Abubaide

XXX.XXX.146.154
Dobrý den,
zajímaly by mě příběhy vás zkušenějších, jak se vám dařilo ochočování vašich mazlíčků. Ráda bych se inspirovala a myslím, že internet mám zatím prohledaný tak, že na mě snad nemá ani co nového vybafnout.
Mám doma asi čtyřmesíční kakariki, samečka, který se vůbec nebojí, naopak je hrozně oprsklý, ale mám z něj pocit, že lidé jsou mu jaksi buřt, respektive, že jakýkoli pokus o trénink funguje tak, že papoušek trénuje mě. Přiletí, něco udělá, dostane odměnu a okamžitě zdrhá. Zkoušela jsem clicker, ale nikdy nevydrží dost dlouho na to, aby se dalo něco dělat konzistentně. Je mi jasné, že kakariki je hyperaktivní pták, který nebude úplně tulivý jako třeba korela, ale byla bych ráda, kdyby alespoň neodlétal hned co dostane odměnu. Křidýlka mu přistřihávat vážně nechci, připadá mi to kruté vzhledem k tomu, jaká z něj čiší radost vždycky, když se proletí. Na druhou stranu většina internetových diskuzí o ochočování ptáků je o tom, jak přimět papouška, aby se majitele nebál. Můj ptáček se teda fakt nebojí, nebál se ani ze začátku, už druhý den si všude vykračoval, jako by mu to tam patřilo, ale byla bych ráda, aby byl trošku...jak to říci...přátelštější. (Nutno dodat, že jsem s ním v pokoji celý den, je na mě zvyklý, ale nebojí se ani cizích, je v kleci sám, nemá nikde zrcátko a v pokoji taky žádný jiný pták či zvíře nejsou).
Neviem, či sa vôbec kakariki úplne ochočiť dá. Ja som mala samičku a tiež sa vôbec nebála, išla na ruku, nechala sa pohladkať, ale neposlúchala, robila si čo chcela. Stále mi liezla do koša, kde trhala papiere na malé kúsky a tiež sa pchala všade, kde sa zmestila a keď som išla za ňou a ona nechcela ísť ku mne tak proste odletela. Oni to majú proste v povahe