Dobrý den,
zaujalo mě tohle téma, protože jsem sama měla jako mazlíčka roselu pestrou -bohužel letos na konci dubna zemřela ve svých krásných 19letech (přikládám její obrázek).
Osobně si ale myslím, že se tenhle papoušek na ochočení obecně moc nehodí (vzhledem k širokému výběru papoušků). Samozřejmě je to individuální u každého ptáka a taky určitě záleží, co všechno si od něj majitel slibuje. Moje rosela reagovala na známá slova pískáním a různými gesty, naučila se dávat pusinky, lítala za mnou do postele, nechala se nosit na prstu a na rameni. Byla ovšem hrozně háklivá na svůj ocas, křídla a hlavu. Mnoho lidí kteří mě navštívili spustili jen "Jéé, barevný papoušek" a už se hnali ji pohladit, to pro ni býval často šok :-). Tohle zmiňuji, protože mám pocit, že v dnešní době se nároky na papoušky zvyšují a každý by chtěl mít doma mazlivého ptáčka, co se převaluje na zádech, nechá se ošahávat a mluví. Nedávno jsem navštívila jednoho chovatele a zrovna jsme se bavili o roselách. Sám říkal, že i když jsou ručně dokrmené, tak jsou hodně plaché, nebo časem zdivočí.
Když se ale ohlédnu zpět, tak rozhodně nelituji. Nikdy například nezapomenu na tu radost jakou roselka měla, když jsem se vrátila domů :-). Užila jsem si s ní opravdu hodně.
Není špatná volba si koupit roselu. Zřejmě se s vámi nebude mazlit a nebude mluvit, ale stačí ji chvíli jen pozorovat a uvidíte, jak ji to v té hlavičce šrotuje a co zase vymýšlí...tento druh má prostě pod čepicí . Alespoň pro mě bude vždy jedinečný :-).
S pozdravem,
Dekanová
Dobrý den,
zaujalo mě tohle téma, protože jsem sama měla jako mazlíčka roselu pestrou -bohužel letos na konci dubna zemřela ve svých krásných 19letech (přikládám její obrázek).
Osobně si ale myslím, že se tenhle papoušek na ochočení obecně moc nehodí (vzhledem k širokému výběru papoušků). Samozřejmě je to individuální u každého ptáka a taky určitě záleží, co všechno si od něj majitel slibuje. Moje rosela reagovala na známá slova pískáním a různými gesty, naučila se dávat pusinky, lítala za mnou do postele, nechala se nosit na prstu a na rameni. Byla ovšem hrozně háklivá na svůj ocas, křídla a hlavu. Mnoho lidí kteří mě navštívili spustili jen "Jéé, barevný papoušek" a už se hnali ji pohladit, to pro ni býval často šok :-). Tohle zmiňuji, protože mám pocit, že v dnešní době se nároky na papoušky zvyšují a každý by chtěl mít doma mazlivého ptáčka, co se převaluje na zádech, nechá se ošahávat a mluví. Nedávno jsem navštívila jednoho chovatele a zrovna jsme se bavili o roselách. Sám říkal, že i když jsou ručně dokrmené, tak jsou hodně plaché, nebo časem zdivočí.
Když se ale ohlédnu zpět, tak rozhodně nelituji. Nikdy například nezapomenu na tu radost jakou roselka měla, když jsem se vrátila domů :-). Užila jsem si s ní opravdu hodně.
Není špatná volba si koupit roselu. Zřejmě se s vámi nebude mazlit a nebude mluvit, ale stačí ji chvíli jen pozorovat a uvidíte, jak ji to v té hlavičce šrotuje a co zase vymýšlí...tento druh má prostě pod čepicí . Alespoň pro mě bude vždy jedinečný :-).
S pozdravem,
Dekanová