Neregistrovaný uživatel
<< Všichni jsme si rovni>>
Legendární kniha Petera Singera o osvobození zvířat vychází v češtině
Jaké knihy zásadně a v pozitivním smyslu ovlivnily západní civilizaci? Řada anket a studií přisuzuje v beletrii první místo románu Harriet Beecher Stoweové Chaloupka strýčka Toma především kvůli jejím zásluhám o zákaz otroctví. Od té doby už sice literatura tak velký kladný dopad na celospolečenské změny nezaznamenala, převratná díla však vznikají stále. Jedním z nich je bezesporu i kniha Australana Petera Singera Osvobození zvířat. Když v roce 1975 vyšla poprvé, vyvolala bouřlivou reakci. Zpochybnila totiž jedno z dogmat, na němž západní křesťanská společnost stojí -- a sice to, že všechny ne-lidské bytosti jsou podřízeny potřebám člověka a "pán tvorstva" má právo s nimi podle toho nakládat. Od té doby ovšem Západ -- i díky Singerovu průkopnickému činu -- urazil kus cesty. Alespoň tak daleko, že pohled na zvířata jako na živoucí zásobárny masa, otrocké práce a pobavení už je vystaven čím dál silnější kritice a pochybnostem.
Schopnost trpět
Narodit se jako zvíře do blízkosti člověka není na začátku 21. století nejradostnější úděl. Vyloučíme-li rodinné mazlíky, zbývá škála více či méně hrůzných forem života -- ať již v zemědělských nebo kožešinových chovech, pokusných laboratořích, zoo, cirkusech. Vztah člověka a zvířat je jedním z největších etických problémů dneška, a stále se tedy množí hlasy, podle nichž jsou zvířata po otrocích a ženách dalšími v řadě "slabých", kteří čekají na fundamentální zlepšení svých životních podmínek. Podstatu problému vidí asistent na Oxfordské univerzitě Singer v křesťanském pojetí člověka jako pána tvorstva, který zvířata využívá ke svému užitku a zábavě. Přichází přitom s provokativním tvrzením: nemůžeme se těšit zvláštním právům jen proto, že náležíme k biologickému rodu homo sapiens. "Otázkou není, zda pozemští tvorové dokáží myslet, ani zda dokáží mluvit, ale zda jsou schopni trpět," píše Singer. Právě míra utrpení je podle Singera hlavní morální kategorií, podle které bychom měli rozlišovat, a přichází s požadavkem biologické rovnosti. Singer přitom odmítá častý ironizující argument, který v souvislosti s právy zvířat padá. Tedy kde by se mělo stanovení zvířecích práv zastavit a zda by také měla mít například hlasovací právo. "Mezi člověkem a ostatními zvířaty jsou důležité rozdíly, které se musí odrazit i v rozdílnosti práv," píše ve své knize. Uznáme-li tuto zřejmou skutečnost, neexistuje podle Singera už žádná překážka na cestě odpovídající práva zvířatům udělit. "I mezi muži a ženami jsou podstatné rozdíly a přívrženci ženských práv jsou si jistě vědomi, že tyto rozdíly mohou vést i k různých právům. Mnoho feministek má za to, že ženy mají právo na potrat. Z toho ovšem nevyplývá, že bojují-li feministky za rovnoprávnost mezi mužem a ženou, musí nutně podporovat i právo na potrat u mužů. Jestliže u muže potrat není možný, je nesmyslné mluvit u něj o právu na potrat. Protože psi nemohou volit, je nesmyslné mluvit o jejich volebním právu."
Pokusy a velkochovy
Singer se podrobně zabývá pouze dvěma problémy, které považuje za největší -- pokusy na zvířatech a výrobou živočišných potravin. Singerův popis pokusných laboratoří a velkochovů je zdrcující. A to autor nepátral po ničem šokujícím, pouze listuje odbornými lékařskými či zemědělskými časopisy, vysvětluje jejich technicistní, zatemňující jazyk a dává patřičné informace do souvislostí. Z pokusných laboratoří spravovaných ctihodnými, vzdělanými vědci se na čtenáře valí lavina hororových scén, jejichž nesmyslnost a zvrhlost bere dech. Zvířata jsou vystavována dávkám radioaktivity, bolesti, elektrickým šokům, otravným látkám, drogám, vyvolávají se u nich úmyslně mateřská traumata. Proč například pouštět do svázaného psa elektrické rány a zjišťovat, zda a za jak dlouho se u něj dostaví stav bezmoci a zoufalství? Singer není zásadním odpůrcem pokusů, požaduje ale jejich "účinnou, zákonem stanovenou kontrolu" a klade přísná kritéria. Touha po vědění by podle něho neměla být tolerována, pokud způsobuje bolest. Singer připomíná častou argumentaci vědců: pokusy jsou podle nich důležité, neboť umožní vývoj léků, které pak zachrání tisíce lidských životů. K tomu píše: "Protože je druhová nadřazenost neospravedlnitelná, experiment nelze přijmout, pokud není natolik důležitý, aby ospravedlnil i použití například lidí s poškozeným mozkem." Pro mnohé šokující tvrzení Singer vysvětluje tím, že dospělí šimpanzi, psi nebo vepři převyšují -- pokud jde o schopnost komunikovat s druhými, samostatně jednat, uvědomovat si sebe sama -- některé mentálně postižené lidi, a přesto prožívají život v hrůze a bolestech mučivých pokusů.
Podobně působí Singerův popis zemědělských velkochovů, v nichž jsou citlivá zvířata kvůli většímu zisku degradována na strojky na maso, mléko či vejce. Zde Singer zmiňuje, že chovy by měly zvířatům zaručovat pět zcela fundamentálních svobod: možnost otáčet se, pečovat o srst, postavit se, lehnout si a volně si natáhnout končetiny. Ani tohoto minima se ovšem řadě z nich nedostává.
Na rozdíl od Chaloupky strýčka Toma Singerovo Osvobození zvířat zatím žádný zásadní zvrat nezpůsobilo. Se zvířaty se zachází stále velice špatně. Odezva ale patrná je. Kniha vyvolala k životu západní Hnutí za osvobození zvířat, které lobbuje v parlamentech, šíří dále informace o pokusech a například jeho zásluhou se řada kosmetických firem pokusů na živých zvířatech vzdává. Rozšířily se také řady vegetariánů. Nejezení masa je totiž podle Singera nejrychlejší způsob, jak zabránit trýznění zvířat v průmyslových velkochovech.
Peter Singer: Osvobození zvířat. Vydalo nakladatelství Práh, z angličtiny přeložili Zdeněk Janík a Zuzana Gabajová, 259 s., cena neuvedena
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
<< Všichni jsme si rovni>>
Legendární kniha Petera Singera o osvobození zvířat vychází v češtině
Jaké knihy zásadně a v pozitivním smyslu ovlivnily západní civilizaci? Řada anket a studií přisuzuje v beletrii první místo románu Harriet Beecher Stoweové Chaloupka strýčka Toma především kvůli jejím zásluhám o zákaz otroctví. Od té doby už sice literatura tak velký kladný dopad na celospolečenské změny nezaznamenala, převratná díla však vznikají stále. Jedním z nich je bezesporu i kniha Australana Petera Singera Osvobození zvířat. Když v roce 1975 vyšla poprvé, vyvolala bouřlivou reakci. Zpochybnila totiž jedno z dogmat, na němž západní křesťanská společnost stojí -- a sice to, že všechny ne-lidské bytosti jsou podřízeny potřebám člověka a "pán tvorstva" má právo s nimi podle toho nakládat. Od té doby ovšem Západ -- i díky Singerovu průkopnickému činu -- urazil kus cesty. Alespoň tak daleko, že pohled na zvířata jako na živoucí zásobárny masa, otrocké práce a pobavení už je vystaven čím dál silnější kritice a pochybnostem.
Schopnost trpět
Narodit se jako zvíře do blízkosti člověka není na začátku 21. století nejradostnější úděl. Vyloučíme-li rodinné mazlíky, zbývá škála více či méně hrůzných forem života -- ať již v zemědělských nebo kožešinových chovech, pokusných laboratořích, zoo, cirkusech. Vztah člověka a zvířat je jedním z největších etických problémů dneška, a stále se tedy množí hlasy, podle nichž jsou zvířata po otrocích a ženách dalšími v řadě "slabých", kteří čekají na fundamentální zlepšení svých životních podmínek. Podstatu problému vidí asistent na Oxfordské univerzitě Singer v křesťanském pojetí člověka jako pána tvorstva, který zvířata využívá ke svému užitku a zábavě. Přichází přitom s provokativním tvrzením: nemůžeme se těšit zvláštním právům jen proto, že náležíme k biologickému rodu homo sapiens. "Otázkou není, zda pozemští tvorové dokáží myslet, ani zda dokáží mluvit, ale zda jsou schopni trpět," píše Singer. Právě míra utrpení je podle Singera hlavní morální kategorií, podle které bychom měli rozlišovat, a přichází s požadavkem biologické rovnosti. Singer přitom odmítá častý ironizující argument, který v souvislosti s právy zvířat padá. Tedy kde by se mělo stanovení zvířecích práv zastavit a zda by také měla mít například hlasovací právo. "Mezi člověkem a ostatními zvířaty jsou důležité rozdíly, které se musí odrazit i v rozdílnosti práv," píše ve své knize. Uznáme-li tuto zřejmou skutečnost, neexistuje podle Singera už žádná překážka na cestě odpovídající práva zvířatům udělit. "I mezi muži a ženami jsou podstatné rozdíly a přívrženci ženských práv jsou si jistě vědomi, že tyto rozdíly mohou vést i k různých právům. Mnoho feministek má za to, že ženy mají právo na potrat. Z toho ovšem nevyplývá, že bojují-li feministky za rovnoprávnost mezi mužem a ženou, musí nutně podporovat i právo na potrat u mužů. Jestliže u muže potrat není možný, je nesmyslné mluvit u něj o právu na potrat. Protože psi nemohou volit, je nesmyslné mluvit o jejich volebním právu."
Pokusy a velkochovy
Singer se podrobně zabývá pouze dvěma problémy, které považuje za největší -- pokusy na zvířatech a výrobou živočišných potravin. Singerův popis pokusných laboratoří a velkochovů je zdrcující. A to autor nepátral po ničem šokujícím, pouze listuje odbornými lékařskými či zemědělskými časopisy, vysvětluje jejich technicistní, zatemňující jazyk a dává patřičné informace do souvislostí. Z pokusných laboratoří spravovaných ctihodnými, vzdělanými vědci se na čtenáře valí lavina hororových scén, jejichž nesmyslnost a zvrhlost bere dech. Zvířata jsou vystavována dávkám radioaktivity, bolesti, elektrickým šokům, otravným látkám, drogám, vyvolávají se u nich úmyslně mateřská traumata. Proč například pouštět do svázaného psa elektrické rány a zjišťovat, zda a za jak dlouho se u něj dostaví stav bezmoci a zoufalství? Singer není zásadním odpůrcem pokusů, požaduje ale jejich "účinnou, zákonem stanovenou kontrolu" a klade přísná kritéria. Touha po vědění by podle něho neměla být tolerována, pokud způsobuje bolest. Singer připomíná častou argumentaci vědců: pokusy jsou podle nich důležité, neboť umožní vývoj léků, které pak zachrání tisíce lidských životů. K tomu píše: "Protože je druhová nadřazenost neospravedlnitelná, experiment nelze přijmout, pokud není natolik důležitý, aby ospravedlnil i použití například lidí s poškozeným mozkem." Pro mnohé šokující tvrzení Singer vysvětluje tím, že dospělí šimpanzi, psi nebo vepři převyšují -- pokud jde o schopnost komunikovat s druhými, samostatně jednat, uvědomovat si sebe sama -- některé mentálně postižené lidi, a přesto prožívají život v hrůze a bolestech mučivých pokusů.
Podobně působí Singerův popis zemědělských velkochovů, v nichž jsou citlivá zvířata kvůli většímu zisku degradována na strojky na maso, mléko či vejce. Zde Singer zmiňuje, že chovy by měly zvířatům zaručovat pět zcela fundamentálních svobod: možnost otáčet se, pečovat o srst, postavit se, lehnout si a volně si natáhnout končetiny. Ani tohoto minima se ovšem řadě z nich nedostává.
Na rozdíl od Chaloupky strýčka Toma Singerovo Osvobození zvířat zatím žádný zásadní zvrat nezpůsobilo. Se zvířaty se zachází stále velice špatně. Odezva ale patrná je. Kniha vyvolala k životu západní Hnutí za osvobození zvířat, které lobbuje v parlamentech, šíří dále informace o pokusech a například jeho zásluhou se řada kosmetických firem pokusů na živých zvířatech vzdává. Rozšířily se také řady vegetariánů. Nejezení masa je totiž podle Singera nejrychlejší způsob, jak zabránit trýznění zvířat v průmyslových velkochovech.
Peter Singer: Osvobození zvířat. Vydalo nakladatelství Práh, z angličtiny přeložili Zdeněk Janík a Zuzana Gabajová, 259 s., cena neuvedena
Může to být zajímavé a rád bych si to přečetl i když vegetarián se ze mě nestane, ale zvířata mají právo na solidní život i když jsou určená na porážku.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
<< Všichni jsme si rovni>>
Legendární kniha Petera Singera o osvobození zvířat vychází v češtině
Jaké knihy zásadně a v pozitivním smyslu ovlivnily západní civilizaci? Řada anket a studií přisuzuje v beletrii první místo románu Harriet Beecher Stoweové Chaloupka strýčka Toma především kvůli jejím zásluhám o zákaz otroctví. Od té doby už sice literatura tak velký kladný dopad na celospolečenské změny nezaznamenala, převratná díla však vznikají stále. Jedním z nich je bezesporu i kniha Australana Petera Singera Osvobození zvířat. Když v roce 1975 vyšla poprvé, vyvolala bouřlivou reakci. Zpochybnila totiž jedno z dogmat, na němž západní křesťanská společnost stojí -- a sice to, že všechny ne-lidské bytosti jsou podřízeny potřebám člověka a "pán tvorstva" má právo s nimi podle toho nakládat. Od té doby ovšem Západ -- i díky Singerovu průkopnickému činu -- urazil kus cesty. Alespoň tak daleko, že pohled na zvířata jako na živoucí zásobárny masa, otrocké práce a pobavení už je vystaven čím dál silnější kritice a pochybnostem.
Schopnost trpět
Narodit se jako zvíře do blízkosti člověka není na začátku 21. století nejradostnější úděl. Vyloučíme-li rodinné mazlíky, zbývá škála více či méně hrůzných forem života -- ať již v zemědělských nebo kožešinových chovech, pokusných laboratořích, zoo, cirkusech. Vztah člověka a zvířat je jedním z největších etických problémů dneška, a stále se tedy množí hlasy, podle nichž jsou zvířata po otrocích a ženách dalšími v řadě "slabých", kteří čekají na fundamentální zlepšení svých životních podmínek. Podstatu problému vidí asistent na Oxfordské univerzitě Singer v křesťanském pojetí člověka jako pána tvorstva, který zvířata využívá ke svému užitku a zábavě. Přichází přitom s provokativním tvrzením: nemůžeme se těšit zvláštním právům jen proto, že náležíme k biologickému rodu homo sapiens. "Otázkou není, zda pozemští tvorové dokáží myslet, ani zda dokáží mluvit, ale zda jsou schopni trpět," píše Singer. Právě míra utrpení je podle Singera hlavní morální kategorií, podle které bychom měli rozlišovat, a přichází s požadavkem biologické rovnosti. Singer přitom odmítá častý ironizující argument, který v souvislosti s právy zvířat padá. Tedy kde by se mělo stanovení zvířecích práv zastavit a zda by také měla mít například hlasovací právo. "Mezi člověkem a ostatními zvířaty jsou důležité rozdíly, které se musí odrazit i v rozdílnosti práv," píše ve své knize. Uznáme-li tuto zřejmou skutečnost, neexistuje podle Singera už žádná překážka na cestě odpovídající práva zvířatům udělit. "I mezi muži a ženami jsou podstatné rozdíly a přívrženci ženských práv jsou si jistě vědomi, že tyto rozdíly mohou vést i k různých právům. Mnoho feministek má za to, že ženy mají právo na potrat. Z toho ovšem nevyplývá, že bojují-li feministky za rovnoprávnost mezi mužem a ženou, musí nutně podporovat i právo na potrat u mužů. Jestliže u muže potrat není možný, je nesmyslné mluvit u něj o právu na potrat. Protože psi nemohou volit, je nesmyslné mluvit o jejich volebním právu."
Pokusy a velkochovy
Singer se podrobně zabývá pouze dvěma problémy, které považuje za největší -- pokusy na zvířatech a výrobou živočišných potravin. Singerův popis pokusných laboratoří a velkochovů je zdrcující. A to autor nepátral po ničem šokujícím, pouze listuje odbornými lékařskými či zemědělskými časopisy, vysvětluje jejich technicistní, zatemňující jazyk a dává patřičné informace do souvislostí. Z pokusných laboratoří spravovaných ctihodnými, vzdělanými vědci se na čtenáře valí lavina hororových scén, jejichž nesmyslnost a zvrhlost bere dech. Zvířata jsou vystavována dávkám radioaktivity, bolesti, elektrickým šokům, otravným látkám, drogám, vyvolávají se u nich úmyslně mateřská traumata. Proč například pouštět do svázaného psa elektrické rány a zjišťovat, zda a za jak dlouho se u něj dostaví stav bezmoci a zoufalství? Singer není zásadním odpůrcem pokusů, požaduje ale jejich "účinnou, zákonem stanovenou kontrolu" a klade přísná kritéria. Touha po vědění by podle něho neměla být tolerována, pokud způsobuje bolest. Singer připomíná častou argumentaci vědců: pokusy jsou podle nich důležité, neboť umožní vývoj léků, které pak zachrání tisíce lidských životů. K tomu píše: "Protože je druhová nadřazenost neospravedlnitelná, experiment nelze přijmout, pokud není natolik důležitý, aby ospravedlnil i použití například lidí s poškozeným mozkem." Pro mnohé šokující tvrzení Singer vysvětluje tím, že dospělí šimpanzi, psi nebo vepři převyšují -- pokud jde o schopnost komunikovat s druhými, samostatně jednat, uvědomovat si sebe sama -- některé mentálně postižené lidi, a přesto prožívají život v hrůze a bolestech mučivých pokusů.
Podobně působí Singerův popis zemědělských velkochovů, v nichž jsou citlivá zvířata kvůli většímu zisku degradována na strojky na maso, mléko či vejce. Zde Singer zmiňuje, že chovy by měly zvířatům zaručovat pět zcela fundamentálních svobod: možnost otáčet se, pečovat o srst, postavit se, lehnout si a volně si natáhnout končetiny. Ani tohoto minima se ovšem řadě z nich nedostává.
Na rozdíl od Chaloupky strýčka Toma Singerovo Osvobození zvířat zatím žádný zásadní zvrat nezpůsobilo. Se zvířaty se zachází stále velice špatně. Odezva ale patrná je. Kniha vyvolala k životu západní Hnutí za osvobození zvířat, které lobbuje v parlamentech, šíří dále informace o pokusech a například jeho zásluhou se řada kosmetických firem pokusů na živých zvířatech vzdává. Rozšířily se také řady vegetariánů. Nejezení masa je totiž podle Singera nejrychlejší způsob, jak zabránit trýznění zvířat v průmyslových velkochovech.
Peter Singer: Osvobození zvířat. Vydalo nakladatelství Práh, z angličtiny přeložili Zdeněk Janík a Zuzana Gabajová, 259 s., cena neuvedena
Já jsem si ji už koupil,je tam plno dobrých argumentů,ne všichni však s nimi budou souhlasit.