Neregistrovaný uživatel

Dobrý den,
chci se zeptat někoho kompetentního, jestli se dá nějaký druh agapornise chovat jako domácí mazlíček. Hodně se píše o tom, že se mají chovat nejméně v páru, že jim samota nesvědčí. Možná má někdo zkušenosti, taky jestli se naučí mluvit nebo něco pískat. Děkuji za odpovědi.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den,
chci se zeptat někoho kompetentního, jestli se dá nějaký druh agapornise chovat jako domácí mazlíček. Hodně se píše o tom, že se mají chovat nejméně v páru, že jim samota nesvědčí. Možná má někdo zkušenosti, taky jestli se naučí mluvit nebo něco pískat. Děkuji za odpovědi.
Myslím si, že jsem dost kompetentní, abych odpověděl. Měl jsem doma agapornise jako mazlíčka. (růžohrdlého). Koupil jsem si ho domů protože jsem už předtím měl v chovu pár a všimnul jsem jak jsou hraví a aktivní. Aagapornis jako společník je perfektní pták, mluvit se myslím naučit nedokáže nemá k tomu dobré vlohy, pískat se také nic nenaučil, ale za to je to (oproti andulce) takový ten typ co musí vše prozkoumat, osahat si, a hlavně okousat. Není s ním nuda. Ale taky se musí hodně hlídat protože mají dosti velký silný zobák. Není pro ně problém překousnout kabel (nebo proštípnout kabel). Když jsem pak postupně zjišťoval, že mám málo času na jeho aktivity dokoupil jsem samičku. Což ale rozhodně nedoporučuji. Od té chvíle oba neřešili nic jiného než kde si postavit hnízdo, přítomnost samice zkrátka omezila veškeré bádání jen na hledání hnízda. Takže po vypuštění z klece ptáci skončili zalezlí za knihami v knihovničce, nebo za postelí a tam si lebedili. Rozkousávali předměty kolem sebe jen by si udělali pohodlí. Hledali po okolí cokoli, co by se dalo do hnízda odnést. Oddělovat je nemělo smysl takže jsem je vzal do chovu a domů si pořídil andulka. Agapornis je trochu vice hlasitější než andulka. V činžovním domě se jeho křik rozléhá skrze dveře na chodbu a tak i lidé co jsou u schránek vědí že na 3 patře má někdo agapornise. Ale to je normální, některé andulky jsou na tom stejně.
Pokud bych Vám měl poradit zkuste si sehnat agapornise, ale pouze samce. Samice mají silný pud hnízdění a u agapornisů to obzvlášť znamená stavění hnízda. Nehledě na to, že mnohdy začnou snášet a nemíní přestat. Snadno se vysilují. Jestli jsem něco opomněl, můžete mi napsat.
klakier@atlas.cz
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Myslím si, že jsem dost kompetentní, abych odpověděl. Měl jsem doma agapornise jako mazlíčka. (růžohrdlého). Koupil jsem si ho domů protože jsem už předtím měl v chovu pár a všimnul jsem jak jsou hraví a aktivní. Aagapornis jako společník je perfektní pták, mluvit se myslím naučit nedokáže nemá k tomu dobré vlohy, pískat se také nic nenaučil, ale za to je to (oproti andulce) takový ten typ co musí vše prozkoumat, osahat si, a hlavně okousat. Není s ním nuda. Ale taky se musí hodně hlídat protože mají dosti velký silný zobák. Není pro ně problém překousnout kabel (nebo proštípnout kabel). Když jsem pak postupně zjišťoval, že mám málo času na jeho aktivity dokoupil jsem samičku. Což ale rozhodně nedoporučuji. Od té chvíle oba neřešili nic jiného než kde si postavit hnízdo, přítomnost samice zkrátka omezila veškeré bádání jen na hledání hnízda. Takže po vypuštění z klece ptáci skončili zalezlí za knihami v knihovničce, nebo za postelí a tam si lebedili. Rozkousávali předměty kolem sebe jen by si udělali pohodlí. Hledali po okolí cokoli, co by se dalo do hnízda odnést. Oddělovat je nemělo smysl takže jsem je vzal do chovu a domů si pořídil andulka. Agapornis je trochu vice hlasitější než andulka. V činžovním domě se jeho křik rozléhá skrze dveře na chodbu a tak i lidé co jsou u schránek vědí že na 3 patře má někdo agapornise. Ale to je normální, některé andulky jsou na tom stejně.
Pokud bych Vám měl poradit zkuste si sehnat agapornise, ale pouze samce. Samice mají silný pud hnízdění a u agapornisů to obzvlášť znamená stavění hnízda. Nehledě na to, že mnohdy začnou snášet a nemíní přestat. Snadno se vysilují. Jestli jsem něco opomněl, můžete mi napsat.
klakier@atlas.cz
Takže pokud chci "komunikativního" ptáčka-mazlíčka, tak agapornis asi ne, jestli to dobře chápu. Máme už jednoho "nemluvu", tak bychom chtěli ještě nějakého žvatlu se kterým by se dalo taky trochu mazlit, jinak díky za odpověď.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Myslím si, že jsem dost kompetentní, abych odpověděl. Měl jsem doma agapornise jako mazlíčka. (růžohrdlého). Koupil jsem si ho domů protože jsem už předtím měl v chovu pár a všimnul jsem jak jsou hraví a aktivní. Aagapornis jako společník je perfektní pták, mluvit se myslím naučit nedokáže nemá k tomu dobré vlohy, pískat se také nic nenaučil, ale za to je to (oproti andulce) takový ten typ co musí vše prozkoumat, osahat si, a hlavně okousat. Není s ním nuda. Ale taky se musí hodně hlídat protože mají dosti velký silný zobák. Není pro ně problém překousnout kabel (nebo proštípnout kabel). Když jsem pak postupně zjišťoval, že mám málo času na jeho aktivity dokoupil jsem samičku. Což ale rozhodně nedoporučuji. Od té chvíle oba neřešili nic jiného než kde si postavit hnízdo, přítomnost samice zkrátka omezila veškeré bádání jen na hledání hnízda. Takže po vypuštění z klece ptáci skončili zalezlí za knihami v knihovničce, nebo za postelí a tam si lebedili. Rozkousávali předměty kolem sebe jen by si udělali pohodlí. Hledali po okolí cokoli, co by se dalo do hnízda odnést. Oddělovat je nemělo smysl takže jsem je vzal do chovu a domů si pořídil andulka. Agapornis je trochu vice hlasitější než andulka. V činžovním domě se jeho křik rozléhá skrze dveře na chodbu a tak i lidé co jsou u schránek vědí že na 3 patře má někdo agapornise. Ale to je normální, některé andulky jsou na tom stejně.
Pokud bych Vám měl poradit zkuste si sehnat agapornise, ale pouze samce. Samice mají silný pud hnízdění a u agapornisů to obzvlášť znamená stavění hnízda. Nehledě na to, že mnohdy začnou snášet a nemíní přestat. Snadno se vysilují. Jestli jsem něco opomněl, můžete mi napsat.
klakier@atlas.cz
100% souhlasím s klakierem co napsal o agapornisech, jen bych chtěl ještě dodat, že stejně jako agapornis, ať v menší nebo větší míře, se chová většina druhů papoušků.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
100% souhlasím s klakierem co napsal o agapornisech, jen bych chtěl ještě dodat, že stejně jako agapornis, ať v menší nebo větší míře, se chová většina druhů papoušků.
záleží na povahových vlastnostech jedince, měli jsme agapornise, který se choval jako pejsek, neustále za námi chodil, přiběhl na zavolání do postele,zalézal pod peřinu, zalézal za tričko a spal tam,do rukávů, kde také klinbal,když jsme se koupali chodil kolem vany...byl to náš nejochočenější a nejmilejší papoušek...měli jsme ho z chovu,po osamostatnění trvalo 4 měsíce než si poprvé vzal z ruky a pak už to šlo velice rychle,dokonce jsme s ním mohli chodit zcela bez omezení i venku ....známá má dalšího sourozence a ten je neochočitelný ale umí asi 10 slov a je to strašně komickej pták a šíleně ale opravdu šíleně řve!!!!