trusu. Musíme se spolehnout sami na sebe, na chovatele. Zásadou pro každého z nás musí být, že na svod nepatří žádné i když zdravé zvíře nejen ze zjevně zamořeného chovu, ale ani z podezřelého. Podezřelý je každý chov, ve kterém se v poslední době vyskytly hromadné průjmy, nechutenství, frkání, rozsáhlejší vypadávání srsti nebo dokonce hynutí apod. Tuto zásadu je nutno bezpodmínečně dodržet, ať je případné neobeslání výstavy klíčové výstavy jakkoliv bolestivé. Vzhledem k tomu, že velmi častou příčinou porušení tohoto samozřejmého pravidla a povinnosti je nedostatečná informovanost chovatelů, kteří často i zjevné příznaky ERE přisuzují jiným vlivům, je nutno působit i cílenou osvětou. Přesto stále musíme počítat s možností migrace nákazově problematických zvířat, a to ze strany chovatelů bohužel třeba i vědomou.



Karanténa

Velmi účinnou prevencí by mohlo být řádné karanténování králíků, kteří se vracejí z výstav nebo zvířat získaných z jiných chovů. Úmyslně jsem v tomto případě použil podmiňovací způsob a kladu důraz na slovo „řádné“ karanténování, což předpokládá umístění v dostatečné vzdálenosti (několik set metrů) od vlastního chovu a samostatný oddělený provoz, tj. obsluhu. Při nedodržení těchto podmínek nemůže být karanténování jako ochrana před ERE, ale i většině ostatních nákaz účinná. Je zarážející s jakou samozřejmostí a jakousi lehkostí různí pisatelé a „odborníci“ karanténu v drobných chovech doporučují, aniž domýšlejí a uvědomují si, že je to v běžných podmínkách drobných chovů většinou neuskutečnitelné. Ve svých dřívějších článcích v časopise Chovatel jsem již publikoval svůj názor, že neplnohodnotná karanténa je zbytečnou komplikací života chovatele, protože je neúčinná a nemůže zabránit vniknutí nákazy do chovu. Nedůslednost v této oblasti je škodlivá, protože chovatel se na toto nedostatečné opatření může bezvýsledně spoléhat na úkor reálného posouzení situace.



Čištění a dezinfekce

Důležitost průběžné dezinfekce v chovu a hlavně řádného vyčištění a dezinfekce přepravek po návratu zvenčí samozřejmá a nemusel bych ji snad ani zdůrazňovat. Je to nepochybné, zvláště když si uvědomíme, jak bývají přepravky z většiny výstav znečištěny močí a jak jsou na ně a do nich napadány výkaly králíků z klecí, pod nimiž bývají běžně uloženy. Už jsem napsal, že právě výkaly králíků napadených ERE bývají silně infekční a představují tudíž velké nebezpečí nákazy. Způsoby dezinfekce vhodné pro drobné chovatele jsem popsal ve svých článcích v časopise Chovatel v roce 2005. Běžně si vystačíme s chlorovými přípravky v koncentraci 2 – 5 % jako je např. Chloramin nebo Savo, pokud chceme zasáhnout i zárodky parazitů, hlavně oocysty kokcidií, použijeme s náležitou opatrností 2% louh sodný, a to nejlépe horký.



Výstavní klece

Při této příležitosti bychom se měli zamyslet nad tím, jak jsou čištěny a dezinfikovány výstavní klece, což ostatně ukládají podmínky pro povolení každé výstavy uložené příslušnou krajskou veterinární správou. Když už mluvíme o výstavních klecích, musím se vyjádřit k současnému trendu nejen u nás, ale i v zahraničí, zavádění používání klecí bez jakýchkoli plných přepážek, a to jak na zadní části, tak i na bocích každého kotce. Vystavení králíci jsou odděleni od svých sousedů ze zadu i z boků jen pletivem nebo mřížkou. Pro návštěvníka výstavy je to přínos, králíka je velmi dobře vidět, je dostatečně osvětlen a možná i proto už se na výstavách nevyskytují diváci opatření různými proutky nebo tyčkami, hlavně anténami z aut, jimiž králíky popichovali, aby se lépe ukázali. Mimochodem to je třeba tvrdě potírat, protože takové další a opakované stresování mohou chovné zvíře trvale poškodit.

Na druhé straně, pokud pletivo mezi sousedními kotci není dostatečně husté, může docházet u výbojnějších sousedních králíků k vzájemným zraněním. Jako veterinární lékař se však také na používání takových vzdušných klecí dívám s rozpaky, a to tím spíše, když beru v úvahu zdravotní stav králičí populace, jak se prezentoval třeba na poslední celostátní výstavě mladých králíků projevy rýmy.

Takže je z tohoto článku jasné,že to z chovu nedostanete.Karanténa králíků vzdálených několik set metrů je utopií.
Já tento problém v chovu mám už jen díky tomu,že většina mých králíků pochází původem z Německa a Nizozemí,nebo alespoň jejich rodiče.Bojuji prevencí a podáváním léků v kritické době života králíků bez imunity proti této chorobě tj 4-6 týdnu života.Poté už získají odolnost,ale při sebemenším oslabení nebo stresu v průběhu celého života se to může vrátit.Jak králík přestane jíst okamžitě dostává lék znovu.
Tímto jsem omezil úmrtnost králíků na minimum,stoupli jen náklady za léky.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Takže je z tohoto článku jasné,že to z chovu nedostanete.Karanténa králíků vzdálených několik set metrů je utopií.
Já tento problém v chovu mám už jen díky tomu,že většina mých králíků pochází původem z Německa a Nizozemí,nebo alespoň jejich rodiče.Bojuji prevencí a podáváním léků v kritické době života králíků bez imunity proti této chorobě tj 4-6 týdnu života.Poté už získají odolnost,ale při sebemenším oslabení nebo stresu v průběhu celého života se to může vrátit.Jak králík přestane jíst okamžitě dostává lék znovu.
Tímto jsem omezil úmrtnost králíků na minimum,stoupli jen náklady za léky.

čím preventívne preliečujete ?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Šefri,tady pro tebe něco mám co jsem našel.leporid


Enterokolitis



Význam nákazy

Tuto chorobu, pro kterou se ujalo a u nás se stále ještě užívá označení enterokolitida, považuji v současné době za jeden z největších problémů v chovech čistokrevných králíků u organizovaných chovatelů. Poměrně velké škody jí způsobené nebývají doceněny, často se připisují působení jiných chorob, třeba kokcidiózy, případně giardiózy a dietním poruchám. Škody v zamořených chovech jsou o to nepříjemnější, protože propuknutí a průběh nemoci se nedají nijak předvídat, jsou velmi záludné a překvapivé. V odborných veterinárních i vědeckých kruzích je kolem této nákazy ještě řada nejasností a v části chovatelské veřejnosti panují na tomto úseku i přímo zmatky. Často bývají navzájem zaměňovány názvy enterokolitida a kolienteritida, ale jde však o pojmy svým významem naprosto odlišné. S kolienteritidou ani s jejím původcem bakterií Escherichia coli nemá enterokolitida nic společného.



Charakter choroby, její název, původ a výskyt

Abychom se vůbec mohli domluvit, musíme si ujasnit, o jakou nemoc zde vlastně jde, a to včetně jejího pojmenování. Původce označení enterokolitida, které v medicíně znamená zánět tenkého a tlustého střeva, není zrovna šťastné a je zavádějící. Za prvé pro to, že zánět u této králičí nemoci nebývá ani plně rozvinut, a za druhé, že obecně skutečná enterokolitida může mít řadu různých forem a samozřejmě také může být způsobena kterýmkoliv z mnoha činitelů, ať už infekčních nebo neinfekčních. Toto označení nemůže tady vystihnout specifické onemocnění, o které nám jde. Ve vyspělých evropských zeních, které mají s touto nákazou už dlouhodobější zkušenosti a jejichž výzkum se intenzivně zabývá touto problematikou, jmenovitě ve Francii, používají příslušní autoři při publikaci a angličtině název Epizootic Rabbit Enteropathy a hlavně jeho zkratku ERE, což po překladu znamená epizootické střevní onemocnění králíků. Nahrazení poněkud cizího výrazu epizootické, zcela českým termínem nakažlivé se mně zdá méně vhodné, protože tento termín je obecnější a tak pod jeho významem si můžeme představit i ostatní nakažlivá onemocnění střev. V tomto pojednání, stejně tak, jak jsem se to snažil ve všech svých předchozích článcích se zdravotní problematikou bez učebnicových pouček a frází, chci vycházet z vlastních zkušeností, ať už z praxe veterinárního lékaře nebo praktického chovatele. Chtěl bych zdůraznit, že budu rozebírat a popisovat problematiku ERE tak, jak jsem měl možnost její projevy pozorovat posledních létech v našich chovech a v našich podmínkách. Samozřejmě v případě potřeby a možnosti tyto zkušenosti srovnávat s literárními údaji, které ovšem o tomto tématu nejsou nijak bohaté. Všeobecně uznaným názorem je, že za ERE je zodpovědný virus i když původce nebyl dosud ještě přesně identifikován. Je samozřejmé, že jako u všech virových nákaz i zde může být v průběhu onemocnění přidružena další sekundární mikroflóra. Potvrdil to například už v roce 1998 francouzský autor Wyers, profesor veterinární školy v Nantes. U nás se výzkumem původce ERE zabýval MVDr. B. Šmíd, DrSc. ve výzkumném ústavu veterinárního lékařství v Brně. V loňském roce zjistil coronaviry ve vzorku, který jsem mu doručil z uhynulého králíka s předchozími typickými příznaky ERE. Přesto dosud nelze coronaviry považovat za skutečné původce této nákazy. Že virus způsobující ERE je silně virulentní, infekční, se ke své škodě přesvědčila i řada našich chovatelů, když si do svých chovů tuto nákazu zavlékla. Já jsem ve svém článku v 5. čísle časopisu chovatel nazval epizootické střevní onemocnění králíků (ERE), s vědomou nadsázkou a cílenou provokací, výstavní nemocí. To samozřejmě bylo použito jen účelově a ne jako návrh na seriózní označení nemoci. Přiznal jsem tehdy, že s touto nákazou nemám dostatek zkušeností a ani jsem netušil, jakou budu mít pravdu s použitím uvedeného provokativního názvu. Veškerá zavlečení nákazy do chovů, která jsem měl možnost sledovat, byla bohužel z výstav. Potvrzuje to i skutečnost, že se ERE nezjistila v žádném chovu, z něhož se králíci nevystavují. Proklamovaná obecná odolnost kříženců zde nehraje žádnou roli, protože se jedná o křížence po mnoho generací, kde už příznivý efekt heterózy neexistuje. Zdůrazňuji, že výstavy samy o sobě jsou v tom jaksi nevinně, protože přenos infekce může být způsoben jakýmkoliv i jiným kontaktem zdravých zvířat s králíky, kteří nákazu vylučují. Silně infekční jsou především výkaly nemocných zvířat. Proto ta má nadsázka s provokací, abychom v tomto směru něco dělali a nezavírali oči před skutečností, jen abychom snad neohrozili obesílání výstav. Naopak řešení námi chovateli bez spoléhání se jen na veterinární správu přispěje k bohatšímu a bezstarostnému obesílání výstav.



Rozvoj nákazy

Po zavlečení nákazy do chovu dochází k propuknutí onemocnění nejprve u králíků, kteří se například vrátili z výstavy, pokud jsou ovšem vnímaví, a to v době asi jednoho týdne po kontaktu s virem. Všichni ostatní vnímaví králíci v chovu onemocní pak rovněž během jednoho týdne. Vnímaví jsou králíci přibližně ve stáří od 3 do 6 měsíců, přičemž u starších zvířat bývá průběh nemoci mírnější, naděje na vyléčení vyšší a ztráty menší. U dospělých králíků, pokud už dříve onemocnění neprodělali, bývá patrné jen několika denní nechutenství bez jiných zjevných příznaků. Odolnost zvířat mladších 3 měsíců a králíků dospělých je pravděpodobně způsobena jednak jakousi věkovou imunitou a jednak pasivní kolostrální imunitou mláďat získanou od matek, a aktivní imunitou, získanou po kontaktu s infekcí, u králíků starších. Tak se stává, že po vniknutí infekce do chovu onemocní všichni králíci starší 3 měsíců, ale pokud jsou zde mláďata mladší 3 měsíců, dochází u nich k onemocnění postupně s jejich dorůstáním, a zřejmě tak, jak jim ubývají kolostrální protilátky. Dá se vysvětlit i to, že v této věkové kategorii, ač průběh onemocnění bývá velmi prudký s velkými ztrátami, neonemocní králíci všichni, ne třeba celý vrh. Vždy někteří jedinci projdou celou epidemií bez úhony, pravděpodobně mimo jiné proto, že tvorba aktivní imunity u nich postupuje optimálně tak, jak ubývá imunita pasivní. Zaznamenal jsem i pasivní přenos nákazy dospělými resistentními králíky, kteří po kontaktu s infekcí sami neonemocněli, ale nákazu přenesli na vnímavá zvířata. I to svědčí o vysoké virulenci původce onemocnění.



Příznaky onemocnění

První příznaky onemocnění nemusejí být vždy příliš nápadné. Nejprve dochází k nechutenství a celkovým tělesný stav nemusí být hned nápadně narušen. U starších mláďat to zpočátku vypadá jen jako banální nechutenství, někdy může být průjem, ale brzy králíci přestanou detekovat (kálet), postupně dochází ke skleslosti, chřadnutí, ztíženému pohybu zvířat, postižení králíci sedí na místě v rohu kotce, mají lehce nadmuté břicho a při manipulaci s králíkem je břiše patrné typické „žbluňkání“. Průjem se objevuje jen výhradně na začátku onemocnění, v dalším průběhu nenacházíme v kotci již žádné výkaly. U starších zvířat a při příznivém vývoji choroby bývá průjem trvalejší. Část zvířat zvláště mladých od tří měsíců hyne po prudkém průběhu během dvou až tří dní, u jiných, zejména starších, je průběh delší a k hynutí dochází a ž po několika dnech. Vyléčí se jen menší počet mláďat, a to tím vyšší počet, čím jsou starší. Celkové ztráty mláďat se mohou pohybovat od 15 do 80 %.

Pitvou králíků uhynulých na ERE zjišťujeme silnou plynatost žaludku a tenkých střev s velmi řídkým vodnatým obsahem, ve stěně slepého střeva a tračníku petechie (drobné krváceniny), které bývají patrné i ze zevní strany těchto střev ještě před jejich otevřením a obsah je poněkud hustší, kašovitý, než ve střevech tenkých. Obsahem konečníku bývá průsvitná nažloutlá homogenní rosolovitá hmota. Neodbornou pitvu v podmínkách drobného chovu vůbec nedoporučuji, protože pitvou exkrementy bez náležité dezinfekce a na nevhodném místě mohou chov při jejich vysoké virulenci masivně zamořit.



Zahraniční výzkumy

Tyto poznatky se v podstatě shodují s údaji uveřejněnými na internetu francouzskými vědci (Licois, Wyers, Coudert), kteří provedli pokusy na 407 SPF králících, což jsou zvířata získána obyčejně radikálním císařským řezem (úplným vyjmutím celé dělohy i s plody) těsně před porodem a jejich odchovem v inkubátorech zcela izolovaně, jak od celého zevního prostředí, tak od svých matek. Taková zvířata se tedy nesetkávají se žádnou infekcí, nejsou tedy nositeli jakékoliv nákazy, nemají tudíž ani žádné protilátky a jejich reakce na cílené umělé nakažení je pak průkaznější. Kratší inkubační doba a rozvoj nemoci, které udávají autoři na rozdíl od našich zkušeností, souvisejí právě tímto charakterem pokusných zvířat a s umělým způsobem infekce. Znovu však zdůrazňuji, že srovnávám naše zkušenosti v našich podmínkách a k odlišnostem může docházet časem i vývojem nemoci a změnami jejího charakteru.



Léčení a prevence nemoci

Léčení je vzhledem k virovému původu choroby prakticky neúčinné a podle mého názoru nemá žádný smysl. V některých ojedinělých případech by snad mohla mít určitý význam léčba symptomatická, ta je zaměřená na zmírňování a odstraňování projevů nemoci, jako třeba zabránění atonie, tj. ochablost střev, posilování střevní peristaltiky, omezování meteorismu (plynatosti) apod. Trvalé podávání antibiotik v krmivu, v zahraničí často doporučované, považuji v našich podmínkách za problematické, neodůvodněné, zbytečně nákladné a v neposlední i v jistém směru škodlivé. Svůj význam na zmírnění průběhu ERE, jako konečně na jakoukoli afekci zažívadel králíků, má dotace krmné dávky králíků už od nejútlejšího věku dostatkem hrubé vlákniny. Adlibitním krmením jadrnými krmivy, zejména směsmi bez obsahu úsušků, můžeme sice velmi urychlit růst mladých králíků, ale na druhé straně také významně oslabit odolnost zažívadel. Část králičí populace se intenzivně tomu brání spontánním požíráním tvrdých stonků sena a slámy, pokud je má k dispozici, ale jiná část však tuto sebezáchovnou vlastnost nemá a dává přednost chutnějšímu jádru. Bývá to patrné u některých samic a následně pak u jejich potomstva, že si sena při dostatku jádra téměř ani nevšimnou. Tato zvířata musíme donutit ke zdravé výživě přiměřeným omezením jadrných krmiv.



Dosavadní zkušenosti s nákazou v různých podmínkách chovu

Pro nás, chovatele, je nejdůležitější, jak se tomuto onemocnění bránit, jakými opatřeními vyloučit hrozící škody. To předpokládá především poznat chování nákazy v různých podmínkách. V praxi jsem zaznamenal a ověřil fakt, že chov, ve kterém proběhla ERE u všech vnímavých králíků, zůstává bez klinických projevů nákazy, jestliže po dobu 4 – 6 měsíců zde nepřibyli žádní nově narození a do třech měsíců dorostlí mladí a tedy vnímaví králíci. Při další plemenitbě pak nově odchovaní mladí králíci onemocní úplně spolehlivě až při následujícím novém zavlečení nákazy do chovu, jinak zůstávají trvale zdraví. Tato skutečnost svědčí o tom, že tato mláďata se v chovu dosud s infekcí nesetkala a že tam tedy nákaza už nebyla, že po uplynutí 4 – 6 měsíců po posledním onemocnění vymizela. Taková situace je možná v chovech, kde se uskutečňuje sezónní plemenitba, to znamená, že například poslední vrh v roce proběhne v dubnu, případně v květnu, další pak až v lednu příštího roku. To je praxe běžná u řady chovatelů. Zdá se, že během tohoto mezidobí od prvního vrhu v roce do prvního vrhu v roce dalším, se chov nákazy ERE zbaví.

Jinak je tomu ovšem tam, kde se králíci rodí a odchovávají po celý rok. Pokud do takových chovů dojde k zavlečení nákazy, infekce se stále udržuje a „živí“ přechodem na další a další vnímavé generace. Je to jen mé vlastní pozorování, obecně zatím nijak nepotvrzené, ale doufám si tvrdit, že takové chovy s kontinuální plemenitbou jsou pak stálým rezervoárem a zdrojem nákazy. Jestliže je však chov prostý epizootického střevního onemocnění králíků, nemůže být celoroční plemenitba samozřejmě v tomto směru nijak na závadu. Tyto důležité a snad i rozhodující dedukce o charakteru a chování nákazy ERE v našich drobnochovech jsou vysloveně mým názorem, vycházejícím z mých zkušeností a nemusí se shodovat s budoucí oficiální praxí. Zkušenosti také časem jistě upřesní uvedenou dobu 4 – 6 měsíců bezpříznakového stavu v chovu.



Ochrana před zavlečením infekce do chovu

Z poznatků uvedených v předchozích odstavcích vyplývá způsob prevence nákazy. Jestliže máme chov zdravý, prostý ERE, ať již trvale nebo po zániku nákazy, zůstává jako nejdůležitější jeho ochrana před zavlečením infekce. Velmi pohodlná by mohla být účinná vakcinace. S tou však v dohledné době nemůžeme počítat, protože pokud není znám původce, je výroba vakcíny téměř nemožná. Zatím dostupné a však rozhodující bude zamezení přímého i nepřímého styku se zvířaty nemocnými nebo těmi, která v poslední době nákazu prodělala a virus mohou ještě vylučovat. Nepřímo se může nákaza přenést jakýmkoliv kontaminovanými předměty, jako např. krmítky, nevydezinfikovanými klecemi, přepravkami apod. nebo i osobami. Zcela izolovat chov a zabránit kontaktu králíků se zvířaty z jiných chovů samozřejmě není cesta pro organizované chovatele, stejně tak jako vystavování jen výhradně prodejných králíků. Problémy by nemusely být, jestliže se ze svodu vrátí králíci do chovu, ve kterém nejsou žádná vnímavá, tj. nedospělá zvířata.

V ochraně chovů před nákazou ERE nelze spoléhat na veterinární správu. Ta nemůže zamezit přísunu potenciálních vironosičů ze zamořených chovů na svod (výstavu), protože veterinární lékař nemá možnost bez spolupráce chovatele ani důkladnějším vyšetřením nákazu ve většině případů odhalit. U živého králíka není zatím možné stanovit diagnózu pomocí laboratorního vyšetření třeba krve nebo trusu. Musíme se spolehnout sami na sebe, na chovatele. Zásadou pro každého z nás musí být, že na svod nepatří žádné i když zdravé zvíře nejen ze zjevně zamořeného chovu, ale ani z podezřelého. Podezřelý je každý chov, ve kterém se v poslední době vyskytly hromadné průjmy, nechutenství, frkání, rozsáhlejší vypadávání srsti nebo dokonce hynutí apod. Tuto zásadu je nutno bezpodmínečně dodržet, ať je případné neobeslání výstavy klíčové výstavy jakkoliv bolestivé. Vzhledem k tomu, že velmi častou příčinou porušení tohoto samozřejmého pravidla a povinnosti je nedostatečná informovanost chovatelů, kteří často i zjevné příznaky ERE přisuzují jiným vlivům, je nutno působit i cílenou osvětou. Přesto stále musíme počítat s možností migrace nákazově problematických zvířat, a to ze strany chovatelů bohužel třeba i vědomou.



Karanténa

Velmi účinnou prevencí by mohlo být řádné karanténování králíků, kteří se vracejí z výstav nebo zvířat získaných z jiných chovů. Úmyslně jsem v tomto případě použil podmiňovací způsob a kladu důraz na slovo „řádné“ karanténování, což předpokládá umístění v dostatečné vzdálenosti (několik set metrů) od vlastního chovu a samostatný oddělený provoz, tj. obsluhu. Při nedodržení těchto podmínek nemůže být karanténování jako ochrana před ERE, ale i většině ostatních nákaz účinná. Je zarážející s jakou samozřejmostí a jakousi lehkostí různí pisatelé a „odborníci“ karanténu v drobných chovech doporučují, aniž domýšlejí a uvědomují si, že je to v běžných podmínkách drobných chovů většinou neuskutečnitelné. Ve svých dřívějších článcích v časopise Chovatel jsem již publikoval svůj názor, že neplnohodnotná karanténa je zbytečnou komplikací života chovatele, protože je neúčinná a nemůže zabránit vniknutí nákazy do chovu. Nedůslednost v této oblasti je škodlivá, protože chovatel se na toto nedostatečné opatření může bezvýsledně spoléhat na úkor reálného posouzení situace.



Čištění a dezinfekce

Důležitost průběžné dezinfekce v chovu a hlavně řádného vyčištění a dezinfekce přepravek po návratu zvenčí samozřejmá a nemusel bych ji snad ani zdůrazňovat. Je to nepochybné, zvláště když si uvědomíme, jak bývají přepravky z většiny výstav znečištěny močí a jak jsou na ně a do nich napadány výkaly králíků z klecí, pod nimiž bývají běžně uloženy. Už jsem napsal, že právě výkaly králíků napadených ERE bývají silně infekční a představují tudíž velké nebezpečí nákazy. Způsoby dezinfekce vhodné pro drobné chovatele jsem popsal ve svých článcích v časopise Chovatel v roce 2005. Běžně si vystačíme s chlorovými přípravky v koncentraci 2 – 5 % jako je např. Chloramin nebo Savo, pokud chceme zasáhnout i zárodky parazitů, hlavně oocysty kokcidií, použijeme s náležitou opatrností 2% louh sodný, a to nejlépe horký.



Výstavní klece

Při této příležitosti bychom se měli zamyslet nad tím, jak jsou čištěny a dezinfikovány výstavní klece, což ostatně ukládají podmínky pro povolení každé výstavy uložené příslušnou krajskou veterinární správou. Když už mluvíme o výstavních klecích, musím se vyjádřit k současnému trendu nejen u nás, ale i v zahraničí, zavádění používání klecí bez jakýchkoli plných přepážek, a to jak na zadní části, tak i na bocích každého kotce. Vystavení králíci jsou odděleni od svých sousedů ze zadu i z boků jen pletivem nebo mřížkou. Pro návštěvníka výstavy je to přínos, králíka je velmi dobře vidět, je dostatečně osvětlen a možná i proto už se na výstavách nevyskytují diváci opatření různými proutky nebo tyčkami, hlavně anténami z aut, jimiž králíky popichovali, aby se lépe ukázali. Mimochodem to je třeba tvrdě potírat, protože takové další a opakované stresování mohou chovné zvíře trvale poškodit.

Na druhé straně, pokud pletivo mezi sousedními kotci není dostatečně husté, může docházet u výbojnějších sousedních králíků k vzájemným zraněním. Jako veterinární lékař se však také na používání takových vzdušných klecí dívám s rozpaky, a to tím spíše, když beru v úvahu zdravotní stav králičí populace, jak se prezentoval třeba na poslední celostátní výstavě mladých králíků projevy rýmy.

Nevim, jestli je to ten článek z klubu činčil velkých, který jsem také četl, ale rozhodně je velmi dobrý a dá se z něj hodně sebrat. Navíc jasně ukazuje, že entrokolitida se ODVÍJÍ od krmení...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nevim, jestli je to ten článek z klubu činčil velkých, který jsem také četl, ale rozhodně je velmi dobrý a dá se z něj hodně sebrat. Navíc jasně ukazuje, že entrokolitida se ODVÍJÍ od krmení...

Ďakujem za článok, v lete sa do toho pustím a budem infomovať ako to bude prebiehať, tuším sa začnem aj modliť. šefri

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ďakujem za článok, v lete sa do toho pustím a budem infomovať ako to bude prebiehať, tuším sa začnem aj modliť. šefri

Šefri,jen hodně vlákniny v podobě lučního sena opatrně s ječmenem místo něj raději oves a ono to půjde.Na přelečení Norodine 24 které je určené pro skot ovce a kozy, ale na králíky taky funguje.Jen se nesmí kombinovat s léky proti kokc.Je to něco jako biseptol pro lidi,k němu se taky nesmí kyselé.Přeléčuji hned jak vidím,že mladí začínají něco jíst.to začnou nabírat bakterie.Dávkování je jednoduché do napájecí vody.P