Myslím si, abych se vyvaroval aspoň zčásti krátkých a kritických reakcí, že neudělám špatně, když se opět s tématem z nemoderky přesunu sem.
Milý zakladateli tématu !
Domnívám se, že první dva odpovídající Ti předložili v mezích svých možností uspokojující až vyčerpávající odpovědi. Já ve svém možná trochu odbočujícím a kontroverzním příspěvku jsem chtěl upozornit na to, že je tu ještě něco dalšího, něco víc než jen psaný zákon. Jmenuje se to svědomí nebo morálka. Můj problém to není a nebyl, mít na moderce cizí fotografie k nimž bych si osoboval jakákoliv práva. Pro mnoho z Vás se bude zdát, že moje filosofování příliš odbočuje od tématu. Ale je naprosto analogické s předloženým problémem. V dobách mého mládí celá generace seděla u Sonetu duo připojeného na radio, naladěné na nějakou zahraniční stanici. Protiprávně pořízené kopie hudebních nahrávek se vzápětí staly učebnicemi dnes už dospělé a uznávané hudební generace naší pop music. I dnes vaše ratolesti dělají něco podobného, jen si to pravděpodobně nepřipouštíte. A taky motivace dnešní generace je úplně jiná. To že Jimi Hendrix po svém koncertu v Monterey svou kytaru polil benzinem a zapálil ji, je jen gesto, o kterém jsme se mohli dozvědět všichni. Ale to, jak se kombinuje zvuk akustické vazby kytary s elektronickým zkreslením tónu nebo s mechanickým vibrátem, proč ten nebo onen akord je takový, o tom knížka nebyla a nepsalo o tom ani Rudé Právo. Tomu dokázali přijít na kloub jen ti, kdo se chtěli vzdělávat a něčeho dosáhnout buď jak buď. Díky tomu a jim dnešní česká popmusic není ve světě žádnou popelkou. Zasvěcení na to vzpomínají úsměvně a nostalgicky. Domnívám se, že do stejných vzpomínek spadnou po čase i dnešní naše spory.
Podobným způsobem je možno doplňovat i dnešní mezery na úseku chovatelství. Navštívíte-li mne kdo osobně a budete se zajímat o to co já, tedy křížence evropského ptactva, jeho mutace a genetiku mutací, budu Vás muset posadit k počítači. Určitě mi při takovém osobním rozhovoru dáte za pravdu, že u těchto nepřeberných a velmi početných sbírek obrázků je nad lidské síly mít uložena ještě další data týkající se potřebných povolení. Velmi často jsou některé obrázky i nesprávně definovány, do jisté míry možná v důsledku takovéto praxe. Pokud z toho občas nějaký obrázek pustím na moderovanou diskusi, není to ani kvůli penězům a snad ani ne v důsledku nějaké „duševní chudoby“. (zvláštní termín ??) Nepřekrucujte to, že nabádám k nedodržování zákonů. Prostě na internetu je taková spousta informací a k tomu příslušných vyobrazení, že je často velmi obtížné a jindy naprosto nemožné získat o nich informaci, komu patří a kdo Vám může povolit, abyste je sdělili ve své profesi svému spolupracovníkovi. Přesto, bude-li se jednat o řešení vámi hledaného problému, přijmete automaticky myšlenku, že ta informace je tu pro vás, aby vám pomohla problém vyřešit. Vždycky, ano za všech okolností se najde přinejmenším nějaký inspektor Javert připomínající co se smí a co ne. Mám však dojem, že hrdinou románu byl Jan Valjean, (nebo alespoň pro mne) a že i Viktor Hugo při jeho psaní chtěl čtenářům sdělit totéž.
Pro ty, kteří mé čtení vydrželi, děkuji za trpělivost a chápání v trochu širších souvislostech než asi původní dotaz sledoval. Srdečně Vás zdravím – Brázdil.
redpoll
napsal(a):
Myslím si, abych se vyvaroval aspoň zčásti krátkých a kritických reakcí, že neudělám špatně, když se opět s tématem z nemoderky přesunu sem.
Milý zakladateli tématu !
Domnívám se, že první dva odpovídající Ti předložili v mezích svých možností uspokojující až vyčerpávající odpovědi. Já ve svém možná trochu odbočujícím a kontroverzním příspěvku jsem chtěl upozornit na to, že je tu ještě něco dalšího, něco víc než jen psaný zákon. Jmenuje se to svědomí nebo morálka. Můj problém to není a nebyl, mít na moderce cizí fotografie k nimž bych si osoboval jakákoliv práva. Pro mnoho z Vás se bude zdát, že moje filosofování příliš odbočuje od tématu. Ale je naprosto analogické s předloženým problémem. V dobách mého mládí celá generace seděla u Sonetu duo připojeného na radio, naladěné na nějakou zahraniční stanici. Protiprávně pořízené kopie hudebních nahrávek se vzápětí staly učebnicemi dnes už dospělé a uznávané hudební generace naší pop music. I dnes vaše ratolesti dělají něco podobného, jen si to pravděpodobně nepřipouštíte. A taky motivace dnešní generace je úplně jiná. To že Jimi Hendrix po svém koncertu v Monterey svou kytaru polil benzinem a zapálil ji, je jen gesto, o kterém jsme se mohli dozvědět všichni. Ale to, jak se kombinuje zvuk akustické vazby kytary s elektronickým zkreslením tónu nebo s mechanickým vibrátem, proč ten nebo onen akord je takový, o tom knížka nebyla a nepsalo o tom ani Rudé Právo. Tomu dokázali přijít na kloub jen ti, kdo se chtěli vzdělávat a něčeho dosáhnout buď jak buď. Díky tomu a jim dnešní česká popmusic není ve světě žádnou popelkou. Zasvěcení na to vzpomínají úsměvně a nostalgicky. Domnívám se, že do stejných vzpomínek spadnou po čase i dnešní naše spory.
Podobným způsobem je možno doplňovat i dnešní mezery na úseku chovatelství. Navštívíte-li mne kdo osobně a budete se zajímat o to co já, tedy křížence evropského ptactva, jeho mutace a genetiku mutací, budu Vás muset posadit k počítači. Určitě mi při takovém osobním rozhovoru dáte za pravdu, že u těchto nepřeberných a velmi početných sbírek obrázků je nad lidské síly mít uložena ještě další data týkající se potřebných povolení. Velmi často jsou některé obrázky i nesprávně definovány, do jisté míry možná v důsledku takovéto praxe. Pokud z toho občas nějaký obrázek pustím na moderovanou diskusi, není to ani kvůli penězům a snad ani ne v důsledku nějaké „duševní chudoby“. (zvláštní termín ??) Nepřekrucujte to, že nabádám k nedodržování zákonů. Prostě na internetu je taková spousta informací a k tomu příslušných vyobrazení, že je často velmi obtížné a jindy naprosto nemožné získat o nich informaci, komu patří a kdo Vám může povolit, abyste je sdělili ve své profesi svému spolupracovníkovi. Přesto, bude-li se jednat o řešení vámi hledaného problému, přijmete automaticky myšlenku, že ta informace je tu pro vás, aby vám pomohla problém vyřešit. Vždycky, ano za všech okolností se najde přinejmenším nějaký inspektor Javert připomínající co se smí a co ne. Mám však dojem, že hrdinou románu byl Jan Valjean, (nebo alespoň pro mne) a že i Viktor Hugo při jeho psaní chtěl čtenářům sdělit totéž.
Pro ty, kteří mé čtení vydrželi, děkuji za trpělivost a chápání v trochu širších souvislostech než asi původní dotaz sledoval. Srdečně Vás zdravím – Brázdil.
Pane,Brazdil jsem z te strsi generace,vzdy me doma ucili,ze v pve rade je cestne jednani,mluvit pravdu a nekrast, tak jsem byl vychovan,nemohu se ztotoznit s tim ze prisel pouhy zavan demokracie, a spousta lidi ji neunesla a mysli si ze je vse dovoleno,myslim si, ze kazdeho demokracie konci tam kde zacina urazet druheho,poskozuje jeho zdravi,a privlastnuje si majetek jineho-krade.Mozna staromodni nazor na dnesni dobu ,ale mezi slusnymi lidmi bude platit stale,jinak naprosto souhlasim s Vami,nejsem mravokarce a nechci se ani tak chovat,citim to tak.Vrabec.