Které je to pravé?
Výběr štěněte
Štěňata jsou snad všechna krásná, roztomilá a svádějí k nákupu. O to více, když jsou zadarmo nebo prostě levnější než psi tzv. „papíroví“. Ovšem člověk by měl výběru konkrétního psa a konkrétního plemene věnovat stejnou péči a čas jako rozhodnutí pořídit si dalšího člena domácnosti, psa.
Plemen je velké množství. Na světě existuje bezmála na 1 000 nejrůznějších uznaných i mezinárodně neuznaných plemen. Některá jsou moderní, dobře známá po celém světě, a jiná naopak na sklonku zániku, neboť čítají jen několik desítek navzájem si blízce příbuzných jedinců. Mezinárodně uznaných plemen je na 400–500 a u nás, v České republice, je na výběr přibližně z 250 chovaných plemen. Některá jsou velmi oblíbená a není těžké takového psa sehnat, ať už se jedná o jorkšírského teriéra, německého ovčáka, labradorského retrívra, jack russel teriéra, australského ovčáka, či jiná. Pokud chcete štěně takových plemen hned, stačí zvednout telefon, zavolat na inzerát a štěně si prakticky můžete domů dovézt do pár dnů. Jsou však plemena, která již nejsou tak běžná, a pokud nechcete zrovna jet přes celou republiku nebo slevit z vámi vysněného zbarvení štěňátka, budete si možná muset nějaký ten týden počkat. A v neposlední řadě existují i v České republice plemena tzv. málopočetná, chcete-li vzácná, u kterých je běžný i pořadník na štěňata, zejména pokud chcete konkrétní pohlaví, nebo dokonce konkrétní zbarvení. Někteří chovatelé jsou dokonce natolik zodpovědní, že své feny připouštějí až tehdy, když mají dostatečný počet zájemců o štěňata. Pak ale můžete na štěně čekat i třeba půl roku. Přesto by vás neměla „čekací doba“ odradit od vysněného psa, který by měl naplnit všechna vaše očekávání. Čím více si dáte záležet na výběru konkrétního plemene, konkrétního chovatele a v neposlední řadě i konkrétního štěněte, tím více se přiblížíte splnění často životního snu: mít báječného psího kamaráda, který vám bude přinášet radost bez zbytečného zklamání.
Bohužel se snadno může stát, že koupě psa přinese zklamání ve větší míře, než je radost z jeho nakoupení. Stačí nebýt na to časově a finančně připraven, obzvláště pokud si pořizujete velké plemeno či plemeno hyperaktivní. Nebo výběr chovatelské stanice nebude nejšťastnější, spolupráce s chovatelem bude na bodu mrazu, odchovy po konkrétních chovných jedincích celkově nebudou vykazovat takové kvality, jaké jste očekávali, jaké jste si představovali. Výběr feny a krycího psa nedopomohl k typické povaze daného plemene apod. Chovatelé nezřídka mají chovných fen více, často i různých exteriérových i povahových kvalit, a vy jste se třeba neúmyslně ze strany chovatele nechali zmást a vybrali si štěně po feně, po které jste štěně vlastně ani nechtěli. Dostat se svědomitě až do momentu výběru štěněte je těžký proces…
Ale nakonec se člověk dostane až k samotnému výběru štěněte z vrhu. I to je vcelku věda, ale je pravda, že nemáte-li mnohaleté zkušenosti s chovem tohoto konkrétního plemene, drobné rozdíly u sedmi týdenních štěňat vám nic moc neřeknou. Takže kromě toho, zda se jedná o psa, či fenku a zda má korektní (standardem povolené) zbarvení, je to často otázka štěstí, jestli vybíráte to pravé štěně. Navíc ne vždy je možné si vybírat. Někdy je nedostatek fen, jindy psů, někdy je rozhodujícím faktorem zbarvení štěňat nebo jsou již ostatní štěňata zamluvená. Je však pravda, že pokud jste až sem činili zodpovědné kroky a vše jste dobře zvažovali a vybírali, jste nejblíž tomu nejlepšímu, co vás mohlo potkat a co jste sami pro to mohli udělat.
Výběr plemene
Výběr plemene by se v žádném případě neměl podceňovat ani zlehčovat. Vybrat si pro sebe to nejlepší plemeno je poměrně těžké. A co teprve když ho nevybíráte jen pro sebe, ale pro celou rodinu?! Každý člověk má trochu jinou představu o tom, jaký by měl jeho pes být, jak by měl vypadat, jak by se měl chovat a při jaké příležitosti má být stěžejním parťákem. Někdo chce psa hlavně na mazlení a opečovávání, jiný pořádného hlídače, další kamaráda do samoty, jiný se chce věnovat nějakému z kynologických sportů, další člověk chce sparing partnera na běhání, jiný chce „jen“ dalšího člena rodiny. Někdo chce psa malého, pro jiného malý pes není psem a na velkého nemá místo, a tak sáhne po střední variantě. Jiný člověk zase řekne „když už psa, tak pořádného“ a chce nějakého alespoň sedmdesáticentimetrového obra. Ale ani zde to nekončí. Někomu vadí česat dlouhou srst, jiný se na to naopak těší, jeden chce psa do bytu, ať už malého panelákového, nebo rozlehlého v rodinném domě, jiný hledá sice kamaráda, který však spolehlivě ohlídá dům a bude celoročně venku na zahradě. A tak bych mohla pokračovat. Možností je opravdu nespočet, otázek a nejrůznějších odpovědí mohou být desítky. Odvíjí se to od faktu, komu na čem záleží.
Jak si potom ale vybrat? Předně by si člověk měl opravdu nejdříve udělat jasno v tom, co hledá. Pokud to má být pes ne pro jednotlivce, ale má být součástí rodiny, měla by o jeho povahových vlastnostech, ale i velikosti rozhodnout celá rodina. Společně si určete několik otázek i s odpovědí (velikost, využití, délka srsti atd.) a pak hledejte a vypisujte si z knižních či internetových atlasů všechna plemena, která vašim požadavkům odpovídají. Až budete mít konkrétní seznam, je potřeba načíst co nejvíce informací, abyste se dozvěděli o vámi vybraných plemenech co nejvíce a mohli se tak rozhodnout, které z nich je opravdu to pravé. Možná budete muset trochu slevit ze svých nároků na úkor jiných kvalit a třeba i nakonec změníte názor. Ono najít opravdu ideálního psího partnera není jen tak.
Pomoci by vám mohlo i rozdělení plemen FCI (mezinárodní kynologická organizace) do jednotlivých skupin. Přestože se někdy zdá, že rozdělení plemen je chaotické, není to až tak pravda. Jednotlivá plemena se začleňují podle historického původu, typu a využití. Přesto mýliti se je lidské, a tak se tu a tam stane, že se po několika letech změní zařazení některého z plemen. Ale jedná se o věc poměrně vzácnou, stejně jako je změna označení plemene.
Každopádně je pravda, že některá plemena se i v jednotlivých skupinách od sebe povahově, o exteriéru nemluvě, dost výrazně odlišují. Také je vhodné na okraj se zmínit, že např. v Americe (AKC) je dělení do různých skupin výrazně jiné.
Aby se však člověk měl od čeho odrazit, někde s výběrem začal, zde je rozdělení psů jednotlivých plemen do deseti, respektive jedenácti skupin dle FCI:
I – plemena ovčácká, pastevecká a honácká
II – pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi
III – teriéři
IV – jezevčíci
V – špicové a tzv. primitivní plemena
VI – honiči a barváři
VII – ohaři
VIII – slídiči, retrívři a vodní psi
IX – plemena společenská
X – chrti
N – FCI neuznaná plemena
Pro někoho je označení některých skupin k nepochopení, neboť např. „honiči“, „barváři“ člověku mimo kynologické dění často nic neřeknou. Nakonec však při bližším zkoumání zjistí, že se jedná o často poměrně známý a zajímavý soubor loveckých plemen. Patří sem všem jistě dobře známý basethound, rhodeský ridgeback, bígl nebo kdysi tolik moderní dalmatin. Přitom jsou tu i další adepti na výborné rodinné psy. Třeba u nás odchovávaný švýcarský honič, italský segugio, malý hrubosrstý vendéeský baset, plavý bretaňský baset, rakouský krátkosrstý honič a další. Tato šestá skupina patří k velmi početné rodině velmi příjemných loveckých plemen.
Obdobné je to se skupinou osmou, kde vedle pojmu retrívři najdeme označení slídiči a také vodní psi. Přitom mezi slídiče patří tolik známý anglický kokršpaněl, americký kokršpaněl či anglický špringr španěl. Pod pojmem retrívr si každý hned vybaví labradorského retrívra nebo Zlatého retrívra. Ale co ti ostatní, neprávem opomíjení retrívři? Například chesapeake bay retrívr, flat coated retrívr a jiní? Další v řadě stojí vodní psi… Nad tímto poněkud nešťastným označením málo plemen znalý kynolog, nebo dokonce nekynolog jen zavrtí hlavou. Fantazie snadno zapracuje, ale tito psi nežijí ve vodě ani nedokážou plavat dlouhé metry pod vodou. Jsou to jen plemena, která kdysi pomáhala lovcům v bažinatých a vodních plochách s lovem. Avšak dnes jsou po boku lovce k vidění jen sporadicky. Krásní, ale prakticky neznámí, úžasní lagotto romagnolo, americký či irský vodní španěl, portugalský vodní pes a další. Škoda o nich nevědět.
Ovčácká plemena jsou jako celek považována za nejposlušnější, se snahou spolupracovat s člověkem. Jejich výchova je zpravidla poměrně snadná a jsou velice přizpůsobiví k někdy až přehnaným nárokům některých majitelů. Ovčácká plemena patří vedle společenských psů mezi nejčastěji vyhledávané psy do rodin s dětmi. Obdobného chování jsou i psi honáčtí, mezi něž patří například velmi chytrý australský honácký pes. Některá plemena by bylo možné řadit jak mezi honácká, tak mezi ovčácká, stejně i některá plemena jsou jak chováním, tak původem na rozhraní ovčáckého a pasteveckého psa. Proto i jejich výchova, povaha či výcvik jsou na různém stupni obtížnosti. Tato skupina obsahuje jak malé psy, například šiperku, tak celou řadu středních plemen (např. šeltie, mudi, velškorgi, polský ovčák nížinný), ale také opravdu velké psy, kterým je např. beauceron, mohutný komondor, vysoký československý vlčák nebo vzhledem matoucí jihoruský ovčák. Většina ovčáckých, honáckých a pasteveckých plemen je chována v České republice, a to v celkem velkém počtu. Patří sem i všem dobře známý Německý ovčák, dnes pomalu moderní australský ovčák nebo naopak nyní opomíjená kolie či bobtail. Zajímavostí je, že ač se v názvu této skupiny č. 1 objevuje i označení „pastevecká“, různá pastevecká plemena objevíme až ve druhé skupině.
Pastevecká plemena, silná stvoření se silnými přirozenými instinkty mají svoji hlavu, kterou se chtějí řídit, rádi pracují samostatně, bez rad svého člověka. Jsou spolehlivými, většinou málo uštěkanými hlídači. Jejich mimika není vždy snadno k přečtení a nezřídka potřebují autoritativního majitele, zejména samci. Mezi nimi najdeme takové výrazné zastupitele, jakými jsou kavkazský pastevecký pes, středoasijský pastevecký pes nebo třeba málo známý anatolský pastevecký pes. Tato pastevecká plemena patří do druhé skupiny FCI, do které patří další molossoidní plemena (bordeauxská doga, rotvajler a typický pro tuto skupinu anglický mastif). Najdeme zde i povahově odlišné knírače a pinče, ale také čtyři plemena vždy tříbarevných švýcarských salašnických psů. Povahově se zdá být tato skupina nejrozmanitější.
Ohaři. Krásní, dokonalí lovečtí sportovci nadchnou na první pohled téměř každého. Jejich lovecké instinkty jsou však často velmi silné, a tak ani přes jejich většinou příjemnou a zvladatelnou povahu, poutavý vzhled a dokonalé křivky těla také rozhodně nejsou plemenem pro každého. Přitom výmarský ohař, maďarský ohař a třeba i bretaňský ohař a všechny typy setrů si našli mnohá srdce „nelovících“ majitelů.
A proč mají jezevčíci svoji vlastní skupinu? Kdo ví… Každopádně jezevčíci známí třemi typy srsti a několika velikostmi dnes patří mezi často chované a všem velmi dobře známé plemeno. Svým exteriérovým typem, historií, chováním a tak trochu i zaměřením jsou do jiných skupin jednoduše nezařaditelní.
Při vyslovení slova chrti mnoho lidí hned nadskočí ze židle a zcela bez rozmyslu vyřknout ortel „chrta ne“. A přitom je mnoho chrtích plemen tak výbornými společníky! A nezřídka méně problematickými než plemena řadící se třeba mezi lovecké psy. Báječný vipet, obrovský irský vlkodav nebo prakticky společenské drobné plemeno italský chrtík. Tak jednoduchá plemena na soužití i výchovu. Komu se líbí aristokratičtí psi, mohl by se zalíbit barzoj, saluki nebo afghánský chrt. Ne vždy chrti jsou nebo mají být tak hubení, jako je občas můžeme vidět. Jejich silueta však až na výjimky prozradí, do jaké skupiny patří. To platí zejména u hladkosrstých jedinců. Každopádně – proč je hned odsuzovat? Kdo je blíže pozná, zjistí, že jsou to psí kamarádi většinou bezesporu báječní. Mnozí z nich sice jsou náruživými lovci, ale kdo se s takovou vlastností naučí zacházet, nemusí litovat. Komu lovecký pud a absence pravého hlídacího pudu nevadí, možná by si měl zblízka prohlédnout klady těchto zajímavých a přívětivých psů.
Třetí skupina – teriéři – se svou proslulou „teriérskou povahou“ často nejdříve jedná a potom myslí. Jejich nespoutanost mnohým lidem imponuje. Je jich všude plno a jsou slyšet. Toť krátké shrnutí, pokud všechny teriéry smeteme na jednu hromádku. Ale samozřejmě ne všichni jsou stejní. Najdeme mezi nimi i něžné teriéry, vcelku klidné teriéry, nelovící teriéry, a dokonce i nepříliš uštěkané teriéry. Pak je potřeba všechna ta plemena pořádně prozkoumat… Rozhodně mnozí z nich stojí za vaši pozornost. Největší sympatie mezi veřejností momentálně má zkráceně řečeno westík, ale samozřejmě především jack russell teriér, americký stafordšírský teriér či stafordšírský bulteriér. Avšak za povšimnutí stojí i báječné plemeno se zvláštním názvem irish soft coated wheaten teriér, kerry blue teriér nebo milý dandie dinmont teriér. Za pravé rošťáky, ne zrovna pro začátečníky, jsou pak považováni ohniví velšteriérové a jagdteriérové neboli němečtí lovečtí teriéři.
Přírodní a tak trochu svéhlaví jsou zástupci páté skupiny, obsahující vedle špiců skupinu tzv. primitivních plemen. Rozhodně to však neznamená, že by byli hloupí, jak jejich označení může někomu napovídat. Jsou zkrátka jen sví. Jsou hodně ovládáni dávnými instinkty, chtějí o svém životě rozhodovat sami a jejich chování nenechává své majitele se nudit. Každopádně přestože své páníčky na slovo běžně neposlechnou, mají je velice rádi. Mezi nimi najdeme neštěkajícího, ale zvuky vydávajícího basenjiho, impozantní akitu, dech beroucího samojeda anebo skupinu severských plemen, ke kterým patří jistě všem dobře známý sibiřský hasky nebo jemu podobný aljašský malamut. Do této páté skupiny FCI patří i zmiňovaní špicové, kteří ač popisovaným plemenům mají v určitém ohledu blízko, povahově jsou jim v některých aspektech velice vzdálení. Kdysi patřil německý špic mezi nejběžnější plemena v České republice, dnes, kromě nejmenších dvou variant, je u nás špiců jako šafránu. Do této skupiny patří např. i thajský ridgeback, krásně zbarvený finský špic nebo z velké dálky pocházející šiba inu.
Oblíbenou skupinou při výběru psa do rodiny je nezřídka skupina devátá – společenská plemena. Najdeme v ní mnohým dobře známá plemena, ke kterým patří například bišonci. Tedy převážně bílí chlupáči, ať už maltézský, či boloňský psík, lvíček, coton de Tuléar, havanský psík nebo samotný bišonek. Také zejména ve světě jsou oblíbení ši–tzu, případně i jemu podobný lhasa apso. Do této skupiny samozřejmě patří v dnešní době tak opomíjený a přitom zároveň velmi chytrý a velikostně variabilní pudl. V této skupině najdeme další velmi známá plemena. Ať už je to čínský chocholatý pes, Čivava, kavalír king charles španěl, tibetský teriér, který není vlastně žádným teriérem, nebo tři typy grifonků. Zajímavostí je, že poměrně nedávno tuto skupinu rozšířil nově mezinárodně uznaný ruský toy.
Existuje však ještě jedna skupina plemen a těm se říká „neuznaná plemena“. Neznamená to však, že se nemohou zúčastňovat výstav. Nemohou jen získávat tituly příslušející pouze mezinárodním výstavám. Jedná se o plemena čekající na mezinárodní uznání, ale vystavovat je jejich majitelé samozřejmě mohou. Patří sem mnoho českých plemen, jako například český strakatý pes, pražský krysařík, chodský pes a bohužel na sklonku zániku český horský pes. Patří sem však i další plemena, u nás vcelku významným počtem zastoupená, jako např. louisianský leopardí pes, boerboel nebo americký buldok. Avšak také plemena v České republice zcela neznámá, jako americký bezsrstý teriér, Redbone Coonhound a další.
Ano. Na výběr je toho mnoho a buďme za to rádi. Každý člověk je jiný, má různé nároky a představy. Nedržte se jen toho, že soused má krásného labradora. Soused má jiné možnosti, jinou povahu a třeba i jiné nároky. Nebojte se hledat i mezi méně známými psími plemeny. Buďte kreativní. Když chcete malého psa, ještě to nutně nemusí být jorkšírský teriér, protože ho mají všichni. Všichni lidi nejsou stejní a labradorský retrívr ani jorkšírský teriér nejsou ideálními společníky pro každého.
Jen si pamatujte, že si vybíráte a kupujete plemeno, ale jak bude pes vychovaný, o tom rozhodujete jen vy.
