Poštolka

andula napsal(a):
Dobrý večer, myslím že na poštolku povolení být nemusí.Můj táta měl kdysi také malou poštolku ta se ale zranila na el. drátech. měli jsme jí doma dost dlouho.
Táta jí vyléčil jen díky tomu že byl myslivec a rozuměl tomu. Musel jí kupovat ty bílý myši. Než se je naučila chytat dost to trvalo. Pamatuju si že jí přines od známého
ktrý tomu nerozuměl a nalejval jí vodou až hrůza. Když jí vypiplal chtěl jí pustit do přírody. Nejdřív se jí nechtělo a bála se ale potom vzlétla a už sme jí nevyděli .
Můj názor je že by se o ní měli postarat v nějaké záchranné stanici a že by se měla vrátit do přirody je to přece jen dravec a ten patří na svobodu.
Dejte vědět jak to dopadlo.
Andula

Si piš že na poštolku musí být povolení. I na vrabce musíš mít povolení. Jestli ho nikdo neudá tak at se ji věnuje, lepší než aby chcípla to je fakt. V té záchrané stanici by ji nejspíš vypustili do velké klece.

docid napsal(a):
Si piš že na poštolku musí být povolení. I na vrabce musíš mít povolení. Jestli ho nikdo neudá tak at se ji věnuje, lepší než aby chcípla to je fakt. V té záchrané stanici by ji nejspíš vypustili do velké klece.

v té záchranné stanici by jí vypiplali a pak vypustili do přírody, už jsem jim jednou předávala malou sovu, tak jsem se o to zajímala. Taky si myslím, že povolení na poštolku být musí, je to přece zákonem chráněný pták.

danurba napsal(a):
asi to do této sekce moc nepatří, ale nevím, kam se obrátit o radu: dozvěděla jsem se, že jeden člověk, kterého trochu znám, má doma poštolku, kterou zachránil po vypadnutí z hnízda. Říkala jsem mu, že by jí měl dát do stanice pro ohrožená zvířata, ale on nechce. Myslím, že na chov poštolky by měl mít nějaké povolení, ne? On říká, že kdyby jí nezachránil, tak by chcípla...nikam jí dávat nechce, chce jí vycvičit na sokolničení. Co s tím? Je mi toho ptáčka líto, měl by létat volně a lovit myši, ne sedět někde na bidýlku a čekat, až se bude smět proletět .

Více informací o právních předpisech spojených s popisovaným případem na stránkách České Společnosti Ornitologické. Najde Vám ji vyhledávač (zde se nesmí zveřejňovat odkazy na www stránky). Na úvodní straně je odkaz "co se zraněným ptákem" a "legislativa". Než půjdete žalovat úřadům tak si uvědomte, že platný zákon je opravdu velice přísný. Ten Váš známý věnoval jistě velikou spoustu času záchraně živého tvora a pravděpodobně si vytvořil ke zvířeti i citovou vazbu. Jestli je poštolce lépe u něj nebo venku je otázka na etickou a etologickou diskusi - bez jasné odpovědi. Chováte sama zvířata? Je Vám líto andulek, agapornisů a kanárů v klecích a voliérách? Neměly by "létat volně venku"? Jíte sama pašíky, králíky nebo kuřata? Není vám jich líto? Podle přírodních zákonů měl být ten malý a nesamostatný tvoreček už po smrti. Bylo správné ho zachraňovat "navzdory přírodě"? Má takto zachráněný pták "právo" zapojit se ve volnosti do reprodukce a šířit dál svoje geny? Nezhorší tak odolnost a životaschopnost divoké populace? Sama jistě cítíte, že ne všechny otázky mají jednoznačnou odpověď.
Zrovna dravci cvičení k sokolnictví mají podle mě péči srovnatelnou s chovanci běžných "záchranných stanic" i podobné možnosti rozvoje. Pokuste se řešit problém domluvou. Váš známý by měl situaci vyřešit v souladu se zákony (například požádat o stanovení odchylného postupu na pověřeném úřadě).

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

datl napsal(a):
Více informací o právních předpisech spojených s popisovaným případem na stránkách České Společnosti Ornitologické. Najde Vám ji vyhledávač (zde se nesmí zveřejňovat odkazy na www stránky). Na úvodní straně je odkaz "co se zraněným ptákem" a "legislativa". Než půjdete žalovat úřadům tak si uvědomte, že platný zákon je opravdu velice přísný. Ten Váš známý věnoval jistě velikou spoustu času záchraně živého tvora a pravděpodobně si vytvořil ke zvířeti i citovou vazbu. Jestli je poštolce lépe u něj nebo venku je otázka na etickou a etologickou diskusi - bez jasné odpovědi. Chováte sama zvířata? Je Vám líto andulek, agapornisů a kanárů v klecích a voliérách? Neměly by "létat volně venku"? Jíte sama pašíky, králíky nebo kuřata? Není vám jich líto? Podle přírodních zákonů měl být ten malý a nesamostatný tvoreček už po smrti. Bylo správné ho zachraňovat "navzdory přírodě"? Má takto zachráněný pták "právo" zapojit se ve volnosti do reprodukce a šířit dál svoje geny? Nezhorší tak odolnost a životaschopnost divoké populace? Sama jistě cítíte, že ne všechny otázky mají jednoznačnou odpověď.
Zrovna dravci cvičení k sokolnictví mají podle mě péči srovnatelnou s chovanci běžných "záchranných stanic" i podobné možnosti rozvoje. Pokuste se řešit problém domluvou. Váš známý by měl situaci vyřešit v souladu se zákony (například požádat o stanovení odchylného postupu na pověřeném úřadě).

nechci na toho člověka nikde žalovat, spíš se ho budu snažit přesvědčit. Ano sama chovám několik desítek zvířat, většinou hospodářských a samozřejmě jím maso, které jsem si sama vychovala...jenže tady nemluvím o kočce, krávě nebo papouškovi, ale o dibvokém ptáku, který se vylíhl v přírodě a ano vzdáleně nepřipomíná nic zdomácnělého. Chápu toho člověka, že si chce poštolku nechat, ale nejsem si jistá, že to je pro toho ptáčka to nejlepší...ten člověk není sokolník a nemá s dravci žádnou zkušenost, je proto nebezpečí, že bude špatně krmena a i jinak nebude mít odpovídající péči. Kdyby to byl zkušený sokolník, nic bych nenamítala, ale takhle?
Mimochodem...přestože chovám spoustu zvířat, všichni u mě mají maximální míru svobody, samozřejmě v rámci možností...ovce, kozy, koně a kráva se volně pasou na 2ha velké pastvině, drůbež má volný výběh tamtéž, holubi si létají kde chtějí...nejhůř jsou na tom asi psi, ti bydlí na dvoře, který má "pouhých" 10a....bohužel obecní vyhláška mi nedovoluje je vypustit mimo oplocený pozemek. Papoušků, andulek a kanárků v kleci mi opravdu trochu líto je, i když chápu, že to jinak nejde...to je také jeden z důvodů, proč žádné exoty nechovám (teda kromě pavouka Brachypelma Angustum). Dana

danurba napsal(a):
nechci na toho člověka nikde žalovat, spíš se ho budu snažit přesvědčit. Ano sama chovám několik desítek zvířat, většinou hospodářských a samozřejmě jím maso, které jsem si sama vychovala...jenže tady nemluvím o kočce, krávě nebo papouškovi, ale o dibvokém ptáku, který se vylíhl v přírodě a ano vzdáleně nepřipomíná nic zdomácnělého. Chápu toho člověka, že si chce poštolku nechat, ale nejsem si jistá, že to je pro toho ptáčka to nejlepší...ten člověk není sokolník a nemá s dravci žádnou zkušenost, je proto nebezpečí, že bude špatně krmena a i jinak nebude mít odpovídající péči. Kdyby to byl zkušený sokolník, nic bych nenamítala, ale takhle?
Mimochodem...přestože chovám spoustu zvířat, všichni u mě mají maximální míru svobody, samozřejmě v rámci možností...ovce, kozy, koně a kráva se volně pasou na 2ha velké pastvině, drůbež má volný výběh tamtéž, holubi si létají kde chtějí...nejhůř jsou na tom asi psi, ti bydlí na dvoře, který má "pouhých" 10a....bohužel obecní vyhláška mi nedovoluje je vypustit mimo oplocený pozemek. Papoušků, andulek a kanárků v kleci mi opravdu trochu líto je, i když chápu, že to jinak nejde...to je také jeden z důvodů, proč žádné exoty nechovám (teda kromě pavouka Brachypelma Angustum). Dana

Přečetl jsem si podrobně cele vlákno , a můžu vám milá paní Dano říct :komu není rady , tomu není pomoci . Váš chov je velice uvolněný , ale přesto vám musím připomenout . Máte strach o svobodu jedne poštolky a staráte se jestli má podmínky odpovídající k jejímu životu . Když jste tak agilní , začněte se starat o psy ktere máme denně na talíři u jedne velice přispůsobivé menšiny . Nechte poštolku žít tam kde je , určitě jí špatně není , a jděte si zamést na svůj dvůr . araukana

araukana napsal(a):
Přečetl jsem si podrobně cele vlákno , a můžu vám milá paní Dano říct :komu není rady , tomu není pomoci . Váš chov je velice uvolněný , ale přesto vám musím připomenout . Máte strach o svobodu jedne poštolky a staráte se jestli má podmínky odpovídající k jejímu životu . Když jste tak agilní , začněte se starat o psy ktere máme denně na talíři u jedne velice přispůsobivé menšiny . Nechte poštolku žít tam kde je , určitě jí špatně není , a jděte si zamést na svůj dvůr . araukana

pokud jde o doporučení předat poštolku do záchrané stanice,která ji po dokrmení vypustí volně do přírody,tak neexistuje žádná statistika kolik takto vypuštěných ptáků se umí samo o v přírodě uživit

danurba napsal(a):
nechci na toho člověka nikde žalovat, spíš se ho budu snažit přesvědčit. Ano sama chovám několik desítek zvířat, většinou hospodářských a samozřejmě jím maso, které jsem si sama vychovala...jenže tady nemluvím o kočce, krávě nebo papouškovi, ale o dibvokém ptáku, který se vylíhl v přírodě a ano vzdáleně nepřipomíná nic zdomácnělého. Chápu toho člověka, že si chce poštolku nechat, ale nejsem si jistá, že to je pro toho ptáčka to nejlepší...ten člověk není sokolník a nemá s dravci žádnou zkušenost, je proto nebezpečí, že bude špatně krmena a i jinak nebude mít odpovídající péči. Kdyby to byl zkušený sokolník, nic bych nenamítala, ale takhle?
Mimochodem...přestože chovám spoustu zvířat, všichni u mě mají maximální míru svobody, samozřejmě v rámci možností...ovce, kozy, koně a kráva se volně pasou na 2ha velké pastvině, drůbež má volný výběh tamtéž, holubi si létají kde chtějí...nejhůř jsou na tom asi psi, ti bydlí na dvoře, který má "pouhých" 10a....bohužel obecní vyhláška mi nedovoluje je vypustit mimo oplocený pozemek. Papoušků, andulek a kanárků v kleci mi opravdu trochu líto je, i když chápu, že to jinak nejde...to je také jeden z důvodů, proč žádné exoty nechovám (teda kromě pavouka Brachypelma Angustum). Dana

Z hlediska "divokosti" je poštolka chovaná ve třetí generaci sokolníkem pravděpodobně více "divoká" (čti samostatná schopná existovat nezávisle na člověku) než poštolka od stáří několika týdnů uměle krmená v záchranné stanici. Úspěšný návrat takového ptáka do přírody je velmi riskantní (pravděpodobnost úhynu v desítkách procent). Záchranné stanice pomáhají divokým zvířatům po úrazech - pokud je to možné - vrátit se do přírody. Mládě odchované v lidské péči je nesamostatné, nemá návyky divokých zvířat a nemá se je jak naučit. Na úřadě o jejím dalším osudu bude rozhodovat pravděpodobně špatně placený úředník, který má na starosti čistírny odpadních vod, stížnosti myslivců a sadařů, povolování kácení stromů.... Klidně může nařídit i okamžité vypuštění. Záchranná stanice vedená odborníkem se bude přednostně zajímat o vzácnější, ohrožená (viděno lidskýma očima cennější) zvířata jako orly, sokoly, černé čápy, výra atp. Běžný druh (poštolek nebo lišek je všude plno) pro odborníka bude pouze finanční a prostorovou zátěží v i tak obtížné finanční situaci takových zařízení. V lepším případě se pokusí naučit jí "lovit" - přijímat živé domácí myši v horším "poletí" hned jak za Vámi zapadnou dveře. Sokolnický výcvik k lovu je pro dravce velmi dobrou příležitostí jak se relativně bezpečně naučí lovit živou kořist. Potom může letět a jeho šance budou větší. Vaše argumentace "divokostí" zvířete vychází z celkem pochopitelné neznalosti a idealizace = promítáte si do zvířete vlastní představy o tom jaké by podle Vás mělo být. Ještě k tomu prostoru: Ne každé zvíře je spokojené ve velikém volném prostoru. Pokud chováte pavouka, tak víte, že je většině druhů slíďáků dobře v těsném tmavém prostoru odkud mohou útočit a kde se mohou skrýt. Slepice se lépe cítí pod stromy, kde se cítí chráněné před útokem dravce, bizon se asi lépe cítí ve stádu než sám v širé stepi, čížek lesní preferuje posez na tenké větvi co nejvýše v kryté volierce a hejno soukmenovců poblíž...

araukana napsal(a):
Přečetl jsem si podrobně cele vlákno , a můžu vám milá paní Dano říct :komu není rady , tomu není pomoci . Váš chov je velice uvolněný , ale přesto vám musím připomenout . Máte strach o svobodu jedne poštolky a staráte se jestli má podmínky odpovídající k jejímu životu . Když jste tak agilní , začněte se starat o psy ktere máme denně na talíři u jedne velice přispůsobivé menšiny . Nechte poštolku žít tam kde je , určitě jí špatně není , a jděte si zamést na svůj dvůr . araukana

tvojí narážku jsme příliš nepochopila...psy nejím a k přizpůsobivé menšině nepatřím. tak nějak nevím,co si mám zametat... jedině snad ty slepičince.Já se jen ptala, jestli někdo neví, zda je potřeba k chovu divoké poštolky z přírody nějaké povolení.

datl napsal(a):
Z hlediska "divokosti" je poštolka chovaná ve třetí generaci sokolníkem pravděpodobně více "divoká" (čti samostatná schopná existovat nezávisle na člověku) než poštolka od stáří několika týdnů uměle krmená v záchranné stanici. Úspěšný návrat takového ptáka do přírody je velmi riskantní (pravděpodobnost úhynu v desítkách procent). Záchranné stanice pomáhají divokým zvířatům po úrazech - pokud je to možné - vrátit se do přírody. Mládě odchované v lidské péči je nesamostatné, nemá návyky divokých zvířat a nemá se je jak naučit. Na úřadě o jejím dalším osudu bude rozhodovat pravděpodobně špatně placený úředník, který má na starosti čistírny odpadních vod, stížnosti myslivců a sadařů, povolování kácení stromů.... Klidně může nařídit i okamžité vypuštění. Záchranná stanice vedená odborníkem se bude přednostně zajímat o vzácnější, ohrožená (viděno lidskýma očima cennější) zvířata jako orly, sokoly, černé čápy, výra atp. Běžný druh (poštolek nebo lišek je všude plno) pro odborníka bude pouze finanční a prostorovou zátěží v i tak obtížné finanční situaci takových zařízení. V lepším případě se pokusí naučit jí "lovit" - přijímat živé domácí myši v horším "poletí" hned jak za Vámi zapadnou dveře. Sokolnický výcvik k lovu je pro dravce velmi dobrou příležitostí jak se relativně bezpečně naučí lovit živou kořist. Potom může letět a jeho šance budou větší. Vaše argumentace "divokostí" zvířete vychází z celkem pochopitelné neznalosti a idealizace = promítáte si do zvířete vlastní představy o tom jaké by podle Vás mělo být. Ještě k tomu prostoru: Ne každé zvíře je spokojené ve velikém volném prostoru. Pokud chováte pavouka, tak víte, že je většině druhů slíďáků dobře v těsném tmavém prostoru odkud mohou útočit a kde se mohou skrýt. Slepice se lépe cítí pod stromy, kde se cítí chráněné před útokem dravce, bizon se asi lépe cítí ve stádu než sám v širé stepi, čížek lesní preferuje posez na tenké větvi co nejvýše v kryté volierce a hejno soukmenovců poblíž...

Už se zase na konci skoro neví o čem se diskuse začala. Nevím, můj názor je ten, že pokud mám ve svém okolí člověka, který je nemocen, chodí k lékaři ale předpsané léky neužívá a nedodržuje léčebný režim, není třeba mluvit o nějakém bonzování, když se to od Vás dotyčný lékař o tom pacientovi dozví. Ostatně pokud je to dobrý lékař, tak je otázkou času, kdy na to přijde sám. Podobně si myslím, že hrdina, který přišel kvůli své lásce k alkoholu o řidičský průkaz a doma za barákem (a občas i po nezbytně nutných spojujících komunikacích) jezdí vesele „jenom s traktorem", taky vůbec hrdina není. S poštolkou je to úplně stejné. Je jich opravdu poměrně dost, principielně nejde o záchranu toho jednoho kusu ale ten člověk porušuje nevědomky tolik předpisů a sám se vystavuje tak extrémním nebezpečím, že kdybych mu to dal všechno jenom přečíst, okamžitě by zareagoval změnou názoru a vůbec největší radost by mu udělalo, kdyby jste mu řekli, jak se ptáka neodkladně bezproblémově zbavit. Klidně mu to vyřiďte, pokud ten dlouhý textový elaborát týkající se toho mermomocí chcete, na vyžádání Vám jej klidně pošlu. Na druhou stranu nevidím zas až takový problém pro držení poštolky povolení vyřídit, jak už tu přede mnou bylo zmiňováno, individuálně bez spolupráce nebo komunikace ze sokolníky (tedy profesionály) to rozhodně nemá cenu zkoušet. Tak jako tak tu už může být problém rizika z prodlení nebo zanedbání, či jak správně by se to formulovalo. I když jsem zmínil, že poštolek je dost, pokud se dotyčný z úst pověřeného úředníka dozví jen řádově (od-do) výši případné pokuty za nedovolené držení chráněného jedince.......no to stačí. Nejsem bonzák ani nechci nikoho strašit, ale všichni vcelku svorně respektujeme asi všechny zákony (a dáváme si pozor i na ty, jejichž přesné znění nebo formulace neznáme) takže považuji za zbytečné aby kdokoliv svou neukázněností kazil reputaci nám, ostatním chovatelům. V mém případě taky volně žijících druhů ale na rozdíl od popisovaného „sokolníka" s řádným povolením chovu. MB.
P.S.Jen pro úplnost, na obrázku vloženém kolegou samozřejmě není poštolka ale krahulík, zřejmě ji neměl po ruce, nezmiňuji to s žádnou ironií, protože ho znám a vím, že to není jeho problém, spíše to zmiňuji jako sdělení pro ostatní.

datl napsal(a):
Z hlediska "divokosti" je poštolka chovaná ve třetí generaci sokolníkem pravděpodobně více "divoká" (čti samostatná schopná existovat nezávisle na člověku) než poštolka od stáří několika týdnů uměle krmená v záchranné stanici. Úspěšný návrat takového ptáka do přírody je velmi riskantní (pravděpodobnost úhynu v desítkách procent). Záchranné stanice pomáhají divokým zvířatům po úrazech - pokud je to možné - vrátit se do přírody. Mládě odchované v lidské péči je nesamostatné, nemá návyky divokých zvířat a nemá se je jak naučit. Na úřadě o jejím dalším osudu bude rozhodovat pravděpodobně špatně placený úředník, který má na starosti čistírny odpadních vod, stížnosti myslivců a sadařů, povolování kácení stromů.... Klidně může nařídit i okamžité vypuštění. Záchranná stanice vedená odborníkem se bude přednostně zajímat o vzácnější, ohrožená (viděno lidskýma očima cennější) zvířata jako orly, sokoly, černé čápy, výra atp. Běžný druh (poštolek nebo lišek je všude plno) pro odborníka bude pouze finanční a prostorovou zátěží v i tak obtížné finanční situaci takových zařízení. V lepším případě se pokusí naučit jí "lovit" - přijímat živé domácí myši v horším "poletí" hned jak za Vámi zapadnou dveře. Sokolnický výcvik k lovu je pro dravce velmi dobrou příležitostí jak se relativně bezpečně naučí lovit živou kořist. Potom může letět a jeho šance budou větší. Vaše argumentace "divokostí" zvířete vychází z celkem pochopitelné neznalosti a idealizace = promítáte si do zvířete vlastní představy o tom jaké by podle Vás mělo být. Ještě k tomu prostoru: Ne každé zvíře je spokojené ve velikém volném prostoru. Pokud chováte pavouka, tak víte, že je většině druhů slíďáků dobře v těsném tmavém prostoru odkud mohou útočit a kde se mohou skrýt. Slepice se lépe cítí pod stromy, kde se cítí chráněné před útokem dravce, bizon se asi lépe cítí ve stádu než sám v širé stepi, čížek lesní preferuje posez na tenké větvi co nejvýše v kryté volierce a hejno soukmenovců poblíž...

plně s tebou souhlasím...právě o to mám starost, že ten člověk nemá žádné zkušenosti ani s odchovem dravců, ani se sokolničením. Nevadilo by mi, kdyby byla v odborné péči sokolníka nebo chovatele, který tomu rozumí, ale co jí takhle asi čeká? Pomalé tloustnutí někde na bidýlku? Doufám, že ne.
Už poměrně dlouhou dobu se zajímám o etologii, myslím, že o přirozeném chování zvířat něco vím. Proto právě mám obavu, že divoký pták (rozuměj nedomestikovaný, pocházející z volné přírody) skončí někde v kleci, bude se sice nacpávat prvotřídním kuřecím masem, ale nikdy se nenaučí pořádně létat, natož lovit. Možná jeho "majitel" sokolnický výcvik zvládne, pak klobouk dolů. Sama tomu budu velmi ráda. Stejně si ale myslím, že by o té poštolce měl vědět nějaký odborník, třeba proto, aby dokázal poradit a pomoci v jejím chovu. Nemyslím si, že úřady jsou tu proto, aby prudili, naštěstí mám i jiné zkušenosti.

danurba napsal(a):
plně s tebou souhlasím...právě o to mám starost, že ten člověk nemá žádné zkušenosti ani s odchovem dravců, ani se sokolničením. Nevadilo by mi, kdyby byla v odborné péči sokolníka nebo chovatele, který tomu rozumí, ale co jí takhle asi čeká? Pomalé tloustnutí někde na bidýlku? Doufám, že ne.
Už poměrně dlouhou dobu se zajímám o etologii, myslím, že o přirozeném chování zvířat něco vím. Proto právě mám obavu, že divoký pták (rozuměj nedomestikovaný, pocházející z volné přírody) skončí někde v kleci, bude se sice nacpávat prvotřídním kuřecím masem, ale nikdy se nenaučí pořádně létat, natož lovit. Možná jeho "majitel" sokolnický výcvik zvládne, pak klobouk dolů. Sama tomu budu velmi ráda. Stejně si ale myslím, že by o té poštolce měl vědět nějaký odborník, třeba proto, aby dokázal poradit a pomoci v jejím chovu. Nemyslím si, že úřady jsou tu proto, aby prudili, naštěstí mám i jiné zkušenosti.

Dobrý den
Řádně jsem si přečet veškeré komentáře.
Chtěl bych napsat pár slov. Poštolky jsem měl ve výcviku několikrát. Do doby než jsme vstoupili do EU. Po té se všechna pravidla držet volně žijícího dravce v EU zhoršila. Nestálo mi vyřizovat si povolení, proto jsem z výcvikem zkončil, jako sokolnický adept. O tom nechci psát, proč jsem zkončil. I když jsem měl od myslivců vytýčenou část honidby kde můžu lítat s poštolkou.
Výcvik poštolky je tak složitý, že pokud někdo zvládne vycvičit poštolku, tak může cvičit Raroha velkého.
Máte strach s kondice poštolky. Nemusíte se bát. Pokud bude příliš vysoko v kondici, tak mu hnet při prvním volném letu uletí. Sama ví, že má rezervy a může si dovolit uletět. Hraje se tu na grami, aby pták lítal a byl poslušný.
Navíc poštolka nestratila svou schopnost vidět uf moč myší na jejich stezkách. Takže věřím, že přežije. Jen bych měl srach z jakými poutky mu uletí. Ty si hnet, tak nesundá. Může se za poutka někde zachytnout a oběsit.
Poraď te kamarádovi. Ať ji raději vypustí volným letem. Když se bude vracet domů. Ať ji přikrmuje, kdyby byla hladová. Sama rychle zdivočí za pár dnů..
Hezký den

danurba napsal(a):
plně s tebou souhlasím...právě o to mám starost, že ten člověk nemá žádné zkušenosti ani s odchovem dravců, ani se sokolničením. Nevadilo by mi, kdyby byla v odborné péči sokolníka nebo chovatele, který tomu rozumí, ale co jí takhle asi čeká? Pomalé tloustnutí někde na bidýlku? Doufám, že ne.
Už poměrně dlouhou dobu se zajímám o etologii, myslím, že o přirozeném chování zvířat něco vím. Proto právě mám obavu, že divoký pták (rozuměj nedomestikovaný, pocházející z volné přírody) skončí někde v kleci, bude se sice nacpávat prvotřídním kuřecím masem, ale nikdy se nenaučí pořádně létat, natož lovit. Možná jeho "majitel" sokolnický výcvik zvládne, pak klobouk dolů. Sama tomu budu velmi ráda. Stejně si ale myslím, že by o té poštolce měl vědět nějaký odborník, třeba proto, aby dokázal poradit a pomoci v jejím chovu. Nemyslím si, že úřady jsou tu proto, aby prudili, naštěstí mám i jiné zkušenosti.

danurbo, pokud se zajímáš o etologii, jak píšeš a chceš, aby se zvížátka měla dobře, tak bych chtěla vidět tve pastviny.. 2 ha na koně, ovce, kozy, krávy opravdu není zrovna moc, nehledě na to, že by se spolu nikdy nepasly, kdyby k tomu nebyli člověkem, tedy tebou nuceni...

ano, neschvaluji porušování zákonů, ale neopírej se o etologii, když pak děláš něco takového...

kovbojicek napsal(a):
danurbo, pokud se zajímáš o etologii, jak píšeš a chceš, aby se zvížátka měla dobře, tak bych chtěla vidět tve pastviny.. 2 ha na koně, ovce, kozy, krávy opravdu není zrovna moc, nehledě na to, že by se spolu nikdy nepasly, kdyby k tomu nebyli člověkem, tedy tebou nuceni...

ano, neschvaluji porušování zákonů, ale neopírej se o etologii, když pak děláš něco takového...

nevím jestli máš nebo jsi někdy měla hospodářská zvířata....dále nemyslím, že bys u mě někdy byla a moje zvířata viděla. Nevíš nic o mě ano o způsobu mého chovu, nevíš nic o tom, jak se má zvířata navzájem snáší nebo nesnáší, nevíš nic o tom, jaká ta pastvina je, jak je úrodná a kolik zvířat dokáže uživit, nevíš nic o tom, kolik zvířat tam pasu....nevíš nic. Jenom kritizuješ, ale bohužel tvoje kritika nemá hlavu ani patu. I v přírodě se často pasou různé druhy býložravců spolu, snad jsi někdy alespoň viděla film o Afrických savanách. Nic nevíš o přátelství, které vzniklo mezi naší kobylkou a dvěma kůzlaty a které trvá už 6 let. Už v pravěku si člověk zvířata domestikoval a začal chovat pospolu více druhů, jejich vzájemná snášenlivost je jeden z důsledků domestikace. Nenutím je pást se spolu, na pastvině je dost místa, aby mezi sebou udrželi dostatečný odstup - a přesto jsou často kozy zamíchány mezi ovce. Jenže možná ti uniklo, že poštolka nikdy nebyla domestikovaný pták. Její přirozené potřeby těžko může uspokojit někdo, kdo je absolutní amatér.

danurba napsal(a):
nevím jestli máš nebo jsi někdy měla hospodářská zvířata....dále nemyslím, že bys u mě někdy byla a moje zvířata viděla. Nevíš nic o mě ano o způsobu mého chovu, nevíš nic o tom, jak se má zvířata navzájem snáší nebo nesnáší, nevíš nic o tom, jaká ta pastvina je, jak je úrodná a kolik zvířat dokáže uživit, nevíš nic o tom, kolik zvířat tam pasu....nevíš nic. Jenom kritizuješ, ale bohužel tvoje kritika nemá hlavu ani patu. I v přírodě se často pasou různé druhy býložravců spolu, snad jsi někdy alespoň viděla film o Afrických savanách. Nic nevíš o přátelství, které vzniklo mezi naší kobylkou a dvěma kůzlaty a které trvá už 6 let. Už v pravěku si člověk zvířata domestikoval a začal chovat pospolu více druhů, jejich vzájemná snášenlivost je jeden z důsledků domestikace. Nenutím je pást se spolu, na pastvině je dost místa, aby mezi sebou udrželi dostatečný odstup - a přesto jsou často kozy zamíchány mezi ovce. Jenže možná ti uniklo, že poštolka nikdy nebyla domestikovaný pták. Její přirozené potřeby těžko může uspokojit někdo, kdo je absolutní amatér.

Nemám dost odbornosti abych urovnal Váš spor ohledně dostatečného prostoru pro hospodářská zvířata, podle mě by tu bylo vhodnější asi se řídit citem a rozumem, nicméně jako představa velikosti jednoho hektaru ve mně z dětství zůstává velikost náměstí v městě kde jsem vyrostl (Kroměříž) a to si myslím, že není až tak malé, až na to, že žádný trávník tam nebyl ani v dobách mého dětství. Jinak mě neobvykle potěšilo a vlastně vyprovokovalo k tomuto příspěvku, respektive k poděkování, že jaksi na závěr se připojil někdo znalý odbornosti a zhodnotil nebo sdělil bližší informace o vhodnosti poštolky k záměrům probíraným seshora. Je to trochu zvláštní, že ta poštolka která je nám zpravidla tak sympatická, protože je nám představovaná jako prototyp užitečného městského dravce o tu lidskou přízeň v téhle podobě (zajetí) tak málo stojí. I v té nejzákladnější literatuře o sokolničení najdete informaci, že mnohem vhodnější i pro začátečníky sokolníky je nám lidem zas naopak tak nesympatický a odsuzovaný krahujec, případně jeho větší bratránek jestřáb, který ale je méně hojný a trochu i větší, takže už ho někdo „nenajde jen tak snadno v parku jako z hnízda vypadlé mládě". Takže ještě jednou děkuji za uvedení informací o poštolce, které jsem doposud ani sám dost dobře nevěděl, jen dodatečně si je nyní porovnávám, protože v zajetí podobných zájemců jsem se s ní setkal víckrát. Zdravím všechny. MB.